Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: dr Bas, dr Buday,Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč.

Zapisovatelé: Kianička, Pázmán.

Celkem přítomno 113 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři dr Beneš, dr Czech, dr Dérer, dr Franke, dr Krčmář, Machník, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Trmal.

1. Definitivní volba předsednictva, zapisovatelů a pořadatelů.

2. Návrh posl. sněmovny, aby byly prodlouženy lhůty dané §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu o osnovách zákonů:

a) kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 1);

b) o veřejné stráži zemědělské (tisk 2);

c) o ochraně polního majetku (tisk 3);

d) o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 4)

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Předsednictvo senátu došly dva přípisy předsedy vlády ze dne 17. října. 1935, a to č. j. 7267/1096/S/35 m. r. o ukončení jarního zasedání 1935 Národního shromáždění a č. j. 7268/1096/S/35 m. r. o svolání Národního shromáždění k podzimnímu zasedání 1935.

Žádám pana zapisovatele sen. Kianičku, aby nám přípisy přečetl.

Zapisovatel sen. Kianička (čte):

“Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 17. října 1935 zasedání obou sněmoven Národního shromáždění týmž dnem za ukončené.

Předseda vlády: Malypetr v. r.”

“Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky svolal rozhodnutím ze dne 17. října 1935 obě sněmovny Národního shromáždění k zasedání do Prahy na den 23. října 1935.

Předseda vlády: Malypetr v. r.”

Předseda (zvoní): Sděluji, že jsem dal dovolené: na tuto schůzi sen. dr Fritzovi, Kubačovi, dr Sobotovi a Zmrhalovi; do 28. t. m. sen. Němečkovi; dodatečné dovolené na 24. a 25. června t. r. sen. dr Milotovi; na 24. června sen. Němečkovi.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na 6 týdnů sen. Pázmánovi.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Žádaná dovolená byla tím udělena.

Sděluji, že došel přípis ministerstva vnitra ze dne 21. září 1935, č. 63.368/35/7, o úmrtí člena senátu Aloise Ušáka a o povolání náhradníka Václava Turka, jako člena senátu Národního shromáždění.

Žádám pana zapisovatele sen. Kianičku, aby jej přečetl.

Zapisovatel sen. Kianička (čte):

“Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Na místo zemřelého člena senátu Národního shromáždění Aloise Ušáka povolávám na základě ustanovení § 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění náhradníka Václava Turka, malorolníka ve Spomyšli, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.

Zároveň to vyhlašuji v Úředním listě republiky Československé.

Za ministra: dr Bobek v. r. ”

Předseda (zvoní): Do dnešní schůze dostavil se pan sen. Václav Turek a vykoná ústavou předepsaný slib do rukou předsedy senátu.

Žádám pana zapisovatele sen. Kianičku, aby přečetl příslušnou formuli slibu, a p. sen. Turka žádám, aby vykonal do mých rukou slib podáním ruky a slovem “slibuji”. (Přítomní povstávají.)

Zapisovatel sen. Kianička (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Sen. Turek (podávaje předsedovi ruku): Slibuji. (Přítomní usedají.)

Předseda (povstávaje - zvoní - ): Vážený senáte! (Senátoři povstávají.)

Je to skutečnost krutá, a po své stránce parlamentní a čistě lidské tak hluboce tragická.

Odešel nám Bohumír Bradáč!

Dnešního dne měl vstoupit na předsednickou tribunu sněmovny poslanecké. Dnešního dne měla býti potvrzena jeho volba předsedou sněmovny a tím také předsedou Národního shromáždění. A místo toho, abychom mu dnes stiskli ruce, jsme zhrouceni teskným smutkem a místo u jeho tribuny, stojíme u jeho rakve. Bohumíra Bradáče více není!

Když byl dne 18. června za krásného jarního dne zvolen předsedou sněmovny poslanecké, byla jeho volba spjata s tolika nadějemi do budoucna. Ale sotva nadešly mlhy podzimu - je všemu konec. Když jsme se s ním ještě před krátkými týdny rozcházeli, netušil nikdo z nás, že je to rozchod navždy.

A jaká tragika osobní: Od nejmladšího kdysi poslance říšské rady staré feudální říše habsburské - k předsedovi Národního shromáždění svobodné a demokratické republiky Československé - jaký to vzlet rolnického syna z malé selské chalupy jičínského kraje!

A náhle ten skon, jakoby úderem blesku, ve chvíli, kdy oči našeho národa byly k němu upřeny jako k moudrému, rozšafnému a cílevědomému kormidelníku naší republikánské parlamentní demokracie.

Nad jeho rakví je dnes dvojnásob smutno všem nám, kdož jsme byli ještě členy poslanecké sněmovny staré říšské rady vídeňské. Kolik nás tu ještě zbývá z té velké legie našeho poselstva na Dunaji! Bohumír Bradáč byl našim Benjaminem. Odchází poměrně mlád, sotva dosáhnuv 54. roku svého života.

Bohumír Bradáč jest hoden, aby se před jeho rakví sklonily prapory našeho státu. Byl to člověk na výsost ušlechtilý. Bylo to velké zlaté srdce lidské, jež bylo otevřeno všem utrpením a křivdám člověka. Byl to muž rukou bílých, jenž pro sebe nikdy ničeho nežádal. Vším, čím byl, se stal jenom svou vlastní silou duševní. Byl to muž jedinečně pracovitý! A byl to politik skutečné koncepce státnické! Velká síla soustřední v Národním shromáždění. Všechen jeho život byl skromnou a nenáročnou, ale i rozhodnou a odhodlanou službou svému národu a státu a všem jeho velkým ideálům svobody a samostatnosti, republiky a demokracie.

Tento život Bohumíra Bradáče je dnes před námi rozestřen jako list našich dějin. Je to život krásný, příkladný a čistý. Vyšel z malé selské chalupy v Židovicích u Jičína. Prošel všemi útrapami těžké práce zemědělské. Vychodil hospodářskou školu jičínskou a byl mimořádným posluchačem pražské university. Pilný, nadšený hoch vstoupil již v prvních okamžicích svého politického uvědomění na půdu naší obecní a okresní samosprávy. Byl zvolen za obecního starostu. R. 1911 byly volby do říšského parlamentu staré říše. Bohumíru Bradáčovi bylo sotva 30 let, když byl ve svém rodném kraji zvolen za poslance české strany agrární a poprvé vstoupil na půdu parlamentní.

Od té doby zůstal jeho život spjat s činností parlamentní až do jeho smrti. Je to období skoro celého jednoho čtvrtstoletí, období největších převratů dosavadních lidských dějin. Po anexi Bosny a Hercegoviny vše se u nás neodvratně schylovalo k válce. Válka byla monopolem, fideikomisem feudálních panovnických diktátorů. S našim národem nemluvil nikdo před válkou, ve válce a nemluvilo se s ním ani ke konci války. Náš národ vstoupil do revoluce za obnovu své svobody a státní samostatnosti. Bohumír Bradáč byl věrným vojákem našeho domácího odboje. Uchoval jsem všechny obrazové dokumenty o popravách našich legionářů, jež mně Bohumír Bradáč odevzdal jako jednateli revolučního Národního výboru. Bohumír Bradáč byl oddaným spolupracovníkem tehdejšího předsedy svazu českého poselstva ve Vídni, našeho nynějšího kolegy poslance Františka Staňka. A Bohumír Bradáč zůstal po boku Vlastimila Tusara ve Vídni i v prvních nejtěžších bouřích převratu, aby zařizoval, co tu zájmy národa a mladé naší republiky bezpodmínečně vyžadovaly.

Bohumír Bradáč byl členem našeho revolučního Národního shromáždění a od samého jeho počátku jedním z nejschopnějších a nejpilnějších spolupracovníků Antonína Švehly. Bradáč byl žákem školy Švehlovy a rostl se Švehlou. V prvém zvoleném Národním shromáždění přecházela již na Bohumíra Bradáče velká parlamentní a státnická odpovědnost. Bohumír Bradáč byl povolán v čelo rozpočtového výboru naší sněmovny poslanecké. Bylo to v r. 1920. Rozpočtový výbor jest parlamentem v malém. Všichni si dovedeme představiti, co bylo třeba energie a píle, politických zkušeností a odborných znalostí, duševní pružnosti i mimořádných kvalit diplomatických, aby práce tohoto výboru byly vždy dovedeny k úspěšnému zakončení pro rovnováhu státních financí, pro udržení měny a pro rozvoj národního hospodářství v našem státě. V dobách občanské koalice od r. 1926 do roku 1929 byl předsedou parlamentní “osmy” koalovaných stran. Byl to Bohumír Bradáč, jenž vždy stavěl mosty ke státotvorné oposici socialistické v plném vědomí povinností, jaké má republika ke všem, kdož ji spolubudovali a kdož zůstávají a povždy zůstanou mezi jejími hlavními pilíři.

Po. volbách r. 1929 byl již Bohumír Bradáč nucen rozšířiti obor své odpovědnosti vstupem do vlády republiky. V koaličním kabinetě Udržalově byl ministrem zemědělství a koncem října tohoto roku 1932, tedy právě před třemi lety, se stal v nové vládě Malypetrově ministrem národní obrany. Ministr Bradáč se jistě zasloužil o naši republikánskou armádu. Byl si vždy vědom, že naše armáda je armádou na ochranu republiky, demokracie a míru. Dal jí všechny své síly! Za něho byla provedena reorganisace generálního štábu, zřízena Nejvyšší rada pro obranu státu, vypracován návrh výchovy předvojenské, zvýšena doba služby presenční, posíleno letectví a motorisace armády, upraveny právní a sociální poměry vojenských gážistů, zdokonalen výcvik a duše armády sblížena s duší národa. Dny brannosti, jež organisoval s takovým nadšením, byly manifestacemi svobody, demokracie a míru. “Nechceme válek”, volal všude, “nechceme ničeho, co je cizí, chceme mír a jen mír, ale svou svobodu a demokracii, své hranice a každou píď svých zemí budeme obhajovati až do svého posledního dechu. ”

Po květnových volbách roku letošního byl Bohumír Bradáč povolán v čelo poslanecké sněmovny našeho Národního shromáždění. Bylo to vrcholné poslání jeho životní práce. Bohumír Bradáč se jí podjal se vší svou energií v plném vědomí jejího významu i odpovědnosti. Národní shromáždění jest ve své funkci vykonavatele nejvyšší zákonodárné moci ve státě skutečným představitelem naší svobody, naší státní samostatnosti a naší parlamentní demokracie na půdě naší domácí i před forem ostatního světa. Bylo velkou mravní ctižádostí Bohumíra Bradáče pokračovati v díle svých předchůdců a přispěti všemi svými silami, aby naše Národní shromáždění se stalo hradem naší demokratické samostatnosti a chrámem spravedlnosti a pravé lidskosti. Jaký smutek, že mu nebylo dáno pracovati společně s námi na cestě k tomuto našemu společnému ideálu!

Bohumíru Bradáčovi bylo sotva 54 let. Padl náhle v nejvyšším rozkvětu svých duševních sil, jež byly ještě velkou nadějí republiky. Padl stejně jako Antonín Švehla, Vlastimil Tusar a řada našich ostatních nejlepších. Padl přímo na frontě nejtěžšího a nejodpovědnějšího zápasu o stát a lepší život jeho občanstva. Na kom je nyní řada? Kdo přijde po Bohumíru Bradáčovi? Veřejný život rve dnes každému poctivému pracovníku nervy, zdraví i život. Život je heroismem a utrpením, rozpálenou výhní, v níž nám hoří mozky a srdce lidí nejšlechetnějších. Není oddechu a odpočinku, není slova ocenění a útěchy. Teprve když člověk padne, uvědomujeme si, čím nám byl. Bohumír Bradáč dal vše a nežádal ničeho. Jeho jediným zadostiučiněním bylo vědomí, že vše, co konal, konal poctivě a věrně. Všechna vděčnost našeho Národního shromáždění památce zesnulého předsedy bude spočívati v uvědomění, že jsme povinni jíti ve stopách odkazu jeho životní práce pro rozvoj naší svobodné republiky a v poctivé a loyální demokratické spolupráci hledati cesty, jež nás vedou a dovedou ke konečnému zabezpečení tohoto našeho společného cíle.

Pohřeb zesnulého předsedy koná se zítra ve čtvrtek, o 10. hod. dopolední z jeho rodného domu v Židovicích u Kopidlna. Sejdeme se znovu u jeho hrobu a bude tam s námi celé jeho rodné Jičínsko, aby zasypalo jeho hrob všemi květy své nekonečné oddanosti a lásky.

Republika v těchto dnech truchlí a černé její prapory vlají na budovách všech našich úřadů centrálních, úřadů zemských, úřadů druhých stolic a úřadů okresních. Národní shromáždění republiky Československé přerušuje dnes ve svých obou sněmovnách na znamení smutku svá jednání až do konce tohoto týdne.

Jméno Bohumíra Bradáče vstupuje do dějin národa, aby bylo příkladem živoucím poučením budoucím generacím republiky. A v duších našich, v srdcích jeho nejužších druhů a spolupracovníků žíti bude jeho památka jako moudrého a rozšafného hospodáře našeho státu, jako jedinečného člověka a přítele a jako kus našeho štěstí osobního, že nám bylo dopřáno desítky let žíti a věrně spolupracovati po jeho boku.

Vážený senáte! Ruka smrti zasahuje těžce do našich řad. Dne 24. září nám odešel dr František Veselý. Byl členem našeho Národního shromáždění ode dnů převratu před 16 lety až do května letošního roku. Do nynějšího senátu již nevstoupil. Ale vše to, co dr František Veselý vykonal v našem senátě pro naše zákonodárství a tím pro celý stát, je hodno naší vděčnosti. Byl jedním z nejpilnějších členů našeho sboru a jedním z nejušlechtilejších duchů našeho národa. Jeho památka nám zůstane povždy nevýslovně drahou a nezapomenutelnou.

Ale již v řadách našeho nově zvoleného senátu zasáhla smrt se vší svou neúprosností. Dne 29. srpna odešel z našeho středu sen. Alois Ušák. Byl členem našeho senátu po celé třetí jeho volební období a všichni, kdož jsme ho znali a viděli jeho robustní a zdravím kypící postavu, jsme nechtěli ani uvěřiti, že dnové jeho života jsou sečteny. Byl stár 60 let. Narodil se v obci Žižicích u Slaného a celý jeho život byl spjat s jeho rodištěm. Byl rolníkem a obětavým pracovníkem své republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. Byl starostou své rodné obce, předsedou její školní rady, členem okresního zastupitelstva a ředitelství okresní záložny hospodářské ve Slaném, okresním župním předsedou Domovin. Členem senátu byl v minulém jeho období za IV. volební kraj lounský. Všichni jsme ho poznali jako pracovníka vážného a pracovitého, jenž svěřené mu úkoly konal se vší svědomitostí a pečlivostí. Ve svém obvodu slánském a celé župě lounské požíval obecné vážnosti a obětavě se staral o potřeby kraje. Kolega Ušák byl ve své volební župě zvolen za člena senátu také pro nynější IV. jeho volební období a koncem června tohoto roku byl ještě zdráv a svěží v našem středu. Jeho pohřeb v jeho rodišti byl manifestací opravdové lásky, jíž se zesnulý náš kolega těšil ve svém celém obvodu. I my mu zachováme svou vděčnost za vše, co na půdě našeho senátu vykonal jako náš spolupracovník pro zákonodárství a správu našeho státu. (Senátoři usedají.)

Sděluji, že předsednictvo senátu se usneslo podle § 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala v úterý dne 5. listopadu 1935 o 15. hodině s.

1. Definitivní volba předsednictva, zapisovatelů a pořadatelů.

2. Návrh posl. sněmovny, aby byly prodlouženy lhůty dané §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu o osnovách zákonů:

a) kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 1);

b) o veřejné stráži zemědělské (tisk 2);

c) o ochraně polního majetku (tisk 3);

d) o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 4).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.