Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kříž, Sehnal.

Celkem přítomno 132 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Černý, dr Dérer, dr Franke, Machník, inž. Nečas, dr Šrámek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek, jeho zástupce dr Trmal.

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 9 hod. 27 min.

obdržel dodatečně na včerejší schůzi sen. Šelmec.

Výborům brannému a rozpočtovému vládní nařízení ze dne 20. listopadu 1936, č.279 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n., kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou (č. 4048).

Výboru imunitnímu žádosti kraj. soudu test. v Mostě za udělení souhlasu k trest. stíhání sen. Pfrognera pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. 4110 a 4111).

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

Uděluji slovo panu sen. Paulusovi.

Sen. Paulus: Slavný senáte!

Kvituji sice s povděkem, že nám bylo vyhověno částečně potud, že státní účetní uzávěrka za r. 1935 byla projednávána v rozpočtovém výboru současně s rozpočtem, ale lituji jenom, že toto projednávání nebylo také přeneseno do plena senátu, abychom mohli projednati státní účetní uzávěrku dříve, nežli bychom přikročili k projednávání rozpočtu.

Mám-li zhodnotiti v hrubých rysech závěrečný účet o státním hospodářství za r. 1935, dovolte mi, abych řekl, že se řadí důstojně k oněm z let minulých. Téměř 1,75 miliardový schodek je novým důkazem, jakou cenu mají naše státní rozpočty. Jsou to snůšky nahodilých, ze vzduchu přitažených číslic, kumštovně sesazených tak, aby občanstvo bylo udržováno v té blahé naději, že naše státní hospodářství je v rovnováze, že nevydáváme více nežli přijímáme. Ale zatím v rovnováze jsou pouze rozpočty, kdežto hospodářství samo vypadá takto: Od r. 1931 máme stále vyrovnané rozpočty. Zatím však byl r. 1931 schodek ve státním rozpočtu 3.127 mil. Kč, r. 1932 1.891 mil. Kč, r. 1933 2.208 mil. Kč, r. 1934 1.389 mil. Kč a r. 1935 1.656 mil. Kč. Statisíce již ani nepočítám. To znamená, že jen v těchto pěti letech ve státním hospodářství máme schodek 10.271 mil. Kč. Jak to dopadne za letošní rok, víte všichni, a jak to dopadne r. 1937 vám dokáži porovnáním preliminovaných číslic s dosud nabytými zkušenostmi. Menší schodek nežli za r. 1935 to asi nebude.

Vláda si udělala věc ovšem velmi pohodlnou. Přijala zásadu vyrovnaných rozpočtů. Této zásady se skutečně s přesností lepší věci hodnou rok co rok drží. Ale občanstvo by daleko raději vidělo, kdyby vláda konečně jednou už razila zásadu vyrovnaného hospodářství, protože trne úzkostí, kam to takhle přivedeme.

Když sečítáme státní dluhy včetně letošní půjčky na obranu státu, blížíme se již k 50 miliardám, takže 4%ní úroková a 1%ní anuitní služba si vyžaduje již částky 2,5 miliardy Kč. Tedy 2,5 miliardy Kč musí vydělati občanstvo tohoto státu jen na úroky a úmor ze státního dluhu.

Státní účetní uzávěrka jest, jak vám známo, bilancí státního hospodářství za uplynulé období. Nejvyšší kontrolní úřad si dává s ní úmornou práci. Ale zdá se, že zbytečně a marně. Kdyby měla splniti svůj úkol, nesměl by se rozpočet na příští rok projednávati dříve, pokud by tato uzávěrka nebyla důkladně prostudována a pokud by nebylo využito z ní všech zkušeností. Pak by se ovšem musilo k těmto zkušenostem přihlížeti a jenom takový rozpočet by měl cenu, který by se opíral o zkušenosti z hospodaření v minulém roce.

U nás se však sestavují rozpočty dále podle zásady vyrovnanosti, aniž by si někdo všiml, o čem státní účetní uzávěrky poučují a co nutně diktují. Ukáži vám to, slavný senáte, na příkladě.

Státní účetní uzávěrka za r. 1935 nás poučuje, že celkových státních příjmů bylo za 8.441,596.341,75 Kč, celkových státních výdajů za 10.094,859.233,35 Kč, takže státní hospodářství r. 1935 končí schodkem 1.656,262.891,60 Kč.

Státní rozpočet na rok 1937 předpokládá příjmů za 8.454,970.960 Kč. Bude jich nepochybně méně, protože ani letos jich nebude tolik, a to pomohly příjmy zvýšit daňové nedoplatky na základě depuračního zákona. Ale dejme tomu, že tohoto příjmu bude dosaženo, a snad i tolik, na kolik se těší pan ministr financí, třebaže sám říká, že je to bráno optimisticky. Výdajů předpokládá státní rozpočet na r. 1937 za 8.456,499.080 Kč. Poplatníci a vůbec všichni občané mohou si tedy mnouti ruce radostí, že v příštím roce bude naše státní hospodářství aktivní, čili že přijmeme více o 1,529.080 Kč než vydáme. Jejich radost se však rozplyne jako sníh na jarním slunci, když si ze závěrečného účtu za r. 1935 zjistí, co v onom roce činily státní výdaje. Přesvědčí se, že dosáhly částky 10.094,860.000 Kč; a že výdaje r. 1937 této částky dosáhnou, ba že ji překročí, je více než jisto. Jednak přibylo od té doby několik miliard dluhů následkem ztrátového hospodářství a nové půjčky na obranu státu, čímž vzrostou úrokové povinnosti, takže už dnes vidíme, že letos nebudou vydání o nic menší než r. 1935 a že budou přesahovati určitě 10 miliard Kč.

Dá se tedy plným právem předpokládati, že výdaje r. 1937 budou spíše vyšší než r. 1935, ale nelze to předpokládati o příjmech, které jsou přespříliš vysoko odhadnuty, a to nikoliv podle poplatních schopností občanstva, nýbrž podle toho, že prostě v rozpočtu musí příjem převyšovat o 1,5 mil. Kč vydání.

Ale i kdybychom se nakrásně dočkali ideálního stavu, že by předpokládaných příjmů bylo dosáhnuto a výdaje nebyly větší než r. 1935, jeví se už dnes rozpočet na r. 1937 pasivní 1.639,890.000 Kč, to znamená, že tuto částku na státní hospodářství r. 1937 bezpečně doplatíme, nestane-li se nějaký zázrak. A zázraky, jak svého času připomněl starý Herben p. Jaro Stránskému, se už dnes nedějí, takže je nutno počítati s holou skutečností.

Jenomže při tom se vybavuje jedna otázka, která se opakuje už plných 6 roků, totiž z čeho doplácet. To je otázka, při které by mělo státní hospodáře přecházet mrazení po zádech. Ale oni, zdá se, citlivostí nervů netrpí a dosud si tuto otázku vždycky s bohorovným klidem velmi prostě zodpověděli: vypůjčíme si. A tak si vypůjčujeme stále, zatěžujeme příští generace neproduktivními dluhy a rozmnožujeme pokladniční poukázky, jako posledně o 600 mil. Kč najednou. Uvážíme-li, že jimi stát proplácí své dodavatele a že tudíž pokladniční poukázky dnes nejsou ničím jiným nežli penězi nesoucími úrok, přijdeme k logickému závěru, že rok od roku znehodnocujeme ztrátovým a státním hospodářstvím svoji měnu. Dosud se nám daří ji jakž takž ji uměle udržovati. Ale to nemůže nikoho uspokojit, protože známe pravý stav věci a dovedeme si vypočítati, že kdyby jen ¼ majitelů pokladničních poukázek odmítla jejich prolongaci a žádala jejich proplacení, musila by vláda nechati promluviti rotačky, a diskuse o tom, o kolik máme snížiti zlatý obsah v čsl. koruně, byla pak naprosto zbytečná.

A, slavný senáte, kdo nám za to ručí, že v těchto neklidných a hospodářsky nejistých dobách jednou se občanstva nezmocní nežádoucí psychosa? Takové případy známe z dějin a známe je také z vlastní zkušenosti. Proto, slavný senáte, chce-li vláda přesvědčiti občanstvo, že je si vědoma své odpovědnosti, musí se ihned a definitivně rozloučiti s hospodářstvím na dluh, a musí - což měla už dávno udělat, upozorňujeme ji na to už řadu let - hledati docela jiné cesty k vyrovnanému hospodářství. Jaké, to už ukázal rozpočtový zpravodaj posl. sněmovny posl. Remeš s poukazem na nesprávné hospodářství v ministerstvu veřej. prací. A ono to jinde nebude o mnoho lepší. Tam jsou ty stamiliony, které by vyrovnaly státní hospodářství. To je to, po čem léta voláme: Hospodařit pro zájem státu a jeho občanstva, a nikoliv pro zájem politických stran, které mají se státní pokladnou velmi málo shovívavosti a citu.

Ale to není jenom v ministerstvech, kde státu utíkají těžké miliony. Tj. i všude jinde, kam se podíváte. Já si vám dovolím, slavný senáte, uvésti příklad docela jiného druhu, jak si vláda dává unikati miliony jen proto, že jest u nás zájem politických stran postaven nad zájem státu.

R. 1911 byla v Brně založena společnost, nesoucí název "Štěstěna" - německy: Glücksrad" - zapsané společenstvo s r. o. pro nákup cenných papírů a losů a jejich prodej na splátky, jakož i přijímání vkladů na knížky a běžný účet. Kmenový kapitál byl 100.000 Kč, avšak byl splacen pouze z polovice. Jednatelé společnosti byli: Adolf Kytner, Karel Vaněk, pozdější starosta města Brna, František Helan, Václav Jelínek, nynější ředitel okr. nem. pojišťovny v Brně a Antonín Sotolář, pozdější přísedící zem. mor. výboru, vesměs čelní funkcionáři strany soc. demokratické v Brně.

Již r. 1911 byla mezi jednateli této společnosti tato 4 jména: Václav Jelínek, nynější ředitel okr. nem. pojišťovny v Brně, Augustín Šmerek, majitel knihtiskárny v Brně, Ant. Sotolář, pozdější přísedící zem. mor. výboru v Brně, a Frant. Helan, rovněž v Brně. Tato 4 jména uvádím proto, že se s nimi později setkáváme v trestním oznámení.

Společnost obchodovala všelijak, byla financována Českou průmyslovou bankou, filiálkou v Brně. Na prahu čsl. státní samostatnosti byla však situace obchodu se státními papíry neutěšená a tím také byla neutěšená situace Štěstěny. Za r. 1918 činila např. ztráta společnosti 88.515,06 Kč, takže pohltila z 90 % nominelní kmenový kapitál a poněvadž tento byl jen z poloviny splacen, měli společníci zaplatiti zbytek svých podílů, ovšem z valné části a fond perdu. Situace se stále zhoršovala a za rok 1919 činila ztráta 133.633,95 Kč, takže celý kmenový kapitál by byl pozřel fond perdu a zbylo by bývalo ještě nekrytých 33.663,95 Kč. Proto byl na valné hromadě dne 7. března 1921 dán návrh na likvidaci. Tento návrh byl přijat. Avšak ještě téhož roku, dne 24. října, byl tento návrh na likvidaci zrušen a usneseno, aby společnost trvala dále.

Podle protokolu jednatelské schůze "Štěstěny" ze dne 29. srpna 1919 bylo usneseno založiti banku, která by společnost "Štěstěnu" převzala se všemi aktivy i pasivy. Je to nynější Moravská lidová banka v Brně. Při jejím založení ležela valná většina jejích akcií, celkem v počtu 3.991 kusů, na syndikátním účtě u Moravské agrární a průmyslové banky. Banka utrpěla hned z počátku značné bursovní ztráty, jež odhadl sám její ředitel Blažek na cca 1 mil. Kč za první rok. Členy správní rady r. 1920-21 byli: František Helan, Václav Jelínek, Karel Nevrtal, Antonín Sotolář, Aug. Šmerek, Karel Vaněk. V dozorčí radě byli ze známých soc. demokratických osobností: Ferd. Franz, městský rada v Brně, dr Vladimír Tuček, ředitel Úrazové pojišťovny aj.

Na schůzi správní rady banky dne 26. února 1921 bylo definitivně usneseno převzíti do vlastní režie společnost "Štěstěnu" se všemi aktivy a pasivy a podíly společníků vyplatiti v akciích Moravské lidové banky. Ve skutečnosti byla "Štěstěna" převzata bankou až 24. října 1921, kdy také bylo její debetní saldo u České průmyslové banky - která, jak již řečeno, "Štěstěnu" financovala - 1,947.114 Kč 91 h. Toto saldo bylo Moravskou lidovou bankou proplaceno.

Finanční stav "Štěstěny" v té době byl žalostný. Jak již řečeno, činila ztráta společnosti v r. 1919 133.663,95 Kč, ale k 31. prosinci 1920 se tento finanční stav zázračně zlepšil. Za tuto dobu byla ztráta vyhlazena a objevil se čistý zisk 4.581,98 Kč. Ale k 31. prosinci 1921 objevila se opět ztráta, a to částkou celých 200.000 Kč. R. 1920 musila totiž "Štěstěna" vykazovati bilanční rovnováhu, protože se jednalo o její převzetí bankou. To by byla totiž banka nemohla před revisními orgány nikdy zodpověděti, že převzala předlužený podnik do své režie, a hlavně by byla nemohla zodpověděti, že společníkům vyplatila kmenový kapitál stoprocentní hodnotou, zvláště když tyto podíly neměly žádnou vnitřní cenu a byly ještě k tomu splaceny jen z poloviny. Proto se pak zase ukázala ona 200 tisícová ztráta.

A nyní, slavný senáte, jak se hospodařilo: V údobí, kdy byla "Štěstěna" ve vlastnictví Moravské lidové banky, konaly se jednatelské schůze tak, že např. od 18. dubna 1922 nebyla žádná schůze, až zase 19. března 1923 - ale joury byly podle jednatelské schůze z 18. dubna 1922 stanoveny částkou 100 Kč týdně. R. 1923 jevila však "Štěstěna" slibné náběhy k prosperitě. Tu se už obchodovalo losy čsl. emise, hlavně losy Čsl. Červeného kříže a Losy stavebními. Tehdy už ztráta z r. 1921 v částce 200.000 Kč byla úplně vyhlazena a objevovaly se slušné zisky. V té době nebyla však situace Moravské lidové banky nikterak růžová, a počátkem r. 1924, jak sám ředitel Blažek doznává, činily její ztráty cca 5 mil. Kč. Za to "Štěstěně" vedlo se nyní znamenitě, banka z ní měla výborné zisky a tu se stalo něco, co je tak typické pro hospodářství socialistického režimu. Tato "Štěstěna" byla zase předána do bývalých rukou, ač by jí byla bývala právě nyní banka nejvíce potřebovala. Kmenový kapitál byl zvýšen na 300.000 Kč a přibráni noví společníci, celkem 15 pilířů soc. demokratické strany v Brně. Nutno ještě podotknouti, že podle bilance banky k 31. prosinci 1923 investovala Moravská lidová banka do "Štěstěny" 7,541.940,60 Kč, ale nyní, když se valila losová konjunktura, vzali si "Štěstěnu" soudruzi zase mezi sebe. Nevadilo jim, že banka byla při tom v takové situaci, že musila býti sanována.

Jednatelé společnosti byli nyní: Václav Jelínek, ředitel okr. nemocenské pojišťovny, Antonín Sotolář, bývalý přísedící zemského výboru, Vincenc Blažek, ředitel Moravské lidové banky, František Helan, majitel realit, a Karel Missbach, ředitel v. v., vesměs z Brna a vesměs, jak jsem již uvedl, předáci strany soc. demokratické.

Dne 12. října 1931 společnost "Štěstěna" likvidovala a dne 31. července 1933 učinil na její bývalé jednatele, které jsem právě vyjmenoval, jeden ze společníků, a to Alois Winkler, mistr stolařský z Ivanovic u Brna, trestní oznámení, poněvadž zjistil, že si jednatelé vypláceli zisky a rozdělili mezi sebou celkem 3.496 kusů akcií Moravské lidové banky, čímž se jenom touto transakcí obohatili částkou asi 1,400.000 Kč, ale ostatním společníkům nedali ničeho. Na základě tohoto trestního oznámení a na základě relace policejního ředitelství v Brně a na základě druhého trestního oznámení společníka, stavitele Leopolda Jungmanna, provedl na vyzvání kraj. trest. soudu v Brně přísežný soudní znalec účetnictví prof. Leopold Zwach revisi. Měl k disposici od oddělení věcí doličných trest. kraj. soudu v Brně dvě knihy, od kraj. civilního soudu, protože je tam civilní proces v proudu, 26 knih a od Moravské lidové banky 6 knih. Celkem tedy 34 obchodní knihy. Kromě toho měl znalec k disposici ředitele Blažka, aby mu dával potřebná vysvětlení. Ten je totiž dosud ředitelem Moravské lidové banky. Jeho znalecký posudek, slavný senáte, který mám před sebou, má 213 stran a je to učiněný kriminální román. Vyžádal si na účet státu podle mých informací náklad 20.000 Kč. Trestní soud se z něho dověděl, že v této společnosti byly falšovány knihy i bilance od r. 1924 až do likvidace společnosti 12. října 1931. Dělo se to např. takto: Jednatelé společnosti koupili za peníze společnosti za 1,538.240 Kč akcií Moravské lidové banky. Tyto akcie měla banka na nostru. Akcie se však nikdy neobjevily v aktivech "Štěstěny". Jednatelé si je bez vědomí ostatních společníků rozdělili mezi sebe. Do r. 1933, tedy do podání trestního oznámení, vynesly tyto akcie oněm 6 jednatelům 591.360 Kč na dividendě. Aby ředitel společnosti pan Hrubíšek mlčel, dostal také 225 kusů akcií zdarma. Ředitel společnosti Otakar Hrubíšek vida toto hospodářství, zpronevěřil s účetním společnosti cenných papírů za 400.000 Kč.

Na část těchto zpronevěr přišla čirou náhodou revise pro výdělkovou daň a pozastavila tuto věc v revisní zprávě. Jednatel Blažek, nynější ředitel Moravské banky, zatajil společníkům tento revisní nález a pátral sám se Šmerkem po výši zpronevěry. Resultát byl ten, že Hrubíšek s účetním musili vrátiti společnosti 372.000 Kč, a tím svůj poklesek jaksi odčinili. Ale ani tento obnos se ve jmění společnosti "Štěstěny" nikdy neobjevil. Jednatel Blažek uložil jej na řadu vkladních knížek s fingovanými jmény a jednatelé si jej potají rozdělili mezi sebe. Dále se např. z revisního náletu dovídáme, že soc. demokratický list "Stráž socialismu" dlužil tiskárně, jejímž spolumajitelem a ředitelem byl jednatel společnosti "Štěstěna" Augustin Šmerek, peníze za tisk. Aby Šmerek dostal pro tiskárnu peníze, provedli tito počestní jednatelé za zády společníků tuto "transakci". Prodali Šmerkově tiskárně 500 kusů akcií z majetku "Štěstěny", a to kus za 200 Kč, a obratem ruky je koupili zase pro "Štěstěnu" zpět, ale kus již za 400 Kč. "Štěstěna" při tom sice ztratila 100.000 Kč, ale dluh socialistického tisku socialistické tiskárně byl zaplacen.

Tito pánové založili také v Brně "Obchodní a průmyslovou společnost". Prodávala pražce německým i našim drahám - teď se o ní mluví v tom pražcovém procesu v Brně, zvláště svědkyně Remešová vykládá, jak se to tam dělalo - dřevo, uhlí a dodávala také zemskému moravskému výboru, jehož přísedícím byl její společník Sotolář. Zde se dovídáme, že oferty se nosily příslušnému úředníku otevřené a teprve po porovnání s ostatními ofertami a po náležité úpravě se kolkovaly a zalepovaly do obálek.

Páni jednatelé byli také horlivými spekulanty na burse. K těmto obchodům si založili konto na jméno "Opatrný". Čest mu však nedělali. Prospekulovali těžké peníze a pak to hodili "Štěstěně" na krk. (Sen. Trnobranský: Tak opatrní nebyli!) Čest mu nedělali.

V bytě jednatele Sotoláře se konaly tajné schůze. Tam se jednatelé dovídali, co ostatní členové nesměli slyšeti, ale hlavní bylo, že za jednu schůzi se platilo 500 Kč za presenci. V necelých dvou letech se vyplatilo na presencích na těchto schůzích 85.000 Kč. Rovněž remunerace členům správní rady Moravské lidové banky se vyplácela tajně z peněz "Štěstěny". Tak v letech 1928 až 1929 bylo vyplaceno: posl. Svobodovi 19.800 Kč, Skurskému, nynějšímu starostovi Znojma, 15.811 Kč, Šmerkovi 26.000 Kč, Jelínkovi, řediteli Nemocenské pojišťovny v Brně, 22.000 Kč, Sotolářovi 22.000 Kč, Helanovi 22.000 Kč, Missbachovi 22.000 Kč, celkem 149.611 Kč. Celková částka takto odsátých peněz do kapes 6 jednotlivců ze společnosti "Štěstěna" bez vědomí ostatních společníků a bez schválení valných hromad činí cca 4 mil. Kč. Tyto peníze unikly úplně zdanění. O daň z této 4 milionové částky byl stát prostě okraden.

Ale nejenom to. Nález přísežného soudního znalce mluví o daňových malversacích, o úplatcích finančního orgánu a o tak strašných věcech, slavný senáte, že kdyby se jednalo o obyčejné smrtelníky a nikoliv o předáky vládní politické strany, jedli by tito pánové jistě již dávno vězeňskou stravu. Já zde mám, slavný senáte, fotografické snímky (ukazuje fotografie), z kterých je patrno, že páni jednatelé kromě shora uvedených částek přijímali pokoutně tantiemy, které rovněž unikly zdanění. Tak pan ředitel Václav Jelínek potvrzuje vlastnoručním podpisem příjem na tantiemách 33.450 Kč, které nejsou nikde knihovány. Dále potvrzuje pan řed. Jelínek příjem částky 10.900 Kč od ředitele Hrubíška dne 5. května 1926, neznámo zač. Tato částka rovněž není v knihách.

Dále potvrzuje pan Augustin Šmerek příjem částky 12.400 Kč, která rovněž není knihována. Taktéž nejsou knihovány částky, které potvrzují pánové: Šmerek, Sotolář, Jelínek, Helan, Missbach, Blažek a Hrubíšek, a to 58.360 Kč, Valentin Skurský 15.800 Kč, dr Václav Tuček potvrzuje 15.800 Kč, posl. Frant. Svoboda potvrzuje částku 33.200 Kč, Ferdinand Franz částku 31.800 Kč. Kromě toho mám zde fotografický snímek, jak ředitel Moravské lidové banky Blažek dává příkaz prodávati akcie Mor. lidové banky z tajného konsorciálního konta "Dundela" za 510 Kč za kus. Sám k neprospěchu banky je kupoval z téhož konta za 350 Kč za kus a banka musila býti sanována.

To jsou, slavný senáte, jen drobečky z celkového nálezu přísežného soudního znalce, které jsem si dovolil předvésti ad aculos.

Takové podvody nejhoršího kalibru, uplácení, daňové malversace atd., zjistil přísežný soudní znalec. Byl vyslechnut také vládní rada Jaroslav Antoš, který byl od r. 1924 náměstkem vládního komisaře a který udává doslova: "Byl jsem asi od r. 1924 náměstkem vládního komisaře Mor. lidové banky v Brně a v této funkci zúčastnil jsem se schůzí správní rady banky a valných hromad. Nevím vůbec o tom, že by Štěstěna náležela Mor. lidové bance. Vím to toliko z denních listů poslední doby.

Za mé přítomnosti se nikdy nejednalo o Štěstěně jakožto podniku banky, ani o zřeknutí se podílu Mo. Lidové banky ve Štěstěně ve prospěch obviněných: Šmerka, Sotoláře, Missbacha, Helana, Blažka atd.

Také se za mé přítomnosti nikdy nejednalo o rozdělování akcií mezi obviněné bez zaplacení protihodnoty. Teprve z novinových zpráv jsem se dověděl, že nějaké akcie byly rozdělovány.

Když jsem se o tom dověděl, byl jsem v Mor. lidové bance ještě ve funkci náměstka vlád. komisaře. Ve jmenované věci jsme i s vlád. komisařem vrch. fin. radou Müllerem ničeho nepodnikli. Důvod nedovedu udati žádný a doporučuji v té věci dotázati se vlád. rady Müllera.

To je doslovný protokol o výslechu pana náměstka vlád. komisaře vrch. rady Antoše. Tedy: Náměstek vlád. komisaře neví, co se v bance dělo, ač do schůzí správní rady docházel. Četl o podvodech ve Štěstěně a o nepořádcích v Mor. lidové bance, ale nic nepodnikl ani on, ani vlád. komisař banky Müller na zjednání pořádku. Vlád. komisař banky Müller nebyl ani vyslechnut, ač to vlád. rada Antoš navrhoval. K čemu tedy jsou kontrolní orgány v bankách?

Z uvedeného, slavný senáte, je patrno, že stát v tomto případě byl zkrácen nejméně o 1 mil. Kč. Tento znalecký posudek stál 20.000 Kč, přes dva roky se vyšetřovalo, popsaly se stohy papíru, stálo to hromadu peněz, obvinění nic věcného nevyvrátili z posudku přísežného soudního znalce - a co se stalo?

Vyšetřující soudce vyslechl posl. Svobodu, dr Tučka, Ferd. Franze a Skurského, které obhajoba vedla za svědky, ti však arci vypovídali ve prospěch jednatelů, protože sami byli, jak jste slyšeli, na tajném dělení účastni, a počátkem října 1936 bylo trestní řízení na vyšší rozkaz proti pp. jednatelům bez odůvodnění zastaveno (Slyšte!), ačkoliv státní zastupitelství v Brně mělo již žalobu vypracovánu.(Fuj!) Byl sice podán subsidiární návrh, ale vím, jaký jej čeká osud. Podle naší praxe by se musel k němu připojiti státní zástupce, ale on se nesmí k tomu připjiti. Já jsem, slavný senáte, skálopevně přesvědčen, že kdyby státní zastupitelství podalo na obviněné jednatele žalobu, ani jeden by neunikl, protože jejich vina jest už znaleckým posudkem nad slunce jasněji dokázána. Jsou to lidé vesměs movití, zámožní, kteří by dobře mohli zaplatiti státu všechno, oč jej zkrátili a kromě toho spravedlivou pokutu jako každý, kdo stát zkracuje. Nejméně o 3 mil. Kč, když počítám i dobytelnou pokutu, mohla by býti státní pokladna bohatší, kdyby se projednal před trestním senátem tento případ, který nekřičí, ale řve. (Výkřiky.) Pranýřuji s tohoto místa kabinetní justici, která bere lidu víru v právní řád. Je povinností ministerstva spravedlnosti, aby uložilo státnímu zastupitelství v Brně, aby na jmenovaných 6 jednatelů podalo žalobu. O jejich vině ať rozhodne neodvislý soud, ale ten ovšem nemůže rozhodnouti dříve, dokud nedostane žalobu. (Správně!)

Za zmínku také stojí, že v r. 1924-25 bylo společnosti předepsáno na daních 1 mil. Kč, ale tato částka byla snížena - slyšte - na 20.000 Kč. Nemyslíte, že by bylo záhodno vyšetřiti, kdo to udělal a na čí intervenci? Viděl bych rád, zdali se některému živnostníku sleví daně na 2 promile. A víte co se stane? Mám jen jeden krk, ale chtěl bych se o něj vsadit, že nic. Nanejvýš mi "Právo lidu" vynadá, že ubližuji ubohým socialistům a mám fašistické sklony, když žádám stejnou spravedlnost také pro socialistické zbohatlíky, kteří mají plná ústa demokracie, socialismu a humanity, a zatím se nestydí ošiditi stát ve vlastní prospěch, kde se to jen dá.

Tj. jen jeden případ, kdy zaplakala státní pokladna nad miliony. Kolik jest jich takových? Tisíce a tisíce, vždyť o ně člověk zakopne, kam se hne. Z novin snad znáte hospodářství bytového družstva "Domovina" ve Znojmě, také domény strany sociálně demokratické. Stát tam přijde nejméně o 20 mil. Kč. Družstvo má podle bilance 24 mil. Kč dluhů a 147 Kč pokladniční hotovost. Trestní oznámení na funkcionáře stíhá jedno druhé a všechna se zas pěkně zastavují. A největší komedií už je, když ministerstvo soc. péče učiní pro 216.500 Kč trestní oznámení na neznámého pachatele. Toť se ví, že bylo moc brzy zastaveno. Pánové a dámy, kde to jsme, když ministerstvo soc. péče neví, že družstvo musí míti své stanovy a že podle stanov je za vedení družstva odpovědno představenstvo a dozorčí rada? Proč neudělalo trestní oznámení na tyto funkcionáře? Samozřejmě by je musilo učiniti především na předsedu družstva, jímž byl p. poslanec za stranu soc. demokratickou dr Mareš, bývalý starosta Znojma. (Výkřiky.) A o to se to právě rozbilo, tady se to musilo zastaviti, ačkoli posl. dr Mareš před svědky potvrdil a řekl docela cynicky, že ty peníze tam byly, ale nejsou. (Sen. Dundr: Ty věci jsou docela jinak, špatně je znáte!) Já je znám dobře.

Anebo podívejte se, co se na druhé straně nastrkalo milionů do této naší senátní budovy. Původní rozpočet byl na 8 mil. Kč, dnes však už je prostavěno přes 12 mil. - nevím konečnou cifru. A za tyto peníze mohl býti nádherný palác. Obdobný případ máte s poslaneckou sněmovnou, jak se vyhazují peníze. Každý rok se tam dělají nákladné adaptace a nemáte za to nic. A podíváte-li se na ty zohyzděné střechy senátu a na ty prejzové střechy Malé strany, věřte, že je to člověku líto.

Slavný senáte! To není náhodou, že se řada států zbavila neodpovědných vlád rudého nátěru. Páni socialisté zuří a dští oheň a síru na diktátorské režimy, ale, pánové v levých lavicích, račte si uvědomiti, že všude tam, kde dnes vládnou diktátoři, jste byli dříve u moci vy, marxisté. Neznám jediného národa na světě, který by svrhl vládu a vyhnal její představitele ze země, když mu dobře vládne, takže lid uhájí slušně své potřeby a není vysáván. Mohlo by přijíti tisíc diktátorů a nic by nesvedli, poněvadž proti spontánní vůli lidu to ještě nikdo nikde nevyhrál.

Jestliže tedy byly socialistické vlády v celé řadě států smeteny. (Sen. Dundr: Kde na příklad?) V Itálii, Německu, Rakousku, Maďarsku atd. (Sen. Dundr: To jsou pohádky!) Jsou tam tedy socialistické vlády? Pak vám gratuluji, že máte tak dobré znalosti. A jestliže tyto vlády byly smeteny, stalo se tak proto, že vedly státy do hospodářského rozvratu a duševní bídy. Diktatury v Itálii, Německu, Rakousku, Maďarsku a jinde všude jsou zplozenci Marxova socialismu, to jsou jeho děti, z něho vyrostly a za to, že se vám tato rudé děti nepovedly, žádný nemůžeme. (Sen. Dundr: Vy jste se také nepovedl! - Veselost.) Zaplať pánbůh, že vy mi nebudete dávat kvalifikaci.