Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 3. zasedání.
586.
Interpelace:
I. posl. dr Wolfa min. železnic o křivdícím a nespravedlivém překládání železničářů polské
národnosti z Těšínská do jiných končin republiky,
II. posl. Siváka min. školstva a nár. osvěty o škodlivých účinkoch koedukácie na
školách a
ústavech,
III. posl. Bergmanna a dra Patejdla min. vnitra o poměrech v obecním zastupitelstvu města
Staré Boleslavi a činnosti okresního úřadu v Brandýse nad Labem,
IV. posl. Klímy min. vnitra o nedemokratickém postupu zemského úřadu v Brně,
V. posl. Klímy min. vnitra o ztýrání Františka Tučky z Mikulova,
VI. posl. Grubra min. zemědělství o nesociálním jednání vimperského ředitelství státních lesů,
VII. posl. Obrlíka min. vnitra, že se proti zákonu překáží zvoleným zástupcům lidu věcně kri-
tisovati zákon o obraně státu,
VIII. posl. Sogla a dra Hodiny vládě o vranovské údolní přehradě,
IX. posl. B. Fischera min. pošt a telegrafů, že přespolní listonoš Teodor Prochaska od poš-
tovního úřadu v Polomí na Moravě zpronevěřil peníze,
X. posl. E. Kohlera min. vnitra o trýznivém chování zástupce chabařovického policejního ko-
misařství na shromáždění sudetskoněmecké strany, předseda Konrád Henlem,
XI. posl. dra Eichholze min. vnitra, že frývaldovský okresní úřad zakázal veřejně prodávati
ustanovení Smlouvy mezi čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a Československem
podepsané v St. Germam -en -Laye dne 10. září 1919, č. 508 Sb. z. a n. z r. 1921 (smlou-
va o ochraně menšin) a ústavní listiny československé republiky, vyhlášené zákonem ze
dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n.,
XII. posl. Birkeho min. pošt a telegrafů o nedostatečné způsobilosti hlasatele pražského ně-
meckého vysílání,
XIII. posl. G. Böhma min. vnitra o úřadování vrchního strážmistra Šoupala v Českém Jiřetíně,
XIV. posl. dra Wolfa min. veřejných prací a mm. sociální péče o propouštění polských dělníků
z práce v třineckých hutích,
XV. posl. dra Wolfa min. vnitra a min. spravedlnosti o svévolném jednání censury u karvín-
ského okresního policejního komisařství,
XVI. posl. Schenka min. vnitra, že se proti zákonu zakazují schůze v okrese žateckém,
4
XVII. posl. dra Kellnera a Birkeho min. vnitra a min. národní obrany, že byl zakázán slavnostní
průvod při slavnosti tělocvičné župy, která se koná dne 28. června t. r. v Trutnove,
XVIII. posl. dra Jaromíra Dolanského, Döllinga a Schmidkeho vládě o platnosti a závaznosti ko-
lektivních smluv sjednaných před 30. dubnem 1935 podle vládního nařízení č. 89/1935,
XIX. posl. Beuera min. vnitra o chováni správce podmokelské policie dra Horný.
586/I (překlad).
Interpelace
poslance dr. Leona Wolfa
ministru železnic
o křivdícím a nespravedlivém překládáni
železničářů polské národnosti z Těšínská
do jiných končin republiky.
Již od delší doby systematicky se překládají
z železničních stanic na Těšínsku zaměstnaní tam
železničáři, zvláště polské národnosti, do stanic na
Moravě, v
Čechách a dokonce i na Slovensko.
Tato akce v posledních 8 měsících nabyla hro-
madných rozměrů. Tato přeložení se odůvodňují
přeloženým železničářům takto: »Ze služebních
důvodůŤ. V žádném případě nebylo uvedeno posti-
ženým železničářům, jaké to služební důvody jsou,
soudíme však, že takové důvody vůbec neexistují.
Přeloženi jsou vesměs všichni zaměstnanci, kteří
mají nejlepší kvalifikace, jež stvrdily ještě v po-
slední době československé železniční úřady. Místa,
se kterých byli přeloženi, nejsou rušena, leč dosa-
zuji se na tato místa železničáři z cizích stran,
kteří rovněž neradi se stěhují z dosavadního místa
pobytu. Přeložených železničářů užívá se na no-
vých místech nikoliv k vykonávání služby vyšší
kategorie, nýbrž obyčejně se jim dává podřízenější
místo, čímž se bezprávně omezuji jejich služební
podmínky.
Tito lidé jsou bezmocní proti těmto přelože-
ním. Na jejich žádosti a dotazy, proč byli přelo-
ženi, odpovídá jim obyčejně příslušné ředitelství
státních drah v Olomouci, že nemá žádné námitky
vůči nim, leč že se přeložení uskutečnilo naříze-
ním ministerstva, - a v ministerstvě zase vy-
mlouvají se referenti na ředitelství v Olomouci.
Železničáři postiženi přeložením jsou zpra-
vidla občané co nejvíce hodnotní, pokud jde o
mravnost, ohledy sociální a hospodářské a přelo-
žením se ničí jejich existence a vydávají se a
jejich rodiny všanc
materialní a morální záhubě.
Všichni totiž pro své reálni, spořivé živobytí v do-
savadních svých sídlech, kde konají službu, založili
si základnu reální existence zakoupením pozemků
a vystavěním si ze svých úspor rodinných domků;
ve většině případů na těchto jejich usedlostech
jsou ještě značné dluhy, které oni, spoléhajíce na
své zaměstnáni, spláceli a také příště ze svých vý-
dělků spláceti chtěli. Přeložením jejich v cizí stra-
ny ruší se jejich spojitost s touto usedlostí, jsou
ohroženi daleko většími vydáními, a takto zne-
možňuje se jim starost o budoucnost rodiny. Tito
lidé vidouce záhubu svého dlouholetého výdělku,
ztrácejí víru v právo a spravedlnost a jsou du-
ševně zlomeni.
Všichni přeloženi vidí jen jednu příčinu, pro
kterou byli přeloženi, a to je jejich národnost.
Proto, že posílají své děti do polské školy, že ně-
kteří z nich zúčastnili se činně práce v polských
organisacích, že se neskrývali s tím, že jsou pol-
ské národnosti, byli obžalováni a potom přelože-
ni. Přeložení jsou většinou všichni otcové četných
děti, jejich přeložení a nucení k současnému pře-
sídleni celé rodiny neznamená proto nic jiného,
než hromadné odnárodňování polské menšiny. Pře-
ložení se svými rodinami dostávají se do okolí,
kde bydlí cizí národnost, kde není polských škol,
ani možnosti pěstování polské národní kultury a
tak jsou vydáváni všanc odnárodnění; s druhé
strany zase dosazuji se na jejich místa české ro-
diny, které nalézají na Těšínsku oporu v českých
školách a institucích, přičiňuji se k odstraňováni
polského živlu v této zemi.
Jelikož jde o železničáře polské národnosti,
zdůrazňuje se s různých stran, že se překládají pro
nespolehlivost. Přeložení jsou skoro bez vý-
jimky lidé starší, kteří konají službu již od ra-
kouských dob, vykonávali ji v plebiscitových do-
bách a za různých okolností a podmínek, a nikdy
nezklamali, vždycky vzorně plnili dávané jim pří-
kazy a nikdy nebylo nejmenšího důvodu jim ne-
důvěřovati. Kdyby skutečně byli nespolehliví, pře-
ložením nebude napravena jejich nespolehlivost a
na nových místech mohli by třebas způsobiti ne-
menší škody. Jestli se proti nim činí námitky, ať
jsou obesláni před soud nebo aspoň před discipli-
nární komise. Usvědčené pak z viny nikdo nebude
hájiti byt i před největšími tresty, avšak trestati
je přeložením a ničením jejich existencí bez jaké-
hokoliv důvodu jest ukrutností, příčící se zásadám
spravedlnosti a ústavy našeho státu.
Že za takovouto ukrutnost všichni uznávají
tato přeložení, svědčí nesčetné žádosti přeložených
o vrácení jich na dosavadní místa, potvrzuje to
zoufalství a slzy jejich žen a rodin, jakož i pří-
pady sebevraždy mezi přeloženými a záchvaty
šílenství u osob, které se dověděly o přeloženi.
Takto přeložených je již daleko přes sto.
Jmenujeme tu pouze část, to znamená osoby, o
kterých jsme se dověděli od jejich příbuzných a
známých. Jsou to:
1. Lukosz Augustin, hradlář, přeložený z Louk
n. /O. do Dlouhonic, ženatý, má 2 děti a zadlužený
domek v Loukách n. /O.
5
2. Kolarczyk Josef, posunovač, přeložený
z Nového Bohumína do Zastávky u Brna, ženatý,
má 4 děti a zadlužený domek v Něm. Lutyni.
3. Hok Josef, posunovač, přeložený z Nového
Bohumína do Slaného u Prahy, ženatý, má 3 děti
a zadlužený domek v Něm. Lutyni.
4. Jaworek Josef, posunovač, přeložený z No-
vého Bohumína do Smíchova u Prahy, ženatý, má
3 děti a zadlužený domek ve Věřňovicích.
5. Duda Josef, posunovač, přeložený z Nové-
ho Bohumína do Hulína, ženatý, má 3 děti a zadlu-
žený domek ve Věřňovicích.
6. Wachtarczyk Jan, posunovač, přeložený
z Petrovic u Boh. do Kralup u Prahy, ženatý, má
3 děti a zadlužený domek v Petrovicích.
7. Krzystek Josef, posunovač, přeložený z No-
vého Bohumína do okolí Pardubic v
Čechách, že-
natý, má 3 děti.
8. Durczok Gabriel, podúředník, přeložený
z Bohumína do Čech, ženatý, má 2 děti a zadluže-
ný domek v Nov. Bohumíně.
9. Dzieržawa František, transitor-podúředník,
přeložený z Petrovic u Bolí. do Otvovic u Kralup,
ženatý, má 2 děti.
10. Sikora Josef, žel. dělník v Návsí, přeložený
z Návsí-Jablunkova do Kralup u Prahy, ženatý,
má 4 děti.
11. Stowioczek Augustin, nadadjunkt-úředník,
přeložený z Nového Bohumína do Přerova, ženatý,
má 2 děti a stavební parcelu v Bohumíně.
12. Ktuz Pavel, strážník na zast., přeložený
z Dol. Lome do Přerova, ženatý, má 2 děti.
13. Lach Josef, strážník na zast., přeložený
z Mostů u Jabl. do Jihlavy, ženatý, má 2 děti.
14. Rusz Jiří, posunovač, přeložený z Bystři-
ce n. /O. do Kunovic-Loučky, ženatý, má 2 děti a
zadlužený domek v Bystřici n. /O.
15. Janiczek Josef, posunovač, přeložený
z Bystřice n. /O. do Veselí n. /M., ženat, má 2 děti
a zadlužený domek ve Vendryni.
16. Jursa Jan, posunovač, přeložený z Třince
do Val. Meziříčí, ženatý, má 6 dětí a zadlužený
domek v Karpentné.
17. Baiger Rudolf, žel. zřízenec, přeložený
z Nového Bohumína do Krásné n. /B., ženatý, má
3 děti.
18. Kolek František, topič, přeložený z Nového
Bohumína do Krásné n. /B., ženat, má 3 děti a za-
dlužený domek v Novém Bohumíně.
19. Wojtek Emanuel, žel. zřízenec, přeložený
z Nového Bohumína do Bludova u Zábřeha na Mo-
ravě.
20. Kania Josef, žel. zřízenec, přeložený z No-
vého Bohumína do Vsetina, ženatý, má 6 dětí a
zadlužený domek ve Věřňovicích.
21. Kaplita Josef, posunovač, přeložený
z Petrovic u Boh. do Přerova, ženatý, má 3 děti
a zadlužený domek v Prstně.
22. Koczy Antonín, žel. zřízenec, přeložený
z Nového Bohumína do Přerova, ženatý, má zadlu-
žený domek ve Věřňovicích.
23. Kasprzak Jan, telegrafista, přeložený
z Nového Bohumína do Štramberka, ženatý, má 2
děti a zadlužený domek v Šunychlu.
24. Galusek František, žel. zřízenec, přelože-
ný z Nového Bohumína do Prostějova, ženatý, má
3 děti.
25. Gatgonek Josef, žel. zřízenec, přeložený
z Nového Bohumína, ženatý, má děti a zadlužený
domek v Nov. Bohumíně.
26. Strzybny Josef, žel. zřízenec, přeložený
z Nového Bohumína do Krásné n. /B., ženat, má
3 děti a zadluženou realitu v Šunychlu.
27. Pastuszek Rudolf, elektrotechnik, přelože-
ný z Nového Bohumína do Svinova u Vítkovic, že-
natý, má 3 děti a zadlužený domek v Něm. Lutyni.
28. Mtynek Jiří, žel. zřízenec, přeložený
z Čes. Těšína do Radihoště u Olomouce.
29. Suchy Pavel, žel. zřízenec, přeložený
z Čes. Těšína do Prostějova.
30. Wajda Emil, žel. zřízenec, přeložený z No-
vého Bohumína do Přerova, ženatý, má děti a za-
dlužený domek v Něm. Lutyni.
31. Kolarczyk Štěpán, žel. zřízenec, přeložený
z Nového Bohumína do Vsetína, ženatý, má 2 děti
a zadlužený domek v Něm. Lutyni.
32. Woska Štěpán, žel. zřízenec, přeložený
z Nov. Bohumína do Přerova, ženatý, má 2 děti
a zadlužený domek v Něm. Lutyni.
33. Uherek Josef, žel. zřízenec, přeložený z
Nov. Bohumína do Krnova, ženatý, má 2 děti
a zadlužený domek v Něm. Lutyni.
34. Datniec Antonín, žel. zřízenec, přeložený
z Nov. Bohumína do Přerova, ženatý, má 8 dětí
a zadlužený domek v Dětmarovicích.
35. Oleovník Pavel, telegrafista, přeložený z
Karvinné do Studénky, ženatý, má zadlužený do-
mek v Dárkově.
36. Tomala Jan, žel. zřízenec, přeložený z
Nov. Bohumína do Hranic-Teplice, ženatý, má 4
děti a zadlužený domek v Šunychlu.
37. Popek František, žel. zřízenec, přeložený
do Krásné n. B., ženatý, má 3 děti a zadlužený
domek ve Skřečoni.
38. Walach Jan, úředník, přeložený z Třince
do Prosenic-Radvanic u Přerova, ženatý, má 2
děti.
39. Mrózek Jiří, posunovač, přeložený z Ja-
blunkova do Vsetína na Moravě, ženatý, má 2
děti a zadlužený domek ve Vendryni.
40. Noga Jan, podúředník, přeložený z Třin-
ce do Chornic na Moravě, ženatý, má zadlužený
domek v Bystřici.
41. Cieňciata Rudolf, úředník, přeložený z Pe-
trovic u Boh. do Studénky na Moravě, ženatý, má
zadlužený domek v Bystřici.
42. Mokry Josef, posunovač, přeložený z Třin-
ce do Přerova, ženatý, má 2 děti a zadlužený
domek ve Vendryni.
43. Litwak Alois, dozorce-posunovač, přelože-
ný z Třince do Krásné n. B., ženatý, má 2 děti a
zadlužený domek ve Vendryni.
4
44. Mrózek Pavel, průvodčí, přeložený z tra-
ti košicko-bohumínské do Prostějova, ženatý, má
3 děti a zadlužený domek ve Vendryni.
45. Josef Martinek, skladník z Jablunkova,
přeložen do Prostějova, má dům v Jablunkově.
Posuzujíce tato přeložení jako nemístná a
příčící se demokratickému ústrojí státu a jeho zá-
konům, když různé intervence v těchto věcech
u ředitelství a v ministerstvu železnic, a taktéž
upozornění na tyto věci s parlamentní tribuny zů-
staly bez výsledku, táži se podepsaní pana mi-
nistra:
1. Zdali uznává, že se těmto přeloženým děje
křivda, že tato přeložení nepřinesou státu a želez-
niční správě žádného prospěchu, že působí posti-
ženým veliké škody hmotné a mravní a podkopá-
vají jejich důvěru ve stát a v jeho spravedlnost?
2. Zdali je si vědom, že překládání železničá-
řů polské národnosti z národnostních důvodů je
nuceným odnárodňováním polské menšiny v repu-
blice, zakázaným v § 34 ústavy a v článku 13
smlouvy československo-polské ze dne 10. dubna
1925, uveřejněné ve Sbírce zákonů a nařízení pod
čís. 56?
3. Co míní učiniti, aby byla napravena křivda
způsobená přeloženým železničářům, zvláště zda-
li míní vydati nařízení, aby přeložení dosud že-
lezničáři polské národnosti byli vráceni na jejich
dřívější služební místa na Těšínsku, a aby další
překládáni jich na vzdálená místa se nedělo bez
předchozího rozhodnuti soudu nebo disciplinární
komise?
V Praze dne 26. června 1936.
Dr. Wolf,
Hlinka, Čavojský, Longa, Onderčo, Suroviak,
Turček, Rázus, Haščik, Sidor, Sivák, Šalát, Flo-
rek, Drobný, Dembovský, Kendra, dr. Pružinský,
dr. Tiso, Danihel, dr. Sokol, Slušný.
586/II.
Interpelácia
poslanca Jozefa Siváka
ministrovi školstva a národnej osvety
o škodlivých účinkoch koedukácie na
školách a ústavoch.
Koedukácia isteže je z najchúlostivejších pro-
blémov nášho školstva, najmä stredného. A to pre-
to, lebo dokonale sklamala vonkoncom.
Štátna školská správa po prevrate presved-
čená, že vykoná podarený kultúrny čin pokroko-
vý, zaviedla na školách a ústavoch koedukáciu,
spoločné zaškolenie žiakov bez rozdielu pohlavia.
Už hned v prvých rokoch objavovaly sa povážli-
vé príznaky, z ktorých dalo sa súdiť, že koedu-
kácia nič dobrého neznamená a že sotva splní, čo
sa od nej očakáva. Tieto obavy dokázaly sa správ-
nymi. Skúsenosti z jednotných škôl dnes sú: koe-
dukácia stroskotala úplne a beznádejne.
Roku 1929 z podnetu ministerstva školstva a
nár. osvety bola v Prahe anketa o školskej refor-
me. Prišly na pretras mnohé aktuálne otázky,
medzi nimi i koedukácia. Istý profesor, hovoriac
o koedukácii a jej výsledkoch, nazval koedukáciu
potrebným zlom.
Ale ešte predtým roku 1922 IV. medzinárodný
sjazd stredoškolských profesorov v Lucemburgu,
rokujúc o koedukácii, vyhlásil ju za otázku »ná-
rodného
temperamentu.
Podľa toho, v ktorých štátoch a v akom roz-
mere je zavedená koedukácia, dá sa súdiť, že štá-
ty konzervatívnejšie a kultúrne vyspelé koeduká-
cii sa vyhýbajú, ako na pr. Anglicko, Nemecko,
Belgicko, Švajcarsko, Taliansko. I Francúzsko ob-
chádza koedukáciu. Koedukácia nie je zavedená
v Poľsku a Rumunsku; tam je to, pravda, otázkou
skôr prvej spomenutého »národného
temperamen-
tuŤ. Naproti tomu v Sovietskom Rusku sú len jed-
notné školy, koedukácia prevedená je dôsledne na
celej čiare. Prvé koedukačné školy zavedené boly
v Spojených Štátoch, a zdá sa, že odtiaľ prišiel
tento import do Európy. Avšak v poslednom čase
i verejná mienka americká prichádza k triezvejšie-
mu úsudku a stavia sa proti koedukácii.
U nás koedukácia zavedená bola ako ústavný
výdobytok a demokratická požiadavka. Podľa
ústavnej listiny totiž neuznávajú sa výsady po-
hlavia. Ale pri takzv. demokratickej požiadavke
zabudlo sa, že práve podľa zásad demokracie mô-
že si každé pohlavie uplatňovať i nárok na oso-
bitné školy, čiže školy delené.
Nechceme popierať dobrý úmysel pri zavede-
ní koedukačných škôl u nás. Nádeje boly najsľub-
nejšie. Od spoločného zaškolenia chlapcov a diev-
čat očakávalo sa vyrovnávanie pováh, mužskej a
ženskej. Povaha chlapcov mala sa doplniť vlast-
nosťami povahy dievčat, a naopak. Úfalo sa naj-
mä, že jemnosť ducha, ktorá je vzácnou ozdobou
pohlavia ženského v pravom slova smysle zošľach-
tí chlapcov. I sexuálne krajnosti že sa ulomia,
utlumia a zregulujú. Slovom mienka
bola, že na-
stane akési nivelovanie duševných rozdielov po-
hlavia, vyrovnávanie užitočné a žiadúcne.
A výsledok? Celkom opačný! Ukázalo sa, že
duševné vlastnosti a povahy pohlavia takmer ne-
možno vyrovnávať a korigovať, resp. že koedu-
kácia je najmenej vhodná na toto vyrovnávanie.
Pokusy zlyhaly.
Disciplína, o ktorej sa myslelo, že sa na koe-
dukačných školách zlepší, zhoršila sa rozhodne.
Chlapci nezjemneli, ale miesto toho dievčatá zo-
surovaly do nepoznania ! Koedukácia ako by bola
5
drzou rukou zotrela u dievčat to najvzácnejšie:
pel a kúzlo ženskej duše, - bez toho však, aby
to bola nahradila niečím hodnotným a cenným.
A čo je najhoršie: sexuálne cítenie koedukácia
prebúdza pred časom a vývoj jeho urýchľuje.
Mládež, najmä dievčatá pohlavne včaššie dozrie-
vajú.
Nemožno zatajiť, že účinky a následky koedu-
kácie sú ničivé. Z príčin psychologických, fyziolo-
gických i etických koedukačné školy nevyhovujú,
bolo by ich treba zrušiť. Ako následok koedukač-
nej výchovy je i boľavý mravní úpadok mládeže.
Nie sme však predpojatí: uznávame, že na mládež
vplývajú zhubne aj iné okolnosti a ju demorali-
zujú. Humpľujú mládež na pr. biografy, prepiaty
šport,
weekendy, trampingy a iné »vymoženosti«
dnešných čias.
Situácia na koedukačných školách sa so dňa
na deň zhoršuje. A ak si štátna školská správa
nezdravých pomerov nevšimne a nezakročí,
doži-
jeme sa, že koedukačné ústavy vychovávať budú
ako v Sovietskom Rusku. Čo si dnes žiačky
dovoľujú, protiví sa nielen školskému poriadku,
kázne, ale i elementárnej slušnosti a mravnosti.
Žiačky na pr. obliekajú sa tak výstredne a vyzý-
vave,
že je to pohoršlivé. Šaty svoje neprispo-
sobujú potrebe a účelnosti, ale výstrelkám módy,
čo je pri najmenšom neprípustné a urážlivé.
Okrem toho žiačky počínajú sa i líčiť rozličnými
mazadlami čiže »rúžami« a fajčiť ako bardámy!
Nechcenie generalizovať, ani nikomu bez príčiny
ubližovať: nerobia to žiačky všade, ale kde sa
tento zlozvyk ujíma, profesori to trpia a riaditeľ-
stvá tiež.
Čo tvrdíme o žiačkach, platí i pre niektoré
profesorky; sú prípady, že i tieto prichádzajú do
školy na prednášky nedostatočne oblečené, akoby
na ples alebo do dancingu. Žiačky teda majú sa
od koho učiť!
Táto výstrednosť žiaček a profesoriek na nie-
ktorých ústavoch presahuje už všetky hranice a
medze slušnosti. Verejnosť sa škandalizuje, a rodi-
čia priamo zúfajú nad školskou výchovou svojich
detí.
Pomery sú také, že nedovoľujú zrušiť koedu-
kačné školy a nahradiť ich delenými. Ale práve
preto povinnosťou školskej správy je čeliť tomuto
zlu z núdze a chrániť žiakov pred nebezpečen-
stvom, zavineným koedukačnou výchovou. Keď už
totiž nemožno predbežne koedukáciu odstrániť,
treba aspoň mierniť jej škodlivé následky. Želá si
to úprimne celá verejnosť, ktorej ešte záleží na
mládeži, ako budúcej zachovalej generácii národa.
Nepochybujeme, že i štátnej školskej správe zá-
leží na mravnej výchove našich budúcich generá-
cií, preto opytujeme sa pána ministra školstva a
národnej osvety:
Či je ochotný postarať sa o vhodné prostried-
ky, ktorými
a) zostrí sa najprísnejšie kázeň na školách a
ústavoch koedukačných;
b) zakázané bude obliekať sa výstredné a vy-
zývavé žiačkam a profesorkám;
c) účinne zakročí, aby nariadenia ministerstva
na koedukačných školách a ústavoch boly najrigo-
róznejšie dodržiavané.
Praha, 23. júna 1936.
Sivák,
dr. Pružinský, Čavojský, Turček, Haščík, Suroviak,
dr. Tiso, Slušný, Onderčo, Drobný, Sidor, Rázus,
dr. Sokol, dr. Wolf, Longa, Šalát, Kendra, Hlinka,
Florek, Dembovský, Danlhel.
586/ III.
Interpelace
poslanců H. Berginanna a dr. Patejdla
ministru vnitra
o poměrech v obecním zastupitelstvu
města Staré Boleslavi a činnosti okresní-
ho úřadu v Brandýse n. /Labem.
Poměry v obecním zastupitelstvu ve Staré
Boleslavi jsou již po řadu měsíců tak rozhárané,
že mlčení dozorčích úřadů státních k nim pobuřuje
většinu občanstva v této obci.
Již po řadu měsíců nemají v obecní správě
zastoupení čtyři volební skupiny, jejichž členové
vystoupili ze stran a vzdali se členství v obecním
zastupitelstvu.
Jsou to volební skupiny čsl. strany sociálně-
demokratické, národně-socialistické, republikánské
a komunistické, oposice s počtem 15 mandátů, tedy
jednou polovinou všech členů obecního zastupitel-
stva.
Pouze tři volební skupiny strany lidové, ná-
rodního sjednocení a živnostenské zůstaly na rad-
nici a udržují se při moci jen za tichého souhlasu
dozorčího úřadu. Veškeré protesty, podávané o-
kresnímu neb zemskému úřadu jsou buď šmahem
zamítány, aneb vůbec nevyřizovány.
Hned po obecních volbách v roce 1931 bylo
zjištěno, že bývalý starosta Staněk za přítomnosti
radního Potměšila podepsal kupní smlouvu na au-
tomobilovou stříkačku v ceně 46. 300. - Kč pro
místní sbor hasičský, bez schválení městské rady.
Hasičský sbor byl u krajského soudu v Praze
zažalován na zapravení tohoto účtu. Tato okolnost
vedla k rozladění v městské radě, když po dva
roky se část městské rady marně domáhala toho,
aby se věc tato vyšetřila. Stalo se tak teprve 5.
října 1933 a údaje tyto byly potvrzeny.
Bývalý starosta Staněk dal bez vědomí hospo-
dářské komise a městské rady odvézti stavební
materiál (trámy a řezivo), získaný z rozbouraných
stájí obecních, do obecních kasáren města Kostelec
6
n. /Labem, což mu bylo vytknuto II. náměstkem
Chrsem, ale nebylo proti němu ničeho podniknuto
pro toto překročení pravomoci.
Dne 27. října 1933 usneslo se městské zastu-
pitelstvo věnovati obecní pozemek č. kat. 11 pro
postaveni obřadní síně pro jinověrce a bezvěrče.
Ve dvou obecních rozpočtech bylo pamatováno
na tuto nutnou budovu částkami po Kč 15. 000. - a
k tomuto účelu mělo býti použito získaného sta-
vebního materiálu z rozbourané staré »Hvězdy«.
Usnesení nebylo provedeno, protože byl proti ně-
mu vznesen protest k okresnímu úřadu, který
dodnes po uplynutí 2% roku není vyřízen.
Samosprávné věci této povahy se u okresního
úřadu v Brandýse n. /Labem většinou takhle rychle
vyřizují.
Věc se šíbruje tak dlouho, až se na ni bud
zapomene, aneb se zájemci znechutí. Že vyřízením
podobných věcí by se nezaměstnaným poskytla
práce, na to dotyčný referent nemyslí. Dává před-
nost pouhému úřadování před zodpovědným roz-
hodováním, odebírá ovšem občanům možnost do-
cíliti rozhodnuti postupem instančním.
Zástupce koncese městských elektrických
podniků, elektrotechnik František Žitný nebyl
zván do schůzí elektrárenské komise, ačkoliv se
městská rada na tom usnesla, aby byl do každé
schůze zván a byl tak v nejužším kontaktu s o-
becni správou.
V důsledku toho oznámil okresnímu úřadu, že
nebere žádnou zodpovědnost za to, kdyby v městě
došlo k nějakému neštěstí závadou v elektrické
síti.
Dohlédací úřad na toto oznámeni vůbec ne-
reagoval.
Clen městské rady inž. Matoušek, spoluma-
jitel firmy »Boleslava« dodává elektrárenskému
podniku městskému různý materiál, instaluje sít,
provádí přípojky, ač nemá koncese, kolauduje
svoji práci a schvaluje výplatu účtů.
V jednom případě dostal k tomu svolení okres-
ního výboru, kterého se nyní zneužívá pro všechny
případy ostatní, na něž se povolení již nevyžaduje.
Veškeré upozorňování dohlédacího úřadu na
tuto nepřístojnost, ba nezákonnost, vyzní na prázd-
no, poněvadž okresní úřad prostě na tyto stížnosti
nereaguje.
V důsledku těchto poměrů došlo k resignaci
celé poloviny členů obecního zastupitelstva a 18.
ledna 1934 nemohla se již městská rada usnášeti,
nemajíc presenci a schůzi obecního zastupitelstva
dne 1. února 1934 opustilo 19 členů obecního za-
stupitelstva. Zůstalo pouze 6 zástupců strany li-
dové a 5 zástupců národní demokracie.
Dva a půl roku udržuje se za tiché pomoci ú-
řadů toto torso při moci na radnici, ačkoliv se
schůze musí svolávati dva až třikráte pro nedo-
statečnou presenci, ale vládne se dále. Městské
komise, hlavně policejní se nesvolávají, nový o-
becni strážník byl přijat bez vědomí a dobrozdání
policejní komise a dohlédací úřad nevidí v tom
závad.
Dne 13. prosince 1935 ve schůzi rady městské
za účasti 5 členů (tedy pouhé poloviny členů
městské rady) včetně inž. Matouška, o němž je
řeč v předu, schválena výplata několikatisícových
účtů firmě »Boleslava«, jejímž spolumajitelem je
inž. Matoušek. Týž si schvaloval své vlastní účty,
ale dohlédací úřad v tom neshledává závady.
Dne 8. listopadu 1935 projednalo obecní za-
stupitelstvo a odhlasovalo obecní rozpočet, ačko-
liv bylo přítomno pouze 15 členů obecního za-
stupitelstva, tedy presence nekvalifikovaná.
Stížnost podaná poplatníkem a voličem Van-
čurou byla okresním úřadem v Brandýse n. /Labem
zamítnuta pro opožděné podání, ačkoliv byla po-
dána včas, t. j. do 14 dnů po vyvěšení vyhlášky.
Schůze se konala dne 8. listopadu večer o
7. hodině a byla skončena v 9 hodin večer, ne-
mohla tudíž téhož dne býti vyhláška pravoplat-
ně vyvěšena, aby občané si ji mohli v úředních
hodinách přečísti.
Dne 20. listopadu 1935 podali poplatníci a vo-
liči města Staré Boleslave okresnímu úřadu stíž-
nost, že již přes půl roku městská rada staro-
boleslavská při pětičlenné presenci vykonává pra-
voplatná usnášení, ačkoliv obecní zřízení předpi-
suje, že při jednání musí býti více než polovina
členů pospolu.
Dočasnou suspensi II. náměstka Mouchy ne-
může býti zákonem stanovená nadpoloviční pre-
sence členů městské rady snížena ze 6 na 5. Této
stížnosti vyhověno nebylo.
Dne 10. prosince 1935 podali poplatníci a vo-
ličové města Staré Boleslave okresnímu úřadu v
Brandýse nad Labem stížnost, že ve schůzi obec-
ního zastupitelstva dne 3. prosince 1935 bylo roz-
hodováno o obsazení místa výpomocného strážní-
ka bez vypsání konkursu. Volba provedena byla
tím způsobem, že z přítomných členů a náhradní-
ků obecního zastupitelstva vzdálili se při tomto
bodu programu vzhledem k příbuzenskému pomě-
ru k uchazečům pánové Ant. Růžička, Frant. Foj-
tík, Václav Krumpolec a žadatel Boh. Knotek. Za
ně přizváni náhradníci pánové Alois Štyblan a
Jaroslav Kozel, kteří byli opět při dalším bodu
programu vystřídáni pp. Růžičkou a Fojtíkem.
Z přítomných posluchačů byl vyzván pan Vá-
clav Krumpolec, aby jako náhradník za nepřítom-
né členy zasedal, ačkoliv se mu nedostalo písem-
ného pozvání.
Dne 20. prosince 1935 podali poplatníci a vo-
ličové města Staré Boleslave okresnímu úřadu v
Brandýse nad Labem stížnost, že městská rada
při presenci pouze 5 členů odhlasovala a schválila
účty firmy »Boleslava«, neboť spolumajitel firmy
p. inž. Matoušek jako člen městské rady odhlaso-
vává si objednávky, schvaluje správné převzetí
dodaného materiálu a doporučuje si schválení účtů
několikatisícových.
Nebyl-li této schůzi městské rady p. inž. Ma-
toušek přítomen, pak rozhodovala městská rada
za presence 3 členů. Stížnosti této vyhověno ne-
bylo.