Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§§ 4, 5 a 6 zákona ze dne 10. dubna 1920, č. 243 Sb. z. a n., kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádů a titulů, nahrazují se těmito ustanoveními:

(1) Nová vyznamenání ve způsobu řádů a čestných odznaků může zakládati se souhlasem presidenta republiky vláda nařízením za zásluhy o československý stát, a to jak pro československé státní občany, tak pro cizince.

(2) Tato vyznamenání propůjčuje president republiky k návrhu vlády; jde-li o vyznamenání za statečnost před nepřítelem, propůjčuje je president republiky, po případě ministr národní obrany nebo velitel vojska, jež president republiky k tomu zmocní.

(3) Presidentu republiky příslušejí nejvyšší stupně všech těchto vyznamenání; podržuje je, i když presidentem republiky býti přestane, leč by ztratil úřad presidentský podle § 67 ústavní listiny.

Cizozemské řády, čestné odznaky a tituly mohou státní občané českoslovenští přijímati jen, svolí-li k tomu president republiky k návrhu vlády.

Vláda může usnesením zakládati pamětní odznaky a určiti podrobnosti o jejich udělování.

President republiky, vláda nebo její členové mohou projevovati uznání za vynikající činnost nebo výkon v zájmu veřejném. Podrobnosti, zejména o způsobu tohoto vyznamenání, určí nařízení, které vydá vláda se souhlasem presidenta republiky.

Vládním nařízením mohou býti stanoveny tituly pro osoby, které nikoli z povolání vykonávají funkce ve veřejné správě nebo v soudnictví.

Politický (státní policejní) úřad může z důvodu veřejného klidu a pořádku zakázati jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy nošení neb jiné veřejné užívání cizozemských vyznamenání a pamětních odznaků, nebo vázati jejich nošení a jiné veřejné užívání na úřední povolení.

(1) Přestupku se dopouští, pokud nejde o čin soudně trestný:

1. kdo úmyslně a veřejně hledí naznačiti své zákonem zrušené šlechtictví, zejména kdo úmyslně a veřejně za tím účelem užívá zákonem zrušených šlechtických titulů a erbů, jakož i kdo v tisku dává někomu zákonem zrušený titul šlechtický,

2. kdo úmyslně a veřejně užívá zákonem zrušených řádů, odznaků a titulů,

3. kdo si osobuje šlechtictví, československý nebo cizozemský řád, čestný odznak nebo jiný zevní projev uznání, pamětní odznak, veřejný nebo akademický titul nebo jinou hodnost či služební postavení, nejsa k tomu oprávněn.

(2) Přestupky tohoto zákona, jakož i nařízení, příkazů a zákazů podle něho vydaných trestají okresní (státní policejní) úřady pokutou do 20.000 Kč nebo vězením do dvou měsíců. Pro případ nedobytnosti pokuty jest uložiti podle míry zavinění náhradní trest vězení do dvou měsíců.

(1) Československý státní občan, jemuž byl propůjčen československý řád či čestný odznak, nebo jemuž byl udělen titul podle tohoto zákona, jest povinen zaplatiti do státní pokladny taxu ve výši až do 100.000 Kč. Ustanovení toto se nevztahuje na řády a čestné odznaky za statečnost.

(2) Podrobnosti, zejména o výši předpisování, vybírání taxy a o osvobození od ní, upraví vláda nařízením.

V § 7 téhož zákona vypouštějí se konečná slova: "pokud mluví o řádech a čestných odznacích".

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Vládní návrh zákona, který se tímto Národnímu shromáždění předkládá, vyplývá v prvé řadě z ohledů na mezinárodní styky našeho státu. Je totiž nedůsledné, když podle práva dosud platného náš stát sice může udělovati vyznamenání cizím státním občanům, naši státní občané však nesmějí přijímati cizích řádů a vyznamenání.

Ve druhé řadě vyplývá předložený návrh zákona ze zřetelů na poměry domácí. Dosavadní zkušenost ukázala zajisté přesvědčivě, že demokratická republika, jako jest naše, vyžaduje rozsáhlou měrou spolupůsobení občanstva, na př. ve sborech zákonodárných, ve správě veřejné i v soudnictví, v nejrozmanitějších formách. Prostá psychologická zkušenost, potvrzená odedávna ve všech oborech životních, pak nutně vede k tomu, že je zapotřebí uvažovati o vhodné formě, jak by došlo výrazu uznání za vynikající služby v životě veřejném a tím i pro budoucnost povzbuzení k ušlechtilé činnosti ve prospěch státu. Dlužno však vyloučiti odměny nebo uznání, které by obnovily nerovnosti společenské, tvoření zvláštních privilegovaných tříd, na způsob dřívějšího šlechtictví.

Konečně jest cílem osnovy stanoviti též přípustnost pamětních medailí a některých titulů.

Po stránce formální přimyká se osnova ke znění zákona č. 243/1920 Sb. z. a n.

§ 4 osnovy připouští zakládání řádů a vyznamenání, jež mohou býti propůjčovány též občanským osobám, které jsou našimi státními příslušníky. Podle téhož paragrafu mají příslušeti presidentu republiky nejvyšší stupně všech těchto domácích řádů československých, určených pro osoby občanské i vojenské za zásluhy o stát československý, a to i v době, kdy presidentem republiky býti přestane, leč by ztratil úřad presidentský z trestu za velezradu podle § 67 ústavní listiny.

Udílení vyznamenání za statečnost je míněno v prvé řadě pro osoby vojenské, není však podle osnovy vyloučeno, aby taková vyznamenání byla udělena též osobám občanským, splní-li předpoklady pro to.

Podle § 4a mají býti českoslovenští státní občané oprávněni přijímati cizí řády, čestné odznaky a tituly se svolením presidenta republiky, jež udělí tento po návrhu vlády.

§ 4b má upraviti otázky propůjčování pamětních odznaků, na př. na památku historických událostí.

§ 5 má ustanovení o právu presidenta republiky, vlády a jejích členů projevovati uznání za vynikající činnost nebo výkon v zájmu veřejném (což bylo dosud upraveno pouze usneseními vlády a vnitřními ministerskými výnosy). Uznání bude lze projeviti ve formě diplomu, medaile a pod.

§ 5a zmocňuje vládu, aby vládním nařízením stanovila tituly osobám, které vykonávají nikoli z povolání funkce ve správě veřejné a v soudnictví, což má za účel opatřiti širší zákonný podklad pro tituly laických členů úřadů, soudů a poradních sborů, jaké ostatně na jiných zákonných podkladech byly již zavedeny na př. pro odborné soudce-laiky (vládní nařízení ze 7. ledna 1921, č. 13 Sb. z. a n. ) a pro členy obchodní rady cenové (§ 38 vládního nařízení ze dne 9. listopadu 1922, č. 328 Sb. z. a n. ). Ustanovení toto nevztahuje se samozřejmě na tituly státních zaměstnanců.

§ 5b má dáti státní správě možnost zakázati veřejné užívání cizozemských vyznamenání a pamětních odznaků, jestliže by toho bylo z důvodu veřejného klidu a pořádku zapotřebí. Nebylo-li by vhodným použíti bezvýjimečného zákazu, může úřad vázati veřejné užívání zmíněných dekorací na úřední povolení.

§ 6 přestylisován vzhledem k předcházejícím paragrafům a mimo to přenesena kompetence vzhledem k chystané reformě trestního práva správního se soudů na okresní (státní policejní) úřady v celém území státním. Trestní sankce byla rozšířena též na neoprávněné osobování si zevních projevů uznání (diplomů, medailí a pod.), pamětních odznaků, jakýchkoli hodností a služebního postavení.

Vzhledem ku povaze osnovy, která je po formální stránce novelou zákona č. 243/1920 Sb. z. a n., omezují se trestní sankce na skutkové podstaty rázu policejního. Ustanovení o zákazu zcizení nebo zastavení řádových dekorací nebyla do osnovy pojata. Bude je možno vložiti do příslušných stanov, a budou-li míti formu zákazu nebo příkazu, bude jejich přestoupení trestné podle § 6, odst. 2. Neslušné užívání dekorací bylo by trestné i bez ohledu na případný zákaz nebo příkaz, vydaný v tom směru v příslušných stanovách, již podle čl. 3 zákona o organisaci politické správy jako nepřístojné jednání.

Nový § 6a opírá se o vzory cizí, kde bývá pravidlem, že se platí za propůjčení řádu nebo za svolení k jeho přijetí taxa.

Není důvodu, aby nebylo taxe podrobeno též propůjčení titulů. V tom směru obsahuje týž paragraf potřebné ustanovení.

§ 7 zákona č. 243/1920 Sb. z. a n. přizpůsobuje se změnám provedeným v ustanoveních předcházejících.

Čl. III obsahuje obvyklou klausuli prováděcí.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.

Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.