Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 3. zasedání.
483.
Návrh
poslanců Vojtěcha Holečka, Rudolfa Gajdy a Jana Sedláčka
na vydání zákona o státním zaopatření a odškodnění legionářských Invalidů a po-
zůstalých po padlých a zemřelých legionářích.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne ............
o státním zaopatření a odškodnění legionářských invalidů a pozůstalých po
padlých a zemřelých legionářích.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
Zaopatření státní případně odškodnění
podle tohoto zákona přísluší legionářským
invalidům, vdovám, sirotkům a rodičům
padlých nebo zemřelých bojovníků za o-
svobození Československa a vdovám a
sirotkům po legionářských invalidech.
§ 2.
1. Legionářským invalidou je každý zá-
konem uznaný bývalý československý le-
gionář, ať občan Československé republi-
ky nebo jiného státu, který ve světové
válce utrpěl buď fysickou nebo duchovní
či jinou takovou újmu na svém zdraví, že
2
pozbyl nejméně 20% způsobilosti k přimě-
řenému občanskému povolám.
2. Vdovou po padlém nebo zemřelém le-
gionáři je každá manželka legionáře, pad-
lého nebo zemřelého v boji nebo násled-
kem bojů za osvobození Československa
v době světové války nebo zemřelého ces-
tou z ní do vlasti anebo po tomto návra-
tu zemřelého následkem válečných útrap
do konce roku 1925, jen pokud se znova
neprovdala.
3. Družku padlého nebo zemřelého le-
gionáře jest posuzovat jako vdovu ve
smyslu odst. 2, § 2 tohoto zákona, proká-
že-li, že byla odkázána výživou na své-
ho drahá, že je matkou aspoň jednoho je-
ho dítěte a že je neprovdána,
4.. Sirotkem po. legionáři padlém nebo
zemřelém ve smyslu odst. 2, § 2 tohoto
zákona je každé jeho dítě manželské ne-
bo nemanželské až do 18 let svého věku
a studuje-li, nejvýše do 24. roku svého
věku. Sirotek je buď úplný (nemá-li rodi-
čů vůbec), anebo, polosirotek (žije-li jeho
matka a pečuje o něj). Za úplného sirot-
ka je považovati i dítě matkou opuštěné.
5. Rodičem, majícím nárok podle toho-
to zákona, je zákonný otec a matka, ať
manželská nebo nemanželská, vlastní a
nevlastní, padlého nebo zemřelého legio-
náře, ve smyslu odst. 2, § 2 a to buď je-
den nebo oba, prokáží-li nemajetnost a
skutečnost, že byli výživou aspoň z části
odkázáni na výdělek svého syna.
6. Vdovou po legionářském invalidovi
je jeho zákonitá manželka, matka alespoň
jednoho jeho dítěte, byl-li sňatek uzavřen
do konce roku 1930 a pokud se znovu ne-
provdala.
7. Sirotkem po legionářském invalidovi
je každé jeho dítě až do dokonaného 18.
roku věku svého, studuje-li, nejvýše do
24. roku. Rozeznává se polosirotek a ú-
plný sirotek obdobně jako v odst. 4 toho-
to paragrafu.
§ 3.
Všichni legionářští poškozenci, jak jsou
výše vyznačeni, zaopatřují a odškodňují
se pouze podle tohoto zákona a zaopatře-
ní a odškodnění jich podle dřívějších růz-
3
ných zákonů se tímto zákonem ruší. Pro-
vedením tohoto zákona pověřuje se mini-
sterstvo národní obrany, Kancelář čsl. le-
gií v Praze.
§ 4.
Peněžité odškodnění stanoví se takto:
a) pro legionářské invalidy:
|
měs. |
||||
|
od 20% poškození do 29% na Kč |
250. - |
|||
|
» 30% |
» |
» 39% » » |
350. - |
|
|
» 40% |
» |
» 49% |
» |
450. - |
|
» 50% |
» |
» 59% |
» |
550. - |
|
» 60% |
» |
» 74% |
» |
700. - |
|
» 75% |
» |
» 84% |
» |
800. - |
|
» 85% |
» |
» 89% |
» |
900. - |
|
» 90% |
» |
»100% |
» |
1000. - |
1. slepcům a bezmocným, na pomoc o-
soby druhé odkázaným invalidům zvyšu-
je se důchod o 50%;
2. všem důchodcům přísluší 10% zvý-
šení důchodu na manželku, není-li výdě-
lečně činná a na každé nezaopatřené dítě
do 18 případně 24 let jeho věku, jak je
o dětech stanoveno v § 2 tohoto zákona;
3. má-li důchodce z jiných pramenů ry-
zí roční příjem nad Kč 36. 000. -, pozbý-
vá nároků na důchod a tohoto nabývá bez
dalšího opatření znovu, prokáže-li, že je-
ho ryzí příjem klesl opět pod tuto hrani-
ci, která je rozhodnou a konečnou pro ná-
rok na tento důchod vůbec. Převyšuje-li
součet ryzího příjmu a vlastního invalido-
va důchodu jinak mu podle tohoto zákona
příslušejícího částku Kč 36. 000. -, krátí se
příslušející mu důchod o částku tuto hra-
nici převyšující. Příplatek na manželku a
děti se do této hranice nepřipočítává a ne-
může býti krácen;
b) pro vdovy po padlých a zemřelých
legionářích, jak jsou vyznačeny v § 2, odst.
2 a 3:
1. bezdětným asi dítětem přísluší dů-
chod Kč 250. - měsíčně až do dovršení
55. roku věku, načež se zvýší o Kč 50. -
měsíčně;
2. důchod vdovský Kč 250. - je základ-
ní a na každé další dítě zvyšuje se o Kč
100. - měsíčně do dovršení věku, jako je
všude jinde v zákoně uvedeno;
4
3. hranice ryzího příjmu stanoví se na
Kč 18. 000. - ročně a důchod se krátí o
částku tuto hranici převyšující, avšak dů-
chod polosirotků zůstává nedotčen;
c) pro úplné sirotky po padlých a ze-
mřelých legionářích a po legionářských
invalidech:
1. měsíční důchod činí Kč 300. -,
2. základní důchod zvyšuje se o Kč
100. - měsíčně, když sirotek studuje, ne-
bo je stižen takovou chorobou, která vy-
žaduje ošetřování osobou druhou,
d) rodičům, jak jsou vyznačeni v § 2,
odst. 5 zákona, přísluší každému, otci i
matce, důchod po Kč 150. - měsíčně, pro-
káží-li, že jejich ryzí roční příjem nepře-
sahuje hranici Kč 9. 000. -, jinak se krátí
o částku, která tento příjem převyšuje;
žijí-li oba rodičové, mající nárok na dů-
chod, ve společné domácnosti, snižuje se
hranice příjmu na Kč 6. 000. - pro každé-
ho, takže společný příjem nesmí přesaho-
vati Kč 12. 000 ročně;
e) vdovám po legionářských invalidech
a polosirotkům přísluší nárok na důchod
stejně a ve stejné výši, jako vdovám a po-
losirotkům po padlých a zemřelých legio-
nářích.
§ 5.
Osobám, jsoucím ve státní a veřejné
službě a pensistům, jejichž ryzí příjem
roční přesahuje Kč 18. 000. -, ale nedosa-
huje částky Kč 36. 000. - ročně u invalidů,
Kč 9. 000. - a 18. 000. - u vdov a Kč
6. 000. - a 12. 000. - u rodičů, snižují se
uvedené odškodňující důchody na polo-
vinu stanovené výše. Při příjmech nižších
vyplácejí se jim důchody celé. Příplatky
na manželky a děti nepříslušejí tomu dů-
chodci, který takové příplatky dostává
z jiného titulu svých příjmů.
§ 6.
Důchody vyplácené podle tohoto záko-
na nepodléhají nijakému zdanění a jsou
nejvýše jednou čtvrtinou zabavitelny na
plnění závazků vůči státní správě anebo
se souhlasem důchodce na plnění závazků
jiných. Důchody jsou stanoveny pevně a
5
nemohou býti z jakýchkoli důvodů snižo-
vány ani zkracovány.
Veškeré žádosti a písemnosti souvise-
jící jakkoli s tímto zákonem jsou kolku
prosty.
§ 7.
Lékařské a nemocniční ošetřování ran
a neduhů legionářských invalidů, vznik-
lých službou válečnou, hradí stát z vlast-
ních prostředků. Také opatřování a udr-
žování náhradních údů (prothes), vozíků,
holí, specielní obuvi a všech jiných nu-
tných specielních součástek výzbroje a
výstroje invalidní hradí státní pokladna
bez ohledu na výši příjmu invalidy a bez
ohledu, pobírá-li důchod nebo nikoli.
§ 8.
1. Pobírá-li osoba, spadající pod tento
zákon, podle dřívějších zákonů důchod,
rentu nebo odškodnění vyšší než je zde
uvedeno, zůstanou její vyšší nároky ne-
ztenčeně zachovány.
2. Invalidé, pokud jimi byli uznáni již
podle dřívějších na ně se vztahujících zá-
konů, přejímají se do působnosti tohoto
zákona bez lékařské prohlídky se stejným
procentem pracovní nebo vojenské ne-
způsobilosti, jaké měli v době schválení
tohoto zákona.
§ 9.
Přihlásiti se o důchod resp. odškodnění
podle tohoto zákona jest možno kdykoliv
počínajíc dnem vyhlášení.
§ 10.
1. Zhorší-li se zdravotní stav invalidy
následkem válečné invalidity kdykoli bě-
hem lhůty, stanovené v § 9 tohoto zákona
nebo po nové lhůtě, povoluje se mu bez
omezení lékařská prohlídka nová a výše
procent nezpůsobilosti stanoví se mu na
podkladě výsledku této prohlídky.
2. Ke konečnému stanovení výše pro-
cent pracovní nezpůsobilosti pro případ,
že vyšetřujícím lékařem stanovené pro-
cento připadá invalidovi nízkým, zřizuje
se při ministerstvu národní obrany (Kan-
celáři čsl. legií v Praze) odvolací komise,
6
sestávající z vyšetřujícího lékaře, po jed-
nom zástupci ministerstva financí a mini-
sterstva národní obrany a ze dvou zástup-
ců Svazu invalidů čsl. legií v Praze. Ko-
mise sejde se nejméně jednou za dva mě-
síce a z jejího rozhodnutí není odvolání.
Přísluší jí také rozhodovati s konečnou
platností o stížnostech všech osob zaopa-
třených podle tohoto zákona, pokud naří-
kají nepřiznání nebo nedostatečné přizná-
ní zákonných požitků.
§ 11.
Kapitalisace důchodů nebo jejich výkup
či odstup za odškodné jsou nepřípustný.
§ 12.
Po zemřelém důchodci bude vyplaceno
pohřebné ve výši tříměsíčního důchodu
pozůstalým, případně tomu, kdo pohřeb
vypraví.
§ 13.
Zákonitá přednostní práva legionářská
a invalidní nynější i budoucí zůstávají
tímto zákonem nedotčena.
§ 14.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem
vyhlášení. Prováděcí nařízení vydá k ně-
mu ministerstvo národní obrany po do-
hodě s ministerstvem financí a minister-
stvem sociální péče nejpozději do 3 měsí-
ců ode dne vyhlášení zákona.
Důvodová zpráva.
Bývalí českoslovenští legionáři mají
prokazatelně a uznaně nespornou přední
zásluhu o znovunabytí politické a hospo-
dářské samostatnosti Československa.
Nejvyšší služby, služby válečné, proka-
zovali své vlasti v dohodových armádách
a po jejich boka v armádách vlastních po
dobu i několika let ještě před vytvořením
československé republiky, právě jen za
tímto účelem, bez úředního příkazu nebo
donucení, výhradně z vlastní vůle, ne-
zištně a dobrovolně. Toto jejich dobrovol-
né odhodlání k nejvyšší službě tehdy ještě
právně neexistujícímu státu nebylo dosud
náležitě oceněno o zhodnoceno.
Morální cena oné dobrovolné služby re-
publice vynikne nejlépe tímto porovná-
ním: všech vojensky organisovaných
osob dobrovolně bojujících za samostat-
nost a nezávislost Československa ve
světové válce bylo necelých 90. 000. Menší
část tvořili krajané, usedlí v jednotlivých
státech dohodových a příslušníci států ji-
ných než Rakousko-Uherska, převážnou
7
většinu, okrouhle 85. 000 osob, zajatci
z armády rakousko-uherské. Protože za-
jatců - Cechů a Slováků - bylo v doho-
dových státech, hlavně v Rusku a Itálii
přes 400. 000 osob a do legií vstoupilo pou-
ze 20 nejvýše 25 % všech v úvahu přichá-
zejících válečných zajatců, tedy teprve
každý čtvrtý až pátý z nich dobrovolně
a bez výhrad zrušiv vojenskou přísahu,
složenou Rakousko-Uhersku, přihlásil se
k našemu vojsku revolučnímu, vydávaje
tak v nebezpečí nejen svůj život a své
zdraví, ale i svoji osobní svobodu, neboť
nebylo a nemohlo býti tehdy ani zdaleka
jisto, s jakým výsledkem revoluce skončí.
Část zajatců vstoupila do legií a bojo-
vala v nich již více méně invalidních buď
z bojů v armádě rakousko-uherské nebo
následkem válečného zajetí. Tento jejich
příkladný čin národní obětavosti nebyl
dosud; nijak zákonem vyzvednut ani zhod-
nocen. Jejich obětavost vystupuje tím ví-
ce do popředí, když se uváží, že statisíce
zdravých a plně vojenské služby schop-
ných českých a slovenských zajatců do
dobrovolnické československé armády
nevstoupilo, dávajíce přednost bezpečněj-
šímu životu v zajetí a zůstávajíce věrni
složené vojenské přísaze i správně po
svém způsobu předpokládajíce, že dřívěj-
ším návratem ze zajetí do vlasti budou
míti i lepší a větší možnost znovu se exi-
stenčně uplatniti V tomto svém předpo-
kladu se skutečně také nezklamali,
neboť
se domů vrátili i o více než dva roky dří-
ve než Legionáři, zejména dobrovolníci
z Ruska a Sibiře, kteří tvořili převážnou
většinu, všech, legií.
I když se přehlédnou všechny zásluhy
legionářů o naši samostatnost i skuteč-
nost, že služby vlasti konali dobrovolně,
je nespravedlivé zaopatřovati jejich inva-
lidy a pozůstalé stejným odškodněním,
jako válečné poškozence z rakousko-uher-
ské armády už jenom proto, že možnost
legionářů vrátiti se do občanského života
a povolání byla jim službou v legiích znač-
né ztížena, ba možno tvrditi znemožněna,
zejména legionářům z Ruska, kteří ještě
po dobu dvou, roků po státním převratu
byli nuceni bojovati na Sibiři a když se
vrátili do republiky, byla většina míst u
státu i soukromých již obsazena a pro in-
validy téměř uzavřena.
Invalidních legionářů bylo asi 10%
z celkového počtu legionářů. Od návratu
do vlasti jich mnoho zemřelo a část jich
spáchalo sebevraždu, takže možno před-
pokládati jejich konečný součet 8. 000, nej-
výše 9. 000 osob. Přesné statistiky není,
neboť ministerstvo sociální péče resp,
zemské úřady pro péči o válečné poško-
zence, do jejichž péče byli legionářští in-
validé z více než 90% svébo počtu pře-
dáni ministerstvem národní obrany, zařa-
dily je mezi ostatní válečné poškozence
a jejich statistiku odděleně nevedou.
Část legionářů z různých příčin, v ne-
poslední řadě ze skromnosti, aby nezatě-
žovali státní pokladnu anebo u kterých
zdravotní následky válečných útrap pro-
jevily se později, buď včas nepřihlásila
svůj nárok na odškodnění nebo už k tomu
zákonné možnosti nebylo. Proto je spra-
vedlivé umožniti jim tuto přihlášku, jak
návrh v § 9 stanoví. Ale ani pak nepře-
kročí počet všech v úvahu přicházejících
legionářských invalidů souhrn 10. 000 osob.
Počet vdov a sirotků po padlých a
zemřelých legionářích je relativně velmi
malý. Jednak část vdov zemřela, jednak
se provdaly a značná část padlých legio-
nářů byla svobodna. Sirotci většinou pře-
kročili jíž pro nárok rozhodnou věkovou
hranici.
Také počet předků (rodičů), v úvahu po-
dle navrhovaného zákona přicházejících,
je nepatrný.
Je jistě se stanoviska sociálního nejvýše
spravedlivý požadavek, aby vdovy po
legionářských invalidech byly odškodně-
ny stejně, jako jejich, děti. Dřívější usta-
novení, že vdově a sirotkům po invalido-
vi přísluší nárok na odškodněni jen v pří-
padě, když sňatek byl uzavřen před jeho
demobilisací, nutno pozměniti a lhůtu k u-
zavření sňatku a nároku zvýšiti, aby nové
ustanovení lidsky odpovídalo vseta před-
pokladům občanského a rodinného života.
Ve většině případů trvala
demobilisace
u legionářských, invalidů 3- měsíce ode dne
návratu do vlasti. Je to jistě lhůta krátká
k uzavření slušného a trvalého sňatku,
zvláště když po návratu čekaly legionáře
8
mnohé jiné, hlavně existenční starosti.
A nemůže býti úmyslem zákonodárců tre-
stati rodiny těch invalidů, kteří oženili se
teprve, když získali nějakou oporu hospo-
dářskou pro budoucí rodinu, a podporovati
jiné, kteří třeba bez ohledu na takovou
oporu včas podle zákona se oženili.
Návrh zákona je snesitelným kompro-
misem mezi vrcholnými požadavky le-
gionářů-invalidů, vdov, předků a sirotků
legionářských a únosností státní poklad-
ny. Dosavadní zákony č. 142/20 a 76/22
neúměrně a nespravedlivě legionářské
válečné poškozence roztřiďují a odškod-
ňují. Do praktického provádění zákonů,
zejména lepšího zákona vojenského čís.
76/22 bylo a je mnoho oprávněných stíž-
ností a celá řada případů, poškozenými
osobami naříkaných, musila býti řešena
Nejvyšším správním soudem. Prakticky
není podle zákona č. 76 možno odvolati
se z lékařských a právních rozhodnutí
k odvolací komisi, kdežto podle zákona
č. 142 to možné jest. Jeden zákon hodnotí
nezpůsobilost k přiměřenému občanské-
mu povolání, kterou oceňuje stejně při ja-
kékoli nezpůsobnosti a stanoví odškod-
nění podle výše služebních vojenských
(válečných) let, druhý oceňuje invaliditu
podle výše percentuelní nezpůsobilosti a
neschopnosti k přiměřenému občanskému
povolání a odškodnění stanoví odstupňo-
vaně podle výše invalidity. Zákon čís.
142/20 byl několikráte novelisován, ale
k specielním požadavkům legionářských
poškozenou nebraly tyto opravy a doplň-
ky nijakého zřetele.
Vrcholným požadavkem Svazu invalidů
čsl. legií, který je mluvčím a zastupuje
jako jediná organisace legionářské poško-
zence v návrhu zákona uvedené, je úplné
zrovnoprávnění všech legionářských vá-
lečných poškozenců. To by bylo možno
provésti krátce novelisací jednak zákona
č. 76/22 změnou § 81 v tom smyslu, že
nárok přísluší všem legionářům, kteří
službou válečnou pozbyli nejméně 20%
způsobilosti k občanskému povolání, jed-
nak současným doplňkem zákona čís.
142/20, že ustanovení zákona netýkají se
válečných poškozenců legionářských. Pro-
tože část legionářských invalidů dožaduje
se právem odčinění úsporných opatření
je postihujících zákonem č. 204/32 a vlád.
nařízením č. 252/33, bylo by nutno nove-
lisovati i tato nařízení.
Podepsaní navrhovatelé uváživše vše-
chny okolnosti, jichž uvážení je v dneš-
ních těžkých dobách nutné, jako: vojen-
ské úkoly státu k jeho ochraně a obraně,
všeobecně těžká krise hospodářská a so-
ciální a podobně, uvažujíce o naléhavých
požadavcích legionářských poškozenců,
došli k přesvědčení, že těmto požadav-
kům je nutno a možno bez značnějšího za-
tížení státní pokladny vyhověti zcela no-
vým, jednotným zákonem, který všem
požadavkům Svazu invalidů čsl. legií o-
mezeně vyhovuje při dostatečném šetření
státních financí.
Návrh vychází ze zásady, že rozvrst-
vení legionářských poškozenců tak, jak
dosud právně trvá, není spravedlivé a že
je povinností státu, značné nesrovnalosti
v sociálním zabezpečení prvních vojáků
republiky, když už z důvodů fiskálních
nemůže je zcela odstraniti, alespoň zmír-
niti a těžké hospodářské době je přizpů-
sobiti. Že zodpovědným činitelům nemůže
býti lhostejno, jestli válkou poškození le-
gionáři a jejich rodiny živoří a hladoví ve
státě, který bez jejich příkladné dobro-
volné obětavosti nebyl by své samostat-
nosti dosáhl.
Honorování válečného poškození u in-
validů hodnotí se podle jeho výše průměr-
ným základem na 10% poškození váleč-
ného 100 Kč měsíčního důchodu. Výše
válečného poškození byla podle platných
směrnic u dekretovaných invalidních le-
gionářů častými lékařskými prohlídkami
již stanovena, takže nebude třeba při uzá-
konění tohoto návrhu lékařských prohlí-
dek nových a důchodci mohou býti cestou
administrativní převzati do nového za-
opatření bez zvláštních přihlášek. Nede-
kretovaným ponechává se lhůta dvou let
od vyhlášení zákona jako lhůta konečná
k přihlášce a uplatnění nároku.
Obdobně je tomu s přihláškami ostat-
ních poškozenců. Návrh ponechává dů-
chodcům právo žádati o novou prohlídku,
když se jejich zdravotní stav zhorší a od-
volati se k revisní komisi, domnívají-li se,
že jsou poškozeni nálezem lékařským ne-
9
bo administrativním rozhodnutím. Složení
komise je obdobné jako složení odvolacích
komisí při zemských úřadech pro péči
o válečné poškozence a organisace legio-
nářských poškozenců má v ní plnoprávní
zastoupení. Rozhodnutí komise nemohou
býti naříkána.
Nároky na důchody jsou omezeny pří-
slušnými hranicemi ryzího celkového dů-
chodu, které jsou přesně pro každou ka-
tegorii důchodců vymezeny. Pro státní a
veřejné zaměstnance a pensisty jsou tyto
hranice stanoveny nižší a nároky jsou
omezeny.
Aby nebyli poškozeni ti důchodci, kteří
mají podle dosud platných zákonů zaopa-
tření a odškodnění vyšší, než by jim při-
padlo podle tohoto návrhu, pamatuje na
ně návrh zvláštním ustanovením, podle
kterého dostalo by se jim vyrovnávacích
příplatků k stanoveným důchodům až do
výše jejich požitků posavadních.
Je jistě krajně spravedlivé ustanovení,
aby náklady s léčením válečných neduhů
a náklady na náhradní údy (prothesy) a
výzbroj invalidní včetně oprav, nesl stát
z vlastních prostředků v každém případě,
tedy i když poškozenec je vyloučen z ná-
roku na důchod pro překročení příjmové
hranice.
Náklady s tímto zákonem spojené byly
by ze značné části uhrazeny dosavadními
náklady na zaopatření legionářských po-
škozenců státem poskytovanými. Zvýšení
nákladů není nám možno ani přibližně
uvésti a je možno je zjistiti urychleným
šetřením jednak u ministerstva národní
obrany (Kancelář čsl. legií) a u minister-
stva sociální péče.
Zvýšený náklad nebude vzhledem k ne-
velkému počtu osob v úvahu přicházejí-
cích tak veliký, aby mohl jakkoli ohroziti
únosnost fiskálních možností státu. Celko-
vý náklad bude každoročně klesati přiro-
zeným úbytkem důchodců, takže během
třiceti let zmizí ze státního rozpočtu tato
položka vůbec. Pro počátek účinnosti zá-
kona lze jej odhadnouti na cca 30 mil. Kč.
Ohrada tohoto nákladu může býti pro-
vedena z výtěžku zrušení daňových. vý-
hod poskytovaných výdělkovým a hospo-
dářským společenstvům, jmenovaným
v § 75 zákona o přímých daních.
Návrh, který jen velmi střízlivě a nízko
hodnotí zásluhy legionářů válkou poško-
zených, kteří byli, jsou a vždycky zůsta-
nou věrnými pilíři republiky a v případě
potřeby jsou ochotni dáti na záchranu re-
publiky všechny své zbylé síly, nedává
jim ani zdaleka takového odškodnění, ja-
ké svým věrným bojovníkům ze světové
války dávají dohodové státy.
Přijetím návrhu bude značně podepře-
na brannost národa, tolik propagovaná a
nutná, neboť se tím veřejně ukáže ochota
státu, nezapomínati obětí nejvyšších -
obětí války.
V P r a z e dne 27. května 1936.
Holeček, Gajda, Jan Sedláček,
Ježek, dr Branžovský, Inž. Schwarz, Trnka, dr Dominik, Zvoniček, Ivák, dr No-
votný, dr Domin, Smetánka, dr Rašin, Knebort, Kut, dr inž. Toušek, dr Fencik,
inž. Protuš, Chmelík, Špaček, dr Štůla.