Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 6. zasedání.
1195.
Zpráva
výboru zahraničního a zdravotnického
o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1082)
o vládním návrhu zákona (tisk sen. 466 a 479),
kterým se provádějí Mezinárodní opiová úmluva ze dne 23. ledna 1912,
vyhlášená pod č. 159/1922 Sb. z. a n., Mezinárodní opiová úmluva ze dne
19. února 1925, vyhlášená pod č. 147/1927 Sb. z. a n., a Úmluva o omezení
výroby a úpravě distribuce omamných látek ze dne 13. července 1931,
vyhlášená pod č. 173/1933 Sb. z. a n. (opiový zákon).
I.
Tento vládní návrh zákona byl přijat se-
nátem N. S. R. Č. v 83. schůzi dne 23. června
1937. Paragraf 1. ustanovuje, že se úřed-
nímu dozoru podrobují výroba, zpracování
(přepracování), příprava, rozdělování, ob-
chod, dovoz a průvoz a vývoz omamných lá-
tek, ať již byly z části vyrobeny nebo zcela
rafinovány, a to i když Vzniknou cestou
syntetickou. Paragraf tento obsahuje přes-
ný výpočet těchto omamných látek.
§ 2 stanoví, že dozoru podléhá zboží, vy-
robené ze surovin i synteticky a to zboží
pouze připravené (při němž se chemické
složení látek v zásadě nemění), nebo zpra-
cované, t. j. chemicky změněné.
Podle § 3 musí býti "látka" uvedena do
oběhu nejen s chráněným jménem, nýbrž
i s udáním procenta omamného jedu. Zvlá-
ště přísné ustanovení obsahuje § 4, jenž
zakazuje výrobu, dovoz, průvoz, vývoz, pro-
dej, rozdělování a požívání zpracovaného
opia i jeho zbytků.
Podle § 7 smějí býti omamné látky vyrá-
běny, připravovány, zpracovány a na skladě
chovány pouze v takovém rozsahu, jak to
připustí ministerstvo veřejného zdravot-
nictví a tělesné výchovy, vzhledem k usta-
novení Mezinárodních opiových úmluv. Do-
voz, průvoz a vývoz jejich jest podle § 8
vázán na osvědčení, vydané ministerstvem
veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy,
v dohodě s ministerstvem průmyslu, ob-
chodu a živností, po případě též s minister-
stvem národní obrany. Podrobnosti má
ustanoviti vládní nařízení.
§§ 10 a 11 obsahují pravidla pro udělení
koncese výroby a prodeje těchto látek. Po-
slední odstavec (7) stanoví, že převod
zvláštního povolení na jinou osobu, propach-
tování a provozování náměstkem, jsou za-
kázány, úřad může podmíniti zvláštní po-
volení složením kauce do výše 20. 000 Kč.
Seznam majitelů zvláštního povolení uve-
řejňuje se v zemských věstnících. Ustano-
vení tato nedotýkají se lékáren, jež mají
2
právo nakupovati, míti na skladě a vydá-
vati omamné látky na lékařský nebo vete-
rinářský předpis. Rovněž veřejné ústavy
vědecké tvoří výjimku, jejíž podrobnosti
ustanoví vládní nařízení (§ 13).
O příjmu i prodeji, jakož i o výrobě, pří-
pravě, zpracování jmenovaných látek se
musí vésti podle § 4 přesné zápisy a vý-
kazy. Ani lékárny nejsou vyňaty z těchto
povinností a musí si ponechávati propis
předpisů, pořízený ordinujícím lékařem.
§§ 18 a násl. obsahují trestní opatření
proti přestupníkům, která jsou dosti přís-
ná. Byl-li spáchán čin ve velkém rozsahu
nebo po živnostensku, nebo za takových
okolností, že z toho vzešlo těžké poškození
těla nebo smrt člověka, nebo nebezpečí pro
život a zdraví lidské ve větším rozsahu,
bude čin potrestán žalářem od 1 roku do 5
let a trestem na penězích od 10. 000 Kč do
100. 000 Kč. Byly-li zločiny takové spáchány
v různých státech, pokládá se každý z nich
za samostatný trestný čin.
Podle závěrečného paragrafu 26 pozbývá
dnem účinnosti tohoto zákona platnosti zá-
kon ze dne 29. května 1923 čís. 128 Sb. z.
a n. ve znění zákona ze dne 13. července
1928 čís. 135 Sb. z. a n. a předpisy na zá-
kladě tohoto zákona vydané. Nový zákon
mají provésti ministři veřejného zdravot-
nictví a tělesné výchovy, zahraničních věcí,
národní obrany, spravedlnosti a průmyslu,
obchodu a živností v dohodě se zúčastně-
nými ministry.
Výbor zahraniční usnesl se ve své schůzi
dne 11. listopadu 1937 doporučiti posla-
necké sněmovně, aby shora jmenovaný zá-
kon přijala ve znění přijatém senátem.
V Praze, dne 11. listopadu 1937.
A. Hampl v. r.,
předseda.
Dr J. B. Kozák v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne. __________________________1987,
kterým se provádějí Mezinárodní opiová úmluva ze dne 23. ledna 1912,
vyhlášená pod č. 159/1922 Sb. z. a n., Mezinárodní opiová úmluva ze dne
19. února 1925, vyhlášená pod č. 147/1927 Sb. z. a n., a Úmluva o omezení
výroby a úpravě distribuce omamných látek ze dne 13. července 1931,
vyhlášená pod č. 173/1933 Sb. z. a n. (opiový zákon).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
(1) Úřednímu dozoru podrobují se výroba,
zpracování (přepracování), příprava, rozdělo-
vání, obchod, dovoz, průvoz a vývoz dále uve-
dených látek, ať již byly z části vyrobeny
nebo zcela rafinovány, a to i když vzniknou
cestou synthetickou.
3
Skupina I.
Surové opium, zpracované opium, opium lé-
kařské, indické konopí, listy kokové, surový
kokain.
Skupina II.
Podskupina a):
Morfin a jeho soli, čítajíc v to přípravky vy-
robené přímo ze surového nebo lékařského
opia a obsahující více než 20% morfinu;
diacetylmorfin a ostatní estery (estery -
soli) morfinu a jejich soli;
kokain a jeho soli, čítajíc v to přípravky vy-
robené přímo z listu koka a obsahující více
než 0'1% kokainu, všecky estery ekgoninu a
jejich soli;
dihydrooxykodeinon a jeho soli eukodal a
dinarkon, názvy to chráněné, dihydrokodeinon
a jeho sůl dikodid, název to chráněný, di-
hydromorfinon a jeho sůl dilaudid, název to
chráněný;
acetyldihydrokodeinon nebo acetylodeme-
thylodihydrothebain a jejich sůl acedikon, ná-
zev to chráněný, dihydromorfin a jeho sůl pa-
ramorfan, název to chráněný, jejich estery
a soli kterékoliv z těchto látek a jejich esterů,
N-oxymorfin (genomorfin, název to chrá-
něný), sloučeniny N-oxymorfinové, jakož
i ostatní sloučeniny morfinu o dusíku pěti-
mocném.
Podskupina b):
Ekgonin, thebain a jejich soli, ethery mor-
finu, jako benzylmorfin a jejich soli, vyjí-
majíc methylmorfin (kodein), ethylmorfin a
jejich soli.
Skupina III.
Methylmorfin (kodein), ethylmorfin a je-
jich soli.
Skupina IV.
Všechny přípravky (oficinální nebo neofi-
cinální, zahrnujíc v to i prostředky zvané anti-
opium), obsahující aspoň 0'2% morfinu nebo
více než 0'1% kokainu, jakož i roztoky nebo
jich zředění, ať jsou ve hmotě beztvárné, te-
kuté nebo tuhé, a přípravky obsahující více
než 01% diacetylmorfinu; každý nový deri-
vát morfinu, kokainu nebo jejich solí nebo
každý jiný alkaloid opia nebo vůbec kterýkoliv
4
jiný přípravek vyhlášený ve Sbírce zákonů a
nařízení ministerstvem veřejného zdravot-
nictví a tělesné výchovy v dohodě s minister-
stvem průmyslu, obchodu a živností, který by
mohl podle všeobecně uznaných vědeckých vý-
zkumů sloužiti k obdobnému zneužívání a míti
za následek tytéž škodné účinky.
(2) Všechny látky výše uvedené, dále
prostě "látky" zvané, jsou definovány Mezi-
národními opiovými úmluvami, které se tímto
zákonem provádějí.
§2.
(1) Výrobou (vlastní výrobou) "látek" roz-
umí se výroba nebo rafinování alkaloidů nebo
jejich směsí včetně výroby jejich solí ze su-
rovin (opia, surového kokainu a pod. ) či syn-
theticky.
(2) Přípravou rozumí se každá výroba z ho-
tových "látek" nebo jejich směsí, při čemž
chemické složení "látek" se v základě ne-
mění.
(3) Zpracováním (přepracováním) rozumí
se zpracování "látek" cestou chemickou, při
čemž se chemické složení látky v základě mění.
Je-li některá z "látek" zpracována na jiné
"látky", je tento postup považován za zpra-
cování vůči "látce" první a za výrobu vůči
"látce" druhé.
§3.
"Látka" uváděná do oběhu i každý přípra-
vek obsahující "látku" musí býti označeny
kromě případným chráněným jménem "lát-
ky" též běžným vědeckým pojmenováním
"látky" s udáním procenta "látky". Toto usta-
novení nevztahuje se na léky připravené v lé-
kárně na lékařský (veterinářský) předpis.
§4.
Výroba, dovoz, průvoz, vývoz, prodej, roz-
dělování a požívání "zpracovaného opia",
jakož i škvárů a veškerých zbytků opia vy-
kouřeného jsou zakázány.
§5.
(1) Jakýkoliv výrobek pocházející z někte-
rého fenanthrenového alkaloidu opia nebo
ekgoninových alkaloidů listů koka, pokud ta-
kový výrobek nebyl do dne účinnosti tohoto
zákona využit k potřebám lékařským nebo vě-
deckým, smí býti uváděn do obchodu, vy-
5
ráběn, připravován a zpracováván pro obchod
jen po předchozím svolení ministerstva veřej-
ného zdravotnictví a tělesné výchovy.
(2) Udělené svolení nenahrazuje povolení
potřebná jinak podle tohoto zákona nebo podle
jiných platných předpisů.
§6.
Vývoz diacetyhnorfinu a jeho solí, jakož
i přípravků obsahujících diacetylmorfin a jeho
soli se zakazuje; výjimečně, žádá-li o do-
voz vláda země, v níž není diacetylmorfin
vyráběn, může ministerstvo veřejného zdra-
votnictví a tělesné výchovy v dohodě s mi-
nisterstvem národní obrany dovoliti vývoz ve
množství, jehož je potřebí k lékařským a vě-
deckým potřebám této země.
§7.
(1) "Látky" smějí býti vyráběny, připra-
vovány, zpracovány, jakož i na skladě chová-
ny u výrobce, po případě u toho, kdo je při-
pravuje či zpracuje, nebo ve velkoobchodu
nebo v lékárně pouze v takovém rozsahu, jak
to připustí ministerstvo veřejného zdravotnic-
tví a tělesné výchovy vzhledem k ustanovením
Mezinárodních opiových úmluv.
(2) Vládní nařízení stanoví, jak "látky" a
přípravky je obsahující mají býti chovány na
skladě.
§8.
(1) Dovoz, průvoz a vývoz "látek", pokud
podle ustanovení Mezinárodních opiových
úmluv a tohoto zákona je přípustný, je dovo-
len pouze na dovozní, průvozní, pokud se týče,
vývozní osvědčení, které vydává ministerstvo
veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu
a živností, a jde-li o vývoz, též v dohodě s mi-
nisterstvem národní obrany.
(2) Vývoz "látek" do zemí, držav, osad a
území najatých ostatních smluvních Mocností
může býti připuštěn pouze s určením pro oso-
by, které obdržely oprávnění nebo dovolení
podle zákonů a nařízení země dovozní.
(3) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§9.
Způsob dozoru (§ 1), dále způsob označení
surového opia a listů kokových určených k vý-
vozu a určení míst, jimiž dovoz, průvoz a vý-
6
voz surového opia a listů kokových, jakož i su-
rového kokainu je dovolen, stanoví vládní na-
řízení.
§10.
(1) "Látky" uvedené v § 1, s výjimkou
"zpracovaného opia" (§4), smí ve velkém vy-
ráběti, připravovati a zpracovávati (přepraco-
vávati) jen, kdo má koncesi podle předpisů
živnostenského řádu (živnostenského zákona)
k výrobě jedů a látek a přípravků určených
k léčebným účelům, pokud to není vyhrazeno
lékárnám, a komu mimo to bylo uděleno ještě
zvláštní povolení podle odstavce 3. Toto zvlášt-
ní povolení obsahuje, není-li v něm jinak sta-
noveno, též oprávnění "látky" k účelům, pro
které bylo zvláštní povolení uděleno ve velkém
nakupovati, jakož i "látky" míti na skladě a
je ve velkém do obchodu uváděti.
(2) S "látkami" uvedenými v § 1, s výjim-
kou, "zpracovaného opia" (§ 4), smí ve vel-
kém obchodovati (nakupovati, míti na skladě,
prodávati, dovážeti, vyvážeti) jen, kdo má
koncesi podle předpisů živnostenského řádu
(živnostenského zákona) k prodeji jedů a lá-
tek a přípravků určených k léčebným účelům,
pokud to není vyhrazeno lékárnám, a komu
mimo to bylo uděleno ještě zvláštní povolení
podle odstavce 3.
(3) Zvláštní povolení podle odstavců 1 a 2
na žádost uděluje a v případě písm. c) též
osobu odpovědnou schvaluje ministerstvo ve-
řejného zdravotnictví a tělesné výchovy v do-
hodě s ministerstvem národní obrany podle
volného uvážení. Na udělení zvláštního povo-
lení ani na schválení odpovědné osoby není
právního nároku. V žádosti jest uvésti ze-
jména:
a) jméno žadatelovo a stanoviště podniku,
b) přesně předmět podnikání, o jehož povo-
lení se žádá, tedy údaj, kterých "látek" se
povolení týká, dále zda jde o vlastní výrobu,
přípravu či zpracování (přepracování) podle
odstavce 1 nebo výlučně o obchod ve velkém
podle odstavce 2,
c) není-li žadatel osoba fysická, též jméno
osoby odpovědné za plnění povinností vyplý-
vajících z tohoto zákona.
(4) K žádosti jest též připojiti doklad o kon-
cesi podle odstavce 1, pokud se týče, podle od-
stavce 2 a v případě odstavce 3, písm. c) též
doklady o osobní způsobilosti osoby odpověd-
né. Za způsobilou může býti uznána, jde-li
7
o udělení zvláštního povolení podle odstavce 1,
pokud se týče, podle odstavce 2, jen osoba,
která vyhovuje předpisům o průkazu způsobi-
losti pro udělení koncese dotčené v odstavci 1,
pokud se týče, v odstavci 2, po případě ještě
dalším ustanovením, která mohou býti vydána
vládním nařízením.
(5) Zemře-li odpovědná osoba, vystoupí-li
ze služeb majitele zvláštního povolení (opráv-
něného), byl-li jí zakázán výkon její funkce
(§ 24, odst. 2) nebo nemůže-li z jakýchkoliv
jiných důvodů vykonávati svoji funkci, jest
oprávněný povinen do tří dnů ohlásiti minis-
terstvu veřejného zdravotnictví a tělesné vý-
chovy ke schválení jinou způsobilou odpověd-
nou osobu. Nebude-li tato osoba schválena,
musí oprávněný do tří dnů po doručení pří-
slušného výměru ohlásiti odpovědnou osobu
novou. Nebude-li ani tato osoba schválena,
odejme jmenované ministerstvo oprávněnému
udělené zvláštní povolení.
(6) Nemůže-li osoba fysická, která má
zvláštní povolení, z jakýchkoliv důvodů vy-
konávati toto své oprávnění, je povinna do tří
dnů ohlásiti ministerstvu veřejného zdravot-
nictví a tělesné výchovy způsobilou odpověd-
nou osobu. Ustanovení druhé a třetí věty od-
stavce 5 platí i tu.
(7) Převod zvláštního povolení na jinou oso-
bu, propachtování a provozování náměstkem
jsou zakázány.
§ 11.
(1) úřad může zvláštní povolení podmíniti
složením záruky do výše 20. 000 Kč k úhradě
případně uložených pokut (§ 18). Záruku
nutno složiti:
a) v hotových penězích nebo
b) ve státních cenných papírech republiky
československé, počítajíc v to i státní želez-
niční dluhopisy, nebo
c) v jiných cenných papírech domácích,
t. j. vydaných a splatných na území republiky
Československé, které jsou znamenány v úřed-
ním kursovním listu Pražské peněžní bursy a
jsou podle zákona způsobilé k ukládání sirot-
čích peněz, nebo
d) ve vkladních knížkách (listech) peněž-
ních ústavů vyjmenovaných v § 2 zákona ze
dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z. a n., o vklad-
ních knížkách (listech), akciových bankách a
o revisi bankovních ústavů, ve znění čl. XIV
zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb. z. a n.,
8
které jsou oprávněny vydávati vkladní knížky
(listy), ústavy, vyznačené v § 2, odst. 1, písm.
b) uvedeného zákona, připojí osvědčení svého
revisního ústředí, že jsou oprávněny vydávati
vkladní knížky (listy), a že jejich finanční
stav poskytuje dostatečnou jistotu, že splní
své závazky.
(2) Vzdá-li se oprávněný zvláštního povo-
lení, musí to ohlásiti povolujícímu úřadu, kte-
rý zásoby "látek" přidělí jinému oprávněné-
mu, ačli tu není soukromé dohody mezi odstu-
pujícím a jiným majitelem zvláštního povolení
o převzetí zásob, schválené ministerstvem ve-
řejného zdravotnictví a tělesné výchovy. To-
též platí, bylo-li zvláštní povolení odňato po-
dle ustanovení § 10, odst. 5 a 6, § 12, odst. 2,
§ 24, pokud se týče, nebylo-li podle § 17 zvlášt-
ní povolení uděleno nebo zaniklo-li dosavadní
oprávnění proto, že žádost o zvláštní povolení
podle § 17 nebyla podána ve lhůtě tam stano-
vené. Není-li při úředním přikázání zásob do-
hody o ceně přejímací, ustanoví tuto cenu po-
volující úřad na podkladě odhadu dvou znalců,
z nichž po jednom jmenuje každá strana na
své útraty.
(3) Samostatní obchodní jednatelé zpro-
středkující obchod s "látkami" ve velkém
podléhají týmž předpisům jako obchodníci
s "látkami" ve velkém.
(4) Seznam majitelů zvláštního povolení
s údajem, k jakému podnikání bylo povolení
uděleno, uveřejňuje se v Zemských věstnících.
Stejným způsobem se uveřejní odnětí zvlášt-
ního povolení.
(5) Ustanovení §§ 10 a 11 nedotýkají se
oprávnění lékáren nakupovati, míti na skladě
a vydávati "látky" na lékařský (veterinář-
ský) předpis.
(6) Majitelé zvláštního povolení smějí "lát-
ky" prodávati, pokud se týče dodávati nebo
jinak postupovati jen lékárnám, sobě navzá-
jem a vojenské správě, případně veřejným
vědeckým ústavům (§ 13), dovážeti a vyvá-
žeti pak jen podle ustanovení § 8.
§12.
(1) Ten, komu bylo uděleno zvláštní povo-
lení podle ustanovení § 10, smí zahájiti provoz
teprve, až k jeho žádosti okresní úřad zjistí,
že provozovací místnosti vyhovují též účelu
podle tohoto zákona. Ustanovení o zjištění
podle předchozí věty platí i pro případ přelo-
žení provozovny do jiných místností. Majitel
9
živnostenského oprávnění, na nějž se vztahují
ustanovení § 17, je povinen opatřiti si zjištění
o vhodnosti provozovacích místností podle
věty prvé, dříve než podle § 17 obdrží zvláštní
povolení.
(2) Okresní úřad, zemský úřad i minister-
stvo veřejného zdravotnictví a tělesné vý-
chovy mohou kdykoliv podrobiti prohlídce
provozovací místnosti a při tom nahlížeti do
obchodních knih a jiných listin obchodních,
zachovávajíce obchodní tajemství. Znemož-
ňuje-li oprávněný úmyslně úředním orgánům
řádné provedení prohlídky, odejme povolující
úřad po zjištění této skutečnosti zvláštní po-
volení.
§ 13.
(1) Veřejným vědeckým ústavům může mi-
nisterstvo veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy uděliti povolení, aby směly nakupo-
vati a na skladě chovati "látky", a to výhrad-
ně ke svým účelům vědeckým.
(2) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§ 14.
(1) Majitelé zvláštního povolení dotčeného
v § 10 jsou povinni vésti záznamy o "látkách"
a předkládati ministerstvu veřejného zdravot-
nictví a tělesné výchovy pravidelné výkazy
o jejich výrobě, přípravě, zpracování (přepra-
cování), rozdělování, obchodu, dovozu a vý-
vozu.
(2) Mimo pravidelné výkazy podle odstavce
1 je majitel zvláštního povolení povinen po-
dati takový výkaz, po případě i další vysvět-
lení kdykoliv na požádání úřadu.
(3) Oprávnění lékárníci a odpovědní správ-
cové lékáren veřejných a ústavních (domá-
cích) jsou povinni vésti záznamy a k vyzvání
úřadu podati výkazy a vysvětlení o koupeném
a na lékařský (veterinářský) předpis vyda-
ném nebo lékaři (veterináři) majícímu lékař-
skou (veterinářskou) domácí (příruční) lé-
kárnu prodaném množství "látek". Lékaři a
veterináři mající lékařskou (veterinářskou)
domácí (příruční) lékárnu jsou povinni vésti
záznamy a k vyzvání úřadu podati výkazy a
vysvětlení o koupeném a na lékařský (veteri-
nářský) předpis vydaném množství "látek".
(4) Majitelé zvláštního povolení dotčeného
v § 10 jsou povinni po dobu 5 let uchovati do-
klady o přijatých a vydaných "látkách". Do-
kladem pro výdej "látek" v lékárnách jest
lékařský (veterinářský) předpis, v kterémžto
10
případě lékárna, z níž se lék vydává, jest
oprávněna předpis si ponechati. Jde-li však
o lék obsahující "látku" předepsaný na účet
stran úlev požívajících, jest lékárník opráv-
něn ponechati si jako doklad pouze propis
předpisu pořízený ordinujícím lékařem, ori-
ginál musí býti odevzdán v každém případě
při předkládání účtu straně, která lék platí.
Lékaři ordinující na účet stran úlev požívají-
cích jsou povinni přepisovati recepty na léky
obsahující "látky".
(5) Vládní nařízení stanoví podrobný způ-
sob vedení záznamů, úpravu výkazu podle od-
stavců 1 až 3, lhůty pro předkládání pravidel-
ných výkazů podle odstavce 1, podrobnosti
o dodávání "látek" v obchodu ve velkém, jakož
i podrobnosti o pořizování propisů předpisů
ordinujícím lékařem podle odstavce 4.
§15.
(1) Na "látky", které jsou nebo mohou býti
zařazeny do § 1, odst. 1, skupina III., nevzta-
huje se ustanovení § 14, odst. 3.
(2) Směsi obsahující jednu z "látek" dotče-
ných v odstavci předchozím, jichž se používá
k pravidelným účelům lékařským, nejsou pod-
robeny předpisům § 8, a rovněž se na ně ne-
vztahuje ustanovení § 14, odst. 3.
§16.
Majitelé zvláštního povolení dotčeného
v § 10 jsou povinni každoročně předkládati
ministerstvu veřejného zdravotnictví a těles-
né výchovy odhady své potřeby "látek" na
příští kalendářní rok. Odhady musí býti pro-
vedeny podle pokynů tohoto ministerstva a
předloženy nejpozději do 1. června roku, který
předchází roku, pro nějž se odhady provádějí.
§17.
(1) Kdo před účinností tohoto zákona "lát-
ky" již oprávněně vyráběl, pokud se týče, je
připravoval, zpracovával (přepracovával) nebo
s nimi oprávněně ve velkém obchodoval, je
povinen nejpozději do 30 dnů ode dne účin-
nosti tohoto zákona požádati o zvláštní povo-
lení podle § 10. Až do vyřízení včas podané
žádosti může takový žadatel své dosavadní
oprávnění dále vykonávati.
(2) Nepodal-li majitel živnostenského opráv-
nění dotčený v odstavci předchozím včas žá-
dost o zvláštní povolení podle § 10, nebo po-
dal-li sice žádost v ustanovené lhůtě, avšak ne-
11
bylo-1i mu zvláštní povolení uděleno, naloží
úřad s "látkami", které tento majitel má na
skladě, podle § 11, odst. 2.
§ 18.
(1) Přestupky tohoto zákona a vládních na-
řízení vydaných k jeho provedení trestají, ne-
jde-li o čin soudně trestný, okresní úřady po-
kutou od 500 do 50. 000 Kč nebo vězením
(uzamčením) od 24 hodin do pěti měsíců. Pro
případ nedobytnosti pokuty bude uložen podle
míry zavinění náhradní trest vězení (uzamče-
ní) do pěti měsíců.
(2) "Látku", která je předmětem přestup-
ku, může okresní úřad prohlásiti propadlou,
nehledě k tomu, komu náleží.
§ 19.
(1) Kdo, nejsa k tomu oprávněn, úmyslně
"látku" vyrobí, připraví, zpracuje, přepracuje,
přechovává, má na prodej, uvede do oběhu,
nabídne, doveze, vyveze nebo proveze nebo
zprostředkuje obchod s ní, bude potrestán sou-
dem pro přečin tuhým vězením od tří měsíců
do tří let a trestem na penězích od 5. 000 Kč do
50. 000 Kč; spáchal-li však čin ve velikém roz-
sahu nebo po živnostensku nebo za takových
okolností, že z toho vzešlo těžké poškození
těla nebo smrt člověka nebo nebezpečí pro
život nebo zdraví lidí ve větším rozsahu, bude
potrestán pro zločin žalářem od jednoho roku
do pěti let a trestem na penězích od 10. 000 Kč
do 100. 000 Kč.
(2) Kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří
nebo přenechá nebo přechovává nástroj nebo
předmět, který je nepochybně určen k ne-
oprávněné výrobě nebo k přípravě nebo k ne-
oprávněnému zpracování nebo přepracování
"látky",
kdo se s někým spolčí k spáchání nebo pá-
chání činů uvedených v odstavci 1,
bude potrestán soudem pro přečin tuhým
vězením od jednoho měsíce do jednoho roku a
trestem na penězích do 5. 000 Kč.
(3) Byly-li činnosti uvedené v odstavcích 1
a 2 spáchány v různých státech, pokládá se
každá z nich za samostatný trestný čin.
(4) Pokus přečinů uvedených v odstavcích
1 a 2 je trestný i v zemích Slovenské a Pod-
karpatoruské.
12
§ 20.
(1) Podle § 19 bude potrestán také česko-
slovenský státní občan, který se dopustil trest-
ného činu tam uvedeného v cizině. Bylo-li však
v cizině trestní řízení proti němu pravoplatně
zastaveno, byl-li v cizině obžaloby pravoplatně
zproštěn, odbyl-li si v cizině trest nebo byl-li
mu trest v cizině prominut, nebo je-li podmí-
nečně odložen, může býti pro týž čin znova
stíhán jen, nařídí-li to ministerstvo spravedl-
nosti.
(2) Podle § 19 bude potrestán také cizinec,
který se dopustil trestného činu tam uvede-
ného v cizině, bude-li postižen v českosloven-
ské republice a nedojde-li k jeho vydání.
V případech uvedených v odstavci 1, věta dru-
há je stíhání cizince vyloučeno.
§ 21.
Odsuzuje-li soud pro trestný čin uvedený
v § 19, vysloví, že lze odsouzeného dáti pod
policejní dohled, a je-li odsouzený cizincem,
že se vypovídá z území republiky.
§ 22.
Předměty, které jsou zřejmě určeny ke spá-
chání trestného činu uvedeného v § 19, kte-
rými byl trestný čin podniknut nebo které
byly trestným činem vyrobeny nebo získány,
prohlásí soud propadlými, nehledě k výsledku
trestního řízení. Nenáležejí-li tyto předměty
obviněnému, rozhodne o propadnutí krajský
soud, u něhož trestní řízení se vede, nebo v je-
hož obvodě se předměty nalézají, ve shromáž-
dění tří soudců v neveřejném seděni po slyšení
veřejného žalobce a zúčastněné strany; na
toto rozhodnutí mohou obě strany podati do
tří dnů stížnost, o níž rozhodne vrchní soud.
§ 23.
Peněžité tresty uložené podle § 19 a výtěžek
předmětů prohlášených propadlými podle § 22
připadají státu.
§ 24.
(1) Osobě, která byla odsouzena pro přestu-
pek podle § 18 nebo pro přečin nebo pro zločin
podle § 19, může úřad odníti na určitý čas
nebo na vždy zvláštní povolení udělené podle
§ 10 po případě též příslušnou koncesi živ-
nostenskou.
(2) Byla-li odsouzena pro některý z trest-
ných činů uvedených v odstavci 1 osoba odpo-
13
vědná [§ 10, odst. 3, písm. c), odst. 5 a 6],
může jí úřad zakázati na určitý čas nebo na
vždy další výkon její funkce a odejmouti ma-
jiteli zvláštního povolení, v jehož službách
tato odpovědná osoba byla, na určitý čas nebo
na vždy toto zvláštní povolení po případě též
příslušnou koncesi živnostenskou.
(3) Příslušným k odnětí zvláštního povo-
lení, pokud se týče, příslušné koncese živ-
nostenské jest úřad, který oprávnění udělil;
příslušným zakázati odpovědné osobě (odsta-
vec 2) další výkon její funkce jest úřad, kte-
rý ji schválil.
§25.
(1) Ustanovení § 7, dále § 10, odst. 1,
pokud se netýká uvádění "látek" do obchodu
ve velkém, a ustanovení § 14, odst. 3 se ne-
vztahují na vojenskou správu.
(2) Vykonávati dozor nad "látkami", které
pro svoje účely vyrábí, zpracovává nebo na
skladě chová vojenská správa, náleží mini-
sterstvu národní obrany.
§26.
(1) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbý-
vají platnosti zákon ze dne 29. května 1923,
č. 128 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 13.
července 1928, č. 135 Sb. z. a n., o provádění
Mezinárodních opiových úmluv z roku 1912 a
1925, a předpisy na podkladě tohoto zákona
vydané.
(2) Ustanovení zákona o obraně státu a
předpisů jej provádějících zůstávají nedot-
čena.
(3) Zákon provedou ministři veřejného
zdravotnictví a tělesné výchovy, zahraničních
věcí, národní obrany, spravedlnosti a prů-
myslu, obchodu a živností v dohodě se zúčast-
něnými ministry.
II.
Počátkem tohoto století stává se toxiko-
manie, používáni omamných látek, nebez-
pečím mezinárodním. Vlastní boj proti ně-
mu nutno ovšem klásti již do doby dávno
předchozí, do prvé poloviny XVIII. století.
Již r. 1730 vydala Čína první zákaz kouřiti
opium. Odhodlaný postup čínské vlády proti
anglickému importu zavdal dokonce příčinu
ke vzniku dvěma tak zv. opiovým válkám
v r. 1845 a 1856 až 1858. Všechny tyto
i pozdější události vyvolaly první pokus
o mezinárodní součinnosti roku 1909, kdy
14
se sešla v šanghaji první mezinárodní
opiová konference, aby doporučila úpravu
užití "opiátů", vyjma pro účely therapeu-
tické.
Mezi tím podstatně vyvíjela se chemie
opia a další objevy listů kokových. Lidstvu
se tím dostává sice dobrodiní nedocenitel-
ného významu, avšak zákeřná toxikomanie
vynucuje si zvýšené úsilí účinného boje
proti ní. Z podnětu Ameriky sešla se r. 1912
mezinárodní opiová konference v Haagu,
jejímž dílem je "Mezinárodní opiová kon-
vence haagská", podepsaná dne 23. ledna
1912 v Haagu.
Tato má postupně potlačovati užívání
opia, morfia, kokainu a jejich derivátů.
Ratifikace haagské konvence z r. 1912
uskutečňovala se jen pozvolna a vypuknu-
tím světové války ustoupila vůbec do bez-
významnosti. Teprve ratifikací mírových
smluv byla automaticky ratifikována i kon-
vence haagská článkem 23. o Paktu o Spo-
lečnosti národů. Pro československo nabyla
tudíž haagská konvence mezinárodní pů-
sobnosti již dnem 10. ledna 1920. Ratifi-
kace byla vyhlášena roku 1922 číslem 159
Sb. z. a n.
Vnitrostátního provedení dostalo se haag-
ské konvenci 'zákonem ze dne 29. května
1923 čís. 128 Sb. z. a n. a prováděcím na-
řízením. ze dne 18. června 1925 čís. 147
Sb. z. a n.
Nové zkušenosti a stálý rozvoj chemické
vědy vynutily si revisi celé konvence. Dvě
současné konference se konaly v r. 1924
a 1925 v ženevě. Výsledkem jejich byla
jednak "Doplňující dohoda k mezinárodní
opiové konvenci z r. 1912", týkající se to-
liko států interesovaných na produkci
omamných látek a dále "Mezinárodní opio-
vá úmluva" podepsaná v ženevé dne 19.
února 1925. Vysoké smluvní strany se za-
vázaly, že
... vydají účinné zákony a nařízení, tak
aby výroba, dovoz, prodej, rozdělování, vý-
voz a užívání látek bylo omezeno výlučně
na potřeby lékařské a vědecké... "
(Čl. 5. úmluvy. )
"Mezinárodní opiová úmluva" byla rati-
fikována Československem dme 5. března
1927 a vyhlášena ve Sbírce zákonů a na-
řízení pod čís. 147/1927.
Vnitrostátní provedení se dostalo úmluvě
1. zákonem ze dne 13. července 1928,
čas. 135 Sb. z. a n.,
2. vládním nařízením ze dne 14. března
1929, č. 37 Sb. z. a n.,
3. čtyřmi vyhláškami ministerstva ve-
řejného zdravotnictví a tělesné výchovy
v dohodě s ministerstvem obchodu čís. 21 /
1928, 181/1930, 142/1932 a 92/1934 Sb. z.
a nař.
Mezinárodně doznaly však všechny do-
savadní snahy zjevný neúspěch, ústřední
Stálý výbor opiový pokládal za nejvhod-
nější cestu omeziti produkci zemědělských
surovin, sloužících k výrobě omamných
látek. Na nové konferenci v ženevě byl
však přijat toliko princip omezení výroby
omamných látek, jen pro účely vědecké a
lékařské, v rozsahu předem zjištěné svě-
tové potřeby. Tak vzniklo stěžejní mezi-
národní dílo "ženevská úmluva o omezení
výroby a úpravě distribuce omamných lá-
tek", již ratifikovalo 45 států, českosloven-
ská republika učinila tak v srpnu 1933 a
vyhlásila ji ve Sb. z. a n. pod čís. 173/1933.
Vlastní smysl této poslední úmluvy spo-
čívá hlavně v tom, že kromě platnosti
úmluv předchozích (1912 Haag, 1925 že-
neva I. ) budou všechny nové objevené
omamné látky a přípravky nejkratší cestou
podrobeny ustanovením úmluvy a meziná-
rodní dozor nad jejich užitím bude veden
na podkladě jednotných zásad.
Předložené usnesení senátu přijal ve
shodném znění zahraniční výbor poslanecké
sněmovny dne 11. listopadu 1937.
Předložená osnova zákona snaží se po
všech stránkách učiniti zadost mezinárod-
ním závazkům plynoucím z opiové kon-
vence, přihlížejíc ovšem k aplikaci domá-
cího boje proti toxikomanii. Celou svojí
konstrukcí právní vyčerpává obsáhle usta-
novení mezinárodních smluv, pamatujíc při
tom na osobitost vlastní vnitrostátní po-
třeby.
Zákon v okruhu své působnosti ukládá
praktické možnosti jednak normativně, po-
drobnými ustanoveními o oprávnění ob-
chodu "látkami", jednak zavedením trest-
ních sankcí. Tresty, jež zákon ukládá na
penězích i svobodě, buď cestou administra-
tivní nebo soudně, jsou takového rozsahu,
že lze od nich očekávati značný zastrašu-
jící účinek.
Osnova sama přejímá po této stránce
zásadu, že nešťastník postižený toxikomanií
je především těžkým pacientem, jemuž
nutno znemožniti přístup ku "látkám" jeho
l5
vášně. Proto trestnost neoprávněného
získání "látky" s jeho strany bude přede-
vším dána skutkovou povahou činu podle
všeobecných ustanovení trestních.
Největší možnost neoprávněného odběru
zůstává ovšem při výdeji "látek" na lékař-
ský (veterinářský) předpis v lékárnách.
Bude úkolem prováděcího vládního naří-
zení, jemuž se dává zákonem dostatečná
opora i pružnost, aby zde vyložilo zákon
způsobem vylučujícím pochybnosti.
Zásada v § 14, odst. 4, stanovící za do-
klad pro výdej "látek" v lékárnách, lékař-
ský (veterinářský) předpis, musí se ovšem
projeviti vyloučením všech pochybností
o úmyslu zákonodárcové, že lékařský (ve-
terinářský) předpis musí zůstati v drženi
expedující lékárny.
Zdravotnický výbor poslanecké sněmov-
ny projednal vládní návrh tohoto zákona ve
schůzi dne 16. prosince 1937 a doporučuje
plenu poslanecké sněmovny přijetí osnovy
zákona ve znění shodném s usnesením se-
nátu Národního Shromáždění republiky
československé.
V Praze, dne 17. prosince 1937.
Fr. Stanislav v. r.,
předseda.
Dr Hula v. r.,
zpravodaj.
Státní tiskárna v Praze - 7151-37