Přítomni:
Předseda dr. Soukup.
Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr. Hruban, dr. Heller, dr. Buday.
Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.
Celkem přítomno 119 členů podle prezenční listiny.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Bartoušek; jeho zástupce dr. Trmal.
Místopředseda Donát zahájil schůzi v 16 hod. 15 min.
Sdělení předsednictva.
Dovolené.
obdrželi: na dnešní schůzi sen. Balla, Dundr; na dnešní a zítřejší schůzi sen. Plamínková; na tento týden sen. Koutková, Riedl, dr. Štefánek; dodatečně na 58. schůzi a na tento týden sen. Pichl.
Místopředseda Donát konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené: na 15 dní sen. dr. Basovi, na 3 měsíce sen. dr. Šmeralovi.
Vzdání se mandátu.
Došel přípis sen. dr. Törkölyho ze dne 12. února 1937 o rezignaci na senátorský mandát.
Rozdané tisky.
Odpovědi tisky 376/1 až 376/15, 395/1 až 395/4.
Interpelace tisk 378/1 až 378/4.
Zprávy tisky 381 až 385, 387 až 391.
Usnesení posl. sněmovny: tisky 392, 394 – přikázána výboru rozpočtovému, tisk 393 – přikázáno výboru kulturnímu.
Vládní návrhy: tisk 396 – přikázán výboru národohospodářskému, tisk 397 – přikázán výboru ústavně – právnímu, tisk 398 – přikázán výborům zahraničnímu a národohospodářskému.
Těsnopisecká zpráva o 52. schůzi senátu N. S. R. Čs.
Stanoveny lhůty výborům.
Výborům uloženo bylo, aby o usneseních posl. sněmovny tisky 392 a 394 a o vládních návrzích tisky 396 a 397 podaly zprávu ve lhůtě co nejkratší.
Zápisy
o 57. a 58. schůzi senátu N. S. R. Čs. schváleny byly podle §u 72 jedn. řádu.
Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1 pořadu:
1. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 242), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Uruguayskou, podepsaná v Montevideu dne 23. března 1936 (tisk 332).
Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský sen. Novák (rep.), za výbor zahraniční sen. Rýpar.
Uděluji slovo zpravodaji panu sen. Novákovi (rep.).
Zpravodaj sen. Novák (rep.): Slavný senáte!
Obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Uruguayskou jest třetí v řadě našich dohod se státy latinské Ameriky. Dohoda tato týká se zacházení se zbožím při dovozu a vývozu, odpovídá v podstatě vzoru jiných obchodních dohod a jest založena na zásadě nejvyšších výhod. Mimo běžné výjimky nejvyšších výhod (pohraniční styk a celní Unie) obsahuje ještě tyto dvě další:
1. pokud jde o práva a výhody vyplývající ze všeobecných plurilaterálních dohod sjednaných pod záštitou Společnosti národů,
2. pokud jde o výsady poskytnuté Československem pro zemědělské výrobky států střední a východní Evropy na základě výjimečných úmluv, které byly nebo budou sjednány s těmito státy za účelem větší hospodářské spolupráce.
Uruguay dováží k nám hlavně ovčí vlnu a surové kůže. Náš vývoz do Uruguaye r. 1935 byl: tabulové sklo, cukr, jutové tkaniny, obkladačky, dlaždice a karamelový slad. Uruguay poskytovala dosud některým cizím státům (Argentině, Brazílii, Španělsku) celní výhody, jichž Československo pro nedostatek smlouvy nebylo až dosud účastno. Pro platební nesnáze poklesl náš vývoz některých druhů zboží hlavně r. 1935. V letech 1930, 1932, 1933 byl rozsah vzájemného obchodu v rovnováze. Jiná léta převyšuje značně dovoz Uruguaye náš vývoz.
Tyto závady byly odstraněny sjednáním platební dohody ze dne 6. března 1936, na základě které je možno očekávati nové oživení československého vývozu do Uruguaye. Obnovená obchodní dohoda československo-uruguayská má důležitost hlavně pro budoucnost, ježto poskytuje československému zboží ochranu. Tato dohoda zůstane v platnosti dvě léta. Nebude-li vypověděna jednou nebo druhou smluvní stranou nejméně šest měsíců před uplynutím řečené lhůty, zůstane v platnosti až do doby, kdy byla vypověděna, při čemž výpověď bude účinkovati po uplynutí šesti měsíců.
Vzhledem k tomu, že v nové obchodní dohodě československo-uruguayské byly mnohé platební závady odstraněny, a lze očekávati nové oživení československého vývozu do Uruguaye, usnesl se výbor národohospodářský ve své schůzi konané dne 1. července 1936 doporučiti plénu senátu schválení této obchodní dohody. (Souhlas.)
Místopředseda Donát (zvoní): Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. Rýpar. Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. Rýpar: Slavný senáte!
Dohoda mezi republikou Československou a republikou Uruguayskou byla uzavřena v Montevideu dne 23. března 1936 a jest ujednána podle zásady nejvyšších výhod ve všem, pokud jde o cla a všechny vedlejší dávky, způsob jejich vybírání, jakož i předpisy, formality a břemena, jimž bylo vyclívání podrobeno. Je vypracována podle vzoru obchodních dohod, jež doporučil hospodářský komitét Společnosti národů.
Odstraňuje platební nesnáze ve styku obchodním s republikou Uruguayskou a lze na jejím základě očekávati oživení čsl. vývozu, který r. 1935 velmi poklesl.
Hlavními předměty čsl. vývozu do Uruguaye r. 1935 byly: jutové tkaniny, obkladačky a dlaždice, karamelový slad, tabulové sklo a cukr. Uruguay dováží k nám hlavně ovčí vlnu a surové kůže.
Zahraniční výbor jednal o tomto vládním návrhu ve své schůzi konané dne 5. prosince 1936 a usnesl se doporučiti plénu senátu tuto obchodní dohodu ke schválení. (Souhlas.)
Místopředseda Donát /zvoní): Zahajuji rozpravu. Ke slovu je přihlášen pan sen. Kříž. Dávám mu slovo.
Sen. Kříž: Slavný senáte!
Při projednávání a schvalování obchodních smluv naší republiky s druhými státy v Národním shromáždění nemohu se po zkušenosti z posl. sněmovny často ubránit dojmu, že ani ve výborech, ani v plénu zákonodárných komor nevěnuje se otázkám našich hospodářských styků s cizinou dostatek specielní pozornosti.
Je to snad dobré vysvědčení úředním kapitánům naší zahraniční politiky a znamená to důvěru v jejich všestrannou snahu, přinésti pro náš stát v ujednaných dohodách co možná nejvíce hospodářských zisků. Nemělo by však býti parlamentem, kterému ústava vymezila schvalovací právo pro sjednávané obchodní dohody, přehlíženo, jak důležitým regulátorem naší obchodní bilance je každá jednotlivá úmluva, každá změna jednotlivých čísel celního sazebníku a jak je na výsost důležité, aby právě při schvalování obchodních úmluv členové parlamentu využili svého práva a byli nejen formálními schvalovateli, nýbrž iniciativními rádci a pomahači těch, kteří z úřední povinnosti smlouvy sjednávají.
Parlamentní iniciativa poslanců a senátorů, čerpaná individuelně z bohatých zkušeností hospodářského života a přizpůsobená regionálním zvláštnostem jednotlivých oblastí, není po mém názoru na poli vlivu na naši obchodní politiku zahraniční na té výši, na které by mohla a měla býti. To potvrdí každý, kdo si všímá mechanismu a nezájmu, s jakým se u nás velmi často obchodní smlouvy zákonodárným sborem berou na vědomí přes to, že jsme státem průmyslu na vývoz nezbytně odkázaným. Náš obchodně politický cíl má a musí směřovati k tomu, aby stálým rozšiřováním a z hlediska našich potřeb zdokonalovaným systémem našich styků s cizinou zvětšováno bylo naše odbytové území až do největších možností, i když víme, že autarkie mnohých států, s kterými jsme v hospodářském styku, tyto snahy podlamuje a často znemožňuje. O to je ztíženější pozice našich vyjednavačů obchodních smluv s cizinou, ale o to je právě také větší naše povinnost dbáti, aby tu nic nebylo přehlédnuto a zanedbáno, co by našim hospodářským stykům s cizinou mohlo sloužiti k dobru.
Chtěl bych upozorniti na některé potřeby, které ve styku s cizinou uplatňuje náš průmysl jihočeský. Tak např. Šumava je známa jako oblast velmi důležitého průmyslového odvětví, jehož výrobky jsou velmi důležité pro domácí potřebu, ale kde toto zboží je velmi hledaným artiklem velké části evropské hutní industrie. Je to tuha. Ale přes to, že tu jde o výrobek cizinou silně požadovaný, jsou naše hlavní tuhové doly v Černé na Šumavě před zastavením, poněvadž pro tarifní politiku Německa a Rakouska a pro valutární předpisy československo-německé dohody do Německa a západních států s tuhou nemůžeme a její zahraniční odbyt proti r. 1930 poklesl již o plné 2/3. Na trhu domácím odbyt tuhy vypadá tak, že státní železárny v Podbrezové kupují pro svou potřebu tuhu ne československou, nýbrž tuhu z Rakouska, protože při výhodných dopravních sazbách rakouských drah nemůžeme v dopravě z jižních Čech na Slovensko proti výhodným tratím rakouským vůbec konkurovati. To je nešťastná politika našich dopravních tarifů!
Co říkám, jest jenom nepatrné otevření jednoho okénka do bolavých regionálně-hospodářských otázek. Vyjednavači našich obchodních smluv s cizinou měli by si proto volání tuhových dolů v Černé všimnouti a po prozkoumání exportních možností snažiti se, aby tomuto důležitému průmyslovému odvětví naší výroby byl zahraniční vývoz do ciziny umožňován. Jinak domácí průmysl tuhy zabijeme nadobro. Je to otázka důležitá v dobách všeobecného volání po branné přípravě i pro ministerstvo národní obrany. Snad toto upozornění postačí.
Rád kvituji, že druhá projednávaná úmluva v dnešní schůzi, a to dodatková dohoda k obchodní smlouvě s Jugoslávií, přináší našemu vývozu do tohoto státu některé výhody. Bylo a je toho nejvýše potřebí. Máme a musíme míti zájem na tom, aby hospodářský styk právě mezi státy Malé dohody byl co největší. Po velkém úpadku těchto styků, které měly v době krize pronikavou klesající tendenci až do r. 1933, vidíme sice v posledních třech letech určité zlepšování hospodářských styků mezi oběma státy, ale daleko ještě to není to, co bylo r. 1930. Bylo by si tedy přáti, aby dodatková úmluva přinesla nám i Jugoslávii co nejlepší zlepšení.
Mám při té příležitosti malé upozornění a prosbu k vládě a k našim úředním strážcům československo-jugoslávských hospodářských styků. Již v národohospodářském výboru jsem vděčně kvitoval snížení celního sazebníku na dovoz našeho piva do Jugoslávie. Je to snížení o plnou 1/3, z 30 na 20 jednotek. Je to úspěch, který, doufejme, přispěje k tomu, aby pivovarům, které mají nebo hledají odbytiště v Jugoslávii, v zemi vína, umožnil jejich obtížnou kalkulaci. Chtěl bych jen upozorniti, že pro vývoz našeho piva do Jugoslávie je ve smyslu sjednané dohody velikou nevýhodou, že clo není počítáno za netto váhu čistého výrobku, nýbrž brutto, včetně váhy sudů. Sudy se však v každém případě vracejí do pivovaru. Uváží-li se, že při 1 hl piva ve váze cca 160 kg sud sám váží 60 kg, zdražuje se 1 hl piva při brutto proclení o 91 Kč při každém dovezeném hektolitru. Kdyby clu podléhal jen skutečný výrobek podle netto váhy, odbytovým a kalkulačním možnostem našeho pivovarského průmyslu velmi by to prospělo.
V našem obchodním styku s Rakouskem stojí za připomínku mimořádné nadměrné zatěžování naší bilance vysokým číslem Čechoslováků cestujících do Rakous. Rakouská statistika sama uvádí, že z celkového počtu 259.613 osob, které loni navštívily Vídeň, bylo nejvíce návštěvníků z Československa, totiž 73.536. Daleko za námi pokulhávají Maďaři s 37.000 návštěvníky. Částky, které naši lidé cestami do Rakouska zanášejí do ciziny, jdou do mnoha a mnoha miliónů. Naše turistická bilance s Rakouskem je katastrofálně pasívní.
Domnívám se, že by se měla hledati odpomoc v tom směru, aby s poukazem na počet Čechoslováků turistů ve styku s Rakouskem hledána byla při obchodních vyjednáváních s tímto státem reciprocita umožnění větších pracovních možností našim lidem z Čech i Slovenska v Rakousku. Jsou to zejména jihočeští kvalifikovaní stavební dělníci a hostinský a hotelový personál, kteří ve Vídni byli kdysi hledanou pracovní silou a kteří by rádi přijali v Rakousku zaměstnání. Každý úspěch v tomto snažení zlepšil by naši hospodářskou bilanci s Rakouskem.
Prosím, aby o těchto několika připomínkách bylo na povolaných místech uvažováno. (Souhlas.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím, aby pánové zaujali místa. (Děje se.)
Budeme hlasovati.
Senát je způsobilý se usnášeti.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.
Přistoupíme k odst. 2 pořadu:
2. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 274), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková dohoda k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslávií ze dne 30. března 1931 k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednaná výměnou not ze dne 16. července 1936 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 24. července 1936, č. 234 Sb. z. a n. (tisk 334).
Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský sen. Novák (rep.), za výbor zahraniční sen. dr. Klouda.
Uděluji slovo prvnímu zpravodaji, panu sen. Novákovi (rep.).
Zpravodaj sen. Novák (rep.): Slavný senáte!
Na základě dodatkové úmluvy ze dne 30. března 1931 k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928 jsou vyclívány čerstvé švestky dovážené z Jugoslávie v bednách a koších o nejvýše přípustné hrubé váze do 20 kg smluvní sazbou 15 Kč za 100 kg počínaje od 15. srpna. Vzhledem k letošnímu opětnému časnějšímu dozrání švestek přednesla vláda království Jugoslávie prostřednictvím svého vyslanectví v Praze žádost, aby byla povolena i v tomto roce výhoda aplikace, smluvní položka 37 a), 6B/LL, sazbou 15 Kč za 100 kg na švestky podle výše uvedené váhy již od 1. místo 15. srpna, podobně jako roku 1934. Vláda republiky Československé povolila v zájmu zdárného vývoje vzájemného obchodu československo-jihoslovanského aplikaci z citované smluvní sazby celní již od 20. července vládní vyhláškou ze dne 14. července 1935, čís. 156 Sb. z. a n., schválenou usnesením senátu N. S. dne 29. dubna 1936.
Žádost vlády jihoslovanské, aby smluvní clo na švestky bylo prodlouženo v loňském znění, odůvodněna jest stejně jako loni časnějším dozráním švestek a prodloužení bylo uvedeno v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. července 1935, čís. 171 Sb. z. a n.
Tento požadavek je v souladu s československými zájmy a opatření toto platí opětně pouze v tomto roce.
Národohospodářský výbor projednal předložený vládní návrh ve své schůzi dne 20. října 1936 a doporučuje plénu senátu, aby schválil dohodu k úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslávie tisk sen. 274 i se schvalovacím usnesením. (Souhlas.)
Místopředseda Donát (zvoní): Za výbor zahraniční je zpravodajem pan sen. dr. Klouda.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. dr. Klouda: Vážený senáte!
Podle dodatkové úmluvy ze dne 30. března 1931 k československo-jugoslávské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928 vyclívány jsou čerstvé švestky dovážené z Jugoslávie v bednách a koších o hrubé váze nejvýše do 20 kg smluvní sazbou 15 Kč za 100 kg, počínajíc 15. srpnem.
Vyhovujíc přání jihoslovanské vlády, dala vláda československá již v letech 1934 a 1935 souhlas k tomu, aby vzhledem k časnějšímu zrání švestek v Jugoslávii celní sazba shora uvedená aplikována byla na švestky z Jugoslávie k nám dovezené již 1. srpna.
Stejně i pro rok 1936 vyslovila jugoslávská vláda přání, aby aplikace smluvní celní sazby pol. 37 a) 6 β) aa) prodloužena byla i letos od 1. srpna do 31. srpna tak, aby s dovozem časněji dozrálých švestek do Československa mohlo býti započato před 15. srpnem 1936.
Opatření vládou jugoslávskou vyžadované jest v souhlasu se zájmy československými i usnesl se proto zahraniční výbor senátu Národního shromáždění ve schůzi konané dne 5. prosince 1936, aby senátu Národního shromáždění bylo navrženo toto schvalovací usnesení:
Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s dodatkovou dohodou k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslávií ze dne 30. března 1931 k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednanou výměnou not ze dne 16. července 1936 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 24. července 1936, čís. 234 Sb. z. a n. (Souhlas.)
Místopředseda Donát (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. ing. Marušák. Dávám mu slovo.
Sen. ing. Marušák: Vážený senáte!
Od té doby, co klesal náš export, pociťujeme zvýšenou hospodářskou tíseň a také zvýšenou nezaměstnanost. Byly doby, kdy jsme po převratu vyváželi až za 27 miliard Kč československého zboží do zahraničí; ještě r. 1928 činil náš vývoz do zahraničí 21.225 miliónů Kč. Pak nastal značný pokles. Tak v r. 1934 činil vývoz jenom 7.287 mil. Kč, což znamená sice určité zlepšení proti roku předcházejícímu, ale proti dřívějším letům je to velice málo.
Porovnáme-li rozborné země, do kterých vyvážíme, vidíme, že největším naším odběratelem je Evropa. Evropské země odebraly r. 1928 našeho zboží za 18.343 mil. Kč, to znamená téměř 90 % našeho exportu. V následujících letech nastal pokles odběru našeho zboží evropskými zeměmi; tak např. r. 1934 už nečinil odběr ani 80 %. Budeme muset bedlivě sledovati příčiny zaznamenaného úbytku odběru našeho zboží do zemí evropských, abychom po zjištění závad dovedli tento úbytek vyrovnati.
Zajímavé je také sledovati náš export do zemí zámořských. A tu právě je možno dosáhnouti pro nás ještě mnohem a mnohem zvýšenějšího odbytu proti dnešku. Do Ameriky vyvezli jsme r. 1934 jenom za 873 mil. Kč zboží, do Asie za 437 mil. Kč, do Afriky za 203 mil. Kč a do Austrálie za 35 mil. Kč.
Jest jisté, že usilovnou prací by se nám podařilo získati tyto zámořské země pro zvýšení našeho exportu. Příčinou, proč nastal tento značný pokles našeho vývozu do zemí evropských, je především autarkie, zahájená ze strany našeho státu celním ochranářstvím našeho zemědělství, které se stalo tehdy proti rovným hlasům stran socialistických. Ovšem těchto příčin se pak časem nahromadilo více. Je to také nedostatečná organizace našeho exportu vůbec. My jsme sice zdědili po převratu většinu vývozu ze zemí rakouských, avšak neměli jsme náš zahraniční obchod v rukou; za nás obchodovala Vídeň a několik domů ve velkých přímořských městech belgických, holandských, německých a francouzských. Ani dnes jsme se od této staré obchodní tradice mnoho neuchýlili. Také dnes ještě je málo našich velkých firem, které mají své vlastní zástupce, resp. obchodní domy v zahraničí. Konečně vidíme, že velmi málo našich exportérů dovede intenzívně propagovati své zboží v zahraničí. Jsou málo hybní, velmi málo jich jede a hledá své zákazníky. Čteme-li v poslední době v novinách, že to dělá zástupce zlínské firmy Baťa, jistě by to bylo dobrým poučením i pro ostatní naše exportéry, aby následovali tohoto příkladu.
Jistě že brzdou našeho exportu je též těžká režie, za jaké naše podnikatelství pracuje. Jsou to zejména naše banky, které ovládají průmysl a které z něho nekřesťansky žijí. V jiných vyspělých průmyslových zemích, zejména v Anglii, má průmysl své banky, kdežto u nás banky ovládají průmysl, banky mají akcie v průmyslu a průmysl má zase akcie bank. Je to tedy zjev, který naší výrobě a našemu vývozu nejde k duhu a který by se měl korigovat.
Zřízení Exportního ústavu je věc, od které očekává nejen náš export, nýbrž i celá naše státní správa a veřejnost zlepšení našeho exportu. Ovšem správněji by se měl ten ústav nazývati nikoli exportním, nýbrž ústavem pro zahraniční obchod, poněvadž nemůžeme počítati jen s vývozem, nýbrž musíme býti zainteresováni také o dovoz, neboť bez odvozu není vývozu. To je zásada, kterou si budeme musit jak v našich exportních domech, tak také v naší státní správě a parlamentních kruzích uvědomiti.
Exportní ústav jest ovšem dosud v plenkách a potřebuje určité doby, aby se mohl vyvinouti. Je také značně bržděn tím, že nemá finančních prostředků a nemá také dostatek kvalifikovaných sil, které by tuto práci prováděly. Slyšíme-li někdy i dost nepříznivou kritiku činnosti Exportního ústavu, je tato kritika z větší části neodůvodněna a vyplývá spíše ze stranickosti. Potřebovali bychom, aby Exportní ústav měl větší finanční prostředky, aby zejména u našich zastupitelských úřadů mohl si vydržovati své obchodní zástupce a tím také navazovati přímé styky s našimi zahraničními odběrateli. Je také potřebí, aby mu byla poskytnuta větší hybnost, aby opravdu mohl býti v přímém kontaktu s našimi odběrateli, a ne jak tomu je dnes, kdy se tvrdí, že asi 38 různých zájemníků mu do toho mluví a on jest jen takovou průběžnou stanicí.
Vážným spolupracovníkem Exportního ústavu jsou ovšem obchodní komory. Budeme však musit žádat, aby na vůdčích místech veškerých našich obchodních a veřejných korporací stáli lidé nejen zkušení, nýbrž také lidé pevných mravních kvalit. Jestliže dnes vidíme, že v mnohých obchodních komorách jsou předsedové, kteří jsou předsedy jen proto, aby se zmocnili co největšího počtu správních radovství, a to bez ohledu na to, jsou-li to podniky domácí či zahraniční, je to jistě velmi pochybný důvod pro předsednictví. A máme takové předsedy obchodních komor, kteří jsou i v zahraničních podnicích, což jistě odporuje účelu funkce obchodních komor, poněvadž ta má hájiti především náš domácí export, a nikoli zahraniční, který se u nás usadil.