Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 5. zasedání.
887.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ______________________..........1987
o úsporných opatřeních personálních.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Ustanovení dosavadních vládních nařízení
o úsporných opatřeních personálních mají ode
dne jejich účinnosti platnost zákona.
§ 2.
účinnost časově omezených ustanovení
o úsporných opatřeních personálních, vyda-
ných zákonem ze dne 28. prosince 1932, č. 204
Sb. z. a n., vládním nařízením ze dne 22. pro-
since 1933, č. 252 Sb. z. a n., a vládními na-
řízeními je prodlužujícími, pozměňujícími
nebo doplňujícími, se prodlužuje v rozsahu
nyní platném, pokud vláda neučiní opatření
podle § 3.
§ 3.
Vláda se zmocňuje, aby, dbajíc při tom
rovnováhy státního hospodářství, vládním na-
řízením zmírňovala po případě zrušila ustano-
vení uvedená v § 2.
§ 4.
Tento zákon nabývá, pokud v § 1 jinak ne-
stanoví, účinnosti dnem vyhlášení; provedou
jej všichni členové vlády.
2
Důvodová zpráva.
I.
Vládní nařízení ze dne 22. prosince 1933,
č. 252 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních
personálních, bylo vydáno podle zmocňova-
cího zákona č. 95/1933 Sb. z. a n. i pro
soudce z povolání.
Ve zmíněném zmocňovacím zákoně č. 95/
1933 Sb. z. a n., který byl prodloužen záko-
nem č. 206/1933 do konce června 1934, je
obsaženo omezení mimořádné moci nařizo-
vací slovy: "pokud k tomu není zapotřebí
zvláštního zákona podle předpisů ústavní
listiny. "
Podle § 97, odst. 2 ústavní listiny upraví
služební poměry soudců z povolání
zvláštní zákon.
V roce 1933, když vláda se usnášela na
vládním nařízení č. 252 Sb. z. a n., nemohlo
býti, obzvláště vzhledem k vážnosti tísné
státních financí nejmenší pochybnosti
o tom, že zvýšená úsporná opatření perso-
nální, která byla stanovena i pro nejvyšší
representanty státu a jeho zákonodárné
i výkonné moci, musí platiti rovnoměrně
a stejně i na všechny státní zaměstnance
bez rozdílu, což ostatně také bylo v souladu
s ustanoveními zákona ze dne 28. prosince
1932, č. 204 Sb. z. a n. (§ 21 a § 22). Vláda
nemohla tudíž tehdy učiniti pro soudce
z povolání jiného opatření než pro ostatní
státní zaměstnance a cítila se oprávněnou
k tomuto opatření cestou nařizovací podle
citovaného zmocňovacího zákona i pokud
jde o soudce z povolání, vykládajíc si po-
jem "služební poměry", užitý v § 97, odst. 2
ústavní listiny, z nedostatku vysvětlení
v materiáliích k ústavní listině především
podle vžité a od převratu v administrativě
i v legislativě důsledně užívané personální
terminologie, jež liší služební poměry od
platových poměrů, tak, že v pojmu "slu-
žební poměry" nejsou obsaženy poměry
platové; v tomto výkladu byla vláda po-
sílena tendencí cit. předpisu ústavní listiny
mířící na služební vztahy soudcovy
k zaměstnavateli a ochraňující jej v zájmu
soudcovské neodvislosti vůči státním orgá-
nům mu zákonně nadřízeným proti zása-
hům do služebních poměrů, které by
mohly býti v rozporu s jeho neodvislostí,
nepřesaditelností a nesesaditelností.
Tento názor není však sdílen Nejvyšším
správním soudem, který nálezem Boh. čís.
12388 se postavil na stanovisko, že zavedení
platových srážek je platovou úpravou a tato
že je součástí služebního poměru soudců
z povolání, takže vláda nebyla vzhledem
k omezovací klausuli připojené k prvému
zmocňovacímu zákonu zmocněna provésti
platové srážky u soudců z povolání cestou
nařizovací. V důsledku tohoto stanoviska
N. s. s. soudcové v činné službě i ve výslužbě
a pozůstalí po nich podávají žádosti o vrá-
cení srážek, které jim byly konány podle
vl. nař. č. 252/1933 Sb. z. a n. Stanovisko,
jež vyslovil Nejvyšší správní soud s hle-
diska § 10 cit. vlád. nařízení, potvrdil týž
soud dalším nálezem z 5. prosince 1936,
č. 16. 843/36, i pokud jde o ustanovení § 8
vlád. nař. č. 252/1933 Sb. z. a n.
Naproti tomu uznal N. s. s., pokud jde
o právní a platové poměry jiných zaměst-
nanců ve veřejných službách, u nichž není
v ústavní listině vyhrazena úprava zvlášt-
nímu zákonu, že mohla býti v mezích zmoc-
nění, daného vlád. nařízením v § 1 zákona
č. 95/1931 Sb. z. a n., provedena vládním
nařízením také úsporná opatření personální
u těchto zaměstnanců, a to i změnou dosa-
vadních předpisů zákonných upravujících
služební poměry těchto zaměstnanců.
Není s hlediska personální politiky ani
pro budoucnost pochyby o tom, že pro
soudce z povolání nemohou, pokud jde
o úsporná opatření personální, platiti jiné
předpisy než pro ostatní státní zaměst-
nance a že nemohou tudíž soudci z povolání
z věcných důvodů býti vyjmuti z platových
srážek. Je tedy třeba, aby byla k potvrzení
této jinak věcně nepochybné zásady vyžá-
dána, pokud jde o soudce z povolání, for-
mální sanace dosavadních předpisů, aby ne-
bylo možno se domáhati vrácení srážek již
vykonaných po případě ještě konaných a
ohrožovati tím rovnováhu státního hospo-
daření, zejména když nemá vláda ani bu-
doucně v úmyslu, pokud jde o soudce z po-
volání, zaváděti odchylný, soudcům oproti
jiným státním zaměstnancům snad nepří-
znivější režim.
Pochybnost vzniklá odchylným, byť ni-
koliv jedině možným výkladem předpisů
ústavní listiny, který jim dal N. s. s., do-
3
týká se velmi právní jistoty ve věci tak ože-
havé, jako jsou úsporná opatření perso-
nální, postihující všechny státní zaměst-
nance; aby pro celou budoucnost byla za-
bezpečena právní jistota, pokud jde o zmí-
něná personální opatření, navrhuje se zá-
konné ustanovení (§ 1 osnovy), podle něhož
má býti ustanovením dosud vydaných vlád-
ních nařízení o úsporných opatřeních per-
sonálních (vládní nařízení z 22. prosince
1933, č. 252, z 22. prosince 1934, č. 275,
z 19. prosince 1935, č. 237 a z 18. prosince
1936, č. 336 Sb. z. a n. ) propůjčena platnost
zákona ode dne jejich účinnosti.
Takovéto opatření není novotou, neboť
při vydání novely k zákonu o pojištění za-
městnanců pro případ nemoci, invalidity a
stáří vládním nařízením č. 112/1934 Sb. z.
a n., byla, jakmile vznikly pochybnosti
o tom, zda toto nařízení bylo vydáno prá-
vem podle zmocňovacího zákona č. 95/1933
Sb. z. a n., zákonem č. 146/1934 Sb. z. a n.
zmíněnému vládnímu nařízení přiznána
platnost zákona.
Toto sanační opatření nevyžádá si finanč-
ního nákladu, naopak má zabezpečiti pouze
nepochybnou zákonnost ustanovení dosa-
vadních ve věci vydaných vládních nařízení
a mají tím býti srážky již vykonané, po pří-
padě ještě podle tohoto vládního nařízení
konané, postaveny na zcela nesporný právní
podklad, aby byly vyloučeny stížnosti z to-
hoto titulu.
II.
Vládním nařízením ze dne 18. prosince
1936, č. 336 Sb. z. a n., o úsporných opatře-
ních personálních, byla na základě zmocňo-
vacího zákona č. 109/1934 Sb. z. a n. ve
znění zákona č. 163/1936 Sb. z. a n. pro-
dloužena platnost časově omezených srážek
z platů, stanovených dílem I. zákona ze dne
28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n. a §§ 1
až 6 vlád. nařízení ze dne 22. prosince 1933,
č. 252 Sb. z. a n., jakož i platnost zastavení
vánočního příspěvku, nařízeného dílem II.
zákona č. 204/1932 Sb. z. a n., pouze na
dobu do 30. června 1937, a to beze změny
právního stavu platného koncem roku 1936.
Aby však byly i pokud jde o budoucnost
v zájmu právní jistoty vyloučeny pochyb-
nosti uvedené v oddílu I. této důvodové
zprávy a odstraněné, pokud jde o dobu do
konce června 1937, v § 1 osnovy, navrhuje
§ 2 osnovy zákona prodloužiti výše
zmíněná dočasná ustanovení v rozsahu nyní
platném na další dobu.
Toto opatření je nezbytné, ježto není ani
dnes ještě vzhledem k vývoji hospodář-
ských a z nich vyplývajících státně-finanč-
ních poměrů a rozpočtových důvodů možný
návrat k původnímu stavu služebních a od-
počivných (zaopatřovacích) platů státních
zaměstnanců.
Prodloužení platného právního stavu
bylo však výše zmíněným vládním naříze-
ním č. 336/1936 Sb. z. a n. provedeno jen
do konce června 1937, poněvadž vláda za-
mýšlela se zabývati podle dalšího vývoje
hospodářských a státně-finančních poměrů
počátkem roku 1937 úvahami o zmírnění
platových srážek státních zaměstnanců.
Při tom měla vláda na mysli prohlášení
pana předsedy vlády, učiněná dne 11. listo-
padu resp. dne 7. prosince 1936 v rozpočto-
vém výboru poslanecké sněmovny resp.
senátu ve věci zmírňování platových srážek
státním zaměstnancům.
Poněvadž se však vláda rozhodla pokra-
čovati ve snižování platových srážek, které
bylo počínajíc 1. dubnem 1935 zahájeno
vládním nařízením ze dne 22. prosince 1934,
č. 275 Sb. z. a n., žádá vláda v § 3 z důvodu
zjednodušení legislativní techniky, zejména
však proto, aby platná úsporná opatření
personální mohla co nejsnadněji přizpůso-
bovati vývoji finančního stavu státu,
o zmocnění, aby za šetření rovnováhy stát-
ního hospodářství, mohla vládním naříze-
ním zmírňovati dosavadní časově omezená
ustanovení o úsporných opatřeních perso-
nálních, a to po případě až do úplného
jejich zrušení; tím ovšem není nijak do-
tčena pravomoc vlády, daná jí zmocňova-
cím zákonem ze dne 21. června 1934, č. 109
Sb. z. a n. (t. č. ve znění zákona ze dne
17. června 1936, č. 163 Sb. z. a n. do konce
června 1937).
Ustanovení vládních nařízení, jež budou
vydána podle § 3 osnovy, budou ovšem,
stejně jako pro všechny státní zaměst-
nance, platiti i pro soudce z povolání, na
něž se rovněž vztahuje všeobecné zmocnění
dané v § 3.
III.
Účinnost § 1 zákona dnem účinnosti těch
kterých vládních nařízení o úsporných opa-
4
třeních personálních je odůvodněna sanač-
ním účelem, naznačeným v oddílu I této
důvodové zprávy, jinak má zákon nabýti
účinnosti dnem vyhlášení (§4 osnovy).
V Praze dne 16. dubna 1937.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.
Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.
Státní tiskárna v Praze. - 2378-37.