Předseda dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kříž, Sehnal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi ve 12 hod. 15 min.

Celkem přítomno 118 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Dérer.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Trmal.

dal předseda na dnešní schůzi sen. Fidlíkovi, Foitovi, Popovičovi, dr Sobotovi, Steinerovi.

Zápisy o 27. a 28. schůzi senátu N. S. R. Čs.

ve schůzi dne 28. dubna 1936přikázány návrhy:

Výborům ústavně-právnímu a zahraničnímu tisk 164.

Výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému tisk 165.

Výborům brannému a ústavněprávnímu tisk 166.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad dnešní schůze. Prvním odstavcem je:

Zpravodajem výboru je pan sen. dr Havelka, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte!

Vláda předložila projednávaný návrh zákona, měnící a doplňující některá ustanovení o advokátech, ač připravuje se nový advokátní řád, jehož osnova má býti předložena zákonodárným sborům co nejdříve. Vláda je toho správného názoru, že je nutno některé nejnaléhavější změny předpisů o advokátech uzákoniti zvlášť a hned, tedy ještě před skončením jednání o osnově nového advokátního řádu.

Za nejnaléhavější považuje vláda změny předpisů o praxi kandidátů advokacie (čl. I), o zaopatření advokátů a kandidátů advokacie v invaliditě a stáří, jakož i vdov a sirotků po advokátech a kandidátech advokacie (čl. II), o vykonávání disciplinární moci nad advokáty a kandidáty advokacie (čl. III), o příspěvcích zaopatřovacímu útvaru advokátů a kandidátů advokacie, jakož i vdov a sirotků po advokátech a kandidátech advokacie (čl. IV) a zřízení nových komor v zemích Slovenské a Podkarpatoruské (čl. V).

Ke čl. I: Ustanovení o délce a způsobu přípravné právní služby kandidátů advokacie je nejožehavější z celé osnovy, neboť nesporně se ztěžují podmínky k dosažení způsobilosti ku povolání advokátnímu.

V prvé řadě jde o to, jak dlouho má praxe trvati. Podle advokátního řádu z roku 1868, č. 96 ř. z., bylo to 7 let, z toho jeden rok u sborových soudů, 6 let u soudu nebo advokáta s podmínkou, že musila trvati praxe u advokáta nejméně 3 roky po dosažení doktorátu, při čemž praxe u finanční prokuratury rovnala se praxi u advokáta.

Podle platného adv. řádu stačí počínaje 1. lednem 1924 výkaz nejméně pětileté praktické právní služby u advokáta. Důvodem byl nedostatek advokátů.

Vládní návrh prodlužuje dobu přípravné praxe z 5 na 6 let s nutnou pětiletou praxí pouze u advokáta. Zbývající jeden rok možno konati praxi nejen u advokáta, ale i u řádného soudu, u státního zastupitelství (vojenského prokurátora), u veřejného notáře, u úřadu správního nebo finančního, ať se koná pro výcvik nebo jiný účel.

Ke čl. II: Článek tento doplňuje § 27 adv. řádu uvedeného zákonem ze dne 6. července 1868, č. 96 ř. z., přidáním za písmenem f) dalšího ustanovení písm. g), podle kterého advokátní komora může se usnésti o zaopatření advokátů a kandidátů advokacie v invaliditě a stáří, jakož i vdov a sirotků po advokátech a kandidátech advokacie a založiti za tím účelem za souhlasu ministra spravedlnosti invalidní a starobní zaopatření způsobem donucovacím, a to zřízením ústavu vlastního jedné nebo několika advokátním komorám společného anebo hromadným přístupem ke zřízenému již ústavu pojišťovacímu.

Dosavadní opatření v tom směru dnes nepostačují. Hmotné postavení advokátů je čím dále tím horší, pojištění u soukromých pojišťoven advokáty soukromě uzavřené je nedostatečné a drahé, takže jen hromadné pojištění ujednané způsobem donucovacím pro všechny členy může snížiti prémie a zabezpečiti příznivější podmínky vůbec.

Ke čl. III: Disciplinární rada zřízená v sídle každé advokátní komory skládá se, je-li advokátů nejvýše 200, z 10 členů a 4 náhradníků, je-li jich více než 200, z 15 členů a 6 náhradníků, je-li jich více než 1000, z 22 členů a 10 náhradníků a je-li jich více než 2000, z 32 členů a 10 náhradníků, započítávaje do počtu členů presidenta. Mimo to je až 5 náhradníků zástupce komory podle potřeby.

Vzrůstem počtu advokátů (na př. v Čechách r. 1910 připadá jeden advokát na 5610 obyvatel, v roce 1934 na 2422 obyvatel), je spojen také vzrůst agendy disciplinárních rad advokátních komor, proto je nutno přiměřeně zvýšiti počet členů a náhradníků disciplinární rady a počet náhradníků zástupce komory.

Při ústním jednání a vynášení nálezu musí býti přítomno kromě presidenta nebo jeho zástupce aspoň 6 členů.

Ke čl. IV: Advokát, který byl jmenován správcem konkursní podstaty nebo vyrovnacím správcem, je povinen zaplatiti dávku ve výši 5% částky, která mu bude zaplacena jako přisouzená úhrnná odměna, ve prospěch té advokátní komory, jejímž je členem. Advokátní komory jsou povinny použíti částek těch ve prospěch příslušného zaopatřovacího útvaru advokátů a kandidátů advokacie.

V odstavci (1) vloží se za slova "jako přiznaná" slovo "úhrnná" za účelem jasnosti, při čemž se podotýká, že z hotových výloh dávka se neplatí, jak vychází ze slova odměna.

Podle zákona č. 167/1920 Sb. z. a n. byly sloučeny dřívější advokátní komory v Bratislavě, v Baňské Bystřici, Prešově a Košicích v jednu advokátní komoru, za jejíž sídlo byl určen Turč. Sv. Martin, což vyvolalo obtíže, nebyloť na př. možno vždy obsaditi celý správní výbor této advokátní komory vhodnými osobami, z nichž část musí bydleti v sídle komory.

Proto místo ní zřizují se v zemích Slovenské a Podkarpatoruské dvě advokátní komory se sídlem v Bratislavě a Košicích a pro případ, že by z jakýchkoli důvodů nemohly obě nové advokátní komory zahájiti činnost zároveň v téže době, zůstává působnost dosavadní advokátní komory v Turč. Sv. Martině pro obvod, na který by se činnost nové advokátní komory ještě nevztahovala. Den zahájení činnosti nových advokátních komor určí vládní nařízení.

Veškeré změny a doplňky jsou nutny nebo účelny a vyhovují jak nynějším poměrům, tak i stavu advokátnímu.

Ústavně právní výbor projednal vládní návrh ve schůzi konané dne 24. března a 23. dubna 1936 a usnesl se navrhnouti slavnému senátu přijetí vládního návrhu a doplňky ve znění ve zprávě otištěném. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci.

Uděluji slovo prvnímu řečníku proti, panu sen. dr Tischerovi.

Sen. dr Tischer (německy): Dámy a pánové!

Předložená osnova zákona obsahuje změnu advokátního řádu ve čtyřech bodech, a to stanovení potřebné doby praxe pro kandidáty advokacie, zavedení obligatorního pojištění pro advokáty a kandidáty advokacie, případně jejich vdovy a sirotky, dále částečně novou úpravu disciplinární rady a konečně zřízení advokátních komor v Bratislavě a v Košicích.

Není pochybnosti o tom, že hospodářská krise jeví velmi tísnivé účinky také na advokátní stav. Toho v prvé řadě příčinou je to, že v letech přechodné možnosti dobrých výdělků pro advokátní stav nastalo přeplnění tohoto povolání, které se projevuje v tom, že v poměru k roku 1910 počet advokátů, měřený podle počtu obyvatelstva, stoupl ne méně než o 230%. Následek tohoto přeplnění ve spojení se zmenšenou možností výdělečnou pro všeobecnou hospodářskou krisi je ten, že advokátní stav musí nyní vésti tuhý boj o existenci. Možno říci, že s výjimkou jen zcela ojedinělých velkých advokátních kanceláří většina advokátů musí bojovati s finančními obtížemi, při čemž valnou část viny na této neblahé situaci stavu advokátního připsati dlužno okolnosti, že den ze dne se vzmáhá pokoutnictví.

Nelze míti za to, že prodloužení koncipientské praxe z 5 na 6 roků čeliti bude přeplnění advokátního stavu, ježto se přece tyto účiny projeví teprve po uplynutí pěti let, poněvadž přece předloha stanoví, že se prodloužená koncipientská praxe nevztahuje na kandidáty advokacie, kteří jsou již zapsáni do seznamu kandidátů advokacie. Rovněž zůstává pětiletá koncipientská praxe zachována těm, kdož před platností tohoto zákona zapsáni byli do seznamu kandidátů advokacie, bez ohledu k tomu, zda koncipientská praxe byla z nějakého důvodu přerušena. Takovíto kandidáti mohou tedy v budoucnosti beze všeho obnoviti svou praxi, aniž by jim z toho vznikla nějaká újma.

Velice uvítati dlužno zavedení obligatorního starobního a invalidního pojištění pro advokáty a kandidáty advokacie, jakož i jejich vdovy a sirotky. Za nynějších kritických poměrů stala se tato otázka ožehavou. Dosud byl advokátní stav poukázán jen na soukromé pojištění, které mu však neumožňovalo dostatečně pečovati o své příslušníky. Při špatné finanční situaci advokátů, která se obzvláště zračí v tom, že se nyní často stává, že advokáti jsou nuceni podrobiti se vyrovnávacímu anebo konkursnímu řízení, kdežto dříve tomu bylo v nejřidších výjimečných případech, že se advokát vyrovnával anebo upadl do konkursu, stalo se zákonité stanovení obligatorního pojištění nezbytnou nutností. Aby toto ustanovení co nejdříve vstoupilo v platnost, je si přáti, aby předložený zákon brzo nabyl účinnosti. Umožňuje se tím advokátovi, když dosáhl určité hranice stáří, aby se po případě advokátní praxe vzdal, poněvadž mu tato ustanovení o obligatorním pensijním pojištění zaručují byť také jen zcela skrovný invalidní a starobní důchod.

Také ostatní ustanovení osnovy zákona jsou vesměs účelná, i doufáme, že vbrzku nabudou účinnosti. Budeme proto hlasovati pro přijetí předlohy. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. dr Bas. Dávám mu slovo.

Sen. dr Bas: Velectěné dámy, vážení pánové!

Zákon, který projednáváme, je zákonem nouzovým a je zajímavo, že stav, který byl pokládán donedávna za stav lukrativní, octl se během 12 let v téže krisi, v níž jsou stavy ostatní. Podle platného advokátního řádu stačila od 1. ledna r. 1924 prakse 5letá. Odůvodňovalo se to tím, že advokátů byl nedostatek. Od 1. ledna 1924 se počet advokátů tak rozmnožil, zejména v Praze a na německém venkově, že velmi mnoho příslušníků stavu tone nejen v hospodářském nedostatku, nýbrž přímo v kritické bídě. Co říci, jestliže advokát v krajském městě moravském na sklonku svého života nemá býti z čeho živ a v 75 letech ukončuje život utopením?

Případů sebevražd je řada. Vedle toho jest jeden nápadný zjev. Během posledního roku bylo škrtnuto ze seznamu advokátů 12 členů. Není to žádná tajnost, poněvadž tato číslice prošla denním tiskem. Dříve - ještě před 5 až 6 lety - byl za rok škrtnut jeden, nanejvýše 2 advokáti. Všechna tato škrtnutí mají jeden podklad: hospodářskou bídu a hospodářskou nouzi.

Před krajským soudem trestním v Praze odpovídal se advokát pro zpronevěru nepatrné částky 5000 Kč. Co to znamená? Že tomu nebožákovi nikdo na celém světě nebyl ochoten půjčiti 5000 Kč, aby mu zachránil existenci. Nyní se podívejme do minulosti, jaký byl význam české advokacie dříve. Jděme hodně daleko nazpět, do dob, kdy vládla politicky strana národní, staročeská. V té se uplatňovala řada slavných jmen - advokátů, stejně, jako v její nástupkyni ve straně svobodomyslné, mladočeské. Veliký počet byl příslušníků advokátního stavu, kteří nejen byli politicky činni, nýbrž přímo vedli. Je zajímavé, že při volbách do sněmu starého království, které byly vykonány r. 1908, bylo z českých stran zvoleno 18 advokátů, kdežto do prvního zemského zastupitelstva pro zemi Českou - zemské zastupitelstvo je nástupcem starého sněmu - zvoleni byli advokáti toliko 4. Zde vidíte na srovnání těchto dvou číslic, jak stav upadá, jak klesá jeho síla hospodářská a s tím také klesá rovnoběžně jeho síla politická. Tak ruku v ruce jde zde politický úpadek s úpadkem hospodářským.

Řekne se, že největší tísni jsou vydáni mladí advokáti v Praze. Ale proč se zde usazují? To je právě přitažlivost velkého města, láska k Praze, srdce to poroučí, aby se zde usazovali, ačkoli někdo z toho usazení v Praze nemá ničeho, než že se protlouká životem co nejtíže. Mnoho těchto mladých příslušníků advokacie nemá v hlavním městě příjem větší než 1000 Kč a mnozí mají i méně. (Sen. Mikulíček: Ale někteří mají příjmy hodně větší!) To je v každém stavu, pane kol. Mikulíčku, ale stav se nemůže posuzovati podle několika slavných jmen, nýbrž podle celku. Stejně je tomu na německém venkově. Řada německých měst vykazuje 100 až 120 německých advokátů. Proč se tam usadili? Poněvadž tam byl průmysl, a když se průmysl ocitl v krisi, ocitli se v krisi i tamější místní advokáti.

Od zákona arci nemůžeme očekávati žádných zázraků a já se po této stránce úplně ztotožňuji s řečníkem kol. dr Tischerem. Jedna věc musí býti zdůrazněna, totiž že pouhá možnost zápisu do seznamu advokátů nic neznamená. To může znamenati také trvalou nezaměstnanost! Mladý advokát musí si býti vědom, že v těžkém životním boji je třeba býti vyzbrojen největšími znalostmi a vědomostmi všeobecnými i odbornými. Musí si býti vědom, že v dnešní době nevyjde s metodami chytráctví a mazanosti, nýbrž naopak v těžké krisi musíme požadovati ode všech příslušníků stavu, aby si vedli počestně a charakterně tak, aby šli životem bezúhonně.

Zákon dlužno se stanoviska spravedlnosti vítati, ale je potřebí podškrtnouti, že tento zákon nemůže býti postačující, že je potřebí přikročiti co nejdříve a co nejrychleji ke kodifikaci advokátního řádu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Turchányi.

Sen. dr Turchányi (maďarsky): Veľavážený senát! Predložená osnova zákona o advokátoch je narýchlo zhotoveným návrhom a má byť len dočasným zákonom, ako tomu nasvedčuje dôvodová zpráva a prejav pána ministra spravedlnosti vo výbore. Avšak pre niektoré jeho častí nemôžeme ho ani ako prezatýmny zákon prijať.

Najsámprv prehovorím o advokátskej koncipientskej dobe, ktorá nie je ani tak dôležitou časťou návrhu, lebo ide výlučne o to, že dosavádna päťročná praktická doba má byť zvýšená na 6 rokov. Toto zvýšenie praktikantskej doby vôbec nezvýší duševnú úroveň advokátskeho sboru, lebo kde niet náležitých intelektuálnych schopností, tam ani táto 6ročná praktikantská doba nezvýší intelektuálnu pohotovosť advokáta. Avšak z dôvodov sociálnych bude toto zvýšenie koncipientskej doby veľkou prekážkou uplatňovaniu mladšej generácie.

Na Slovensku bola pred dnešnou päťročnou praktikantskou dobou predpisaná trojročná koncipientská doba a tu tedy táto zvýšená päťročná koncipientská doba bola pociťována u mladšej advokatskej generácie tiež na poli sociálnom. A toto zvýšenie koncipientskej doby s 5 na 6 rokov nebude pre advokátsky obor znamenať žiadnu hospodársku výhodu a bude to znamenať len to že mladá generácia bude o jeden rok skrátená. Tento návrh môžeme považovať iba za prax prevzatú zo starého rakúskeho systemu, kde činila doba advokátskej koncipientskej praxe 7 rokov. Keďže toho nie je potreba, práve preto musíme i túto časť návrhu zamietnuť.

Ďalšia časť návrhu chce sa postarať o to, aby pre advokátsky sbor zriadené bolo penzijné zaopatrenie. Toto boly by možno len schvaľovať, lebo veď každá korporácía a každý stav musí sa snažiť, aby si pre starobu zaistil príslušné penzijné zaopatrenie pre prípad zárobkovej neschopnosti. Táto otázka však nie je touto osnovou zákona riešená, a nedostána sa nám ani uspokojujúceho prejavu, ktorý by nás ubezpečil, že táto krivda bude v budúcnosti odstranená.

Advokátsky sbor na Slovensku mal svoj penzijný ústav, ktorý bol organizovaný na základe zák. čl. XL/1908. Tento ústav pôsobil až do prevratu a vybrané príspevky boly spravované v Budapešti. Vláda povedá, že hodnoty tohoto ústavu sa devalvovaly po válke a že tieto hodnoty zostaly podľa parížskej smluvy z r. 1930 v Maďarsku. Tieto hodnoty však znehodnotily sa len preto, lebo po prevrate nebolo postarané o to, aby tieto hodnoty boly včas prenesené sem a tu nostrifikované, ako sa to stalo u iných penzijných ústavov. Toto nedopatrenie spadá v prvom rade na vrub vlády a preto požadujeme, aby títo penzisti boli nejakým spásobom odškodnení. Vláda poskytla náhradu už iným penzistom, a tedy nech i vdovy a siroty advokátov dostanú svoje zaopatrenie, lebo veď nemôže tu ísť o advokátov, ktorí prevádzajú prax až do posledného dychu.

Tiež s hľadiska sociálneho mala vláda učiť opatrenie, aby táto otázka bola upravená a preto požadujeme, aby po tejto stránke stala sa nabudúce náprava.

Vo spojitosti s tým musím prehovoriť tiež o autonomii advokátskych komôr na Slovensku. Absolutne neodôvodneným bolo v r. 1920 opatrenie, ktorým autonomia advokátskeho sboru bola zrušená a škrtom pera bolo zrušené valné shromaždenie advokátskych komôr a jeho právo na sostavovanie rozpočtu. Myslím, že niet ani trochu pochybnosti, že toto opatrenie bolo naprosto nemožné. Jestliže iným korporáciám mohlo sa dostať autonomie a práva sebaurčovacieho, zvlášte práva k spravovaniu vlastných hospodárskych záležitostí dnuka sboru, nemôžem pochopiť, ako boľo možné odňať právo na hospodársku samosprávu práve advokátskemu sboru, ktorý má vyššie intelektuálne schopnosti.

Do akej miery bolo toto opatrenie pochybené a kam viedlo, toho dôkazom je prípad v Turč. Sv. Martine. Stalo sa to, že vymenovaný komorný výbor v Turč. Sv. Martine vystaval palác na úver pre advokátsku komoru, v meste, kde je sotva 20 advokátov a tedy tohoto paláca nemožno teraz k inému účelu použiť. Tento palác treba buďto odpredať, alebo pretvoriť ho na činžovný dom, lebo tento palác je dnes zbytočný a ak zostane tak, akým je, tu členovia advokátskeho sboru budú stonať pod ťarchou dlžôb po dobu 30 rokov.

Tento príklad dokazuje, ako nesprávnym bolo to, že vláda toto opatrenie i naďalej ponecháva v platnosti týmto návrhom, že jednak i naďalej menuje komorný výbor a vystrojuje ho svrchovaným hospodárskym dišpozičným právom, aniž by bolo svolané výročně valné shromaždenie advokátskeho sboru aspoň k predebatovaniu hospodárskych otázok a k sostaveniu rozpočtu a záverečného účtu.

Slabou útechou je prejav pána ministra spravedlnosti, že autonomia bude nezbytné obnovená, lebo známe dosavádnu prales, že vláda mieni a zovňajšie okolnosti menia. Preto nemôžeme prijať ani túto časť návrhu a požadujeme, aby aspoň s hľadiska hospodárskeho bola obnovená autonomia advokátskeho sboru.

Osnovu zákona nemôžeme v tejto forme prijať. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena. Budeme hlasovati.

Senát je schopen se usnášeti.

Budeme hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Jsou námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva senátu podle §u 54 jedn. řádu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Havelka: V čl. IV, odst. 1, druhý řádek zdola vypustí se první spojka "a" a místo ní dá se čárka.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, s textovou změnou, jak ji pan referent navrhl, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Projednáme nyní odst. 2 pořadu:

2. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se mění §§ 1, 3 a 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 5. května 1933, č. 73 Sb. z. a n., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného (tisk 169).

Táži se pana zpravodaje sen. dr Karasa, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Karas: Nemám textových změn.

Předseda: Není jich.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formuli byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Projednáme dále odst. 3 pořadu:

Táži se pánů zpravodajů - za výbor zahraniční sen. Slámy, za výbor národohospodářský sen. Dytrycha - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Dytrych: Nejsou.

Zpravodaj sen. Sláma: Nejsou.

Předseda: Není jich.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato podle zprávy výborové ve čtení druhém.

Projednáme konečně poslední odstavec pořadu:

Táži se pánů zpravodajů - za výbor zahraniční sen. dr Kloudy a za výbor národohospodářský sen. Nováka (rep.) - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Klouda: Nemám žádných.

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Nejsou.

Předseda: Textové změny nejsou.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato podle zprávy výborové ve čtení druhém.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Sděluji, že nastupují:

do výboru národohospodářského za sen. Kubače sen. Popovič,

do výboru ústavně-právního za sen. Hakena, sen. Wenderlich,

do výboru branného za sen. Hakena sen. Mikulíček,

do výboru kulturního za sen. Hakena sen. Nedvěd,

do výboru techn.-dopravního za sen. Wenderlicha sen. Steiner,

do výboru živn. obchodního za sen. Nedvěda sen. Zmrhal a za sen. Kubače sen. Pfeiferová,

do výboru inkompatibilitního za sen. Mikulíčka sen. Nedvěd, za sen. Kreibicha sen. Fidlík.

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala v úterý dne 5. května 1936 0 15. hod. s

1. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 171) o výměně dluhopisů vnitřního státního dluhu (tisk 182) [podle §u 35 jedn. řádu].

2. Zpráva imunitního výboru o žiadostí okr. súdu v Strakonicích zo dňa 26. novembra 1935, čís. T 749,/33, za súhlas k trest. stíhaniu člena senátu N. S. Pfeiferovej pre priestupok podľa §u 2 zák. zo dňa 15. novembra 1867 ř. z. (čís. 1064/1935 preds.) (tisk 122).

3. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského jako kmetského soudu v Liberci ze dne 6. prosince 1935, č. j. Nt 84/35-12, za souhlas k trest. stíhámí sen. Wenderlicha pro přestupek §§ 4 a 13 zákona č. 124/24 ve znění zákona č. 108/33 Sb. z. a n. (č. 1186/1935 předs.) (tisk 124).

Konstatuji, že žádný návrh podán nebyl.

Končím schůzi.