Předseda dr. Soukup.

Místopředsedové: dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 116 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři Bechyně, dr Czech, dr Černý, dr Dérer, inž Dostálek, dr Franke, Machník, Najman, inž Nečas, dr Spina, dr Šrámek, Tučný, dr Zadina, Zajiček.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře senátu: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

PŘEDSEDA (Při jehož vstupu na předsednické křeslo celé shromáždění povstalo): Slavný senáte!

Zde žil a pracoval, na té naší Malé Straně a Hradčanech, odtud vyšel dne 18. prosince 1914, a sem se vrátil dne 21. prosince 1918 po čtyřleté pouti světem! Zde prošel touto síní, v níž jsme zrušili všechny své svazky s dynastií habsbursko-lotrinskou, zde stál vedle nás, když ho revoluční Národní shromáždění per aclamationem povolalo v čelo státu jako prvého presidenta republiky, zde složil svůj prvý ústavní slib, zde s této tribuny sestoupil k slovenskému poslanci biskupovi Janoškovi, jenž ho rozechvěn až k slzám vítal slovy: "I my, zastupitelia slovenskej vetve československého národa hlásime sa k srdečnému a úprimnému pozdravu k nášmu heroickému Osloboditeľovi, ktorému predovšetkým a nadovšetko my Slováci máme čo ďakovať a ďakujeme za svoje oslobodenie".

Nad našimi hlavami letí dnes dějiny 87 let. Ve chvíli zrození Osvoboditele byla Evropa ještě středověkem násilí a absolutistických diktatur. V těch 87 letech přešlo lidstvo ze středověku do novověku. Není dnes na světě nikoho, jehož život osobní by byl větším symbolem tohoto převratu, a jenž by byl nad Tomáše Masaryka více legitimován volati: Pravda vítězí!

Čím mu byla svoboda a národ, tím mu také byl člověk a lidskost! Volal již před válkou: Na trůnech a na zlatě věčný život nespočívá. Nemizí svět, neumírá Bůh, nerodí se nadčlověk - mnohem, mnohem více se děje: Probouzí se člověk!

A po té hrůzné válce světové nad hroby desíti milionů mrtvých mohl ve své nesmrtelné deklaraci Washingtonské volati tím důrazněji již do celého světa: "Militarism je zničen - demokracie je vítěznou. Mocnosti temnoty sloužily vítězství světla - vytoužený věk lidstva vzchází! Věříme v demokracii, věříme ve svobodu - ve svobodu vždy větší a větší!"

A ve svém prvém poselství k Národnímu shromáždění našemu vyslovil stručně celý smysl poslední války: "Chceme všichni, jednotlivci i národové býti lidmi!"

Ano, to jsme si uvědomovali vždy, v to jsme věřili, a to si uvědomujeme právě nyní před majestátem smrti, že Tomáš Masaryk byl zde nástrojem Prozřetelnosti! Celý jeho život jest vpravdě toho symbolem!

V dobách poroby dítě z hlubin rodů bezpočetných milionů bezejmenných robotů - a po válce mravní autorita, před níž se zastavuje vřava bojů a sklání miliony nejšlechetnějších ze všech národů světa!

Syn otroka na císařských statcích Františka Josefa se stal soudcem nad Habsburky! Nad Františkem Josefem, jenž v krvi zdolal revoluci roku 1848, zvítězila revoluce Tomáše Masaryka! František Josef zahajoval válku a Tomáš Masaryk uzavíral mír! Dva světy tu stály proti sobě! Jeden z nich umíral v okeánu lidské krve, a druhý odchází v pokoji a lásce milionů!

Apoštol míru, ale když poznal, že proti železu je nutno jíti zase železem, z apoštola míru vojevůdce! A z vojevůdce rozhodčí světové války, aby Společností Národů založen byl světový mír a naplněn byl ideál Jiřího Poděbradského, aby válek nebylo a nejdražší statek lidstva, krev člověka, byl ochraňován soudními tribunály mezinárodní spravedlnosti!

Ale vše to, před čím tu stojíme a co si dnes tím důtklivěji uvědomujeme, je poznání, že životní dílo presidentovo není dílem náhod, ale resultantou a synthesí jeho nevyrovnatelné pracovitosti, bezpříkladné odvahy, a heroické vůle! Kolikráte stál sám proti všem! Před modlami se neskláněl! Před trůny starých režimů se nepokořoval!

A v osudové chvíli národa a světa byl On prvým mezi všemi, kdož uvědoměle povstali proti celému světu násilí! Jedinou jeho zbraní byl duch, byla idea, byla poznaná pravda! A tento duch člověka vyvstal proti milionům bodáků, proti potopě olova a krve, proti staletým říším císařským, jež po čtyři léta vedly svůj strašný útok smrti a kopaly hroby desíti milionů výkvětu snad všech národů zeměkoule! Jaká gigantická odvaha, jaká oběť bez příkladu a míry!

Tomáš Masaryk vydal na pospas všech, co měl - život svůj i svých nejdražších, své úřady a hodnosti, svou přítomnost i budoucnost! Nebezpečí neunikal, před ničím neustupoval a nikoho se nebál! Kmet takřka sedmdesátiletý byl nejpevnějším z pevných! Velebný patriarcha ve věku, kdy miliony lidí dávno zúčtovalo se životem, s vírou vulkanickou vzněcoval pokolení mladých!

A muž nejodvážnější byl současně mužem nejčistším! Vir clarissimus et integerrimus! Jeden z nejchudobnějších byl až na samu výsost hrdým a neporušitelným! Spojencům dal vše, aby od nich nepřijal ničeho! V jeho čistotě je nejvyšší mravní vítězství naší revoluce! Byla to revoluce Masarykova! Byl to Tomáš Masaryk, jenž s takovou hrdostí mohl volati ve svém prvém poselství: "Nevzali jsme od spojenců ani krejcaru. A také jsme po celou dobu války neužili proti svým nepřátelům jediné nepravdy! Tak čestný politický boj, tak čestná revoluce, smím to říci, sotva kdy byla provedena!"

Celá mravní velikost Masarykova s odstupem doby vyroste v mythus národa! Mistr Jan skonal na hranici, Karla Havlíčka nám umučili! Ale Tomáš Masaryk zůstal a dožil! Všechny nejvznešenější sny jeho života byly naplněny! Zdálo se to jemu samému pohádkou, ale byla to skutečnost a pravda! Nebudeme již národem mučedníků, ale pracovníků! Nebudeme již pro národ umírat, ale pro národ žít a pracovat! A ten, jenž dobojoval, dožil a dočkal, viděl dílo své vzrůstati a kvésti, tomu bylo Prozřetelností dopřáno nejvyšší štěstí života, aby sám ještě živý viděl, že nebojoval nadarmo, a viděl hořeti všechny plameny věrných srdcí svého lidu v oddanosti a lásce, jaké neviděl a jaké nedožil nikdo ve všech staletích dosavadních našich dějin!

A jaké bezměrné štěstí osobní, že jsme i my dobojovali a dožili, že nám Prozřetelností bylo souzeno, abychom byli jeho spolupracovníky, všechny ty tisíce a miliony, kteří jsme povstali a zůstáváme pod jeho prapory, a kteří si právem můžeme přiložiti nejčestnější jméno, že jsme byli a jsme generací Masarykovou!

Dnes vroucněji, než kdykoli jindy si uvědomujeme, že Tomáš Masaryk se nám zjevuje jako ústřední osobnost všech našich dějin! Dějiny tyto se ve dnech jeho pohřbu zastavují. Nad rakví Vykupitele se v této chvíli v našich duších sklánějí všechny jejich prapory! Prapory slávy i prapory utrpení! Od Přemysla Oráče a knížete Václava - od Tómy ze Štítného a Petra Chelčického, od Mistra Jana a Žižky z Trocnova, od Jana Amose a Jiřího Poděbradského, od Dobrovského a Jána Kollára, od Karla Havlíčka a Ludevíta Štúra, od Palackého, Smetany a Hviezdoslava až k těm nesmrtelným praporům legií Tomáše Masaryka!

U hrobu zesnulého mluví dnes i hroby! Ty bezpočetné hroby bojovníků a mučedníků, známých i neznámých, od těch hrobů Moravského Pole Přemysla Otakara proti prvému Habsburkovi, od těch hranic Kostnických a podlipanských hrobů Prokopa Velikého, od těch hrobů rebelů bělohorských na náměstí Staroměstském a bezpočetných hrobů emigrace pobělohorské až k těm hrobům Bratrstva našich legií po pevninách i v okeánech světa - vše to je dnes s námi, a k těm zvonům smutečním se dnes druží také zvony z kostelíka Naardenského, od hrobu Komenského, slova z jeho Kšaftu umírající Jednoty bratrské, jež jsme s Aloisem Jiráskem evokovali v přísaze 13. dubna, když nám ve Vídni pohaněli toho, jenž byl naší vírou, nadějí a láskou, a jež si u tohoto hrobu dnes evokujeme po druhé: "Zdráv buď národe československý, zůstávej ratolestí rostoucí, přijdiž čas Tvůj!"

Nedivte se, že v této chvíli poklekáme a pláčeme! I smutek pláče, i vděčnost pláče, i štěstí pláče! V tom pláči je síla nových svatých závazků, nové odvahy a nových bratrství! Odčiněna je Kostnice i Lipany, Bílá Hora i Brixen! Hrob Tomáše Masaryka bude nám symbolem tohoto z mrtvých vstání k životu a pravdě!

Tomáš Masaryk, Osvoboditel, ale i Sjednotitel!

On je stejně ztělesněním naší svobody, jako naší jednoty. Tomáš Masaryk, z otce Slováka a matky Češky, je největším představitelem Čechoslováka, jednoty našeho rodu, naší krve a naší kultury. Jeho láska patřila Milanu Rastislavovi Štefánikovi, synu chudobných vrchů Kopaničárských, a slavnému orlu podtatranskému, v němž president viděl nejskvělejší a nejhrdinnější květ nového svobodného Slovenska. Hodina osvobození udeřila. Z dvou milionů Slováků ve spojení s Čechy se stal národ evropský a světový! President republiky dr Edvard Beneš, když otevíral největší tunel slovenský, právem mohl volati v srdci Slovenska

Niet hór tak vysokých, aby mohly rozdeliť Čechov od Slovákov a zabrániť Československej jednote!

President Osvoboditel nám usnul na věky! Tento Spravedlivý mohl odejít v klidu, v tom majestátním tichu křivoklátských lesů vyrovnán se vším a se všemi! Jeho dílo je zabezpečeno! On věděl, že mrtvý bude znovu a dále žít!

Že bude znovu putovat tím Václavským náměstím, kde ho národ, druh druha líbaje v slzách radosti a lásky, v hodině vzkříšení v ten slavný den 28. října, přes okeán aklamoval do Washingtonu jako prvého svého presidenta! Tím Václavským náměstím, kde jsme mu po čtyřleté pouti světem v ten nezapomenutelný 21. prosinec 1918 jásali vstříc jako Vykupiteli! Tím Václavským náměstím, na němž ho zítra v den pohřbu zdvihneme s oltáře jeho pozemské humanitatis do chrámu věčné divinitatis, se zbožněním a láskou, nad niž vyšší nebylo nikde na světě!

Mohl klidně usnouti ve vědomí, že dílo jeho života jest zabezpečeno navždy i v konstrukci Evropy a světa! A že v den smrti toho, jenž životem svým pohnul Evropou, se pohne celý svět! Že hlavy států se skloní před dílem, jež bylo dílem ve službách spravedlnosti světové! - A že jeho jméno bude mezi národy světa, jimž vládne spravedlnost a pravda, žehnáno v poznání, že jím zde odchází jeden z nejmoudřejších a nejšlechetnějších, jenž kdy šel Evropou, Asií a Amerikou!

President Osvoboditel mohl v pravdě klidně zavříti oči i ve vědomí, že vše je opatřeno, že půjdeme do budoucna stejně jednotně, jako jsme šli s ním - že budeme ostříhati jeho svatého odkazu, jejž nám vložil na srdce v den 14. prosince 1935, v ten bez míry truchlivý den své abdikace, abychom povždy byli pamětlivi, že "státy se udržují ideály, z nichž se zrodily" - mohl usnouti šťasten, že stát se sklonil před jeho otcovskou radou, aby za jeho nástupce povolal dr Edvarda Beneše, s nímž dvacet let spolupracoval a o němž ví, že za něho půjde vše dobře - mohl odejíti v pokoji, že náš stát je pevností svobody a míru v celé střední Evropě, že jeho zřízení demokratická jsou pevná a ničím neotřesitelná - že naše Národní Shromáždění pracuje věrně jako velké exemplum parlamentu v demokracii - že vláda státu je v rukou na výsost čestných a čistých - že hospodářský život náš se v bouřích světové krise postupně ozdravuje a konsoliduje - že u náš nebude žádných hospodářských poruch a občanských válek - že naše armáda jest jednou z nejlepších světa, že je až na tu smrt věrna, a že je nástrojem míru, ale v dobách útoku také spolehlivou obranou toho, co bylo pro národ a stát v kataklismatech doby válečné i poválečné s takovým úspěchem založeno a vybudováno! - Že bude dbáno spravedlivých zájmů všech pracujících vrstev státu na život a práci, i na ochranu všech trpících a nešťastných! - Že stát a jeho národové prospívati budou ve vzdělanosti, kultuře a mravnosti! - Že chápati se a rozuměti si budou vespolek a loyálně i poctivě pracovati budou na velkých společných úkolech doby přítomné i budoucí! - Že proto v demokratickém pořádku, ve vzájemné kázni a bratrské spolupráci překonáme a vydržíme vše, ať cokoli se bude ještě hnáti Evropou! A že při tom ještě sami budeme usilovati, abychom dali světu, co svět pro svůj mír a hospodářské i politické vyrovnání potřebuje, a vše, co mu jen může dáti stát kulturně, hospodářsky a mravně tak vyspělý, jako je stát náš, z něhož mu mohla vzejíti hvězda apoštola, jenž volal: "Ježíš, ne César" a jenž učil, že smyslem všech dějin lidských je svoboda, humanita a mír!

U rakve Tomáše Masaryka také znovu před celým světem manifestujeme, že státní samostatnost nám nebyla dána darem, a stát náš že není produktem náhodných konstelací válek, aby se z jedné války rodil a v druhé umíral, že také není dílem jednotlivce, s jehož životem by vzcházel a s jeho smrti zacházel, ale že je logickým, neodvratným závěrem staletého procesu, k němuž dynamikou vývoje dojít musilo!

Postavy vznešených duchů jsou nadány prostotou evangelickou! Tomáš Masaryk byl z nich nejprostším a nejskromnějším! Nikdo jiný nehodnotil genesi těchto osudů objektivněji a vědečtěji jako právě on, a upřímněji a spravedlivě, než kdokoli jiný si uvědomoval, že vrcholné dílo jeho života je kolektivním dílem národa! A odtud ta jeho hrdost nad jeho lidem, ta bezměrná láska tatíčka k jeho legiím, ta uchvacující a vše si podmaňující jeho víra v republiku!

Byli jsme státem po staletí a probili jsme se k státnímu životu do staletí nových! Náš poslední proces s Habsburky trval tři sta let, proces Slováků s cizovládou naplnil celé tisíciletí! Chtěli nás ve staletích temna pokrýt kameny němých hřbitovů! Ale národ, jenž dal lidstvu Jana Husa a Jana Amosa, nezahynul!

V našem osvobození jsou jarní bouře velké revoluce francouzské, je triumfální postup světové demokracie, je vzrůst vzdělanosti, vědy a techniky 19. století, jsou bezměrné oběti bezčetných buditelů, jsou životy a krev našich mučedníků, bojovníků a nakonec vítězů!

Prvá dělová rána habsburských děl na srbský Bělehrad byla prvým signálem cesty k svobodě a pravdě! Všude na světě, kde se tak těžko životem probíjí člověk český a slovenský, se spontánně zvedla revoluce, jako jeho osudové fatum! Habsburkové nejednali s námi, my nebudeme jednati s nimi! Naše místo bude na světové konferenci světového míru! Naše legionářské bratrstvo svým heroismem na všech frontách světové války a svou anabasí celou Sibiří a kolem celé zeměkoule vyvolávalo úctu a obdiv světa! Ve světové válce nebylo většího příkladu mravní jednoty a bratrské kázně! A ke konci války byli jsme v žaláři staré monarchie již státem ve státě! Když se dne 28. října zvedl národ československý v Rakousku a Uhersku, zhroutila se přes noc staletá říše Habsburků! S námi se zvedla Jugoslavie a Rumunsko! Náš proces se starou říší byl dokonán! President Wilson mohl jen vysloviti, že soud osudů našich přešel do rukou našich! A nežli uschl inkoust na Washingtonské deklaraci Tomáše Masaryka, byl její obsah naplněn již národem doma! Na světovou konferenci mírovou v Paříži jsme již šli jako samostatný stát! Své místo v ní jsme si nevyprosili, ale vybojovali! Byl to převrat, ale bylo to již Te Deum vzkříšení!

V den 28. října nebylo již v Praze prolito jediné kapky krve a nebylo jediného aktu násilí! A v duchu svém jsme se skláněli před Prozřetelností, jež nám dala proroka a vůdce, aby byl paladiem naší svobody při jejím vzestupu ze žalářů a hrobů poroby do slávy, respektu a lásky kulturního lidstva!

Byli jsme schváceni až na dno duše, když jsme viděli, že poslední cesta presidentova do Prahy byla posvěcena svaté památce Zborova! Několik týdnů před tím, nežli zavřel oči, dne 4. července odpoledne president v Lánech náhle povstal, oči se mu rozjasnily a velitelsky pravil: "Já musím ke Zborovu!" Vsedl do vozu a za půl hodiny mu statisícové masy na Stadionu Strahovském při zborovské scéně se slzami v očích s bílými šátky a červenými růžemi jásaly vstříc! Sedm a osmdesátiletý kmet se přijel pokloniti svaté památce nesmrtelných hochů zborovských, a v tom i památce jejich Neznámého vojína zborovského, před jehož hrobem na Staroměstské radnici stojíme s obnaženou hlavou!

Se Zborovem vstoupil Tomáš Masaryk do dějin světové války! A než zavřel oči, Zborovem k nám promluvil naposled!

Ale Tys nám jen usnul! Ale duchem svým na věky mluviti budeš k nám a pokolením našim, a v chrámu ducha Tvého bydleti, pracovati a žíti budou pokolení dětí Tvých na věky - Ty náš Svatý a Nesmrtelný!

Jen slabým, vetchým ohlasem našich citů jsou slova bezměrné vděčnosti i nekonečného štěstí všech nás, kdož jsme byli Tvými žáky a po desítky let, snad celé půl století, Tvými spolupracovníky! Děkuji Ti, drahý, předrahý učiteli náš, jménem všech těch generací, jež šly universitou Karlovou kolem slavné kathedry Tvojí! Děkujeme Ti všichni, mrtvi i živí, za vše to, cos nám dal, čím jsi povznesl duše naše k horizontům světovým, naplnil je láskou ke svobodě a pravdě, a s čím jsme věrně a hrdě šli a půjdeme celým svým životem!

Děkuji Ti z celé duše své, Tobě, jenž jsi vzešel z poměrů nejchudobnějších a jenž jsi zůstal do posledního hnutí své duše věrným všem těm, kdož v bouřích života sténají a trpí, za vše to, cos vykonal pro všechno pracující lidstvo našeho státu pro jeho lepší život, pro jeho vzdělání a svobodu! Za všechno to, žes v dobách nejtěžších stál vždy po celý život svůj věrné po boku jeho jako jeho útočiště, a tolikráte i heroická obrana! Ty miliony pracujícího lidstva Tě zavřely do svatyně svých srdcí jako svou velikou lásku, a tento svatý poklad dělnické lásky skládají cele, na život i na smrt, na oltář díla, jež bude na věky spojeno s Tvým jménem - do služeb Tvé demokratické republiky!

Tvůj život byl pokladem národa a státu. Tvá bezměrná autorita mravní byla centripetální, soustřednou a soustřeďující silou republiky, jednoty v národě a jednoty ve státě!

Děkujeme Ti za vše, cos učinil, aby spolukrajané naši druhých národností státu byli skutky přesvědčeni, že republika Tvoje jest a bude republikou spravedlivou! Že je a bude republikou všech, v níž by se všichni cítili doma, v níž by nebylo útlaku a ponížení a v její budoucnosti by všichni viděli a zabezpečenu měli svou velkou budoucnost a svůj nový, velký a slavný život vlastní!

A děkujeme Ti za vše, cos vykonal pro jednotu v řadách našich, abychom nikdy nezapomínali, že naše svoboda se zrodila z této jednoty a touto jednotou že zůstane nepřemožitelnou!

Tvůj pohřeb je nám dnes závazkem, nejvroucnější a nejsvětější přísahou svobody, lidskosti a míru! Přísahali jsme Ti v Praze, když Tvé jméno bylo pohaněno ve Vídni! Přísahaly Ti Tvé legie na všech frontách války! A přísaháme Ti dnes všichni, miliony rodu Tvého, celé pokolení doby Masarykovy, děti Tvoje Otci svému za sebe i za děti svoje, že všichni, co živi budeme, půjdeme v duchu Tvém, že nechceme umírat, ale žít a pracovat, ale kdyby osud rozhodl jinak, že znovu chceme dáti životy své i krev svou, aby na věky žilo a vzkvétalo dílo Tvoje, demokratická a spravedlivá republika Československá, a aby z pokolení na pokolení žehnáno bylo předrahé a nesmrtelné jméno presidenta Osvoboditele, presidenta Sjednotitele - presidenta Tomáše Masaryka!

Slavný senáte! Svým povstáním a svou účastí jste dali výraz všem našim citům a dovolte mi proto, abych tuto nezapomenutelnou schůzi mohl skončiti. Děkuji Vám.