Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 5. zasedání.
Překlad.
897.
Návrh
poslance E. Kundta
na vydání zákona na ochranu národnostních práv zřízením veřejnoprávních svazů
(zákon na ochranu národností).
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne ..................................................
na ochranu národnostních práv zřízením veřejnoprávních svazů
(zákon na ochranu národností).
Národní shromáždění republiky československé, razíc cestu spravedlivému uspo-
řádání národnostních poměrů ve státě, usneslo se na tomto zákoně:
I. HLAVA.
Účel a základ svazu.
§1.
Aby ústavně zaručená zásada rovnosti stát-
ních občanů a národností byla právně zajiš-
těna a prakticky provedena, zřizují se podle
§ 91 ústavní listiny veřejnoprávní svazy sdru-
žením všech státních občanů téže národnosti.
Jejich působnost se upravuje tímto zákonem.
§2.
(1) členy svazu jsou všichni státní občané
zapsaní v národnostním katastru příslušné
2
národnosti. Založení a zařízení národnostních
katastrů upraví zvláštní zákon.
II. HLAVA.
Povaha, práva a povinnosti svazu.
§3.
(1) Svaz je právní organisací státních ob-
čanů téže národnosti a je jako takový veřejno-
právní právnickou osobou.
(2) Dostane jméno podle národnosti stát-
ních občanů v něm organisovaných.
§ 4.
Svaz má jako korporace právo a povinnoet:
1. pečovati o pěstování a rozvoj národního
svérázu, jakož i o udržení a podporu kulturní,
sociální a hospodářské državy svého národa;
2. hájiti národní zájmy svého národa podle
zásady rovnoprávnosti proti vládě, ostatním
státním orgánům, státním nebo státem kon-
trolovaným podnikům, ústavům a fondům a
orgánům samosprávných sborů;
3. chrániti své příslušníky před přehmaty,
nezákonnostmi a porušením zásady rovnosti
před zákonem jakož i při uplatňování jejich
nároků;
4. uplatňovati nároky na náhradu škody
podle § 92 ústavní listiny a prováděcího zá-
kona za tím účelem vydaného;
5. zajistiti rovnoprávný podíl všech i jed-
notlivých státních občanů téže národnosti
v něm organisovaných na úkonech státu, jeho
podniků a zařízení, jakož i na opatřeních uči-
něných pro veřejné blaho;
6. upravovati v přenesené působnosti
otázky života, školství, osvěty a kultury svého
národa, sociálních vztahů, veřejného zdravot-
nictví a ostatních zájmů jak celku tak i jed-
notlivých státních občanů téže národnosti;
7. zakládati sociální, hospodářské a kul-
turní svazy s nuceným členstvím a přidržo-
vati již založené ke spolupráci;
8. přidržovati zákonné nebo dobrovolné
kulturní, hospodářské, sociální a dobročinné
organisace ke spolupráci a
9. uvésti v případech č. 7 a 8 stanovy
svazů s nuceným členstvím, zákonných nebo
dobrovolných organisací v soulad se zájmy
svého národa.
3
III. HLAVA.
Zřízení svazu.
§ 5.
(1) Svaz se zřídí usnesením ustavující
schůze těch členů Národního shromáždění
(poslanecké sněmovny a senátu), kteří ve
svém prohlášení podle § 6 jednacího řádu
poslanecké sněmovny a senátu č. 325 a 326/
1920 Sb. z. a n. přihlásili svou příslušnost
k příslušné národnostní skupině.
(2) Ustavující schůzi svolá předseda vlády
do 4 týdnů, požádají-li ho o to alespoň tři
členové Národního shromáždění téže národ
nosti v písemném, vlastnoručně podepsaném
podání. Je-li počet členů Národního shromáž-
dění téže národnosti menší než 3, je zapotřebí
souhlasného návrhu všech těchto členů.
(3) Ustavující schůzi předsedá věkově nej-
starší přítomný člen až do zvolení předsedy
představenstva (§ 10).
(4) V případě, že se ustavující schůze
usnese, že svaz bude založen, určí jako druhý
bod denního pořadu volbu předsedy předsta-
venstva (§ 10) a jako poslední bod denního
pořadu pojmenování svazu (§ 3). K platnosti
všech usnesení je zapotřebí přítomnosti nej-
méně poloviny všech členů Národního shro-
irážděn: téže národnosti. K usnesení stačí
prostá většina přítomných.
(5) Zvolený předseda představenstva
oznámí vládě písemně usnesení o založení
svazu a jeho pojmenování.
(6) Předseda vlády musí usnesení o zalo-
žení a pojmenování svazu uveřejniti nepro-
dleně ve Sbírce zákonů a nařízení.
IV. HLAVA.
Orgánové svazu.
§ 6.
Orgány svazu jsou:
1. představenstvo,
2. mluvčí,
3. zástupce mluvčího.
1. Představenstvo.
§ 7.
(1) Představenstvo se skládá ze členů Ná-
rodního shromáždění (poslanecké sněmovny
4
a senátu), kteří přihlásili v prohlášení podle
§ 6 jednacího řádu poslanecké sněmovny a
senátu č. 325 a 326/1920 Sb. z. a n. svou pří-
slušnost k příslušné národnostní skupině.
(2) členství v představenstvu je zákonnou
povinností.
(3) Představenstvo je oprávněno usnášeti
se na základě zkušeností nabytých za činnosti
svazu a v zájmu dosažení práv a splnění po-
vinností, jež mu podle § 4 přísluší, na účel-
ném doplnění představenstva a na účelnějším
ustanovení mluvčího a jeho zástupce.
§ 8.
(1) Představenstvo volí předsedu předsta-
venstva, mluvčího a jeho zástupce, přijímá
slib mluvčího a jeho zástupce (§ 14), užívá
svých práv podle § 17, schvaluje rozpočet a
účetní uzávěrku.
(2) Představenstvo a jeho členové mají po-
vinnost podporovati mluvčího při plnění jeho
úkolů.
§ 9.
(1) K platnému usnesení představenstva je
zapotřebí přítomnosti alespoň poloviny všech
členů a prosté většiny odevzdaných hlasů.
(2) Představenstvo se usnáší samo na svém
denním pořadu.
§ 10.
(1) Předseda představenstva se volí za pří-
tomnosti alespoň poloviny všech členů, pros-
tou většinou přítomných.
(2) Volba se provádí hlasovacími lístky.
(3) Nevedla-li dvojí volba k cíli, provede
se užší volba mezi kandidáty, kteří obdrželi
nejvíce hlasů. Při této užší volbě jsou hlasy,
které byly odevzdány pro jiného než pro
kandidáty pojaté do užší volby, jakož
i prázdné hlasovací lístky neplatné. Zvolen
je, kdo obdržel prostou většinu platných
hlasů. Jinak rozhoduje los.
§ 11.
(1) Funkce členů představenstva zanikají,
jakmile se utvořilo na základě voleb do jedné
z komor Národního shromáždění nové před-
stavenstvo.
(2) Za účelem utvoření nového představen-
stva a volby jeho předsedy, svolá dosavadní
předseda představenstva neprodleně schůzi
5
a pozve do ní členy Národního shromáždění,
kteří přihlásili ve svém prohlášení podle § 6
jednacího řádu poslanecké sněmovny a se-
nátu č. 325 a 326/1920 Sb. z. a n. svou pří-
slušnost k příslušné národnostní skupině.
2. Mluvčí a jeho zástupce.
§ 12.
(1) Představenstvo volí mluvčího svazu.
(2) Volba se děje stejným způsobem jako
volba předsedy představenstva (§ 10).
(3) Jako mluvčí je volitelný každý státní
občan, zapsaný v příslušném národnostním
katastru, který má pasivní volební právo do
poslanecké sněmovny a dokončil 35. rok svého
věku. Do doby, pokud není národnostní
katastr založen, rozhoduje příslušnost k určité
národnosti při posledním sčítání lidu.
(4) Mluvčí se volí na dobu 6 let.
(5) Zemře-li mluvčí v době trvání svého
úřadu nebo se svého úřadu vzdá nebo je-li
mu vyslovena nedůvěra (§ 17), musí předsta-
venstvo provésti novou volbu do 14 dnů.
§ 13.
Stojným způsobem zvolí představenstvo
stálého zástupce mluvčího (§ 8). Mluvčí podá
volební návrh.
§ 14.
Mluvčí a jeho zástupce složí po volbě před-
stavenstva slib do rukou předsedy předsta-
venstva, že budou dbáti ústavy a zákonů a že
budou v jejich rámci pečovati o blaho státu
a svého národa.
§ 15.
Mluvčí a jeho zástupce nesmí býti členem
představenstva nebo dozorčí rady nebo zá-
stupcem akciových společností nebo společ-
ností s r. o., pokud provozují činnost výdě-
lečnou.
§ 16.
Mluvčí a jeho zástupce, byli-li zvoleni z řad
představenstva, musí se vzdáti svého man-
dátu ve sněmovně.
§ 17.
(1) Mluvčí zastupuje všechny státní občany
téže národnosti organisované ve svazu a je
6
jim odpověden. Uplatniti tuto odpovědnost je
věcí představenstva.
(2) Za tímto účelem může třetina členů
představenstva podati písemný a vlastno-
ručně podepsaný návrh, aby mluvčímu byla
vyslovena nedůvěra. K platnosti tohoto usne-
sení je zapotřebí přítomnosti alespoň poloviny
všech členů představenstva a prosté většiny
přítomných. Přijetím návrhu na vyslovení
nedůvěry pozbývá mluvčí svého úřadu.
(3) Pro zástupce mluvčího platí tatáž usta-
novení.
(4) Nová volba se musí konati do 14 dnů
(§ 12, odst. 5).
§ 18.
V případě, že mluvčí i jeho zástupce po-
zbudou současně svého úřadu, vede jejich
záležitosti předseda představenstva až do
nové volby.
§19.
(1) Mluvčí vykonává práva a povinnosti
svazu, jež mu přísluší podle § 4.
(2) Zvláště je oprávněn:
1. ve stálém spojení s jeho předsedou půso-
biti v tom směru, aby zásada rovnosti byla
skutečně prováděna v zájmu státních občanů
zapsaných do příslušného katastru;
2. upozorňovati vládu, úřady, státní nebo
státem kontrolované podniky, ústavy a fondy
nebo orgány samosprávného sboru na všechny
skutečnosti, které jsou v rozporu s touto
zásadou;
3. stěžovati si vládě, je-li tato zásada ohro-
žena nebo porušena správními opatřeními
všeobecného rázu (právními a správními na-
řízeními a výnosy), opatřeními nebo činy
správního úřadu, státních nebo státem kon-
trolovaných podniků, ústavů a fondů nebo
orgánu samosprávného sboru.
Vláda musí tyto stížnosti vyříditi nepro-
dleně, nejdéle však do 3 měsíců. Těmto stíž-
nostem jest přiznati odkladný účinek, ne-
jsou-li tím ohroženy nebo dotčeny důležité
zájmy státu;
4. podati řádné i mimořádné opravné pro-
středky, jakož i stížnost k nejvyššímu správ-
nímu soudu proti výnosům nebo opatřením
státních úřadů a orgánů, státních nebo stá-
tem kontrolovaných podniků, ústavů a fondů
nebo orgánů samosprávného sboru, spatřu-
je-li v napadaných aktech porušení nebo ohro-
7
žení zásady rovnosti. Aby bylo tohoto účele
dosaženo, mohou zúčastněné strany a i mluvčí
navrhnouti, aby všechny výnosy a opatření,
která budou nebo byla učiněna, byla doručena
i mluvčímu. Zákonitá lhůta pro podání oprav-
ných prostředků se řídí podle platných for-
málních předpisů;
5. dávati právní a věcné posudky k za-
mýšleným zákonům a nařízením, které se
předkládají některému jinému veřejnopráv-
nímu svazu k vyjádření nebo jež se dotýkají
zájmů všech státních občanů zastupovaných
svazem nebo jejich jednotlivých skupin.
Každý takový návrh musí býti současně,
pokud se týče včas doručen úřadu mluvčího.
6. podávati přímé návrhy v oboru vymeze-
ném § 4 vládě, správním úřadům, státním
nebo státem kontrolovaným podnikům, ústa-
vům a fondům a orgánům samosprávných
sborů;
7. vésti nutná vyjednávání podle § 4, č. 6
a 7, aby byly zahájeny kroky ku převzetí pře-
nesené působnosti svazem a aby toto převzetí
bylo připraveno a provedeno;
8. činiti návrhy, které mohou podpořiti
spolupráci národů ve státě.
(3) Ježto všechna podání mluvčího jsou ve
veřejném zájmu, jsou osvobozena od kolků
a poplatků.
§ 20.
V případě, že mluvčího něco zašlo, vyko-
nává jeho působnost jeho zástupce. Mluvčí
je také oprávněn dáti se v jednotlivých věcech
zastoupiti svým zástupcem.
V. HLAVA.
Úřad mluvčího.
§ 21.
K podpoře mluvčího při plnění úkolů zá-
konem mu svěřených zřídí se "úřad mluv-
čího".
§ 22.
(1) Potřebu na věcný a osobní náklad
svazu, jeho orgánů, včetně úřadu mluvčího
schválí každým rokem představenstvo v roz-
počtu do 4 týdnů před uplynutím kalendář-
ního roku.
(2) Do tří měsíců po uplynutí kalendářního
roku předloží mluvčí představenstvu ke schvá-
8
lení účetní uzávěrku za uplynulý kalendářní
rok.
(3) Veškerý náklad ponesou státní občané
téže národnosti podle ustanovení zvláštního
zákona.
VI. HLAVA.
Ustanovení závěrečná a přechodná.
§ 23.
Do doby, pokud se nezřídí národnostní
katastry, rozhoduje o příslušnosti ke svazu
přihláška příslušnosti k určité národnostní
skupině při posledním sčítání lidu.
§ 24.
Do doby, až se představenstvo usnese na
jednacím řádě, platí pro jeho zasedání ob-
dobně ustanovení jednacího řádu poslanecké
sněmovny.
§ 25.
Předseda představenstva svolá do 14 dnů
po ustavující schůzi schůzi představenstva ku
provedení volby mluvčího.
§ 26.
Tento zákon nabývá platnosti dnem vy-
hlášení.
Jeho provedením se pověřují všichni čle-
nové vlády.
Odůvodnění:
Zákon na ochranu národností má býti
krokem k uskutečnění myšlenky pokojného
spolužití různých národů a národnostních
skupin v rámci tohoto státu. Tento cíl
měla na mysli již ústava vyhovujíc tak zá-
vazkům převzatým smlouvami o ochraně
menšin. Proto stanovila zásadu rovnosti
před zákonem bez rozdílu původu nebo ja-
zyka. Zkušenosti posledních desetiletí nás
však poučily, že jednotlivý státní občan
bývá pravidelně příliš slab, než aby v ná-
rodnostním směru účinně hájil svou právní
posici vybudovanou v ústavě na zásadě
rovnosti. I parlamentní zastoupení jednot-
livých národnostních skupin se neukázalo
býti dostatečným pro ochranu národa, pro-
tože v otázkách, jež se dotýkají této
ochrany, nemůže rozhodovati zásada prosté
většiny v parlamentě.
Byl by to naprosto vyumělkovaný
výklad, kdyby ustanovení ústavní lis-
tiny byla vykládána jen v ten smysl, jako
by měla poskytnouti jen "individuu" ochra-
nu a právo na rovnoprávnost. Pro výklad
jsou rozhodná nejen slova, nýbrž
i účel zákona, nebo jak § 7 o. z. výslovně
zdůrazňuje "přirozený" smysl zákona.
Výklad zmíněných ustanovení ústavní lis-
tiny přiznávající práva jen individuu, musil
by jim odníti mravní opravdo-
9
vost, která jim přísluší ja-
kožto součásti základního
zákona našeho státu, neboť tako-
výmto výkladem by byl ústavou zamýš-
lený účel v četných přípa-
dech obrácen naruby. Právo
musí býti poctivé, nesmí býti zchy-
tralé, jinak by rozvracelo v rozporu
s vůdčími myšlenkami naší ústavy spolužití
národů. Vychytrale lstivý výklad, ona
zrůda zastaralé právní vědy, která tak
často odcizovala právníky lidu, musí pa-
třiti minulosti. Neodpovídá práv-
ním názorům naší doby, zvláště ne při vý-
kladu ústavní listiny, těchto projevů záko-
nodárcovy vůle učiněných slavnostní for-
mou a týkajících se všech státních občanů
bez rozdílu národnosti a tedy i všech ná-
rodů tohoto státu.
že i národ sám měl býti předmětem
ústavně zaručené ochrany a tudíž i subjek-
tem z ní vyplývající ústavní rovnopráv-
nosti, vyplývá beze vší pochyby také z nad-
pisu VI. Hlavy, který označuje obsah této
hlavy jako ochranu národních menšin, t. j.
celku příslušníků určité národní skupiny.
Tento nadpis nutno považovati za rozhodu-
jící, neboť není pochyby, že
ústava chtěla poskytnouti
účinnou ochranu národního
svérázu. Jen tím lze vysvětliti ustano-
vení § 134 ústavní listiny, které zakazuje
jakýkoliv druh násilného odnárodňování a
který slibuje, že bude trestně stíhati kaž-
dého, kdo nebude této zásady dbáti.
Ukázalo-li se uplatňování ústavně zaru-
čené rovnoprávnosti jednotlivcem nedosta-
tečným, je zcela v duchu naší ústa-
vy a není v rozporu s jejími
předpisy, propůjčí-li se nadále jedno-
tlivé národní skupině právnická osobnost
ve formě veřejnoprávní korporace, aby
byla ústavně zaručená ochrana národnosti
a na ní spočívající rovnoprávnost skutečně
účinně provedena.
Jde tedy jen o výstavbu našeho
právního řádu ve smyslu a
v rámci naší ústavní listiny,
aby tam vytýčená zásada rovnoprávnosti
byla prakticky provedena a úplně uplat-
něna.
K tomu je zapotřebí určitých zařízení a
orgánů.
Z demokratického myšlení vyplývá nut-
nost najíti demokratický základ pro řešení
otázky související s ochranou národností.
Takovýto demokratický základ může však
spočívati jen v tom, že všichni státní ob-
čané téže národnosti jsou organisováni jako
právní celek, jsou tedy vybaveni právnic-
kou osobností a jejich orgánové se stanoví
podle demokratických zásad. Jen taková
organisace je schopna uskutečniti příkaz
§§ 106 a 128 ústavní listiny a zajistiti jed-
notlivému státnímu občanu nezbytně nut-
nou ochranu jeho národnosti v právním,
sociálním, hospodářském a kulturním
směru.
Organisace musí býti vybavena přísluš-
ným oborem působnosti, pokud si toho
žádá uskutečnění zásady rovnoprávnosti.
Také pro to poskytuje ústavní listina pod-
klad ve svém § 91, neboť tento paragraf
stanoví, že složení a úpravu oboru působ-
nosti "samosprávných svazů" provede zá-
kon. Poskytuje-li však mimo to § 132
ústavní listiny za určitých předpokladů
menšinám "přiměřený podíl na požitku a
používání" určitých částek z veřejných
fondů na účely "výchovy, náboženství nebo
lidumilnosti", je právě proto taková orga-
nisace nezbytná.
Návrh zákona na ochranu národností je
tedy v naprostém souhlasu s naší ústavou.
Základní myšlenky v ní obsažené se dů-
sledně rozvádějí a organisace národa se
stává veřejnoprávní právnickou osobností,
která je jako nositelka vůle svého národa
oprávněna a povinna zastupovati jeho
zájmy. Tím jsou zároveň vytčeny meze její
pravomoci. Má se státi nástrojem vnitřního
míru pro blaho celku a pro nejbezpečnější
zajištění budoucnosti našeho státu. Z toho
vyplývá i obor působnosti této organisace,
který je blíže vytčen v § 4 a který nikdy
nepřesahuje tento účel, ale který chce vždy
jen uskutečniti základní myšlenku naší
ústavy. Tím je dán i rozsah "přenesené pů-
sobnosti", která jí má býti svěřena jakož
i oprávnění zakládati sociální, hospodářské,
kulturní svazy s nuceným členstvím uvnitř
národnostní skupiny.
Kdo je členem národnostní skupiny, určí
se národnostním katastrem, který uskuteč-
nilo již estonské zákonodárství. Orgánové
národnostní organisace, na něž jest pohlí-
žeti jako na zástupce národnostní skupiny,
nabývají svých oprávnění, jak již zdůraz-
něno podle demokratických zásad vol-
bou: Představenstvo volbou do Národního
shromáždění a usnesením o založení svazu,
10
mluvčí a jeho zástupce však volbou vyko-
nanou členy představenstva.
Aby činnost mluvčího byla pokud možno
vzdálena parlamentního boje, jeví se nut-
ným, aby mluvčí a jeho zástupce nebyli vy-
baveni parlamentním mandátem. Tím bu-
dou svou činnost prováděti mnohem hlad-
čeji a tato bude míti v zájmu celostátního
vývoje mnohem blahodárnější účinky. Stále
však zůstává mluvčí a jeho zástupce odpo-
vědným parlametním zástupcům své ná-
rodnostní skupiny bez rozdílu strany podle
demokratických zásad a může býti svého
úřadu zbaven projevem nedůvěry, na kte-
rém se usnese prostá většina. Nejen volba
mluvčího, nýbrž i jeho činnost sama a
určení její délky se řídí čistě demokratic-
kými zásadami.
Také činnost mluvčího a jeho zástupce
slouží uskutečnění vůdčí myšlenky naší
ústavy. Obsah slibu mluvčího a jeho zá-
stupce je zárukou, že jeho činnost je vyme-
zena platnými zákony a že jejich péče
o blaho jejich národnostní skupiny nebude
v rozporu s blahem státu.
Návrh zákona na ochranu národností
snaží se splniti slavnostní sliby ústavy.
Hledá - současně s dalšími návrhy zá-
konů - cestu, jak odstraniti nesporně
existující prameny hořké nespokojenosti
s národnostně politickým vývojem a jak
vytvořiti podklady, s jejichž pomocí a po-
mocí bezvýhradného uznávání zásady rov-
noprávnosti se styky mezi všemi národy
tvořícími stát, přenesou s pole problema-
tických úvah na pole právní úpravy.
Pro jeho dalekosáhlé účinky musí býti
zákon proveden všemi členy vlády.
Výpočet finančního dosahu osnovy a ná-
vrh na úhradu potřebných nákladů je zby-
tečný, protože tento náklad neponese stát,
nýbrž státní občané téže národnosti podle
ustanovení zvláštního zákona.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přikázán ú s t a v n ě-p r á v-
n í m u výboru.
V Praze dne 27. dubna 1937.
Kundt,
Frank, Budig, dr Zippelius, Wollner, inž. Karmasin, dr Jilly, Sogl, Sandner, inž.
Lischka, Hirte, Fischer, Axmann, Jobst, Birke, Hollube, Jäkel, Illing, dr Köllner,
Nickerl, dr Eichholz, dr Neuwirth, Klieber, dr Kellner, G. Böhm, Franz Němec,
Gruber, Stangl, dr Peters, Wagner, E. Köhler, F. Nitsch, inž. Richter, May, inž.
Peschka, Rösler, inž. Künzel, Knöchel, dr Hodina, dr Rosche, Obrlik, Knorre, inž.
Schreiber.
Státní tiskárna v Praze. - 2606-37.