Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 5. zasedání.
849.
Návrh
poslanců Zápotockého, Döllinga, Borkaňuka a Sliwky
na vydáni zákona o zaměstnavatelské dávce na péči o nezaměstnané.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne ...........
o zaměstnavatelské dávce na péči o nezaměstnané.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
(1) K účelům doplnění veřejné péče o
nezaměstnané a o osoby omezeně pracu-
jící vybírá se dávka, kterou platí zaměst-
navatelé a která nesmí býti převalena na
zaměstnance.
(2) Dávka činí l% střední denní
mzdy (průměrného pracovního výdělku)
za každého zaměstnance:
a) podrobeného pojištění pro případ ne-
moci, invalidity a stáří podle zákona ze
dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n. ve
znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, čís.
184 Sb. z. a n. a vládního nařízení čís.
112/1934 Sb. z. a n. a nařízení čís. 143/1934
Sb. z. a n.;
b) podrobeného pensijnímu pojištění
soukromých zaměstnanců ve vyšších
2
službách podle zákona ze dne 21. února
1929, čís. 26 Sb. z. a n. ve znění zákona
ze dne 21. června 1934, čís. 117 Sb. z. a n.;
c) podrobeného pojištění u báňských
bratrských pokladen podle zákona ze dne
21. července 1922, čís. 242 Sb. z. a n. ve
znění zákona ze dne 3. července 1936, čís.
200 Sb. z. a n., u toho kterého zaměstna-
vatele, vypočítaná podle § 7 zákona ze
dne 22. prosince 1920, čís. 689 Sb. z. a n.
a podle § 3 vládního nařízení ze dne 21.
ledna 1921, čís. 26 Sb. z. a n.
(3) Dávku vyměřují a vybírají nositelé
nemocenského pojištění podle zákona č.
221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona čís.
184/1928 Sb. z. a n. a vládního nařízení
čís. 112/1934 Sb. z. a n. a revírní bratrské
pokladny. Pro odvolání z platebního vý-
měru a pro řízení odvolací platí obdobné
právní předpisy o opravných prostředcích
z výměrů nositelů nemocenského pojiště-
ní v oboru sociálního pojištění a o řízení
o těchto opravných prostředcích.
(4) Dávka i s příslušenstvím používá
přednostního práva nedoplatků daní a
dávek veřejných v řízení exekučním,
konkursním a vyrovnávacím.
(5) Povinnost platiti dávku není závislá
na tom, nabyl-li platební výměr moci
práva.
(6) Dávku vymáhají finanční úřady po-
dle předpisu zákona ze dne 15. června
1927, čís. 76 Sb. z. a n. ve znění zákona
ze dne 2. července 1936, čís. 226 Sb. z. a
n. o přímých daních.
§2.
Dávku, která by připadla na zaměst-
navatele v oboru zemědělské prvovýro-
by, pokud jejich podniky nepodléhají dani
výdělkové, zapraví »Centrokooperativa«,
Svaz jednot hospodářských družstev re-
publiky Československé, zapsané spole-
čenstvo s ručením obmezeným v Praze,
penízem 14 milionů Kč ročně; v penízi
tom jsou zahrnuty také pachtýři země-
dělské půdy, kteří by jinak podléhali
dávce podle § 1. Podrobnosti, zejména
o způsobu a lhůtách platby, stanoví vlád-
ní nařízení.
5
§3.
Výnosu dávky použije ministerstvo so-
ciální péče na doplnění a zlepšení veřej-
né péče o nezaměstnané a osoby ome-
zené pracující.
§4.
Orgánové veřejné správy státní, samo-
správní a nositelé sociálního pojištění jsou
povinni spolupůsobiti při provádění tohoto
zákona.
§5.
Podrobnosti o vyměření, placení, zúčto-
vání a vymáhání dávky a o nákladech
spojených s vyměřováním a vybíráním
dávky, stanoví vládní nařízení.
§6.
Zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna
19, 37 a jeho provedením pověřují se mi-
nistři financí, sociální péče a veřejných
prací v dohodě se zúčastněnými ministry.
Odůvodnění.
Vláda Československé republiky před-
ložila dne 1. června 1932 poslanecké sně-
movně vládní návrh zákona (sněmovní
tisk č. 1814) o dávce na péči o nezaměst-
nané, která měla býti vybírána od za-
městnavatelů a podle § 1 měla činiti
u osob podrobených pojištění pro případ
invalidity a stáří podle zákona čís.
221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona čís.
184/1928 Sb. z. a u. 20% předepsaného
pojistného pro pojištění invalidní a sta-
robní a u osob podrobených pensijnímu po-
jištění soukromých zaměstnanců ve vyš-
ších službách podle zákona čís. 26/1929
Sb. z. a n. a podrobených pojištění u báň-
ských bratrských pokladen 1 % střední
denní mzdy (průměrného pracovního vý-
dělku) pojištěnce, vypočítané podle S 7
zákona čís. 689/1920 Sb. z. a n. a podle
§ 3 vládního nařízení čís. 26/1921 Sb. z.
a n. Tím byl určen a vymezen okruh osob
tvořících podklad pro vybírání dávky.
Naléhavost a nutnost zavedení této dávky
zdůraznila vláda ve svém návrhu takto:
"Vláda předkládá osnovu zákona o dávce
na péči o nezaměstnané, která má za účel
opatřiti peněžité prostředky na doplnění
veřejné péče o nezaměstnané. Povinnost
platiti dávku uložena jest zaměstnavateli
z toho důvodu, že jde o účelovou dávku,
která má sloužiti péči o nezaměstnané a
v tomto případě na rozdíl od jiných zemí,
kde jest zavedeno obligatorní pojištění
nezaměstnaných a zaměstnavatelé jsou
povinni na podpory v nezaměstnanosti
platiti, u nás dosud zaměstnavatelé tuto
povinnost neměli a na podpory v neza-
městnanosti dosud nepřispívali. "
Vláda pro urychlené vyřízení svého ná-
vrhu doporučila sněmovně, "aby osnovu
toho zákona bylo v obou sněmovnách
Národního shromáždění přikázána výbo-
ru sociálně-politickému a rozpočtovému,
aby byla podle § 55 jednacích řádů sně-
4
novních projednána řízením zkráceným
tak, aby mohl býti zákon ještě před 1.
červencem 1932 vyhlášen. «
Poslanecká sněmovna doporučení vlá-
dy jednomyslně přijala a schválila. So-
ciálně-politický výbor vládní návrh zá-
kona opravdu zkráceným řízením pro-
jednal, ale návrh zůstal neprojednán ve
výboru rozpočtovém pro odpor zástupce
průmyslníků a agrárních velkostatkářů.
Kromě toho jest nutno poukázati na sku-
tečnost, že i ve státním rozpočtu na rok
1933 byla zařazena, položka jako očeká-
vaný výnos z oné dávky od zaměstna-
vatelů na péči o nezaměstnané v částce
100 milionů Kč.
Klub komunistických poslanců domáhal
se několikrát projednávání tohoto vládní-
ho návrhu - leč marně - neboť vláda
pod tlakem kartelářů a velkostatkářů od
projednávání svého návrhu na zavedení
dávky pro péči o nezaměstnané ustou-
pila.
Vláda, která ustoupila od zavedení
zaměstnavatelské dávky na veřejnou pé-
či o nezaměstnané, i v tak malé míře po-
stihující velké zisky kartelářů a velko-
statkářů - provedla vládním nařízením
z roku 1933, čís. 161 dalekosáhlé zhoršení
nedostatečných podpor v nezaměstna-
nosti a to odborově organisovaným ne-
zaměstnaným, právě na nátlak karte-
lářů a velkostatkářů. Pod tak zvanou zá-
minkou »zneužívání« státní stravovací
akce byla zavedena kontrola v obcích,
okresích a zemích pod vedením okres-
ních, zemských úřadů, které prováděly
a provádějí hromadné vyškrtávání neza-
městnaných ze seznamů nezaměstnaných.
Na př. dnes z téměř 700. 000 zjištěného
počtu nezaměstnaných bylo vyškrtnuto
přes 200. 000 nezaměstnaných a hlado-
vých dělníků. Tímto vládním opatřením
bylo ušetřeno na nezaměstnaných, t. j. na
zvýšené bídě a hladu nezaměstnaných
dělníků a jejich rodin ročně dvakrát ví-
ce, než by byla vynesla dávka zaměst-
navatelů na veřejnou péči o nezaměst-
nané.
Dnes je situace taková, že nezaměst-
naní dlouhotrvající nezaměstnaností jsou
úplně vyčerpáni. Úplná vyčerpanost se
projevuje nejen v rozvráceném sociálním
a hospodářském životě nezaměstnaných
dělníků, ale fysickým ničením statisíců
nezaměstnaných a jejich rodin. Proto je
nutno, aby podpory nebyly snižovány a
odbourávány, ale aby veřejná péče o ne-
zaměstnané byla zlepšena a to nejenom
v zájmu lidskosti, ale v zájmu republiky
a její obrany. Za tím účelem podal v roce
1935 a 1936 klub komunistických poslan-
ců příslušné návrhy a dožaduje se, aby
tylo návrhy na zlepšení a prohloubení
veřejné péče o nezaměstnané byly pro-
jednány. Je to návrh poslance Zápotocké-
ho a soudruhů (sněmovní tisk č. 209 z r.
1935), který byl přikázán k projednání
sociálné-politickému výboru dne 12. pro-
since 1936 a ve kterém se navrhuje, aby
vládní nařízení ze dne 29. července 1933,
čís. 161 Sb. z. a n. bylo zrušeno a státní
příspěvek k organisační podpore byl sta-
noven aspoň v té výši, jak jej stanovil
zákon ze dne 5. června 1930, čís. 74 Sb.
z. a n. Dále je to návrh poslance dr Do-
lanského a soudruhů (sněmovní tisk č.
391 z roku 1936), který byl dne 30. dubna
1936 přikázán k projednání sociálně-poli-
tickěmu a rozpočtovému výboru, aby
státní stravovací akce byla zlepšena a
postavena na zákonný podklad; aby
každému nezaměstnanému byl zaručen
zákonný nárok na podporu od prvého dne
nezaměstnanosti; aby do této zákonné
stravovací akce byli zahrnuti všichni ne-
zaměstnaní, vedle dělníků mladistvých
také dělníci sezónní a zruinovaní malo-
živnostníci a malorolníci, pozbyvší mož-
nosti obživy; aby místo stravovacích
lístků byly vypláceny peněžité podpory
na hlavu rodin s příplatkem na členy ro-
diny a aby do této státní stravovací akce
byli také pojati omezeně pracující a jejich
rodiny.
Naše návrhy vycházely z dané situace
a z této skutečnosti, že je více než povin-
ností vlády zlepšiti a rozšířiti veřejnou
pomoc nezaměstnaným v zájmu obrany
republiky a demokracie. Tuto pomoc lze
bez zatížení státní pokladny provésti na
účet ohromných kartelářských a velko-
statkářských zisků, které převyšují da-
leko zisky z doby t. zv. konjunktury z r.
1929 a to tím spíše, že se výroba oživuje
a při tom se ukazuje, že musíme i pro ob-
dobí případné nové konjunktury počítat
s trvalým vysokým číslem nezaměstna-
ných. Zlepšení péče o nezaměstnané ce-
stou zavedení příspěvků zaměstnavatelů
je konečně právě s hlediska obrany repu-
bliky a demokracie krajně naléhavé
v oblastech německých, jakož i v obla-
stech druhých nečeských národů.
Ze všech těchto skutečností vychází
náš iniciativní návrh na zavedení zaměst-
navatelské dávky na veřejnou péči o ne-
zaměstnané. Je zvláště nutno zdůrazniti,
že není na celém světě, vyjma Českoslo-
5
venska, ani jeden stát, kde by nebyli za-
městnavatelé přinuceni přispívati na ve-
řejnou péči o nezaměstnané.
Abychom ulehčili rychlé projednání ná-
vrhu na zavedení dávky na péči o neza-
městnané, přejali jsme, až na malé změ-
ny, vládní návrh zákona z r. 1932, přesto,
že nás plně neuspokojuje a že zejména
úlevu, které se dostává velkoagrárním
podnikatelům při placení dávky dle § 2
pokládáme za neodůvodněně značnou.
Provedením tohoto návrhu nevzniká
státní pokladně žádné vydání a proto od-
padá doložka úhradová.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru
sociálně-politickému a rozpočtovému k bezodkladnému projed-
nání.
V Praze dne 12. března 1937.
Zápotocký, Dölling, Borkaňuk, Śliwka,
Hodinová-Spurná, Široký, Kopecký, Kosik, Krosnář, Schenk, Procházka, Zupka,
Beuer, dr Clementis, Šverma, Kopřiva, Klíma, Vallo, Machačová, Vodička,
Slánský.