Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 4. zasedání.
676.
Zpráva
výboru ústavně právního a kulturního
o usnesení senátu (tisk 628)
k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 220 a 240),
jímž se doplňuje organisace náboženské společnosti židovské v zemích České
a Moravskoslezské.
1.
Právní poměry náboženské společnosti
židovské nejsou v československé republice
upraveny jednotně. Na území Slovenska a
Podkarpatské Rusi stává trojí druh židov-
ských náboženských obcí a sice jsou tam
obce ortodoxní, které pro zemi Slovenskou
mají ústřední kancelář v Bratislavě a pro
území Podkarpatské Rusi mají takovou kan-
celář v Užhorodě. Obce rázu pokrokovějšího,
tak zvané neologické, jsou organisovány ve
svazu "Ješurun" se sídlem v Bratislavě a
třetí druh obcí jsou tak zvané obce "Status
quo ante", které vůbec žádné vyšší orga-
nisační jednotky nemají. V mnohých měs-
tech na Slovensku stávají dvě ba dokonce
v několika málo místech i tři druhy těchto
obcí vedle sebe, takže židovstvo v těchto
městech jest rozděleno na tři skupiny mnoh-
dy vzájemně se potírajících směrů nábožen-
ských. V Galantě ku příkladu jsou dokonce
dvě obce stejného směru, totiž obě ortho-
doxní. Každá z takovýchto obcí má svoje in-
stituce (kostel, hřbitov, školu a. t. d. ), svoje
vlastní zaměstnance a svoje vlastní orgá-
ny. Volební řády jak do jednotlivých těchto
obcí, ták i do ústředí jim nadřízených ne-
odpovídají nyní platným demokratickým
řádům a jsou předmětem velice četných
stížností, v nichž poplatnictvo těchto obcí
se doposud marně domáhá nápravy.
Ačkoliv platí předpis nařízení bývalého
uherského ministerstva kultu a vyučování
z 21. června 1888, čís. 1191 pres., tak zvané
Trefortské nařízení, podle něhož židovský
celek tvoří jednotnou konfesi, trvá -
v rozporu s tímto nařízením - shora vy-
líčený stav. Na tomto stavu ničeho nezmě-
nil tak zvaný zákon interkonfesijní a v dů-
sledku toho vznikají právní poměry, které
hluboko se dotýkají volnosti svědomí a
víry jednotlivců. Tak ku příkladu musí člen
určité obce židovské, ačkoliv z této obce
vystoupil a vstoupil do obce jiného směru,
oné obci, k níž původně přináležel, ještě po
pět roků platiti daně i když se to příčí jeho
přesvědčení. Samozřejmě, že nová obec, do
které tento poplatník přistoupil za člena,
od něho právem vymáhá daně pro svoje po-
třeby a tím se stává, že jest takovýto po-
platník dvakráte zdaněn. Něco podobného
v náboženských poměrech jiných církví
vzhledem k ustanovení interkonfesijního
zákona se státi nemůže a důvodně si stě-
žují na to ti, kteří jsou takto postiženi.
Z toho co bylo řečeno jest patrno, že
úprava poměrů židovské náboženské spo-
2
lečnosti na Slovensku a Podkarpatské Rusi
jest již zastaralá a nutně potřebuje nove-
lisace a jest jen litovati, že k této nalé-
havé úpravě nedochází při projednávání
této osnovy, což také se zásadního hlediska
unifikace práva československého se jeví
škodlivým. Když se již tak nestalo, jest
nutno pouze vysloviti přání, aby v brzku
i v této oblasti došlo k rozumné úpravě a
byla nastoupena cesta ve smyslu unifikač-
ních tendencí.
Na úplně protichůdné zásadě jest upra-
veno nynější právo platící v Čechách a
v zemi Moravskoslezské, kterýžto právní
obor byl posledně normován zákonem z 21.
března 1890, č. 57 ř. z. V § 2 tohoto zákona
jest výslovně ustanoveno, že v obvodě, pro
který byla zřízena jedna židovská nábožen-
ská obec, nesmí býti vytvořena jiná nábo-
ženská obec, takže jest nemožným, aby
v historických zemích stalo se to, co na
východě republiky jest téměř pravidlem, že
totiž dvě, ba někdy dokonce tři židovské
náboženské obce stávají vedle sebe na stej-
ném území.
V zemích historických jsou tedy v každé
jednotlivé obci židovské nábožensky zorga-
nisováni židé směru orthodoxního současně
se židy pokrokovějšího nazírání a všecky
tyto obce mohly ukojiti náboženské po-
třeby všech svých příslušníků, aniž by do-
šlo k vážnějším stížnostem, z čehož nej-
lépe jest vidno, že rozštěpení na několik
druhů obcí není nutným, ani účelným.
Od poslední úpravy poměrů náboženské
společnosti židovské v Čechách a v zemi
Moravskoslezské uplynulo téměř půl sto-
letí, v kteréžto době nastaly veliké pře-
suny v obyvatelstvu židovském, pokud se
týče jeho usídlení.
V roce 1890, t. j. v roce, v němž vznikl
zmíněný zákon o vnějších poměrech židov-
ské společnosti náboženské, žilo v Čechách
židů: 94. 479 (t. j. 1,62% všeho obyvatel-
stva v Čechách);
v roce 1900 92. 745 (t. j. 1,47% všeho
obyvatelstva v Čechách);
v roce 1910 85. 827 (t. j. 1,27% všeho
obyvatelstva v Čechách);
v roce 1921 79. 675 (t. j. 1,19% všeho
obyvatelstva v Čechách);
v roce 1930 76. 301 (t. j. 1,07% všeho
obyvatelstva v Čechách).
Z toho žilo ve Velké Praze v roce 1890
23. 473 (t. j. 24,85% všech židů v Čechách,
resp. 5'91% všeho pražského obyvatel-
stva);
v roce 1900 27. 289 (t. j. 29,43% všech
židů v Čechách, resp. 5,31% všeho praž-
ského obyvatelstva);
v roce 1910 29. 107 (t. j. 33,91% všech
židů v Čechách, resp. 4,72% všeho praž-
ského obyvatelstva);
v roce 1921 31. 751 (t. j. 39,85% všech
židů v Čechách, resp. 4,69% všeho praž-
ského obyvatelstva);
v roce 1930 35. 463 (t. j. 46,45% všech
židů v Čechách, resp. 4,18% všeho praž-
ského obyvatelstva).
Z toho je patrno, že počet židů v Če-
chách stále a to velmi rychle klesá (za 40
let asi o 20%) a poněvadž počet veškerého
obyvatelstva stoupá, zmenšuje se relativné
podíl na všem obyvatelstvu ještě rychleji
(přibližně z 1 2/3% na 1%).
Vzhledem k těmto velikým přesunům se
projevilo, že veliký počet obcí venkovských,
které ještě ke konci předešlého století
měly dostatečný počet poplatníků, buď
úplně vyhynuly, nebo počet jejich přísluš-
níků tak poklesl, že nejsou s to úkony jim
zákonem a stanovami vytčené vykonávati.
Jest to vysvětlitelné proto, poněvadž jed-
nak celkový počet židovstva - jak ze sta-
tistiky shora uvedené jest patrno - se
v celku rapidně zmenšil a z tohoto v celku
zmenšeného počtu se veliká část koncen-
trovala do Prahy, takže úbytek ve venkov-
ských malých obcích je tím rapidnější. Na-
stala tedy nutnost, aby veliký počet těchto
malých obcí byl zrušen a aby dvě nebo
i více malých sousedících náboženských
obcí bylo sloučeno bud' v obec jedinou nebo
se spojilo k společnému obstarávání jed-
notlivých svých povinností.
Tato okolnost jest patrná také z těchto
číselných údajů: Podle nařízení minister-
stva kultu a vyučování z roku 1893, resp.
1897 bylo v Čechách stanoveno 207 židov-
ských náboženských obcí. Tento počet
sklesl k dnešnímu dni na 159 obcí, ale
i v tomto počtu jest ještě celá řada obcí,
které nemohou ani nejzákladnější svoje
povinnosti plniti, takže i pro tyto obce na-
stane nutnost jejich sloučení nebo spojení
s obcemi sousedními.
Aby takováto náprava, která odpovídá
nynějším poměrům, mohla v Čechách a
v zemi Moravskoslezské nastati, podala
vláda senátu předmětnou osnovu, na níž se
3
senát beze změny usnesl ve své 38. schůzi
dne 23. června 1936.
ústavně-právní výbor sněmovny pojed-
nal o tomto usnesení senátu ve své schůzi
dne 15. října 1936 a navrhuje, aby posla-
necká sněmovna přijala vládní osnovu ve
stejném znění, jak se na ní usnesl senát.
Předmětnou osnovou budou jednotlivé
obce židovské v zemi české a Moravskoslez-
ské obligatorně sloučeny v jednotný organi-
sační celek analogicky tak, jak jest tomu
u všech jiných církví a náboženských společ-
ností a jak jest tomu také u náboženské'spo-
lečnosti židovské v cizích státech, ku příkla-
du v Jugoslávii, Rumunsku, Itálii a jinde.
Hlavním úkolem tohoto společenství jest,
aby pečovalo o takové potřeby jednotlivých
obcí, k jichž výkonům jsou příliš slabé a
aby obstarávalo úkony, které jsou společné
těmto obcím.
Vyhlášením tohoto zákona ještě nebudou
jeho právní normy uvedeny ve skutek a
stane se tak teprve, až bude vládou schvá-
lena první ústava zřizovaného společenství,
kterou potom ministr školství a národní
osvěty vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení.
Po jejím vyhlášení bude moci nově utvo-
řené společenství vymáhati příspěvky od
jednotlivých obcí jemu podřízených, v pří-
padě nutnosti také cestou politické exe-
kuce.
Při řádné spolupráci státní administra-
tivy s takto vytvořeným novým společen-
stvím bude možno uspokojiti určité po-
třeby, jejichž splnění se jeví naléhavým i se
stanoviska veřejného i se stanoviska nábo-
ženské společnosti židovské. Takto bude
umožněno zřízení tuzemského vysokého
učiliště pro výchovu rabínů, jímž konečně
bude dosaženo toho, aby rabíni, učitelé ná-
boženství a ostatní kultoví funkcionáři
všech náboženských obcí židovských byly
osoby s potřebným vzděláním všeobecným
i odborným a mohli býti vybíráni z osob,
majících zdejší státní občanství a z tako-
vých, kteří nabyli svého všeobecného a od-
borného vzdělání na učilišti tuzemském.
Společenství bude umožněno, aby obsta-
ralo a v obcích zavedlo moderní učebnice
pro vyučování náboženství, obzvláště také,
aby se postaralo o to, aby byly pořízeny
dobré české učebnice a řádné a správné pře-
V Praze, dne 15. října 1936.
klady modliteb z jazyka hebrejského do
jazyka českého.
Předpokladem k řádnému splnění těchto
velikých a mnohdy nákladných úkolů jest,
aby vláda schválila pro společenství tako-
vou ústavu, která by tuto korporaci nadala
vůči podřízeným obcím dostatečnou pravo-
mocí.
Při projednávání osnovy shledal ústavně-
právní výbor za vhodný prostředek, jak by
bylo lze dopracovati se unifikace práva, ře-
šeného tímto zákonem, zavedení demokra-
tického volebního řádu ve všech židovských
obcích náboženských a jim nadřízených
vyšších organisačních útvarech a to na
území celé republiky. Proto výbor ústavně-
právní doporučuje k přijetí tuto resoluci
č. I.:
Vláda se vybízí, aby působila k tomu,
aby ve všech náboženských obcích židov-
ských v československé republice a v je-
jich vyšších organisačních jednotkách byly
zavedeny demokratické řády volební.
Zákonem ze dne 6. února 1920, č. 114
byly sloučeny předměstské obce s obcí
Pražskou a tak vytvořena Velká Praha.
K obdobnému sloučení židovských nábožen-
ských obcí v obvodu Velké Prahy nedošlo
a tak v hlavním městě republiky jest t. č.
sedm větších a menších židovských obcí
náboženských. Jest v zájmu židovstva
i v zájmu veřejné administrativy, aby do-
šlo k podobnému sloučení židovských obcí
a jest přirozeným, že některé tyto před-
městské náboženské obce nebo jejich orgá-
ny se proti tomuto sloučení brání právě
tak, jako se svého času bránily předměst-
ské obce politické proti sloučení s Pražskou
obcí. Z onoho boje, který je úplně analogic-
ký překážkám, které se staví v cestu úpravě
navrhované, jest patrno, že špatně pocho-
pený lokální patriotismus a vše to, co dříve
na pražské radnici výstižně bylo nazýváno
"čtvrťovou politikou", lze překonati jen
cestou normativní a proto ústavně-právní
výbor doporučuje poslanecké sněmovně
k přijetí tuto resoluci č. II.:
Vláda se vybízí, aby v duchu zákona ze
dne 6. února 1920, č. 114 Sb. z. a n., půso-
bila k tomu, aby v brzku došlo ke sloučení
všech židovských náboženských obcí v ob-
vodu Velké Prahy.
Dr Patejdl v. r.,
předseda.
Dr Goldstein v. r.,
zpravodaj.
4
Zákon
ze dne............................................................1936,
jímž se doplňuje organisace náboženské společnosti židovské v zemích české
a Moravskoslezské.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Náboženské obce židovské, nedotýkajíc
se jejich postavení jako základu úpravy vněj-
ších právních poměrů náboženské společnosti
židovské podle zákona ze dne 21. března 1890,
č. 57 ř. z., slučují se v zemích české a Mo-
ravskoslezské v jednotné společenství, jehož
úkolem jest pečovati o náboženské potřeby,
které buď
a) jsou židovskému vyznání v obvodu do-
tčeného společenství společné, nebo
b) přesahují rámec a síly jednotlivých ná-
boženských obcí židovských v něm sdruže-
ných.
(2) Společenství uvedené v odstavci 1 jest
pro svůj obvod zejména též povoláno, aby
a) podávalo státní správě návrhy a dobro-
zdání ve věcech židovského kultu,
b) zakládalo a vydržovalo ústavy a zaří-
zení sloužící potřebám, uvedeným v od-
stavci 1,
c) dozíralo na užívání a správu společných
fondů a ústavů, zřízených v dřívějších do-
bách pro židovstvo jednotlivých zemí, pokud
se týče činilo o těchto věcech opatření se
schválením ministerstva školství a národní
osvěty,
d) přejímalo státní příspěvky určené na
kultové potřeby a je vyúčtovalo.
(3) úřady státní správy vyslechnou též spo-
lečenství, jestliže v jeho obvodě
a) jde o to, aby bylo povoleno zřízení nové
náboženské obce židovské nebo změna v ohra-
ničení náboženských obcí židovských,
b) mají býti schváleny stanovy některé
náboženské obce židovské nebo jejich změna,
c) má býti náboženské obci židovské od-
ňato státní uznání, má-li se obvod takové ná-
boženské obce židovské přiděliti jiné nebo ně-
5
kolika jiným náboženským obcím židovským
a má-li se rozhodnouti o jmění zrušené nábo-
ženské obce židovské,
d) má býti schváleno zřízení společného
rabína pro několik náboženských obcí židov-
ských.
(4) Státní správě nevznikají z tohoto zá-
kona žádné nové výlohy, společenství a jed-
notlivým náboženským obcím židovským pak
žádné nároky na nějaké příspěvky ze státní
pokladny.
§ 2.
Orgány společenství, povolané k tomu po-
dle § 4, mohou sdružiti náboženské obce ži-
dovské uvnitř svého společenství ke všem
nebo k některým v § 1, odst. 1, písm. b) uve-
deným účelům ve Svazy. Tyto svazy mohou
zejména též zakládati a vydržovati ústavy a
zařízení sloužící potřebám, pro něž je Svaz
zřízen. Svazy nesmějí přesahovati obvodu
země.
§ 3.
Společenství (§ 1) i svazy (§2) jsou způ-
sobilé býti podmětem práv i právních zá-
vazků.
§ 4.
(1) Podrobnější předpisy zejména o tom,
které jsou orgány společenství, po případě
i svazů náboženských obcí židovských, jak se
zřizují i obnovují, jak je vymezena jejich pů-
sobnost, jak se děje zastupování dotčených
kultových organisací při právních jednáních,
jak se zřizují, mění a zrušují případné svazy
náboženských obcí židovských, která jsou
práva a povinnosti náboženských obcí židov-
ských vzhledem k jejich společenství pokud
se týče vzhledem k svazům, jak jsou upra-
vena volební práva i řád do společenství i pří-
padných svazů, jak se uhrazují hmotné po-
třeby těchto organisací, zejména jak se roz-
vrhují příspěvky k dotčeným potřebám, jaká
jest jejich maximální výše a za jakých pod-
mínek může býti tato výše výjimečně překro-
čena a jak se rozhodují spory mezi nábožen-
skými obcemi židovskými, jich společenstvím
a případnými svazy, obsahuje ústava nábo-
ženské společnosti židovské v zemích české
a Moravskoslezské, do níž jest pojmouti
i ustanovení o postupu při změně ústavy.
(2) ústava v odstavci 1 zmíněná potřebuje
pro státní obor schválení vlády republiky
6
československé a vyhlásí ji ministr školství
a národní osvěty ve Sbírce zákonů a nařízení.
Totéž platí i o změnách dotčené ústavy.
§ 5.
Orgány a členy sborových orgánů spole-
čenství i svazů náboženských obcí židovských,
podle tohoto zákona zřízených, mohou býti
jen českoslovenští státní občané příslušníci
náboženských obcí židovských, ležících v ob-
vodu společenství, vyjímajíc ty, kteří jsou vy-
loučeni z práva volenu býti do místních obcí
z jiného důvodu, než pro konání vojenské
služby.
§ 6.
Pravoplatně předepsané příspěvky k hmot-
ným potřebám kultových organisací, jichž se
tento zákon týče, lze vymáhati politickou
exekucí.
§ 7.
Státní správa dozírá, aby kultové organi-
sace, zřízené podle tohoto zákona, nepřekra-
čovaly oboru své působnosti a neporušovaly
zákonů a nařízení ani ústavy v § 4 uvedené.
Tomu odporující usnesení a opatření může
státní správa zrušiti a k sjednání zákonného
stavu užíti zákonných donucovacích prostřed-
ků, po případě provinivší se orgány i sesaditi
pokud se týče rozpustiti a učiniti na přechod-
nou dobu opatření stran zastávání příslušných
funkcí.
§ 8.
(1) Působnost, příslušející ve věcech tímto
zákonem upravených státní správě, vykonává,
pokud není tímto zákonem jinak stanoveno,
ministerstvo školství a národní osvěty, jde-li
však o svazy náboženských obcí židovských
(§ 2), v prvé stolici zemské úřady.
(2) Na posavadní působnosti státních úřa-
dů ve věcech náboženských obcí židovských
se však tímto zákonem nic nemění. To platí
i o případech, jichž se týče § 1, odst. 3.
§ 9.
(1) První ústavu náboženské společnosti
židovské v zemích české a Moravskoslezské
vypracuje Nejvyšší rada svazů náboženských
obcí židovských v zemích české a Moravsko-
slezské a předloží ji ministerstvu školství a
národní osvěty do 6 měsíců.
(2) Až do doby, kdy tato ústava bude vlá-
dou republiky československé schválena, zů-
7
stává nedotčena působnost, která podle sta-
nov, ministerstvem školství a národní osvěty
schválených, přísluší Nejvyšší radě svazů ná-
boženských obcí židovských v zemích české
a Moravskoslezské, jakož i její presidiální kon-
ferenci a svazům náboženských obcí židov-
ských v zemích české a Moravskoslezské.
§ 10.
(1) Zákon tento nabude účinnosti dnem,
kdy prvá ústava náboženské společnosti ži-
dovské v zemích české a Moravskoslezské
bude vládou republiky československé schvá-
lena. Avšak již před tímto dnem lze provésti
podle předpisů tohoto zákona opatření, jež
zákon ku provedení předpokládá již v době
předchozí.
(2) Zákon provede ministr školství a ná-
rodní osvěty v dohodě s ministrem vnitra.
Resoluce.
I.
Vláda se vybízí, aby působila k tomu, aby ve všech náboženských obcích ži-
dovských v československé republice a v jejich vyšších organisačních jednotkách
byly zavedeny demokratické řády volební.
II.
Vláda se vybízí, aby v duchu zákona ze dne 6. února 1920, č. 114 Sb. z. a n. půso-
bila k tomu, aby v braku došlo ke sloučení všech židovských náboženských obcí
v obvodu Velké Prahy.
II.
Výbor kulturní projednal usnesení se-
nátu (tisk 628) o vládním návrhu zákona,
jímž se doplňuje organisace náboženské
společnosti židovské v zemích české a Mo-
ravskoslezské ve své schůzi, konané dne 11.
listopadu 1936 a usnesl se doporučiti po-
slanecké sněmovně, aby schválila osnovu
zákona tak, jak se na pí usnesl výbor
ústavně-právní a k jehož usnesení i reso-
lucím se výbor kulturní plně připojuje.
V Praze, dne 11. listopadu 1936.
Jaša v. r.,
předseda.
Dr. Kugel v. r.,
zpravodaj.
Státní tiskárna v Praze. - 6067-36.