Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 98 členů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek.

Místopředseda dr Buday zahájil schůzi v 16 hodin 24 minut.

obdrželi: na dnešní schůzi sen. Dundr, Fidlík; na dnešní a zítřejší schůzi sen. Karpišková; dodatečně na minulý týden sen. dr Bačinskému; na schůzi dne 15. května 1937 sen. Šelmecovi; dodatečně na schůze konané dne 29. dubna a dne 11. a 12. května 1937 sen. Kvasničkovi; na tento týden sen. dr inž. Bottovi, Klofáčovi, Šelmecovi, dr Turchányimu, Udržalovi, Zemanovi.

Místopředseda dr Buday konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené: na 2 měsíce sen. Tomáškovi, dodatečné na měsíc duben a květen sen. dr Földesimu, na 4 týdny sen dr Štefánkovi, dodatečně na schůze dne 11. a 12. května a na 14 dnů sen dr Milotovi, do konce května sen. Adamovi.

Návrh tisk 453 - přikázán výboru iniciativnímu.

Interpelace tisky 452/1 až 452/5, 455/1 až 455/10, 457/1 až 457/4.

Odpovědi tisky 454/1 až 454/3, 456/1 až 456/7.

Zápisy o 69. až 71. schůzi senátu NSRČs.

o 72. a 73. schůzi senátu NSRČs byly schváleny podle § 72 jedn. řádu.

ve schůzi konané dne 12. května 1937 přikázány návrhy:

výborům rozpočtovému a národohospodářskému návrh tisk 433,

výborům národohospodářskému a rozpočtovému návrh tisk 435,

výborům techn.-dopravnímu a rozpočtovému návrh tisk 448.

K návrhu místopředsedy dr Budaye uloženo bylo výboru ústavně-právnímu, aby o usnesení posl. sněmovny tisk 439 podal zprávu do 15. června 1935.

výborům živn.-obchodnímu, národohospodářskému a rozpočtovému vládní nařízení o úpravě cla na některé druhy ovoce a zeleniny (č. 5409).

Místopředseda dr Buday (zvoní): Budeme prejednávať poriadok schôdze, a síce odst. 1 dnešného poriadku:

Zpravodajcom je p. sen. Němeček. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Němeček: Slavný senáte!

Skutková podstata této žádosti je tato:

Podle údajů trest. oznámení byl spáchán trestní čin tím, že dne 26. června 1935 byly mezi dělnictvem Čsl. zbrojovky, akc. spol. v Povážské Bystrici, rozšiřovány letáky s nadpisem: "Pracujúcemu, ľudu zo Zbrojovky v Povážské Bystrici", ve kterých neznámý pisatel uváděl mezi jiným i následující: "Nenechte se terorisovat panem Myslíkem a svojí účastí na schůzi dejte na jevo Vaši nespokojenost. Pan Myslík v závodě nepracuje, ale u představených má dobré oko. Proč má tyto výhody? Neboť dělníky zrazuje a po zádech slovenského dělnictva se vyšplhá co nejdříve na místo mistra."

Obsahem tohoto letáku se cítí dotčeným na své cti soukromý žalobce a poněvadž pisatel letáku nebyl vypátrán, podal soukromý žalobce žalobu na sen. Pociska, jako na majitele knihtiskárny v Bratislavě. Stát. zastupitelství v Bratislavě veřejného zájmu na věci neshledalo a zastupování nepřevzalo.

Imunitní výbor navrhuje, aby sl. senát žádosti krajského soudu v Bratislavě nevyhověl a sen. Pociska k trest. stíhání nevydával.

Důvody.

Sen. Pocisk nikdy nebyl a není majitelem knihtiskárny, ve které leták s inkriminovaným obsahem byl vytištěn. Knihtiskárna byla majetkem Komanditní společnosti a sen. Pocisk byl zde činný jen jako obchodní správce. Přijímání tiskových objednávek nenáleželo do jeho pravomoci a se zřetelem na svůj senátorský úřad nebyl by ani mohl činnost tuto vykonávati. Neměl také ani zájmu na tom, aby soukromého žalobce nějakým urážlivým způsobem napadal a proto nemůže nésti za obsah letáku ani zodpovědnost.

Z těchto důvodů navrhuje imunitní výbor, aby sl. senát žádost kraj. soudu v Bratislavě za vydání sen. Pociska k trestnímu stíhání zamítl a aby jmenovaný k stíhání vydán nebyl. (Souhlas.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ku slovu nie je nikto prihlásený, debata odpadá.

Budeme hlasovať. Prosím pp. senátorov, aby zaujali miesta. (Děje se.)

Senát je spôsobilý sa usnášať.

Budeme hlasovať o návrhu výboru imunitného, aby senát nedal súhlas k trest. stíhaniu sen. Pociska pre prečin podľa §§ 2 a 3 zák. na ochranu cti, č. 108/33 Sb. z. a n.

Kto s týmto návrhom výboru imunitného súhlasí, nech zdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Návrh výboru imunitného bol schválený a senát nedal súhlas k trest. stíhaniu sen. Pociska.

Druhým odstavcom dnešného poriadku je:

Zpravodajom je p. sen. Zimák. Dávam mu slovo:

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát!

Zákonným článkom XXXI z r. 1894 bol v Uhorsku zavedený civilný sňatok ako jedine platný. Podľa tohoto zákona bolo len to manželstvo uznané právne platným, ktoré bolo uzavreté pred civilným matričným úradníkom. Matrikári boli povinní snúbencom pripomenúť, že úradným sňatkom vykonali svoju zákonnú občiansku povinnosť, že však tým nevykonali zadosť svojmu náboženskému presvedčeniu.

Keď koncom svetovej vojny sa zeme Slovenská a Podkarpatská odtrhly od Uhorska a prišly do hraníc Československej republiky, bola mezi ľudom mienka, že zákony uhorského práva ostaly za hranicami. Tak sa súdilo aj o zákone o civilnom sňatku, a to tým viac, keď že kňazi bez námietok spojovali v manželské sväzky cirkevnými obradami. A muselo sa to tak diať, keďže nebolo notárov-matrikárov, ktorí by civilne sobášili. Uhorský zákon, je treba priznať, mal totiž aj účel maďarizačný a notári-matrikári boli vtedy ponajviac Maďari, ktorí mali príčiny stať sa po prevrate neviditeľnými.

Všetky zákony rakúskeho i uhorského práva boly vyhlásené pri vzniku československej republiky Národným výborom za prezatýmne platné, tedy na území Slovenska a Podkarpatskej Rusi zákony uhorského práva. Preto sa staly všetky sňatky, ktoré neboly pred civilným úradníkom uzavreté, právne neplatnými a deti z týchto manželstiev zrodené deťmi nemanželskými.

Zákonom zo dňa 22. mája 1919, čís. 320 Sb. z. a n., ktorým sa menia ustanovenia občianskeho práva o obradnostiach smluvy manželskej, o rozluke a o prekážkach manželstva, sa zrovnoprávnily cirkevné sňatky so sňatkami civilnými, musia však byť zapísané v štátnej matrike. Tento zákon vstúpil v platnosť 13. júla 1919.

Do toho dňa od 28. októbra 1918 počínajúc je napočítaných 9.089 takých sňatkov, ktoré podľa platného zákona uhorského sú neplatné. Počet osôb takto postihnutých (počítajúc v to aj splodené deti) sa odhaduje na 40.000. Hoci v matrikách cirkevných sú deti z týchto manželstiev zrodené zapísané ako manželské, preca právne pred súdmi sú nemanželské. Z toho vznikly mnohé hmotné i mravné škody.

Splnomocnený minister pre správu Slovenska vydal nariadenie zo dňa 14. januára 1919, podľa ktorého mohly sa legalizovať tie manželstvá, ktoré boly uzavreté len pred duchovným správcom, keď v 15 dňovej lehote sa nechajú manželia v prítomnosti dvoch svedkov zapísať u matrikára do štátnej matriky. Tohoto nariadenia použilo 1.560 manželských dvojíc, ostalo teda zákonom neuznaných 7.529 sňatkov.

Účel pojednávaného vládneho návrhu zákona je odstrániť tento vadný stav, zavinený neskonsolidovanými pomerami v administratíve v prvných osem mesiacoch republiky.

Podľa tohoto navrhovaného zákona budú sa tieto doteraz nezákonné sňatky legitimovať tým jednoduchým spôsobom, že farský úrad behom troch mesiacov od doby účinnosti zákona sdelí príslušnému okr. úradu všetky sňatky, ktoré boly v tejto farnosti uzavreté v dobe od 28. októbra 1918 do 13. júla 1919.

Žial, že všetky postihnuté osoby nebudú týmto zákonom rehabilitované. Tam, kde v sporoch majetkových, dedičných a iných z manželského pomeru vzniklých padlo už rozhodnutie súdu podľa platných právnych noriem, tam manželské deti ostanú právne nemanželskými a sňatky právne neplatnými. Konvalidovať také manželstvá a uznať deti z ních splodené za zákonné všeobecne, bolo by však riskantné, lebo nevieme postihnúť dosah takého zákonného zákroku. Preto je treba urobiť výnimku, jaká sa navrhuje v §§ 4 a 5 vládneho návrhu. Totiž vyjmuté sú z legitimovania tie osoby, ktoré maly súdne spory či už o platnosť sňatku, či o manželský alebo nemanželský pôvod detí a z toho pochádzajúce otázky dedictva. Počítajme však, že tieto súdom právne neuznané manželstvá maly svoje zvláštne príčiny dovolávať sa súdneho rozhodnutia a že je takýchto nepatrný zlomok. Mohlo sa jednať o to, že tá alebo oná stránka sa dozvedela neskoršie, že toto manželstvo je podľa zákona neplatné, a potom sa toho využívalo. Šlo sa k súdu a boly z toho spory dedičské, ovšem podľa súdneho rozhodnutia jedenkrát na krajskom súde, indy na vrchnom súde a boly prípady, že i na najvyššom súde. Aby sa súdne rozhodnutie nedezavuovalo, aby ostalo v platnosti, musí sa táto výnimka v zákone stať. Veľká väčšina manželstiev budú však podľa tohoto zákona legitimované i s ich deťmi. Zbývajúca čast detí môže byť potom legitimovaná zvláštnym usnesením vlády. Môže sa jednať o sirotky jednostranné alebo i obojstranné. Na tieto otázky máme podľa usnesenia výboru rezolúciu, ktorou sa vláda vyzýva, aby žiadosti za legitimáciu detí z tých manželstiev, ktorých neplatnosť bola už súdne vyslovená pred platnosťou tohoto zákona, vybavovala s najväčšou blahovôlou.

Vládny návrh prichádza trochu pozde, ale musíme byť rádi, že preca prichádza. Že prišiel neskoro, toho je príčinou asi to, že si vládni činitelia netrúfali zasahovať do otázok, kde už padlo súdne rozhodnutie, ale konec koncov sa muselo s tímto návrhom prijsť, aby sa pomery konsolidovaly.

Ústavne-právny výbor doporučuje slávnemu senátu tento vládny návrh schváliť v znení uvedenom i s pripojenou rezolúciou, ako som ju prečítal. (Souhlas.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Zahajujem rozpravu.

Navrhujem, aby rečnícka lehota bola 20 minút. (Námitek nebylo.)

Námietok niet.

Jediným zaznačeným rečníkom je pí sen. Vetterová-Bečvářová. Dávam jej slovo.

Sen. Vetterová-Bečvářová: Slavný senáte!

Teprve teď, r. 1937, dostáváme do ruky vládní návrh zákona, který upravuje na Slovensku a Podkarpatské Rusi otázku sňatků uzavřených v době od 28. října 1918 do 13. července 1919 pouze před duchovním správcem. Po celých 19 let bylo 9089 manželských dvojic v nejistotě o právní platnosti svého manželství a na 40.000 dětí nevědělo, jsou-li dětmi manželskými nebo nemanželskými. Sám pan zpravodaj zdůraznil, že byla na těchto lidech spáchána nenapravitelná křivda; můžeme o nich říci, že je stihla pohroma zákona z viny republiky. Přes to, jak bylo řečeno, nelze už dodatečně napraviti nic; co bylo spácháno na jejich právech, na právech legitimních dětí a obzvláště na právech dědických. Jestliže ministerstvo svým nařízením ze dne 14. ledna 1919, č. 12, hledělo získat zákonitou úpravu, ukázalo se, že tato dobrá vůle úplně uvázla na suchu, neboť pouze nepatrný počet manželství se hlásilo zanesení do matriky.

Mluvím k této věci proto, poněvadž je to jeden z mnoha případů, kterými trpí naše manželské poměry po převratě vůbec. Stojíme zde zase před faktem zákona se zpětnou platností. Ovšem ta zpětná platnost nevztahuje se na věci právě nejbolavější. Toto faktum zvýší zase pocit nejistoty, který zavládl u nás v manželském životě a jehož odstranění se nový občanský zákoník právě chystaný úplně vyhýbá. Můžeme říci, že je to styl našeho rodinného práva od 22. května r. 1919, kdy zákonem č. 320 byla zavedena manželská rozluka, aby učinila hluboký průlom do občanského zákona rakouského, který svým §em 111 stanovil nerozlučitelnost katolických manželství, a těch byla v Rakousku ovšem většina. Ponechávám stranou názory na mravní význam manželství. Nás zde musí zajímati především faktum, že již r. 1919 byla učiněna právní chyba tím, že manželství uzavřená za předpokladu nerozlučitelnosti změnila se náhle ve volný svazek, který může býti rozvázán z důvodů přímo malicherných, anebo i zlomyslných. Uvádím tu třeba urážku na cti. Jak mohou navzájem se uraziti na cti 2 lidé, kteří si prokázali největší čest, že se totiž stali manžely? Všechny ženské organisace brojí proti těmto malicherným důvodům. Žádáme, aby jenom vážný rozvrat manželský mohl býti důvodem k rozluce, ale k nápravě patrně ještě dlouho nedojde. Dejme tomu, že moderní názor na manželství vyžadoval si určité změny - to je konečně věc, o které je možno diskutovati - ale je jistě lépe, aby se lidé v případech hlubokého manželského rozvratu rozešli a po případě i rozloučili, než aby jeden druhému ukládali o život. Ale když vstupuji do manželství, musím věděti, jaké povinnosti na sebe beru a jaká práva jsou mi ochranou, jestliže tyto povinnosti svědomitě vykonávám. Kdyby byl náš tehdejší parlament řešil reformu manželského práva, byl by ji musil řešiti principiálně a ze základů. Takto nikdy nemůže býti ušetřen výtky, že neřešil otázku právní, nýbrž osobní věci některých mužů, kteří měli určitý vliv a chtěli se snadným způsobem zbaviti svých nepohodlných manželských závazků. Velmi brzy se ukázaly důsledky tohoto násilného zásahu, když velký počet rozloučených manželek, více než 40letých, pro samostatnou výdělečnou činnost nepřipravených a podle všeobecného názoru přestárlých, octl se na dlažbě. Jako obyčejně každé násilí zasahuje především ty nejslabší, tak i zde byly a jsou to ženy a děti, které ztrácejí manželskou katastrofou svůj domov a svoji existenční basi. Nepatrné alimenty, často velmi těžce dobytelné i přes zákonná opatření, znamenají jen pozvolné umírání podvýživou. A což kde těchto alimentů není, ač se manželka ničím neprovinila? Mohla bych vám vypravovati o do nebe volajících případech, které způsobil zákon č. 320 především tím, že automaticky rozlučoval manželství do r. 1919 pouze rozvedená a zbavoval tím pense i manželky na manželském rozvratu zcela nevinné.

Aspoň nějaký takový případ. Bylo to ještě před převratem. Žena měla muže, který trpěl pronásledovací manií. V noci se najednou probudila a viděla, že muž nad ní stojí s nožem v ruce a vyhrožuje jí zabitím. Ona trpěla srdeční vadou. Lékař, který ji léčil, konstatoval, že její stav se vůbec nezlepšil, naopak, že je jí čím dále tím hůře, a řekl jí: Poslouchejte, vás musí ještě něco hryzat; to není možné, aby váš tělesný stav takto vzdoroval mé opravdu pečlivé lékařské snaze. Na to mu ona řekla, jaké úzkosti vždycky v noci prožívá, jak vlastně jí je jako člověku, který má být zavražděn, a lékař jí na to přikázal, že se z důvodů bezpečnosti života musí se svým manželem rozejíti. Rozešli se tedy, byl to pouze rozvod. Rozvedené manželce, jak víte, zůstávají některá důležitá práva manželská, právo dědické i právo na pensi. Ale potom přišel zákon z r. 1919, který se všeobecně na schůzích nazývá krátce automatem, a tedy tímto automatem bylo rozloučeno toto manželství a manželka byla zbavena pense. Tedy za to, že ji osud tak těžce postihl, za to, že tolik vytrpěla, byla ještě potrestána tím, že nemůže dostat pensi.

Jestliže se podaří vyprositi od případu k případu pensi z milosti, je to takový ubohý milodar, že není ani k životu, ani k smrti.

Jiný případ týkal se samosprávního úředníka. Přišla jsem k referentovi a upozorňovala na to, že žena úředníka, která neměla nejmenší viny na manželském rozvratu, má býti zbavena pense, a on mně na to řekl: Ale vždyť on ten její muž beztoho za nic nestál! Já jsem mu na to odpověděla: Vidíte, pane referente, vy jste ho tak znal, a ona má ještě trpěti za to, že on za nic nestál?

Nebo ještě křiklavější případ: Žena, jejíž muž zneužil její dítě z prvního manželství. Přirozeně musil nastat rozvrat, když manželka na to přišla, a nyní ona je trestána ztrátou pense, poněvadž zde byly důvody obapolné. Ona byla nervosní. Je hrozné, když se mluví o vině, že se vina neváží, že stejně padá na váhu, dokáže-li se muži cizoložství, jako když žena na to v rozčilení mu řekne ostré slovo. Potom nastává rozvod a rozluka z oboustranné viny.

Jelikož se nahromadily takovéto případy, které bily do očí svou nespravedlností, byl od r. 1926 vykládán § 17 rozlukového zákona tak, že jenom strana nevinná mohla zažádati za rozluku. Pensijní zákon o soukromých zaměstnancích z 21. února 1929, č. 29 Sb. z. a n., v paragrafech 26 a 27 se přiklonil k právům první manželky, rozvedené bez své viny, a přiřkl jí právo na částečnou pensi, ponechávaje zbytek manželce druhé. Marně se však dovoláváme v tomto smyslu změny pensijního zákona veřejných zaměstnanců a úpravy dědického práva bez své viny rozloučených manželek.

Jaká právní nejistota zavládla uzákoněním nedomyšleného a organismu ostatního rodinného práva nepřizpůsobeného rozlukového zákona, je zřejmo z výkladu, jaký dává §u 17 rozlukového zákona brněnský nejvyšší soud. Kdežto do r. 1926 držel se přesně stylisace §u 17 rozlukového zákona, jenž praví, že po provedeném rozvodu může každý manžel žádati za rozluku, a od r. 1926 přiznával toto právo pouze straně nevinné, dospěl v r. 1930 v nálezu čís. 8430 zase k výkladu, že též vinný manžel má právo žádati za rozluku i proti vůli manžela nevinného, je-li totiž povolení rozluky slučitelno s dobrými mravy. Zbývala-li nějaká útěcha opuštěným manželkám, kotvila v naději, že jejich situace je provisorní, že musí nastati náprava právního chaosu i křivdy na nich způsobené.

Nebylo ženské organisace, která by se nebyla zabývala do detailu nutnou reformou rodinného práva. Sledovaly jsme práce superrevisní komise, sdělovaly jsme si své zkušenosti a názory, doufaly jsme, že reforma občanského zákona nám přinese především reformu rodinného práva. Zatím co ústavní zákon staví rodinu pod zvláštní ochranu zákona, prakse zákonná dává ustavičně najevo, že rodina, není pro ni ničím důležitým. Snad můžeme říci, že v těžkých dobách, kdy bylo nutno řešiti tolik otázek hospodářských, nebyl na všechno čas. Ale jestliže se dnes jaksi programově vynechává tato věc z občanského zákona, musíme říci, že je to krajní nesvědomitost. Politikové měli povinnost se nějak sjednotit, aby tuto bolavou stránku již nějak upravili. Dneska dospěli i v sovětském Rusku, kde bylo přece rodinné právo tak uvolněno, k názoru, že stát trpí tímto uvolněním rodinného svazku. Už loni o prázdninách došlo k první reformě rodinného práva, která byla sledována nejen celým sovětským Ruskem, nýbrž můžeme říci celým světem s velikou pozorností. "Izvěstia" se zmiňují o nutnosti revise zákonodárství a manželství a rozvodech takto: "Snad by neměly býti povolovány rozvody, nebyla-li při nich sjednána dohoda o výživě a výchově dětí. Je nutno zesíliti tresty rodičům, kteří nechají své děti bez hmotného zabezpečení, což zvláště platí o zapomnětlivých otcích." U nás se v takových věcech dovoláváme vždycky slov presidenta Masaryka, který řekl, že podepíše tento zákon s výhradou, že bude o první manželky hospodářsky postaráno. Dosud však o ně postaráno není. Jestliže hospodářsky trpí matka, trpí i děti (Souhlas.), které obyčejně jsou jí ponechány a svou výživou a výchovou odkázány na její i své alimenty.

Dámy a pánové, bojím se té kroniky, kterou nám jednou předloží mladá generace, generace dětí, které byly vypuzeny z bezpečí otcovského domova. (Tak jest! - Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní.): Ku slovu nie je nikto viac prihlásený, debata je skončená.

Prosím pána zpravodajcu, či si praje v záverečnom slove niečo poznamenať.

Zpravodaj sen. Zimák: Nie.

Místopředseda dr Buday: Nie je tomu tak.

Budeme teda hlasovať v čítaní prvom o celej osnove zákona, jeho nadpise a úvodnej formuli naraz.

Sú námietky? (Nebyly.)

Nie sú.

Kto súhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisom a úvodnou formuľou v čítaní prvom podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Osnova zákona s nadpisom a úvodnou formuľou bola schválená podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Pristúpime k 3. odstavcu denného poriadku, ktorým je:

Tážem sa pána sen. dr Kloudu - miesto neprítomného zpravodajcu za výbor národohospodársky sen. Jakubca - a za výbor zahraničný sen. dr Štefánka, či navrhujú nejaké textové zmeny?

Sen. dr Klouda: Nikoliv.

Místopředseda dr Buday: Nie je tomu tak.

Kto súhlasí so schvaľovacím usnesením prijatým v čítaní prvom, tiež v čítaní druhom, nech zdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Schvaľovacie usneseme boto prijaté podľa zprávy výborovej v čítaní druhom.

Prerušujem prejednávanie denného poriadku.

Predsedníctvo senátu sa usnieslo podľa §u 40 jedn. poriadku, aby sa budúca schôdza konala zajtra vo štvrtok dňa 20. mája 1937 o 11¹/₂ hodine s

poriadkom:

1. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu v Hradci Král. ze dne 14. února 1936, č. Tl X 50/35, za vydání sen. Dundra ku trest. stíhání pro přečin urážky na cti a pomluvy podle §§ 1 a 2 zákona č. 108/33 Sb. z. a n. a §u 1 zákona č. 124/24 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 145/33 Sb. z. a n. (č. 1878/1936 předs.) (tisk 265).

2. Zpráva imunitního výboru o žádosti okr. soudu v Chebu ze dne 20. března 1936, č. T 595/36/2, za vydání sen. Schössera za účelem trest. stíhání pro přestupek podle §§ 1, 2, 3 a 14, odst. 5 zákona na ochranu cti, č. 108/33 Sb. z. a n. (č. 2259/1936 předs.) (tisk 266).

3. Druhé čtení osnovy zákona o platnosti sňatkov uzavretých v dobe od 28. októbra 1918 do 13. júla 1919 na území Slovenska alebo Podkarpatskej Rusi len pred duchovným správcom (tisk 416).

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu trest. v Brně ze dne 25. listopadu 1936, č. j. Tl X 249/35-44, za souhlas k trest. stíhání sen. Wellana pro §§ 1, 2 a 3 zákona č. 124/24 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 108 z r. 1933, po případě pro § 4 zák. č. 124/24 o ochraně cti (č. 4004/1936 předs.) (tisk 388).

5. Zpráva techn.-dopravního výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 377) o povinném úředním cejchování lékařských teploměrů (tisk 441).

Konštatujem, že žiadny návrh k tomu podaný nebol.

Končím schôdzu.