Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 118 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Mlčoch, Zajiček.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek, jeho zástupce Fritsch.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v o hodin 33 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené udělil předseda na 14. a 15. prosince t. r. sen. Trnobranskému.

K poukazu předsedovu přečetl zapisovatel sen. Pichl přípis předsedy vlády ze dne 13. prosince 1937, č. j. 10.584/909/37 S m. r.:

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

President republiky jmenoval rozhodnutím ze dne 13. prosince 1937 na místě zemřelého J. V. Najmana místopředsedu poslanecké sněmovny poslance Rudolfa Mlčocha ministrem a pověřil ho řízením ministerstva průmyslu, obchodu a živností.

Předepsaný slib byl dnešního dne do rukou presidenta republiky složen.

O tom kladu si za čest učiniti sdělení.

Předseda vlády: M. Hodža v. r.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. sen. Schmidtovi.

Sen. Schmidt (německy): Dámy a pánové!

Chci svým vývodům ke kapitole "Ministerstvo spravedlnosti a nejvyšší soud" v dnešní rozpočtové debatě v plenu předeslati slova hesla zvěčnělé první hlavy státu Tomáše Garrigua Masaryka "Pravda vítězí". Předeslati proto, že nás tato slova zlatými písmeny pod státním znakem naproti tribuně zastupitelstva lidu nabádají k pravdě, ale také k zastávání práva a spravedlnosti. Pravda vítězí - slova filosofa v celém světě známého a uznaného, slova, jež by měla státi nad branami všech soudů a soudních dvorů republiky, aby tak nabádala veškeré národnosti státu k pravdě, ale též k poctivému a správnému jednání, k vykonávání spravedlnosti. Kdo nastoupí cestu protikladu pravdy, tedy nepravdy, práva, tedy bezpráví, zákonnosti, tedy nezákonnosti, ten propadá trestajícím rukám spravedlnosti, ten musí čekati soudní rozsudek za svá provinění. Jednotlivé lidi soudí dosazený řádný soud, národy soudí dějiny. Blaze tomu, kdo neustoupí s cesty zákona a práva a neporuší ji; běda tomu, kdo se dostane na scestí, toho očekává rozsudek, soudu, jemuž se musí podrobiti.

Justice, jež zůstane věrnou základním zásadám pravdy, práva a spravedlnosti a od nich se za žádných okolností neuchýlí, má u lidu největší vážnost a neobmezenou důvěru. Ochránci spravedlnosti, neodvislí soudcové, nesmějí tedy opustiti základní zásady právního státu za žádných okolností, nemá-li býti podkopána a podryta nebo vůbec ztracena velká vážnost a důvěra lidu v právo a spravedlnost.

Znovuzískání jednou ztracené vážnosti a důvěry lidu je velmi obtížné. Pro široké davy lidu, jeho jednoduché a jasné právní názory, pro nezkalené právní cítění je nejasný soudní rozsudek, soudní rozsudek, v němž se jeví často jen zdání nespravedlnosti, nepochopitelným. Je-li soudní rozsudek jasný a naplněn právem a spravedlností, pak se mu postižený podrobí, pak inu lid také porozumí a uzná jej. Vedle jasných a všeobecně srozumitelných zákonů, jež mají býti tak sepsány, aby nebyly srozumitelné pouze právníkům, potřebujeme nutně jasného a všeobecně srozumitelného právního, rozhodování, právního rozhodování, do něhož si neodvislá justice, neodvislí soudcové od nikoho, ani od policejních nebo správních úřadů, nesmějí dát zasahovati.

Jak soudili a psali naši státníci na mírové konferenci v Paříži 1919/20 o demokracii, právu a spravedlnosti, o budoucím osudu Němců v novém státě, zvláště v Čechách, chci ukázati krátce na příkladu z memoiru III. Uvádí se zde v článku VI. "Osud Němců v ČSR", odst. 2: Československá republika bude státem naprosto demokratickým, veškeré volby budou se prováděti na základě všeobecného, přímého a rovného volebního práva, veškeré úřady budou přístupny všem státním občanům. Jazyk menšin bude všude připuštěn, právo míti své vlastní školy, své soudce a soudy nebude nikdy žádné menšině upíráno. Připojiti ještě dlužno, že Češi, ač jsou si toho vědomi, že Němcům bylo za starého režimu přespříliš nadržováno, nijak na to nepomýšlejí potlačovati na příklad školy, university, vysoké školy technické Němců, jež ostatně před válkou byly málo navštěvovány. Abych shrnul: Němci budou míti v Čechách tatáž práva jako Čechoslováci. Německý jazyk bude druhým zemským jazykem a proti německé části obyvatelstva nebude nikdy použito nějakého utlačovacího prostředku. Režim bude podobný jako je ve Švýcarsku. Tento režim nebude v Čechách zaveden jen proto, poněvadž Češi měli vždy silné cítění pro demokracii, právo a spravedlnost a tato práva loyálně přiznávají i svým odpůrcům, nýbrž též proto, že Češi jsou toho názoru, že tato pro Němce příznivé řešení je též výhodným pro politické zájmy jejich vlastní země a jejich vlastního národa.

Při otázce jednání o našem soudnictví zajímá nás formulace "vlastní soudcové a vlastní soudy". Doznáváme, vlastní soudcové znamená pro nás soudce německé národní příslušnosti. Kolik jich však je v německém území, zvláště na vedoucích místech? Jistě jen zlomek; neboť většina německých soudců je přidělena soudům a soudním dvorům ve vnitru Čech. Tentýž stav je jistě také na Moravě a ve Slezsku. I když uznáme používanou zásadu, že toto přidělování jest nutné pro úplné osvojení českého jazyka (na Slovensku slovenského), musíme přece požadovati, aby soudcové, kteří uležený jim úkol splnili,

zvláště ženatí s dětmi, které chtějí a musí navštěvovati německou školu, aby nebyly odnárodněny, byli opětně přeloženi do německého jazykového území. Totéž musíme však požadovati i stran německých úředníků a zaměstnanců všech oborů státní správy, kteří jsou služebně přiděleni do českého jazykového území, má-li se uvěřiti ujišťování našich pánů ministrů, že se nepomýšlí na odnárodnění částí německého obyvatelstva.

Sdružení německých soudců a státních návladních v Československé republice sepsalo při své 17. výroční valné hromadě memorandum a zaslalo je všem zúčastněným úřadům a orgánům na vědomí. Z 13 bodů jeho vyjímám krátce jen tyto:

Bod 3: Odstranění všech politických vlivů při jmenování, povyšování a přijímání. Ve všech kulturních státech - a my se z toho přece nechceme vylučovati - jest pýchou míti úplně volný a neodvislý soudcovský stav, soudcovský stav, který se úzkostlivě vzdaluje všech politických vlivů. Budiž vznešeným úkolem pana ministra spravedlnosti, aby se tato zásada stala nejvyšším příkazem justiční správy a aby svobodní a úplně neodvislí soudcové bez politických závazků v svobodném demokratickém právním státě konali právo. Aby mohl soudce úplně neodvisle a bez ovlivňování a nezatížen rozhodovati, nesmí býti ani materiálně tísněn aniž smí v oboru své působnosti býti přetížen. Veškeré tyto otázky vyžadují dobrého řešení.

Bod 6: Vybavení úředních knihoven a zlevnění zákoníků. K nutnému dalšímu vzdělávání našeho soudcovského stavu, ale i kancelářského úřednictva a soudních zaměstnanců jest nutně doporučiti vzorné vybavení všech úředních knihoven nutnými zákoníky a komentáři. Při tom upozorňuji, aby se pamatovalo na nepřetržité školení kancelářského personálu, zvláště vykonavatelů. Tím by se vyhnulo častým nepřístojnostem při výkonu exekucí. Při visitacích ministerstva spravedlnosti mělo by se co nejvíce dbáti bezpodmínečně nutného odborného vzdělání všech výkonných orgánů.

Bod 11: Ohled na německé soudce při obsazování všech míst podle národnostního klíče.

Bod 12: Jmenování (při stejné kvalifikaci) jen podle služebního pořadí.

Bod 13: Znovuzavedení vnější a vnitřní neodvislosti soudců, revise disciplinárních trestů při cestě milosti.

Tyto požadavky zdají se mi samozřejmostí, jejich uskutečnění by bylo velkou zásluhou pana ministra spravedlnosti. Svého času, a to 1. ledna 1936, byl vypracován statistický výkaz o procentuální účasti Němců u jednotlivých soudů, státních zastupitelstev atd. Opakovati jej zde nepokládám nyní za nutné. Jisto jest, že cifry této statistiky, proti nimž nebylo odporu, jsou pod procentní sazbou, jež tvoří podklad pro ujednání z 18. února 1937.

Dámy a pánové? Měl bych nyní ještě krátce promluviti něco o podílu Němců v justičním resortu, podle klíče. Z pomůcek, které mám po ruce, lze krátce seznati toto: Po 18. únoru byly u nejvyššího správního soudu tyto změny: Jmenováni byli druhý president, 4 senátní presidenti, 2 radové a 2 tajemníci. Mezi jmenovanými není žádný Němec. U nejvyššího soudu byla rozmnožena místa senátních presidentů ze 3 na 12, byli při tom - jak to zde stojí - dík pomoci německých ministrů 2 Němci. Od 18. února byli u nejvyššího soudu jmenování 2 senátní presidenti a 3 radové české národnosti, z Němců jen jeden vrchní tajemník. U generální prokuratury nastal od 18. února tak dalece pokrok, že máme nyní 2 náměstky generálního prokurátora, což jest při systemisaci 7 takových míst 23 %. Obvod vrchního soudu v Praze: Jmenovací systém od 18. února v Čechách dává tento obraz: V Čechách bylo od této doby přijato: 99 soudcovských čekatelů, z toho podle udání 22 Němci a dva, kteří se výslovně označili jako němečtí Židé. K tomu nutno připomenouti, že podle výnosu ministerstva vnitra musí býti v žádosti o přijetí do soudcovské služby národnost přesně uvedena. Soudců druhé skupiny bylo od 18. února jmenováno 27 Čechů, 3 Němci a jeden Žid; okresními soudci 44 Čechů, 9 Němců a jeden Žid; rady 30 Čechů, 12 Němců a 2 Židé; vrchními rady a vicepresidenty krajského soudu 14 Čechů a jeden. Němec; presidenty krajského soudu ve IV. třídě.5 Čechů, presidenty krajského soudu ve III. třídě 2 Češi a 1 Němec, zástupcem vrchního prokurátora v V. třídě jeden Čech, s prokurátory v V. třídě 2 Češi, státními zástupci VI. třídy 6 Čechů. Z Moravy-Slezska jsou nám známy jen částečné výsledky. Zásadně nutno říci, že z těchto výsledků a jiných neúplných statistik je zjevno, že se v soudnictví 18. únor ještě zcela neprojevil.

Nejde však jen o spravedlivé řešení otázky soudcovské, otázky kancelářského personálu

u soudů, státních zastupitelstev a věznic, nýbrž otázky úředníků a zaměstnanců všech oborů státní správy očekávají všestranně spravedlivé rozřešení, taktéž otázky pensistů, vdov a sirotků, válečných poškozenců a jejich příslušníků. Podařilo-li pse v jiných státech rozřešiti spravedlivě celek těchto otázek, musí to býti možné i u nás.

Zvláštní zvyk se zakořenil zvláště v německém území. Mnohý muž Jednoty se cítí povolaným, ať již v důsledku povahy nebo dědičnosti, zcela mírně řečeno hráti si na pozorovatele a obviňovati často pro zcela směšné události přímé a poctivé německé úředníky a zaměstnance z neloyálních činů. Často se tak děje také anonymně. Je-li kdo tak zbabělý přiznati se otevřeně jako udavač, pak patří takovéto udání do koše na papír nebo do kamen. Jmenuje-li se udavač, pak prosím o objektivní, spravedlivé a zákonné vyšetření. Jeví-li se však udání neudržitelným, jako přece v nejčastějších případech, pak má postihnouti lehkomyslného udavače pro křivé nařčení naprostá přísnost zákona a nespravedlivě poškozenému musí se dostati plné náhrady škody, pokud to je vůbec ještě možno. Často to již není možno, škoda na těle, majetku a cti nedá se tak beze všeho napraviti, bylo-li zahráváno neodpovědně s lidským osudem. Nejpříkřejší případy se přiházejí jistě v pohraničí, ve vnitrozemí řidčeji, a budiž zde přiznáno, že jsou tu často objektivně a rozumně smýšlející vyšetřující orgánové, kteří, jak bylo v jedné četnické relaci uvedeno, takto smýšlejí: "Muž je sice Němec, ale pořádný, proti němuž nelze nic uvésti." O této kapitole dalo by se ještě mnoho říci. Můžeme posloužiti velkým počtem případů, jež mohou býti listinně doloženy. Z části zabývalo se tím též několik našich kamarádů v rozpočtové debatě v poslanecké sněmovně a přednesli věci, které, i když zní neuvěřitelně a nepochopitelně, odpovídají úplně skutečnosti.

Při projednávání justičního resortu musí býti poukázáno opět a opět na zcela neuvěřitelné a křiklavé případy podle známého §u 2 a 6 zákona o vyzvědačství, jimiž se zabýval kamarád posl. Neuwirth v poslanecké sněmovně. K tomu dlužno podotknouti ještě toto: Kdo z lačnosti po zisku z nečestných a nepoctivých důvodů provozuje vojenskou zradu, to jest vyzvědačství, může očekávati v každé době a u všech národů nejpřísnější tresty. Jeho jméno má býti též vymazáno z dějin lidstva. Kdo však nevinně nařčen musí pobýti po měsíce ve vyšetřovací vazbě a pak po nejúpornějším vyšetřování a skutečně nevinen zdi vězení opět opustí, takovému politováníhodnému musí se dostati plné spravedlnosti. To dlužíme nejen těmto politováníhodným obětem, ale i vážnosti soudnictví demokratického státu. Může se mi snad jen odpověděti, že se nechávají též ve válce nevinní jako oběti padnouti. O oběti války má však s dostatek pečovati dobrá a moudrá státní správa. Vytyčila-li naše ústavní listina zásadu, že nikdo nesmí býti odňat svému řádnému soudu, musím poukázati již na jednu okolnost, jež je s touto zásadou v příkrém rozporu. Jsou to policejní vyšetřování, policejní vazby v neobyčejném počtu, a je-li postižený konečně odevzdán k výslechu řádnému vyšetřujícímu soudci, pak jest často teprve po týdnech anebo dokonce měsících řádně vyslýchán, poněvadž se šetření policie a bezpečnostních úřadů nekonají se žádoucí rychlostí a objektivní důkladností. (Sen. inž. Havlín: Dávejte konkretní případy, nemluvte paušálně!) Bezpečnostní úřady si vždycky hrají na žalobce a špatně chápou svůj úkol. Také ony mají býti jen ochránci zásad práva a spravedlnosti. (Sen. inž. Havlín: To jsou úřady republiky!) Pravda vítězí! (Sen. inž. Havlín: Ano!) Pane kolego, obraťte se a ohlédněte se tam! (Sen. inž. Havlín: Ale to myslil Masaryk pro nás a ne pro vás!) Pro veškeré národy tohoto státu bylo stvořeno toto heslo. (Sen. Korvas: V Berlíně byste si to nedovolili!) K vznesení a zastupování obžaloby jest povolán jen státní zástupce a ani tento nesmí opustiti půdu státnosti. Vracím se k poměrům v pohraničí a myslím, že nechybím, když tvrdím, že největší vinu na politicky tak napjatých poměrech mezi Němci a Čechy má otravný způsob psaní určitého tisku (Sen. H. Müller [německy]: Časopisu "Zeit"!). Pane kolego, nahlédněte do svých listů!

Mám pocit, že většina lidí, kteří zcela neodpovědným způsobem duševně obsluhují tyto tiskoviny, usídlila se na půdě hlavního města Prahy a vykonává zde své neblahé řemeslo. Zvláště je nápadné, že nejvíce jedovatých zpráv bývá v těchto tiskovinách po neděli, věnované bohabojnosti a pracovnímu klidu. Bude se mi jistě rozuměti. Bohudík poznal prostý lid již dávno, jak dlužno ceniti tyto výrobky, a nevěnuje jim již žádné víry. Že však

právě intelektuální kruhy se zálibou tyto výrobky žádají, pokládám za velmi nechutné a nepochopitelné. O těchto věcech mohlo by se ještě velmi dlouho mluviti.

Vedlo by příliš daleko uváděti zde též veškeré případy nespravedlivého a nezákonného jednání, jež se přiházejí v sudetskoněmeckém území na poli policejní a správní prakse. Také na tom již několik kamarádů promluvilo v rozpočtové debatě poslanecké sněmovny.

O jedné věci bych zde však přece pojednal o konkurenci trestně a správně stihatelných skutků podle návrhu zákona o trestním řízení správním. Při deliktech podle zákona na ochranu republiky se častěji stává, že lidé, kteří jsou pro takový přestupek soudně potrestáni, ba i takoví, kteří byli takové obžaloby zproštěni nebo též amnestováni, byli poté správními úřady pro úplně stejnou skutkovou podstatu odsuzováni k značným peněžitým pokutám, ba i k vězení až do 14 dnů. Článek 3, odst. 2 zákona o organisaci správy opravňuje sice politické úřady - bez ohledu na soudní stíhání - potrestati také pro jakékoli jednání nebo chování na veřejných nebo veřejně přístupných místech, jimiž je ohrožován veřejný pořádek, klid a bezpečnost, jež urážejí dobré mravy nebo slušnost nebo jimiž se vzbuzuje veřejné pohoršení; odporuje však co nejvíce veškerému právnímu cítění a jest považováno obyvatelstvem právem za zbytečné, úmyslné týrání, když někdo, jenž byl již pro tentýž čin soudem odsouzen, jest ještě policejně trestán.

Obzvláště těžce však jest uraženo všeobecné správní cítění, zprostí-li soud obviněného činu, poněvadž nabyl přesvědčení, že činu nespáchal, a když jej policejní úřad přes to pro tentýž čin potrestá, nebo když soudní stíhání činu v důsledku amnestie bylo zastaveno a dotčený ještě pak je podroben policejnímu trestu.

Důvodová zpráva po případě výborové zprávy k zákonu o organisaci politické správy odvolávají se ovšem na to, že příslušnost policejních úřadů a soudů je současně dána již §em 11 nařízení z roku 1854. Dámy a pánové! To však není ve svobodném, demokratickém a pokrokovém státním zřízení, ve kterém podle preambule, úvodu k československé ústavě mají býti zajištěna požehnání svobody a československý národ má býti včleněn do společnosti národů jako demokratický a pokrokový člen, žádným dobrým doporučením, ba je to přímo nedůstojné. Nařízení z 20. dubna 7.854 ř. z. čís. 96. mělo vždy velmi špatnou pověst, bylo všeobecně označováno jako "Prügelpatent", poněvadž jím bily stanoveny ještě tělesné tresty, a pochází z doby nejhorší reakce po roce 1848. Jest velmi zvláštní vyskytovalo-li se a vyskytuje mínění, že se máme v roce 1927 a i ještě dnes opírati o taková, dlouho již přežitá, ustanovení. Tím se však neodpraví skutečnost, že se všude uznané zásadě trestní politiky, že jeden a týž čin nemá býti několikrát trestán, tímto ustanovením způsobem pro zdravé právní cítění lidu přímo nesnesitelným odporuje. Právě kaučuková pružnost ustanovení čl. 3, odst. 2 zákona 125/1927 vyžaduje dvojnásob nutně odstranění možnosti trestati jeden a týž čin řádnými soudy a mimo to ještě politickými a policejními úřady. Každý soudně trestný čin dá se jistě nějak zařaditi pod ustanovení čl. 3, odst. 2 zákona čís. 125 z roku 1927. Nechci se zde o tom ještě dále šířiti, ježto budeme míti ještě příležitost o tom mluviti při jednání o konkurenci soudně-trestně a správně-trestně stihatelných skutkových podstat podle návrhu zákona o správně-trestním řízení v ústavně-právním výboru senátu.

Shrnuje, chtěl bych ještě krátce říci: Ze všeho zde uvedeného jeví se naléhavá nutnost pro vládu a vládní koalici obou sněmoven, zabývati se v brzku důkladným, ale také úplně nestranným způsobem návrhy zákonů, jež naše strana v poslanecké sněmovně podala na ochranu národností. Jádro problému menšinové otázky v Československé republice nemůže býti vystiženo a uspokojivě řešeno dohodami a ujednáními jako z 18. února. Toto ujednání znamená jen neuspokojivé dílčí řešení, jak i sami mluvčí z řad aktivismu jasně prohlásili. Má-li se docíliti opravdového uspokojení a spravedlivého řešení v duchu dorozumění, národnosti usmiřujícího, může se to státi jen na podkladě námi podaných zákonů na ochranu národností. Nejen na nás, ale i na Vás, dámy a pánové z koalice, a na vládě záleží, nalézti cestu k tomuto činu, v zájmu státu a všech jeho národností a na ní dále úspěšně postupovati. Bude-li tato nesporně v Evropě se zájmem sledovaná otázka v brzku šťastně rozřešena, můžete i Vy připočítati si k zásluze, že jste úspěšně přispěli k uklidnění napětí v srdci střední Evropy. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Bačinský.

Sen. dr Bačinský (rusky): Slavný senáte!

Státní rozpočet na r. 1938, který se všeobecně nazývá rozpočtem národní obrany, nemůže býti pro Podkarpatskou Rus a její obyvatelstvo méně důležitý než pro všechny ostatní obyvatele Československé republiky. My všichni na Podkarpatské Rusi, kteří jsme spojeni v republikánské straně, z hloubi svého srdce jsme přesvědčeni, že karpatoruský národ nemůže kráčeti jinou cestou, než kterou mu určily dějiny, a jestliže on jako národ chce zachovati svou podobu, nemůže svůj osud odlučovati od osudu československého národa, nýbrž musí společně s ním vstoupiti do boje proti každému vnitřnímu a vnějšímu nepříteli a podle svých sil musí přinášeti tytéž oběti, jak to jest povinností každého občana Československé republiky. Zájmem naším, karpatských Rusů, jest, aby československý stát byl silný nejen hospodářsky a finančně, nýbrž aby byl pevný a silný také po stránce vojenské.

Náš národ dovedl zachovati i v minulosti ruský národní ráz a demokratické ustrojení republiky jest zárukou, že může své národní vlastnosti rozvíjeti a,zesilovati ještě úspěšněji, a hospodářsky a sociálně silné Československo jest nám zárukou hospodářského a sociálního pokroku našeho lidu.

Zhřešili bychom proti své lepší budoucnosti, proti sobě samým a proti osudu svých dětí, kdybychom nepodporovali vládu v nejvyšší míře v jejím šlechetném úsilí, neboť musíme-li podle rozpočtu přinášeti v příštím roce větší oběti, tím také chráníme a hájíme sebe sama, svůj národ a svou vlast.

Ale když každý z nás podle své materiální schopnosti je povinen přinášeti větší hmotné oběti, musí býti uznáno za správné i naše přání, aby prospěšné investice a všechny výdaje byly poměrně rozděleny mezi všechny země a aby i Podkarpatská Rus dostala svůj příděl.

S radostí konstatuji, že během roku 1937 vláda kromě preliminovaných výdajů a rozpočtových investic poskytla nám i mimořádné částky. Venkovské obyvatelstvo, které utrpělo suchem, dostalo od vlády 9 mil. Kč výpomoci a byla provedena úspěšná osevní akce, což vzbudilo největší spokojenost těch, kdož byli účastníky této akce. Mimo to vláda koupila v Praze za 2¹/₂ mil. Kč internát pro naši studenty, kde naše studující mládež může klidně pokračovati ve svém vzdělávání.

V rozpočtu na rok 1938 jest v rozličných oborech, v oboru ministerstva vnitra, školství a národní osvěty, zemědělství, veřejného zdravotnictví a financí preliminováno na rozličné investice přes 10 mil. Kč a při správě státních lesů a statků se preliminují další 4 mil. Kč, a když k tomu připočteme stavbu rozhlasového vysílače v Užhorodě, dosáhnou investiční výdaje skoro 20 mil. Kč. Na stavbu železnice z Užhorodu do Mukačeva a na stavbu trati mezi Svalavou a Chustem se preliminuje dalších 82 mil. Kč. Každý nestranný člověk musí uznati, že v minulých letech bylo mnoho vykonáno a že státní správa skutečně poskytla značné částky na stavbu škol a úředních budov, a také byla věnována péče pracím melioračním a silničním. Tempo těchto prací ovšem neodpovídá hospodářským potřebám země, následkem čehož hospodářský vývoj naší země jde pomalým tempem. Stačí ukázati na to, že na 1 km² plošné výměry v Čechách připadá 71.12 km silnic, na Moravě a ve Slezsku 59.54 km, na Slovensku 29.47 km a na Podkarpatské Rusi pouze 18.70 km. (Sen. Chalupník: Kolik toho bylo po převratě? Sen. inž. Winter: Za 10 let se nedohoní, co Maďarsko zavinilo!) Já pouze konstatuji, prosím vás. (Sen. Chalupník: Poděkujte Maďarům ještě!) Prosím.

Silniční síť na Podkarpatské Rusi se skládá z 576 km státních silnic, 736 km zemských silnic a 1040 km vicinálních cest. Podle mínění odborníků z Podkarpatské Rusi chybí ještě asi 2000 km silnic a dosud jest ještě řada obcí, jejichž vzdálenost činí pouze 30 až 40 km, jak na př. z Brustur do Jasiny, z Užoku do Žděnova, ale musí se dělati oklika 150 až 200 km, neboť vůbec nejsou vybudovány silniční úseky 10 až 20 km, nehledíc na to, že zde za války vojsko vystavělo provisorní cesty pro dopravu těžkých zbraní a potravin.

Dosavadní tempo stavby silnic na Podkarpatské Rusi jest naprosto nedostatečné. Na př. na jedné z nejdůležitějších silničních komunikací, na úseku mezi Volovcem a Volovým, kde se rekonstruuje silnice, spravuje se ročně 2 km. Uvážíme-li, že Volové, okresní městečko, jest od železnice vzdáleno 42 km, vidíme plnou tragedii tohoto města, odťatého od celého světa. Při dosavadním tempu prací můžeme očekávati, že zmíněná silnice bude vystavěna za 20 let. Město Volové jest chudé, lesy jde byly za války zničeny, půda jest neúrodná, ale kraj se topí v přírodních krásách, které by sem vábily četné turisty, ze kterých by obyvatelé měli příjem, ale špatný stav státních a zemských silnic tomu překáží, neboť automobilisté se těmto cestám vyhýbají.

Státní železniční správa provozuje dopravu mezi Volovým a Volovcem dvakrát denně osmimístným autobusem, který nesporně zvláště v letní době, nemůže dopraviti všechny cestující a letos se ve Volovém kupovaly lístky na státní autobus na několik hodin a také dní napřed. Tvrdí se, že autobusy větších rozměrů nemohou býti zavedeny, poněvadž mosty nevyhovují platným předpisům, a proto podle nynějšího stavebního programu budou se obyvatelé Volového trápiti ještě 20 let, než konečně budou mosty dány do pořádku.

Veskrze aktuálním požadavkem Podkarpatské Rusi jest stavba silniční magistrály, protínající severní část země, a to z Užoku přes Žděňovo, Volovec, Koločavu, Usťčornu a Brustury k Jasině. Tato cesta by pomohla zvýšiti všeobecnou úroveň nejchudších a nejzaostalejších krajin Podkarpatské Rusi a zkrátila by nynější vzdálenost mezi Užokem a Jasinou na polovinu. Všichni uznávají, že jest nezbytné rychle vystavěti tuto silniční magistrály, ale nynější zkušenost se stavbou jejího úseku mezi Volovcem a Volovým dokazuje, že magistrála bude sotva hotová asi za 100 let.

Silnice na Podkarpatské Rusi jsou ve stavu velmi zanedbaném a silniční síť je velmi, řídká. Provedení úplného programu stavby silnic by vyžadovalo přes 100 mil. Kč, ale tato investice by poskytla možnost využíti přírodních bohatství země a otevřela by možnost pro zřízení průmyslu.

A proto žádáme, aby byl zvýšen příděl na stavbu silnic na Podkarpatské Rusi, neboť dosavadní příděly ani zdaleka neodpovídají ani plošné výměře země ani počtu jejích obyvatel. Odkaz na nízké zdanění Podkarpatské Rusi nemůžeme víti.na vědomí, neboť především jest nezbytno provésti v zemi naléhavé hospodářské investice, které budou odpovídati hospodářskému rozvoji země, a tím se zvýší i daňový příjem. V oboru železničních staveb nebyl na Podkarpatské Rusi od převratu vybudován ani jediný kilometr nové trati. Letos konečně došlo k přípravným pracím ke stavbě železnice z Užhorodu do Mukačeva a při této stavbě vláda pamatovala na zákon ze dne 30. března 1920, č. 235 Sb. z. a n. Na tuto stavbu bylo určeno 60 mil. Kč a dále 22 mil. Kč na stavbu železnice z Chustu do Svalovy.

Podle našich informací setrvalo se na nutnosti stavby na oné části území, která sahá z Mukačeva přes Iršavu do Chustu. My trváme na tom, aby zákon č. 235/1920 Sb. z. a n. byl proveden v plné míře a aby byla vystav věna železniční trať přes Iršavu do Chustu, neboť jde o krajinu s velmi hustým obyvatelstvem, která jest pro špatné komunikace úplně odťata od světa. Mimo to jsou v iršavském okrese bohatá ložiska vápence, slínu a železných rud, jejichž využití jest bez železnice nemyslitelné.