Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938.
IV. volební období. 6. zasedání.
Původní znění.
1245.
Odpověď
vlády
na naléhavou interpelaci poslance F. Nitsche
o způsobu likvidace společenstva »Deutsche Volksbank für Böhmen, registrierte
Genossenschaft mít beschränkter Haftung«, v Litoměřicích, jejž předepsalo vládní
nařízení ze dne 30. června 1937, č. 162 Sb. z. a n. (tisk 1210).
Společenstvu »Deutsche Volksbank für
Böhmen« v Litoměřicích byla výměrem
kuratoria Všeobecného fondu peněžních
ústavů v republice Československé ze dne
10. července 1933, č. 581/33 V. f., povo-
lena výpomoc, pozůstávající z 12, 000. 000
Kč jm. h. 4% dluhopisů tohoto fondu a
z 500. 000 Kč v hotovosti, s podmínkou,
že společenstvo ohlásí soudní vyrovnání
a nabídne věřitelům aspoň 45% vyrovna-
cí kvótu, jakož i že bude likvidovati.
Lhůta ke splnění těchto podmínek, stano-
vená původně do 15. července 1933, byla
celkem šestkráte prodloužena, a to výmě-
ry kuratoria fondu ze dne 29. září 1933,
č. 692/33, ze dne 2. února 1934, č. 1260/33,
ze dne 16. ledna 1935, č. 277/34, ze dne
14. května 1935, č. 392/35, ze dne 3. října
1935, č. 978/35 a ze dne 11. prosince 1935,
č. 1213/35. Původní podmínka v příčině
vyrovnání byla později pozměněna tak,
že fond byl ochoten připustiti i vyrovná-
ní mimosoudní, ovšem nejméně na 45%.
Výměrem ze dne 21. března 1934, č. 233
. 34, kuratorium Všeobecného fondu upo-
zornilo společenstvo, že po bezvýsledném
uplynutí lhůty, stanovené ke splnění u-
vedených podmínek, nebude se cítiti vá-
záno příslibem uvedené výpomoci, a toto
upozornění opakovalo ve výměrech po
něm následujících, jimiž prodlužovalo na-
před uvedenou lhůtu. Kuratorium Vše-
obecného fondu osvědčilo přemíru shoví-
vavosti vůči ústavu i v tom, že společen-
stvu uvolnilo část podpory per 888. 281
Kč na proplacení drobných vkladů. Vede-
ní společenstva však neprojevilo oprav-
dové snahy o splnění uvedených podmí-
nek, ač i se strany ministerstva financi
bylo na ně při prodlužování příročí, naří-
zeného pro společenstvo podle zákona ze
dne 10. října 1924, č. 240 Sb. z. a n., v
tomto směru usilovně naléháno, a ome-
zovalo svoji činnost na plané úsilí o zvý-
šení uvedené výpomoci.
Postupem času byla majetková podsta-
ta společenstva stravována znehodnoco-
2
váním aktiv, zejména pohledávek, jichž
dobyvatelnost se stále více znesnadňova-
la, a dále provozními ztrátami, přivede-
nými jednak neúměrnou režií, jednak vy-
sokým stavem nevýnosných aktiv, hlav-
ně pohledávek, jež nesnesly zúročení.
Ztenčení majetkové podstaty společen-
stva mělo za následek, že soudní vyrov-
nání s věřiteli stalo se nemožným, takže
by nebylo zbývalo než na jeho jmění uva-
liti konkurs, při němž však by byli nekry-
tí věřitelé (3. tř. konkursní) téměř vyšli
na prázdno. Aby se zabránilo úplnému
ochuzení těchto věřitelů, byla hledána no-
vá cesta k uspořádání poměrů společen-
stva a za daných poměrů uznáno jediné
schůdném řešení uskutečněné cit. vlád-
ním nařízením ze dne 30. června 1937,
č. 162 Sb, z. a u. Než bylo k tomuto
řešení přikročeno, byl stav společenstva
znovu přezkoušen revisí, kterou provedlo
revisní oddělení Revisní jednoty bank v
Praze v květnu a červnu 1936. Při této
revisi bylo zjištěno, že DO uspokojení
přednostních věřitelů, jichž se cit. vlád-
ní nařízení ve shodě s platnými zásadami
konkursního a vyrovnacího řádu nedotý-
ká, zbyla pro nekryté věřitele s pohle-
dávkami v celkové částce okr. 70. 439. 000
Kč aktiva v odhadnuté hodnotě jen ca
12, 350000 Kč, jež by byla tedy stačila
na vyrovnání uvedených pohledávek po-
dílem asi 175%, resp. po započtení likvi-
dačních výloh a odbytného úřednictvu v
okr. částce 2, 300000 Kč, jen podílem asi
142%. Revise byla provedena se zřete-
lem na zamýšlenou likvidaci: podle toho
muselo býti též postupováno při hodno-
cení aktiv a též bylo nutno počítati s li-
kvidačními výlohami a obytným pro ú-
ředníctvo. Tím se částečně vysvětluje
rozdíl oproti nálezu téhož revisního od-
dělení z roku 1933. Hlavní nříčina tohoto
rozdílu tkví však ve zmíněném již zne-
hodnocení imění a v Dostupném stravo-
vání majetkové podstaty.
O správnosti a naprosté objektivitě po-
sudku Revisní jednoty bank z roku 1936
svědčí dosavadní výsledek likvidace ak-
tiv společenstva, neboť tento výsledek
jest celkově spíše ještě o něco horší, než
stav. zjištěný uvedenou revisí. I kdyby
se však přece podařilo dosáhnouti celého
likvidačního výtěžku, s nímž počítala ta-
to revisní zpráva, a tudíž by na nekryté
věřitele zůstalo z něho okr. 10, 050. 000 Kč,
vzrostla by po zvýšení této částky o
10, 400000 Kč, představujících dnešní kur-
sovní hodnotu 12, 000. 000 Kč nom. původ-
ně přislíbených fondových dluhopisů (kurs
8675), a o hotovost 500. 000 Kč, úkojná
podstata pro nekryté věřitele pouze na
20, 950. 000 Kč, čímž by bylo možno vy-
rovnati jejich pohledávky podílem jen asi
29. 5 %. Naproti tomu podle cit. vlád. na-
řízení č. 162'1937 Sb. z. a n. obdrží v nej-
nepříznivějším případě tito věřitelé na vy-
rovnání svých pohledávek 3% dluhopisy
Všeobecného fondu v množství, jehož
jmenovitá hodnota se rovná 60% těchto
pohledávek; počítají-li se tyto dluhopisy
jen bursovním počátečním kursem 63. 50.
kterýžto kurs jest pokládati za vývojo-
vou základnu a o němž lze předpokládati,
že se postupem času zvýší, znamená to
uspokojení v hotovosti nejméně podílem
38 1 %, nehledíc k tomu, že řada vklada-
telů dojde uspokojení daleko vyšším po-
dílem na základě výjimek cit. vládním na-
řízením připuštěných. Toto nadlepšení.
jehož se tu věřitelům dostává, jde ovšem
na účet prostředků Všeobecného fondu.
Z tohoto vylíčení jest patrno,
1. že rozdílnost výsledků jednotlivých
revisí tkví především v tom. že majetko-
vá podstata se postupem doby stravova-
la, a že poslední revise, provedená Revis-
ní jednotou bank. byla naprosto věcná a
ve své střízlivosti nešla ani tak daleko,
jak objevují zkušenosti z likvidace pod-
staty společenstva. Není tudíž důvodu,
aby výsledky této revise byly ještě pře-
zkoušeny jiným revisním orgánem;
2. že věřitelé ústavu jsou ve shodě s
příslibem, daným vládou v odpovědi na
interpelaci posl. F. Nitsche a inž. Lischky
(tisk 792 posl. sněm. z r. 1937), řešením,
které bylo provedeno nařízením č. 162/
1937 Sb. z. a n.. uspokojeni daleko lépe
než by toho dopouštěl majetkový stav
společenstva, a to i tehdy, kdyby se do
jeho majetku započítala výpomoc, přislí-
bená kuratoriem Všeobecného fondu v
roce 1933, sestávající z 12, 000. 000 Kč jm.
3
h. 4% dluhopisů tohoto fondu a z 500. 000
Kč v hotovosti, a
3. že společenstvo nesplnilo podmínek,
jimiž bylo vázáno uvolnění této výpomo-
ci, ač na splnění těchto podmínek bylo na-
léháno a byla mu k tomu několikrát pro-
dloužena lhůta, tudíž že zanikl jeho nárok
na tuto výpomoc.
hledíc k těmto skutečnostem a pro ne-
možnost opatřiti úhradu nákladu, jehož
by si ještě příznivější uspokojení věřite-
lů společenstva vyžádalo, neshledává vlá-
da důvodu ke změně cit. nařízení č. 162
1937 Sb. z. a n., ani k žádnému jinému
opatření.
V Praze dne 17. února 1938.
Předseda vlády:
Dr Hodža, v. r.