Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 3. zasedání.
535.
Návrh
poslanců Jana Dubického, Břetislava Coufala a Jána Lichnera
na vydáni zákona, kterým se dává náhrada vlastníkům domů pod ochranou
nájemní.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne ..........
kterým se dává náhrada vlastníkům domů pod ochranou nájemní.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
Vlastníci nebo trvalí poživatelé budov,
ve kterých jsou nájemní předměty podlé-
hající zákonu o ochraně nájemníků, mají
nárok na náhradu za úbytek výnosu zá-
konem tím způsobených od 1. ledna 1936.
§2.
Žádost o náhradu.
(1) Vlastník domu (trvalý poživatel) po-
dává žádost o náhradu současně s přizná-
ním k dani činžovní za každý uplynulý
rok.
(2) Vlastník domu k žádosti o náhradu
přiloží sestavení podle odstavce 3.
2
(3) Sestavení bude obsahovati tyto rub-
riky:
1. Číslo nájemního předmětu dle přizná-
ní k dani činžovní.
2. Jméno nájemníka.
3. Hrubé nájemné z r. 1914 nebo doby
pozdějšího prvního pronájmu.
4. Sedminásobek tohoto hrubého ná-
jemného.
5. 30% z tohoto sedminásobku.
6. Činže nájemníkem v uplynulém roce
placená.
7. Sedminásobek hrubého nájemného
z r. 1914 nebo doby pozdějšího prvého
pronájmu, zmenšený o součet rubrik 5 a 6.
(4) Rubrika č. 7 značí příslušnou náhra-
du, kterou vlastník domu požaduje. Správ-
nost sestavení potvrdí vlastník domu
(trvalý poživatel budovy) svým podpi-
sem.
§ 3.
Dobropisy.
(1) Berní správa přezkouší žádost vlast-
níka domu a shledá-li ji správnou, vydá
vlastníku domu dopropisy podle § 4.
(2) Případné nedostatky nebo nespráv-
nosti odstraní se vytýkacím řízením podle
zákona o nepřímých daních.
§ 4.
Vydání dobropisů.
(1) Berní správa nejdéle do 30. září ro-
ku, který následuje po roku, za který byla
náhrada žádána, doručí vlastníku domu
dobropisy na částku berní správou uzna-
nou.
(2) Lhůta se staví zasláním výtky k ber-
ní správě a pokračuje po doručení vysvět-
lení vlastníka domu.
(3) Dobropisy znění na částky 5. 000 Kč,
1. 000 Kč, 500 Kč a 100 Kč. Uznaná částka
zaokrouhluje se tak, že ke zbytku do 50
Kč se nepřihlíží, vyšší zaokrouhlí se na
nejbližší vyšší číslo dělitelné stem.
(4) Dobropisy nepodléhají žádné dani,
přirážce a dávce.
3
§ 5.
Použiti dobropisů.
(1) Vlastník domu může vydanými do-
bropisy kdykoliv platiti veškeré daně,
když splní podmínku v odst. (3) uvedenou.
(2) Vlastník domu může vydané dobro-
pisy postoupiti jiné osobě vlastnící do-
movní nemovitost, která jimi může zapla-
titi kdykoliv veškeré daně, když splní
podmínku odst. (3).
(3) Vlastník domu, případně jeho ná-
stupce, podle odst. (2) může daně zapla-
titi dobropisy podle tohoto zákona vyda-
nými jenom tehdy, když prokáže, že část-
ky, o jichž k dobru připsání žádá, vydal
za podniknuté práce i s materiálem ve a
na své domovní nemovitosti a jejím pří-
slušenství v době od 1. ledna 1936. O vy-
účtování dobropisů na splatné daně žádá
berní správu zvláštním podáním, ku kte-
rému přiloží dobropisy, případně prohlá-
šení o postupu dobropisů, jde-li o nástup-
ce podle odst. (2) a účty dodavatelů. Berní
správa přezkouší správnost dokladů a
vydá poukaz bernímu úřadu o přiznání
částky na daňové konto žadatele, vy-
rozumí ho a vrátí mu doklady. Berní
správa může přiměřenost účtů dáti pře-
zkoušeti obcím, které jsou povinny do 2
měsíců vrátiti berní správě účty se svým
dobrozdáním. Případné závady odstraní
berní správa vytýkacím řízením podle
zákona o přímých daních.
(4) Žádost o připsání částky k dobru,
musí býti vyřízena do 6 měsíců od jejího
podání.
§6.
Překročí-li berní správa lhůty stano-
vené tímto zákonem, má žadatel právo
na náhradu úroků z požadované částky,
počínaje 1. dnem po uplynutí lhůty tako-
vým procentem, jaké se platí z dlužných
daní přímých. Nárok musí žadatel uplat-
niti zvláštní žádostí u berní správy.
§7.
Pokud nebylo jinak stanoveno, platí
obdobně ustanovení zákona o přímých
daních.
4
§8.
Právní listiny, vysvědčení, podání, pro-
tokoly, žádosti, přílohy, úřední výkony a
vyhotovení podle tohoto zákona nutná,
jsou, když se jich nepoužije k jinému úče-
lu, osvobozeny od kolků, dávek a po-
platků.
§9.
Zákon tento nabyl účinnosti dnem vy-
hlášení.
§ 10.
Provésti tento zákon náleží ministru
financí, v dohodě se zúčastněnými mi-
nistry.
Důvodová zpráva.
A. Část všeobecná.
Ochranou nájemní jsou vlastníci domů
omezeni na svých právech oproti všem
ostatním občanům tohoto státu dvojím
způsobem a sice k disposici se svým ma-
jetkem a na důchodech ze svého majetku.
Návrh zákona jedná o náhradu na
hmotnou újmu způsobenou vlastníkům do-
mů zákonem o ochraně nájemníků, která
jest notoricky známá, a všeobecně uzná-
vaná, jak svědčí níže uvedené výroky a
výňatky různých zpráv.
V důvodové zprávě k vládnímu návrhu
bytového zákona tisk posl. 480 z r. 1926,
str. 48, se praví: Nutno uznati, že vlast-
níci starých domů byli nuceni v zájmu
celku přinésti velké oběti na důchodech
dosažitelných ze starých domů, kdyby
nebylo ochrany nájemní.
Též důvodová zpráva k vládnímu ná-
vrhu o daňových úlevách tisk posl. 2584
z r. 1934 uznává neutěšenou situaci vlast-
níků domů slovy: Při parlamentním
projednávání posledních bytových novel,
zejména novel zákona o ochraně nájem-
níků, projevil se všeobecně názor, že
nutno vlastníkům starých domů, kteří pro
nedostatečný výnos domů v důsledku
trváni ochrany nájemníků nejsou s to, aby
své domy udržovali v náležitém stavu,
tím méně, aby podnikali nové investice,
poskytnouti pomoc z veřejných prostřed-
ků na provádění větších oprav. Potřeba
takové podpory uznává se všeobecně,
zvláště u domů s malými byty o jedné
nebo dvou obytných místnostech, u nichž
ochrana nájemníků ještě v plné míře trvá.
Po podpoře na opravy starých domů volá
se nejen z řad majitelů domů, nýbrž také
ze středu stavebních živností, které se od
provádění oprav a nových investic na-
dějí většího zaměstnání.
Může něco jiného výstižněji charakte-
risovati nepřiměřenost a naprostou ne-
dostatečnou výši dnešního nájemného
oproti ostatní cenové hladině, než kon-
statování skutečnosti, že vlastníci domu
nemohou opravovati, poněvadž placené
nájemné na to zhola nestačí?
Není možno škodu nedostatečnou výší
nájemného způsobenou dále stupňovati.
Vždyť i jiné státy ve zdrcující většině
uznaly nespravedlnost a zhoubné násled-
ky pro národní hospodářství, způsobené
nedostatečným nájemným a zrušily pro-
to, anebo podstatně omezily ochranu ná-
jemní.
V mimoevropských státech byly jen ja-
kési náběhy k ochraně nájemní, ve Spo-
jených státech amerických, které po
skončení války byly v brzku likvidovány.
V Evropě uznaly nespravedlnost ochra-
ny nájemní, její škodlivost pro celek a
5
proto ji zrušily tyto státy: Bulharsko
(1926), Dánsko (1931), Finsko (1922), Ho-
landsko (1927), Itálie (1930), Jugoslávie
(1929), Norvéžsko (1934), Řecko (1930),
Švédsko (1923), Švýcarsko (1926), Tu-
recko (1923).
Následující státy silně omezily ochranu
nájemní, aneb zdvihly hladinu nájemného
na výši ostatní cenové hladiny: Anglie,
Belgie, Francie, Lotyšsko, Maďarsko, Ně-
mecko, Rumunsko.
Jest to valná část civilisovaných států
a tyto státy postupem výše vylíčeným
uznaly nespravedlnost uměle stlačované-
ho nájemného.
Ještě jedna důležitá okolnost žádá, aby
vlastníci domů ochranou nájemní nebyli
poškozováni. V ochraně nájemní jsou
dnes byty o 2 pokojích a menší, malé pro-
vozovny, omylem též jiné místnosti.
Vlastníky domu s nejmenšími byty a pro-
vozovnami jsou živnostníci, menší úřed-
níci, dělníci, ale nikdy ne velkokapitalisté.
Zachovati těmto vrstvám poctivě, usilov-
nou prací a šetřením nabytý domovní
majetek za současného roztočení kol ho-
spodářského života provedením vhod-
ných úprav a oprav jest účelem tohoto
návrhu.
B. Část zvláštní.
V § 1 se stanoví, že vlastníci domů mají
nárok na úbytek výnosu zákonem o
ochraně nájemníků způsobený.
V § 2 se stanoví, jak vlastník domu
uplatní svůj nárok. Celé řízení se přizpů-
sobuje řízení o vyměřování daně činžov-
ní, neboť bude ona agenda této nejbližší.
Majitel domu svůj nárok uplatní zvlášt-
ní žádostí podanou současně s přiznáním
k dani činžovní a zároveň přiloží sesta-
vení, ve kterém provede výpočet poža-
dované částky. Podle státního úřadu sta-
tistického činil průměr indexu život-
ních nákladů za měsíc leden 1936 u ro-
diny dělnické 707 bodů, u rodiny úřed-
nické 686, tedy zhruba sedminásobek cen
předválečných. Pokládáme tedy sedmi-
násobnou činži za činži normální, kterou
by měl vlastník domu dostati. Od této
normální činže odečítáme 30%, které by
z této činže vlastník domu zaplatil. V této
částce jest ovšem též obsažena daň čin-
žovní a ostatní, kterou již dnes vlastník
domu platí z chráněného nájemného, tak-
že jest odečítána tato daň činžovní s při-
rážkami dvakráte, ale vylučováním za-
placených již daní a přirážek by se celko-
vý výpočet příliš zkomplikoval a vymě-
ření by bylo příliš ztíženo a proto k dani
a přirážkám již placeným nepřihlížíme.
Na uznanou částku doručí berní správa
vlastníku domu dobropisy, ve kterých u-
vede i jméno vlastníka domu, dům, kte-
rého se dobropisy týkají, částku, na kte-
rou dobropisy zní a potvrdí, že lze jimi
zaplatiti veškeré daně jemu aneb jeho zá-
stupci předepsané.
Podle § 5 může těmito dobropisy vlast-
ník domu (trvalý poživatel) zaplatiti své
daně, aneb může je prodati jinému vlast-
níku (trvalému poživateli) domu.
Dříve než tyto dobropisy vlastník do-
mu nebo jeho nástupce předloží finančním
úřadům k uznání místo platby, musí tutéž
částku vydati na jakékoliv práce, které
by prováděl buď na svém domě, případně
na příslušenství domu (ploty, vydláždění
nádvoří, pěšin v zahrádce, stavba skla-
dišť atd. ). Tyto práce nejsou nijak ome-
zeny, neboť všechny, i ty, které jsou pod-
nikány ze záliby aneb v okrese, přispí-
vají k rozmnožení pracovního trhu a tím
též ke snížení podpor na nezaměstnané.
Každá tato práce jest postižena několike-
rou daní (obratovou, výdělkovou, důcho-
dovou) a věci, kterých se použije, jsou též
mnohokráte zdaněny, než dojde k jich
upotřebení ku práci v domě.
Uvážíme-li celý tento složitý proces
daňový a zaměstnanost vzniklou ze sta-
vebních prací, můžeme počítati, že se do
státní pokladny vrátí aneb že ji ubude na
vydáních 60% částky obětované na do-
bropisy, takže výdej státu bude malý a
jelikož povede k roztočení kol hospodář-
ského života, nebude výdaj státu vlastně
žádný, neboť bude státu výše zmíněná o-
běť v dalších létech zvýšeným příjmem na
daních, který automaticky přijde se zvý-
šeným tempem hospodářského života, vy-
nahrazena.
Počítáme-li, že za první rok 1936 bude
vydáno dobropisů za 400 mil. Kč, pak stát
6
vydá v r. 1937 a následujícím asi 240 mil.
Kč, částku to nepatrnou vzhledem k roz-
počtu asi 7miliardovému a dobru, které
tím vykoná.
Částka tato rušením ochrany nájemní
bude se menšiti, ale stavebních prací bu-
de přibývati, jak jest všeobecně očeká-
váno a jak se to již ukázalo při zrušení
ochrany nájemní u velkých bytů, takže
stát přijde si z titulu vybíraných daní za
stavební práce a zvýšeného výnosu daně
činžovní na větší částky, než jaké vydá
v dobropisech těm nejbědnějším vlastní-
kům domů s malými byty. V návrhu se
pamatuje na možnost prodeje dobropisů,
neboť není vyloučen případ, že vlastník
domu právě skončil velké práce opravné,
nemá právě potřeby jiné práce podnikati,
ale zadlužil se. Bude mu možno opařiti
si prodejem cenných papírů peníze a za-
platiti nejtíživější dluhy. Jiný vlastník do-
mu jest eventuelně tak vyčerpán a za-
dlužen, že nemůže ani úvěru sehnati. Ten-
to prodejem dopropisů si opatří peníze,
za které podnikne opravné práce.
Jelikož berní správy mohou provésti
súčtování do šesti měsíců, znamená to, že
státní pokladna bude zatížena pracemi,
které eventuelně již letos budou podnik-
nuty až v r. 1938, kdy se již ve výnosu
daní objeví blahodárný účinek provádě-
ných prací na příjmech státu.
V § 6 stanoví povinnost státu platiti
úrok, kdyby berní správa ani ve lhůtách
tak bohatě vyměřených neprovedla žá-
dané dobropisy na daňovém kontu po-
platníka.
Podle jiných zákonů této doby (sta-
vební ruch) a s přihlédnutím ke mnoha-
milionovým škodám, které ochranou ná-
jemní byly vlastníkům domů způsobeny,
stanoví se v tomto návrhu zákona osvo-
bození od daní, dávek a poplatků pro
všechny práce spojené s prováděním to-
hoto zákona, neboť nemělo by smyslu
jednou rukou něco dávati a druhou bráti.
Platnost zákona stanovíme od 1. ledna
1936, neboť bude se shodovati s kalen-
dářním obdobím, na které se předpisuje
daň činžovní.
Konec platnosti zákona není stanoven,
jelikož jest tento zákon již svou podstatou
vázán na zákon o ochraně nájemníků a
s ním též zanikne nárok vlastníků domů
na dobropisy.
Přijde-li snad někdo později s požadav-
kem, aby mu byl dobropis proúčtován,
bude to jen finančním úřadům vítané a
proto jsme konec platnosti zákona nena-
vrhli.
Po stránce formální budiž tento návrh přikázán výboru iniciativnímu,
sociálně-politickému a rozpočtovému.
V Praze dne 15. června 1936.
Dubický, Coufal, Lichner,
Beran, Stunda, Hrubý, Mrskošová, dr Dufek, Děvečka, Slíva, Martinásek, Haupt,
Pozdílek, Csomor, Rybárik, Křemen, Čuřík, Ursíny, dr Suchý, Zajíc, Bistřický,
Mašata, Chloupek.