Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 6. zasedání.
1122.
Interpelace:
I. posl. Esterházyho mm. vnútra o krivdivej jazykovej praxi okresných náčelníkov v okre
soch: Feledínce, Galanta, Kráľ. Chlumec, Modrý Kameň, Lučenec, Řožňava, Šamorýn, Tor-
naľa a Nové Zámky,
II. posl. Knöchla a Knorreho min. pošt a telegrafů, že zaměstnanci poštovního úřadu v Okrou-
hlé u Boru proti zákonu zasahují do působnosti státních úřadů bezpečnostních nebo soud-
ních,
III. posl. inž. Karmasma mm. školství a nár. osvěty o zbytečné exposituře česko školy v Hor-
ní Rudné,
IV. posl. inž. Karmasma mm. školství a národní osvěty, ze ředitelství státní měšťanské školy
v Nižním Medzevu nadržuje jedinému obchodníkovi a majetníkovi obchodu se školními
potřebami, což jest nezákonité, jelikož to jest jednostranné,
V. posl. Knorreho min. pošt a telegrafů o jazykových nepřístojnostech u poštovního úradu I
(hlavní pošty) v Opavě,
VI. posl. Döllinga mm. sociální péče o zastavení provozu továrny na fezy v Mikulovicích
ve Slezsku,
VII. posl. Döllinga vládě o vyloučení firem při zadávání státních staveb.
VIII. posl. Döllinga min. veřejných prací o používání dělnických kolektivních smluv při stav-
bách státních silnic,
IX. posl. Florka vládě o vyvezení Joklovho domu v Čičmanoch do Prahy.
X. posl. dr Neumana, Hintermůllera a Dlouhého mm. veřejných prací a min. železnic ve věci
stavby železničních podjezdů v Českých Budějovicích,
XI. posl. Smetánky min. národní obrany v záležitosti předčasného překládání důstojníku do
výslužby,
XII. posl. Smetánky min. vnitra ve věci nošeni odznaků: »Viva la libertad en Espaňa.
XIII. posl. Smetánky min. vnitra ve věci t. zv. »polosvátků«.
XIV. posl. Smetánky mm. vnitra a sociální péče ve věci přídělu zlevněného cukru pro zavařo-
vání ovoce.
2
1122/I (překlad).
Interpelácia
poslanca Esterházyho
ministrovi vnútra
o krivdivej jazykovej praxi okresných
náčelníkov v okresoch: Feledínce, Galan-
ta, Kráľ. Chlumec, Modrý Kameň, Luče-
nec, Rožňava, Šamorýn, Tornaľa a Nové
Zámky.
Pane minister vnútra!
Vláda vypísala v októbri t. r. v jednotlivých
obciach voľby do obcí na deň 14. novembra
1937.
Prevádzajúce nariadenie k jazykovému zá-
konu predpisuje záväzne, že v obciach, kde Ma-
ďari podľa posledného sčítania ľudu tvorili aspoň
20% obyvateľstva, treba každý úradný oznam vy
dať tiež v jazyku maďarskom.
Okresní náčelníci nížuvedených okresov proti
predpisom zmieneného nariadenia uverejnili svo-
je oznamy o voľbách vypísaných v nižezmiene-
ných obciach v úradnom vestníku krajinského úra-
du na Slovensku iba v jazyku štátnom, kdežto
tieto volebné oznamy v dôsledku početného po-
meru Maďarov v dotyčných obciach mali uverej-
niť tiež v jazyku maďarskom.
Tieto okresy a obce sú:
V okrese Galanta obec Takšoň, kde je viac
než 80% Maďarov.
V okrese Kráľ. Chlumec obce: Čop so 61. 32%,
Šalamúnova s 80. 12%, Szentes s 90. 68% Ma-
ďarov. J
V okrese Modrý Kameň obce: Kiarov s
84. 35% a Vrbovka s 84. 35% Maďarov.
V okrese Lučenec obce: Veľké Dravce
74. 97%, Prša s vyše 60% Maďarov.
V okrese Rožňava obec Krásnohorské Pod-
hradie so 79. 28% Maďarov.
V okrese Šamorýn obce: Hviezdoslavov
s 27. 02% a Štvrtok na Ostrove s 92. 12% Ma-
ďarov.
V okrese Tornaľa obec Gemerská Horká s
84. 30% Maďarov.
V okrese Nové Zámky obec Andód s 93. 88%
Maďarov.
Keďže vláda sa vo svojom prejave zo dňa
18. februára t. r. zaviazala presne dodržiavať prá-
va národných menšín a keďže nižšie administra-
tívne úrady dostaly príkaz presne zachovávať zá-
kon jazykový a jeho prevádzajúce nariadenie, je
zjavné, že zmienení okresní náčelníci svojím zá-
vadným počínaním porušili svoju úradnú povin-
nosť a nad to ešte i vládu desavuovali.
Tážem sa tedy pána ministra vnútra:
1. Či viete o tom, že okresní náčelníci vo
Feledinci, Galante, Kráľ. Chlumci, Modrom Kame-
ni, Lučenci, Rožňave, Šamorýne, Tornaľe a No-
vých Zámkoch uverejnili volebné oznamy v úrad-
nom vestníku krajinského úradu na Slovensku iba
v jazyku štátnom?
2. Či hodláte dať vec vyšetriť a dotyčným
okresným náčelníkom uložiť, aby nabudúce vydá-
vali volebné oznamy, ktoré sa vzťahujú na obce
s vyše 20% Maďarov, tiež v jazyku maďarskom?
3. Či hodláte zaviesť proti dotyčným okres-
ným náčelníkom disciplinárne pokračovanie pre
zanedbanie povinnosti?
V Prahe dňa 6. novembra 1937.
Esterházy,
A. Nitsch, dr Holota, dr Porubszky, Sandner, dr
Korláth, Stangl, Kundt, Jobst, dr Szüllö, Szent-
iványi, dr Zippelius, Jnž. Peschka, dr Peters, dr
Kellner, Fischer, Jäkel, Petrášek, Jaross, Obrlik,
Wollner.
1122/II (překlad).
Interpelace
poslanců G. Knöchla a R. Knorreho
ministrovi pošt a telegrafů,
že zaměstnanci poštovního úřadu
v Okrouhlé u Boru proti zákonu zasahují
do působnosti státních úřadů bezpečnost-
ních nebo soudních.
Administrace sudetskoněmeckého deníku »Die
Zeit« zasílá svůj časopis již delší dobu svému od-
běrateli panu Antonínu Lumpemu v Okrouhlé u
Boru.
Před několika dny byla jí vrácena čísla 180
ze dne 3. srpna, 181 ze dne 4. srpna a 182 ze dne
5. srpna 1937 s poznámkou: "Číslo 180 zabaveno,
číslo 181 zabaveno, číslo 182 zabaveno. " Pravdou
jest, že ani číslo 180 ze dne 3. srpna, ani číslo 182
ze dne 5. srpna zabaveno nebylo. Pouze číslo 181
ze dne 4. srpna 1937 bylo po vytištění v Praze za-
baveno, ale ještě téže noci bylo všem odběrate-
lům zasláno náhradní číslo. Náhradní časopis, jenž
je propuštěn státním zastupitelstvím, má viditelnou
poznámku: "Po zabavení 2. vydání. " a jest na
něm mimo to ještě nápadná velká bílá skvrna, tak-
že jde již o náhradní časopis, který může býti vy-
dán, jen když jej censurní úřad uvolní.
3
Považujeme jednání poštovních zaměstnanců
za neodůvodněné a protizákonné zasahování do
působnosti, která jim nepřísluší.
Oznamujeme tento případ panu ministrovi
pošt a telegrafů a tážeme se ho:
Jest pan ministr ochoten
1. dáti tento případ co nejdůkladněji vyše-
třiti?
2. dáti zahájiti kárné řízení proti provinilým
poštovním zaměstnancům a
3. oznámiti interpelantům, jaká konkrétní opa-
tření v této věci již učinil?
V Praze dne 29. října 1937.
Knöchel, Knorre,
Illing, Birke, dr Eichholz, inž. Králiček, Hollube,
Franz Němec, Hirte, Stangl, inž. Karmasin, Nickerl,
Jobst, Obrlik, Wollner, dr Kellner, May, dr Zippe-
lius, Jäkel, Sandner, Gruber, inž. Peschka.
1122/III (překlad).
Interpelace
poslance inž. F. Karmasina
ministrovi školství a národní osvěty
o zbytečné exposituře české školy
v Horní Rudné.
V Horní Rudné v soudním okrese moravsko-
třebovském jest jednotřídní česká školní exposi-
tura české obecné školy v Želívsku, do které do-
chází 10 dětí, z toho 9 dětí německé a pouze 1 dítě
české národnosti. Z 9 německých dětí nejsou 3
vůbec ještě povinny docházeti do školy. 2 němec-
ké děti, Josefa a Ernu Sequenzovy, posílá do české
školy v Horní Rudné jejich otec, domkář Jan Se-
quenz z Horní Rudné č. 3 pod nátlakem a na zá-
kladě slibů finančního úředníka Františka Rzeho-
rze z Horní Rudné. Tyto obě děti docházely již
4 a 6 let do německé školy v Dolní Rudné, kam
jest Horní Rudná přiškolena. Prvního školního
dne, dne 1. září 1937, byly v české škole; druhého
školního dne, dne 2. září 1937, šly se souhlasem
své matky do německé školy v Dolní Rudné. Přes
poledne nešly domů, nýbrž zůstaly u příbuzných
a odpoledne se znovu dostavily do německé ško-
ly. Když se finanční úředník František Rzehorz
dověděl o tomto útěku žáků z expositury české
školy, žádal od otce těchto dětí, aby je podle je-
jich domnělé smlouvy neprodleně poslal do české
školy. Přestrašený otec podlehl tomuto nátlaku a
převedl plačící děti do české školy.
Jest zajímavé, že česká školní expositura jest
v domě finančního úředníka Františka Rzehorze
v Horní Rudné.
Jediné školou povinné české dítě jest sirotek,
který vůbec nepochází z Horní Rudné. Toto dítě
by mohlo bez zvláštní námahy docházeti do české
školy v Želívsku, poněvadž jest tato obec od Hor-
ní Rudné vzdálena 3 km a má nově vystavenou
českou školu, do které dochází jen 12 dětí. 7 ně-
meckých dětí ze Želívska musí také konati skoro
stejnou cestu ze Želívska do Dolní Rudné do ně-
mecké školy. Zde nenalezl školský úřad vůbec dů-
vodu, aby pro 7 německých dětí zřídil státní men-
šinovou školu, ale ovšem zřídil školní exposituru
jen pro 1 české dítě, které mimo to ještě vůbec
nepochází z Horní Rudně.
Soupis lidu vykazuje za rok 1930 tyto číslice:
Horní Rudná 279 Němců a 7 Cechů,
Dolní Rudná 202 Němců a 9 Cechů.
Tak se naskýtá groteskní obraz, že do české škol-
ní expositury v Horní Rudné dochází více dětí,
než jest vůbec Cechů v Horní Rudné.
Jakými prostředky se chudé děti lákají k do-
cházce do české školy v Horní Rudné, je zřejmo
z toho, že na konci školního roku dostávaly školní
děti po 10 Kč a oběd, skládající se z řízku se salá-
tem, aby v novém školním roce zase přišly.
Interpelanti táží se pana ministra školství a
národní osvěty:
Jest pan ministr ochoten
1. podrobně tuto věc vyšetřiti?
2. oznámiti interpelantům, jaká konkrétní opa-
tření v této věci nařídil, zvláště
a) aby 9 německých dětí bylo vyškoleno
z expositury české školy v Horní Rudné a zaško-
leno do německé obecné školy v Dolní Rudné?
b) aby byla zrušena expositura české školy
v Horní Rudné?
c) aby jediné školou povinné české dítě bylo
zaškoleno do nově postavené české obecné školy
v Želívsku?
d) aby bylo zahájeno disciplinární vyšetřová-
ni proti finančnímu úředníku Františku Rzehorzo-
vi z Horní Rudné?
3. zaručiti se, aby se pro příště znemožnilo
opakování takových případů?
V Praze dne 29. října 1937.
Inž. Karmasin,
dr Peters. dr Eichholz, Illing, dr Rosche, inž. Krá-
líček, Birke, dr Zippelius, Sandner, Sogl, Wollner,
Jobst, May, Stangl, Franz Němec, Knorre, inž.
Peschka, Fischer, Gruber, Obrlik, Hollube.
4
1122/IV (překlad).
Interpelace
poslance inž. F. Karmasina
ministrovi školství a národní osvěty,
že ředitelství státní měšťanské školy
v Nižním Medzevu nadržuje jedinému ob-
chodníkovi a majetnikovi obchodu se škol-
ními potřebami, což jest nezákonité, jelikož
to jest jednostranné.
Ředitel státní měšťanské školy v Nižním Med-
zevu v soudním okrese moldavském, pan Oldřich
Taufer, nařídil vyhláškami v jednotlivých třídách
žákům, aby své školní knihy a sešity kupovali
pouze u firmy Karel Rencz v Nižním Medzevu.
Tato vyhláška zavdala podnět obchodníku Andoru
Göblovi v Nižním Medzevu č. 320, aby navštívil
ředitele školy Taufra a požádal ho, aby poučil žá-
ky, že mohou své školní potřeby nakupovati kde-
koliv. Při tom poukázal, že má na skladě předepsa-
né vyučovací pomůcky. Přes toto zakročení dal
ředitel Taufer znova vyhlásiti, že žáci mají kupo-
vati své školní potřeby jen u firmy Karel Rencz.
Na to napsal obchodník Andor Göbl dne 10.
záři 1937 ředitelství státní měšťanské školy v Niž-
ním Medzevu dopis, upozorňoval, že těmito vy-
hláškami trpí velmi velkou škodu a mezi jiným
uváděl: "Tyto opakované vyhlášky stačí, aby
všechna školní mládež vyhovujíc těmto pokynům
ředitelství školy docházela do obchodu, jejž jste
označili, a nakupovala tam nejen zboží, jehož se
vyhláška týkala, nýbrž i všechno jiné. Můj obchod
jest od doby, co škola trvá, zařízen a vybudován
na toto zboží a škodu, kterou jste mi způsobil
Vaším nesprávným postupem, nelze již nahraditi.
Proto Vás zdvořile prosím, abyste své oba výše
uvedené oběžníky ihned opravil v tom smyslu, že
jest dětem dovoleno obstarávati si všechny jejich
školní potřeby v tom obchodě, kde se jim to hodí,
poněvadž bych jinak byl nucen dalšími kroky há-
jiti svá práva. "
Potom byl obchodníku Andoru Göblovi škol-
níkem doručen tento nepodepsaný dopis ředitelství
státní měšťanské školy v Nižním Medzevu:
»Odpověď«!
1. Ode kdy jste tak velký přítel naši
školy???!!!
2. Jak si můžete dovoliti tak dotěrně rozkazo-
vati našemu učitelskému sboru?!!
3. Nemáme vůbec žádného zájmu na Vašem
nepřátelství s firmou K. Rencz!!!
4. Nejsme povinni hlasití zdejším obchodní-
kům, jaké školní pomůcky naši žáci potřebují!!'
5. Každý zdejší obchodník, má-li zájem o na-
ši školu, jest povinen přijíti k nám a dotázati se!!!
6. Dovolíte-li si ještě jednou zaslati takový
dopis ředitelství školy, zakáži všem žákům naši
školy kupovati u Vás i ty nejnepatrnější školní
pomůcky.
7. Jediným odborníkem ve věci školních po-
můcek jest učitel, poněvadž jest na naší škole
nejen učitelem, nýbrž odborným učitelem a proto
jest obchodník povinen objednávati a prodávati
jen to. co naši odborní učitelé požadují od dětí.
aby se vyučování mohlo správně konati.
8. Správným Vaším postupem bylo by býva-
lo, kdybyste nás byl se všemi zdejšími obchodníky
jednoho krásného dne ve škole navštívil a s ná-
mi nebo se mnou podrobně promluvil o tom, co
jste měli objednati a u koho, aby byl nejen ob-
chod spokojen, nýbrž a hlavně my a děti. My zde
nejsme pro obchodníky, nýbrž pro Vaše děti. My
jsme státní škola, nezávislá na jakékoliv politi-
cké (!) nebo církevní straně, nezávislá na každém
spolku (i když se jmenuje »kulturní«), nezávislá
na každé osobě, která se dělá tak »důležitou« a
»domýšlivou«, jako na příklad Vy.
9. Nebudeme se zlobiti, nebudeme se s Vámi
hádati, ale na každém kroku budeme moci hájiti
svou čest a čest a autoritu naší školy a ctíti je
naučíme takové lidi jako jste Vy, takže stane-li
se to ještě jednou, zakročíme co nejpřísněji proti
Vám, abyste jednou pro vždy ztratil chuť úto-
čiti na nás tímto způsobem. "
Interpelanti považují vylíčený postup za jed-
nostranné, ničím neodůvodněné a proto úplně ne-
zákonité jednání ředitelství měšťanské školy nebo
ředitele státní měšťanské školy v Nižním Medze-
vu a táží se tedy pana ministra Školství a ná-
rodní osvěty, je-li ochoten
1. provésti přísné vyšetřování vylíčené věci,
2. oznámiti interpelantům, jaká konkrétní opa-
tření v této věci učinil, zvláště
a) aby vytýkané vyhlášky byly ihned odvo-
lány,
b) aby žákům bylo vysvětleno, že mohou své
školní potřeby nakupovati kdekoliv, pokud vyho-
vují platným předpisům,
c) aby ředitel státní měšťanské školy v Niž-
ním Medzevu, Oldřich Taufer, nahradil škodu ob-
chodníkovi Andoru Göblovi v Nižním Medzevu,
d) aby bylo zahájeno disciplinární řízení proti
řediteli státní měšťanské školy v Nižním Medze-
vu, Oldřichu Taufrovi, a aby byl přísně potrestán?
3. dáti zjistiti, proč ředitelství státní měšťan-
ské školy v Nižním Medzevu anonymně zaslalo
zmíněný dopis, v plném rozsahu uvedený, panu
Andoru Göblovi, jakož i kdo a na čí podnět jej
napsal?
V Praze dne 2. listopadu 1937.
Inž. Karmasin,
Hirte, Illing, Stangl, Obrlik, Nickerl, Wollner,
inž. Peschka, dr Kellner, dr Peters, dr Zippellius,
Sogl, F. Nitsch, Sandner, Knorre, Birke, Franz
Němec, dr Roshe, inž. Králíček, Jobst, dr Eich-
holz, Hollube.
5
1122/V (překlad).
Interpelace
poslance R. Knorreho
ministrovi pošt a telegrafů
o jazykových nepřístojnostech u poštov-
ního úřadu I (hlavní pošty) v Opavě.
Interpelací ze dne 19. ledna 1937, tisk 769/XlV.
upozornili interpelanti pana ministra na určité ja-
zykové nepřístojnosti, které se staly u poštovní-
ho úřadu I (hlavní pošty) v Opavě a dostali dne
18. března odpověď pana ministra, podle níž se
u poštovních úřadů v zemi České a Moravsko-
slezské, v jejichž obvodech obývá kvalifikovaná
německá národní menšina, analogicky podle § 2
jazykového zákona užívá také tiskopisů s předtis-
kem česko-německým. To se dodržuje i v Opavě.
Pokud jde o to, že sudetskoněmecké straně v
Opavě bylo doručeno oznámení o nedoručitelném
balíku na tiskopise jen s českým předtiskem, jak
si interpelace stěžuje, bylo v odpovědi zdůrazně-
no, že se tak stalo pouze omylem příslušného za-
městnance a určitě bez jakéhokoliv zlého úmyslu.
Přednosta úřadu, jehož se věc týče, učinil ihned
opatření, aby k podobné závadě příště již ne-
došlo. Odpověď pana ministra končí pak do-
slovně:
»Vzhledem k tomu, že interpelovaný případ je
ojedinělý a že náprava byla ihned zjednána, ne-
ní třeba činiti ve věci nějaké další opatření rázu
všeobecného. «
Interpelanti poukazují na tato slova a konsta-
tují:
1. Případ kdysi interpelovaný a vytčený není
ojedinělý.
2. nebyla zjednána náprava a
3. jest tedy nutno v této věci učiniti nějaké
další opatření rázu všeobecného.
Na důkaz těchto tvrzení poukazujeme na dvě
obálky ze dne 7. září 1937, zaslané místní sku-
pině sudetskoněmecké strany v Ludgeřovicích a
v Hlučíně, které jsou opatřeny čistě českým ra-
zítkem opavského poštovního úřadu, jež se týká
otevření zásilky a zajištěni odesilatele.
Interpelanti táží se tedy pana ministra pošt
a telegrafů:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vy-
týkanou věc?
2. Jaké záruky hodlá pan ministr poskytnouti.
že se podobné nepřístojnosti u hlavního poštovní-
ho úřadu v Opavě nebudou již příště opakovati a
3. že jeho opatření, nebo opatření přednosty
hlavního poštovního úřadu v Opavě, jak jsou uve-
dena ve zmíněné odpovědi ze dne 18. března 1937
na naši interpelaci, budou dodržována?
4. Jest pan ministr ochoten dáti zahájiti disci-
plinární řízení proti provinilým poštovním zaměst-
nancům?
V Praze dne 26. října 1937.
Knorre,
Illing, inž. Künzel, dr Eichholz, inž. Králíček, inž.
Peschka, Hollube, Birke, Fischer, Sogl, Axmann,
Jobst, inž. Lischka, May, dr Zippelius, inž. Kar-
masin, F. Nitsch, Franz Němec, Jäkel, Hirte,
Stangl.
1122/VI (překlad).
Interpelace
poslance Döllinga
ministru sociální péče
o zastavení provozu továrny na fezy
v Mikulovicích ve Slezsku.
Před několika týdny byl se souhlasem mini-
sterstva sociální péče - jak se tam ujišťuje -
trvale zastaven provoz továrny na fezy v Miku-
lovicích ve Slezsku. Podle obdržených zpráv se
stroje z této továrny převážejí do Strakonic. Lze
právem podezřívati, že nejde o zastaveni výroby,
nýbrž o její přeložení do Strakonic.
Se zastavením provozu tohoto podniku spoje-
ná ztráta několika set pracovních míst v tomto
pohraničním území musí živě zneklidniti tamější
obyvatelstvo. Nezaměstnanosti způsobené zasta-
vením provozu se využívá k agitaci proti demo-
kracii a proti republice. Toto zastavení podniku,
které prospívá jen fašistickým živlům, bije v tvář
očekáváni, která se spojovala s dohodou ze dne
18. února.
Tento fakt se nesprovodí se světa ani zpráva-
mi v novinách, které praví, že v budovách továr-
ny na fezy v Mikulovicích prý Továrny na fezy,
akc. spol., zavedou jako náhradní průmysl výro-
bu linolea.
Tážeme se Vás, pane ministře:
1. Povolilo ministerstvo sociální péče zasta-
viti provoz továrny na fezy v Mikulovicích a
bylo při tom také přezkoumáno, nejde-li o přelo-
žení výroby do Strakonic?
2. Jednalo se o zavedení náhradního průmyslu
v Mikulovicích a je ministerstvu sociální péče
známo, zdali, kdy a v jakém rozsahu má tam býti
zaveden náhradní průmysl?
6
3. Není toto zastaveni provozu v rozporu s
duchem a obsahem vládního prohlášeni ze dne
18. února?
V Praze dne 5. listopadu 1937.
Dölling,
Beuer, Kliment, Appelt, Kosik, Schmidke, Synek,
Vodička, Borkaňuk, Zupka, Machačová, Kopřiva,
Šverma, B. Köhler, Sliwka, Hodinová-Spurná,
Klíma, Nepomucký, Fuščič, Procházka, Krosnář.
1122 VII (překlad).
Interpelace
poslance Döllinga
vládě
o vyloučení firem při zadávání státních
staveb.
Firma dr K. Skorkovský byla obžalována, že
podplácela státní úředníky. Trestní řízení bylo za-
staveno jen proto, že čin byl promlčen. Tato fir-
ma jest, jak přiznává ministerstvo národní obra-
ny, totožná s firmou Skorkovský, která na pří-
kaz státu provádí opevňovací práce. Na otázku,
proč tato firma, ačkoliv ji bylo dokázáno úplat-
kářství, dostávala i dále státní zakázky, oznamuje
ministerstvo národní obrany, že se to stalo proto.
"že tato firma nebyla uvedena v úředním seznamu
firem, které jsou vyloučeny od státních prací a
zakázek. "
Ministerstvo národní obrany však neoznamu-
je, bude-li tato firma příště vyloučena od státních
zakázek.
Poněvadž jest ve veřejném zájmu, aby firmy,
podezřelé z korupce a podplácení, nedostávaly již
státních zakázek, táži se vlády:
1. Jest vláda ochotna naříditi, aby firma dr
Karel Skorkovský byla od zadávání dalších stát-
ních zakázek vyloučena?
2. Jest vláda ochotna naříditi, aby byla ihned
učiněna opatření, která by pro příště znemožnila,
aby se mohly opakovati takové případy při za-
dávání státních zakázek?
V Praze dne 5. listopadu 1937.
Dölling,
Kopřiva, Appelt, Kliment, Schmidke, Vodička,
Synek, Borkaňuk, Zupka, Machačová, Krosnář,
Beuer, Šverma, B. Köhler, Sliwka, Hodinová-
Spurná, Nepomucký, Procházka, Klima, Fuščič,
Kosik.
1122/VIII (překlad).
Interpelace
poslance Döllinga
ministrovi veřejných prací
o používáni dělnických kolektivních
smluv při stavbách státních silnic.
Stejně jako loni jsou i letos zase stížnosti,
že se na stavbách státních silnic neplatí smluvní
mzdy nebo mzdy v místě obvyklé.
Jako konkrétní případ toho uvádíme: Ve sprá-
vě státního silničního stavebního úřadu byla re-
konstruována silnice z Boru u České Lípy do Ka-
menického Senová. Dělníci tam zaměstnaní dostá-
vali hodinovou mzdu 3 Kč. Proti tomu ustanovuje
»Celostátní smlouva pro stavby silnic, mostů,
stavby regulační, meliorační, vodní a příbuzné«,
uzavřená dne 25. února 1937 v Praze, že se za
tyto práce má platiti hodinová mzda od 3. 45 Kč
až 3. 65 Kč. Tuto smlouvu podepsaly jak české
tak i německé organisace stavitelů a má platnost
pro celou republiku. Jest jistě přirozené, že by
se i u státních prací mělo používati této celostát-
ní kolektivní smlouvy.
Jako v případě výše uvedeném se platily i v
jiných případech značně nižší mzdy, než jsou u-
stanoveny v této smlouvě a to prý podle poky-
nu ministerstva veřejných prací. Tento domnělý
pokyn prý ustanovuje, že se při zemských stav-
bách má používati smlouvy, uzavřené mezi »Od-
borovou jednotou zemědělských a lesních zaměst-
nanců v Praze II« a »Svazem civilních inženýrů-
zaměstnavatelů, která skutečně ustanovuje nižší
mzdy. Ale tuto smlouvu dlužno rovněž považovati
za zrušenou, poněvadž jedna její smluvní strana,
totiž na prvém místě uvedená "Odborová jednota"
podepsala rovněž celostátní smlouvu ze dne 25.
února t. r.
Dále však i používání smlouvy uvedené na
druhém místě odporuje dobrým mravům a jest
to. jelikož mzdy tam ustanovené jsou nižší, ničím
neodůvodněné stlačování mezd, což jest tím spíše
zavržitelné, že se to děje na pokyn ministerstva
veřejných prací.
Tážeme se Vás, pane ministře:
1. Vydalo ministerstvo veřejných prací zem-
ským nebo jiným úřadům pokyn, že se při silnič-
ních stavbách mají platiti mzdy podle kolektiv-
ní smlouvy uzavřené mezi "Odborovou jednotou"
a "Svazem civilních inženýrů"?
2. Uznáváte, že používání této smlouvy pů-
sobí stlačování mezd, které poškozuje dělníky?
3. Jste ochoten přikázati, aby se příště při
státních silničních stavbách a podobných pracích
7
používalo celostátní smlouvy, uzavřené dne 25.
února 1937?
V Praze dne 5. listopadu 1937.
Dölling,
Kopřiva, Appelt, Kosik, Schmidke, Vodička, Pro-
cházka, Synek, Borkaňuk, Zupka, Krosnář, Ma-
chačová, Beuer, Šverma, B. Köhler, Sliwka, Ho-
dinová-Spurná. Nepomucký, Fuščič, Kliment,
Klima.
1122/ IX.
Interpelácia
poslanca Pavla Florka
vláde
o vyvezení Joklovho domu v Čičmanoch
do Prahy.
Odpoveď vlády (tisk 1076/V) na moju inter-
peláciu (tisk 902/XVI) vo veci plánovitého vyvá-
žania pamatností ľudového umenia zo Slovenska
do Čiech, v prípade vyvezenia chýrneho Joklovho
domu do Čiech, tvrdí toto: »O záchranu Joklovho
domu v Čičmanoch jednal štátny referát na o-
chranu pamiatok na Slovensku s príslušnými či-
niteľmi od roku 1924 do roku 1936 bezvýsledne.
V r. 1937 zakúpilo tento objekt, ktorému hrozila
skaza, Národné múzeum v Prahe, a to už ochu-
dobnelý o jednu hospodársku budovu, ktorú ma-
jiteľ sboril. «
Oproti tomu konštatujem v tejto veci nasle-
dovné: Štátny referát na ochranu pamiatok v
Bratislave dňa 4. decembra 1925 pod čís. 2584/25
Ondrejovi Joklovi, majiteľovi objektu, povolil pre-
dať spomenutý dom a v tomže prípise súčasne
označil i nádejných kupcov, ktorým ako "
novým
majiteľom" bol ochotný navrhnút aj štát. subven-
ciu.
Boli to: Matica slovenská, Klub čsl. turistov,
Spoločnosť pre zachovanie slovenského svojrázu
red. Žaluďa, Ministerstvo zemedelstva a Živena.
Sám štát. referát postupne vyzval uvedené inšti-
túcie na zakúpenie Joklovho objektu, a to: Ma-
ticu slovenskú, aby vraj "zariadila si prípadne
útulok pre umelcov pri letných študijných ces-
tách"; Klub čsl. turistov v Prahe bol vyzvaný
na zakúpenie a použitie tohoto cenného skvostu
národopisného pre "turistickú a študentskú útul-
nú, prípadne nocľahárnu s koncesiou hostinskou. "
(S touto korporáciou viedol štát. referát najroz-
siahlejšiu korešpondenciu. ) Spoločnosť pre zacho-
vanie slovenského svojrázu redaktora Žaluďa po-
dľa prípisu spomenutého referátu mala to kúpiť
zase "pre útulok vedeckým výletom. " Minister-
stvo zemedelstva bolo vyzvané tým istým úra-
dom na prenájom Joklovho bývania, "aby azda
mohlo užiť dom pre zimnú hospodársku Školu a
iné zemedelské kurzy. " Konečné roku 1934 refe-
rát vyzval i spolok »Živenu« v Turč. Sv. Martine,
aby »prevzala Joklov dom na nocľaháreň turisti-
ckú, alebo na ubytovanie umeľcov, pracujúcich v
Čičmanoch. «
Teda štátny referát pamiatkový, resp. jeho
prednosta, obracal sa horlivé na korporácie i
drobné spolčeky, o ktorých ako šéf ochrany pa-
miatok dobre vedel, že tieto ochranu pamiatok,
najmä tak veľkých objektov, nemajú v programe,
alebo užívanie nimi Joklovho domu na pr. na cha-
tu s licenciou a nocľaháreň by priamo v existen-
cii ohrožovalo túto vzácnu národopisnú pamätnosť.
Slovom prednosta referátu obracal sa všade tam
o »záchranu«, kde to bolo už vopred beznádejné!
Ale k podivu neobrátil sa na správu Slovenského
národného múzea v Turč. Sv. Martine, korporáciu
to isteže najkompetentnejšiu. Pán prednosta pa-
miatkového referátu, ktorý je s múzeom v Turč.
Sv. Martine v čilom styku, dobre vedel, že pri
novej budove muzeálnej plánuje sa "slovenský
skanzen" a vedel i to, že Slovenská krajina už
nejeden oltár, obraz atď. (teda i drahší objekt)
zakúpila a deponovala v Slovenskom národnom
múzeu. Pán prednosta a jeho referát mohol sa
aspoň pokúsiť, či by Slovenský krajinský výbor
nebol zakúpil i tento slovenský skvost a nede-
ponoval ho v Slovenskom národnom múzeu ako
národný majetok.
No, stalo sa niečo celkom iného. Štát. referát
prípisom zo dňa 27. júla 1936, č. 2236/36 "po
rozhovore s pani kustódkou Národního musea v
Prahe" nečinil námietok proti preneseniu Joklovho
»Kazdovstva« z Čičman, len pri otázke, kde má
byť objekt prevezený, odporúčal referát, aby vraj
pražské múzeum "krátkou cestou pojednalo so
správou múzea v Turč. Sv. Martine. " Národní
museum v Prahe z toho rozumelo, vzácnu pa-
miatku previezlo a so Slovenským národným mú-
zeom nielenže p veci nerokovalo, ale ani na poz-
dejšie jeho priamy dotaz vôbec neodpovedalo.
Popri tomto záhadnom chovaní sa Národní-
ho musea v Prahe nepochopiteľné je i pokračo-
vanie okresného úradu v Žiline, ktorý naproti jas-
ným predpisom § 12 zákona č. 64 o správe Slo-
venska zo dňa 10. decembra 1918 a § 1 naria-
denia ministerstva pre správu Slovenska č. 166;
1919 zo dňa 10. novembra 1919, povolil dom zbú-
rať a odviezť.
Vylíčenie tohoto prípadu podávam vláde ČSR
ako odpoveď na základe korešpondencie samého
štátneho referátu na ochranu pamiatok v Brati-
slave s príslušnými stránkami. Z tohoto je jas-
né, že:
1. Pamiatkový referát rokoval síce od roku
1924 o Joklovotn objekte, ale nie s ^príslušnými
teda kompetentnými činiteľmi, s ktorými jednať
mal a preto jeho úsilie bolo »bezvýsledné«.
2. Že pre takéto pokračovanie referátu (až zá-
hadne naivné!) Slovensko, resp. jeho Národné
múzeum stratilo tak nenahraditeľnu pamiatku, čím