Poslanecká snemovňa N. S. R. Č. 1936.

IV. volební období. 3. zasedání.

Preklad.

594.

Návrh

poslanca dr. F. Köllnera a E. Kundta,
aby byl vydán zákon o poučení o stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká snémovno, račiž se usnésti:

Zákon

že dne ............

o poučení o stížnosti Je nejvyššímu správnímu soudu.

Národní shromáždění republiky Československé unieslo se na tomto zákone:

§ 1.

Všechny státní, a samosprávné správní
úrady jsou povinný do svých písemných
rozhodnutí a opatrení, pokud není již proti
nim prípustný řádný opravný prostředek.
pojatí toto poučení:

Proti tomuto rozhodnutí nebo opatrení
není přípustný další fádny opravný pro-
středek; stížnosť k nejvyššímu správnímu
soudu v Praze jest však proti tomuto roz-
hodnutí nebo opatření prípustná. Tuto
stížnost dlužno podati do -60 dnů po doru-
čení tohoto rozhodnutí nebo opatření prí-
me nejvyššímu správnímu soudu v Pra-
ze. Musí býti opatřena podpísaní advoká-

2

ta. Stížnost nemá zásadně odkládacího ú-
činku; stěžovateli jest však volno požá-
dati podepsaný úřad, aby jí přiznal odklá-
dací účinek.

§ 2.

Vynechají-li úřady uvedené v § 1 zmíně-
né v něm písemné poučení, jest jejich roz-
hodnutí nebo opatření zmatečné. Tuto
zmatečnost lze uplatňovati zvláštní stíž-
ností podanou úřadu, který vydal rozhod-
nutí nebo opatření. Taková stížnost není
vázána lhůtou.

§ 3.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vy-
hlášení; provedou jej všichni členové vlá-
dy.

Odůvodnění.

Mnoho správních úřadů a samospráv-
ných sborů připojuje ke svým rozhodnu-
tím poučení, že rozhodnutí jest pravoplat-
né a že proti němu nejsou již přípustné o-
pravné prostředky. Toto poučení souhlasí
sice se zákonem, ale uvádí v omyl, neboť
ve všech případech, ve kterých již není
přípustný žádný opravný prostředek, jest
vždy ještě přípustná stížnost k nejvyššímu
správnímu soudu. Tato stížnost se ovšem
považuje nikoliv za řádný opravný pro-
středek, nýbrž za mimořádný.

Dosavadní prakse poučování v písem-
ných rozhodnutích poslední stolice budí
dojem, jakoby rozhodujícím úřadům po-
slední stolice záleželo na tom, aby osoba
postižená jejich rozhodnutím byla přímo
uvedena v omyl a zůstala v omylu, že pro-
ti rozhodnutím nelze již vůbec nic podnik-
nouti, tedy ani podati stížnost k nejvyšší-
mu správnímu soudu.

Taková prakse je nedůstojná právního
státu. Stát má zájem na tom, aby přípa-
dy, v nichž se správní úřady provinily
nezákonností, přišly před nejvyšší správ-
ní soud a aby on je rozhodl.

Proti našemu návrhu zákona nelze se
stavěti s oportunistickou úvahou, že nej-
vyšší správní soud je beztoho přetížený
a že tedy není na místě, aby správa příliš
poučovala státní občany o jejich právech.

Naopak: Čím účinněji budou správní ú-
řady vystaveny kritice nejvyššího správ-
ního soudu, tím spíše budou usilovati vy-
hýbati se protizákonnostem. Tím by se
zvýšila právní jistota ve státě a státní ob-
čané, kdyby nižší úřady důsledně dbaly
rozhodnutí nejvyššího správního soudu,
měli by tím méně podnětu, aby si stěžo-
vali na protizákonnosti nižších úřadů. Ten-
to výchovný účinek nalézací prakse nej-
vyššího správního soudu způsobil by však
i při tom, kdyby nižší úřady patřičně dba-
ly jeho nálezů, pokles počtu stížností a tím
by se ulehčilo i nejvyššímu správnímu
soudu.

Ale musí býti i sankce, která chrání o-
sobu rozhodnutím postiženou před práv-
ními újmami, neposkytl-li úřad poučení o
opravných prostředcích.

Český znalec státního práva dr. Franti-
šek Weyr se domnívá, že vynechání po-

3

učení o opravných prostředcích působí na-
prostou zmatečnost vydaného rozhodnutí
nebo opatření. Tato zásada musí platiti,
i když se vynechá zákonem navrhované
poučení o možné stížnosti k nejvyššímu
správnímu soudu.

Dr. Weyr se domnívá, že uplatnění zma-
tečnosti způsobené vynecháním poučení
o opravných prostředcích jest přípustné v

každé době a že tato stížnost není vůbec
vázána lhůtou. Dr. Weyr ovšem zdůraz-
ňuje, že prakse hájí často mínění, že pro
takové stížnosti jest předepsána čtrnácti-
denní lhůta. Takové právní mínění odpo-
ruje zákonu. Musí se mu čeliti i v navrže-
ném zákoně kladným předpisem, aby i
stran navrženého poučení o stížnosti k
nejvyššímu správnímu soudu se nezahníz-
dila taková protizákonná prakse.

V P r a z e dne 10. července 1936.

Dr. Köllner, Kundt,

inž. Schreiber, Gruber, Illing, dr. Rosche, inž. Künzel, inž. W. Richter, inž. Lischka,
Stangl, dr. Zippelius, Axmann, Wollner, Obrlík, dr. Jilly, Sandner, B. Fischer, dr. Ho-
dina, inž. Peschka, Jobst, dr. Kellner, Franz Němec.