Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938.
IV. volební období. 7. zasedání.
1361.
Interpelace:
I. posl. Axmanna min. pošt a telegrafů, o hanobení obrazu kancléře Německé říše orgány poš-
tovního úřadu v Budišové nad Budišovkou,
II. posl. Franka min. vnitra o bezuzdném způsobu psaní periodického tiskopisu "Duch času"
v čísle 76 ze dne 31. března 1938,
III. posl. E. Köhlera min. vnitra, že četnický strážmistr Ladislav Zámečník ztýral děti,
IV. posl. inž. Peschky min. financí o úřadování finančního strážníka, které odporuje předpisům,
V. posl. iž. Karmasina min. vnitra, že se na Podkarpatské Rusi sbírají podpisy členů obecních
zastupitelstev na nepopsané archy,
VI. posl. F. Nitsche min. národní obrany o pranicích způsobených vojáky v Bretnově umístěného
strážního mužstva v hostinci paní Kuklově v Markvarticích, okres Bruntál,
VII. posl. Jobsta, min. pošt a telegrafů a min. spravedlnosti, že poštmistr Zadák ve Zbytinách
brání Janu Mikschlovi, listonoši ve Zbytinách, okres Prachatice, ve vykonávání práv zaru-
čených mu §em 117 ústavní listiny,
VIII. posl. inž. Karmasina min. školství a národní osvěty o poměrech na německém státním reál-
ném gymnasiu v Bratislavě,
IX. posl. Jobsta min. spravedlnosti a min. vnitra o šikanujícím zavedení trestního řízení,
X. posl. Obrlika min. národní obrany o zbytečném obtěžování státních občanů při vydávání pol-
ních legitimací,
XI. posl. Franka min. vnitra o neodůvodněných opatřeních censury proti německým tiskovinám
a o nezakročeni censurních úřadů proti komunistickému deníku "Rote Fahne",
XII. posl inž. Schreibra min. vnitra o protizákonném odnětí cestovního pasu Karlu Lehrerovi,
XIII. posl. Jobsta min. vnitra o nepatřičném postupu státní policie v Prachaticích,
XIV. posl. inž. Künzla min. vnitra, že státní policie v Mor. Ostravě obtěžovala a špatné nakládala
se státním občanem,
XV. posl. Kunze min. pošt a telegrafů a min. vnitra, že státní policie v Bruntále porušila listovní
tajemství,
XVI. posl. Obrlika min. financí, že pohraniční celní strážníci v Břeclavi proti právu zabavili dovo-
lené časopisy,
XVII. posl. Sogla min. vnitra o protizákonném zakročení praporčíka Františka Křečka z Hrušovan
nad Jevišovkou, okres Jaroslavice,
XVIII. posl. E. Köhlera min. vnitra o protizákonném úředním jednání úředníka Hlaváče a aktuára
Kaliny od státního. policejního úřadu v Bílině,
XIX. posl. Nickerla min. financí a min. vnitra, že finanční strážník obtěžoval státní občanku a že
četníci odmítli to vyšetřiti,
XX. posl. Fischera min. vnitra o neodůvodněné zákonem pátrací činnosti opavské státní policie,
XXI. posl. Maye min. železnic o útisku v hlavních železničních dílnách v české Lípě,
XXII. posl. inž. Králička min. vnitra a min. spravedlnosti o protizákonných projevech a nařízeních
četnického praporčíka Josefa Zejdy v Komořanech,
XXIII. posl. Klímy min. železnic o přezírání zájmů občanstva Ředitelstvím
Československých stát-
ních drah v Brně.
2
1361/I. (překlad).
Interpelace
poslance R. Axmanna
ministrovi pošt a telegrafů
o hanobení obrazu kancléře Německé říše
orgány poštovního úřadu v Budišově nad
Budišovkou.
Pan Richard Schenk v Šumivaldu, okres Město
Libavá, dostal 14. IV. 1938 od příbuzného poštou
lístek z Mitterretzbachu u Retzu, Něm. Rakousko.
Lístek zobrazuje říšského kancléře Adolfa Hitlera
v Linci; podoba říšského kancléře je však až po
krk poškozena, na obrazu jeho náměstska Rudolfa
Hessa schází hlava. Richard Schenk ihned tele-
fonoval poštovnímu úřadu v Budišově, kde se
poštmistr Pospíšil rozčilenými slovy omlouval, že
pošta z Vídně došla svázána provazem a že právě
tento lístek byl pevným utažením takto poškozen.
Bratr Richarda Schenka doslal však stejný lístek
většího formátu nepoškozený. Poštmistr Pospí-
šil svolal ihned poštovní personál, aby mu potvrdil,
že pan Richard Schenk poštovní úřad v Budišově
křivě obvinil. Téhož dne odpoledne objevil se
u pana Richarda Schenka četnický strážmistr
a žádal na něm poškozený lístek. Richard Schenk
mu lístek ukázal, ponechal si jej však u sebe.
Právě tak jako odesilatel je povinen zaplatiti
poštovní poplatky, jest i poštovní úřad na základě
uzavřené smlouvy povinen doručiti poštovní zá-
silky včas a bez poškození do rukou příjemce. To
se v tomto případě nestalo. Bylo by bývalo na
poštmistru Pospíšilovi v Budišově, aby dal případ
řádně vyšetřiti, místo aby dával příjemci poštovní
zásilky, který mu to sdělil pouze v zájmu vážnosti
poštovní správy, na srozuměnou, že se proti němu
zahájí řízení pro domněle křivé obvinění. S vy-
šetřováním proti příjemci mohlo býti počato
teprve po zjištění, zda přece nešlo o nedovolený
čin poštovního orgánu.
Interpelanti se táží pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten dáti případ vyšetřiti?
2. Je pan ministr ochoten zahájiti proti pošt-
mistru Pospíšilovi v Budišově disciplinární řízení?
3. Které záruky je pan ministr ochoten poskyt-
nouti, že podřízené orgány nebudou podkopávati
korektní vztahy
Československé republiky k Ně-
mecké říši?
V Praze dne 7. května 1938.
Axmann,
E. Köhler, Jobst, Jäkel, Stangl, Rösler, Kundt,
Illing, dr Jilly, Hirte, dr Hodina, Fischer, May,
Hollube, dr Eichholz, Sogl, Knorre, Sandner,
inž. Schreiber, F. Nitsch, Kunz.
1361/II. (překlad).
Interpelace
poslance K. H. Franka
ministrovi vnitra
o bezuzdném způsobu psaní periodického
tiskopisu "Duch času" v čísle 76.
ze dne 31. března 1938.
Zatím co u státních orgánů postrádáme již
jakékoli nestrannosti při provádění censury ně-
meckých periodických tiskopisů a zatím co se zdá,
že pro jejich činnost je rozhodující jen úvaha, že
jde o německé noviny, jest asi sotva možno cen
surovati noviny české. Tak mohl periodický tisko-
pis "Duch času", vycházející v Moravské Ostravě,
ve svém čísle 76 ze dne 31. března 1938 uveřejniti
na stránce 4 bezuzdně tendenční zprávu o středo-
školských poměrech v Moravské Ostravě, kde se
m. j. praví:
,,... Podíváme - li se na obličeje těch, kdož
nosí Henleinův odznak, vidíme nápadnou podob-
nost -----------a tím by se neměli ultragermánští
rodiče, kteří jsou zaměstnáni v podnicích odká-
zaných na státní podpory, příliš vychloubati... "
Tímto způsobem psaní se sice zcela zřejmě ha-
nobí národ a národní menšina v takové míře,
že by to mohlo snížiti vážnost republiky a ohroziti
všeobecný mír v republice nebo mezinárodní styky.
Ale proti takovému způsobu psaní se nikterak
nezakročilo, zatím co u německých periodických
tiskopisů, jak se ukázalo v poslední době, stačí,
když svým čtenářům předkládají pouhé kritiky
knih, zprávy o skutečných událostech, politické
události nebo zákonem dovolenou kritiku.
Interpelanti táží se tedy pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vylí-
čenou věc?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi státním
orgánům, aby přiměřeně přihlížely i ke způsobu
psaní českých novin, aby tím nemohly býti pá-
chány zřejmě trestné činy?
V Praze dne 7. května 1938.
Frank,
Illing, E. Köhler, Kunz, Axmann, Fischer, Stangl,
inž. Schreiber, Hirte, Hollube, Sogl, Jäkel, Obrlik,
Nickerl, Wollner, Franz Němec, F. Nitsch, May,
Kundt, Sandner, Rösler.
1361/III. (překlad).
Interpelace
poslance E. Köhlera
ministrovi vnitra,
3
že četnický strážmistr Ladislav Zámečník
ztýral děti.
Dne 23. dubna 1938 v 15. 15 hod. stálo u domu
Josefa Willomitzera, cukráře v Hostomicích, okres
bílinský, motorové kolo č. Č. 27. 713, na kterém
byla provázkem přivázána dřevěná figurka. Ko-
lem tohoto kola stálo asi 10 školou povinných
dětí, mezi nimi Jan Wabro a Antonín Strobach.
Děti si hrály s dřevěnou figurkou, až přišel četník
Ladislav Zámečník ze stanice nejdecké a rozehnal
je až na Jana Wabro a Antonína Strobacha.
Četník vyzval pak sestru cukráře Willomitzera,
Annu Willomitzerovou, aby otevřela vrata a strčil
oba chlapce do průjezdu a zavřel vrata za sebou.
Jiné děti, které se zase shromáždily před domem,
slyšely křik obou chlapců, otevřely vrata a zpozo-
rovaly, že četník bije malého Antonína Strobacha.
Také Jan Wabro byl od četníka bit. Protože děti
měly tváře celé opuchlé, byly dopraveny k lékaři
do Hostomic, ale jelikož lékař nebyl přítomen,
nemohla se prohlídka provésti.
V tomto případě nemůže jíti o pouhý přehmat
podřízeného činitele, nýbrž o čin zřejmě trestný.
Interpelanti táží se tedy pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vytýkanou věc
vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten dáti zahájiti disci-
plinární řízení proti četnickému strážmistru La-
dislavu Zámečníkovi?
3. Jest pan ministr ochoten oznámiti tento pří-
pad příslušnému obžalovacímu úřadu, jde-li o čin
trestný z úřední moci?
V Praze dne 14. května 1938.
E. Köhler,
Jobst, Knorre, Jäkel, inž. Karmasin, Illing, Klie-
ber, Stangl, Viereckl, Nickerl, dr Jilly, Hirte,
dr inž. Lokscha, Rösler, inž. Králíček, Axmann,
Fischer, inž. Schreiber, Kundt, Sandner, Obrlik,
Hollube.
1361/IV. (překlad).
Interpelace
poslance inž. E. Peschky
ministrovi financí
o úřadování finančního strážníka,
které odporuje předpisům.
Dne 28. dubna 1938 jel Karel Schuheida, pekař-
ský pomocník ze Sudic č. 74, okres Opava, ve 14
hodin ze Sudic směrem k Opavě a při tom jel přes
říšské hranice. Na celní stanici mu pravil fi-
nančník, který v té hodině konal službu, že nesmí
s sebou přes hranice vzíti odznak sudetskoně-
mecké strany a tázal se ho, má-li u sebe členský
výkaz sudetskonémecké strany. Karel Schuheida
odpověděl, že členský výkaz nosí stále s sebou,
ale finanční strážník stejné jako přítomný celní
inspektor Nápravník trvali na tom, že Karel
Schuheida nesmí s sebou vzíti ani odznak ani člen-
skou knížku. Má prý oboje ponechati na celní
stanici. Potvrzení o odznaku a členském výkazu,
Které Karel Schuheida odevzdal, aby mohl jeti
dále, bylo mu. odepřeno.
Vylíčený případ, stejně jako již některé po-
slední dobou hlášené zprávy, ukazuje, že se fi-
nanční strážníci míchají do věcí, které, mohou-li
vůbec býti předmětem úředních zásahů, mohou
nejvýše patřiti do úřední pravomoci bezpečnost-
ních orgánů. V tomto případě jde o dovolený
odznak strany ve státě početně nejsilnější a
o členský výkaz. Oba předměty nepodléhají clu
a nemohou tedy býti ani předmětem nějakých
opatření celních orgánů.
Interpelanti táží se pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti tento případ
vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten dáti co nejdůtkli-
věji poučiti celní strážníky od celního úřadu ve
Stěbořicích o jejich povinnostech?
3. Jaká opatření učinil pan ministr v této věci?
V Praze dne 14. května 1938.
Inž. Peschka,
inž. Schreiber, Nickerl, Stangl, Jäkel, inž. Krá-
líček, Viereckl, Hollube, Rösler, Klieber, Fischer,
Axmann, Obrlik, Knorre, Sandner, Kundt, Jobst,
dr Köllner, dr Hodina, F. Nitsch, Birke.
1361/V. (překlad).
Interpelace
poslance inž. F. Karmasina
ministrovi vnitra,
že se na Podkarpatské Rusi sbírají podpisy
členů obecních zastupitelstev na nepopsané
archy.
Politické obce na Podkarpatské Rusi dostávají
od notářských úřadů nepopsané archy s výzvou,
aby je podepsaly. Na otázku, proč se sbírají pod-
pisy na nepopsaných arších, bylo odpověděno,
že jde o projev loyality ku presidentovi republiky.
Poněvadž členové obecních zastupitelstev jsou
k takové praksi velice nedůvěřiví a ukazují, že
přece by se byli podepsali, i kdyby skutečný dů-
vod bylo lze na archu přečísti, táží se podepsaní
pana ministra vnitra:
1. Ví pan ministr o tomto sbírání podpisů na
čistých arších v Podkarpatské Rusi?
2. Jest pan ministr ochoten oznámiti, za jakým
účelem se takto sbírají podpisy?
4
3. Jaká opatření učinil pan ministr, aby učinil
přítrž takové praksi notářských úřadů na Pod-
karpatské Rusi?
V Praze dne 14. května 1938.
Inž. Karmasin,
Sandner, inž. Schreiber, Stangl, Jäkel, inž. Krá-
líček, Axmann, Kundt, Viereckl, Hollube, Nickerl,
Klieber, Jobst, Rösler, Knorre, Fischer, Obrlik,
Franz Němec, May, Wollner, dr Köllner.
1361/VI. (překlad).
Interpelace
poslance F. Nitsche
ministrovi národní obrany
o pranicích, způsobených vojáky, v Bret-
nově umístěného strážního mužstva v hos-
tinci paní Kuklové v Markvarticích, okres
Bruntál.
Na Velkonoční pondělí, dne 18. dubna 1938 po-
řádala zemědělská omladina z Markvartic a Bret-
nova v hostinci paní Kuklové v Markvarticích
věneček selské jízdy, na nějž měli přístup podle
vydaných pozvánek pouze zvaní. Kolem 1/2 20. hod.,
když byl sál teprve z malé části naplněn, přišla
skupina 15 až 17 vojáků české národnosti, mezi
nimi dva svobodníci, náležející ke strážnímu muž-
stvu, ubytovanému v hostinci Matznerově v Bret-
nově, až do předsíně a žádali, aby byli vpuštěni.
Adolf Hecht, rolník v Bretnově a Rudolf
Czeschner, truhlář v Bretnově, prohlásili, že je
přistup do tanečního sálu dovolen pouze pro
zvané, ukázali jim plakát v předsíni viditelné
umístěný, na němž bylo napsáno německy a česky,
že mají přístup pouze zvaní. Vojáci byli požádáni,
aby nezastavovali místo v předsíni, protože by
jinak nemohli hosté do sálu. Když Rudolf
Czeschner odepřel jednomu vojáku vstupenku,
zavelel jeden voják vojenským tonem "nástup",
načež chtěla celá skupina semknuta vniknouti do
sálu. První voják byl již ve výplni dveří mezi
předsíní a tanečním sálem, byl však Rudolfem
Czeschnerem stažen zpět. Voják tasil svůj bodák
a rozmáchnul se proti Czeschnerovi. Zároveň ta-
silo více vojáků své bodáky. Nato Rudolf Furch,
syn rolníka v Bretnově, spolu s jinými mladíky
vytlačil vojáky ode dveří tanečního sálu k do-
movním dveřím. Tam tasil jeden z vojáků opětně
bodák, jiní si vzali prázdné sudy od piva před
hostincem stojící, jiní se zase chopili latí z plotu
a kamenů, aby mohli takto ozbrojení vniknouti do
tanečního sálu. Pořadatelé tanečního věnečku za-
vřeli mezitím jedno křídlo domovních dveří. Otvo-
rem druhého křídla vletěly do síně prázdné sudy,
latě od plotu a kameny, jimiž byl zraněn Alfred
Seifert z Bretnova č. 50 na holeni. Vhozeným ku-
sem železa byl zraněn Rudolf Furch na břiše.
Před domem se nacházel Otto Gödel, který byl
zraněn na hlavě tak, že se skácel v bezvědomí.
Utržil na pravé lebeční kosti oteklinu velkou jako
slepičí vejce, tržnou ránu 2 cm dlouhou a silně
krvácející a na levé straně hlavy oděrky kůže a
poranění na rukou. Ošetřil ho v předsíni hostince
dr Gustav Gödel, který konstatoval otřes mozku
lehčího stupně.
Elsa Heiderová z Markvartic č. 31, která chtěla
až později navštíviti taneční věneček, dostala před
hostincem od jednoho vojáka latí od plotu ránu do
zadní části hlavy a bylo jí spíláno slovy "Ně-
mecká horda".
Když vojáci zpozorovali, že se jeden z poraně-
ných skácel v bezvědomí, zpívajíce odtáhli.
Vojáky strážního mužstva v Bretnově, okres
Bruntál, byla způsobena tato škoda:
1 tabule skla na dveřích kuchyně v hostinci
paní Marie Kuklové v Markvarticích 10 Kč, 1 ta-
bule skla na vstupních dveřích 5 Kč, poškození
domovních dveří 20 Kč, poškození fasády u domu
20 Kč, poškození laťkového plotu u pana Augus-
tina Hampla, rychtáře v Markvarticích 24, v délce
6'9 m 207 Kč, mimo to se odhaduje škoda paní
Marie Kuklové pro rušení taneční zábavy nej-
méně na 500 Kč.
Paní Marie Kuklová dala ihned uvědomiti
o tomto případě četnickou stanici v Bretnově, ne-
slyšela však až do druhého dne o žádném vyšetřo-
vání a nedostala podnes žádné vyrozumění.
Místní úřady neujaly se tohoto případu veřej-
ného násilí, způsobeného příslušníky branné moci
natolik, aby byla zajištěna osobní bezpečnost ci-
vilního obyvatelstva. Proto interpelanti pokládají
za nutné, aby tento případ byl sdělen panu mi-
nistrovi národní obrany a táží se:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti pří-
pady, které vyvolali dne 18. dubna 1938 v hostinci
paní Marie Kuklové v Markvarticích vojáci stráž-
ního mužstva v Bretnově?
2. Jest pan ministr ochoten vinníky dáti podle
zákona potrestati?
3. Jaká opatření učinil pan ministr, aby bylo
civilní obyvatelstvo okresu bruntálského účinně
chráněno proti případům veřejného násilí výše
vylíčeného druhu, páchaného příslušníky branné
moci?
V Praze dne 14. května 1938.
F. Nitsch,
inž. Schreiber, Stangl, Jäkel, inž. Králíček,
Knorre, Kundt, Franz Němec, Jobst, Viereckl,
Axmann, Hollube, Nickerl, Obrlik, Fischer, Rösler,
dr Köllner, Klieber, Sandner, May, Hirte.
1361/VII. (překlad).
Interpelace
poslance A. Jobsta
ministrovi pošt a telegrafů a
ministrovi spravedlností,
5
že poštmistr Zadák ve Zbytinách brání
Janu Mikschlovi, listonoši ve Zbytinách,
okres Prachatice, ve vykonávání práv
zaručených mu §em 117 ústavní listiny.
Dne 21. dubna 1938 zúčastnil se Jan Mikschl,
listonoš ve Zbytinách, okres Prachatice, schůze
sudetskoněmecké strany ve Zbytinách, svolané
podle § 2 á contrario shromažďovacího zákona,
která byla kontrolována četnictvem a hodinu nato
rozpuštěna státní policií.
Když Jan Mikschl dne 22. dubna 1938 o půl 10.
hod. přišel na poštovní úřad, tázal se ho poštmistr
Zadák ve Zbytinách, kde byl předešlého dne večer.
Poštmistr odvětil mu na jeho odpověď, že byl
s pozvánkou na schůzi sudetskoněmecké strany,
svolané podle § 2 á contrario shromažďovacího
zákona, slovy: "Jak si můžete dovoliti přistoupiti
k takové straně? Tak tedy Vy jako státní zaměst-
nanec si dovolujete přistoupiti jako člen ke straně
státu nepřátelské a navštěvovati schůze státu ne-
bezpečné, to už přestává všechno a já mám nésti
7. 1 Vás odpovědnost, co si vlastně myslíte? Státní
policie z Prachatic mne telefonicky vyrozuměla
o Vaší přítomnosti na schůzi. Jste také v presenč-
ní listině vlastnoručně podepsán jako listonoš, to
už je to nejvyšší, co si dovolujete; pozoruji Vás
již po 2 měsíce a věděl jsem již dlouho, že jste
členem sudetskoněmecké strany. "
Po delší kontroversi prohlásil poštmistr Zadák
k Janu Mikschlovi:
"Víte, pane Mikschl, že za toto provinění bu-
dete zle pykati, budete rozhodně přeložen, ne-
stane-li se Vám ještě něco horšího; výlohy si
musíte sám hraditi, kdo ví, kam na sever budete
přeložen. Něco takového můžete udělati své ro-
dině? Můžete za to zodpovídati? "
Poštmistr Zadák vyzval nato Jana Mikschla,
aby podepsal toto prohlášení:
"Prohlašuji tímto, že jsem řádným členem
sudetskoněmecké strany a že se účastním důvěr-
ných schůzí. "
§ 117 ústavní listiny stanoví pro každého právo
projeviti své mínění, dále ustanovují tytéž před-
pisy, že výkon tohoto práva nesmí býti nikomu na
újmu v jeho pracovním nebo zaměstnaneckém po-
měru.
A ústavní listina platí také pro státní úředníky
a také pro německého listonoše, i když jeho před-
stavený poštmistr je Čech, kterému se nelíbí pří-
slušnost tohoto listonoše k největší straně ve
státě.
Interpelanti táží se tedy pana ministra:
1. Je pan ministr pošt a telegrafů ochoten
dáti vyšetřiti co nejpřísněji vylíčenou skutkovou
podstatu?
2. Jest pan ministr pošt a telegrafů ochoten
prohlásiti, že Janu Mikschlovi, listonoši ve Zbyti-
nách, nebude jeho příslušnost k sudetskoněmecké
straně žádným způsobem na újmu jeho služeb-
ního poměru?
3. Jest pan ministr pošt a telegrafů ochoten
zahájiti proti poštmistru Zadákovi ve Zbytinách,
okres Prachatice, disciplinární řízení?
4. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten po-
starati se, aby v trestním řízení, zahájeném proti
poštmistru Zadákovi ve Zbytinách, okres Pracha-
tice, bylo řádně pokračováno?
V Praze dne 14. května 1938.
Jobst,
Stangl, Jäkel, inž. Králiček, Knorre, Obrlik,
Kundt, Franz Němec, F. Nitsch, G. Böhm, dr Köll-
ner, May, Sandner, Klieber, Viereckl, Hollube,
Nickerl, Rösler, Axmann, Fischer, inž. Schreiber.
1361/VIII. (překlad).
Interpelace
poslance inž. Karmasina
ministrovi školství a národní osvěty
o poměrech na německém státním reálném
gymnasiu v Bratislavě.
Němci v Bratislavě mají jedinou německou
střední školu, německé státní reálné gymnasium,
které mělo ve školním roce 1937-1938 1029 žáků.
Naproti tomu jsou v Bratislavě 3 československá
státní reálná gymnasia, jedna československá
státní reálka, jedno československé dívčí reformní
reálné gymnasium, 1 československé řádové reálné
gymnasium a od r. 1938-1939 jedno českosloven-
ské řádové gymnasium (jesuitů). Podíl Němců na
obyvatelstvu činí 32. 801 čili 28%, podíl českoslo-
venského obyvatelstva 60. 013 čili 51'3%. Již z to-
hoto srovnání jest patino, že Němci v Bratislavě
jsou velmi těžce zkráceni. Ještě křiklavějším
stává se toto zkracování, přihlédne - li se k pomě-
rům ubikačním.
Dne 3. listopadu 1936 podalo rodičovské sdru-
žení panu ministrovi školství a národní osvěty
pamětní spis, z něhož vyjímáme toto: Školní bu-
dovy německého státního reálného gymnasia
v Bratislavě, Kuzmányova ulice č. 2, používá se
od roku 1896. Má podle svého určení 10 učebných
místností a pojme 300 žáků. Chodby, schody jakož
i vedlejší místnosti (záchody) jsou vyměřeny pro
tento počet žáků.
Toho času jsou v této budově umístěny německé
státní reálné gymnasium s 1050 žáky v 21 třídách
(druhá třída musela býti prozatímně umístěna
mimo budovu v místnosti, najaté od evangelické
obce, Panenská ulice 22) a maďarské státní reál-
né gymnasium se 645 žáky v 16 třídách.
Vyučování se koná denně od 8 do 13'05 a od
13'30 do 18´35 hodin při zkrácených vyučovacích
hodinách. Třikrát týdně má ústav školní míst-
nosti k disposici v dopoledních, 3 krát v odpoledních
hodinách.
Všechny jen poněkud způsobilé místnosti jsou
přibrány jako učební místnosti, včetně vrátnice a
sklepních místnosti, které rodičovské sdružení
dalo adaptovati vlastním nákladem.
Přesto několik tříd nemá vlastních školních
místností, nýbrž musí používati učeben tříd, na-
6
lézajících se právě v kreslírně, ve fysikální po-
sluchárně, v chemické posluchárně nebo v tělo-
cvičně a musí se tudíž stěhovati po každé vyučo-
vací hodině do jiné třídy, pročež jsou označovány
jako "stěhovavé třídy". Německé státní reálně
gymnasium má 4 takovéto stěhovavé třídy.
Jelikož jest oddělení dívčí a chlapecký tělocvik
a vyučování náboženství různých vyznání, stává
se pro nevyhovující místnosti, že jednotlivé třídy
mají během pravidelného vyučování volné hodiny.
Žáci a žákyně musí pak jíti na procházku, poně-
vadž pro ně ve škole není místnosti a pobyt na
školních chodbách ruší vyučování.
Za takovýchto okolností se koná vyučování za
stálých třenic s největšími obtížemi.
Správné větrání školních místností je nemožné,
poněvadž přece není k tomu času. Stejně tak vstu-
pují žáci, docházející do školy odpoledne, do uče-
ben znečištěných již dopoledním vyučováním.
Při skončení vyučování, když žáci všech tříd
opouštějí učebné místnosti, nastává povážlivá tla-
čenice na příliš úzkých chodbách.
Následky vyklizení školy za paniky byly by
strašné! Také nepostačující počet záchodů a ne-
možnost, aby byly udržovány v pečlivé čistotě,
znamená stálou kalamitu.
Zdraví učitelů a žáků jest při dnešním provozu
školy stále ohroženo.
Komise, vyslaná r. 1933 státním notářským
úřadem pro město Bratislavu ku přezkoumání
školní budovy po stránce stavební, zdravotní a po-
žárně policejní, konstatuje ve své zprávě ze dne
11. května
1933:
"Učebny jsou přeplněny, na jednoho žáka ne-
připadá ani vzdušný prostor 8 m3, nebo plocha
0'8 m2, předepsaná úředně jako minimum. Třídy
jsou přeplněny lavicemi. Až 12 žáků sedí v uza-
vřené řadě lavic bez uliček; avšak také na koncích
řad lavic jsou ponechány sotva 50 cm široké prů-
chody, což jest také se stanoviska požárně poli-
cejního povážlivé. Jeden záchod má připadnouti
na 30 hochů, nebo 25 dívek, ve skutečnosti při-
padá na 61 hochů nebo 94 dívek jeden. " (Při
stoupnuvším počtu žákyň nyní na 105 dívek. )
Mezitím však počet žáků značně vzrostl a patr-
ně v příštím školním roce opět vzroste.
Nadto se děje ujma Němcům tím, že lato ně-
mecká střední škola, jest bez německé inspekce,
ba ani odborné inspekce nejsou německé.
Interpelanti táží se tudíž pana ministra:
1. Jsou panu ministru tyto neslýchané poměry
známy?
2. Jest pan ministr ochoten postarati se o dů-
stojné umístění německého státního reálného
gymnasia v Bratislavě?
3. Jest pan ministr ochoten naříditi rozdělení
tohoto ústavu?
4. Jest pan ministr ochoten se postarati, aby
také tento německý ústav byl podřízen německým
inspektorům?
V Praze dne 14. května 1938.
Inž. Karmasin,
Sandner, Obrlik, Stangl, Jäkel, inž. Králíček,
Axmann, Nickerl, inž. Schreiber, Fischer, Rösler,
Hollube, Viereckl, Knorre, Klieber, Kundt, Kunz,
May, Franz Němec, dr Köllner, Jobst.
1361/IX. (překlad).
Interpelace
poslance A. Jobsta
ministrovi spravedlnosti a ministrovi
vnitra
o šikanujícím zavedení trestního řízení.
Josefu Bambergrovi-----------nařídil-----------
okresní úřad výměrem ze dne 30. srpna 1937 podle
S 90, odst. 7, a § 194, odst. 6 zákona č. 131/1936
Sb. z. a n., s dovoláním se ustanovení první věty
odst. 2, § 5 téhož zákona a podle § 1 vlád. nař.
č. 203/1936 Sb. z. a n., aby provedl jmenovitě uve-
dené úpravy, a to vykopávky na cestě-----------
Poněvadž se Josef Bamberger obával, že přijde
o jmění, a cítil, že jest tímto příkazem poškozen
a chtěl podati zákonitě přípustné opravné pro-
středky, obrátil se o pomoc na poslance A. Jobsta,
jelikož se zřetelem na své majetkové poměry se
nemohl obrátiti na advokáta. Poslanec A. Jobst
mu pomohl sepsati odvolání, které podal včas dne
12. října 1937.
Josef Bamberger byl počátkem února 1938 obe-
slán ke státní polici --------a dostal konečně
obsílku k okresnímu soudu v Plzni, kde se dne
25. dubna 1938 mělo konati přelíčení pro § 6,
odst. 4 zákona na ochrana republiky. Státní po-
licejní úřad z toho, že se Josef Bamberger v po-
chopitelné starosti obrátil na člena Národního
shromáždění, zkonstruoval přečin podle zákona na
ochranu republiky, který ani neobsahoval skut-
kové podstaty uvedené v zákoně, s druhé strany
však se hodí jen k tomu, aby ustálil a sankciono-
val protiústavní stav bezprávnosti a nedostatku
ochrany proti jakýmkoliv opatřením některého
státního úřadu.
Interpelanti táží se pana ministra spravedlnosti
a pana ministra vnitra:
1. Jsou páni ministři ochotni dáti tento případ
vyšetřiti?
2. Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi stát-
nímu policejnímu úřadu-----------, aby svévolným
konstruováním skutkových podstat neomezoval
přirozené právo státního občana chrániti se proti
opatřením státních úřadů a užívati opravných
prostředků, které zákon připouští?
3. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten na-
říditi obžalovacímu úřadu, aby docházející udání
zkoumal nestranně podle zásad vytčených trest-
ním soudním řádem a každé hlášení správního
úřadu již jen proto nečinil předmětem obžaloby,
že se to snad z politických důvodů zdá žádoucím?
V Praze dne 7. května 1938.
Jobst,
Axmann, Jäkel, Fischer, Sandner, Knorre, Stangl,
Kundt, E. Köhler, llling, May, F. Nitsch, Kunz,
Hirte, Obrlik, inž. Králíček, dr Hodina, G. Böhm,
Nickerl, inž. Schreiber, Rösler.
7
1361 /X. (překlad).
Interpelace
poslance G. Obrlika
ministrovi národní obrany
o zbytečném obtěžování státních občanů
při vydávání polních legitimací.
Velitelství vojenské stráže-----------vydává ze-
mědělcům, kteří v obvodu vojenských staveb ob-
dělávají svá pole, legitimace umožňující vstup na
střežený pozemek. Tyto legitimace se však vy-
dávají jen na základě občanské legitimace. Vydání
občanské legitimace jest pro kolky a dávky
z úřední činnosti spojeno s vydáním asi 40 Kč,
což pro několikačlennou selskou rodinu, jejíž čle-
nové mají pracovati na polích, jest nesnesitelným
zatížením.
V malých obcích znají příslušné úřady každého
jednotlivého příslušníka obce, takže by bylo mož-
no levněji získati průkaz totožnosti pťo legitimace
potřebné ke vstupu na pole.
Takové opatření, jako jest vytýkaná věc, lze po-
važovati jen za nepotřebnou šikanu obyvatelstva.
Interpelanti táží se tedy pana ministra:
1. Ví pan ministr o praksi-----------
2. Jest pan ministr ochoten zrušiti toto zby-
tečné opatření proti venkovskému obyvatelstvu,
beztoho těžce postiženému?
3. Jaká konkrétní opatření učinil pan ministr?
V Praze dne 7. května 1938.
Obrlik,
Hollube, May, Künz, Kundt, Fischer, Axmann,
Knorre, dr Eichholz, Jäkel, Sogl, Rösler,
inž. Schreiber, Hirte, Sandner, dr Jilly, llling,
E. Köhler, F. Nitsch, Stangl, Jobst.
1361/XI. (překlad).
Interpelace
poslance K. H. Franka
ministrovi vnitra
o neodůvodněných opatřeních censury proti
německým tiskovinám a o nezakročení cen-
surních úřadů proti komunistickému
deníku "Rote Fahne".
V Jihlavě vycházející časopis "Mahrischer
Grenzbote" ze dne 5. května 1938 byl zabaven,
protože podle náhledu censora v líčení májové
slavnosti na náměstí v Liberci nebylo přípustné
slovo "marxisté".
V letáku, nadepsaném sudetskoněmeckou stra-
nou slovy "Sudetští Němci! Sociální demokraté!
bylo zabaveno v prvém odstavci, který jednal
o zesnulém bývalém náměstkovi zemského hejt-
mana v německé
části Čech, o sociálním demo-
kratu Seligerovi, slovo "Deutsehbohmen", ačkoli
ze slova "bývalý" jasně vyplývá, že jde o skuteč-
nost, vzatou z dějin. Dále vzbudila censorovu ne-
libost slova "jeden z nejnadšenějších a nejohnivěj-
ších zastánců a obhájců sebeurčovacího práva naší
národní skupiny". I tato slova vztahovala se na
bývalého náměstka zemského hejtmana Seligera,
jednala tedy o skutečnosti, náležející dějinám
země.
Vzhledem k těmto opatřením censury jeví se
podivným, když časopis "Rote Fahne" ze dne
6. května 1938 na str. 2 veřejně obviňuje sudetsko-
německou stranu z poškozeni Masarykova pomní-
ku v Šumperku a bez závady uveřejňuje:
" Sudetskoněmecká strana organisovala tuto
provokaci sama, jako všechny dřívější a budoucí.
Skutečnost, že zároveň byla demolována vývěsná
skřínka SdP, dokazuje nad slunce jasněji, že ne-
jde o t. zv. "neodpovědné živly", u nichž bychom
se takové politické inteligence vůbec nenadali.
Organisátoři provokace měli zasáhnouti dvě mou-
chy jednou ranou: vyprovokovati české obyvatel-
stvo a svésti pobouření na komunisty. "
Dále smí časopis "Rote Fahne" v témž čísle pod
titulem "Dne 16. června 1918 na Pravě" bez zá-
vady napsati tuto větu: "Jak dlouho smí ještě
lato sběř prováděti své zločinné rejdy?"
Jestliže na jedné straně uvede v činnost červe-
nou tužku censorovu pouhé uvedení slova "mar-
xisté", pak by mělo býti za předpokladu objektivní
censuri prakse samozřejmostí, aby byly censo-
rem bližšího povšimnutí za hodná uznána také ob-
vinění ze zločinů a nadávky, jak je jmenovaný ko-
munistický deník přináší téměř denně a na každé
stránce. Že tomu tak není, vrhá podivné světlo na
to, jak posuzují úřady německé tiskoviny a tisko-
viny Němcům nepřátelské.
Interpelanti se proto táží pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti uve-
dená censurní opatření, nebo proč nezakročily pří-
slušné censurní orgány?
2. Jaká opatření učinil pan ministr, aby jednak
zůstala v platnosti ústavou zaručená svoboda
tisku, jednak aby jí nebylo zneužíváno k obviňo-
vání ze zločinů nejpustšího rázu?
V Praze dne 14. května 1938.
Frank,
inž. Schreiber, Illing, Knorre, inž. Karmasin,
Nickerl, inž. Králíček, Axmann, Obrlik, Sandner,
Kundt, Fischer, Viereckl, Klieber, Hollube, Rüsler,
Stangl, dr inž. Lokscha, E. Köhler, dr Jilly, Jäkel.
1361/XII. (překlad).
Interpelace
poslance inž. F. Schreibra