15
a) každému z obou manželů, kteří jsou stát-
ními zaměstnanci v činné službě,
b) jednomu z obou manželů, kteří jsou
státními zaměstnanci v činné službě, jsou-li
ze služebních důvodů nuceni žíti odděleně
v různých služebních působištích, a to tomu,
který má nižší činovné; toto ustanovení platí
pouze pro manželství uzavřená před 1. lednem
1934,
c) ženatému státnímu zaměstnanci (pro-
vdané státní zaměstnankyni), jehož (jejíž)
manželka (manžel) je veřejnou zaměstnan-
kyní (veřejným zaměstnancem) nebo má stálé
výdělečné povolání.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí také, žije-li
státní zaměstnanec ve společné domácnosti
& osobou, uvedenou ve článku I, § 5, odst. 2
a 3 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 z roku
1920 Sb. z. a n., nebo v obdobných předpi-
sech, i kdyby tato nevyhovovala podmínkám
tam stanoveným.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i tehdy,
jestliže po 1. červenci 1933 bylo manželství
rozvedeno.
(4) Svobodným státním zaměstnancům,
kteří bydlí ve společné domácnosti s rodiči,
z nichž alespoň jeden je veřejným zaměst-
nancem v činné službě, se snižuje činovné od
1. dubna 1935 o 21%.
(5) Ustanovení předcházejících odstavců
o činovném platí obdobně i pro část služebního
platu (mzdy) činovnému odpovídající. Pro
opatření ve smyslu odstavců 1 až 3 se určí za
část služebního platu (mzdy) činovnému odpo-
vídající částka ve výši 15% služebního platu
(mzdy) bez výchovného (podobné součásti
platu, po případě mzdy). Pro opatření podle
ustanovení odstavce 4 pak se určí část služeb-
ního platu (mzdy) odpovídající činovnému
tak, že se od služebního platu (mzdy) odečte
část služebního platu (mzdy) služnému odpo-
vídající a případné výchovné; při tom se za
část služebního platu (mzdy) služnému odpo-
vídající pokládá pensijní (provisní) základna,
a není-li ani pensijní (provisní) základny, dvě
třetiny služebního platu (mzdy), stanoveného
pro skupinu míst A, bez výchovného (podobné
součásti platu, po případě mzdy).
(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí počí-
najíc 1. lednem 1936 jen tehdy, jestliže hrubé
služné (plat jemu odpovídající) pokud se týče
dvě třetiny hrubého výdělečného příjmu obou
manželů (odst. 1 až 3) po případě svobodného
státního zaměstnance a jednoho neb obou jeho
16
rodičů, pokud tito jsou veřejnými zaměstnanci
(odst. 4), dohromady převyšují roční částku
18. 000 Kč.
(7) Snížení činovného podle § 8 vládního
nařízení č. 252/1933 Sb. z. a n. se upraví po-
čínajíc 1. lednem 1936 tak, aby nepřevyšo-
valo částku, o kterou hrubé služné (plat je-
mu odpovídající) po případě dvě třetiny hru-
bého výdělečného příjmu převyšují částku
ročních 18. 000 Kč. Jsou-li oba manželé stát-
ními zaměstnanci, provede se toto snížení tak,
že jeho úhrnná částka se rozdělí na oba man-
žely v poměru, jak se má nesnížené činovné
jednoho k nesníženému činovnému druhého
manžela.
§ 9.
(1) Je-li z manželů jeden státním zaměst-
nancem v Činné službě a jeden poživatelem
odpočivného (zaopatřovacího) platu, nebo
jsou-li oba manželé poživateli odpočivných
(zaopatřovacích) platů, krátí se služební plat
státního zaměstnance v činné službě podle
příslušných ustanovení § 8, odpočivné (za-
opatřovací) příjmy druhého manžela, po pří-
padě odpočivné (zaopatřovací) příjmy obou
manželů,
|
pokud hrubý úhrn služebního platu |
počínajíc |
|
víče než 18. 000 Kč do 24. 000 Kč včetně, |
2. l% |
|
" " 24. 000 Kč do 30. 000 Kč ". |
2. 8% |
|
" " 80. 000 Kč; do 36. 000 Kč ", |
4. 2% |
|
" " 36. 000Kč, ......... |
5. 6% |
odpočivných (zaopatřovacích) příjmů tohoto
manžela (každého z obou manželů).
(2) Ustanovení odstavce 1 platí také, ži-
je-li státní zaměstnanec (poživatel odpočiv-
ného nebo zaopatřovacího platu) ve společné
domácnosti s osobou, uvedenou v článku I,
§ 5, odst. 2 a 3, zákona č. 2/1920 Sb. z. a n.
nebo v obdobných předpisech, i kdyby tato
nevyhovovala podmínkám tam stanoveným.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i tehdy,
jestliže po 1. červenci 1933 bylo manželství
rozvedeno.
17
(4) Pod ustanovení tohoto paragrafu spa-
dají všechny odpočivné (zaopatřovací) příj-
my, zejména bez rozdílu zda poživatel jich
nabyl z vlastního služebního poměru nebo zda
jeho nárok je odvozen od osoby jiné.
(5) Krácením podle předcházejících od-
stavců nesmí odpočivný (zaopatřovací) plat
klesnouti pod příslušnou nejnižší výměru.
(6) Poživatelům příjmů uvedených v odstavci
1 nesmí po srážce podle odstavců 1 až 3 zů-
stati na těchto příjmech méně, než zůstane
poživatelům takových příjmů s nejvyšším
hrubým úhrnem, pro nějž je stanoveno nej-
blíže nižší srážkové procento nebo nebyla
srážka tato stanovena vůbec. V takových pří-
padech se sníží částka, o niž byl odpočivný
(zaopatřovací) plat podle tohoto paragrafu
krácen, u osoby, jež má odpočivný (zaopatřo-
vací) plat nižší, jsou-li oba odpočivné (zaopa-
třovací) platy stejné, u manželky.
(7) Služebním platem, pokud se týče odpo-
čivnými (zaopatřovací) příjmy se tu rozumějí
platy příslušející po srážkách podle ustanovení
§ 4, §§ 6 až 8, po případě §§ 11 a 13 zákona č.
204/1932 Sb. z. a n. a po snížení podle § 7
vládního nařízení č. 252/1933 Sb. z. a n.
§ 10.
(1) Při jakémkoliv zvýšení pensijní (pro-
visní) základny platí státní zaměstnanec po-
čínajíc 1. lednem 1934 jako zvláštní pensijní
příspěvek po dobu dvanácti měsíců (padesáti-
dvou týdnů) od tohoto zvýšení polovinu část-
ky, o niž se takto zvýšila měsíční částka pen-
sijní základny. O zaokrouhlení tohoto příspěv-
ku platí ustanovení § 140, odst. 3 platového
zákona a obdobná ustanovení.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro zvý-
šení pensijní základny podle § 14 zákona ze
dne 1. července 1937, č. 186 Sb. z. a n., o úpra-
vě některých platových poměrů soudců se zře-
telem k úsporným opatřením personálním, a
pro zvýšení pensijní (provisní) základny na-
stavší v důsledku přiznání nebo zvýšení slu-
žebních přídavků strážních (četnického přídav-
ku, strážního a hodnostního přídavku stráže
bezpečnosti, hraničního strážního přídavku a
strážního přídavku finanční stráže a strážního
přídavku dozorců vězňů).
(3) Sníží-li se pensijní základna (na př.
zmenšením nebo zánikem služebního přídavku)
dříve, než uplyne dvanáctiměsíční lhůta, jest
zvláštní pensijní příspěvek na dobu zbývající
do této lhůty nově upraviti, po případě zasta-
3
18
viti od doby, kdy nastalo snížení pensijní zá-
kladny; dojde-li po snížení pensijní základny
opětně k jejímu zvýšení, jest do povinnosti za-
městnancovy, platiti opět zvláštní pensijní pří-
spěvek, započítati zvláštní pensijní příspěvek
zaplacený před tím za zvýšení pensijní zá-
kladny, které pominulo.
§ 11.
(1) Zaměstnanci uvedení v § 21 a § 22. písm.
a) až d) zákona č. 204/1932 Sb. z. a n., kteří
mají normální pensijní nároky, t. j. nároky
spojené s místem jimi zastávaným, nebo na-
budou těchto nároků po ukončení stanovené
služební doby nebo stanoveného prozatímního
postavení, jsou vyňati z pojistné povinnosti
podle zákona ze dne 21. února 1929. č. 26 Sb.
z. a n., o pensijním pojištění soukromých za-
městnanců ve vyšších službách.
(2) Ustanovení § 2, č. 4 zákona č. 26/1929
Sb. z. a n., pokud odporuje ustanovení před-
cházejícího odstavce, se zrušuje s účinností
od 1. ledna 1929.
§ 12.
(1) Vdově, která je o 20 let mladší svého
manžela a nabude po 31. prosinci 1933 nárok
na zaopatřovací plat, přísluší zaopatřovací
plat ve výměře snížené o 10%, a je-li mladší
o více roků, vždy o další 2% za každý celý
rok přesahující věkový rozdíl 20 roků. Žila-li
však taková vdova v tomto manželství nepře-
tržitě přes 5 roků, snižuje se procento srážky
za každý započatý rok manželství přesahu-
jící 5 roků o 2%, pokud se týče o 4%, vzešlo-li
z tohoto manželství dítě, až bude dosažena
normální výměra zaopatřovacího platu. Nej-
nižší roční výměra vdovské pense zůstává
však podle tohoto ustanovení zachována.
(2) Ustanovení předcházejícího odstavce
platí obdobně pro osoby, jichž se týká usta-
novení čl. I, § 5, odst. 2 a 3 zákona č. 2/1920
Sb. z. a n. nebo obdobných předpisů.
§ 13.
Ustanovení § 1, č. 1, odst. 2, druhé věty
zákona ze dne 23. července 1919, č. 457 Sb.
z. a n., o připočtení válečných let státním
zaměstnancům, se zrušuje.
§ 15.
Ustanovení § 31, odst. 2, druhé věty zákona
č. 221/1933 Sb. z. a n., o nemocenském po-
19
jištění veřejných zaměstnanců, neplatí, pokud
jde o provádění předpisů o úsporných opatře-
ních personálních.
část třetí.
Trvalá ustanovení všeobecná.
§21.
Státními zaměstnanci ve smyslu předpisu
o úsporných opatřeních personálních se roz-
umějí všichni zaměstnanci státu, ústavů,
podniků a fondů státních nebo státem spra-
vovaných, ať jde o služební poměr veřejno-
právní či smluvní.
§22.
Ustanovení o úsporných opatřeních perso-
nálních platí i pro
a) učitele, jichž se týče zákon ze dne 24.
června 1926, č. 104 Sb. z. a n., o úpravě pla-
tových a služebních poměrů učitelstva obec-
ných a občanských škol (učitelský zákon),
b) profesory diecesních učilišť theologic-
kých (§ 211 platového zákona),
c) nestátní profesory středních škol, učitel-
ských ústavů a jiných vyšších učilišť na
Slovensku a Podkarpatské Rusi,
d) duchovní kongruálních církví a nábožen-
ských společností státem uznaných případně
recipovaných (zákon č. 122/1926 Sb. z. a n. )
a pro poživatele zaopatřovacích platů podle
§ 5, odst. 3, zmíněného zákona, pokud není
jinak stanoveno (§ 7 zákona č. 204/1932 Sb.
z. a n. ),
e) osoby, jichž se týče zákon č. 70/1930
Sb. z. a n., a pro ostatní příjemce odpočivných
a zaopatřovacích platu vyplácených státní
správou železniční, při čemž smluvní výhrady
odporující účelu úsporných opatření perso-
nálních se ruší,
f) pozůstalé po osobách uvedených pod
písm. a) až e),
pokud nespadají již pod ustanovení § 21.
§23.
(1) Ustanovení o úsporných opatřeních
personálních platí obdobně pro zaměstnance
veřejnoprávných korporací a ústavů uvede-
ných v § 212, odst. 1, platového zákona.
20
(2) Tyto korporace (ústavy) jsou povinny
na vyzvání oznámiti a prokázati úřadu stano-
venému v § 212, odst. 4, platového zákona,
že a jak provedly opatření podle tohoto zá-
kona a jaká roční úspora tím vzejde.
(3) Neprovede-li korporace (ústav) úspor-
ná opatření personální, krátí se příděly, na
které není zákonný nárok, subvence, jiné
příspěvky a podpory z prostředků státních
o úspory, jež by z provedení oněch opatření
vyplývaly, po případě se přihlédne k této
úspoře při schvalování rozpočtu a povolování
přirážek.
(4) Totéž platí, byla-li snížení z tohoto zá-
kona vyplývající zcela nebo z části zaměst-
nancům vynahrazena v jiné formě jako od-
měnami, výpomocemi a pod.
§ 24.
Vládním nařízením může býti upraven
způsob výplaty služebních, odpočivných a
zaopatřovacích platů státních zaměstnanců
a pozůstalých po nich, jakož i posunut den
výplaty platů předem splatných až včetně do
15. dne měsíce splatnosti.
§ 25.
Než bude vydáno vládní nařízení podle
§ 147 platového zákona, zmocňuje se vláda,
aby, kde toho bude třeba, přechodně provedla
úspornou úpravu nároku na náhradu služeb-
ních výloh a otázek s tím souvisejících vlád-
ním usnesením.
§ 26.
(1) Osoba, které příslušejí aktivní, odpo-
čivné (zaopatřovací) platy, jest povinna,
pokud se podle platných předpisů nepřihlíží
k nim z moci úřední, ohlásiti skutečnosti,
které mají vliv na trvání nebo výši těchto
platů, u služebního úřadu, pokud jde o aktiv-
ní platy, jinak u úřadu, jehož likvidující
orgán zařizuje výplatu odpočivných (zaopa-
třovacích) platů.
(2) Opravné prostředky proti rozhodnutím
vydaným podle tohoto zákona nemají odklá-
dacího účinku.
(3) Disciplinární (trestní) odpovědnost za
nesplnění ohlašovací povinnosti nebo za ne-
správné údaje zůstává nedotčena.
21
§ 27.
(1) Po dobu účinnosti úsporných opatření
personálních pozbývají platnosti všechna
ustanovení, týkající se zaměstnanců uvede-
ných v §§ 21 až 23 této části a obsažená
v předpisech, smlouvách neb ujednáních,
která odporují úsporným opatřením perso-
nálním po případě nejsou s nimi v souladu.
Hromadné smlouvy dělnické nejsou tím do-
tčeny.
(2) Ustanovení o srážkách nelze použíti
oproti osobám, jejichž služební poměr jest
založen na individuálních smlouvách, byly-li
jejich platy v době počínající rokem 1931 již
stejnou měrou sníženy.
§ 28.
Vláda se zmocňuje, aby vhodnými opatře-
ními vyrovnala nesrovnalosti, které by z pro-
vádění úsporných opatření personálních
vznikly.
Důvodová zpráva.
I.
Vládním nařízením ze dne 11. června
1937, č. 117 Sb. z. a n., o úsporných opatře-
ních personálních, byla na dobu do konce
roku 1937 prodloužena platnost platových
srážek stanovených dílem I. zákona ze dne
28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n., a s urči-
tými úlevami i platových srážek podle §§1
až 5 vlád. nařízení z 22. prosince 1933, č.
252 Sb. z. a n., jakož i platnost zastavení
vánočního příspěvku, nařízeného dílem II.
zákona č. 204/1932 Sb. z. a n. Vládní naří-
zení toto bylo vydáno podle zmocňovacího
zákona z 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n.
ve znění zákona ze dne 17. června 1936, č.
163 Sb. z. a n., jehož platnost uplynula
koncem června 1937.
Zákonem ze dne 1. července 1937, č. 186
Sb. z. a n. byla vzhledem k ústavním po-
chybnostem o platnosti úsporných opatření
personálních, vydaných resp. prodlužova-
ných vládními nařízeními podle zmocňova-
cích zákonů, pro soudce z povolání, úsporná
opatření personální, pokud byla vydána
resp. prodlužována vládními nařízeními
podle zmocňovacích zákonů, rozšířena v roz-
sahu platném pro ostatní státní zaměst-
nance i na soudce z povolání; při tom byla
dočasná úsporná opatření platná pro ostat-
ní státní zaměstnance podle vl. nař. č. 117/
1937 Sb. z. a n. do konce roku 1937 stano-
vena pro soudce z povolání ve stejném roz-
sahu a na stejnou dobu (§ 1, § 2, odst. 1,
§§ 3 až 5 cit. zákona).
Dočasná ustanovení úsporných opatření
personálních pozbývají tudíž u všech stát-
ních zaměstnanců platnosti koncem roku
1937. Kdyby nebylo učiněno zákonodárné
opatření, nastal by od 1. ledna 1938 návrat
li dřívějším platovým normám a pominuly
by dočasné platové srážky, jež tvoří co do
finančního dosahu nejvýznamnější a pře-
vážnou část úsporných opatření personál-
ních, vůbec.
V duchu několikerých svých prohlášení
rozhodla se vláda za předpokladu, že bude
pro výdaje vzniklé těmito opatřeními bez-
pečně opatřena úhrada ve státním rozpočtu
na rok 1938, státním zaměstnancům opět-
ně poněkud uleviti v důsledcích vzniklých
z úsporných opatření personálních; může
se tak arciť státi jen v míře nepřekročující
22
hranici vymezenou dnešní svízelnou finanč-
ní situací státní.
II.
Vláda navrhuje, vyhovujíc tím přání vy-
slovenému Souručenstvím veřejno-zaměst-
naneckých organisací při koalovaných stra-
nách a Exekutivy veřejných zaměstnanců,
1. aby počínajíc 1. lednem 1938 byly od-
straněny zbývající všeobecné platové sráž-
ky státních zaměstnanců podle § 2, odst. 1
(z aktivních platů), § 4, odst. 1 (z odpočiv-
ných a zaopatřovacích platů) a § 5, odst. 1
(z kongruálních doplňků a kongruálních
pensí) vládního nařízení č. 252/1933 ve
výši 0. 8% srážkové základny,
2. aby počínajíc 1. dubnem 1938 bylo po-
voleno dále zmírnění platových srážek podle
§ 4 a § 7, odst. 1 zákona č. 204/1932 Sb.
z. a n. (z aktivních platů a z kongruálních
doplňků) o 20% jejich rozsahu. Toto po-
sléze uvedené zmírnění může se však týkati
pouze státních zaměstnanců v činné službě,
takže počínajíc 1. lednem 1938 zmírněné
srážky poživatelů odpočivných (zaopatřo-
vacích) platů zůstanou na úrovni zákona
č. 204/1932 Sb. z. a n. K tomuto kroku se
musila vláda odhodlati hledíc k tomu, že
jednak pro další snížení srážek u odpočiv-
ných (zaopatřovacích) platů ve státním
rozpočtu na rok 1938 není úhrady, jednak
že nelze s hlediska celostátního již při-
pustiti další zvyšování dnes téměř neúnos-
ného břemene, plynoucího ze státního pen-
sijního zaopatření, nemělo-li by se takto
s určitostí dospěti ke stavu, který by odů-
vodňoval radikálnější zákrok, jemuž se
touto cestou pokud možno hodlá předejíti.
Ježto je hospodářsky i politicky nezbytně
třeba, aby státní rozpočet na rok 1938 byl
vyrovnán nejen formálně, ale i věcně, aby
mohl býti reálním podkladem pro státní
hospodářství v tomto roce, je bezpodmíneč-
ným předpokladem uzákonění tohoto ná-
vrhu, že pro výdaj vzniklý hořejšími opa-
třeními bude opatřena plná úhrada součas-
nou realisací příslušných se státním roz-
počtem nerozlučně spojených úhradových
osnov. Předložený státní rozpočet na rok
1938 s nákladem spojeným se shora uvede-
nými úlevami pro státní zaměstnance po-
čítá; z důvodu nepřekročitelnosti tohoto
rozpočtu nelze však uvažovati o dalším roz-
šíření výhod tu poskytovaných; dále nutno
z téhož důvodu prohlásiti, že nebude také
lze v roce 1938 realisovati případná další
státně-zaměstnanecká přání a požadavky,
které by působily přímo nebo nepřímo nové
výdaje nekryté projednávaným státním
rozpočtem.
Vládní návrh se zásadně dotýká jenom
všeobecných platových srážek, nikoliv však
ostatních dočasných opatření personálních,
obsažených v §§ 8, 9 a v dílu III zákona
č. 204/1932 Sb. z. a n., jakož i v §§ 7 až 13
a § 15 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. z. a n.
Tato úsporná opatření personální zůstá-
vají nedotčena, poněvadž již původně byla
prohlášena za ustanovení trvalá hledíc
k tomu, že byla odůvodňována nejen zřeteli
úspornými s hlediska rozpočtové rovno-
váhy, nýbrž především hledisky sociálními
a technickými, jejichž podstata nepominula
a které tudíž zachování jejich odůvodňují.
III.
Osnova zákona platí vzhledem k tomu,
že ustanovení §§ 1 až 3 zákona č. 204/
1932 Sb. z. a n. činí se předmětem zvláštní
osnovy zároveň Národnímu shromáždění
předkládané, jen pro státní zaměstnance,
avšak pro všechny státní zaměstnance,
soudce v to čítajíc (§ 21 zák. č. 204/1932
Sb. z. a n. a čl. VI této osnovy); uskuteč-
ňuje návrhy shora zmíněné tím způsobem,
že prodlužujíc v čl. I. ustanovení §§ 4 až 9
zákona č. 204/1932 Sb. z. a n., novelisuje
příslušná dočasná ustanovení téhož zákona
na dobu do konce roku 1938 (čl. II. a čl. IX.,
odst. 1, druhá věta osnovy); osnova pone-
chává však jinak dosud platná ustanovení
zákona č. 204/1932 Sb. z. a n. a vlád. naří-
zení č. 252/1933 Sb. z. a n. až na některé
menší výjimky, diktované zvláštními potře-
bami prakse (§ 27, odst. 2 cit. zák. a § 7,
odst. 2, § 10, odst. 2 a 3, a § 15 cit. nař. ),
v meritu i nadále v platnosti, činíc pouze
ustanovení vládního nařízení č. 252/
1933 resp. § 3 vlád. nař. č. 237/1935 Sb.
z. a n. podle stavu koncem roku 1937 sou-
částí tohoto zákona, aby nemohla i při
nejpřísnějším právním nazírání na věc
v žádném směru vzniknouti pochybnost
o zákonitosti a ústavnosti těchto norem.
Vzhledem k názoru Nejvyššího správ-
ního soudu, vyslovenému v nálezu Bon. A
12884, podle něhož na základě § 7 vlád.
nař. č. 252/1933 Sb. z. a n., nelze pro nedo-
statek zákonného podkladu prováděti sní-
žení prozatímně, umožňuje ustano-
23
vení čl. III, § 2 osnovy, doplňující ustano-
vení § 7, vlád. nař. č. 252/1933 Sb. z. a n.
takovéto prozatímní opatření, pro dobu až
do pravoplatného vyměření daně důchodo-
vé; takových prozatímních opatření je
třeba nejen v zájmu včasného provedení
úsporného předpisu měsíčními srážkami
(nebezpečí případné pozdější nedobyt-
nosti), ale i v zájmu zaměstnance snížením
dotčeného, kterému by jinak mohly odkla-
dem srážek vzniknouti značné přeplatky,
jejichž pozdější splácení by mu mohlo bu-
doucně působiti značné finanční potíže,
zejména v době, kdyby, - ač by již výdě-
lečného příjmu neměl - přes to splátky
konati musil.
Snahou soustřediti v zájmu přehlednosti
všechny dosud platné předpisy o úsporných
opatřeních personálních do osnovy vysvět-
luje se obzvláště ustanovení čl. III., § 3
(obsahujícího platné znění odst. 6 § 8 vlád.
nař. č. 252/1933 Sb. z. a n., ve znění § 3
vlád. nař. č. 237/1935 Sb. z. a n. ) a § 5
(reprodukujícího § 15 vlád. nař. č. 252 /
1933 Sb. z. a n. ), čl. IV. resp. čl. V., § 1,
konstatujících další platnost §§ 10 až 14
a §§ 16 až 28 zák. č. 204/ 1932 Sb. z. a n.,
resp. druhé věty § 16, odst. 1 vlád. nař. č.
252/1933 Sb. z. a n.
Tuto snahu dovršuje čl. VIII. osnovy,
který prohlašuje přílohu zákona reprodu-
kující nyní platné znění všech úsporných
opatření personálních i se změnami před-
sevzatými osnovou a z ní vyplývajícími za
součást zákona ve snaze, aby toto znění
bylo chráněno před pochybnostmi co do
jeho zákonitosti neb ústavnosti.
Ustanovení čl. III., § 4 pak zamýšlí nejen
přehlednou publikaci této materie, nýbrž
musí vzhledem k tomu, že ruší také usta-
novení § 9, odst. 2 zákona č. 186/1937 Sb.
z. a n. (čl. VI. osnovy), stylisticky (bez
meritorních změn) upraviti ustanovení
§ 10, odst. 2 vl. nař. č. 252/1933 Sb. z. a n.
Ryze stylistickou úpravou je ustanovení
§ 5, čl. III reprodukujícího § 27, odst. 2
zák. č. 204/1932 Sb. z. a n. v platném znění
§ 4 vl. nař. č. 117/1937 Sb. z. a n.
IV.
Nejednotnost, jež se objevila při použí-
vání § 150, odst. 2 platového zákona v sou-
vislosti s § 9 zákona č. 123/1882 ř. z.,
pokud se týče se zákonem č. 314/1920 Sb.
z. a n., o exekuci na platy a výslužné za-
městnanců a jejich pozůstalých, a v praksi
velmi ztěžuje bezpečnou kalkulaci jak věři-
telů tak dlužníků, nutno v zájmu všech
súčastněných odstraniti, což je možno
pouze zákonem. Vláda používá proto této
osnovy, zabývající se ryze personálními
otázkami státních zaměstnanců, aby i tuto
personální věc jednotně vyřešila (čl. VII),
a to ve smyslu stanoviska převážné většiny
resortů, které bylo meziministerskou ko-
respondencí zjištěno a shoduje se s tra-
dičním a pro zaměstnance příznivým sta-
noviskem, jaké zaujalo k věci osvědčené
ustanovení § 9, odst. 2 zák. č. 123/1882
ř. z.
K podrobnějšímu odůvodnění tohoto
ustanovení nutno uvésti toto:
Zákon ze dne 21. dubna 1882, č. 123 ř. z.,
o exekuci na platy osob ve veřejné službě
postavených a osob po nich pozůstalých,
ustanovuje v § 9:
"Na dobývání pohledávek způsobem ad-
ministrativním, dle dosavadních předpisů
připuštěné, se předpisy tohoto zákona ne-
vztahují.
částky, kterých tímto způsobem jest do-
bývati, buďte odečteny od onoho dílu platu,
který podle tohoto zákona jest podroben
exekuci. "
Další platnost tohoto ustanovení po vy-
dání zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 314
Sb. z. a n., o exekuci na platy a výslužné
zaměstnanců a jejich pozůstalých, zejména
pak po vydání platového zákona č. 103/1926
Sb. z. a n., jest někdy brána v pochybnost.
Jest dovozováno, že buď již zákon č. 314/
1920 Sb. z. a n. zrušil zákon č. 123/1882
ř. z., v celém rozsahu, tedy mimo §§ 1 až
8 i zmíněný § 9, nebo že tento § 9 byl, po-
kud jde o zaměstnance, na něž se vztahuje
zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. nebo jejichž
platové a služební poměry jsou upraveny
podle obdoby tohoto zákona, zrušen § 150
zákona č. 103/1926 Sb. z. a n.
Pro stanovisko opačné jest v theorii
i v praksi uváděno,
1. že zákon č. 314/1920 Sb. z. a n. podle
svého označení (zákon o exekuci na platy
a výslužné zaměstnanců a jejich pozůsta-
lých) i podle svého obsahu v souvislosti
s derogační doložkou vyslovenou v 2. větě
§ 6 ve znění § 1 zákona č. 177/1924 Sb. z.
a n. nezrušil ustanovení § 9 zákona č. 123/
1882 ř. z. a
24
2. že jej zrušiti nemohl ani zákon č. 103/
1926 Sb. z. a n. se zřetelem na derogační
doložku vyslovenou v § 214. Ustanovení
§ 150, odst. 2 platového zákona totiž, jež
jedině v souvislosti s touto derogační do-
ložkou může přijíti v úvahu, se pouze do-
tklo (a to jen ve směru tam výslovně upra-
veném) odstavce 1., § 9 zák. č. 123/1882
ř. z., jehož ustanovení proto nebylo tím zru-
šeno; toto ustanovení se však ani nevypo-
řádalo s ustanoveními obou odstavců zmí-
něného § 9 zákona č. 123/1882 ř. z., nechá-
vajíc otázku, jak (od čeho) jest odečítati
administrativní srážky, nepovšimnutu a tu-
díž odstavec 2 citovaného paragrafu i na-
dále v platnosti.
V důsledku této nejednotnosti nazírání
na platnost § 9 zákona č. 123/1882 ř. z.
soudy, zabývajíce se otázkou, zda admi-
nistrativní srážky jest ode-
čítati od celého platu, resp.
jeho 75%, či teprve od té jeho
části, jež podle zákona č. 314/1920 Sb. z.
a n. v souvislosti s § 150 zákona č. 103/
1926 Sb. z. a n. a ustanoveními obdobnými
může býti exekucí zabavena
nebo zajištěna, nebo dobrovolnou úmluvou
zastavena nebo postoupena, nerozhodují
jednotně, a to ať se tak děje v řízení spor-
ném, či v řízení exekučním. V důsledku
toho ani všechny poukazovací úřady, urču-
jíce, jakou částku lze při exekučním zaba-
vení nebo zajištění nebo při dobrovolném
zastavení nebo postoupení pro oprávněné-
ho věřitele zadržeti, nepostupují jednotně;
některé úřady odečítají administrativní
srážky již od celého platu, resp. jeho 75%,
jiné (převážná většina) teprve od té části
platu, jež podléhá exekuci.
Poněvadž jest nejvýše žádoucí, aby praxe
jak poukazovacích úřadů, tak i soudů byla
usměrněna, a to i v zájmu samotných vě-
řitelů, aby se jim tak dostalo bezpečného
podkladu pro posouzení úvěruschopnosti
státních zaměstnanců, k nimž mají vstou-
piti v poměr věřitelský, a ježto, alespoň
pokud jde o soudy, tohoto žádoucího usměr-
nění a jednotnosti v rozhodování pouhým
administrativním opatřením nelze dosá-
hnouti, jeví se nevyhnutelným provésti
tuto nezbytnou úpravu zákonem.
úprava, jež jest předmětem navrhova-
ného čl. VII. jest doplněním § 150 zákona
č. 103/1926 Sb. z. a n., jež se děje obsaho-
vým převzetím § 9 zákona č. 123/1882 ř.
z. Poněvadž dosavadní praxe jak soudů, tak
zejména poukazovacích úřadů se dosud,
třeba ne vždy, přes to však ve většině pří-
padů ustanovením § 9 zákona č. 123/1882
ř. z. řídila a výhodu v jeho 2. odstavci sta-
novenou státním zaměstnancům poskyto-
vala, byla by zajisté každá jiná zákonná
úprava pociťována jako zhoršení proti do-
savadnímu stavu. Z toho důvodu jakož i
z důvodů sociálních se doporučuje provésti
úpravu otázky, o niž jde, způsobem, jak
jest v předkládané osnově navrhováno.
účelem zmocnění vysloveného v navrho-
vaném novém odst. 4. § 150 zákona č. 103/
1926 Sb. z. a n. jest umožniti v mezích
platných zákonů včasnou úpravu otázek
týkajících se administrativních srážek, ze-
jména kdyby toho nastala potřeba, pří-
padnou republikaci a kodifikaci předpisů
těmito srážkami se obírajících, vládním
nařízením, tedy formou řádně publikova-
nou.
V.
Na vyšší náklad, jenž vznikne touto osno-
vou, je ve státním rozpočtu na rok 1938
pamatováno.
V P r a z e dne 12. listopadu 1937.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.
Ministr financi:
Dr Kalfus v. r.
Státní tiskárna v Praze. - 6321-37.