Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938.

IV. volební období. 6. zasedání.

Překlad.

1248.

Návrh

poslanců G. Böhma, R. Sandnera a P. Nickerla
na doplnění zákona o pracovní době.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne ...........

jímž se doplňuje jedno ustanoveni zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n.,

o 8hodinné době pracovní.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 19. prosince 1918, č. 91
Sb. z. a n., o 8hodinné době pracovní se
doplňuje takto:

§ 1.
§ 6, odst. 3 se doplňuje takto a zní:

»Tyto mimořádné pracovní hodiny se
považují za práci přes čas a musí se zvlá-
ště platiti.

Sazba mzdy za tyto hodiny přes čas
budiž ve srovnání s obyčejnou mzdou
zvýšena nejméně o 25%.

2

Vzdání se mzdy za hodiny přes čas je
neplatné.

Dohody o paušální náhradě za hodiny
přes čas, lhostejno, jde-li o úředně povole-
né či nepovolené hodiny přes čas, jsou
neplatné, i když byly uzavřeny, než tento
zákon nabyl účinnosti.

Nárok na zaplacení hodin přes čas jest
nárokem mzdovým. «

§ 2.

Tato ustanovení nabývají účinnosti
prvního dne měsíce následujícího po vy-
hlášení tohoto zákona.

§ 3.

Tento zákon provede ministr sociální
péče v dohodě se súčastněnými ministry.

Odůvodnění.

Novelování zákona o pracovní době jest
nutné k ochraně oprávněných zájmů děl-
nictva, poněvadž se hromadně dějí poku-
sy o uznání mzdových a platových srá-
žek na účet náhrady za hodiny přes čas
úředně nepovolené. Dělníci a zaměstnan-
ci, kteří se ocitají v pochopitelném nekli-
du a vzrušení, očekávají, že zasáhne zá-
konodárce, tím spíše, že denně docházejí
nové zprávy, že se vyskytují takové
smlouvy, které neznamenají nic jiného než
odnětí dobře zasloužené náhrady za větší
práci proti zákonu požadovanou.

To, že se příslušný zaměstnavatel po-
kouší opírati se o plenární rozhodnutí nej-
vyššího soudu o paušalování náhrady za
hodiny přes čas, naprosto nic nemění
na protizákonnosti požadovaných změn
smluv, neboť nejvyšší soud ve svém roz-
hodnutí uznává jako platné jen takové
dohody o paušalování, které podléhaly
volnému rozhodování smluvních stran,
ale nejsou diktátem strany hospodářsky
silnější. Aby se však příště zabránilo

nesčetným sporům, dlužno vyplniti ny-
nější mezeru v zákoně, a to i v dobře mí-
něném zájmu sociálně smýšlejících za-
městnavatelů, kteří odmítají levně využí-
vati pracovní síly svých spolupracovní-
ků a tak podporovati nekalou soutěž.

Účinné potírání nešvaru hodin přes čas
má mimo to neobyčejně velký význam
pro snížení počtu nezaměstnaných a tím i
výdajů na podporu v nezaměstnanosti.

Doplněk zákona o pracovní době má
přihlížeti i k přirážce za hodiny přes čas
aspoň 25% k normální mzdě, což jest
smluveno ve Washingtonské dohodě, která
sice byla uveřejněna ve Sbírce zákonů a
nařízení, ale podle rozhodnutí nejvyššího
soudu nemá v tomto státě platnosti záko-
na, takže dosud soudy zpravidla zamítaly
aspoň 25% ní přirážku za hodiny přes čas.

Podle zkušeností z nalézací prakse jest
také vhodno, aby ve znění zákona byla
vyslovena i neplatnost toho, prohlásí-li
někdo, že se vzdává náhrady za hodiny
přes čas.

5

Navržené doplňky jsou nutností z prakse
vyplývající. «

Náhrada za hodiny přes čas jest soci-
álně ospravedlněná, poněvadž hodiny

přes čas jsou skutečně nutné jen v do-
bách konjunktury příslušného podniku.
Konjunktura však zvyšuje i výtěžek za-
městnavatelův. Podíl zaměstnancův na
tomto výtěžku jest samozřejmý.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociál-
něpolitickému.

V P r a z e dne 19. února 1938.

G. Böhm, Sandner, Nickerl,

E. Köhler, Hollube, dr Rösche, Birke, Fischer, Knorre, Stangl, Jäkel, Axmann,

Gruber, Hirte, Jobst, Illing, Kundt, inž, Lischka, May, inž. Künzel, Franz Němec,

F. Nitsch, Obrlik, inž. Schreiber, Sogl.