Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 3. zasedání.
539.
Návrh
poslanců R. Tayerle, J. Bečko a L. Vaverky
na změnu a sloučení zákona o státním příspěvku vyživovacím ze dne 23. záři
1919, č. 530 Sb. z. a n., zákona ze dne 12. března 1921, č. 120 Sb. z. a n., a zá-
kona ze dne 21. prosince 1921, č. 476 Sb. z. a n.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne.......
o státním vyživovacím příspěvku.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
Státní vyživovací příspěvek se posky-
tuje:
1. je-li nařízena mobilisace (zvýšení na
válečný stav), anebo svolána domobra-
na,
a) příslušníkům občanů Československé
republiky, kteří konají v ozbrojené moci
činnou službu vojenskou, ať dobrovolně,
ať povinně a nenáležejí k vojenskému sta-
vu z povolání,
b) bez ohledu na státní občanství vojí-
novo,
aa) na území československého státu
bydlícím příslušníkům osob, povolaných
2
k osobním úkonům podle zákona o obra-
ně státu ze dne 13. března 1936, č. 131
Sb. z. a n., jakož i na území českosloven-
ského státu bydlícím příslušníkům osob,
které vykonávají zvláštní úkony podle §
3 branného zákona,
bb) příslušníkům československých le-
gionářů, jsou-li splněny podmínky, uve-
dené v tomto zákoně;
2. příslušníkům občanů, podléhajících
branné povinnosti ve smyslu ustanovení
branného zákona ze dne 19. března 1920,
č. 193 Sb. z. a n., kteří v československé
branné moci mimo případ mobilisace:
a) konají presenční službu vojenskou,
nebo vykonávají v době přechodné čin-
nou nebo další činnou službu vojenskou
podle § 61 branného zákona,
b) jsou povolání k výjimečné činné služ-
bě vojenské podle § 27 branného záko-
na,
c) jsou povoláni k vojenskému výcviku
podle §§ 20 a 62, odst. 2, nebo ke cvi-
čení ve zbrani podle § 22 zákona bran-
ného, pokud nenáležejí k vojenskému sta-
vu z povolání.
§2.
(1) Nároky na vyživovací příspěvky
mají osoby nemajetné, jež podle ustano-
vení všeobecného občanského zákoníka
mají proti povolanému právo výživné a
jejichž výživa byla v době, kdy povola-
ný nastoupil činnou službu vojenskou,
podstatně závislá na příjmech povolané-
ho.
(2) Vyživovací příspěvek náleží také
osobám, které podle občanského zákoní-
ka sice právo na výživné nemají, ale je-
jichž výživa byla však prokazatelně zce-
la závislou na příjmu povolaného.
§3.
Nárok na vyživovací příspěvek nepří-
sluší manželce a manželským dětem osob,
uvedených v § 1, odst. 2 lit. a) tohoto zá-
kona, došlo-li ke sňatku bez úředního po-
volení, potřebného podle § 36 branného
zákona, nebo vzdala-li se manželka se
souhlasem manželovým nároku tohoto
před sňatkem, prohlášením řádně ověře-
ným.
5
§4.
(1) Státní vyživovací příspěvek činí pro
osobu a den, podle toho, kde měla svoje
řádné bydliště v době, ve které vznikl ná-
rok na tento příspěvek:
1. ve Velké Praze a v Brně - v ka-
tastrální obci před sloučením se soused-
ními obcemi - Kč 6. 60,
2. v místech, jež jsou zařazena do I. a
II. třídy aktivních přídavků pro státní zří-
zence platných, Kč 6. -,
3. v ostatních místech republiky Česko-
slovenské Kč 5. 40.
(2) Osobám, které mají nárok na příspě-
vek vyživovací (§ 2) a které s povolaným
žily ve společné domácnosti, náleží vy-
živovací příspěvek v plné zákonné mí-
ře.
(3) Těm osobám, které domáhají se ná-
roku na příspěvek vyživovací (§ 2) a kte-
ré s povolaným před jeho nastoupením
činné vojenské služby nežily ve společ-
né domácnosti, ale byly závislé na pod-
porách jím poskytovaných, náleží vyži-
vovací příspěvek ve výměře skutečně
poskytovaných podpor, nejvýše však do
velikosti zákonné sazby za osobu a den.
(4) Byla-li výživa osoby tak oprávněné
závislou na příjmu několika povolaných,
nesmí vyživovací příspěvek celkem při-
znaný překročiti zákonnou sazbu pro o-
sobu a den.
(5) Oprávněným příslušníkům povola-
ného přiznaný vyživovací příspěvek po-
dle odst. 1 nesmí přesahovati v místech
pod č. 1 oznámených Kč 40. -, v místech
pod č. 2 35. - Kč a v místech pod č. 3
30. - Kč denně.
(6) Osoba, která samojediná žila s po-
volaným ve společné domácnosti a je k
práci trvale nezpůsobilá, má nárok na
dvojnásobný vyživovací příspěvek; ú-
plná nezpůsobilost k práci budiž proká-
zána vysvědčením úředního lékaře.
(7) Rodinám, jež mají právo na vojen-
ské rodinné platy, přísluší vyživovací
příspěvek toliko tou částkou, která vy-
plývá po srážce sumy těchto platů ze
sumy vyživovacích příspěvků, připadají-
cích podle ustanovení tohoto zákona.
4
§5.
(1) Nárok na vyživovací příspěvek trvá
na dobu, po kterou se povolanému brání
činnou vojenskou službou, aby šel za ob-
čanským výdělkem.
(2) V případě, že povolaný z vojska čes-
koslovenského zběhl, neb odsouzen byl k
těžkému žaláři, nebo k trestu přísnější-
mu, končí nárok dnem zběhnutí, pokud se
týče pravoplatnosti rozsudku.
§6.
(1) Na vyživovací příspěvek nelze vé-
sti exekuci a nelze ho postihnouti zajišťo-
vacím opatřením. Nárok na vyživovací
příspěvek, jenž jest osobním důchodem,
nemůže osoba oprávněná zciziti třetí o-
sobě postupem, příkazem, zabavením a-
nebo jiným právním jednáním; jinak jsou
tato právní jednání neplatná.
(2) Vyživovací příspěvek, pokud byl
neoprávněně vybírán, jest vrátiti. Pouze
v případech hodných zvláštního zřetele
může býti upuštěno od vrácení neopráv-
něně vybíraného vyživovacího příspěv-
ku. Rozhodovati o tom přísluší po návrhu
místně a věcně příslušné vyživovací ko-
mise ministerstvu vnitra v dohodě s mi-
nisterstvem financí.
(3) Kdo vědomě neoprávněně vybírá
vyživovací příspěvek, bude vedle zasta-
vení a vrácení vyživovacího příspěvku
potrestán úřadem prvé stolice, nepodlé-
há-li snad jednání to podle trestních zá-
konů přísnějšímu trestu, peněžitou poku-
tou do 1. 000 Kč nebo vězením do 3 mě-
síců; při nedobytnosti budiž pokuta pro-
měněna v přiměřený trest vězení v nej-
vyšší míře 3 měsíců.
(4) Pokuta peněžitá plyne do státního
pokladu.
(5) Zálohy poskytnuté na vyživovací
příspěvek státem, zemí a obcemi nebo
veřejnými fondy a dobročinnými ústavy,
jež jsou spravovány státem, zemí neb ob-
cemi, nebo podřízeny jsou jejich dozoru,
buďtež při výplatě poukázaného vyživo-
vacího příspěvku sraženy a odvedeny k
rukám toho, jenž zálohu poskytl.
5
§7.
(1) Má-li osoba oprávněná k vyživova-
címu příspěvku své řádné bydliště v o-
blasti Československé republiky, dlužno
nárok ten přihlásiti u obecního úřadu řád-
ného bydliště. Osoby, které žijí mimo hra-
nice Československé republiky, přihlásí
se o státní vyživovací příspěvek u česko-
slovenského zastupitelského úřadu, v je-
hož obvodu mají své řádné bydliště.
(2) Nárok na vyživovací příspěvek mo-
hou vznésti sami povolaní, nebo jejich o-
právnění příslušníci, nebo za ně jejich zá-
konný zástupce, pak obce, v nichž osoby
oprávněné mají řádné bydliště a konečně
veřejné pomocné úřadovny a odborové
organisace, jejichž členem byl povolaný.
(3) Nárok na vyživovací příspěvek mož-
no uplatniti kdykoli, pokud trvá činná vo-
jenská služba povolaného a do 6 měsíců
no jejím ukončení; přihláška na vyživo-
vací příspěvek za osoby padlé, násled-
kem činné vojenské služby zemřelé nebo
pohřešované, může býti podána kdykoliv
až do uplynutí 1 roku po provedení vše-
obecného odzbrojení (demobilisace), ne-
byly-li zatím zaopatřovací vojenské po-
žitky osobám dotyčným přiznány na zá-
kladě nové zákonné úpravy. Přihlášky
později podané dlužno zamítnouti bez dal-
šího řízení.
(4) Příslušníkům povolaných osob, jimž
byl vyživovací příspěvek vyměřen někte-
rou vyživovací komisí mimo nynější hra-
nice republiky, náleží také nadále vyživo-
vací příspěvek za podmínek v §§ 1 a 2
uvedených. V těchto případech poukáže
znova okresní vyživovací komise nyněj-
šího řádného bydliště příslušníka, přestě-
hoval-li se do oblasti Československé re-
publiky, jinak ta zemská vyživovací ko-
mise, která příslušná je podle domovské
obce povolaného.
(5) Pokud má se vyživovací příspěvek
poskytovati také v tuzemsku bydlícím
příslušníkům osob stojících v cizím vo-
jenském svazku, ponechává se dohodě
sjednané s dotyčnými cizími státy.
§8.
(1) O přiznání vyživovacího příspěvku,
o jeho poukázání rozhodují okresní a zem-
6
ské vyživovací komise. Tyto komise ob-
starávají také celou agendu, související s
vyživovacími příspěvky. Zemské vyživo-
vací komise skládají se z přednosty zem-
ského úřadu nebo politického úředníka,
jím jmenovaného, jako předsedy, dále
vždy z jednoho zástupce zemského finan-
čního úřadu a zemského zastupitelstva a
ze zástupců obyvatelstva, jež volá před-
nosta zemského úřadu a to vždy po dvou
z oboru polního hospodářství, živností,
obchodu a průmyslu, při čemž dlužno
vždy míti zření na významné ústřední
korporace a ústředny odborových orga-
nisací zaměstnaneckých. Tyto organisa-
ce mají právo navrhovací. Při jmenování
dlužno přihlížeti k poměrnému zastoupe-
ní. Ze zástupců jmenovaných musí býti
polovina zaměstnanců. Okresní vyživova-
cí komise skládá se z přednosty okresní-
ho úřadu nebo politického úředníka jím
jmenovaného, jako předsedy, dále vždy
z jednoho zástupce okresní berní správy
a okresního zastupitelstva, ze zástupců
obyvatelstva, jež rovněž povolá předno-
sta zemského úřadu a to vždy po dvou
z těch oborů povolání výše uvedených,
které v dotyčném správním obvodu jsou
nejsilněji zastoupeny, řídě se při tom zá-
sadou platnou při jmenování zemské ko-
mise. V obcích s vlastním statutem nastu-
puje na místo zástupce okresního nebo
zemského zastupitelstva zástupce, jmeno-
vaný starostou obce.
(2) Členové komisí slíbí předsedovi ko-
mise podáním ruky, že budou zachová-
vati úřední tajemství a že budou vyko-
návati svůj úřad svědomitě a nestranně.
(3) Otázka, zdali výživa osob, mají-
cích nárok na vyživovací příspěvek, by-
la závislá na příjmech povolaného, může
býti řešena toliko po úředním vyšetření
všech okolností rozhodných pro to.
(4) Je-li výsledek šetření konaného o
podané přihlášce obecními úřady, neb or-
gány politických vyživovacích komisí,
pro stranu nepříznivý, budiž jí sdělen k
vyjádření a k podání průkazu o pravdi-
vosti jejich tvrzení.
(5) Zamítavá rozhodnutí buďte vždy o-
důvodněna uvedením okolnosti, rozhod-
ných pro zamítnutí nároku a buďte straně
7
doručena písemně na potvrzení. Strany
mají právo nahlédnouti kdykoli do spisů,
týkajících se jejich záležitostí.
(6) Z rozhodnutí okresní vyživovací ko-
mise lze do 30 dnů, čítajíc ode dne do-
ručení rozhodnutí, podati u dotyčné o-
kresní vyživovací komise odvolání k zem-
ské komisi.
(7) Z rozhodnutí vydaných zemskou
vyživovací komisí jako I. stolicí, lze do
30 dnů, čítajíc ode dne doručení rozhod-
nutí podati u zemské vyživovací komise
odvolání k ministerstvu sociální péče.
(8) Právo odvolací přísluší také zástup-
ci finanční správy v těchto komisích.
(9) Vyživovací komise jsou povinny
uvésti ve svých rozhodnutích, zdali proti
nim je dovoleno další odvolání, nebo kde
a ve které lhůtě odvolání má býti podáno.
O rozkladech proti pravoplatným roz-
hodnutím vyživovacích komisí, pokud
obsahují nové skutečnosti a důkazy, bu-
diž znova rozhodováno.
(10) Vyživovací komise jsou veřejnými
úřady, jež podléhají ministerstvu sociální
péče.
§9.
(1) Při ohlášení nároku budiž z přísluš-
níkův oprávněných k němu, nebo z jejich
zákonných zástupcův určena osoba, kte-
ré má býti vyživovací příspěvek vyplá-
cen. Je-li současně jmenováno několik o-
právněných osob, může komise ustano-
viti jednu z nich příjemcem platu. Vyži-
vovací příspěvek nesmí však býti pouká-
zán k ruce toho, jenž je povolán k činné
službě vojenské.
(2) Vyživovací příspěvek budiž vyplá-
cen napřed v poloměsíčních lhůtách,
splatných 1. a 15. dne měsíce, pokud
možná ve dnech, ve kterých dotčená lhů-
ta je splatná.
(3) Na rozdělení vyživovacího příspěv-
ku osobám oprávněným nemá komise
vlivu.
§10.
(1) Obce jsou povinny spolupůsobiti i
při provádění a šetření tohoto zákona.
(2) Úřad občanských členů komise jest
úřadem čestným. Všechna podání, proto-
8
koly, přílohy a stvrzenky ve věcech vy-
živovacího příspěvku jsou prosty kolků,
poplatkův i poštovného.
§ 11.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem
vyhlášení.
(2) Stejnou dobou pozbývají moci zá-
kon ze dne 23. září 1919, č. 530, zákon ze
dne 18. března 1921, č. 120 a zákon ze
dne 21. prosince 1921, č. 476 Sb. z. a n.
§12.
Provedením tohoto zákona se pověřuje
ministr sociální péče v dohodě se zúčast-
něnými ministry.
Odůvodnění.
Dosud upraven byl nárok na vyživo-
vací příspěvek různými předpisy právní-
mi. Zkušenosti dokazují, že jest třeba jed-
notné úpravy. Této snaze vyhovuje před-
ložený návrh, jehož podkladem jest zá-
kon č. 530 z r. 1919. V podstatě neobsa-
huje návrh nové předpisy, nýbrž pouze
slučuje dosavadní předpisy a upravuje
některá ustanovení, která při provádění
ukázala se nejasnými. Zejména pokud jde
o nárok na vyživovací příspěvek. K jed-
notlivým paragrafům uvádíme tyto dů-
vody:
K§ 1.
První odstavec tohoto paragrafu tvoří
doslovné znění § 1 zákona č. 530/19, od-
stavec druhý § 1 z. č. 120/21. Tím jest vzta-
žena působnost zákona č. 530/19, který
dosud se týkal toliko příslušníků, povola-
ných k činné službě za mobilisace, také
na příslušníky povolané k presenční služ-
bě, k vojenskému výcviku, k výjimečné
činné službě vojenské, k osobním úko-
nům, či zvláštním úkonům podle § 3 bran-
ného zákona.
K §2.
Ustanovení o tom, kdo má nárok na
vyživovací příspěvek, jest přijato z § 2
zák. č. 530/19. Tím jest okruh osob, mají-
cích nárok na vyživovací příspěvek
oproti zákonu č. 120/21 rozšířen a to
o osoby, které sice nárok na alimentaci
nemají, avšak jejich výživa jest prokaza-
telně zcela závislá na pracovním příjmu
povolaného. Avšak z § 4 zák. č. 120/21
vzata jako podmínka nároku na vyživo-
vací příspěvek nemajetnost příslušníků
povolaného, při čemž však byla z § 2
zák. č. 530/19 vypuštěna tam uváděná
podmínka nároku, totiž ohrožení výživy
příslušníků povoláním k činné službě vo-
jenské, což bylo vládním nařízením čís.
582/19 vyloženo tak, že výživa jest ohro-
žena, nemá-li osoba k nároku na vyživo-
vací příspěvek oprávněná denního příjmu,
odpovídajícího sazbě vyživovacího pří-
spěvku, takže i tím jest okruh oprávně-
ných osob rozšířen. Další omezení z § 4
zák. č. 120/21 nebyla do návrhu pojata.
Paragraf 2. v úpravě navržené má za-
jistiti nárok na vyživovací příspěvek čle-
nům rodiny povolaného, který před na-
stoupením vojenské služby nebo vojen-
ského výcviku byl nezaměstnán. V dů-
sledku hospodářských poměrů stalo se
nyní velmi často, že byli povoláni k vo-
jenskému výcviku nezaměstnaní, kteří
pobírali podporu v nezaměstnání, případ-
ně státní příplatek k ní, nebo také stra-
vovací poukázky. Když povolanec na-
stoupil vojenskou službu, byla však tato
podpora rodině odňata a vyživovací pří-
spěvek odmítnut s odůvodněním, že ne-
9
utrpěla žádné újmy na pracovním příjmu
povolaného, poněvadž žádného neměl.
Pohříchu nebylo ani vzato v úvahu, že
povolaný mohl třeba v době vojenské
služby pracovní místo nastoupiti a že již
z toho důvodu je odůvodněn nárok členů
rodiny na jeho podporu odkázaných. Proto
upravuje se § 2 v takovém znění, aby ná-
rok členů rodiny na vyživovací příspěvek
byl zachován, i když povolaný nastoupil
vojenskou službu jako nezaměstnaný.
K §3.
Jako 3. paragraf vsunut § 3. zák. čís.
120/21, protože omezení v něm uvedená
jsou na místě. Ostatně se toto omezení
vztahuje toliko na případy presenční
služby vojenské.
K §4.
Jako § 4. převzat do návrhu § 3. zák.
č. 530/19 se změnami v sazbách. Výše
státního příspěvku vyživovacího byla
o 50% zvýšena vládním nařízením čís.
386/21. Toto zvýšení zvyšuje návrh dále
o 100%. Změna v označení Velké Prahy
je dána sama sebou.
K §5.
Jako § 5 návrhu byl převzat § 4 zák.
č. 530/19 se značnými škrty. Předně byl
vypuštěn pasus o vyživovacím příspěvku
za dobu před 28. říjnem 1918 na konci
odst. 1. jednak proto, že pokud zde tako-
vé nároky byly, byly již uplatněny nebo
promlčeny.
Poslední odstavec § 4, zák. č. 530/19
byl vypuštěn, protože po vydání zákona
č. 142/20 se stal bezpředmětným.
K §6.
Jako § 6 jest v návrhu uveden § 5 zák.
č. 530/19 v doslovném znění.
K §7.
Jako § 7 jest v návrhu uveden § 6 zák.
č. 530/19 po nepatrných stylistických
změnách.
K §8.
Jako § 8 jest do návrhu pojat § 7 zák.
č. 530/19 po změnách, které vyplývají
z reformy správního zřízení (zák. č.
125/27). Místo zástupců autonomních úřa-
dů navrženi zástupcové zemského resp.
okresního zastupitelstva. Zkušenosti zí-
skané při provádění dosavadních předpi-
sů mluvily také pro to, aby při složení
zemských i okresních komisí bylo
dbáno přiměřeně kruhů zaměstnanec-
kých, jež tu zvláště přicházejí v úvahu.
Vzhledem k tomu, že v § 12 navrhuje-
me, aby zákon provádělo ministerstvo so-
ciální péče, navrhujeme také zde, aby
o odvolání z rozhodnutí zemských komisí
vyhovovalo toto ministerstvo.
K §10.
Jako § 10. přijat § 9. zákona č. 530 z r.
1919 beze změny.
K§ 11.
Novou úpravou § 11 se staly bezpřed-
mětnými jak § 10 zákona č. 530 z r. 1919,
tak § 6 zákona č. 120 z r. 1921.
K§ 12.
Navrhujeme, aby zákon provedlo mini-
sterstvo sociální péče na místě minister-
stva vnitra, ježto obsah i účel zákona při-
píná se k péči sociální, právě tak jako pé-
če o válečné poškozence, jež provádí od
počátku ministerstvo sociální péče.
Návrh nepůsobí žádné podstatné vyšší
vydání státní pokladny. Pokud vzniknou
vydání, jsou kryta příslušnými úvěry, na
něž ve státních rozpočtech musí býti
stejně pamatováno. Není třeba tudíž
zvláštní úhrady.
Doporučujeme, aby návrh byl přikázán k projednání výboru sociálně poli-
tickému.
V P r a z e dne 16. června 1936.
Tayerle, Bečko, Vaverka,
Brožík, dr Markovič, Nový, Klein, Plk, Benda, Srba, František Němec, Révay,
Polach, Jaša, Fel. Kučera, dr Mareš, Dlouhý, Laušman, Hampl, R. Chalupa, Ty-
meš, Jar. Kučera, Jurnečková-Vorlová.