Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938.
IV. volební období. 6. zasedání.
Překlad.
1202.
Návrh
poslance J. Röslera
na změnu § 104, odst. 1, písm. a) zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z.
a n., ve znění zákona ze dne 13. července 1934, č. 143 Sb. z. a n., o pojištění
zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:
Zákon
ze dne.........................
jímž se mění § 104, odst. 1, písm. a) zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb.
z. a n., ve znění zákona ze dne 13. července 1934, č. 143 Sb. z. a n., o po-
jištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
V § 104, odst. 1, mění se ustanovení písm.
a) a znějí:
a) těhotným a šestinedělkám je poskyto-
vati dávky podle § 95, II, č. 2 a 3, jen ten-
kráte, byly-li za posledních 12 měsíců před
porodem aspoň 90 dní pojištěny; tato lhůta
může býti prodloužena až na 120 dní.
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vy-
hlášení a provede jej ministr sociální péče.
Odůvodnění:
Pomáhati při mateřství jest jedním
z nejvznešenějších úkolů sociálního pojiš-
ťovnictví. Význam pomoci matkám po roz-
ličné stránce nemusí býti dále odůvodňo-
ván. Podle ustanovení zákona nyní plat-
ných se vsak páče o matky stala pro vět-
šinu pojištěnek ilusorní, neboť většina ne-
mocenských pojišťoven použila možnosti
určiti ve stanovách pojišťovací lhůtu na
180 až 270 dní v posledních 12 měsících
před porodem.
Tímto ustanovením § 104, 1, a), má se
předejíti, aby těhotné ženy ze spekulace
nevstupovaly do zaměstnání. Takové spe-
kulativní nastoupení práce jest za nyněj-
šího stavu pracovního trhu samo sebou
vyloučeno. Zvláště rozšíření pojišťovací
lhůty na 270 dní postrádá po této stránce
jakéhokoliv oprávnění.
Určováním tak dlouhých lhůt se však
maří nárok většiny pojištěnců na pod-
statné úkony při pomoci v mateřství.
Tento stav je nesociální a neodůvodněný
a vyžaduje změny.
Proti nadměrnému zatížení pojišťoven
úkony na pomoc v mateřství je učiněno
opatření ustanoveními § 104, odst. 2.
Většina pojišťoven vybírá jako pojistné
přes 4'8% průměrné denní mzdy a jest
tím dostatečně chráněna proti nadměr-
nému zatížení úkony na pomoc v mateř-
ství.
Určení nejkratší čekací lhůty od 180 do
270 dní jest tedy sociální krutostí a prak-
ticky působí, že důležité úkony při pomoci
v mateřství jsou zrušeny.
Lhůty by se proto měly zkrátiti na 90
nebo 120 dní, což se zřetelem na nynější
hospodářskou situaci lze považovati za
přiměřené.
Snížení nejkratší lhůty opravňující k ná-
roku na 90 nebo 120 dní není ohrožením
nemocenských pojišťoven, ale pro tisíce
pojištěnců jest účinnou pomocí.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru
sociálně politickému.
V Praze dne 15. ledna 1938.
Rösler,
Knöchel, inž. Lischka, E. Köhler, Stangl, Illing, Nickerl, Knorre, Hirte, inž. Karmasin,
Fischer, Birke, Gruber, G. Böhm, F. Nitsch, May, Wollner, dr Kellner, Axmann, Franz
Němec, Obrlik.
Státní tiskárna v Praze. - 354-88.