Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937,
IV. volební období. 6. zasedání.
1196.
Interpelace:
I. posl. Révaye min. spravedlnosti o veřejném vystoupení Ilji Hadžegy, presidenta krajského
soudu v Užhorodě,
II. posl. Révaye min. spravedlnosti o bezohledné konfiskační praxi státního zastupitelství v Už-
horodě,
III. posl. Révaye min. školství a národní osvěty o přeložení odborného učitele Josefa Hůrky
z úředních důvodů,
IV. posl. Révaye min. školství a národní osvěty o nesprávném postupu školního inspektora
Fedora a školského referátu v Užhorodě,
V. posl. Révaye min. národní obrany a min. školství a národní osvěty, že se vůči učitelům vo-
jínům na Podkarpatské Rusi nedodržují ustanovení § 5 zákona č. 279/1934 Sb. z. a n.,
VI. posl. dr Jillyho min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o nedostatečném potírání stále
více se šířící epidemie záškrtu,
VII. posl. Petráška min. školstva a nár. osvěty vo věci predĺženia polročných školských prázdnin
na celý týždeň,
VIII. posl. dr Fencika min. školství a národní osvěty o nákupu knih pro Školní a učitelské knihovny,
IX. posl. dr Fencika min. spravedlnosti o zabavení č. 261 časopisu "Náš Puť" v Užhorodě,
X. posl. dr Fencika min. spravedlnosti o zabavení č. 246 užhorodského časopisu "Naš Puť",
XI. posl. dr Fencika předsedovi vlády, min. financí a min. zemědělství o dani z vína pro vlastní
potřebu,
XII. posl. dr Fencika min. školství a národní osvěty o schůzi rodičů v ruském gymnasiu v Bere-
hově a o nedůstojném chování žáků téhož gymnasia,
Xlll. posl. dr Fencika předsedovi vlády o manifestaci Ukrajinců v Užhorodě dne 17. října 1937,
XIV. posl. dr Fencika předsedovi vlády, min. školství a národní osvěty, vnitra a spravedlnosti
o zavedení připuštěných ruských učebnic do karpatoruských škol a o rozřešení jazykové
otázky na Podkarpatské Rusi.
1196/I (překlad).
Interpelace
poslance J. Révaye
ministrovi spravedlnosti
o veřejném vystoupení Ilji Hadžegy, presi-
denta krajského soudu v Užhorodě.
V č. 241 časopisu "Russkij Narodnyj Golos" ze
dne 17. listopadu 1937 byl otištěn článek s nápisem
"Na ochranu prováděné pravdy", jejž podepsal
president krajského soudu v Užhorodě dr Ilja Had-
žega.
V tomto článku pan dr. Hadžega ostře zaútočil
na Učitelskou hromadu, organisaci všech podkar-
patských ukrajinských učitelů a při kritice někte-
rých vět z článku otištěného v orgáne Učitelské
hromady "Učitelskyj Holos" volá na ukrajinské
učitelstvo Podkarpatské Rusi státní zastupitelství
slovy: "... může býti předmětem pro posouzení
příslušných úřadů státního zastupitelství. "
V další části tohoto svého článku přisuzuje ukra-
jinskému učitelstvu a ukrajinské inteligenci vů-
bec myšlenky a názory ničím nepotvrzené, proti
kterým ukrajinské učitelstvo co nejostřeji bojo-
valo a bojuje.
2
Háje se před názorem ukrajinského učitelstva,
že o otázce vyučovacího jazyka nemohou rozho-
dovati sedláci, kteří se nedovedou ani podepsati,
píše: "Je-li tomu tak, přímým důsledkem je závěr,
že ani všeobecné, rovné a tajné hlasování, základ
naší demokracie, není Ukrajincům po chuti. "...
"Kdybychom kráčeli cestou časopisu "Učitelský
Holos", to jest přiznávali právo rozhodovati o vy-
učovacím jazyku svého národa pouze inteligenci,
mohli bychom dospěti k tomu, že bude ospravedl-
něn i ten režim, jemuž jsme se vždy vyhýbali. Před
převratem byla naše inteligence značnou mírou
pomaďarštěná, a kdyby byla ona rozhodovala, pak
i Apponyiův zákon byl by se jí hodil. "
Vyčítaje ukrajinskému učitelstvu, že svým
ostrým vystoupením proti provedení plebiscitu
o vyučovacím jazyku podkopává vážnost místních
úřadů a vlády vůbec, sám píše: "Komenský učil,
že se děti mají vyučovati v rodném jazyku, že
každý národ má míti svou školu. Hle, i my to do-
stáváme po 18 letech poukrajinšťování. Rusové
dostávají ruskou školu a Ukrajinci i tak svou
mají. Dosud totiž naše školská politika odporovala
všem výše uvedeným autoritám a tedy - odpo-
rovala demokracii".
Trvaje na "ruské" řeči jako vyučovacím jazyku
v obecných školách hájí ji člověk, který ji sám do
dneška neovládá, domáhá se "ruské" školy člověk,
který sám své děti posílal do školy české.
Jak lze pohlížeti na dr I. Hadžegu jako na ne-
stranného a objektivního presidenta soudu, před-
sedu odvolacího senátu v Užhorodě, když zaujímá
tak jednostranné a neobjektivní stanovisko ve věci
školského plesbicitu a ukrajinského učitelstva na
Podkarpatské Rusi?
Tážeme se pana ministra spravedlnosti:
1. Ví-li o tomto vystoupení presidenta krajského
soudu v Užhorodě dr Ilji Hadžegy, a jak na ně po-
hlíží?
2. Nepovažuje-li pan ministr toto vystoupení za
takové, které by mohlo uvésti v pochybnost ne-
strannost a objektivitu soudce a presidenta kraj-
ského soudu dr I. Hadžegy Ve věcech soudních?
3. Co hodlá pan ministr učiniti, aby soudní či-
nitelé nevystupovali příště tak neobjektivně a jed-
nostranně v otázkách obecních, kulturních a poli-
tických?
V Praze dne 27. listopadu 1937.
Révay,
Frant. Němec, Kopasz, F. Kučera, Vaverka, Jaša,
Nový, Jurnečková-Vorlová, R. Chalupa, Schulcz,
Remeš, Ešner, Brožík, Benda, Hladký, Pik,
dr Goldstein, dr Macek, Laušman, J. Kučera,
Tymeš, Klein, Dlouhý, A. Langer.
1196/11 (překlad).
Interpelace
poslance J. Révaye
ministrovi spravedlnosti
o bezohledné konfiskační praksi státního
zastupitelství v Užhorodě.
Ukrajinsky psaný čtrnáctideník "Vpered" těší
se již delší čas značné pozornosti censury a státní
zastupitelství v Užhorodě jej bez zvláštních dů-
vodů zabavuje. Zabavují se líčení skutečně prav-
divá, uveřejněná ve veřejném zájmu, kritické po-
známky a protesty proti nesprávnostem.
1. V čísle 7, ročník XVIII., ze dne 1. května
1937 v článku: "Exekutor sebral husu sedící na
vejcích" byly zabaveny tyto odstavce:
"Bude-li náš stát takto hospodařiti, daleko ne-
dojde. Budou-li finanční úřady posílati do našich
vesnic takové exekutory, kteří se neohlížejí na
rozvoj hospodářství, na živobytí lidí, nýbrž budou
bráti poslední slepičku nebo husičku, co bude
dále?
Tento případ bylo by lze považovati za bajku,
kdyby to nebyl smutný případ ze života na našich
vesnicích. A kolik takových faktů se děje?"
2. V čísle 18 téhož ročníku ze dne 15. září 1937
byl zabaven celý níže uvedený článek.. Dotaz na
četnické velitelství":
"Dotaz na četnické velitelství.
S několika míst dostáváme informace, že ně-
kteří páni četníci vedle své úřední funkce věnují
nejvíce pozornosti organisování českých škol. Ta-
kové případy se staly ve Ljuté, v Poroškově, a po-
sledně se to stalo v Nižním a Vysním Sardu a
Vlachovu, četníci buď přemlouvají nebo všelija-
kými jinými způsoby nutí rodiče, aby dávali své
děti do české školy, neboť pouze ona je státní a
dobrou školou. (?)
Náš informátor nám tvrdil, že pan vrchní ve
Vlachovu a v Nižním Sardu rodičům přímo vy-
hrožoval, že budou trestáni, nezapíší-li své děti
do české školy. Je těžko věřiti takovým tvrzením.
Ale když jsme vyslovili pochybnosti, jak mohou
četníci trestati lidi, odhalili jsme celou řadu mož-
ností, za které četnictvo zapisuje k potrestání.
A skutečně, když věříme praksi, která se provo-
zuje v našich vesnicích, všechno se může u nás
státi.
Není v pořádku komín, zapíšou. Vyběhlo pra-
sátko na ulici - zapíšou. Příkop u cesty není čistý
- zapíšou. Požární nářadí není v pořádku - za-
píšou. Tedy, jak je zřejmo, na vesnici se všechno
zapíše a okresní úřad - udílí tresty.
Je-li to pravda, že se to děje u nás, může míti
pravdu i náš informátor, že četníci mohou vy-
hrožovati i tresty.
Ale takový postup není správný. Četnictvo není
proto, aby organisovalo české školy, trýznilo rodiče
a nahánělo ukrajinské děti do těch škol, nýbrž
proto, aby udržovalo bezpečnost. Rozumí-li někdo
jinak svým úkolům v naší vesnici, nemá tam
místa.
Z tohoto důvodu obracíme s tohoto místa pozor-
nost zemského vicepresidenta a zemského četnic-
kého velitelství na takové činy některých četníků
(čest výjimkám) a žádáme, aby pro četníky byly
vydány patřičné instrukce a aby vinníci byli po-
trestáni. "
3
3. V čísle 20 téhož ročníku ze dne 15. října 1937
v článku: "Rodičovské schůze na měšťanské škole
v Užhorodě" byly zabaveny tyto odstavce:
"Všichni otcové již dříve byli polekáni svévol-
ným a protizákonným vypsáním t. zv. plebiscitu,
který nařídilo ministerstvo školství na Podkarpatí,
aby za každou cenu, nátlakem a podvodem získalo
od neorientovaných lidí rozhodnutí o zavedení rus-
kých, totiž moskevských knížek a příruček do
obecných a měšťanských škol v zemi. "
"Ministerstvo školství s p. dr Frankem v čele
spáchalo druhou křivdu na našem školství, když
nařídilo plebiscit. Hlasování rodičů se koná tak,
že jsou zastrašováni, činí se na ně nátlak a jsou
klamáni. Z demokratické zásady, která jest zá-
kladem každého plebiscitu, tropí se pustý výsměch,
neboť se táží našich lidí na vesnicích: "Z jakých
knih mají učiti vaše děti, z ruských nebo ukrajin-
ských?" Lze pochopiti, že lidé, kteří se obyčejně
považují a nazývají "ruskými lidmi", prohlašují,
že si přejí ruských učebnic. Pak nesvědomití uči-
telé a jiní šalebníci prohlašují, že se rodiče vy-
slovili pro ruské, totiž pro moskevské příručky a
věc je pro ně skončena.
Tak ministr Franke za krátký čas svého půso-
bení v ministerstvu školství spáchal již velmi
mnoho křivd a škod na naší škole. Celá léta v bu-
doucnosti bude nutno léčiti rány, které zasadil
našemu národu. "
4. V čísle 22 téhož ročníku ze dne 15. listopadu
1937 byl zabaven celý níže uvedený článek:
"Kdo bude odpovídati za následky?
Seješ-li vítr, sklidíš bouři.
Když získal působnost zákon č. 172, který určil
pravomoc guvernéra a orgánů, které se tvoří
v autonomní zemi, nějak náhle se začaly měniti
vzájemné poměry mezi obyčejnými lidmi, úředníky
a dokonce mezi jednotlivými úřady.
Třebas těžký, ale klidný a tichý život našich
verchovinců se najednou proměnil ve zlověstnou
bouři. Jazyková otázka u nás dospěla k rekordní-
mu zmatku. Všude se pociťuje jakési štvaní, straš-
ná nenávist mezi dvěma jazykovými tábory, nářek
a nespokojenost. Slyším od jedné babičky trpký
nářek na pány, na šalebníky, neboť prý ani Ma-
ďaři nám nezakazovali naši mateřštinu, ale nyní
chtějí nám vnutiti cizí a naše odníti.
Rád bych babičku ujistil, že to není pravda, že
nikdo nám nebere naši řeč, nesmí a nemůže ji
odebrati. Ale marně. Nyní již i stařičká babička
skutečně chápe, že se na ní páše násilí, neboť se
její vnukové duševně od ní odtrhávají, učí je, aby
nerozuměli své staré babičce. A skutečně, jakáž
to tragedie, jakýž to zlý osud našeho národa. Ne-
dosti na tom, že se lidé již několik měsíců nemo-
hou dočkati ani té zplesnivělé kukuřice, a zde ještě
si musí namáhati mozek, odkud vzíti nové "ruské
učebnice", a jak by se i sami mohli aspoň trochu
naučiti moskevskému jazyku, aby se později je-
jich vlastní děti jim neposmívaly a jimi neopo-
vrhaly.
Lidé zanechali své práce a místo toho se usi-
lovně trápí nad "jazykovou otázkou" od rána do
pozdní noci.
Křiky, sváry a dokonce i půtky jsou na denním
pořádku.
A zde se mimovolně naskytuje otázka: Komu je
zapotřebí těchto svárů, kdo z nich bude míti uži-
tek? Je zřejmé, že z toho nebude míti žádného
užitku ani náš národ, ani republika, - jen naši
nepřátelé. A je-li tomu tak, proč tedy vláda do-
voluje činiti podobné pokusy s naším pokorným
národem? Proč dovoluje všelikým prodejným oso-
bám Fencikovců a Bródyovým agitátorům využí-
vati odpovědné chvíle pro jejich zrádnou proti-
státní agitaci, k rozbití vnitřního společenského
života našeho národa? Proč zdejší notářské úřady
a četnictvo neučiní přítrž této zločinné agitaci, ale
naopak velmi pečlivě spisují protokoly a těmi,
kdož si troufají vysloviti slovo pravdy na obranu
naší mateřské ukrajinské řeči? Proč právě nyní
velmožný pan notář v Izkách dostává odkudsi
přísné rozkazy, aby zakazoval škole nositi ve svá-
tek dne svobody zemský modrožlutý prapor záro-
veň se státním praporem? Tážeme se přislušných
úřadů, od koho ještě zmíněný notář dostává ta-
kové rozkazy, když okresní úřad ve Volovém zaslal
přímo škole povolení užívati zemského praporu?
Proč konečně otcové svých dětí nemají práva
říci ani slova na obranu své mateřštiny, ale notář,
který se svou rodinou mluví pouze maďarsky, má
právo pobuřovati lidi, loviti na ulici prostřednic-
tvím svého pomocníka, cestáře z Izek, nevědomé a
neuvědomělé lidi a nutit je, aby podpisovali pro-
testy proti svému vlastnímu jazyku, proti sobě
samým? Tyto dotazy vyžadují bezodkladného vy-
světlení a odstranění takových nenormálností v ny-
nějším kulturním životě našeho národa, čas ne-
čeká. Tato věc čím dále tím více přibírá hrozi-
vější ráz a může vésti ke zlým následkům. A kdo
potom bude za to vše odpovídati?
Je tedy konečně nutno učiniti přítrž bezpráví,
neboť potom může již býti pozdě.
V Izkách dne 31. října 1937.
Občan z Izek. "
5. V témž čísle v článku "Zpráva První centrál-
ní ruské národní rady" byla zabavená tato část
zprávy:
"... do rukou a v případě potřeby protestovati
před celým kulturním světem proti opatřením,
která podkopávají národní čest a znemožňují roz-
voj kultury.
Dále poznamenal pan předseda, že během 18 let.
od připojení Podkarpatské Rusi k československé
republice, neprožíval náš národ takové bouřlivé
doby, jako právě nyní. A proto musíme odložiti
všechny hádky a spěchati na obranu naši rodné
ukrajinské kultury.
Národní rada protestuje proti plebiscitu o škol-
ních učebnicích, jejž nařídily školské úřady, a to
proto, že považuje tento veřejný plebiscit za proti-
zákonný a protiústavní, a způsob, jak se provádí.
za falšování zásad demokratické republiky.
Národní rada protestuje proti štvaní proti ukra-
jinským kulturním činitelům, proti umělému vy-
volávání politických sensací a proti neodůvodně-
ným policejním domovním prohlídkám u státních
zaměstnanců (jak se to stalo ve čtyřech případech
v Berehově) a protestuje proti zabavování čítá-
renských knihoven. "
6. V brožuře "Rusín nebo Ukrajinec", vydané
u příležitosti sjezdu všech odborů Prosvity, byly
zabaveny tyto odstavce:
4
"Jen náš národ chtějí naši nepřátelé udržovati
v neuvědomení, aby sám nevěděl, čím jest a který
jest jeho mateřský jazyk. Nazývají nás Rusíny,
Rusňáky, Velkorusy, Malorusy. Ale většinou uží-
vají těchto názvů naši vrahové, nepřátelé, v náš
neprospěch. Nepřátelé nás těmito názvy drobí a
tříští na části, aby mezi sebou válčily, aby bratr
šel proti bratra, protože se části dají snáze podro-
biti a udržovati v temnotách, v neuvědomení... "
(str. 3).
"... inspektoři přející Rusům a jiní protinárod-
ní činitelé pronásledují učitele pouze proto, že vy-
učují fonetickým pravopisem. To jest křivda na
světě neslýchaná. Pryč s takovými inspektory,
kteří nedovolují, aby se naše děti učily skutečně
spisovnému jazyku!" (str. 16).
(Konec): .....pryč s těmi, kdož tajně podporují
Velkorusy!"
Str. 9: "Máme mnoho nepřátel, kteří všemi si-
lami bojují proti našemu jménu "Ukrajinec", ale
jak to může zajímati Žida, Maďara, Čecha, Polá-
ka nebo Moskala, že se sami jmenujeme Ukrajinci,
to je přece naše, a nikoliv jejich věc!"
7. V časopise "Učitelskyj Holos" z listopadu
1937, č. 11, bylo zabaveno:
a) Z článku "Historická hanba" tyto odstavce:
"Nikdy toho nebylo a snad ani nebude, dokonce
v nejtemnější Africe, aby tvrzení filologů mohli
popírati nevzdělaní, málo uvědomělí lidé. To se
může státi jen u nás, na Podkarpatí, kde je vše
možné. Všem je známo, že školský referát v Už-
horodě vydal nařízení o plebiscitu o vyučovacím
jazyku v našich školách. Rozumný člověk neví,
má-li plakati nebo se smáti této komedii. Sedlák,
který se neumí podepsati, který nezná ani jednu
ani druhou mluvnici, rozhodne, ze které se má jeho
dítě učiti? Sedlák, uvedený v omyl výrazem "rus-
ký", neví, pro co hlasuje. To je přímo podvod,
neboť náš sedlák ví pouze to, že je "Rusín", pro-
tože tak ho jmenovali, tak mu vtloukají do ne-
vzdělané hlavy ještě dnes nepřátelé naší mateř-
štiny a nepřátelé našeho skutečného národního
jména".
b) Z článku "Věda je věc důvěry": "Při našem
v celém kulturním světě proslulém školském ple-
biscitu, totiž při hlasování o školních učebnicích,
stalo se velmi mnoho nemožných zvláštností, nad
nimiž by kulturní člověk užasl, že se v srdci Evro-
py, v kulturní střední Evropě mohl zroditi člověk,
v jehož hlavě se mohla vylíhnouti taková nemož-
ná myšlenka. "
Bezohledné zabavování časopisů, které stále pro-
jevují svůj kladný poměr ke státu, zbytečně vzbu-
zuje rozhořčení naší veřejnosti, neboť v daném
poměru vidí jednostranný postup proti časopisům
psaným ukrajinským jazykem. Nepromyšlené za-
bavování nedovoluje napravovati nezdravé zjevy
v našem společenském a národním životě a od-
nímá demokratické právo kritisovati nesprávná
opatření, která nejsou potřebná, a proto je taková
praxe velice nebezpečná a může jen poškoditi
dobré jméno demokratické republiky. Proto se
v zájmu veřejného dobra tážeme pana ministra
spravedlnosti:
1. Ví-li, jak bezohledně zabavuje užhorodský
censor časopis "Vpered"?
2. Je-li ochoten naříditi státnímu zastupitelství
v Užhorodě, aby postupovalo promyšleně a v du-
chu demokratických zásad zákonů naší republiky?
V P r a z e dne 27. listopadu 1937.
Révay,
Frant. Němec, F. Kučera, Vaverka, Jaša, Nový,
Pik, Jurnečková-Vorlová, dr Macek, Dlouhý,
Kopasz, R. Chalupa, Tymeš, Benda, Klein, Remeš,
Brožík, Ešner, Laušman, Schulcz, A. Langer,
Hladký, dr Goldslein, J. Kučera.
1196/III (překlad).
Interpelace
poslance J. Révaye
ministrovi školství a národní osvěty
o přeložení odborného učitele Josefa Hůrky
z úředních důvodů.
Josef Hůrko, definitivní učitel podle § 4 zákona
č. 104/1926 Sb. z. a n., dočasný odborný učitel na
státní měšťanské škole v Tácově, ženatý, mající
15 let učitelské služby, z nichž 7 let učil na státní
měšťanské škole v Tácově, byl dekretem školního
inspektorátu v Tácově ze dne 30. srpna 1937, č.
2349/37, podle příkazu školského referátu ze dne
26. srpna 1937, č. 158. 657/37, z úředních důvodů
náhle přeložen na státní měšťanskou školu v Ne-
resnici.
Na uvolněné místo na škole byla jmenována od
1. září 1937 nekvalifikovaná výpomocná učitelka
Olga Akatěvá, roz. Trembická, která nemá ani
učitelského vzdělání pro obecné školy, ani středo-
školské zkoušky dospělosti pravoplatné v Česko-
slovenské republice.
Zmíněný učitel, poněvadž nemohl nalézti v Ne-
resnici vhodného bytu pro rodinu, byl nucen za-
nechati svou rodinu v Tácově a sám žíti v Neres-
nici. Z tohoto důvodu podal dne 7. září 1937 žádost
referátu ministerstva školství a národní osvěty
v Užhorodě, aby mu byly přiznány diety za ve-
dení dvojí domácnosti. Jako odpověď na tuto žá-
dost vyzval podle nařízení zmíněného referátu ze
dne 23. září 1937, č. 166. 095/37 ťačovský školní
inspektorát Josefa Hůrku dne 1. října 1937, aby
odvolal svou žádost o přiznání diet a pak bude
zase přeložen na své předcházející místo do Ta-
čova. To se stalo. Potom školní inspektorát dekre-
tem ze dne 1. října 1937, č. 2768/37 přeložil jme-
novaného dnem 1. října 1937 zpět na měšťanskou
školu v Ťáčově. Dne 5. října 1937 nějaký pan Fe-
dak telegraficky intervenoval prý jménem rodičů
dětí docházejících do měšťanské školy, aby vý-
pomocná učitelka Akatěvá zůstala v Tácově na
měšťanské škole, neboť byla jmenována výpomoc-
nou učitelkou na obecné škole v Bělovarci. Na to
školský referát dekretem ze dne 6. října 1937,
č. 168 640/37 přeložil Josefa Hůrku na státní měš-
ťanskou školu v Jasině.
5
Úmysl byl zřejmý, bylo nutno na soukromé, po-
chybné přání uvolniti místo pro výše zmíněnou vý-
pomocnou, nekvalifikovanou sílu. Nikdo ze široké
veřejnosti si nemůže nikterak vysvětliti, že týž
úřad, který dne 23. září 1937 hodlal ještě šetřiti
státní pokladnu, dne 6. října již odstoupil od této
zásady a přeložil Josefa Hůrku po druhé z úřed-
ních důvodů. V dekretu jest několik chyb, na př.
jest adresován do Jasině, kam se překládá z Ne-
resnice proto, že v Neresnici není vhodného bytu,
ačkoliv uvedený v té době již vyučoval na měš-
ťanské škole v Tácově. Nutno se ještě zmíniti, že
uvedený byl kvalifikován dobře, nebyly proti němu
žádné stížnosti, nebyl ani jednou protokolárně vy-
slechnut a nebyl mu udělen ani pořádkový trest.
Jmenovaný byl činný mimo školu a vystupoval se
svým sborem na všech státních oslavách a je auto-
rem schválené učebnice vlastivědy. Takový postup
musí vzbuditi velké rozhořčení mezi učitelstvem,
neboť není zde záruky klidné práce a nikdo z uči-
telů neví, zda školský referát některého dne nařídí
jeho přeložení z úředních důvodů. Takový postup
musí vzbuditi značný úžas rodičů, kteří nemohou
pochopiti, že ačkoliv zde není provinění ani zlo-
činu, přece byl učitel úředně přeložen.
Takový postup lze považovati jen za lehkomysl-
né dělání zbytečných výdajů státní pokladně v do-
bě, kdy se stále prohlašuje, že je nutno šetřiti,
a kdy parlamentní úsporná komise vede dlouhé
debaty i nad nejpotřebnějšími výdaji, mají-li se
schváliti či nikoliv. Konečně je nutno ještě zdů-
razniti, že uvedený podal stížnost v ministerstvu,
ale dosud o ní rozhodnuto nebylo.
Proto se tážeme pana ministra školství a národ-
ní osvěty:
1. Schvaluje-li takový postup školského referátu
v Užhorodě?
2. Je-li ochoten naříditi, aby zbytečně způsobe-
né výlohy byly státní pokladně refundovány?
3. Je-li ochoten vyšetřiti celý případ a naříditi,
aby definitivní učitel Josef Hůrko byl přeložen na
své předcházející místo v Ťačově?
4. Je-li ochoten zakázati, aby se příště neopako-
vala podobná přeložení z úředních důvodů?
V P r a z e dne 27. listopadu 1937.
Révay,
Frant. Němec, F. Kučera, Vaverka, Jaša, Nový,
Jurnečková-Vorlová, Pik, dr Macek, K. Chalupa,
Kopasz, Benda, Dlouhý, Tymeš, Klein, Remeš,
Brožík, Jar. Kučera, Ešner, Laušman, dr Gold-
stein, Hladký, A. Langer, Schulcz.
1196 IV (překlad).
Interpelace
poslance J. Révaye
ministrovi školství a národní osvěty
o nesprávném postupu školního inspektora
Fedora a školského referátu v Užhorodě.
Učitelský sbor státní obecné školy v Komárov-
cích (okres užhorodský) se koncem školního roku
1936/1937 usnesl většinou hlasů, že ve školním
roce 1937/1938 bude užívati i dále učebnic sepsa-
ných jazykem podkarpatských Rusínů, tedy jazy-
kem ukrajinským, jejž zákon označuje jako jazyk
maloruský. školskému referátu se to nelíbilo a
proto přípišem ze dne 8. září 1937, č. 2600/37 na-
psal správě školy, aby byly zavedeny nové, tak
zvané "ruské" učebnice, které vydal Učitelský
spolek. V tomto připíše bylo napsáno: .....Vy mu-
síte dbáti požadavku obyvatelstva a vyhověti mu.
Členové učitelského sboru, kteří nesouhlasí s pro-
tokolárním požadavkem rodičovské rady, musí
dbáti požadavku národa a rozhodnutí většiny uči-
telského sboru. Pokud by tomuto nařízení nebylo
vyhověno, oznamte to zdejšímu úřadu. "
Ačkoliv dne 8. září t. r. rodičovská sdružení ne-
měla ještě žádného vlivu na zavedení učebnic, tři
učitelky z pěti členů sboru, M. Tymkanovičová,
M. Ľačinská a A. Želtvajová na výzvu správcovu
podepsaly prohlášení, nedosti přesně stylisované,
že se zmíněnému přípisu (aby užívaly "ruských"
učebnic) nepodrobují, neboť nebyly pozvány na
schůzi rodičů, kde se rozhodovalo o zavedeni tak
zvaných "ruských" učebnic, a zdůraznily, že se
opírají o usnesení většiny učitelského sboru. Toto
prohlášení bylo předloženo školnímu inspektorátu
dne 9. září t. r.
Zatím M. Bačinská byla na inspektoráte donu-
cena svůj podpis odvolati. Druhé dvě učitelky, M.
Tymkanovičová, definitivní učitelka po konkursu,
a A. Želtvajová, učitelka, byly dekretem školního
inspektorátu ze dne 27. září 1937, č. 3155 a 3156,
podle bodu 2, § 137 učitelské pragmatiky suspen-
dovány "s okamžitou platnosti", školní inspektor
se při tom dopustil těchto nesprávností:
1. Rozhodnutí o suspensi bylo předloženo škol-
skému referátu pro disciplinární komisi - podle
informací přednosty referátu - až po dvou
týdnech, ačkoliv služební pragmatika předpisuje
"neodkladně".
2. Školní inspektor nutil své podřízené učitele
k nesprávnosti, neboť jako inspektor musil věděti,
že podle předpisů má právo voliti učebnice učitel-
ský sbor a nikoliv rodičovské sdružení.
3. Inspektorův připiš nelze považovati za přímý
rozkaz, ale spíše za připomínku přání rodičovské-
ho sdružení a polemickou odpověď nelze považo-
vati za odepření poslušnosti.
4. Z odpovědi učitelek nelze nikterak vyvozovati
důsledky bodu 2 § 137 učitelské pragmatiky, ne-
boť není zde důvodu, že "se v příliš důležitých
okolnostech dopustily zřejmého odepření posluš-
nosti", neboť to bylo by mohlo nastati až tehdy,
kdyby školní inspektor byl vydal přímý rozkaz
oběma učitelkám, že nepřihlížeje k rozhodnutí uči-
telského sboru přikazuje užívati učebnic t. zv.
"ruských", a nepřipomínati ohledy na protokol ro-
dičů.
5. Při suspendování nejednal nestranně, neboť
učitelku Bačinskou nesuspendoval, dovolil, aby
mohla svůj podpis odvolati nebo se omluviti, což
se stalo jistě proto, že jest příbuznou senátora dr
Bačinského a guvernéra Podkarpatské Rusi.
6. Nejednal správně podle předpisů ani tehdy,
kdyby byl skutečně zde byl důvod k předchozímu
suspendování, jehož nebylo, neboť a) od 9. do 27.
6
září se rozmýšlel, je-li to odepřením poslušnosti
či nikoliv, tedy vážnost školy ani zájem služby
nebyl po 18 dní ohrožen, b) nedodržel ustanovení
§§ 2 a 4 nařízení ze dne 21. března 1937, č. 49. 864
(úřední věstník XII, 39. str. ), jímž byly uveřej-
něny předpisy, jak dlužno postupovati při vyše-
třování proti učitelům a nedal si za 18 dní ani
tolik práce, aby byl obě učitelky protokolárně vy-
slechl a zkonstatoval skutečný stav věci, jak to
přikazuje zmíněné nařízení.
7. Postupoval jednostranně, neboť pouze proto,
že sám jest přívržencem tak zv. "ruského" směru,
suspendoval učitelky směru ukrajinského, neboť
ani vážnost školy, ani zájem služby naprosto ne-
byl ohrožen a nevyžadoval tohoto suspendování po
18 dnech, nýbrž spíše se naskytuje podezření, že
suspendování bylo provedeno jen proto, aby na
místa zmíněných dvou učitelek bylo lze jmenovati
dvě protekční síly a to absolventky gymnasia z r.
1937 Bokžajovou a Lyzákovou, které se jako za-
čátečnice, nekvalifikované výpomocné učitelky, do-
staly na dobrá a pohodlná místa.
8. Školní inspektor Fedor postupoval jedno-
stranně, neobjektivně a nesprávně nejen ve výše
zmíněném případu, nýbrž i v takových případech:
a) u škol, kde se učitelský sbor usnesl, že bude
užívati starých učebnic, sepsaných lidovou řečí,
přikazoval, aby byly zavedeny tak zv. "ruské"
učebnice, a odůvodňoval tento postup přáním ro-
dičů (to se stalo v obcích Andrašovce, Čertež,
Gajdoš, Kobyláry, Komárovce, Lachovce, Šeredné,
Vysní Slatina, Vlkovyje);
b) v jiných místech, kde rodiče protestovali
proti zavedeni tak zv. "ruských" učebnic (na př.
v Hořanech, Užhorodě, na měšťanské škole v Drav-
cích), tam školní inspektor nejen nechtěl přihlí-
žeti k přání rodičů, nýbrž:
c) v Dravcích rodičovské sdružení vyslovilo
přání, že nežádá nových, tak zvaných "ruských"
učebnic, školní inspektor rozpustil rodičovské
sdružení a odvolání rodičů proti tomuto usneseni
nebylo až dosud kladně vyřízeno;
d) na státní měšťanské škole v Užhorodě rodi-
čovské sdružení ještě v měsíci červnu 1937 vyslo-
vilo jednomyslně přání, aby se do školy nezavá-
děly nové, tak zvané "ruské" učebnice a žádalo,
aby byly ponechány staré učebnice, sepsané ná-
rodním jazykem. Tam školní inspektor nechtěl
v daném případě přihlížeti k přání rodičů, nýbrž
svým přípisem ze dne 16. září 1937, č. 3090, zasla-
ným ředitelství, vyhrožoval těm učitelům, kteří
vyučují správně podle ustanovení generálního sta-
tutu a napsal: "při čemž upozorňuji na bod 2
§ 137 služební pragmatiky, podle kterého ten, kdo
se proviní proti služební poslušnosti, podléhá přís-
nému trestu".
9. Nadělal státní pokladně zbytečná vydání ve
formě platu zastupujícím výpomocným učitelkám
Bokšajové a Lyzakové. Za všechny tyto nespráv-
nosti plně odpovídá nadřízený školský referát, ne-
boť jeho přednostovi byly předloženy všechny
zmíněné nesprávnosti, ale marně. K chybám škol-
ního inspektora se přidružily chyby školského re-
ferátu. Disciplinární komise předchozí suspendo-
vání zrušila až dne 19. října t. r., ale učitelky se
ani do 20. listopadu nevrátily na svá místa, což
znovu jde na účet státní pokladny. Při tom se sta-
ly další neslýchané přehmaty, školský referát
místo aby nařídil, aby se obě učitelky vrátily na
svá místa, předložil guvernérovi Podkarpatské
Rusi návrh, aby byly služebně přeloženy do iršav-
ského okresu a odůvodnil to tím, že se to dělá na
základě rozsudku disciplinární komise, kteréhožto
rozsudku školský referát změniti nemůže.
Když guvernér Podkarpatské Rusi projevil po-
chybnost, je-li takové tvrzení pravdivé, dovolávaje
se toho, že podle pragmatiky disciplinární komise
měla právo rozhodnouti o potvrzení nebo zrušení
suspense, bylo guvernérovi Podkarpatské Rusi
prohlášeno, že disciplinární komise doporučila
služební přeložení a když guvernér Podkarpatské
Rusi žádal, aby mu byly předloženy všechny spisy
týkající se věci zmíněných učitelek, přednosta
školského referátu mu odpověděl, že spisy nemůže
předložiti, poněvadž je to úřední tajemství.
Proto se tážeme pana ministra školství a národ-
ní osvěty:
1. Ví-li o výše uvedených nesprávnostech podří-
zených úřadů a o zbytečném poškozování státní
pokladny?
2. Je-li ochoten celou věc vyšetřiti a naříditi,
aby se učitelky vrátily na svá služební místa na
státní obecné škole v Komárovcích?
3. Je-li ochoten potrestati p. školního inspektora
Fedora pro jeho nesprávný postup a předepsati
mu refundaci výdejů, které způsobil státní po-
kladně zbytečným suspendováním a připomenouti
mu ustanovení § 20 učitelské nebo příslušných pa-
ragrafů úřednické pragmatiky?
4. Je-li ochoten naříditi přednostovi školského
referátu v Užhorodě, že má míti ohled na guver-
néra Podkarpatské Rusi, že mu nemůže odpovídati,
podobně jak bylo výše uvedeno, že má přísně a
nestranně vykonávati dohled nad úřady jemu pod-
řízenými, aby jejich činnost byla nestranná a sou-
hlasila s pravoplatnými předpisy a že nesmí do-
volovati takové přehmaty?
V P r a z e dne 27. listopadu 1937.
Révay,
A. Langer, Hladký, dr Goldstein, Remeš, Tymeš,
Benda, Kopasz, Dlouhý, Klein, Pik, J. Kučera,
Ešner, Laušman, Schulcz, Frant. Němec, F. Ku-
čera, Vaverka, Jaša, Nový, Brožík, Jurnečková-
Vorlová, dr Macek, R. Chalupa.
1196/V (překlad).
Interpelace
poslance J. Révaye
ministrovi národní obrany a ministrovi
školství a národní osvěty,
že se vůči učitelům vojínům na Podkar-
patské Rusi nedodržují ustanovení § 5 zá-
kona č. 279/1934 Sb. z. a n.