Řeč tato vyvolala hluboký dojem jak v Ženevě, tak v celém mezinárodním světě. Celá diskuse v Ženevě byla jí proniknuta a ovlivněna. Všichni pochopili veliký její zásadní dosah, instituce ženevská pak okamžitě cítila, že, bude-li to převedeno opravdu do politické prakse, znamená to také novou fási v její vlastní historii. Odtud také okamžitě tolik rozhodnosti a účinnosti v jejím postupu. Všem bylo totiž jasno, že, půjde-li Anglie v konfliktu italsko-habešském důsledně za uplatněním paktu, stane se to mezinárodní událostí prvořadou. Především proto, že jde o spor mezi velmocemi, jenž sám sebou má velký dosah. Dále však nechá-li se spor o Habeš stranou - byl by to první případ uplatnění sankcí - to je první veliký precedent, který může míti dalekosáhlý význam pro vybudování účinného systému kolektivní bezpečnosti na základě Paktu a tím pro celý vývoj evropské politiky.

Všecky projevy ostatních řečníků v Ženevě vztahovaly se sice následkem těchto událostí na konflikt italsko-habešský, ale měly za těchto okolností dosah daleko širší, všeobecný; myslily více na budoucnost a na všecky další možné konflikty, nežli na konflikt italsko-habešský, a možno tudíž všeobecně říci, že nebyly diktovány nějakým nepřátelstvím k Italii. V tom smyslu se také hned rozvinulo důležité diplomatické jednání fracouzsko-britské, jehož význam je a bude neméně dalekosáhlý nežli projev Hoarův samotný pro další budoucnost.

Myslím, že se nemýlím, učiním-li již dnes z jednání francouzsko-britského tyto dva závěry:

1. případ konfliktu italsko-habešského ukazuje, že i velmoc potřebuje k uchránění míru i svých vlastních zájmů státy ostatní, což v dnešní formě znamená pomoc Společnosti národů.

2. K provádění této politiky na kontinentě i v ostatních částech světa v dnešní situaci mezinárodní a k zachránění míru v Evropě a tím k vyvarování se všeobecné katastrofě vůbec - je nutná intimní spolupráce francouzsko-britská.

Stejné stanovisko hájila ostatně, jak jsem již uvedl, po celá léta vláda francouzská, kdy britská politika zahraniční nebyla po této stránce tak určitá jako dnes. V navázaném jednání francouzsko-britském žádala tudíž Francie především precisování v některých bodech stanoviska řeči Hoarovy a zdůraznění závazku o uplatnění Paktu také v budoucnosti na kontinentu evropském. Vláda britská odpověděla notou, uveřejněnou dne 1. října 1935, jež skutečně žádané vyjasnění podává formou dost určitou a závazek o uplatnění Paktu také v budoucích případech všeobecně znovu zdůrazňuje. Vzhledem k dosavadní politice britské pokládá se tato doplňovací nota skutečně za značný pokrok a za další veliký a významný krok zahraniční politiky Velké Britanie k organisaci kolektivní bezpečnosti na kontinentě evropském.

Vláda francouzská, pokračujíc ve své dosavadní šestnáctileté politice Společnosti národů, projevila důležitým prohlášením min. předsedy Lavala v Ženevě dne 13. září 1935 a osobním jednáním mezi Lavalem, Hoarem a Edenem i dalším jednáním diplomatickým souhlas s uplatněním Paktu Společnosti národů i v případě nynějším, ačkoli nebezpečí rozrušení nedávné dohody s Italií ze dne 7. ledna 1935, již Francie i její přátelé opravdu vysoko oceňovali, a tím ohrožení spolupráce francouzsko-italské ve střední Evropě vyvolalo v některých kruzích francouzských jisté váhání a zejména snahu předem přesně určit, jak daleko se ve společné akci při uplatnění sankcí proti Italii půjde. Byla vyměněna řada dotazů a odpovědí mezi Paříží a Londýnem, jejichž hlavní smysl je předem určit, jak by se postupovalo podle čl. 16 Paktu, kdyby dnešní konflikt se rozšířil, kdyby nastal z toho konflikt na kontinentě evropském, anebo kdyby v budoucnosti došlo k nějakému konfliktu podobnému.

V celku možno říci, že dohoda mezi Francií a Anglií, která právě v posledních dnech byla ještě doplněna a utužena, nastala v tom, že Anglie nepomýšlí nyní na blokádu a provádění sankcí vojenských, že na druhé straně však Francie bude provádět společně s Anglií sankce hospodářské a finanční a že se zavazuje bez reserv pomoci Anglii, kdyby tato byla napadena při provádění sankcí podle čl.. 16, §u 3.

Neméně důležité je, že v celkové interpretaci čl. 16 oba státy jsou za jedno. Po této stránce je významné pro další budoucnost, že jsou vytvořeny precedence, jak při uplatnění čl. 16 a sankcí se má v budoucnosti postupovati.

Z případu, jenž se nyní v Ženevě vyskytl, je totiž možno vyvozovati vedle jiných také tyto hlavní závěry:

1. Bezpečnostní opatření, provedená v případě nebezpečí některým ze států-členů Společnosti národů na vlastním území a v rámci platných smluv, nezbavuje ostatní státy povinností vyplývajících z Paktu, t. j. neopravňuje k válce proti státu, jenž opatření ta učinil.

2. Sankce podle článku 16 nastávají, jak jsem řekl, ipso facto, t. j. automaticky po konstatování od států-členů Rady Společnosti národů, kdo je útočníkem; rozhoduje o tom každý stát individuálně a není k tomu třeba žádných kolektivních usnesení Rady nebo shromáždění Společnosti národů.

3. Koordinační komise není orgán Společnosti národů jako takové, nýbrž orgán států-členů Společnosti; má tudíž tato komise úkol jen koordinovat individuální sankční opatření jednotlivých států. Kdyby proto na př. v komisi koordinační nebylo shody, nezbavuje to státy ani práv, ani povinností sankčních a individuální opatření států při eventuální neshodě v komisi nepřestávají míti povahu sankcí podle čl. 16.

Jednání franko-britská, vážené dámy a pánové, jakož i tyto uvedené precedence a důsledky pro uplatnění čl. 16 rázu zejména technického jsou dosahu velikého. Týkají se také bezpečnosti naší pro budoucnost a máme na jejich smyslu a obsahu životní zájem. V zájmu všeobecného míru, v zájmu Evropy, v zájmu obou jednajících národů je si přáti, aby měla úspěch úplný. Bude-li jasno, jak v budoucnosti bude postupovat Společnost národů, na základě těchto dohod a těchto precedentů, překonáme se zdarem také dnešní konflikt italsko habešský, neboť zabráníme, aby se přenesl jakýmkoli způsobem do Evropy, a zachráníme mír Evropy na dlouhá léta. (Výborně! - Potlesk.)

Všecky tyto události určují předem samy sebou stanovisko Československa ke konfliktu italsko-habešskému. Naznačil jsem již, že nemáme ve sporu samém žádného ani přímého, ani nepřímého zájmu, že se tudíž do sporu nevměšujeme, a o vzájemných požadavcích a výtkách (jedné nebo druhé strany) se nevyslovujeme. Pokud do sporu přímo nebo nepřímo budeme zasahovat, bude to jen na základě našeho členství ve Společnosti národů, na základě Paktu, jejž jsme jako zakládající člen Společnosti národů a jako hlavní svou smlouvu, spoluurčující také linie naší zahraniční politiky společně s mírovými smlouvami podepsali a ústavně schválili. Její závazky, jako závazky každé námi podepsané smlouvy, budeme loyálně respektovat a plnit. (Výborně! - Potlesk.)

Od tří let naše vztahy s Italií se upravily do té míry, že byly a jsou přátelské. Společně se státy Malé dohody a s Francií připravovali jsme Dunajský pakt, který ve svých důsledcích nás měl dovésti k podepsání smlouvy o vzájemné pomoci také s Italií a vytvořiti tak mezi námi nejen poměr přátelský, nýbrž přímo v určitých směrech i alianční. My jsme nikdy nezapomněli, co pro nás vykonala Italie za války. (Výborně!), když šlo o vzkříšení naší samostatnosti. Nezapomínáme toho ani dnes. My dále jsme si dobře vědomi veliké posice, významu i zásluh Italie a italského národa v politice evropské, v kultuře světové a v historii národů vůbec. Žádná událost nemůže změnit tyto naše city a názory. Také události dnešní, i když mohou způsobiti na čas Italii veliké těžkosti, nezmění naše přání; aby byl co nejdříve znovu obnoven mír a abychom dokončili s Italií s úspěchem to, co jsme tak zdárně v posledním roce začali. (Potlesk.) V tom smyslu přání naší vlády je identické s přáním vlády francouzské.

Zásadní a společné stanovisko zaujali jsme k celé dnešní situaci s oběma státy Malé dohody společně už na konferenci na Bledu v srpnu tohoto roku:

1. Jsme členy Společnosti národů, 16 let děláme důsledně politiku ženevskou, budeme ji provádět i dále a budeme ve všem respektovat Pakt Společnosti národů. (Potlesk.)

2. Nebudeme do merita sporu zasahovat, neboť, odlučujíce spor o Habeš od všech otázek středoevropských, chceme se vyvarovat jakémukoli obnovování starých sporů, právě ve chvíli, kdy Italie má tyto své těžké spory. Jsme však věrni svým závazkům, jež jsou Magnou Chartou ohromné většiny států celého světa a vyplníme tudíž striktně to, co dojedná ženevská instituce. (Výborně!) Toto své hledisko jsme již po konferenci na Bledu Italii, jakož i ostatním interesovaným mocnostem loyálně sdělili a nyní v Ženevě veřejně konstatovali.

3. Přejeme si, aby Anglie a Francie - jako členové Společnosti národů - se dohodly úplně ve všech těchto otázkách, jakož i v ostatních otázkách životní důležitosti pro další vývoj Evropy, pokud se týče uplatnění Paktu na všecky další konflikty v Evropě, a jsme pak ochotni za všech okolností společně s oběma těmito státy důsledně postupovati. (Potlesk.)

4. Budeme dále pokračovati na dosavadní své politice středoevropské společně s Italií, jestli jí to vývoj událostí umožní a jestli vláda italská sama v tomtéž směru míní pokračovat.

To je, souhrnem řečeno, stanovisko naše a stanovisko všech států Malé dohody k dnešnímu těžkému sporu italsko-habešskému.

Z ostatních otázek evropských, jež se dotýkají úzce zájmu našeho státu, je otázka rozvoje našich vztahů k Sovětskému svazu v poslední době nejdůležitější. Uvedl jsem již, za jakých okolností došlo k podepsání smlouvy o vzájemné pomoci mezi našimi oběma státy. Přáli jsme si, aby došlo nejprve k podepsání smlouvy o trvalém přátelství mezi námi a Polskem a pak k definitivní dohodě se sovětským Ruskem. Naše vláda chtěla při té příležitosti vyjasniti všecky obtíže a nedorozumění mezi námi a Polskem. Jak víte, učinili jsme v tom směru několikráte návrh vládě polské, neobdrželi jsme definitivní kladné odpovědi. Pak jsme společně s Barthouem a s Litvinovem usilovali o Pakt vzájemné pomoci mezi Francií, Německem, Polskem, Sovětským svazem a baltickými státy. Chtěl bych zdůrazniti, že Československo to myslilo velmi upřímně, jak s návrhem Polsku, tak s plánem Východního paktu, a jsem přesvědčen, že mluvím jménem celého státu, prohlašuji-li, že by Československo bylo vždy s to, bez ohledu na jakoukoli situaci, závazky své v rámci evropské politiky ať k Německu, ať k Polsku, ať k Sovětskému svazu v plném rozsahu vyplniti. (Potlesk.)

Bohužel z plánů těch bylo možno uskutečniti jen část, smlouvu se Sovětským svazem. Tu bych chtěl především konstatovati, že smlouva ta nemá žádných tajných ani jiných dodatků nebo doplňků proti nikomu, jak se o tom mluvilo v novinách nebo jak se na různých místech činily o tom dohady. Dále konstatuji, že není proti žádnému státu speciálně namířen, a to z několika důvodů. Uvádím aspoň dva:

1. Uplatňování její předpokládá jako u všech našich smluv, že členové Rady konstatují především v Radě Společnosti národů, kdo je útočníkem.

2. Dále je vázána na fungování smlouvy francouzsko-sovětské, jež má podobnou klausuli, a na smlouvu locarnskou, takže je kontrolována celou mezinárodní veřejností. (Výborně!) Nemůže tudíž býti k ničemu zneužita, je to doplněk Paktu o Společnosti národů a instrument obrany v rámci Paktu o Společnosti národů. Je to instrument obrany míru. (Potlesk.)

Je, vážené dámy a pánové, nesporné, že od chvíle, kdy Sovětský svaz vstoupil do Společnosti národů, mělo Československo opravdový zájem na tom, aby se dohodlo s tímto velikým státem, representujícím jednu šestinu světa, majícím životní zájem na zachování míru v Evropě, a jehož dva hlavní národní kmeny, lid ruský a ukrajinský, jsou nám jednak tak blízcí, jednak dobře chápou naši mírovou politiku, stejně tak jako poslání, cíle, ideály i potřeby našeho státu a národa v jeho exponované posici ve střední Evropě, v jeho slavné historii, v jeho minulosti i přítomnosti. (Potlesk.) Jestliže někdo myslí, že politikou touto budeme sloužiti nějakým nedobrým cílům, jež by Společnost národů nemohla schváliti, mýlí se. Jestliže myslí, že bychom mohli býti nástrojem jakékoli politiky jiné nežli mírové, mýlí se ještě více. (Výborně!) Náš národ i stát, i jeho vedoucí činitelé dali v posledních 17 letech světu tolik dokladů politické rozvahy, rozumnosti a mírnosti, že není třeba o tom se dále šířiti. (Potlesk.) Při tom respektujeme vnitřní řády a instituce sovětské a chceme, aby byly respektovány vnitřní řády a instituce naše. (Výborně!)

Musím ještě zdůrazniti, že při své návštěvě v sovětském Rusku našel jsem přijetí v kruzích vládních, v tisku, v kruzích literátů, vědců i umělců, a zejména v širokých vrstvách lidu ruského a ukrajinského, jež opravdu ukazovalo, že jsme chápáni ve svých snahách a že jsme pokládáni a přijímáni jako opravdoví přátelé. A vzájemné další návštěvy vojáků, žurnalistů, umělců, sportovců v sovětském Rusku i u nás dosvědčují to také v plné míře. Jsem přesvědčen, že vztahy tyto budou se v tomto duchu rozvíjet i dále a že jsme touto politikou zahájili období trvalého přátelství mezi našimi národy a státy, sloužícího nejen k bezpečnosti státu našeho, nýbrž k trvalé evropské rovnováze a k posilnění celého mírového poslání, které má existence našeho státu ve Střední Evropě. (Výborně! - Potlesk.)

Náš poměr k nacionálně-socialistickému Německu zůstává korektním a normálním tak, jak to bylo již konstatováno v projevech dřívějších. Byli bychom s ním rádi podepsali Východní pakt nebo i pakt, jak jej navrhl p. ministr Neurath v době konference ve Strese, a připravili tak vyrovnání vztahů a vzájemné sblížení, neboť přímých sporů žádných s Německem nemáme a doufám také míti nebudeme. Dohodne-li se Německo se státy západní Evropy a s Evropou vůbec, vřele to pozdravíme, neboť tím i naše dohoda je automaticky provedena. My se můžeme dostati do obtíží s Německem jen jako odrazem sporů všeevropských, neboť státy evropské dnes na sobě všecky tolik navzájem závisejí, že všeobecný mír evropský je skutečně nedělitelný. Po této stránce je zejména i politika všech tří států Malé dohody k Německu jednotná. Postupujeme však v každém případě tak, aby se v našem vzájemném poměru s Německem nestalo nic, co by v budoucnosti překáželo společné dohodě, a abychom společně se všemi ostatními státy mohli co nejdříve i s Německem býti v jedné frontě pracovníků a zachránců míru v Evropě. (Potlesk.)

Při té příležitosti tu opakuji to, co jsem již jindy mnohokráte prohlásil: otázka vnitřního režimu toho či onoho státu nemůže v naší mírové politice býti překážkou dohody a spolupráce s ním. Jsme spojenci demokratické Francie, dohodli jsme se se sovětským Ruskem, připravovali jsme pakt dunajský s fašistickou Italií, dokončili jsme zdárně jednání s katolickým Vatikánem a přejeme si míru a spolupráce i s dnešním Německem. (Výborně!) Chceme, aby každý respektoval naši demokracii (Výborně! - Potlesk.) - a v tom nebudeme ani vnitřně ani mezinárodně dělat žádných koncesí nikomu - a my zase musíme plně respektovat politický režim ostatních. Já vím, stejně tak jako všichni ostatní, že otázka vnitřního režimu má veliký vliv na zahraniční politiku příslušného státu a že vnitřní režim, politická doktrina a ideologie stran, jež jsou u moci, působí nutně na větší či menší expansivitu příslušného státu navenek. Ale povinností všech vlád je vliv ten navenek co nejvíce omezovati, nevměšovati se do vnitřních poměrů států druhých a říditi se nikoli potřebami přechodného režimu pravého či levého, nýbrž trvalými silami historickými, geografickými, hospodářskými a kulturními, trvalými neměnnými zájmy státu a národa jako celku, velikými liniemi národními a státními, které jedině určují historický vývoj národa v průběhu století. Naše vláda se poctivě snaží to dělat. To ostatně uplatňuje důsledně také v dnešním konfliktu fašistické Italie se Společností národů.

Náš vztah s Rakouskem zůstává přátelský a během jednání o Dunajský pakt se znovu ukázalo, jak naše zájmy jsou úzce spjaty. Nynější jednání hospodářské povede, doufám, jistě brzo k dobrým výsledkům. Měl jsem opětně v Ženevě příležitost probírati s p. rakouským ministrem zahraničních věcí Berger-Waldeneggem celý komplex otázek československo-rakouských, diskutovali jsme zejména eventuality paktu Dunajského a obnovení přátelské a arbitrážní smlouvy rakousko-československé, jejíž lhůta nyní dochází. Jednání ta pokračují v duchu politiky dobrého sousedství a přátelství.

Také náš vztah a poměr států Malé dohody k Maďarsku vůbec se během jednání o Dunajský pakt zlepšil a dalo se očekávati, že by jistě sblížení bylo nastalo, kdyby k dohodě té bylo došlo. Mimo to došlo v poslední době k novým jednáním hospodářským, jež v celku byla úspěšná. Poslední cesta min. předsedy Gömböse do Berlína nepřinesla žádných zvláštních překvapení. Je výrazem politických skutečností, jež jsou v celku i u nás i v západní Evropě známy.

V našem poměru k Polsku se v době poslední nezměnilo nic k lepšímu. (Hlasy: Bohužel!) Po uzavření dohody polsko-německé začala v Polsku známá kampaň, která při různých příležitostech se stupňovala. Došlo o tom mezi námi k výměně názorů cestou diplomatickou, která však neměla dosud kladného výsledku. Se strany polské se formulují stížnosti na nakládání s polskou minoritou u nás, se strany naší na nepřátelský charakter některých manifestací a tiskových kampaní v Polsku proti nám, na nepřípustný postup některých polských konsulárních zástupců u nás a na projevy v polském katovickém rozhlasu, mezinárodní dohodě radiových stanic odporující, co do formy neslušné a co do věci pravdě neodpovídající. (Tak jest!)

Vláda československá pokusila se několikráte v době předcházející vyříditi celý spor způsobem jistě velmi objektivním: Vedle dřívějšího pokusu o smlouvu trvalého přátelství bylo navrženo vládě polské, když cestou diplomatickou nebylo možno k dohodě dojíti, svěřiti celý spor objektivnímu foru mezinárodnímu. Přáli jsme si předložiti otázku buď v Ženevě, nebo arbitrážní komisi polsko-československé, zřízené na základě arbitrážní smlouvy polsko-československé z r. 1925, nebo konečně aspoň paritní komisi polsko-československé na základě dohody polsko-československé o minoritách. Vláda polská všechny tyto návrhy dosud odmítla. (Slyšte!)

Prohlásil jsem, vážené dámy a pánové, již několikrát, že stát československý respektuje své mezinárodní závazky o menšinách, že nemá v úmyslu se jich zříci nebo je odvrhnouti, a že i kdyby státy jiné v Ženevě odmítly mezinárodní závazky o menšinách dále respektovati, vláda československá tak neučiní. (Potlesk.) Pokládá naopak závazky ty za dobrou kontrolu, jíž se nijak neobává. Kontrola ta je pro ni dokonce ochranou v případech, v nichž jako nyní se provádí v cizině soustavná agitace k vyvolání dojmu, jako bychom své závazky porušovali. Nemáme čeho se obávat, nemáme čeho skrývat, a jsme dosti silni vnitřně politicky i morálně, abychom klidně doznali, staly-li se někde chyby, a napravili je, kdybychom se proti svým mezinárodním závazkům minoritním byli prohřešili. Jsme ostatně ochotni srovnati před kterýmkoli mezinárodním forem stav minorit ve státě našem se stavem minorit v kterémkoli státě jiném (Výborně! - Potlesk.), a zejména ve státech sousedících s námi (Potlesk), speciálně těch, které si na nás v různých tiskových kampaních stěžují. (Výborně! - Potlesk.) Zejména jsme ochotni zavésti v těchto věcech s kterýmkoli naším sousedem režim úplné reciprocity (Výborně! - Potlesk.), jak jsme to už také navrhli, obáváme se jen, že by náš režim menšinový se všemi jeho demokratickými, parlamentárními, volebními a školskými i jazykovými právy byl odmítnut a zavedení u nás menšinového režimu států sousedících se všemi jeho politickými a kulturními omezeními by bylo pokládáno za hrubé znásilňování menšin. (Potlesk.) Náš dosavadní postup, zdrželivý, trpělivý, neprovádějící represálií, nám byl vytýkán, nebo byl pokládán i doma, i v cizině buď za slabost nebo za strach. Není tomu, vážené dámy a pánové, tak. Předpokládáme, že otázka ta přijde dříve nebo později před forum mezinárodní, a přejeme si, aby byl co nejjasněji patrný náš postup od začátku až do konce. (Výborně! - Potlesk.)

Takový je skutečný stav této otázky s hlediska mezinárodního. Vláda československá bude tudíž klidně ve věcech těch pokračovat jako dosud. Má dobrou vůli cestou přímého jednání se dohodnouti a je v každém momentě k tomu ochotna. Na svém území však nedovolí za žádných okolností agitaci a nezákonné akce (Výborně! - Potlesk.) hledající opory ciziny, a nedá se jimi ve svém postupu v žádné formě ovlivňovat. (Výborně!) Pořádek a klid na svém území v každém případě zavede a důsledně bude udržovat. (Výborně! - Potlesk.) Opakuji, že jsme ochotni ve vzájemné dohodě celý spor předložiti příslušnému foru mezinárodnímu. Předem prohlašujeme, že se naše vláda rozhodnutí tohoto fora podrobí. Všem lidem dobré vůle bude tudíž definitivně jasno, co chce a jaká jest v těchto věcech politika československá. (Výborně! - Potlesk.)

Jen několik slov. Ještě o skončení jednání s Vatikánem o modu vivendi: Je to fakt veliké politické důležitosti mezinárodní i vnitřní. Vnitropoliticky to ukazuje, že jsme si dovedli vyřešit rozumně a klidně těžké otázky politicko-církevní v zájmu celostátního míru a spolupráce a že jsme zejména dovedli dáti Slovensku po této stránce plné zadostiučinění. (Výborně!) Po stránce mezinárodní to ukazuje, že jsme státem, jenž zachovává řád tolerance a respektu ke každému přesvědčení náboženskému a snaží se řešiti problémy vnitřní i mezinárodní politiky vždy v duchu smířlivosti, umírněnosti a rozumné spolupráce. (Potlesk.)

V poslední části svého dnešního výkladu bych se chtěl vrátit ještě krátce k celkovému zhodnocení úkolu a poslání Společnosti národů v dnešní mezinárodní situaci, zejména také s ohledem na nynější postavení Československa V mezinárodním světě.

Řeč Sira Samuela Hoara v Ženevě, jednání britsko-francouzské, jednání Rady i Shromáždění Společnosti národů a uplatnění sankcí podle čl. 16 Paktu v konfliktu italsko-habešském ukázalo, že ženevská instituce je přes všecky dosavadní pochybnosti velikým mezinárodním činitelem mravním, politickým a také materiálním, jehož zakročení může míti v každém konkretním případě důsledky dalekosáhlé.

Československá politika zahraniční hájila dosud vždycky toto stanovisko proti těm u nás, kdož o tom pochybovali, nebo proti těm, kdož v cizině si toho nepřáli.

Ti, kdož o tom u nás pochybovali, se obávali, že naše zahraniční politika se oddává nějakým ilusím, není dost reální, žene se za nějakou neživotní ideologií a opírá praktickou svou činnost o filosofii humanity, která v brutálním boji mocenském jednotlivých států a národů nenalézá svého uplatnění.