Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936,
IV. volební období. 3. zasedání.
Překlad.
624.
Návrh
poslance dr Š. A. Fencika
o ústavě samosprávné Podkarpatské Rusi.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne.
jímž se zavádí autonomie Podkarpatské Rusi zajištěná bodem 2 § 3, hlavy I.
Ústavní listiny Československé republiky.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
I. Všeobecná ustanovení.
§1.
Podkarpatská Rus, která jest samospráv-
ným územím, jest neodlučnou a nedílnou sou-
částí Československé republiky.
Hlavním městem samosprávného území jest
město Užhorod.
§2.
Zákonodárná moc ve věcech školských a ná-
rodní osvěty, náboženských, jazykových a
místní správy v oblasti samosprávného území
přísluší výlučně sněmu Podkarpatské Rusi (3,
bod 4 ústavní listiny ČSR).
2
§3.
Správa samosprávného území se soustřeďuje
v guberniální správě Podkarpatské Rusi v čele
s guvernérem Podkarpatské Rusi, jejž jmenuje
president republiky na návrh vlády ze tří ucha-
zečů, kteří mají právo býti voleni do sněmu
(§ 9), volených sněmem, a jenž jest odpovědný
sněmu.
Guvernér jest členem vlády republiky (§ 70
úst. list. ČSR).
§4.
Hranice samosprávného území určuje zákon,
jenž jest součástí ústavní listiny Českosloven-
ské republiky (§ 3, bod 9 Úst. list. ČSR).
§ 5.
Podkarpatská Rus má svou národní hymnu,
která se hraje ve všech příslušných případech
společně se státní hymnou.
§ 6.
Znak, vlajku a hymnu Podkarpatské Rusi
určí sněm.
II. Sněm.
§ 7.
Sněm se skládá ze 40 členů, volených podle
všeobecného, přímého, rovného a tajného práva
hlasovacího podle zásady poměrného zastou-
pení na 5 let v těchto kuriích: I. Ruská kurie
volí 28 členů, II. kurie jiných volí 12 členů.
Sídlem sněmu jest město Užhorod. Ve výji-
mečných případech kterékoliv místo.
§ 8.
Právo voliti členy sněmu mají všichni občané
československé republiky, mající domovskou
příslušnost na území Podkarpatské Rusi po
dobu nejméně 15 let, bez rozdílu pohlaví, kteří
v den vypsání voleb ukončili 21. rok svého věku
a vyhovují ostatním podmínkám zákona o vol-
bách do sněmu.
§ 9.
členem sněmu může býti zvolen každý občan
československé republiky, který má domov-
skou příslušnost na území Podkarpatské Rusi
po dobu nejméně 15 let, který v den vypsání
voleb ukončil 26. rok svého věku, má právo
voliti do sněmu a vyhovuje ostatním podmín-
kám zákona o volbách do sněmu.
3
§ 10.
Nemohou býti členy sněmu: a) členové Ná-
rodního shromáždění československé republiky
a členové okresních zastupitelstev; b) osoby,
které jsou ve službě ve všeobecných správních
(politických) státních a policejních úřadech
území a v guberniální správě Podkarpatské
Rusi; c) obecní a obvodní notáři.
Osoby uvedené v bodě a), foudou-li kandido-
vány, musí prohlásiti, že budou-li zvoleny,
vzdají se svých ostatních mandátů; osoby uve-
dené v bodech b) a c) nemohou býti kandido-
vány.
§ 11.
Členství ve sněmu zaniká: a) smrtí, b) do-
brovolným odstoupením a c) dodatečnou ztrá-
tou práva býti volen. Vyloučení ze stavu sku-
piny, na jejíž listinu osoba byla zvolena, nezba-
vuje členství ve sněmu.
Na místo vyloučeného člena sněmu vstupuje
následující kandidát skupiny, na jejíž listinu
byl zvolen vyloučený.
§ 12.
Volby zkoumá územní volební komise, proti
jejímž rozhodnutím se lze odvolati k volebnímu
soudu.
§ 13.
Podrobnosti o právu voliti a o právu býti vo-
lenu, jakož i řád volení ustanovuje zákon
sněmu (§ 3, bod 8 Úst. list. ČSR).
§ 14.
členové sněmu vykonávají v první ustavu-
jící schůzi (§ 15) přísahu tohoto obsahu:
"Slibuji, že budu věren československé repu-
blice a Podkarpatské Rusi, že budu zachovávati
zákony Národního shromáždění a sněmu a za-
stávati svůj mandát podle svého nejlepšího vě-
domí a svědomí. "
Odepření vykonati přísahu nebo vykonání
s výhradami má v zápětí ztrátu mandátu.
Členové sněmu, kteří nebyli přítomni v usta-
vující schůzi, vykonají přísahu v první schůzi,
které se účastní.
§ 15.
Členové sněmu vykonávají své funkce osobné
a nezávisle.
Členové sněmu požívají imunity stejně jako
4
členové Národního shromáždění českosloven-
ské republiky. (§§ 23-26 Úst. list. ČSR. ).
členové sněmu podléhají zákonu č. 144/1924
Sb. z. a n., o neslučitelnosti.
§ 16.
Členové sněmu dostávají náhradu ve formě
a výši, kterou určí zákon sněmu, a mají právo
bezplatně jezditi ve všech dopravních prostřed-
cích určených pro veřejnost v oblasti území.
§ 17.
Ustavující schůzi sněmu svolá guvernér nej-
později do 30 dnů po ukončení voleb. Nesvolá-li
sněmu guvernér, zvolení členové mají právo
sami se shromážditi za předsednictví nejstar-
šího z nich.
V ustavující schůzi sněm, jakmile jeho čle-
nové vykonali přísahu, zvolí předsednictvo ve
složení, které určí jednací řád, a členy Stálého
výboru (§34).
§ 18.
Řádná zasedání sněmu svolává guvernér nej-
méně dvakrát ročně, a to: 1. jarní nejpozději
15. března a 2. podzimní nejpozději 15. října.
Guvernér má právo, a na žádost 1/3 jeho
členů nebo Stálého výboru sněmu jest povi-
nen svolati mimořádné zasedání sněmu do 14
dnů ode dne podání písemné žádosti. Nebude-li
sněm svolán v předepsané lhůtě guvernérem
k řádnému nebo mimořádnému zasedání, svo-
lává jej jeho předseda do 14 dní následujících
po uplynutí lhůty.
§ 19.
Guvernér má právo, mimo případ, kdy se má
sněm zabývati otázkou, má-li mu vysloviti ne-
důvěru (§ 39), prohlásiti zasedání sněmu za
ukončené.
Právo rozpustiti sněm přísluší presidentu
republiky.
§ 20.
Po uplynutí volebního období a při předčas-
ném rozpuštění sněmu jest guvernér povinen
vypsati nové volby tak, aby se skončily do 60
dnů ode dne rozpuštění nebo uplynutí volebního
období.
§ 21.
Sněm se může usnášeti jen tehdy, je-li ve
schůzi přítomna aspoň polovina jeho členů.
Ku platnosti usnesení je třeba nadpoloviční
většiny hlasů.
5
§ 22.
Schůze sněmu jsou veřejné; neveřejné
schůze se smějí konati jen v případech urče-
ných jednacím řádem.
Uveřejňování přiměřených skutečných zpráv
o schůzích sněmu není podrobeno žádné odpo-
vědnosti.
§ 23.
Pravidla vnitřního řízení sněmu se ustano-
vují autonomním jednacím řádem sněmu.
§ 24.
Sněm vydává zákony v otázkách školských
a národní osvěty, náboženských, -jazykových a
místní správy jakož i ve všech jiných věcech,
v nichž na něj bylo nebo bude zákonodárství
přeneseno zákonem Národního shromáždění
československé republiky.
§ 25.
Právo zákonodárné iniciativy má guvernér
i sám sněm. Podrobnosti o zákonodárné inicia-
tivě sněmu budou ustanoveny jednacím řádem
(§ 23).
Návrh zákona, pocházející od samého sněmu,
musí obsahovati návrh na úhradu výdajů, spo-
jených s jeho provedením.
§ 26.
Zákony sněmu podpisuje president repu-
bliky a guvernér a vyhlašují se ve "Sbírce zá-
konů a nařízení Podkarpatské Rusi" (§ 3, bod
4 úst. list. ČSR. ).
§ 27.
Sněm dohlíží na činnost guvernéra a celé
územní správy. Při provádění tohoto dohledu
sněm může činiti dotazy na guvernéra, před-
kládati vládě a Národnímu shromáždění petice
a zřizovati vyšetřovací výbory, kterým
všechny úřady v oblasti území jsou povinny
předkládati všechny materiály a zprávy, které
výbor považuje za nutné ku provedení svého
úkolu.
§ 28.
Sněm může autonomním rozhodnutím rozvi-
nouti před ústavním soudem otázku o zákoni-
tosti zákona Národního shromáždění (§ 9 zá-
kona č. 162/1920 Sb. z. a n. ).
6
§ 29.
Sněm pečuje o hospodářské, národní a kul-
turní zájmy území.
Kompetenci, která po této stránce přísluší
zemským zastupitelstvům (§§ 30-59 zákona
č. 125/1927 Sb. z. n. ), vykonává na území
Podkarpatské Rusi její sněm. Působnost zem-
ského výboru přechází na Stálý výbor sněmu
(§ 34).
§ 30.
Práva a plné moci zemského presidenta
podle §§ 51, 52, bod 3, 54 a 60 zák. č. 125/1927
Sb. z. a n., přecházejí na guvernéra; práva a
plné moci ministra vnitra podle § 60 uvede-
ného zákona na vládu republiky.
§ 31.
Rozpočet území, výši zemských přirážek ke
státním daním, zemské daně a dávky a natu-
rální povinnosti ustanovuje sněm zákonodár-
nou cestou.
Podíly na státních daních, které v jiných
částech republiky jsou určeny zemím, započí-
távají se do příjmu rozpočtu Podkarpatské
Rusi.
§32.
Všechna opatření sněmu podpisuje guver-
nér a vyhlašují se ve "Sbírce zákonů a naří-
zení Podkarpatské Rusi".
III. Stálý výbor sněmu.
§ 33.
Stálý výbor sněmu se skládá z předsed-
nictva sněmu a ti členů, které volí sněm ze
svých členu podle zásad poměrného zastou-
pení (podle § 7) na své ustavující schůzi
(§ 17).
§34.
Stálý výbor spravuje majetek území, při
čemž se řídí nařízeními sněmu.
Sněm má právo autonomním rozhodnutím
přenésti svou hospodářskou a správní kompe-
tenci, pokud řešení otázky nevyžaduje zákono-
dárné cesty, na Stálý výbor.
§35.
Mezi zasedáním sněmu a po jeho rozpuš-
tění Stálý výbor může v případě krajní nut-
7
nosti rozhodovati ve všech otázkách, patřících
do kompetence sněmu, s výjimkou vyslovení
nedůvěry guvernérovi, změny jednacího řádu
sněmu a ustanovení rozpočtu.
Taková rozhodnutí stálého výboru v otáz-
kách, o nichž rozhoduje sněm zákonodárnou
cestou, potvrzuje president republiky, ve
všech jiných otázkách guvernér.
Tato rozhodnutí, nepotvrdí-li je sněm do 2
měsíců ode dne, kdy byl svolán, ztrácejí auto-
maticky svou platnost.
§36.
Byl-li sněm rozpuštěn nebo uplynulo-li jeho
volební období, Stálý výbor podržuje svou
plnou moc až do ustavující schůze nově zvo-
leného sněmu.
IV. Guvernér.
(Viz § 3 této ústavy. )
§37.
Guvernér jest v čele území a zastupuje je
ve vládě republiky. Jemu jest podřízena gu-
berniální správa Podkarpatské Rusi.
Guvernér:
1. svolává a prohlašuje za ukončené zase-
dání sněmu;
2. předkládá zákony sněmu k potvrzení
presidentovi republiky a opatření snému, po-
kud to jest nutné, vládě;
3. provádí zákony sněmu a jiná jeho opa-
tření, pokud to nepřísluší jiným orgánům;
4. jmenuje všechny úředníky v oblasti
území v úřadech, ve kterých zákonodárství
patří sněmu a pokud jmenování nepřísluší
presidentu republiky nebo vládě nebo samo-
správným sborům;
5. podpisuje zákony sněmu a všechna jeho
opatření, která mají býti vyhlášena ve "Sbír-
ce zákonů a nařízení Podkarpatské Rusi";
6. předkládá sněmu zprávy o stavu území.
§38.
Guvernér má právo účastniti se všech
schůzí sněmu, jeho výborů a Stálého výboru
osobně nebo posílati tam jako svého zástupce
člena guberniální správy s poradním hlasem.
Na žádost sněmu jest guvernér povinen do-
staviti se osobně.
Guvernérovi nebo jeho zástupci se na jejich
žádost uděluje slovo mimo pořad.
8
§39.
Guvernér odpovídá sněmu a tento může mu
vysloviti nedůvěru. Přijetí resoluce vyslovující
nedůvěru nebo nepřijetí resoluce vyslovující
důvěru má v zápětí, že guvernér musí odejíti
do výslužby. Odejde-li guvernér do výslužby,
přecházejí jeho povinnosti, než bude jmeno-
ván nový, na předsedu sněmu.
Za úmyslné porušení zákona nebo za hru-
bou nedbalost, pokud to není trestné podle
všeobecných trestních zákonů, guvernér má
osobní trestní odpovědnost. Stíhání zahajuje
sněm. Vyšetřování provádí sněm.
§ 40.
Guberniální správa jest poslední stolicí ve
všech věcech, ve kterých zákonodárství pří-
sluší sněmu a na ni se přenáší příslušná kom-
petence ministerstev.
V. Přechodná ustanovení.
§41.
Dokud sněm neustanoví něco jiného:
1. působí okresní úřady a zemský úřad na
území Podkarpatské Rusi podle všeobecných
ustanovení, pokud nejsou změněna touto
ústavou;
2. stížnosti na rozhodnutí zemské správy
ve věcech, pokud nejsou rozhodnuty s koneč-
nou platností, a ve kterých zákonodárství
přísluší sněmu, podávají se guberniální správě
Podkarpatské Rusi; ve všech jiných věcech
příslušným ministerstvům.
§ 42.
Výdaje spojené s činností sněmu a guber-
niální správy hradí se z celostátního rozpočtu,
pokud jsou určeny na správu samosprávného
území Podkarpatské Rusi (§§ 29 a 31. ).
Odůvodnění.
I.
ústava samosprávné Podkarpatské Rusi
musí býti platným zákonem, přesně prove-
deným ve všech svých podrobnostech, po-
dobným ústavě československé republiky,
poněvadž autonomie Podkarpatské Rusi
jest nejen zaručena smlouvou, uzavřenou
mezi spojenými a sdruženými mocnostmi a
československou republikou v St. Germain-
en-Laye dne 10. září 1919 a mající stejný
mezinárodní význam jako všechny jiné
smlouvy, ale mimo to jest součástí nyní
platné ústavy československé republiky
(§ 3, hlava I. ústavní listiny ČSR a zák.
č. 121/1920 Sb. z. a n., ze dne 29. února
1920).
9
II.
Autonomie Podkarpatské Rusi se musí
opírati o základní zákony československé
republiky a proto předložená ústava jest
vypracována v duchu logického a právnic-
kého následku, shodnosti, doplnění a prove-
dení základních ustanovení ústavy česko-
slovenské republiky, její ústavní listiny.
III.
Předkládám informační materiál a fak-
tické údaje, které rozhodně vyžadují, aby
neprodleně byla zavedena samospráva Pod-
karpatské Rusi, aby bylo lze se vyhnouti
zarmucujícím zjevům, jejichž svědky jsme:
Popud k připojení Podkarpatské Rusi
k československé republice vyšel od kar-
patských Rusů v Americe a na Podkarpat-
ské Rusi, od Centrální ruské rady pod
předsednictvím dra A. G. Beskyda, která
se skládala ze tří rad, nyní se rozpadla a
nemůže již zastupovati. Rozhodujícími lis-
tinami pro autonomii Podkarpatské Rusi
jsou: 1. St. Germainská smlouva, 2. ústavní
listina československé republiky, 3. proto-
kol Americké ruské národní rady, 4. proto-
koly Centrální ruské národní rady v Užho-
rodě o připojení, 5. memoir č. 6, jejž před-
ložila mírové konferenci československá
delegace, 6. "exposé" guvernéra Žatkoviče,
předložené presidentovi československé re-
publiky a ministerské radě dne 16. března
1921.
Podle těchto listin měl býti sněm auto-
nomní Podkarpatské Rusi svolán do 90 dnů
ode dne podepsání st. germainské mírové
smlouvy (smlouva byla podepsána dne
10. září 1919). Uplynula doba 65krát delší
než ta, která jest určena ve smlouvě, ale
sněm nebyl svolán a následkem toho jest
především další porušování zákonitých
práv a základních zákonů republiky a spo-
jené s tím těžké následky pro obyvatelstvo
autonomní země a pro zájmy celé republiky.
Dosud byla Podkarpatská Rus zastou-
pena v poslanecké sněmovně 9 poslanci a
v senátě 5 senátory. Na jeden mandát na
Podkarpatské Rusi bylo v r. 1935 zapotřebí
34. 443 hlasů, zatím co v jiných krajích re-
publiky (XXI. volební kraj) bylo zapotřebí
pouze 21. 704 hlasů. Při spravedlivém a zá-
konitém poměru k Podkarpatské Rusi měla
by míti ve sněmovně aspoň 12 poslanců a
v senátě 7 senátorů. Tím jest porušena zá-
kladní zásada naší republiky, zásada demo-
kratické rovnosti (bod 5, § 3, hl. I. Ústavní
list. ).
Guvernér Podkarpatské Rusi jest dosud
pouze representativní osobou, poněvadž
když byl pro Podkarpatskou Rus jmenován
zemský president, celá moc jest v jeho ru-
kou. Guvernér (podle bodu 6, § 3, hl. I. Úst,
listiny) jest odpovědným sněmu; není-li
ho, jest pouhým úředníkem a je-li jeho moc
omezena tak, jak jsme se zmínili, jest úplné
zbytečný.
Naprosto se neprovádí a není uveden
v platnost bod 7 §u 3 úst. listiny, podle
něhož úředníci Podkarpatské Rusi mají
býti vybíráni podle možnosti z jejích oby-
vatelů. O tom výmluvné svědčí tyto statis-
tické údaje:
|
Statistické údaje: |
|||
|
Počet |
Počet |
Počet zaměst- v % |
|
|
Rusové |
. 446. 916 |
621 |
129 |
|
Maďaři |
. 109. 472 |
151 |
8'0 |
|
židi. |
. 91. 225 |
12'7 |
0 |
|
češi. |
. 33. 961 |
4'7 |
73'9 |
|
Slováci |
. 13. 242 |
1'8 |
|
|
Němci |
. 13. 249 |
1'9 |
0 |
|
Rumuni |
. 12. 641 |
1'7 |
|
|
Ukrajinští vystěhovalci.. |
.. 3'3 |
||
|
Ruští vystěhovalci.... |
.. 1. 9 |
||
|
úhrnem |
. 720. 706 |
100'0% |
100'0% |
U železnic na Podkarpatské Rusi slouží:
Rusů 3'27%, Čechů 53'4%, ukrajinských
vystěhovalců 2'29%, ruských vystěhovalců
0'65% Maďarů 24'59% a Slováků 6'55%.
Nedodržuje se ani bod 9 §u 3, I. hlavy
ústavní listiny a karpatští Rusové hro-
madně žijí mimo správní hranice svého
autonomního území. Většina z nich dala
popud, aby se Podkarpatská Rus připojila
k československé republice, ale nejen že ne-
dostali autonomii, nýbrž musí hájiti své
právo nazývati se Rusy. V této situaci jsou
karpatští Rusové obývající nynější vý-
chodní Slovensko, kde počet obcí, v nichž
žijí karpatští Rusové, dosahuje úctyhod-
ného čísla 151. Uvádíme statistiku ruského
obyvatelstva na východním Slovensku z r.
1930:
10
|
Okres: |
Počet ruských |
|
Medzilaborce... |
... 78. 00 |
|
Snina ...... |
... 62. 36 |
|
Stropkov.... |
... 57. 77 |
|
Bardejov.... |
... 34. 80 |
|
Stará Ľubovňa.. |
... 28. 03 |
|
Sabinov ..... |
... 17. 38 |
|
Stará Spišská Ves. |
... 13. 43 |
Konečně to, že sněm nebyl zvolen, způ-
sobilo chaotický nepořádek a libovůli ve vě-
cech školských (stačí pohlédnouti do úřední
školské statistiky, z níž je zřejmo, že se po-
rušuje § 134 ústavní listiny o odnárodňo-
vání karpatoruského lidu), jazykových a
náboženských. Pro řešení těchto otázek
není zde příslušného a autoritativního or-
gánu, není sněmu a jejich řešení jest v ru-
kou jednotlivých centralistických stran,
které pro své stranické zájmy obětují zá-
jmy obyvatelstva.
Nelze se tedy diviti, že obyvatelstvo ze-
mě jest rozdrážděno a nedůvěřuje zástup-
cům centralistických snah a českým úřed-
níkům jako vykonavatelům rozkazů shora.
Za hranicemi se vede pro poměry, které se
vytvořily, rušná činnost pro revisi míro-
vých smluv vůbec a pro odtržení Podkar-
patské Rusi od československé republiky
zvláště.
Karpatoruský lid a zvláště my ruští ná-
rodovci odmítáme ve všech projevech revi-
sionismus a trváme na tom, aby se pro-
vedla ústavní listina československé repu-
bliky a mírové smlouvy. Existence revisio-
nistických snah se vysvětluje výlučně tím,
že ústřední vláda nesplnila zákona a smluv.
Pokud jde o rozpočet autonomního
území, lze vycházeti ze dvou zásad:
Ze zásady samostatného financování
autonomie a autonomní správy Podkarpat-
skou Rusí nebo financování z celostátního
rozpočtu republiky.
Provedení první zásady by vyžadovalo,
aby se převedly do držení země všechny
státní majetky, lesy, solivary, monopoly,
právo vybírati daně a jiné. Podle této zá-
sady by mohl vzniknouti na území Podkar-
patské Rusi jakýsi dualismus, což by se ne-
srovnávalo se základními zákony republiky.
Proto se nejlépe hodí druhá zásada, neod-
porující základním zákonům a § 1 tohoto
návrhu.
Můžeme jistě tvrditi, že provedení §§29
až 30 návrhu nezvýší výdajů na Podkar-
patskou Rus, než které se činí nyní.
Provedení autonomie, svolám sněmu a
zavedení zákonitého pořádku a poměrů na
Podkarpatské Rusi vyrazí zbraň z rukou
nepřátelům a závistníkům československé
republiky, upevní její mezinárodní posta-
vení jako státu plnícího smlouvy, poskytne
zmučenému obyvatelstvu klid a pořádek a
obnoví bratrské poměry mezi národy repu-
bliky.
Po stránce formální budiž tento návrh neprodleně předložen v ý b o ru
ústavně-právnímu a iniciativnímu.
V Praze dne 10. června 1936.
Dr Fencik,
inž. Schwarz, dr. Dominik, Trnka, Kut, Kendra, dr. Wolf, Longa, Dembovský, Florek,
Danihel, Onderčo, Sidor, Drobný, Turček, Gajda, dr. Branžovský, Hlinka, dr. Sokol,
dr
.Tiso, Šalát, Slušný, Ivák, Čavojský, Sivák, Zvoníček, dr. Pružinský, Haščík, Suro-
viak, Smetánka, Rázus.
Státní tiskárna v Praze. - 5289-36.