Razítko: "Ústřední sekretariát československé sociálně demokrat. strany dělnické v Praze II." - Podpis: "Vojt. Dundr."

Dopis druhý jest adresován tajemníku a redaktoru "Jiskry" v Táboře Jos. Stuchlíkovi (čte).

"Vážený soudruhu! Zasílám Ti opis mého přípisu na soudruha B. Kešnera s prosbou, abys mým jménem, zamlče ovšem rozhodnutí nejvyššího soudu, intervenoval u presidenta kraj. soudu v Táboře na prospěch brzkého a příznivého vyřízení soudružského Stavebního a bytového družstva v Žirovnicích, kterážto žádost o zastavení likvidace byla as před 10 dny krajskému soudu v Táboře zaslána. Sděl mi, prosím výsledek." Podepsán post. Seidl.

Třetí dopis má nahoře titulek: "Věc: Přeložení advokátní kanceláře do jiného města." Je adresován dr Vladimíru Vodičkoví, advokátu v Pacově, a zní (čte):

"Vážený soudruhu! Podle sdělení ústředního sekretariátu naší strany mohl by se v Mladé Boleslavi usaditi náš soudruh, advokát.

Na tuto okolnost byli jsme upozorněni naším soudruhem - soudcem, který tamní poměry dobře zná a poznamenává, že svědomitý advokát měl by zde dobré pole působnosti.

Žádáme Tě proto, aby ses obrátil přímo na gen. tajemníka našeho sekretariátu v Praze II., Hybernská ul. 7, a to soudr. sen. Vojtěcha Dundra, který by Tě prostřednictvím shora jmenovaného soudruha - soudce - blíže o věci informoval." Posl. Seidl.

Další dopis je adresován panu dr Bernardu Vavřincovi, okresnímu soudci v Pelhřimově (čte):

"Milý soudruhu a příteli, minulý týden dopsal jsem Ti v záležitosti státního zástupce táborského a prosil jsem Tě o sdělení spolehlivých informací obratem pošty.

Postrádaje Tvé odpovědi, prosím Tě poznovu, abys mně můj dotaz laskavě zodpověděl."

Další dopis je adresován vrch. radovi politické správy dr Vojtovi, okresnímu hejtmanovi v Táboře. A nahoře je věc: "Okresní soudce dr Říha, přeložení do Bratislavy." Dopis zní (čte):

"Velevážený pane vrchní rado, na dřívější moje intervence ve shora uvedené věci obdržel jsem dnes přípis pana vicepresidenta vrch. soudu v Bratislavě ze dne 4. t. m., který mně sděluje, že z technicko-finančních důvodů nemohl ještě ministerstvu spravedlnosti předložiti žádosti soudců o přeložení anebo povýšení, tedy ani ne žádost Vašeho nastávajícího zetě pana okr. soudce dr Říhy. Pan vicepresident sděluje mně dále, že podle nynějšího stavu věcí bude patrně lze žádost okr. soudce dr Říhy kladně vyříditi.

Při této příležitosti omlouvá se pan vicepresident, že na můj první dopis ihned neodpověděl, poněvadž nechtěl před odesláním návrhů na ministerstvo předbíhati vyřízení.

Velevážený pane vrchní rado, z opatrnosti intervenuji současně poznovu u pana ministra spravedlnosti i u jeho osobního tajemníka dr Vladimíra Brožovského, aby návrh na přeložení okr. soudce dr Říhy do Bratislavy ministerstvo spravedlnosti schválilo. Jsem Vám, velevážený pane vrch. rado, v povinné úctě oddaný Seidl, poslanec."

V čem záleží ta povinná úcta člena zákonodárného sboru k okresnímu hejtmanu, nevím.

Další dopis je adresován témuž vrchnímu radovi politické správy dr J. Vojtovi, okresnímu hejtmanovi v Táboře (čte):

"Vážený pan vrchná rado, dnes měl jsem příležitost intervenovati též osobně u pana ministra spravedlnosti ve věci přidělení pana okresního soudce dr Říhy k okr. soudu v Bratislavě.

Pan ministr spravedlnosti mně přislíbil, že této žádosti vyhoví, přesto z opatrnosti povedu věc i nadále v patrnosti. Jsem Vám, vážený pane vrchní rado, v povinné úctě oddaný Seidl, poslanec."

Další dopis je adresován dr Bernardu Vavřínovi, okr. soudci v Pelhřimově, jehož záležitost tenkráte proběhla v novinách, který přeskočil řadu soudců. A tento dopis zní (čte):

"Vážený soudruhu, na Tvůj přípis ze dne 13. t. m. intervenoval jsem poznovu jak u pana sekčního šéfa Hejdúšky, tak i osobně u soudruha ministra spravedlnosti dr Meissnera, ježto se mně nedostalo od referentů naprosto spolehlivých zpráv, které by mě uspokojily.

Ježto Tvoje přeložení z Pelhřimova jest referentem - po návrhu presidia vrchního soudu, které věc zdržovalo - navrhováno na dobu půl roku, obrátil jsem se přímo na pana ministra samého a tlumočil mu poznovu svoji prosbu, abys byl přeložen do Pelhřimova, pokud možno nejdříve, bez jakékoliv čekací lhůty.

Pan ministr byl dotčen, že jsi se obrátil na senátora Donáta. Dalo mně to určitou námahu, než jsem jeho rozhorlení zmírnil, sdělil mně totiž, že postačují zcela moje četné intervence, jde-li o příslušníka naší strany. Jak z mého věrného vyličování všech mých zákroků seznáš, měl jsem a mám dosud pevnou a dobrou vůli Tobě prospěti.

Neshledávám však žádnou vinu na našem soudruhu ministru, neboť obdržel spisy teprve před několika dny, musel jsem stále urgovati jak presidium vrchního soudu, tak i u referenta ministerstva spravedlnosti pana sekčního šéfa Hejdušky. Osobní tajemník mi slíbil, že jakmile bude spis podepsán, mě ihned o tom uvědomí.

Se soudružským pozdravem poslanec N. S. Seidl."

A v dopise adresovaném na sekretariát čsl. strany soc.-demokratické byla poznámka vlastnoruční a perem: "Soudruh dr Vavřín" - to je ten dopis, který jsem teď četl - "byl rozhodnutím p. dr Meissnera dnes o 10. hodině učiněným přeložen ihned do Pelhřimova".

Témuž panu dr Vavřínovi, okr. soudci v Pelhřimově, byl odeslán dopis tohoto znění (čte):

"Milý soudruhu! Během moji intervence - již jsem vykonal dne 6. t. m. u pana ministra spravedlnosti - přimlouval jsem se opětně za Tvoje brzké jmenování přednostou okresního soudu v Pelhřimově." Teď již tam byl, proto jmenování přednostou.

"Pan ministr mně sdělil, že dal již příkaz presidiu vrchního soudu v Praze, aby žádosti, resp. návrhy byly předloženy, což však dosud se nestalo. Nechá tudíž presidium vrchního soudu poznovu vyzvati, při čemž mně přislíbil, že pravděpodobně Tvoje jmenování - vzhledem k vylíčeným skutečnostem - stane se skutkem."

Témuž panu dr Vavřínoví šel tento dopis (čte):

"Milý soudruhu! Dnes intervenoval jsem opětně u pana ministra spravedlnosti ve věci Tvého jmenování přednostou okr. soudu v Pelhřimově.

Pan ministr mně sdělil, že ministerstvo spravedlnosti předložilo již návrh na jmenování vládě, upozornil však, že toto jmenování dá na sebe delší dobu čekati, že však Ti neuteče.

Se soudružským pozdravem Seidl, poslanec N. S."

Velmi zajímavý je dopis nadepsaný "Přísně důvěrné. Motto: Poctivé a dle pravdy." Je adresován Fr. Hotovému, důvěrníku čsl. soc.-dem. strany dělnické v Pelhřimově, a zní: (čte):

"Milý soudruhu! Dnes intervenoval jsem ve Tvé věci opětně u zemského úřadu v Praze u referenta p. vrchního komisaře Havlíka v odděl. I.

Týž mi k mému určitému překvapení sdělil, že pan vicepresident Bienert nechal si ho zavolati a o věci referovati, že však dal příkaz, aby se záležitost vyřídila normálním způsobem, to jest že Tvoje žádost o odklad bude zamítnuta.

Pan referent vyhotovil tudíž toto zamítavé rozhodnutí, které včera bylo aprobováno.

Já pokouším se přesto o nějaký den věc zdržeti.

Dnes tázal jsem se ústředního tajemníka sen. soudr. Dundra, zdali má od vicepresidenta Bienerta kladnou odpověď. Sdělil mi, že mu ji vicepresident Bienert přislíbil. K jeho velkému překvapení sdělil jsem mu já negativní výsledek a požádal soudr. sen. Dundra, aby se s p. vicepresidentem Bienertem - jemuž svého času naše strana pomáhala do sedla - vypořádal, což mi přislíbil.

Lituji, že moje námaha neměla ještě příznivějších výsledků.

Se soudružským pozdravem posl. Seidl."

A konečně dopis, který, jak jsem z jeho originálu seznal, nebyl poslán jen na jeden krajský sekretariát strany soc. demokratické, nýbrž patrně, když ne na všechny, tedy na řadu sekretariátů, zní (čte):

"Ctěný soudruhu! Potřebuji nevyhnutelně přesnou a spolehlivou informaci o soudci, jehož jméno níže uvádím" - v tomto případě jméno soudce je Bedřich Pícha, Tábor. "Na jmenovaného byli jsme upozorněni a poněvadž nám záleží na tom, abychom zabránili případně mylným domněnkám a nesprávným představám, chceme býti správně informováni a to nejenom o jeho politické příslušnosti, ale také o jeho jednání, vystupování a chování v občanském životě. Připomínám výslovně, že tento dotaz je důvěrný. Nikdo nesmí zvěděti, že tyto informace vyžaduji, stejně jako nikdo nezví, že jsi mně příslušné informace poskytl. Jsou to dosti vážně důvody, které mne vedou k tomu, abych o dotyčném měl přesnou a naprosto spolehlivou zprávu." Razítko sekretariátu. Vlastnoruční podpis Vojtěch Dundr.

Slavný senáte, já neobviňuji pana ministra, poněvadž jsem přesvědčen, že o řadě případů ani neví. Ale prosím, připomeňte si, co jsem zde mluvil o brněnské "Štěstěně", přičtěte k tomu obsah těchto dopisů a pak se zamyslete nad tím, zdali se u nás plánovitě nebuduje cesta pro třídní justici. (Výkřiky.)

Slavný senáte, prosil bych, abychom měli stále před očima, že ten, kdo podrývá právní řád a důvěru v něj, podrývá základy státu. (Potlesk senátorů mor. sjednocení.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. dr Milota.

Sen. dr Milota: Slavný senáte!

Již v řeči o občanském zákoníku jsem zdůraznil důležitost reformy civilního procesního práva a proto musím nejprve vysloviti pochvalu, že vláda zároveň s osnovou občanského zákona předkládá nám i osnovu civilního soudního řádu. Jak již zde řekl pan ministr unifikace, oba tyto zákony těsně spolu souvisí, a kdyby nebylo řádně upravených ustanovení procesních, i nejlepší občanský zákon by se v praksi mohl snadno zvrhnouti a nedosáhlo by se těch cílů, které svými materiálně právními normami sleduje.

Jestliže se ujímám slova po panu ministru unifikace, je to nikoliv proto, že bych pokládal jeho výklad za nepostačitelný nebo neúplný, právě naopak, jeho výklad byl velmi výstižný a ukázal nám nejenom charakteristiku nových procesních zákonů, ale též tu ideovou basi, na které jsou vybudovány. Ujímám se slova proto, abych zdůraznil naše stanovisko k zásadě moderního procesu, kterou pokládám s hlediska bezpečnosti a správnosti judikatury za nejzávažnější.

Procesní předpisy nemají důležitějšího určení než poskytnouti soudci vhodné prostředky, aby zjistil co nejspolehlivěji objektivní pravdu, tedy to, co se ve skutečnosti stalo, tak, aby na základě tohoto pravdivého skutkového stavu mohl užíti správného ustanovení materiálního práva a mohl rozhodnouti věc mezi stranami spravedlivě podle zákona. Avšak v civilním sporu musí býti toto poslání formálního práva určitou měrou omezeno, neboť velmi často některá strana z určitých osobních a často i nekalých pohnutek se snaží překážeti soudu v jeho úkolu zjistiti pravdu a hledí spor protahovat a rozhodnutí co nejvíce oddalovati. Z této příčiny nezbývá zákonodárci nic jiného, než aby stanovil pro určité případy určité předpisy, jichž zanedbání má pro strana v zápětí nepříznivý následek, třeba by tím byla porušena zásada, že soud má nalézti objektivní pravdu.

Při tvorbě civilního soudního řádu musí se tedy zákonodárce vyrovnati s problémem z toho vznikajícím, totiž do jaké míry je nutno z tohoto důvodu připustiti výjimku ze základní zásady, že soud má zjistili to, co se skutečně stalo, aby se tím zabránilo škodlivému protahování sporu a aby byla co nejrychleji poskytnuta právní pomoc tomu, kdo jí potřebuje. Jinými slovy: Zákon musí rozřešiti otázku, do jaké míry smí se soudce spokojiti s pouhou pravdou formální, jaká vyplývá ze sankcí, které zákon stanoví na zanedbání určitých procesních povinností, třeba by tím byla porušena zásada pravdy materiální. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)

Otázka tato je velmi sporná a jmenovitě je i různé stanovisko obou platných zákonů, civilního soudního řádu dříve rakouského a soudního pořádku dříve uherského. Kdežto v zákoně platném v historických zemích se uplatňuje snaha nutiti strany k procesní činnosti, aby soud mohl spor co nejrychleji projednat a rozhodnouti, ponechává soudní pořádek slovenský stranám značnou volnost upraviti si průběh sporu podle své potřeby. Stanovisko, které zaujímalo rakouské zákonodárství, vedlo k tomu, že civilní řád soudní ponechává dosti široké pole formalismu a že u něho forma někdy vítězí, i když je to na škodu věci. Naopak zákon dříve uherský zřejmě nadržuje stranám přenechávaje jim velmi značný vliv na průběh sporu. Abych uvedl markantní příklady toho: Odročování ústního jednání je v českých zemích vázáno na přesné případy, kdežto na Slovensku a Podk. Rusi mohou strany dosáhnouti odročení jednaní za velmi snadných podmínek, i ze souhlasné vůle obou stran. Nové důkazy a uvádění nových okolností v odvolacím řízení je podle práva dříve rakouského téměř úplně vyloučeno, kdežto v právu uherském zde nejsou stanoveny žádné omezující předpisy.

Procesní zákony mají však i výchovný účinek, a ten se v praksi v obojí oblasti právní též projevil, a to podle povahy obou zákonů různě. V části přináležející kdysi Rakousku probudil zákon vědomí povýšenosti soudu a podporoval u některých soudců z té příčiny i formalismus. Je to zjev s hlediska správné judikatury škodlivý. Procesní právo není účelem samo o sobě, nýbrž je jen prostředkem, který má vésti soudce ke správné aplikaci materiálního ustanovení. Forma nikdy nemá ubíjeti věc. Formalistická tendence civilního řádu soudního škodí hlavně v době, kdy, jako je tomu dnes, jsou soudcové přetíženi prací a již proto jsou snadno náchylní použíti každé možnosti, kterou jim zákon poskytuje, aby si práci ulehčili nebo se jí zprostili. (Souhlas.)

V druhé oblasti právní platný soudní pořádek zase tím, že dává stranám právo působiti na průběh sporu, projevil škodlivý vliv na mentalitu právních zástupců stran, z nichž méně svědomití v konkurenčním zápase se snaží používati tohoto práva více na prospěch svůj vlastní nežli na prospěch stran, které zastupují. Proto tam se setkáváme v případech, jež jsem tu při svém výkladu vytkl, se zjevem, že se jednání bezdůvodně odkládá a odročuje a že se vlastní projednávání sporu z první stolice často přesunuje do druhé stolice, kde se úkony advokátní honorují vyššími částkami než v první stolici.

Je přirozeno, že náš nový zákon bude se museti s těmito skutečnostmi vyrovnati a že se bude museti vynasnažit odstraniti chyby, které tu oba zákony učinily. Již z uvedené konfrontace různých předpisů obou platných procesních zákonů vidíme, že nápravu může hledati jediné ve zdravém kompromisu obou základních hledisek, totiž jednak ve vhodné synthesi mezi snahou po zjištění pravdy objektivní a mezi potřebou v zájmu rychlého nalézání práva spokojiti se někdy jen pravdou formální, jednak pak ve správném rozdělení vlivu na průběh sporu mezi soudem a procesními stranami.

Můžeme již nyní při prvním čtení naší osnovy s pochvalou konstatovati, že autoři osnovy vystihli správně úkol nového zákona, jak jsem jej nastínil, a že v podstatě našli správnou zlatou střední cestu. Zejména z jejich formulace jednotlivých ustanovení poznáváme jejich snahu zajistit, aby ve sporu soud zjistil skutečnou objektivní pravdu a aby odklon od pravdy materiální byl připuštěn jen tam, kde je toho nezbytně zapotřebí, aby se čelilo zlovůli některé procesní strany. Abych zůstal při svých dvou případech a dokumentoval na nich synthetické vyřešení podle osnovy: Osnova mírní tu formalism dříve rakouského zákona jmenovitě tím, že při odročování jednání dbá nejen, jak si obě strany nebo jedna z nich ve sporu skutečně počínala, nýbrž též proč a z jakého důvodu se to stalo právě tak a ne jinak. A pokud jde o připuštění novot v odvolacím řízení, připouští je osnova v širší míře nežli civilní řád soudní, pokud je to v zájmu věci a na ochranu procesních stran, hlavně pro zjištění objektivní pravdy, ale ovšem nikoli v té míře, aby se mohl spor v druhé instanci znovu projednávati.

Moderní stanovisko naší osnovy zračí se velmi výrazně v jednom ustanovení, na které tu musím pro jeho význam též poukázati. Je to ustanovení velmi charakteristické, neboť v něm spatřujeme chvalitebnou a věcně odůvodněnou odvahu v zájmu správného soudnictví obětovat i dosavadní prestiž soudu.

Dosud mohl soud reagovati na právní výklady stran jediné ve svém rozhodnutí. Dříve nesměl dáti na jevo, jak případ hodnotí po stránce právní a zejména nemohl stranám dáti pokyn, po jaké právní stránce by měly svoji věc připraviti.

Tím se stávalo, že někdy strany byly při vyhlášení rozsudku překvapeny odchylným právním posouzením soudu. Tento stav hodlá osnova odstraniti tím, že v §u 178 ukládá soudu, jestliže se mu zdá, že strany vycházejí s nesprávného právního hlediska, aby je upozornil na možnost jiného právního nazírání a dal jim návod o tom, co by se podle jeho mínění mohlo jeviti rozhodným ve směru skutkovém a důkazním.

Toto ustanovení, na které poukázal ve svém výkladu též pan ministr, - a promiňte, že je zde opakuji, ale (Hluk. - Předseda zvoní.) já se dívám na ně, jak račte, slavný senáte, věděti, poněkud s jiného hlediska -, jak jsem přesvědčen, umožní tedy věcnou diskusi soudu se stranami o právní stránce případu ve prospěch věci samé. Jsem přesvědčen, že toto ustanovení projeví v praksi velmi blahodárný účinek a že může vésti jednak k urychlenému a věcnému postupu při projednávání sporů v první stolici a jednak i ke zmenšení počtu odvolání ve stolici druhé, poskytujíc novou záruku, že rozhodnutí soudu po právní stránce bude věcnější. Jeho dosah je tedy nemalý a bylo by si jen přáti, aby se ho v praksi co nejvíce užívalo.

Civilní řád soudní v nové své úpravě dbá i trvalé a soustavné ochrany zájmů sociálně slabších vrstev občanstva. Jsou to zejména ustanovení o udělení práva chudých ve sporech, která jsou velmi podrobně propracována; při tom přihlíží se také k tomu, aby ustanovení práva chudých nemohlo býti zneužíváno tak často a tak důtklivě, jako bylo dosud, a to nejenom na úkor občanů, proti nimž spory na právo chudých jsou vedeny, nýbrž také na úkor státu, jehož nákladem soudnictví je vedeno.

A chtěl bych dodati ještě, že udělení práva chudých nesmí býti zneužíváno ani na úkor existence celého stavu právních zástupců z povolání, ať z řad advokátů nebo notářů, kteří stále rostoucím počtem přidělovaných jim případů na právo chudých jsou nepoměrně zatěžováni, ba přetěžováni.

Jako odborník mohu plným právem poukázati na velké oběti, které tento stav přináší státu a veřejnosti bezplatným zastupováním nejenom při sporném civilním řízení soudním, nýbrž i v soudním řízení nesporném, v trestním řízení, a zejména v poslední době obhajováním trestních případů, projednávaných v důsledku nového zákona proti vojenské zradě, kdy advokáti, kteří jsou zapsáni ve zvláštních seznamech obhájcovských, zavedených tímto zákonem, kteří rádi plnili a plní tuto mimořádnou povinnost státní a občanskou, musí v případech rychle po sobě následujících a při tom omezeném počtu obhájců po celé dny, ba i týdny účastniti se trestních líčení a zanedbávati tak bez jakékoliv možnosti náhrady vlastní svou existenční činnost.

Dlužno proto vytknouti osnově, jestliže justiční správa, které tento stav advokacie je dobře znám, navrhuje omezení působnosti advokátů ve sporech s vyššími žalobními punkty, přikázaných do pravomoci okr. soudu, které až dosud vyžadovaly přibrání právního zástupce.

Také ochrana stavu advokátského a notářského proti ohrožujícímu je nekalému živlu pokoutnickému není novým civilním řádem soudním nijak zlepšena, ba naopak rozšířením zástupčího práva obecních zmocněnců otvírají se činnosti pokoutníků nové, daleko širší možnosti. Odstraniti zlořád pokoutnictví není jen stavovským zájmem právních zástupců, naopak je naléhavým příkazem v zájmu státu samého, i v zájmu bezpečnosti a jistoty právní, v zájmu občanstva i v zájmu přetíženého našeho občanstva.

To vše a mnohé jiné jsou ovšem podrobnosti, jež bude nutno uvážiti při podrobném projednávání předlohy. Osnova jurisdikční normy a civilního řádu soudního, jak leží před námi, je dobré legislativní dílo a může způsobiti nápravu mnohého dnešního nedostatku. Změna zákona však sama o sobě nestačí. Aby se zlepšilo důkladně naše soudnictví, je třeba ještě něco více. Je třeba zejména, aby našim soudcům byla též poskytnuta možnost věnovati se svým úkolům tak, jak jest toho zapotřebí. Kdyby měl potrvati dnešní stav, kde jsou soudcové zahrnuti spoustou práce, takže až pod ní klesají, i nejlepší procesní zákon by zůstal z velké části na papíře. Nedovolí-li jim jejich zaměstnanost, aby se na spor řádně připravili, aby promyslili jeho skutkovou i právní stránku, a bude-li je dále nutiti jejich pracovní tempo spor projednati co nejrychleji, aby se již mohli pustiti do druhého, pak budeme se marně chlubiti, že máme dobrý zákon, neboť nebudeme míti zcela dobré, věcné a spravedlivé soudnictví.

To je vážné memento naší justiční správě, jejíž povinnosti je, aby tu zjednala nápravu a jmenovitě se přičinila o náležité rozmnožení míst soudcovských.

Jménem senátního klubu československých nár. socialistů prohlašuji, jako jsem učinil též při osnově obč. zákona, že souhlasíme s tím, aby návrh zákona o soudní příslušnosti ve sporných věcech a návrh civilního řádu soudního projednávány byly ve společném výboru obou sněmoven, vyhražujíce si ovšem uplatnění případných návrhů na změnu nebo doplnění jednotlivých jejích předpisů. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu schůze.

Do výboru národohospodářského nastupují: za sen. Pfrognera sen. Patzak, za sen. Bocka sen. Schösser; do výboru živn.-obchodního za sen. Patzaka nastupuje sen. Bartl.

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala zítra, ve středu dne 28. dubna 1937 o 15. hod. s

1. Předběžná rozprava podle §u 20 jedn. řádu o vládním návrhu zákona o soudní příslušnosti, civilního řádu soudního a uvozovacího zákona k těmto zákonům (tisk 431).

2. Návrh, aby byly prodlouženy o další tři měsíce lhůty dané §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení posl. sněmovny o osnovách zákonů:

a) o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeloženi do výslužby v řízení správním a o umisťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 1);

b) o drahách (železniční zákon) (tisk 359);

c) o úpravě platových poměrů školních inspektorů, jakož i školních inspektorů, ředitelů a učitelů národních škol přidělených školním úřadům (orgánům) (tisk 420);

d) ktorým sa zavádza preukaz spôsobilosti pre živnost hostinskú a výčapnícku v zemiach Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 426);

e) o nejvyšším správním soudě (tisk 439).

3. Volba terna pro jmenování člena a náhradníka ústavního soudu.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.