Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 3. zasedání.
467.
Návrh
poslanců R. Kleina, Stejskala, Petra a Macouna
na vydáni zákona o obchodních cestujících, zástupcích nebo jednatelích a jiných
osobách v podobném postaveni.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne ............
o obchodních cestujících, zástupcích nebo jednatelích a jiných osobách v podobném
postavení.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Na které osoby se vztahuje zákon.
§ 1.
(1) Ustanovení tohoto zákona se vzta-
hují na osoby, které jménem a na účet
jednoho nebo několika podnikatelů zpro-
středkují nebo ujednávají obchody nebo
smlouvy jakéhokoliv druhu, zvláště pro-
dej nebo nákup zboží, pojistné smlouvy,
předplácení časopisů a jiných publikací,
inserci a reklamu jakéhokoliv druhu,
půjčování reklam a filmů anebo získávají
zákazníky, zejména pro bankovní závody,
informační kanceláře a podobné podniky
a tuto činnost vykonávají za plat. Platem
se rozumí jak pevné peněžité služné, tak
2
i jiné požitky, jako provise, podíl na zisku,
zvláštní odměna a jiné peněžité nebo na-
turální požitky.
(2) Ustanovení tohoto zákona se nevzta-
hují na osoby, které činnost uvedenou
v odstavci 1 vykonávají jen výjimečně ne-
bo přechodně nebo i jen jako vedlejší za-
městnání nebo příležitostně a na zpro-
středkovatele koupí a prodejů nemovitostí.
Nevztahují se ani na zástupce, kteří čin-
nost tuto nevykonávají sami, nýbrž pod-
zástupci jimi k tomu zřízenými.
Povaha poměru.
§ 2.
(1) Osoby, na které se podle § 1 tento
zákon vztahuje, jsou v každém směru za-
městnanci podle zákona ze dne 11. čer-
vence 1934, č. 154 Sb. z. a n. o pracovním
poměru soukromých úředníků, obchod-
ních pomocníků a jiných zaměstnanců
v podobném postavení (zákona o soukro-
mých zaměstnancích), i kdyby nevyko-
návaly svou činnost na základě smlouvy
o práci.
(2) Pokud tento zákon neustanovuje ji-
nak, platí o obchodních cestujících, zá-
stupcích a jednatelích a jiných zaměst-
nancích v podobném postavení, na něž se
tento zákon vztahuje, ustanovení záko-
na č. 154/1934 Sb. z. a n.
(3) Pro obchodní cestující, zástupce a
jednatele a jiné zaměstnance v podobném
postavení, na něž se tento zákon vztahu-
je, platí zejména ustanovení zákona ze
dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o zá-
vodních výborech, zákona ze dne 9. října
1924, č. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměst-
nanců pro případ nemoci, invalidity a
stáří ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z.
a n. a vládních nařízení č. 112/1934 Sb. z.
a n. a č. 143/1934 Sb. z. a n., zákona ze
dne 31. března 1925, č. 61 Sb. z. a n. o za-
chování pracovních (služebních) poměrů
po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služeb-
ních), ustanovení §§ 28-45 zákona ze dne
15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o pří-
mých daních, zákona ze dne 21. února
1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění
soukromých zaměstnanců ve vyšších
službách ve znění novel ze dne 22. října
3
1929, č. 162 Sb. z. a n. (vládní vyhláška
ze dne 5. února 1930, č. 15 Sb. z. a n. ), ze
dne 14. července 1931, č. 125 Sb. z. a n.,
ze dne 22. prosince 1933, č. 252 Sb. z. a n.,
a ze dne 21. června 1934, č. 117 Sb. z. a n.,
ustanovení zákona ze dne 1. června 1932,
č. 99 Sb. z. a n., o odškodnění nemocí z po-
volání, zákon ze dne 1. července 1926, č.
117 Sb. z. a n., jímž se zachovávají pro
pensijní pojištěnce a pro členy báňských
bratrských pokladen v platnosti některá
ustanovení právních předpisů o nemocen-
ském pojištění. Zákon ze dne 13. března
1928, č. 39 Sb. z. a n. o ochraně domácího
trhu práce.
Provise a jiné podobné odměny.
§ 3.
(1) Bylo-li umluveno, že zaměstnanec (§§
1 a 2) obdrží za svou činnost provisi nebo
jinou podobnou odměnu, přísluší mu vždy
nejméně provise nebo odměna obvyklá
v odvětví, v němž je činný, v místě pod-
niku, pro který je činný, a není-li takové
zvyklosti, provise nebo odměna přimě-
řená.
(2) Zaměstnanec nabude práva na pro-
visi neb jinou podobnou odměnu při pro-
dejích, dodávkách a pracích, jakmile za-
kázka byla podnikatelem bez závažných
námitek přijata. Podnikatel jest povinen
zaměstnanci námitky včas oznámiti. Ná-
mitky jsou závažné, opírají - li se o důležité
důvody osoby s druhé smluvní strany
nebo nebyla-li zakázka uzavřena za pod-
mínek zaměstnavatelem stanovených. Při
jiných obchodech nebo smlouvách nabude
zaměstnanec práva na provisi nebo jinou
podobnou odměnu, jakmile byly uzavře-
ny; při smlouvách pojistných jakmile byla
příslušná prémie zapravena.
(3) Provise nebo jiné podobné odměny
jsou splatné a zúčtují se, není-li jinak u-
jednáno, koncem každého kalendářního
čtvrtletí a to písemným vyúčtováním. Při
zúčtování v období delším než jeden mě-
síc jest zaměstnanci poskytnouti přimě-
řené měsíční zálohy až do výše získané
provise. Ve vyúčtování jest zaměstnanci
4
oznámiti veškeré zakázky uplynulého ob-
dobí.
(4) Náleží-li provise neb jiná podobná
odměna ze smluv sjednaných s postup-
ným plněním, je tato po skončení zaměst-
naneckého poměru splatná po každém
plnění vždy v kalendářních lhůtách čtvrt-
letních.
(5) Zaměstnanci přísluší provise nebo
jiná podobná odměna také z obchodů ne-
bo smluv, které byly za jeho zaměstna-
neckého poměru ujednány bez jeho přímé
součinnosti v obvodě jemu vyhrazeném,
nebo mezi zákazníky jemu přidělenými
anebo jím nově získanými a podnikate-
lem. Za zákazníka zaměstnancem podni-
kateli nově získaného neplatí zákazník,
se kterým podnikatel v době jednoho roku
před nastoupením zaměstnance uzavřel
aspoň jeden obchod nebo smlouvu.
§ 4.
(1) Trval-li zaměstnanecký poměr aspoň
šest měsíců, jest po jeho zrušení podni-
katel nebo jeho právní nástupce povinen
zaplatiti zaměstnanci polovinu provise
nebo jiné podobné odměny z obchodů
ujednaných podnikatelem v době jednoho
roku ode dne zrušení zaměstnaneckého po-
měru se zákazníky zaměstnancem nově
získanými (§ 3, odst. 5). Trval-li zaměstna-
necký poměr déle než pět roků, přísluší
zaměstnanci polovina této provise nebo
jiné podobné odměny z obchodů ujedna-
ných podnikatelem v době dvou roků ode
dne zrušení zaměstnaneckého poměru.
(2) Provise podle odstavce 1 musí býti
zaměstnanci zaplacena i tehdy, když byl
zaměstnanecký poměr předčasně zrušen
z důvodů §§ 32. 33 a 34, bodu 2, 3 a 5
zákona číslo 154/1934 Sb. z. a n.
Náhrada hotových výdajů.
§ 5.
(1) Podnikatel je povinen nahraditi za-
městnanci všechny hotové výdaje jakého-
koliv druhu, obzvláště výdaje za poštov-
né, telegramy, telefonické rozhovory, do-
pravu nebo pojištění vzorků, cestovní vý-
daje a jiné nutné výdaje, spojené s čin-
5
ností zaměstnance pro podnikatele. Byla-
li ujednána náhrada za ně paušální část-
kou (diety), nesmí tato býti nižší, než jest
obvyklá pro odvětví, v němž jest zaměst-
nanec činný, v místě podniku, pro který
je činný. Musí-li zaměstnanec bydlící ne-
bo činný mimo místo podniku dojížděti do
tohoto místa na příkaz podnikatelův, pří-
sluší mu náhrada všech výdajů s tím spo-
jených, po případě ujednaná paušální
částka (diety).
(2) Neplatná jest úmluva, že náhrada za
výdaje uvedené v odstavci 1 je zahrnuta
v platu a že zaměstnanec ji nemůže vedle
platu požadovati.
(3) Zaměstnanec jest oprávněn žádati
přiměřenou zálohu na výdaje a diety uve-
dené v odstavci 1; podnikatel odpovídá
zaměstnanci za škodu vzniklou tím, že
tento neobdržel včas požadované zálohy.
Vrácení časových jízdenek.
§ 6.
(1) Zaměstnanec není povinen vrátiti
podnikateli při skončení zaměstnaneckého
poměru časové jízdenky na jakýkoliv do-
pravní prostředek, které mu byly k vý-
konu jeho činnosti podnikatelem zakou-
peny, jestliže uplynulo:
a) od vydání celoroční jízdenky více
než šest měsíců;
b) od vydání poloroční jízdenky více
než tři měsíce;
c) od vydání čtvrtletní jízdenky více
než jeden měsíc.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí přimě-
řeně, dal-li nebo zapůjčil-li podnikatel za-
městnanci peníze k zakoupení jízdenky.
(3) Musí-li zaměstnanec podle odstavce
1 a 2 časové jízdenky podnikateli vrátiti,
nemůže podnikatel žádati náhradu částek,
jež vynaložil na zakoupení jízdenek (odst.
1. ) ani vrácení peněz poskytnutých k je-
jich zakoupení (odst. 2. ).
Používání motorového vozidla.
§ 7.
(1) Zaměstnanec neodpovídá podnikateli
za škody vzniklé na motorovém vozidle
6
podnikatelem mu k výkonu jeho činnosti
půjčeném, ledaže způsobil škodu zůmysl-
ně nebo hrubou nedbalostí.
(2) Podnikatel je povinen, nehledíc k zá-
konnému pojištění úrazovému, dáti za-
městnance, který z jeho příkazu při vý-
konu své činnosti používá motorového
vozidla, pojistiti proti úrazu a invaliditě,
a to nejméně na pojistnou sumu, která se
rovná platu zaměstnancovu za pět let;
příslušná pojistka musí zníti ve prospěch
zaměstnancův anebo ve prospěch osoby
zaměstnancem určené a musí býti ode-
vzdána zaměstnanci nebo osobě jím
určené.
Vzorky a jiné pomůcky.
§ 8.
(1) Zaměstnanec je povinen při skončení
zaměstnaneckého poměru nebo na požá-
dání podnikatelovo vrátiti vzorky a jiné
podobné pomůcky, jako ceníky, seznamy
zákazníků a jiné seznamy, závěrečné a
objednací lístky a pod., pokud nebyly
činností zaměstnancovou spotřebovány;
při vrácení jest přihlédnouti k stavu
vzniklému jejich řádným opotřebením.
(2) Podnikatel není oprávněn žádati na
zaměstnanci úplatu za vzorky a jiné po-
dobné pomůcky, ani úplatu za jejich půjče-
ní nebo používání, ani náhradu za jejich
opotřebení.
Výše platu při překážkách v činnosti.
§ 9.
Nemůže-li zaměstnanec vykonávati
svou činnost pro překážky uvedené v §§
19-24 zákona č. 154/1934 Sb. z. a n.
(§ 16), řídí se výše platu, na nějž podrží
právo podle těchto ustanovení, průměrem
platu za poslední tři roky, a trval - li za-
městnanecký poměr kratší dobu, průmě-
rem platu za tuto dobu.
Výše platu za dovolené.
§ 10.
Výše platu příslušejícího zaměstnanci
za dovolené řídí se průměrem jeho platu
7
za poslední tři roky, a trval-li zaměstna-
necký poměr kratší dobu, průměrem pla-
tu za tuto dobu.
Jiné práce.
§ 11.
Za práce, ze kterých neplyne zaměst-
nanci ujednaný plat, přísluší mu přiměře-
ná úplata, jejíž výše se řídí dobou, po kte-
rou zaměstnanec konal tyto mimořádné
práce. Neplatná je úmluva o paušalování
této úplaty.
§ 12.
Jestliže byl zaměstnanci vyhrazen urči-
tý obvod anebo mu přiděleni určití zákaz-
níci anebo určitý druh zákazníků, nesmí
podnikatel pro tento obvod anebo tyto
zákazníky anebo tento druh zákazníků
pověřiti někoho jiného stejnou nebo po-
dobnou činností.
§ 13.
Neplatná jest úmluva, že zaměstnanec
jest zavázán nahraditi podnikateli zcela
nebo částečně újmu, již tento utrpí, proto-
že zákazník nesplnil zcela nebo částečně
zprostředkovaný nebo ujednaný obchod.
Výpověď.
§ 14.
V oborech, v nichž jest hlavní obrat
v určitém období (sezóně), nesmí býti za-
městnanecký poměr vypověděn žádnou
stranou tak, aby se končil přímo před
tímto obdobím anebo za něho, ledaže tu
jsou důležité důvody předčasného zrušení
pracovního poměru podle §§ 32-34 zá-
kona č. 154/1934 Sb. z. a n.
Nezměnitelnost ustanovení.
§ 15.
Ustanovení tohoto zákona nemohou
v neprospěch zaměstnancův býti smlou-
vou zkrácena ani zrušena.
8
Příslušnost pracovních soudů.
§ 16.
Rozhodovati spory ze zaměstnanec-
kých poměrů podle tohoto zákona jsou
příslušné soudy podle zákona ze dne 4.
července 1931, č. 131 Sb. z. a n., o soud-
nictví ve sporech z poměru pracovního,
služebního a učebního (o pracovních sou-
dech).
Přechodná a závěrečná ustanovení.
§ 17.
Ustanovení tohoto zákona, pokud jsou
pro zaměstnance příznivější, platí i pro
zaměstnanecké poměry, které trvají v den
účinnosti tohoto zákona.
§ 18.
Tento zákon provedou ministři spra-
vedlnosti, sociální péče, průmyslu, obcho-
du a živností, vnitra a financí v dohodě
se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Zaměstnání obchodních cestujících, zá-
stupců a jednatelů nabylo v poválečných
poměrech zcela Jiného charakteru, neboť
většina těchto osob dříve v postavení za
pevné služné byla novými poměry donu-
cena tento fixní poměr proměniti za po-
měr provisního zástupce. To vedlo k to-
mu, že takový zaměstnanec byl nucen na-
bídnouti práci současně vícero zaměst-
navatelům. Zákon ze dne 16. ledna 1910,
č. 20 ř. z., o obchodních pomocnících pa-
matoval na takové komplikovaně zaměst-
nání a pamatoval i na to, že odměna za
práci může býti také ve formě pouhé pro-
vise. Překvapilo tudíž, že naše vyšší
právní instance rozhodovaly zcela opačně
právě u těchto lidí, u nichž odvislost za-
městnání je větší než u kterékoliv jiné za-
městnanecké kategorie.
Pravidelným znakem odvislého pra-
covního poměru jest obvyklý příkaz za-
městnavatele navštěvovati určitá místa,
ba často i určité zákazníky, referovati
o výsledcích práce, která se děje pravi-
delně na základe předepsaných cen a
předložených vzorků. Jedinou pracovní
volností, kterou takový zaměstnanec
disponuje, jest umění akvisiční, které je
ale nejpřirozenější povahou zaměstnání
obchodního cestujícího, zástupce anebo
jednatele. Je pak přirozené, že obchodní
cestující musí svoji pracovní dobu využíti
tak, aby vyhověl časovým potřebám zá-
kazníka. Jestliže některé judikáty z to-
hoto zaměstnání vyvozovaly závěr sa-
mostatného podnikatele, pak třeba pozna-
menati, že taková rozhodnutí přešla úplně
skutečnost.
Judikatura nebyla vždy konstantní. Li-
šila se v rozhodování o daních, o pensij-
ním pojištění, v nemocenském pojištění a
pod.
Národní shromáždění zaměstnávalo se
několikráte pracovními poměry uvedené
9
kategorie a uznalo nutnost nějaké vhodné
úpravy. Tak na př. zákon o pensijním po-
jištění soukromých zaměstnanců ve vyš-
ších službách ze dne 21. února 1929, č. 26
Sb. z. a n. ve svém § 1, odst. 1, č. 5 vý-
slovně uvádí, že pojištěním povinny a
podle ustanovení tohoto zákona pojištěny
jsou osoby zaměstnané v republice če-
skoslovenské na základě smluvního slu-
žebního poměru jakožto cestující, zástup-
ci a jednatelé, i když jsou ustanoveny na
provisi.
Zákon ze dne 11. července 1934, č. 154
Sb. z. a n., p pracovním poměru soukro-
mých úředníků, obchodních pomocníků a
jiných zaměstnanců v podobném posta-
vení, tak zv. zákon o soukromých za-
městnancích ustanovuje v § 1, že zákon
platí pro pracovní poměr obchodních ce-
stujících, zástupců nebo jednatelů, pracu-
jících jménem a na účet svých zaměstna-
vatelů.
Tyto dva důležité zákony soukromo-
zaměstnanecké výslovně konstatují, že
existuje skupina zaměstnanců, která je
předmětem řešení předloženého návrhu,
že však vznikají spory, jakmile jde o
obsah smlouvy o práci v duchu platného
zákona občanského. Vysvětlili jsme, že
vzniklé omyly vyvěrají z neznalosti
zvláštní povahy práce a budiž znova
zvlášť připomenuto, že jde v každém pří-
padě o zaměstnance.
Parlamentní komise pro vypracování
zákona o soukromých zaměstnancích za-
městnávala se velmi obšírně a podrobně
látkou. Organisace obchodních cestujících
žádaly, aby v novém zákoně o soukro-
mých zaměstnancích byla zvláštní kapi-
tola, která by podle možnosti vyčerpala
všechny okolnosti, související s pracov-
ním poměrem tak, aby bylo naprosto jas-
no, že za určitých předpokladů jde o za-
městnané osoby, jimž třeba poskytnouti
veškeré ochrany, které požívají ostatní
soukromí zaměstnanci. Diskuse o této zá-
ležitosti vyzněla kladně v tom směru, že
se do zákona č. 154/1934 pojalo uvedené
ustanovení a že mimo to jak skupina
zaměstnavatelů, tak i skupina zaměstnan-
ců souhlasily s resolucí předloženou obě-
ma komorám N. S., kterou se vybízí vlá-
da, aby v nejkratší době předložila osno-
vu zákona o obchodních cestujících.
Vzhledem k tomu, že velký zákon o sou-
kromých zaměstnancích byl uskutečněn
jako návrh iniciativní, usnesl se parla-
mentní výbor pro otázky soukromých za-
městnanců pokusiti se o dohodu mezi-
organisační. K takové dohodě došlo a po-
depsaní předkládají poslanecké sněmovně
tento iniciativní návrh, odpovídající do-
hodě.
K jednotlivým ustanovením podotýká-
me:
Titul zákona.
Pokoušeli jsme se o ustálení nomenkla-
tury, neboť jde vlastně o zaměstnance na-
prosto stejných úkonů i charakteru práv-
ního, jemuž se však dávají různé tituly.
Po úřadě dospěli jsme k názoru, že je
třeba zachovati vztah k zákonům, ve kte-
rých se všechna tři označení objevují.
Jestliže název zákona mluví také o jiných
osobách v podobném postavení, pak je
toho třeba proto, aby se taxativním vy-
jmenováním osob nepoškodili ti zaměst-
nanci, jimž se dávají ještě jiné tituly, na
př. akvisitér pojišťovny, insertní agent a
pod.
K § 1:
Toto ustanovení přejímá jednak již ob-
sah zákona o soukromých zaměstnancích,
jednak jedině možnou bási právního po-
stavení. Kdo pracuje jménem a na účet
jednoho nebo několika podnikatelů, je za-
městnancem, neboť je vázán na všechny
rozkazy i cenové a jiného druhu a nemá
zejména volnost, aby samostatně určoval
cenu zboží, t. j. účtoval a tím samostat-
ně vydělával. Toto kriterium je dnes také
majetkem mezinárodním, neboť na růz-
ných sjezdech a konferencích bylo toto
kriterium označeno jako východisko ze
spletité situace. Také Mezinárodní úřad
práce v Ženevě sdílí tento názor. § 1 de-
finuje ve shodě se zákonem o soukromých
zaměstnancích pojem platu, k němuž také
náleží provise.
Odst. 2 § 1 naznačuje, že do zákona ne-
jsou pojaty osoby, které vykonávají prá-
ce jen výjimečně, nebo přechodně, nebo
i jen jako vedlejší zaměstnání, nebo pří;
ležitostně, dále zprostředkovatelé koupí a
10
prodeje nemovitostí. Rozsah zákona vy-
lučuje také ty zástupce, kteří používají
k. svým práčem tak zv. podzástupce. Z
toho plyne, že navrhovatelé velmi přísné
rozlišují osoby nesporně zaměstnané od
osob, které až dosud ztěžovaly jasný le-
gislativní výhled.
Řešiti právní postavení těchto samo-
statně pracujících jest úkolem buď zvlášt-
ního zákona, nebo nového obchodního zá-
kona.
K § 2.
Užíváme-li dikce, že osoby, označené
v § 1 odst. 1, jsou v každém směru za-
městnanci podle zákona 154/1934, pak ne-
jde nám o to, jak jsme již při výkladu k §
1 odst. 2 vyložili, vpašovati do zákona
osoby, nepatřící ke kruhům zaměstnanec-
kým. Toto uvádíme opětně a výslovně
proto, že eventuelní neexistence smlouvy
o práci mohla by sváděti k tomuto dojmu.
Toto znění je nutné proto, poněvadž ob-
čanský zákoník naprosto nedostačuje na
celou řadu nových zaměstnání a jsme
přesvědčeni, že nový občanský zákoník
uzná nutnost takových reforem, které od-
povídají vývoji doby. Je pak samozřej-
mé, že platí jinak pro dotyčné osoby zá-
kon o soukromých zaměstnancích. § 2
uvádí všechny ostatní zákony, které po-
dle dnešního právního stavu chrání za-
městnance a mají tudíž platit také pro za-
městnané obchodní cestující, zástupce a
jednatele.
K § 3.
Uvedli jsme, že provise je buď plat a-
nebo součást platu. Všeobecně přejímá-
me dikci §§. 11-14 zákona o soukromých
zaměstnancích a řešíme současně alespoň
část oprávněného, požadavku, Že nárok
na provisi nebo jinou podobnou odměnu
vzniká jakmile zakázka byla podnikate-
lem bez. závažných námitek přijata.
Jed-
ná se o kompromis, který nevyhovuje
plně, poněvadž nerespektuje dostatečně
honorování vykonané práce. Podle toho-
to znění. může podnikatel učiniti »závaž-
né námitky, které vyplývají z jedno-
stranného posouzení podnikatele. Šlo by
tudíš o jasnější definici pojmů »závaž-
ných. § 3 podobnou definici uplatňuje,
při čemž je zejména rozhodující okolnost,
zda zakázka bylá uzavřena za podmínek
zaměstnavatelem stanovených. Domnívá-
mé se, že pro běžné případy tento výklad
postačí, nicméně bude třeba, aby soci-
álně-politický výbor ještě jednou soubor
těchto otázek přezkoumal.
Splatnost provise jest důležitou otáz-
kou a proto odst. 3 § 3 pamatuje na lhů-
ty, které odpovídají potřebám jak pod-
nikatele, tak i zaměstnance.
Odst. 4 je významný zejména pro obor
pojišťovací.
Odst. 5 připomíná do určité míry část
autorského práva, neboť třeba respekto-
vati nejen práva z titulu získaného zá-
kazníka, nýbrž také tu okolnost, že při-
kázaný obvod sám o sobě nedostačuje na
takové zpracování zákaznictva, aby od-
měna za práci ukojila životní potřeby za-
městnance, pročež provise nebo jiná po-
dobná odměna z obchodů nebo smluv,
které byly za doby zaměstnaneckého po-
měru ujednány i bez součinnosti zaměst-
nance, jest oprávněna. Nelze také pře-
hlédnout, že celková činnost takového za-
městnance přivodí přímo i nepřímo mož-
nost získati více zákazníků.
K § 4.
Z týchž příčin, které jsme -uvedli v §
3, jest třeba, zaručiti zaměstnanci alespoň
část výsledku jeho práce. Podnikatel ne-
bo jeho právní zástupce má býti zavázán
zaplatiti zaměstnanci-polovinu provise ne-
bo jiné odměny z ujednaných obchodů v
době jednoho roku po zrušení zaměstna-
neckého
poměřu. Tento nárok vyplývá
po šestiměsíčním zaměstnání a stupňuje
se po delším zaměstnání než 5 roků na
odměnu za období 2leté.
Tyto nároky platí i když zaměstnanec
předčasně vystoupil z naléhavých příčin,
nebo, je-li zaměstnanec neschopný konati
práce, ke kterým je povinen, nebo jed-
nal-li proti, zákazům soutěže, anebo ztra-
til-li, zaměstnání pro nemoc nebo úraz, ne-
bo jiné důležité překážky.
K § 5.
Okolnost, že podnikatel ukládal zaměst-
nanci konati práce aniž by refundoval
11
příslušné výdaje, spolu zavinila, že judi-
kátý s odvoláním se na taková zařízení,
ještě jednou potrestaly zaměstnance tím,
Že ho označily podnikatelem. Je proto
správné, aby podnikatel nahradil zaměst-
nanci takové hotové výdaje, které bez-
prostředně souvisí s výkonem práce. Je
třeba dále upraviti otázku diet. § 5 na-
lezl i zde kompromisní řešení.
Úprava těchto otázek je zejména nutná
proto, poněvadž jde o výdaje, nejen pro
okamžitý prospěch podnikatele, nýbrž ta-
ké o investice, které i později podnikateli
prospívají. Není správné a možné, aby za-
městnanec část svých nepatrných příjmů
daroval podnikateli. Je pak správné, aby
náhrady za výdaje byly zřejmý a proto
je neplatná úmluva, podle které tyto po-
ložky jsou součástí platu. Nárok na zá-
lohy jest žádoucím opatřením v duchu
naznačených zásad.
K § 6.
Často podnikatelé zakoupí obchodním
cestujícím časové jízdenky anebo jim po-
skytnou prostředky potřebné k Jejich žár
koupeni. § 6 dává ustanovení o vrácení
časových jízdenek a o úpravě některých
otázek k tomu vrácení se vztahujících.
Příslušné předpisy odpovídají zvyklosti,
která se již ustálila po létech na základě
tarifních ustanovení čsl. státních drah.
K § 7.
Obchodní cestující, zástupci a jednate-
lé jsou nuceni často nebo výhradné po-
užívati k výkonu svého povolání motoro-
vého vozidla. Předpisy tohoto paragrafu
upravují odpovědnost zaměstnance za
škody vzniklé na motorovém vozidle je-
mu k výkonu své činnosti podnikatelem
zapůjčeného. Zaměstnavatel je povinen
pojistiti svého zaměstnance proti úrazu a
invaliditě nejméně na pojistnou sumu, kte-
rá se rovná platu zaměstnancovu za pět
let. Zaměstnanec případně jeho pozůstalí
mají býti alespoň částečně zajištěni pro
případ nehody.
K § 8.
V posledních letech nutili podnikatelé
své zástupce, cestující nebo jednatele k
zakoupení.. vzorků a jiných pomůcek, kte-
ré potřebují k výkonu své činnosti. Také
jiný zjev se dosti často opakoval, že za-
městnanci musili platiti svému zaměstna-
vateli odměnu za půjčení nebo používání
vzorků. Cestující, zástupci
a jednatelé po-
užívají vzorky a jiné pomůcky výhradné
v zájmu podnikatelů a obětovali k jejich
opatření poslední své úspory nebo musili
si vydlužiti peníze. Učinili to proto, aby
si opatřili práci. Časté nepřístojnosti mají
býti nyní odstraněny předpisy § 8.
K § 9.
Předpisy stanoví výše platů, na něž ob-
chodní cestující mají podle obecných usta-
novení nárok pro překážky v práci; jsou
to nemoc,
úraz, porod, důležité soukro-
mé překážky, veřejnoprávní povinnosti a
branná povinnost.
K § 10.
Zde se upravuje plat pro dobu dovo-
lené.
K § 11.
Každá práce zaměstnance má býti od-
měněna. §11 odstraňuje nepřístojnosti, že
obchodní cestující, zástupce nebo jednatel
byl povinen bezplatně vykonati v zájmu
svého zaměstnavatele nějakou práci, kte-
rá ani přímo nesouvisela s jeho činností.
K § 12.
Předpisy jsou určitou ochranou pro za-
městnance před častým zjevem nechati
zpracovati určitý obvod nebo určité zá-
kazníky větším počtem zástupců a tím
ztenčiti jejich výdělky a poškoditi jejich
obchodní pověst.
K § 13.
Zakazuje častý zjev tak zvaného del-
kredere. Podnikatelé donucují obchodní
cestující, zástupce a jednatele příliš často
k převzetí obchodního risika. Zavazují je
k náhradě škody, jestliže zákazník nespl-
nil zcela nebo částečně zprostředkovaný
nebo ujednaný obchod. Zisk z činnosti
obchodních cestujících, zástupců a jedna-
12
telů je ve prospěch podnikatelů a je ne-
spravedlivé a nemorální, aby cestující,
zástupci a jednatelé převzali závazek ná-
hrady případně vzniklé škody. Dnešní ho-
spodářské poměry jsou však velmi tíživé
a postihují zejména stav obchodních ces-
tujících, kteří z donucení přistupují na ne-
příznivé podmínky diktované podnikate-
lem. Proto byl zapotřebí zákonitý zákaz
tak zvaného delkredere.
K § 14.
Předpis o zákazu nevčasné výpovědi
týká se sice obou stran, jak zaměstnan-
ců tak podnikatelů, je však zřejmé, že pro-
spěje více podnikatelům.
K § 15.
Předpis všech ustanovení tohoto záko-
na za kogentní je odůvodněn zvláštní po-
vahou zaměstnaneckého poměru obchod-
ních cestujících, zástupců neb jednatelů.
K § 16.
Příslušnost pracovních soudů prospívá
svým jednoduchým a nenákladným jed-
náním jak zaměstnavatelům tak zaměst-
nancům.
K §§ 17 a 18.
Tyto předpisy jsou přechodná a závě-
rečná ustanovení.
Po stránce formální budiž tento návrh přikázán výboru sociálně-politi-
ckému.
V Praze dne 5. května 1936.
Klein, Stejskal, Petr, Macoun,
Schulcz, Jaša, Vaverka, dr Markovič, Bečko, Polach, Laušman, Plk. Hladký, dr
Neuman, Tayerle, Otáhal, Srba, Révay, Nový, Bezděk, Jurnečková-Vorlová, Jar.
Kučera, Zischka, Ešner, Jaksch.