Pak máme strašlivé vyvlastňování krisí. Měšťácké listy oznamovaly, že na černý úterek ztraceny byly dvě miliardy kapitálu bursovní spekulací, také kapitál malých lidí. Na druhé straně jest obohacení velkého kapitálu obrovským vývojem kursů v posledních dvou letech také formou vyvlastnění širokých mas pracujícího lidu. Kol. Mikulíček uvedl zde před časem křiklavý příklad kapitalistického vyvlastnění, které na Zlínsku mezi sedláky vzbudilo obrovské rozrušení a hnutí; je to vyvlastnění pozemkového majetku mnohých malých lidí firmou Baťa, které stát nebrání, ačkoli zde, jak kol. Mikulíček dokázal - nechci to opakovati - dotčeny jsou dokonce zájmy obrany republiky. To všechno děje se v zájmu a k rozmnožení třetí formy osobního práva vlastnického, kapitalistického, měšťáckého vlastnictví výrobních prostředků, toho vlastnictví, které si neustále osvojuje cizí práci. A to je vlastnictví mizivé hrstky příslušníků národa, a toto vlastnictví dává této hrstce lidí do rukou obrovskou hospodářskou a tím v každém směru nesmírnou moc nad ostatními, nad obrovskou většinou národa. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.) Jejich práci si přivlastňují a jejich pracovní prostředky a předměty spotřeby denně vyvlastňují. To je v kapitalistické společnosti nejsilnější hospodářská moc a je zákonem stanovenou a v ideologii panující fikcí, když se toto kapitalistické právo vlastnické po zákonu a po právu stanoví na roveň osobnímu vlastnickému právu prvých dvou druhů, které jsem uvedl.

Je vůbec fikcí líčiti kapitalistické osobní právo vlastnické jako osobní právo vlastnické; neboť ve skutečnosti je kapitalistické vlastnické právo nejhorším nepřítelem skutečného osobního práva vlastnického. A nyní přichází groteskní věc: Poněvadž my jako komunisté jsme nepřáteli tohoto největšího nepřítele každého skutečného osobního práva vlastnického, poněvadž jsme nepřáteli kapitalistického práva vlastnického, vyličují nás jako nepřátele osobního vlastnického práva, jako nepřátele osobnosti a jejích práv. Namlouvá se sedlákům, živnostníkům, malým majitelům domů: Komunisté vás chtějí vyvlastniti, komunismus znamená vaše vyvlastnění!

Již sto let provádí se tato hra: V komunistickém manifestu, který byl psán před 90 lety, čteme: "žasnete nad tím, že chceme zrušiti soukromé vlastnictví. Ale ve vaší společnosti je soukromé vlastnictví u devíti desetin jejích členů zrušeno a existuje právě tím, že pro devět desetin neexistuje. Vytýkáte nám tedy, že chceme zrušiti vlastnictví, které jako nutnou podmínku předpokládá nemajetnost obrovské většiny společnosti." A o stanovisku komunistů k osobnímu vlastnictví praví se v komunistickém manifestu: "Komunismus nebéře nikomu možnost přivlastniti si společenské výrobky. Béře jen možnost podrobovati si tímto přivlastněním cizí práci."

Díváme-li se na kapitolu sovětské ústavy, kterou jsem právě přečetl, vidíme, jak tato sovětská ústava potvrzuje tuto větu komunistického manifestu a jak to vlastně vypadá s osobností. V komunistickém manifestu se praví: "Od toho okamžiku, kdy není více možno proměniti práci v kapitál, peníze, pozemkový důchod, zkrátka v monopolisovanou společenskou moc, t. j. od toho okamžiku, kdy osobní vlastnictví nemůže se již přeměniti v měšťácké, od toho okamžiku prohlašujete, že osobnost je zrušena. Doznáváte tedy, že osobou nerozumíte nikoho jiného nežli buržou a měšťáckého vlastníka, a tato osoba má ovšem býti zrušena." A byla zrušena v sovětské unii ve prospěch velkých nesmírných mas pracujícího obyvatelstva, ve prospěch osobnosti každého jednotlivého příslušníka těchto pracujících mas. Ano, kapitalistické právo vlastnické - a také to je v občanském zákoníku kodifikováno - jde tak daleko, že vyvlastňuje také osobní právo vlastnické a práci budoucích generací. Neboť dává kapitalistům, nejen nynějším, také budoucím, budoucí vlastnické právo a budoucí práci budoucích generací, jak Marx praví ve druhém svazku "Kapitálu": "přídavkové a v záloze chované právní tituly kapitálu na budoucí přídavkovou roční výrobu společnosti". Tak celá kapitalistická společnost dnešních kapitalistů již předem budoucí generace, eskontuje své vyvlastnění také ve prospěch budoucích kapitalistů.

Nejkřiklavějším způsobem projevuje se nadržování kapitalistickému právu vlastnickému tam, kde také naráží na zájmy společnosti v dnešním státě, a to při otázce zákonného vyvlastnění. Kdežto vyvlastnění kapitalistů ve velkém děje se nepřetržitě, vyvlastnění skutečného osobního vlastnictví, abych se vyjádřil v terminologii pánů, kteří obhajují tuto předlohu, ve jménu věčného, přirozeného, svatého, božského, osobního práva vlastnického, t. j. kapitalistického, měšťácky kapitalistického vlastnictví, je toto vyvlastnění vlastně běžným "právním jednáním". Ale má-li býti jednou zasaženo kapitalisticky měšťácké vlastnictví ve veřejném společenském zájmu, pak děje se toto vyvlastnění v nesmírně těžkopádných, zdlouhavých formách a jen za velikých obětí, jež dnešní a příští generace přinášeti musejí kapitalistickým vlastníkům. Uvádím zde jako příklad štěchovickou přehradu, o které se jedná již 25 roků. Regulace města Prahy naráží na přímo nepřekonatelné potíže na straně soukromokapitalistického práva vlastnického, milionové oběti vyžadují se od obyvatelů města Prahy, aby bylo možno regulovati ulice a jen trochu velkoměstsky upraviti nemožné dopravní poměry uvnitř města. Podívejme se jednou na socialistickou zemi: Průplav do Bílého moře byl vystavěn za několik málo let. Průplav z Volhy do Moskvy, tento projekt byl vypracován před pěti lety a 1. května letošního roku bude průplav odevzdán veřejnosti. V tomto oboru nepřináší předloha žádného pokroku. Kapitalistické měšťácké právo vlastnické stojí také dnes ještě nad společenskými zájmy a vyvlastňovacím řízením a milionovými obětmi, které při tom nutno přinášeti, činí sobě poplatnými široké masy obyvatelstva, stát a společnost. Jiné příklady: Měna, veřejný úvěr, lidový úvěr, o kterém zde pan ministr mluvil právem jako o věci nesmírně důležité - i to všechno stojí dnes pod nesmírnou mocí finančního kapitálu, kterému nemohou uniknouti ani lidové úvěrní ústavy.

A co se týká sedláků, vidíme, že také přicházejí pod moc soukromokapitalistického vlastnického práva. Dnes není již pracující sedlák, který sám obdělává svou hroudu, mocenským činitelem v zemědělství, nýbrž agrární kapitál, který s průmyslovým a bankovním kapitálem splynul ve finanční kapitál. A potřebujeme se jen ohlédnouti: Podíváme-li se na vedení naší agrární strany, na pány, kteří zde sedí prý jako zástupcové sedláků, pak uvidíme, že to všichni jsou více akcionáři nežli rolníci, že dovedou lépe zacházeti s nůžkami na kupony nežli s pluhem a že jistě ve správních radách kapitalistických podniků se cítí více doma nežli ve stájích. Neboť zemědělství přešlo již dávno od hospodaření s naturáliemi k hospodařením se zbožím a od tohoto k nadvládě kapitalistického hospodářství, byť i ne formálně, protože dosud velká část pozemkového majetku formálně patří sedlákům, ale moc nad jejich výrobky, moc nad jejich půdou leží v rukou velkokapitálu.

Tak přichází pan ministr také dnes příliš pozdě, mnohem později nežli Mojžíš, na kterého se zde odvolával podle příkladu Savignyho, jenž se svými deseti přikázáními na hoře Sinai čekal tak dlouho, až se mezitím dole židé začali klaněti zlatému teleti. Co se projevuje v této pověsti? Nic jiného nežli rozpor mezi rolnickým naturálním hospodářstvím na jedné straně, jež hledá zaslíbenou zemi, která oplývá mlékem a strdím, kde na podkladě naturálního hospodářství lid může šťastně žíti, a hospodářstvím se zbožím na druhé straně, které již vytvořilo obchod, jehož cesty také vedly pouští, kterou museli židé táhnouti. To jest osud všech národů a dnes přichází min. Dérer se svým občanským zákoníkem již příliš pozdě. Ten se stal zatím již dávno zákoníkem zlatého telete. Byl jím již jako Code civil, jako všeobecný občanský zákoník starého rakouského mocnářství a je jím také dnes jako nový občanský zákoník Československé republiky. Co zde pan ministr uvedl jako zásady západní civilisace, nejsou žádné jiné zásady nežli ty, jež diktovalo "zlaté tele", t. j. kapitalismus, což ovšem nelze přiznati, neboť měšťácká společnost nesmí se dívati do svého zrcadla; kdyby totiž spatřila a ukázala svůj pravý obraz v zrcadle, byla by to její smrt.

Co se týče věčných ideí, tu již Marx a Engels pravili v komunistickém manifestu: "Zajímavou představu, ve které vy své výrobní a vlastnické poměry z dějinných, během výroby přechodných poměrů proměňujete ve věčné přirozené a rozumové zákony, sdílíte se všemi zaniklými panujícími třídami. Co chápete jako antické vlastnictví, co chápete jako feudální vlastnictví, nesmíte více chápati jako měšťácké vlastnictví."

Antické vlastnictví zakládalo se na práci otroků, feudální vlastnictví na poddanství. Ale obě měla s kapitalistickým vlastnictvím jedno společné: To je hospodaření se zbožím. A z toho lze vysvětliti, proč se antické, feudální a měšťácko-kapitalistické vlastnictví vlastně ztělesňují v jediném komplexu právních zásad, v římském právu. Na něm je také, jak řekl pan ministr, vybudován Code civil Napoleonův.

Ve svém úvodu k anglickému překladu Svého spisu o "Vývoji socialismu od utopie k vědě", kterýžto úvod napsán byl r. 1892, praví Engels: "Ve Francii se revoluce úplně rozešla s tradicemi minulosti, smetla poslední stopy feudalismu a vytvořila v Code civil mistrné přizpůsobení moderním kapitalistickým poměrům starého římského práva - tohoto skoro dokonalého výrazu právních vztahů, které vznikají z hospodářského stupně vývoje, jejž Marx označil jako hospodářství se zbožím; tak mistrné, že tento revolucionářský francouzský zákoník dnes ještě slouží ve všech zemích za vzor při reformách vlastnického práva." Zde máme vysvětlení, proč Code civil také při tomto zákonodárném díle, které leží před námi, má sloužiti za vzor. Zde máme vědeckou marxistickou úvahu o těchto souvislostech. Pan ministr praví v idealistickém oslavení této střízlivé pravdy o Code civil, že obsahuje práva, která Bůh dal lidem. Tomu se posmíval již Marx, když idealistický, maloměšťácký socialista Proudhon hlásal svůj ideál věčné spravedlnosti "Justice éternelle". Marx psal, že "čerpá z právních poměrů odpovídajících výrobě zboží, čímž se podává důkaz také pro všechny šosáky tak potěšitelný, že forma výroby zboží je právě tak věčná jako spravedlnost". Anebo, přeloženo do jazyka pana ministra dr Dérera, řeklo by se, že výroba zboží je právě tak božského původu jako právo lidem prý od Boha dané, které má dojíti výrazu v občanském zákoníku. S touto idealistickou přeměnou právních zásad výroby zboží, kapitalistické výroby, dospělo se šťastně zase tam, aby se výroba zboží, tím že se vyličuje jako něco věčného, Bohem daného, zachránila před nebezpečím socialismu, pro ni smrtelného. Pan ministr jest ovšem trochu skromnější, řekl: "Všichni, kdož na díle spolupracovali, chtěli vytvořiti trvalou úpravu, určenou pro dlouhou dobu, pro mnoho desetiletí a snad pro století." Tedy pan socialistický ministr nám prorokuje, že kapitalismus má trvati ještě sto let. To je pro socialistu dosti dlouhá lhůta pro konec kapitalismu. Ale zde má srovnání s Code civil a se všeobecným občanským zákoníkem rakouského mocnářství mezeru. Tehdy před 100 lety šlo o vzmáhající se kapitalismus, tehdy byl kapitalismus pokrokovým, revolucionářským činitelem v dějinném vývoji, překonal feudální vlastnictví, jeho třída, buržoasie, překonala feudální společnost. Code civil jako projev měšťácké revoluce měl za úkol připraviti dráhu pro kapitalistický vývoj a proto byly jak Code civil tak také rakouský všeobecný občanský zákoník projevem dějinné potřeby, dějinné nutnosti oné doby, a z toho důvodu jsou se stanoviska historického klasickými díly. Přečkaly, jak zde bylo řečeno, všechny revoluce, války a převraty devatenáctého století. Proč je přečkaly? Protože všechny tyto války a převraty byly průvodními zjevy kapitalistického vývoje, které nesahaly na kořen kapitalistického vývoje, nýbrž naopak spolu přispěly k tomu, aby kapitalistickému vývoji napomáhaly. Právě příklad, který uvedl pan ministr, že Code Napoleon dlouho platil v Porýní, je příznačný. Právě toto rozšíření platnosti Code Napoleon na základě napoleonských válek na Porýní, které již tehdy bylo hospodářsky pokročilejší nežli ostatní Německo, způsobilo, že kapitalistický vývoj byl v Porýní urychlen a že Porýní po mnohá desítiletí bylo nejpokročilejší částí Německa, nemluvě ani, abych tak řekl, o divokém východě, kde vládli Junkéři, kde feudalismus panoval až do poslední doby a panuje ještě dnes. Ale nezůstalo také po tuto dobu beze změn těchto klasických děl občanského zákonodárství o vlastnictví.

Tyto změny započaly již v době kodifikace Code Napoleon. V dopise Konrádu Schmidtovi ze dne 27. října 1890 píše Bedřich Engels: "Ryzí, důsledný právní pojem revolucionářské buržoasie z let 1792 až 1796 je přece již v Code Napoleon po mnohé stránce zfalšován a pokud je v něm ztělesněn, musí denně doznati různého oslabení stoupající mocí proletariátu". Tato stoupající moc proletariátu prosadila již před světovou válkou průlomy, byť velmi skromné, do měšťáckého práva vlastnického. Světová válka zasadila měšťáckému právu vlastnickému mnohou ránu, poněvadž ukázala, že měšťácký stát, má-li se hájiti, jde-li o jeho existenci, nemůže vystačit s neobmezenou platností měšťáckého práva vlastnického. Občanský zákoník to přežil, byť také s malým pošramocením, ale říjnovou revoluci z r. 1917 nepřežil, jak ukazují citáty ze sovětské ústavy, které jsem přednesl. Svatost kapitalistického měšťáckého soukromého vlastnictví byla říjnovou revolucí a vybudováním socialismu přeměněna ve svatost společenského a socialistického vlastnictví. Článek 131 nové sovětské ústavy zní: "Každý občan SSSR je povinen střežiti a upevňovati společenské, socialistické vlastnictví jako posvátný a nedotknutelný základ sovětského řádu, jako zdroj bohatství a síly otčiny, jako zdroj blahobytného a kulturního života všeho pracujícího lidu. Osoby, které vztáhnou ruku na společenské, socialistické vlastnictví, jsou nepřáteli lidu". To je ta vlastní svatokrádež bolševismu, kterou mu buržoasie nemůže odpustiti. Svržení všech bohů a svatých s trůnu nepostihla by buržoasii tak, jako svržení kapitalistického soukromého hospodářství proletářskou revolucí. Prohlášení svatosti společenského, socialistického vlastnictví je pro zástupce měšťácké společnosti horší svatokrádeží, nežli když svého času občanská revoluce ve Francii prohlásila rozum za božství. Zde se kapitalismu vyzvání umíráčkem, kapitalismu, který dnes již nemůže býti více pokrokově revolucionářským, který dnes jest již jen překážkou dalšího hospodářského a společenského pokroku, který dnes je veskrze reakcionářským v nejširším dějinném smyslu. Je překážkou dalšího rozvoje produkčních sil, techniky, kultury, civilisace. Jeho trvalá krise zatlačuje lidstvo stále více zpět. Již v komunistickém manifestu se pravilo: "Od desetiletí jsou dějiny průmyslu a obchodu jen dějinami vzpoury moderních produktivních sil proti moderním poměrům výrobním, proti poměrům vlastnictví, které jsou životními podmínkami buržoasie a jejího panství". A v prvém svazku "Kapitálu" píše Marx: "Kapitál stává se poutem výroby, která s ním a pod ním rozkvetla. Centralisace výrobních prostředků a zespolečnění práce dosahují bodu, kde se stávají neslučitelnými se svým kapitalistickým obalem. Tento obal se trhá. Bije poslední hodina kapitalistického soukromého vlastnictví. Vyvlastňovatelé stávají se vyvlastněnými". Dnes to platí ještě více. Dnes, 90 let po komunistickém manifestu, 70 let po "Kapitálu", viděti možno ještě mnohem zřetelněji reakcionářskou úlohu kapitalismu. Technika, která má a může býti požehnáním pro lidstvo, stala se působením kapitalismu pohromou, příčinou nezaměstnanosti. Kapitalismus zvyšuje nezaměstnanost, pracovní výkon a snižuje zároveň konsum širokých mas. Nikdy ještě nepostupovalo zbídačení proletariátu a středních vrstev tak rychle jako v posledních letech krise. A chce někdo míti skutečně zase jednou odvahu, jako již tak často bylo, po mnohých krisích kapitalismu lidu namlouvati, že to je neodvolatelně poslední krise? Po každé z těchto neodvolatelně posledních krisí přišla vždy zase krise ještě horší. Může býti úkolem demokratické republiky zastávati věc kapitalismu? V době vzestupu kapitalismu, když hrál pokrokovou a revolucionářskou úlohu v dějinách, urovnávala mu demokratická republika, která byla jeho dítkem, cestu, podporovala ho a tím podporovala dějinný pokrok.

Dnes stal se kapitalismus také nepřítelem demokratické republiky. Hroutící se kapitalismus potřebuje proti bouřícím se masám brutálnějších, pevnějších opor, a těmi jsou reakce, fašismus. Obrovské zbídačení způsobené kapitalismem vhání zároveň široké pracující masy obyvatelstva do náruče fašistické demagogie. Dnes je demokracie možná jen jako protikapitalistická demokracie. Jen tehdy může se demokracie dnes ještě udržeti, bude-li hájiti pracující masy proti kapitalismu, bude-li bojovati proti monopolnímu kapitálu, proti finančnímu kapitálu, proti vykořisťování a zbídačení, proti imperialismu a proti válce. To vše spolu nerozlučně souvisí. Pan president republiky pronesl včera v Bratislavě ve své řeči toto: "Jde o to přizpůsobiti starý humanismus a starou liberální demokracii, které vzešly z francouzské revoluce, novým potřebám a vytvořiti demokracii nového ražení, která vyvodí důsledky ze světové války a ze skušeností úspěšných a ztroskotaných demokracií." A pan president řekl dále: "Vřelé přání po uskutečnění ideálů budoucnosti nesmí odvraceti od brutálních skutečností dneška a od denní práce k zabezpečení našeho státu". Ano! Tato nutnost přetvořiti demokracii, učiniti ji něčím zcela novým a tím dopomoci ideálům humanity a pokroku, které hlásal pan president ve své bratislavské řeči, jest jen možnou, vystupuje-li jako protikapitalistická, radikální demokracie nejširších mas lidu. Španělská demokracie to pochopila, francouzská demokracie to počíná chápati. Jestliže však se kapitalistickému systému dostává od zákonodárství také ještě posílení v demokratické republice, pak je to obrácená cesta. Demokracie se může jen tenkrát udržeti, jestliže svým zákonodárstvím přivodí oslabení kapitalismu ve prospěch širokých mas, dělníků, úředníků a živnostníků. Zde je dějinná úloha demokracie: Hic Rhodus, hic salta. Ale ani v této předloze, ani v našem zákonodárství vůbec neshledáváme stopy po tom, že by demokracie byla pochopila svou dějinnou úlohu.

Nalézáme v této osnově řadu nedostatků. Chci je uvésti jen krátce, poněvadž všechno souvisí s tímto zákonodárstvím. Pracovní právo není samostatně shrnuto, není kodifikováno ve smyslu pracovní třídy. Ustanovení o pracovní smlouvě vycházejí z fikce, jako by se pracovní smlouva sjednávala mezi dvěma stejně oprávněnými stranami kupec zboží - pracovní síly a prodavač zboží - pracovní síly. Formálně podle zákona stávají se stejně oprávněnými, a to jest úderem ve tvář skutečného pravdivého stavu. Neboť prodavač zboží, pracovní síly stojí pod hrozbou hladu. Jemu, který nemá výrobních prostředků, nezbývá nic jiného nežli prodávati svou pracovní sílu. Je mu to životní nutností; jeho život a život jeho rodiny diktuje mu prodej zboží, pracovní síly. Kupec kupuje pracovní sílu za účelem svého obohacení, nikoli z osobní životní potřeby. Jest hospodářsky daleko silnějším a přisvojením pracovní síly vydírá od majitele pracovní síly větší hodnotu. Ani hospodářsky ani mravně nestojí tito oba kontrahenti na stejném stupni. Zde však moralisující idealisté, kteří nám občanský zákoník líčí jako věčné božské zákony, nespatřují žádných mravních kategorií. Ustanovení o kolektivních smlouvách jsou nedostatečná, neposkytují dostatečné právní jistoty dělníkům. Se starým čeledním právem se nepřestává, s tímto výjimečným stavem, kterému dnes ještě podléhá značná část pracujících lidí. Dědické právo přidržuje se volnosti textu, neobmezené práva soukromého vlastnictví projevuje se v dědickém právu. Dědické právo v poměru ke kapitalistickému soukromému vlastnictví znamená nejen dědictví části jmění, znamená dědictví moci nad lidmi, nad pracovní silou. Nemanželské děti nejsou jako dědicové na roveň postaveni, a také jinak jsou tu špatné známky úpadku v našem zákonodárství, které se vším tím souvisí. Poukazuji na ochranu nájemníků, která se nyní zrušuje pro byty o 2 pokojích, příštím rokem pro byty o 1 pokoji, a z níž zbyla již jen ochrana majitele domu, poukazuji na zákaz žebroty, na zákaz sbírek dokonce pro dobročinné účely. Staré patenty se tu vyhrabávají. Tak na př. zemský úřad v Brně proti rekursu stran sbírky pro pomoc Španělům potvrdil jako odvolací stolice dne 10. dubna 1937 trestní policejní nález odvoláním na jeden císařský patent z 10. září 1773.

To všechno shrnuto není dílem na obranu demokracie proti fašismu. To je spíše snahou upevniti kapitalismus po případě na sto let, to je sebevraždou demokracie. A zde chceme přes své zásadní odmítnutí osnovy začíti se svou positivní prací. Chceme se pokusiti ve smyslu ochrany pracujících proti vzrůstajícímu vykořisťování, proti vyplenění a vyvlastnění pracujících vrstev kapitalismem vnésti do osnovy zlepšení, abychom ji ve smyslu omezení finančního a monopolního kapitálu, ve smyslu oslabení kapitalismu zlepšili, abychom pracovali proti nebezpečí zoufalství pracujících mas. To jest jediná cesta k hájení demokracie proti fašismu a zároveň práce na svrhnutí kapitalismu. Jen bude-li osnova v tomto směru zlepšena, přinese skutečně také práci pro budoucnost. Neboť právě v části, kde tato osnova ve smyslu Code civile a všeobecného občanského zákoníka utvrzuje t. zv. věčné božské zákony, neznamená osnova nic jiného, nežli že chce zachovati umírající, klesající, hnijící kapitalistický systém. Ale nezachrání ho. Jediné, čeho docílí, je, že zpomalí hnilobný proces kapitalismu a tím způsobí nesmírnou škodu všemu lidu. Po žádná desetiletí, neřku-li teprve století, tento zákon nepotrvá. Století, které začalo, bude ustáti ve znamení ústavy Sovětského svazu, jenž ve znamení této Magna charta socialismu zahajuje novou epochu dějin lidstva, socialismu. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Jelikož k předběžné rozpravě není dalšího řečníka, jest předběžná rozprava skončena.

Návrh zákona o občanském zákoníku předložila vláda podle §u 1 zákona č. 41 z r. 1937, kterým se upravuje jednání ve společných poradách výborů sněmovny posl. a senátu, zároveň oběma sněmovnám, a to s návrhem, aby tato osnova byla projednána podle uvedeného zákona. Budeme tedy rozhodovati o tomto návrhu vlády.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo tedy souhlasí s návrhem vlády, aby byla projednána podle zákona čís. 41/1937 předložená osnova zákona, kterým se vydává občanský zákoník, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Byl tudíž návrh vlády přijat a návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník, bude projednáván podle jmenovaného zákona, za předpokladu stejného usnesení poslanecké sněmovny.

Padle § 20 jedn. řádu a podle §u 1 zákona č. 41/1937 přikazuji vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník, výboru ústavě-právnímu.

Přerušuji projednávání pořadu a oznamuji, že se předsednictvo senátu usneslo podle §u 40 jedn. řádu senátu, aby se příští schůze konala v úterý dne 27. dubna 1937 o 16. hod. s.

Předběžná rozprava podle §u 20 jedn. řádu o vládním návrhu zákona o soudní příslušnosti, civilního řádu soudního a uvozovacího zákona k těmto zákonům. (tisk 431).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.