Poslanecká sněmovna N. S, R. Č. 1936.
IV. volební období. 4. zasedání.
679.
Odpovědi:
I. min. zemědělství na interp. posl. Nepomuckého o neprovedené parcelaci pozemku cukro-
varu Kinského malorolníkůin a domkářům ve Zlonicích (tisk 577/X),
II. vlády na interp. posl. Kundta a Sandnera, že vláda těžce poškodila svazy péče o mládež '
(tisk 521/XI),
III. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Birkeho o nedostatečné způsobilosti hlasatele praž-
ského německého vysílání (tisk 586/XII),
IV. min. sociální péče na interp. posl. Franze Němce o nesociálním postupu při zařazování
do vyživovací akce (tisk 552/IV),
V. min. vnitra na interp. posl. E. Kohlera o trýznivém chování zástupce chabařovického
policejního komisařství na shromáždění stidetskoněmecké strany, předseda Konrád Hén-
lein (tisk 586/X),
VI. min. vnitra na interp. posl. Bergmanna a dra Pateidla o poměrech v obecním zastupi-
telstvu města Staré Boleslave a činnosti okresního úřadu v Brandýse nad Labem (tisk ~
586/III a 607/XXI),
VII. min. financí na interp. posl. Františka Němce a Tayerleho ve věci obsazováni volných
systemisovaných míst v 6. platové stupnici v kancelářských službách u zemského fi-
nančního ředitelství v Praze (tisk 566/III),
VIII. min. veřejných prací na interp. posl. Bátkové-Žáčkové, dra Stránského, F. Richtra a Fr.
Langra o zřízení betonového mostu v okolí Nových Mlýnů na řece Dyji (tisk 552/VII),
IX. min. spravedlnosti a min. národní obrany na interp. posl. Sidora o konfiskační praksi
státního zastupitelství a o konání prací vojenských útvarů a osob na úpravě sokolských
cvičišt (tisk 577/XIV),
X. min. zemědělství na interp. posl. Grubra o nesociálním jednáni vimperské správy stát-
ních lesů (tisk 586/VI),
XI. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. dra Hodiny a Jákla o zákazu vyvěšovati pla-
katy (tisk 552/VI),
XII. min. vnitra na interp. posl. dra Eichholze, že frývaldovský okresní úřad zakázal veřejné
prodávati ustanoveni Smlouvy mezi čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a Čes-
koslovenskem podepsané v St. Germain-en Lay dne 10. září 1919, č. 508 Sb. z. a n.
z r. 1921 (smlouva o ochraně menšin) a ústavní listiny Československé republiky, vyhlá-
šené zákonem ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n. (tisk 586/XI),
XIII. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. Švermy o protizákonných konfiskacích.
časopisu »Průboj« (tisk 557/1), .
XIV. min. národní obrany na interp. posl. Vodičky o neodpovédném postupu vojenských úřadů
při zraněni vojína 25. pěš. pluku Františka Kadlece (tisk 577/XII),
XV. min. vnitra na interp. posl. Švermy o neslýchaných protizákonných přehmatech četnictva
ve Slaném a zejm. vrch. strážmistra Škody proti místní skupině Jednoty proletářské tě-
lovýchovy (tisk 577/XIII),
XVI. min. vnitra na interp. posl. Hodinové-Spurné o soustavném porušování práva asylu mo-
ravským zemským úřadem a zejména o protiprávním vydáni protifašistického emigranta
Vincence Porombky úřadům Třetí říše (tisk 577/XXII),
XVII. min. vnitra na interp. posl. Klímy o nedemokratickém postupu zemského úřadu v Brně
(tisk 586/IV).
679/I.
Odpověď
ministra zemědělství
na Interpelaci posl. Nepomuckého
o neprovedené parcelaci pozemku cukro-
varu Kinského malorolníkům a domkářům
ve Zlonicích (tisk 577/X).
Pozemky č. kat. 403 ve výměře 3. 0172 ha a
č. kat 338 a 389 ve výměře 0. 8406 ha zapsa-
né v pozemkové knize pro kat. území Zlonice
patřily k zabranému majetku pozemkovému pana
Oldřicha Ferdinanda Kinského.
Protože byly používány k provozu cukrova-
ru ve Zlonicich, požádal v roce 1924 jmenovaný
vlastník velkostatku a cukrovaru, aby mu bylo
dovoleno pozemky tyto zároveň s pozemky jiný-
mi a s cukrovarem odepsati do zvláštní vložky
a aby mu byl potom celý objekt podle § 7 zá-
kona záborového propuštěn ze záboru.
Této žádosti bývalý Státní pozemkový úřad
vyhověl, vyžádav si k tomu souhlas svého správ-
ního výboru, a rozhodnutím ze dne 19. května
1927 č. j. 34469/27-II/1 propustil ze záboru podle
§ 7 zákona záborového cukrovar ve Zlonicích
s příslušnými pozemky a další nemovitosti tvoří-
cí cukrovar v Hospozíně.
Potřeba půdy zemědělské byla uspokojena
provedením pozemkové reformy, při které veške-
ré zemědělské pozemky dvora Zlonice byly roz-
děleny a proto otázka případného dalšího přídělu
zemědělské půdy nebyla při propouštění jmeno-
vaných továrních objektů řešena.
Propuštěním ze záboru staly se oba tovární
objekty se všemi pozemky k nim přináležejícími
majetkem volným a nelze na nich prováděti po-
zemkovou reformu.
Ta okolnost, že cukrovary v budoucnu ne-
budou provozovány a že jich bude po případě
použito k jiným účelům, nemohla býti důvodem
k tomu, aby nebylo vyhověno oprávněné žádosti
vlastníkově.
Propouštěje tovární objekty s příslušnými
pozemky ze záboru, nemohl Státní pozemkový
úřad zároveň vysloviti, že určité pozemky si vy-
hrazuje pro další prováděni pozemkové reformy.
Podle vylíčeného stavu věci nemá ministr ze-
mědělství důvodu k nějakému opatřeni.
V Praze dne 23. října 1936.
Ministr zemědělství:
Dr Zadina, v. r.
679/II (původní zněni).
Odpověď
vlády
na Interpelaci posl. Kundta a Sandnera,
že vláda těžce poškodila svazy péče
o mládež (tisk 521/XI).
Na základě ustanovení § 48, odstavec 3 sta-
nov Čsl. obilní společnosti vydaných v příloze
vládního nařízení čís. 137/1934 Sb. z. a n. vy-
slovila vláda souhlas, aby čsl. obilní společnost
podle svého usnesení, učiněného se zřetelem na
žádost 'Demokracie dětem«, »Venkov na záchra-
nu čsl. dětí« a jiných obdobných instituci, vy-
bírala ve prospěch strádající mládeže při výku-
pu obili od zemědělců jako srážku z výkupní ce-
ny dobrovolný příspěvek 5 haléřů z každých kou-
pených 100 ks obilí a od zmocněnců společnosti
částky, o něž dobrovolně zkrátí svoji odměnu za
výkup obilí a odměnu za dovoz kukuřice atd.
Pro rozdělování takto v prvém období akce
získaných prostředků mezi instituce, zejména ta-
kové, jež bud přímo nebo prostředkem jiných
orgánů pečují o strádající mládež, byl vypraco-
ván plán zajištující stejnoměrné rozšířeni akce na
celé státní území.
Rámec tohoto plánu tvořil jednak zřetel k po-
daným žádostem a prokázané potřebě té které
dobročinné instituce, jednak ohled na to, jak da-
lece jsou tyto instituce, jež ve značné míře nejen
doplňují, nýbrž i nahrazují péči veřejnou, podpo-
rovány z příslušných úvěrů státního rozpočtu a
3
veřejných fondů, jakož i rozpočtů obecních neb
jiných veřejnoprávních korporaci.
Neméně důležitou byla i okolnost, že příspěv-
ky obilní společnosti, které jako dary dobrovol-
né a mimorozpočtové nevylučují možnosti volné
disposice, nedosáhly takové výše, aby jich mohlo
býti použito ve prospěch všech instituci péče o
mládež. Bylo by nevhodné, aby byly ještě tříště-
ny mezi jednotlivé instituce, zejména je-li, jak
shora uvedeno, na účel těchto pamatováno jiným
způsobem.
V důsledku uvedeného neshledává vláda účel-
ným, aby zmíněnými prostředky, pokud byly již
rozděleny, bylo znovu jinak disponováno.
V Praze dne S. listopadu 1936.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža, v. r.
679/III (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci posl. H. Birkeho
o nedostatečné způsobilosti hlasatele
pražského německého vysíláni (tisk
586/XII).
Vysíláni politických, hospodářských, bursov-
ních a jiných tiskových zpráv v rozhlase prová-
dí v dohodě s rozhlasovou společnosti Radiojour-
nal Československá tisková kancelář, která má
k tomu účelu své hlasatele. Československá tisko-
vá kancelář opatřuje vysílání řečených zpráv ta-
ké pro rozhlasové posluchače německé. Jak u té-
to tiskové kanceláře bylo zjištěno, neobstarává
hlášeni zpráv ČTK v německých relacích rozhla-
sových pouze jeden hlasatel, nýbrž střídají se v
této službě čtyři členové německé politické red-
akce ČTK. Z těchto redaktorů ani jeden nepo-
chází z východních krajin republiky, nýbrž jsou
vesměs ze západních Čech. Při svémhlášení jsou
všichni kontrolováni a také upozorňováni na růz-
né závady ve svém přednesu, při čemž je brán
zřetel i na výtky, které docházívaji ředitelství
ČTK z řad radiových posluchačů. Proto byl dán
také na vědomost všem zúčastněným redaktorům
i obsah interpelace p. poslance Birkeho, aby se
mohli zaříditi při svém rozhlasovém hlášeni podle
věcných přání v ni tlumočených.
V Praze dne 31. října 1936.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný, v. r.
679/IV (původní zněni).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci posl. Franze Němce
o nesociálním postupu při zařazování do
vyživovací akce (tisk 552/IV).
Podle výsledku provedeného šetření nesou-
hlasí se skutečnosti tvrzení interpelace, že sní-
ženi periodických částek, které okresní úřad v
Chomutově žádá na státní stravovací akci pro
nezaměstnané, bylo příčinou, že okresní úřad
hodlá vyloučiti z akce všechny osoby, které pře-
kročily 65 let svého věku, jako přestárlé.
Okresní úřad v Chomutově vylučuje při prá-
vě prováděných revisích v jednotlivých obcích
pouze ty osoby, které byly místní sociální komi-
sí do akce zařaděny, ač podmínkám směrnic pro
státní stravovací akci vládou schválených nevy-
hověly. Pokud jde o osoby přestárlé, rozeznává
okresní úřad přísně mezi nezaměstnanými, kteří
jsou sice způsobili k práci, ale práci najiti nemo-
hou, a mezi takovými osobami, které pro své
duševní a tělesné vlastnosti již nejsou schopny
pravidelného zaměstnání.
Okresní úřad a ani ministerstvo sociální péče
nemůže ovšem do stravovací akce, která je urče-
na výhradně pro osoby pravidelného zaměstnání
schopné, zařaditi osoby přestárlé, které nejsou
práce již schopny, protože dle směrnic vládou
stanovených to není možno (ustanovení či. II vlád-
ních směrnic).
Povinnost starati se o takovéto osoby příslu-
ší podle zákona z 3. prosince 1863, č. 59 zem.
zákona, obcím.
V Praze dne 3. listopadu 1936.
Ministr sociální péče:
Inž. Jar. Nečas, v. r.
679/V (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance E. Köhlera
o trýznivém chování zástupce chabarov-
ského policejního komisařství na shro-
máždění sudetskoněmecké strany, před-
seda Konrád Heniein (tisk 586/X).
Podle zákona (§ 12 shrorn. zák. ) přísluší zá-
stupci úřadu na veřejném shromáždění právo vy-
4
žádati si zprávu o osobách, které na veřejném
shromáždění vystoupí jako navrhovatelé a řeč-
níci. Tohoto práva použil též zástupce úřadu na
veřejném shromáždění sudetskoněmecké strany
dne 24. května 1936 v Chabarovscích, požádav
předsedu schůze a nikoliv jednotlivé řečníky
o sděleni jich jmen.
Zástupce úřadu jednal podle zákona a nelze
tvrditi, že na schůzi překážel rozpravě.
V Praze dne 6. listopadu 1936.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
679/VI.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců H. Bergmanna a
dr. Patejdla
o poměrech v obecním zastupitelstvu mě-
sta Staré Boleslavi a činnosti okresního
úřadu v Brandýse n. L. (tisk 586/ III a
607/ XXI).,
Městské zastupitelstvo ve Staré Boleslavi,
zvolené v roce 1931 (5 členů nár. dem., 4 živn.,
6 čs. nár. soc., 1 komun, opos., 6 čs. soc. dem.,
2 obč., 6 lid. ), doznalo koncem roku 1935 a po-
čátkem 193. 6 ve volebních skupinách čs. nár. soc.
a čs. soc. dem. značných přesunů osobních, leč
již předem dlužno podotknouti, že se tak stalo na
pravoplatném podkladě právním, který nelze
z moci úřední přezkoumávati, tím méně měniti
nebo rušiti.
Členové a náhradníci čs. nár. soc. volební
skupiny byli okresním úřadem v Brandýse n. L.
zbaveni podle § 10, odst. 5, bod 4. vol. řádu do
obcí svých funkci v listopadu a prosinci 1935
vesměs pro vystoupení ze strany, jen u jednoho
člena (Paulišta) byla uznána oprávněnost re-
signace z důvodů zdravotních. Clen Antonín Ku-
čera podal však z výměru okresního úřadu od-
voláni, kterému zemský úřad v Praze rozhodnu-
tím ze dne 6. března, 1936, č. 104 odd. 1 vyhověl
a vyměř okresního úřadu o ztrátě Kučerově man-
dátu zrušil, jelikož dodatečné bylo zjištěno, že
Kučera návrh, aby byl zbaven svého členství,
nepodal a ze strany čs. nár. soc. nevystoupil.
Okresní úřad rozhodl totiž o ztrátě Kučerova
členství na podkladě písemného podání, jež došlo
nepodepsané. Na toto podání připsal však úřed-
ník podatelny okresního úřadu jméno Antonína
Kučery, zjistiv si předem, že může jíti jen o to-
hoto člena obecního zastupitelstva. Úředník okres-
ního úřadu připsal jméno Kučerovo na ono podáni
jen k účelům evidenčním, nikoliv snad v úmyslu,
aby napomáhal Kučerovi. Že Kučera podání
osobně nepodepsal, zjistilo se teprve z Kučerova
odvolání. I když se připustí, že nedopatření toto
způsobil úředník podatelny okresního úřadu a
snad i to, že okresní úřad vydávaje rozhodnuti
při bedlivé pozornosti mohl nedostatek Kučerova
podpisu postřehnouti, přece nebyla by se situace
ve volební skupině čs. nár. soč., ani posice člena
Antonína Kučery utvářila jinak, neboť Kučera ze
strany nevystoupil, ani nebyl vyloučen a okresní
úřad nebyl by mohl vůbec vysloviti ztrátu jeho
členství, jako ji nemohl potvrditi zemský úřad.
Antonín Kučera nepřestal tedy býti členem
obecního zastupitelstva za volební skupinu čs.
nár. soc. a jako jediný zbylý její člen provedl
na vyzváni starosty obce Staré Boleslave pí-
semným prohlášením z 10. ledna 1936 na podkladě
§ 58 volebního řádu do obcí doplnění počtu členů
a náhradníků za volební skupinu čs. nár. soc.
Proti tomu byly podány troje námitky, jimž však
zemský úřad v Praze s konečnou platnosti nevy-
hověl a nominace, provedená Antonínem Kuče-
rou, nabyla právní moci.
Členové a náhradníci volební skupiny čs. soc.
dem. byli zbaveni svých funkcí, po dvojím od-
mítnutí návrhu pro nedostatky formální, výměry
okresního úřadu v lednu 1936. opírajícími se rov-
něž o předpis § 10, odst. 5, bod 4. vol. řádu do
obcí, a to Julie Moravcová pro vyloučení, ostatní
členové a náhradníci pro vystoupení ze strany
čs. soc. dem. Julie Moravcová podala pak odvo-
láni, jemuž zemský úřad v Praze rozhodnutím
z 18. června 1936, č. 324/2 odděl. 1 nevyhověl.
Odvolání to však způsobilo, že pozbyti mandátu
Julie Moravcové nenabylo právní moci zároveň
s pozbytím mandátů ostatních členů a náhradníků
téže strany. Mezitím Julie Moravcová jako jediný
člen obecního zastupitelstva z volební skupiny čs.
soc. dem. doplnila k vyzvání starosty obce pí-
semným prohlášením z 10. března 1936 podle § 58
volebního řádu do obcí počet členů a náhradníků
volební skupiny čs. soc. dem. na plnou výši.
I proti této doplňovací volbě byly podány ná-
mitky, které však zemský úřad v Praze výměrem
ze dne 8. července 1936, č. 420/1 odd. 1 zamítl
s konečnou platnosti. Tím nabyla i nominace,
provedená Julii Moravcovou, právni moci. Pro
ztrátu volitelnosti (nedostatek bydliště) nebyla
Julie Moravcová zbavena svého mandátu a do-
hlédacímu úřadu v tom směru ani žádný podnět
dán nebyl.
U členů a náhradníků volebních skupin ko-
munistické oposice a strany občanské odmítl
okresní úřad v říjnu 1935 vysloviti ztrátu funkcí,
poněvadž u nich nešlo o vystoupení resp. vylou-
čení ze strany organisovaných, jak předpokládá
§ 10, odst. 5, bod 4. volebního řádu do obcí (sr.
Boh. 8726/30).
Ztráta mandátu pro pozbytí volitelnosti na-
stává teprve pravoplatností rozhodnutí dohléda-
cího úřadu (ex nunc), nikoliv automaticky a již
5
okamžikem, kdy důvody, se kterými volební řád
spojuje ztrátu volitelnosti, vznikly nebo vyšly na
jevo. Nedostatek zápisu ve stálých seznamech
voličských sám o sobě není na újmu volitelnosti,
neboť podmínky volitelnosti jsou v § 4 volebního
řádu do obcí - od účinnosti novely č. 122/1933 -
upraveny samostatně. Správně poznamenal již
zemský úřad ve svém rozhodnutí o námitkách,
že § 58 volebního řádu do obcí nemá výslovného
ustanovení o tom, že by dotčená volební skupina
musela vykonati doplňovací volbu náhradníků
jen ze svých příslušníků. Na porušení členských
povinností a discipliny uvnitř volebních skupin
nemá volební řád zvláštní sankce.
Počet členů městského zastupitelstva ve
Staré Boleslavi neklesl nikdy pod dvě třetiny
zákonem předepsaného počtu a nebyl početní
stav městského zastupitelstva sám o sobě dosud
jeho pracovní schopnosti na újmu. Po pravoplat-
ných nominacích ve volebních skupinách čs. nár.
soč. a čs. soč. dem. jest počet členů úplný.
Činnost zastupitelstva byla ovšem úmyslnou
absencí členů některých stran mařena. Tak pro
nedostatečnou minimální presenci byly zmařeny
dvě schůze v r. 1934, čtyři schůze v r. 1935 a
dvě schůze v r. 1936. Tento zjev není ovšem
ojedinělý a vyskytuje se i v jiných obcích.
Pro rozpuštění městského zastupitelstva ve
Staré Boleslavi, jehož volební období schyluje se
ostatně již ke konci, není zatím právního pod-
kladu.
Počet členů městské rady se snížil především
prozatímní suspensí II. náměstka v červenci 1935
na 9 členů. Pozbytím členství 2 příslušníků čs.
nár. soč. v prosinci 1935 poklesl na 7 a po zba-
veni členství 2 příslušníků čs. soč. dem. volební
skupiny počátkem února 1936 dokonce na 5 čle-
nu. Tento stav se však provedením doplňovacích
voleb za tyto zbavené 4 členy změnil, takže měst-
ská rada měla již počátkem dubna 1936. kdy na-
byla právní moci doplňovací volba 2 členů ze
skupiny čs. nár. soč., již zase 7 členů a koncem
září 1936, kdy zemský úřad v Praze rozhodl pra-
voplatně o námitkách proti doplňovací volbě dvou
členů, provedené v srpnu 1936 volební skupinou
čs. soč. dem.. opětně 9 členů. Nejnižší stav 5 členů
měla tedy městská rada v měsících únoru a břez-
nu t. r. Podobně se utvářily poměry v obecních
komisích.
Ačkoliv nelze tvrditi, že by okresní úřad při
výkonu své dozorčí a rozhodovací pravomoci
nebyl objektivní, přece v některých záležitostech
nepostupoval s náležitou rychlostí. Tak vskutku
nevyřídil stížností, podaných na usneseni měst-
ského zastupitelstva (z listopadu 1933), o věno-
vání pozemku na stavbu obřadní síně. Toto opo-
menutí se okresnímu úřadu vytýká s příkazem,
aby nejen ihned rozhodl o stížnostech na toto
usneseni, nýbrž aby veškeré stížnosti na obecní
orgány urychleně projednával a aby o výsledku,
event. i o postupu řazeni, nelze-li je s urychlením
skončiti, aspoň v závažnějších případech vy-
rozuměl stěžující si strany, třeba by šlo o pouhé
stížnosti dozorčí, na jejichž vyřízení nemají stě-
žovatelé nároku.
Pokud jde o podpis kupní smlouvy o auto-
mobilové stříkačce a odvezení stavebního mate-
riálu z rozbouraných obecních stájí, nebyly k o-
kiesnímu úřadu žádné stížnosti podány. Do spo-
ru mezi hasičským sborem a dodavatelem stří-
kačky obec nezasahovala. Výměnu stropní kon-
strukce v obecních stájích provedla sama vojen-
ská správa. Obec, ač je majitelkou stáji, ničím
na to nepřispěla. Z toho důvodu použila vojenská
správa materiálu, získaného sbouráním starých
stropů, pro své účely a to pro podřadné staveb-
ní úpravy a pokud k tomu účelu nebyl upotřebi-
telný, jako paliva.
Zástupcem koncese městských elektrických
podniků jest dodnes elektrotechnik František Žit-
ný. Za předpokladů, jež stanoví § 9 zákona č.
76/1919 Sb. z. a n., by měl Žitný právo a po-
vinnost súčastniti se hlasem poradním všech schů-
zí obecního zastupitelstva, obecní rady a ko-
misi.
Podle § 5, odst. 3 zákona č. 76/1919 nesměj!
členově obecního zastupitelstva přímo ani nepří-
mo súčastniti se dodávek a prací, zadávaných'
obcemi nebo obecními podniky; ve výjimečných
případech může však povoliti od této zásady od-
chylku dozorčí úřad (okresní, resp. zemský vý-
bor) k návrhu obecní rady. Takovou odchylku
připustil v r. 1934 zemský výbor pro elektrické
podniky obce Staré Boleslave ohledně odběru
elektrického materiálu - v množství přesně vy-
mezeném - od firmy »Boleslava«, poněvadž je-
jím spolumajitelem jest člen městského zastupi-
telstva a rady inž. Matoušek. Poněvadž obec
doznává, že odbirá elektrický materiál nadále me-
zi jinými i od zmíněné firmy, podle toho, kde jest
materiál levnější a odběr výhodnější (ušetření
dovozu a obalu), byl dohlédacím úřadům dán pří-
kaz, aby dohlížely k tomu. by obec dodržovala
předpis § 5. a to nejen pokud jde o dodávání
materiálu, nýbrž také v tom směru, aby jednáni
a usnesení obecního zastupitelstva, rady a komi-
si nesúčastňovali se členové, které jest podle § 5
cit. zákona považovati za podjaté.
Každé usnesení obecního orgánu, které by se
příčilo těmto předpisům, bude z dozorčí moci
(§ 102 češ. obec. zř. ) zrušeno a výkon takové-
ho usnesení zakázán, stejně i usnesení, při kte-
rých snad nebyly dodrženy předpisy o minimál-
ní presenci; usnesení, učiněná za nedostatečné
presence, jsou vlastně již po zákonu neplatná.
František Vančura podal z rozpočtového usne-
sení městského zastupitelstva z 8. listopadu 1935
odvolání, jež bylo okresním výborem v Brandý-
se nad Labem odmítnuto pro opožděnost; zem-
ský výbor tento výrok potvrdil pravoplatným
rozhodnutím ze dne 23. března 1936, čís. 465/3
odd. 5. Stížnosti, podané několika poplatníky a
voliči na usnesení obecního zastupitelstva z 3.
prosince 1935 o obsazení místa výpotnocného
strážníka, okresní úřad nevyhověl a zemský úřad
další odvolání rozhodnutím ze dne 18. května
1936. č. 1704 odd. 2 jednak zamítl pro bezdů-
vodnost, jednak odmítl pro nepřípustnost (zmeš-
kání instančního pořadu). Obě rozhodnutí mají
platnost konečnou. Záležitosti pořadem stolic vy-
6
řešené nelze přezkoumávati z moci úředni. Ná-
hradníci zastupují podle § 57 volebního řádu do
obcí podle svého pořadí členy obecního zastupi-
telstva, když tito nemohou svého úřadu dočas-
ně být i jen částečně vykonávati. Jest tedy pod-
mínkou platného zastoupení člena náhradníkem
pouhá neúčast, event. vzdálení se ze schůze, aniž
by rozhodovala příčina neúčasti. Může se proto
oprávněný náhradník, je-li i jen náhodně mezi
posluchači přítomen, súčastniti jednání a hlaso-
vání i za člena, jenž opustil schůzi pro podja-
tost, neboť účelem instituce náhradníků je zabez-
pečiti plnou účast zástupců a stran při jednání
a usnášení se obecního zastupitelstva.
Hypotékami zápůjčky 10, 000. 000 Kč a
500. 000 Kč na stavbu kasáren ve Staré Bolesla-
vi usneseny byly městským zastupitelstvem dne
17. června 1936 a schváleny zemským výborem
dne 26. srpna 1936. Jde o zápůjčky podle vlád-
ního nařízení č. 164/1922 Sb. z. a n. Obec ne-
bude jimi zatížena, poněvadž náhrada, které se
obci od vojenské správy dostane, bude činiti prá-
vě tolik, kolik jest třeba, aby byl zúrokován a
umořen kapitál, nutný na opatření staveniště
s příslušenstvím a na provedení stavby (§ 1). Gá-
žistický dům obec stavěti nebude.
V Praze dne 19. listopadu 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý, v. r.
679/VII.
Odpověď
ministra financi
na interpelaci poslanců Františka Němce
a Rudolfa Tayerleho
ve věci obsazováni volných systemisova-
ných míst v 6. platové stupnici v kance-
lářských službách u zemského finančního
ředitelství v Praze (tisk 566/III).
Dekrety z 13. června 1936 čís. Pr 8/12 z r.
1936 propůjčil president zemské finanční správy
v Praze 11 volných systemisovaných služebních
míst v 6. platové stupnici v kategorii kancelář-
ských úředníků pro vlastní službu kancelářskou
v obvodu zemského finančního ředitelství v Pra-
ze s účinností
a) od 1. července 1936
kancelářským úředníkům 7. platové stupnice
téhož osobního stavu s pořadovými čísly 26, 53,
88, 105, 144, 145 a 146,
b) od 1. srpna 1936
kancelářským úředníkům s pořadovými čísly
61, 148, 151 a 158 pořadového seznamu.
V interpelaci uvedená pořadová čísla odpo-
vídají starému seznamu zaměstnanců finanční
správy z roku 1934, jenž však není služebním
pořadím podle § 37 služební pragmatiky, resp.
§ 20 platového zákona.
Z kancelářských úředníků povýšených do 6.
platové stupnice dnem 1. července 1936 jsou 4
přiděleni úřadům I. stolice a 3 zemskému finan-
čnímu ředitelství, z úředníků povýšených s účin-
ností od 1. srpna 1936 je 1 přidělen berní sprá-
vě a 3 zemskému finančnímu ředitelství. Bylo te-
dy v obou skupinách povýšeno 5 kancelářských
úředníků 7. platové stupnice přidělených úřadům
I. stolice a 6 úředníků přidělených zemskému fi-
nančnímu ředitelství.
Povýšení úředníků do vyšší platové stupnice
může se státi jen na volné služební místo syste-
misované v této vyšší platové stupnici, při čemž
pro výběr úředníků k povýšení jsou podle odst.
2 § 17 P. Z. rozhodný zvláštní způsobilost pro
místo, jež se propůjčuje, schopnost, upotřebitel-
nost a důvěryhodnost. Bylo tedy zajisté úmyslem
zákonodárce, aby služební místa systemisačně
hodnocená vyšší platovou stupnicí byla obsazo-
vána úředníky nejlépe kvalifikovanými, kteří do-
savadními svými pracovními výsledky skýtají zá-
ruku, že i na místech vyšších plně vyhoví.
Se zřetelem k tomu bylo vybráno na 11 zmí-
něných volných míst služebních 11 služebně nej-
zdatnějších kancelářských úředníků 7. platové
stupnice, kteří daleko vynikají nad průměr a to
nejen v pracích kancelářských, nýbrž i v pracích
vyššího druhu, a s vynikajícím úspěchem také za-
stávají funkce systemisačně hodnocené vyšší pla-
tovou stupnicí a kteří byli nejméně za poslední
tři léta kvalifikováni celkovým posudkem »vý-
tečně«. Povýšení úředníci téměř všichni mají
nejen za poslední 3 léta, nýbrž i po dobu 10 let
»výtečnou« kvalifikaci. Že tato kvalifikace jim by-
la spravedlivě přiznávána, je vidno z toho. že jsou
s naprostým úspěchem zaměstnáváni pracemi vyš-
šího druhu. Z povýšených úředníků přidělených
úřadům I. stolice jsou někteří samostatnými re-
ferenty v důležitých oborech služby finanční (na
př.: daně domovní, poplatkové agendy a pod ):
povýšení úředníci přidělení zemskému finančnímu
ředitelství vykonáván důležité práce jednak v
presidiu a personálních referátech a to práce,
které by za jiných okolností musili vykonávati
úředníci s vyšší kvalifikací, jednak v úřadech po-
mocných.
Z uvedeného je vidno, že »výtečná« kvalifi-
kace je přiznávána nejen úředníkům presidiálním
a v hlavních odděleních II. stolice, nýbrž že tu-
též kvalifikaci mají i kancelářští úředníci I. sto-
lice. Jestliže je »výtečná« kvalifikace častějším
zjevem u úředníků II. instance, jde o zjev zce-
la vysvětlitelný, poněvadž zpravidla pro úřady
vyšší instance jsou vybíráni a povoláváni úřední-
ci vskutku vynikající.
7
Služební pořadí povýšených kancelářských
úředníků s pořadovými čísly 144, 145, 146, 148,
151 a 158 by bylo daleko příznivější, kdyby je
v poslední době nebylo přeskočilo 52 služebně
mladších kancelářských oficiálů-legionářů, kteří
byli dnem 31. prosince 1934 podle § 8 zákona
č. 279/1934 Sb. z. a n. přeřazeni o celou trojná-
sobně započtenou službu v československých le-
giích. Mnozí z těchto kancelářských oficiálů-le-
gionářů byli ustanoveni v 7. platové stupnici
teprve v poslední době (v roce 1936).
Povýšeným úředníkům s pořadovými čísly
144 až 158 předcházeli dále v pořadí četní kan-
celářští úředníci převzati v posledních létech
(1932-1934) ze správy politické, v agendách fi-
nanční správy dosud ne zcela zapracovaní, dále
mnozí úředníci z různých důvodů diskvalifikova-
ní, po případě disciplinárně trestaní. Byl tudíž
povýšením úředníků dle hořejšího výběru prete-
rován ne upřílišněný počet ostatních služebně
starších kancelářských úředníků 7. platové stup-
nice.
Je pravdou, že jsou mezi nimi úředníci se
služební úřednickou dobou až o 10 let delší, avšak
při této skutečnosti nutno zkoumati, proč právě
někteří z povýšených úředníků mají o tolik kratší
služební dobu úřednickou, ač jejich celková slu-
žební doba není o mnoho kratší než jejich pořa-
dových předáků. Příčina tkví v zákonu z 18. úno-
ra 1919, číslo 89 Sb. z. a n., kterým byli za-
řazeni kancelářští pomocnici, oficianti a vrchní
oficianti do hodnostních tříd, pokud měli v den
vyhlášeni zákona, t. j. 26. února 1919, 7 (po
případě 4) nebo více let služby.
Tímto hromadným přesunem bez ohledu na
kvalifikaci, služební zdatnost, jazykové znalosti
atd., byl daleko překročen nepatrný počet tehdy
systemisovaných služebních míst kancelářských
úředníků. Tomuto nedostatku jen částečně odpo-
mohl zákon restrikční číslo 286 (1924) Sb. z. a n.,
a ani podstatné rozmnožení systemisovaných slu-
žebních míst, jež přinesla provisorní systemisace
služebních míst podle platového zákona, neposta-
čovalo k zařazení všech ustanovených kancelář-
ských úředníků na místa systemisovaná. I nadále
převyšoval počet kancelářských úředníků ustano-
vených podle zákona číslo 89/1919 Sb. z. a n. po-
čet míst systemisovaných.
Teprve v roce 1929 uvolnila se v osobním
stavu kancelářských úředníků pro vlastní službu
kancelářskou v obvodu zemského finančního ře-
ditelství v Praze první systemisovaná služební
místa v 7. platové stupnici, jež mohla býti -
po více než 10letém intervalu - propůjčena při
zachování práv legionářů služebně nejstarším a
nejzdatnějším zaměstnancům pomocné služby
kancelářské. Prvními z nich byli nyní povýšení
kancelářští úředníci pořadovým číslem 144 počí-
najíc.
Propůjčováni služebních míst v 6. platové
stupnici vůbec, tedy i v kategorii kancelářských
úředníků je v pravomoci presidenta zemské fi-
nanční správy, nebylo tedy k interpelovanému
povýšení třeba souhlasu ministerstva financí.
O propůjčeni zmíněných služebních míst podalo
zemské finanční ředitelství zprávu ministerstvu
financí, které ji vzalo na vědomí.
Jedinými směrnicemi pro výběr úředníků při
obsazování vyšších míst jest již vpředu zmíně-
né ustanovení odst. 2 § 17 P. Z., jemuž plně od-
povídá provedené povýšeni, jež stalo se též v
rámci dovoleném úspornými opatřeními. Podle
mého názoru bylo by snad - hledíc k zásadám,
na kterých je vybudován platový zákon, - mé-
ně správné, aby úředník zcela mimořádně kvalifi-
kovaný, zastávající funkci hodnocenou vyšší pla-
tovou stupnici a konající s plným úspěchem i prá-
ce vyšších kategorií, jen proto musil čekati na
povýšení v pořadí, že je shodou několika okol-
ností proň nepříznivých zařazen v pořadí za více
úředníky s kvalifikací nesporně nižší, být i velmi
dobrou.
Jak z vylíčeného vidno, šlo v daném přípa-
dě o povýšení zcela mimořádné, vyvolané mimo-
řádnými poměry, takže nelze z toho usuzovati na
pravidelnost takového postupu. Ovšem i v bu-
doucnu při povyšováni úředníků budou rozhod-
ný zásady vysloveně v odst. 2, §u 17 P. Z.
Pokud jde o dobu projednáni revise systemi-
sace a o rozsah nové systemisace, přesahovala
by odpověď rámec mé pravomoci. Se stanoviska
ministra financí musím ovšem podotknouti, že jak
otázka doby, tak i otázka rozsahu revise syste-
misace závisí na otázce úhrady vyššího nákladu
z revise systemisace plynoucího.
V Praze dne 14. listopadu 1936.
Ministr financí:
Dr. Kalfus, v. r.
679/VIII.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslanců Jar. Bátkové-
Žáčkové, dra Stránského, F. Richtra a
Fr. Langra
o zřízeni betonového mostu v okolí No-
vých Mlýnů na řece Dyji (tisk
552/VII).
Vzhledem k tomu, že žádaný most přes Dyji
v okolí Nových Mlýnů nebyl by v tahu některé
státní silnice, nemohl by stavbu prováděti stát,
nýbrž musela by býti podnikána buď okresem ne-
bo obcemi.
Ministerstvo veřejných prací nemohlo by ani
stavbu takového mostu přímo naříditi, může však