Toto prohlášení učinil s největším důrazem a rozhodnutím pan ministr spravedlnosti v plenární schůzi senátu.

Dalo by se očekávati, že z tohoto prohlášení budou vyvozeny důsledky, že pan sen. Paulus, který výslovně řekl, že trestní řízení na vyšší rozkaz proti jednatelům bez odůvodnění bylo zastaveno, který výslovně řekl, že státní zastupitelství v Brně mělo již žalobu vypracovanou, že p. sen. Paulus po prohlášení ministra spravedlnosti, odpovědného a významného funkcionáře, své tvrzení odvolá, ale to se nestalo. Tedy poněvadž se tak nestalo, byl jsem v právu, když jsem prohlašoval, že senát byl p. sen. Paulusem klamán a že senát byl podváděn.

Soudím, že jsem k tomuto prohlášení byl oprávněn a povinen, a to proto, že co tu proneseno bylo p. sen. Paulusem, nebyla kritika, nýbrž neodůvodněná pomluva, jejíž účel je nám velmi dobře znám. Proto jsem z vlastní iniciativy jako člověk, jemuž jde o pravdu, vystoupil proti pomlouvači a činím tak vždycky a v každém případě, ať jsou již šířeny pomluvy o ministrech soc.-demokratických, agrárních nebo jiných, a to proto, že v těchto pomluvách jde o systém, který zejména nalezl své místo v době, kdy rozvířila činnost národní obec fašistická, v níž pokračuje systematicky a soustavně národní sjednocení.

Řekl jsem, že jde o systém. Šířily se zprávy, a to z kruhů fašistických, o ohromném bohatství zesnulého ministra nár. obrany dr. Viškovského, šířily se nepravdivé zprávy o ohromném bohatství jiných ministrů a šířily se zprávy o ministrech, kteří se rozvádějí a svým ženám dávají milionové odbytné. To byla kampaň, jejímž účelem nebylo nic jiného nežli otravovat ovzduší a vyvolávat nedůvěru nejenom k ministrům, nýbrž k vládě, která tyto zjevy a řádění trpí.

Nechci ukazovati na další výhonky tohoto systému, který se nerozpakoval zasahovati do rodinného života, sleduje to právě vyvolání určitého mravního rozvratu, v němž by mohl těžiti, jak se to dělo ve státech jiných, kde právě po rozvratu morálním, který byl vyvolán v masách, mohli potom politicky kořistiti dobrodruzi a lidé provádějící politické experimenty.

Slavný senáte! Jsem přesvědčen, že v projevu, který zde učinil pan sen. Paulus, nešlo o nic jiného nežli o pokračování v systému, který tu osvětluji v lapidárních rysech.

Pan sen. Paulus vznesl s parlamentní tribuny těžké a vážné obvinění ministerstva spravedlnosti, v jehož čele je soc. demokrat, člověk čistý, ušlechtilý, poctivý, seriózní, člověk, který požívá ve všech vrstvách našeho obyvatelstva nejlepšího jména. A proto bylo mou povinností, abych toto obvinění odmítl.

Každý by očekával, již jsem toho vzpomenul, že po projevu ministra spravedlnosti dojde k odčinění účinků, které vyvolal svým projevem pan sen. Paulus. To se nestalo, ale krátce po projevu, který byl učiněn v senátu Národního shromáždění panem sen. Paulusem, byl vydán leták: "Řeč sen. Františka Pauluse," v němž jsou obsažena stejná nepravdivá, falešná obvinění ministerstva spravedlnosti.

V tomto letáku se výslovně říká totéž, co tvrdil pan sen. Paulus. Dalo by se očekávati, že lidé čestní, když jsou přesvědčeni o tom, že byli klamáni a nesprávně informováni, z toho vyvodí důsledky. A na místo toho v letáku se tvrdí stále totéž, co bylo tvrzeno z této parlamentní tribuny:

Slavný senáte! Jestliže si uvědomíte, že tento leták byl vydán po projevu ministra spravedlnosti, že v něm není ani slůvka o tom, co ministr spravedlnosti řekl, pak soudím, že tu šlo o vědomé klamání nejen senátu Národního shromáždění, nýbrž i o vědomé klamání celé veřejnosti, které se tento leták dostal do rukou.

Slavný senáte! Mně se připisují různé výroky a zejména výrok "jste podvodník a lhář". Kdybych byl řekl p. sen. Paulusovi, že je podvodník a lhář, budu mít tolik odvahy se k tomu otevřeně doznat. Od svých výroků v žádném případě utíkat nebudu. Přiznal jsem se k výrokům, které jsem učinil, a odmítl jsem výroky, které mně byly imputovány a které také ve stenografickém protokole zaznamenány nejsou.

V imunitním výboru jsem byl dotazován, zda bych byl ochoten věc smířit, a když jsem se ptal, za jakých okolností, bylo mně řečeno, že mám požádat za prominutí a vyslovit politování. Tak hluboce jsem neklesl, abych po projevu, který zde učinil p. sen. Paulus, žádal ho za prominutí, a zejména ne po tom, když jsem měl doklady, že celá jeho řeč s nepravdivými tvrzeními byla vydána ve formě letáku. Prohlásil jsem, že jsem byl oprávněn i povinen označiti jednání p. sen. Pauluse pravým jménem. Prohlašuji, že jsem řekl, že klamal senát, že svým tvrzením senát podvedl, a těchto výroků nelituji, protože p. sen. Paulus šel dále a vedle senátu klamal také veřejnost tvrzeními v letáku. A ten, kdo klame tak důležitý zákonodárný sbor, jímž je senát Národního shromáždění, ten, kdo jde dále a šíří nepravdy v široké veřejnosti, nemůže v žádném případě od soc. demokrata očekávat zadostiučinění. Kdyby byl imunitní výbor věděl o letáku, který byl dodatečně po projevu ministra spravedlnosti vydán, nepochybuji, že by nikdy nemohl přijíti s návrhem na udělení veřejné důtky mé osobě.

Prohlašuji, že trvám na tom, co jsem řekl, a v tomto mém přesvědčení mne utvrdilo to, co bylo dodatečně učiněno s vědomím p. sen. Pauluse, totiž vydání letáku obsahujícího nepravdivá tvrzení o ministerstvu spravedlnosti, v jehož čele stojí, jak jsem řekl, člověk ušlechtilý, čestný a všechny své síly republice věnující. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo panu sen. Paulusovi rovněž podle §u 51 jedn. řádu.

Sen. Paulus: Slavný senáte!

Budu velmi stručný. Již v imunitním výboru jsem poukázal na to, že zákonodárné sbory mají nejen funkci zákonodárnou, nýbrž i kontrolní, že jsou zde také k tomu, aby kontrolovaly vládu, ministry, popř. aby je volaly k odpovědnosti, zjistí-li se, že si v něčem nepočínají, jak by si počínati měli.

Slavný senáte, dostal jsem takové informace o případu brněnské "Štěstěny", že jsem neměl nejmenšího důvodu jim nevěřiti. Předpokládal jsem a předpokládám dodnes, že bylo mou povinností, tento případ zde uvésti. Konstatuji - a stalo se tak dnes na dotaz jednoho z pánů senátorů soc. demokratických - že po prohlášení pana ministra jsem řekl, že jeho prohlášení beru na vědomí.

Slavný senáte, kritizuji-li ministra nebo dovolávám-li se určité nápravy, to ještě nikoho neopravňuje, aby mě urážel, a dovolává-li se p. sen. Dundr toho, že neužil výroků, které jsem uváděl, totiž že jsem podvodník a lhář, to se prostě jenom odvolávám na ty pány a dámy, kteří zde byli přítomni. Dovolává-li se pan sen. Dundr toho, že tyto výroky nebyly v protokole, tedy konstatuji, že jsem šel okamžitě k panu předsedovi dr. Soukupovi a prosil jsem ho, aby tyto výroky byly protokolovány, načež mi pan předseda řekl, že se protokolují výroky a výkřiky, které se stanou pouze za řeči senátorů, a poněvadž tato urážka byla pronesena v tom okamžiku, když pan ministr Dérer domluvil a já jsem šel na tribunu, tedy ani ne za řeči p. ministra Dérera a ani ne za řeči mojí, nebyla podle zvyklostí protokolována.

Na tom ovšem se nic nemění, poněvadž tyto výroky dosti dotvrdili všichni svědci, které jsem uvedl, a jen proto, že jsem nechtěl prodlužovati jednání imunitního výboru, jsem neuvedl řadu dalších svědků, jak bych je býval mohl uvésti a jak by mi to byli bývali také dotvrdili.

Mně je naprosto lhostejné, je-li ministrem spravedlnosti příslušník strany soc. demokratické nebo kterékoliv jiné. Mně je také lhostejná osoba pana ministra, poněvadž jsem nekritizoval a neatakoval osobu, nýbrž funkci a v té funkci je lhostejno, kdo je a za kterou je stranu. Ale ovšem, řekl bych, že je to trošičku podivné - nechci to nazvati pravým výrazem - když zde pan sen. Dundr mluví o jakémsi letáku. Prosím, nejde o žádný leták, je to doslova ze stenografického protokolu otištěná má řeč, kterou jsem zde pronesl. Ale opatřil-li si pan sen. Dundr tuto řeč, pak si měl také opatřiti to ostatní, co zároveň s ní bylo vydáno, totiž také řeč pana ministra Dérera a moji odpověď na tuto řeč. To už pan senátor Dundr nemá, ač to bylo vydáno zároveň. (Sen. Karpíšková: To není pravda!) Já jsem ochoten vám ji dodati. Konečně nikdo nemůže proti tomu nic míti, když jeho senátní řeč vyjde tiskem. To není leták, to je senátní řeč přesně opsaná podle stenografického protokolu a také tak vytištěná. (Sen. Modráček: Byl tam také projev ministrův při tom?) Ano, a moje odpověď na něj. To ovšem pan sen. Dundr zde nemá, ale já jsem ochoten to předložiti. (Sen. Karpíšková: Tak jste to měl společně napsati!) Vždyť se to tam nevejde. Na jedné straně byla moje řeč, na druhé řeč pana ministra Dérera a na třetí straně byla moje odpověď.

To ovšem pan sen. Dundr nemá, poněvadž on potřebuje jen to prvé. Ale rád bych věděl, co s tím má co dělat a zdali má právo někoho urážeti, jestliže vyjde jeho řeč vytištěná? Nemá právo nazývati to letákem, poněvadž to leták není, to je řeč.

Chtěl bych podotknouti, že nemáme žádnou povinnost věřiti všemu, čemu se věřiti velí. Při té příležitosti jsem zde mluvil o poměrech v bytovém družstvu "Domovina" ve Znojmě. Pan sen. Dundr ve své řeči řekl, že to není pravda, co říkám, že mám špatné informace, že je tam všechno v pořádku a že tam stát nepřijde ani o jediný haléř. Dnes jsem se informoval u ministerstva soc. péče - a pan sen. Dundr si to může překontrolovati - že je tam takový pořádek, že je tam taková bezpečnost státních garančních peněz, že toto družstvo požádalo a dostalo moratorium, které mu bylo prodlouženo do r. 1938, poněvadž nemůže platit, a že p. posl. dr. Mareš vyjednává s ministerstvem soc. péče, aby to družstvo dostalo půlmilionovou podporu, aby mohlo zaplatit úroky a anuity.

Tedy je vidět, že není možno všemu věřit, čemu se věřit velí. Bylo by však velmi pochybné, kdyby zákonodárný sbor neměl míti možnosti opatřit si informace a neměl možnosti interpelovat ministra; a i kdyby nebyla ta informace na 100% přesná, mám povinnost jako člen zákonodárného sboru se na věc zeptat, ale nemá nikdo práva, za to si já odpovídám, mne urážet a nemá práva k tomu, aby, když něco řekne pan ministr, bylo to sacro sanctum a aby před tím každý musil sklonit hlavu. Já konstatuji loajálně, že jsem prohlásil po prohlášení pana ministra, že jeho prohlášení beru na vědomí.

Konstatuji, že p. sen. Dundr neměl nejmenší příčiny ani práva mne urážet, a poněvadž je to hrubá urážka, žádal jsem o kárné řízení před imunitním výborem. (Potlesk senátorů národního sjednocení.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji sen. dr. Havelkovi.

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte!

Panem sen. Dundrem byla vznesena námitka proti zprávě imunitního výboru, že je neúplná, že neuvádí, za jakých okolností se ta věc sběhla. Dovoluji si připomenouti, že jde o kárné řízení, kde běží o spílání nebo vyhrožování zlým nakládáním, nebo je-li předneseno obvinění, dotýkající se cti způsobem, jaký se nesnáší s důstojností senátu. Jakmile se to dokáže, dostačí to a ostatní je všechno vedlejší věc.

Pan sen. Dundr byl tak přímý, že se skutečně otevřeně doznal, co řekl, že řekl "podvedl". Ano, on doznal ještě více, co nebylo žalováno, to "klamal", což není v žalobě vůbec obsaženo. To ostatní bylo jednak doznáno, jednak dosvědčeno svědky: "podvedl", "podvodník" a "lhář". To jsou všechno výrazy, které, ať se stanou za jakýchkoliv okolností, urážejí, dotýkají se cti toho, proti němuž byly vrženy, a to pro kárné řízení úplně dostačí.

Proto, slavný senáte, trvám na svém návrhu, již podle §u 33 jedn. řádu, podle něhož je mou povinností, abych hájil usnesení výboru.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme hlasovati.

Budeme hlasovati o návrhu imunitního výboru, aby senát dal p. sen. Dundrovi veřejnou důtku.

Kdo s tímto návrhem imunitního výboru souhlasí, prosím aby zvedl ruku. (Děje se. - Hlasy: To je menšina!)

Prosím aby byly sečteny hlasy. Prosím p. sen. dr. Karasa a p. sen. Sehnala. (Hlasy: Vždyť nebyl podán návrh na sčítání hlasů!) Mám k tomu právo, když jsou pochybnosti. Je to podle jednacího řádu, musím to dát konstatovati, abych mohl správně enuncovati výsledek.

Prosím, kdo je pro návrh imunitního výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Nyní kdo je proti návrhu výboru imunitního, nechť zvedne ruku. (Děje se. - Sen. Modráček: To není správné!)

Musím to nějak konstatovati, jinak to nejde. (Výkřiky sen. Modráčka a Mikulíčka. - Hluk.)

Prosím o klid.

Hlasováno bylo 28 hlasy "pro", 28 hlasy "proti", tedy návrh imunitního výboru na udělení veřejné důtky panu sen. Dundrovi byl zamítnut. (Potlesk.)

Dalším odstavcem pořadu je:

Zpravodajem je pan sen. Pocisk. Dávám jemu slovo. (Hluk.)

Prosím o klid.

Zpravodaj sen. Pocisk: Vážený senát!

Podávam zprávu imunitného výboru o žiadosti kraj. súdu trestného v Prahe zo dňa 9. januára 1937, č. j. Nt XIX-1/37, za vydanie sen. Paulusa k trest. stíhaniu pre prečin proti bezpečnosti cti dľa §§ 1 a 2 zák. čís. 108/33 Sb. z. a n. (č. 4376/1937 prez.) (Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, pánové, o klid.

Zpravodaj sen. Pocisk (pokračuje): Skutková podstata. Súkromný žalobca Jacques Adler, tajomník Jednotného svazu súkromných zamestnancov v Brne, podal dňa 10. decembra 1936 prostredníctvom advokáta JUDr. Bohuslava Ečera u krajského súdu trestného v Prahe trestné oznámenie na sen. Paulusa pre prečin proti bezpečnosti cti.

Sen. Paulus uverejnil totižto dňa 30. októbra 1936 v deníku "Polední list" v čís. 303, roč. X, referát s nadpisom: "Kdo mluvil v Brně za zaměstnance?"

V tomto článku je mimo iného napísané, že medzi rečníkmi na zmienenej schôdzi 22. októbra 1936 v Brně referoval tiež nejaký žid, ktorý prejavil bezmedznú drzosť tým, že tituloval českých nacionalistov "Nazdar-Leute". Ďalej líči v tomto článku obvinený sen. Paulus, jako v cudzine na rozdiel od nás sa zachádza po zásluhe so židmi a naväzuje na vystúpenie súkromného žalobcu a pokračuje, že za to všetko prejavujú židia nám svoju vďačnosť tým, že urážajú občanov vlastenecky založených a nazývajú ich "Nazdar-Leute". Končí potom tento článok záverom, že vraj svedčí o malej hrdosti a malom sebavedomí, že oného drzého žida na mieste neokríkli a neodkázali ho do medzí slušnosti.

Naproti tomu ale súkromný žalobca vo svojom trestnom návrhu uvádza, že týmto drzým židom mienil obvinený sen. Paulus jedine jeho, nakoľko bol jediným židom referujúcim na zmienenej schôdzi. Preto nikto z účastníkov tohoto prejavu při prečítaní inkriminovaného článku nemôže byt v pochybnostiach, že inkriminovaným článkom je napadnutý on, súkromný žalobca.

Konečne v obžalovacom spise súkromný žalobca uvádza, že vo skutočnosti referoval naprosto v medziach slušnosti, nikoho neurážal, menovite nikoho netituloval, teda priamo neoslovoval slovom: "Nazdar-Leute", ale prítomných posluchačov dôsledne oslovoval "kolegyne a kolegovia". Na dôraz svojich údajov uvádza súkromný žalobca v obžalujúcom spise 6 svedkov podľa mena a ich adresy.

Návrh a odôvodnenie. Dľa §u 1 zák. 108/1933 dopustí sa prečinu proti bezpečnosti cti, kto niekomu nadávkou, zlým nakladaním, vyhrôžkou zlého nakladania, vydávaním v posmech alebo inak na cti ublížil; dľa §u 2 cit. zákona bude súdom potrestaný, kto niekomu na cti ublíži tým, že před treťou osobou o ňom akýmkoľvek spôsobom uvedie, alebo ďalej sdelí skutočnosť, ktorá by ho mohla vydať v opovrženie, alebo snížiť v obecnom mienení.

Nesporné je, že spôsob písania v hore uvedenom článku zakladá skutkovú podstatu trestného činu dľa zákona proti bezpečnosti cti. Hoci menovaný senátor mohol by sa brániť před súdom tým, že v jeho článku nemenoval osobu. Nakoľko ale podľa trestného oznámenia a tiež z pripojeného článku obžalovaciemu podaniu není pochybnosti o tom, že na schôdzi 22. októbra 1936 v Brne nereferoval žiadon iný žid než Jacques Adler, preto nemohol byť tento článok a v ňom napísané slová namierené proti žiadnému inému židovi, iba proti menovanému žalobcovi.

Nakoľko ale imunitný výbor nemá možnosť skúmať pravdivosť alebo nepravdivosť v trestnom podaní obsažených údajov súkromného žalobca, preto ponecháva věc kompetentnému súdu, aby tento rozhodnul o spornej záležitosti.

A preto z hora uvedených dôvodov imunitný výbor navrhuje, aby slávny senát N. S. dal súhlas k trestnému stíhaniu sen. Paulusa dľa §§ 1 a 2 zák. 108/1933 Sb. z. a n.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen, budeme hlasovat.

Prosím paní a pány senátory, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát dal souhlas k trest. stíhání sen. Paulusa pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 1 a 2 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh výboru imunitního byl zamítnut a senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Paulusa. (Výkřiky sen. Časného.)

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala v úterý dne 9. března 1937 o 16. hod. s

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 394) k vládnímu návrhu zákona, kterým se nově určuje výše státních záruk za vývozní úvěry podle zákonů o podpoře zahraničního obchodu (tisk 408).

2. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 276), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu prozatímní obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Spojených států brazilských, sjednaná výměnou not v Rio de Janeiro dne 22. července 1936 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 30. července 1936, č. 239 Sb. z. a n. (tisk 335).

3. Zpráva imunitního výboru o žádost kraj. soudu v Košicích ze dne 30. prosince 1935, č. j. Nt V 94/35, za vydání sen. Steinera k trest. stíhání pro přečin §u 14, čís. 5, přečin podle §u 18, čís. 1, 3 a zločin podle §u 15, čís. 3 zákona čís. 50/23 Sb. z. a n. na ochranu republiky (č. 1582/1936 předs.) (tisk 125).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.