Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 3. zasedání.
428.
Návrh
poslance inž. Františka Schwarze
na vydání zákona o neplatností a trestnosti poslaneckých a senátorských reversů.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne............,
o zajištění ústavnosti při vykonávání mandátu v Národním shromáždění.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Prohlášení písemná nebo ústní (rever-
sy), kterými se kandidáti ve volbách do
poslanecké sněmovny a senátu nebo zvo-
lení členové Národního shromáždění za-
vazují podle pokynů a příkazů někoho ji-
ného (ať jednotlivých osob, ať orgánů a
sekretariátů politických stran, odboro-
vých sdružení nebo jiných organisací,
spolků, společností, korporací a podob-
ných hromadných sborů) při vykonáváni
svého mandátu něco činiti neb opomíjeti,
anebo se svého mandátu vzdáti, jsou ne-
platná a nicotná.
2
§ 2.
Vymáhati a přijímati prohlášení v § 1
jmenovaná po dni, kdy tento zákon vstou-
pí v platnost, a stejně taková prohlášení
činiti a dávati, trestá se jako přečin vě-
zením od jednoho měsíce do tří měsíců,
a kdyby se to opakovalo, tuhým vězením
od tří do šesti měsíců.
Jestliže prohlášení tímto zákonem za-
kázaná vymáhají na osobách v § 1 uve-
dených a od nich je přijímají orgány a
sbory, skládající se z několika osob, jsou
trestní všichni jejich členové, kteří pro
toto opatření hlasovali, v každém případě
však Všechny osoby, které podle zákona,
stanov, organisačních a jednacích řádů
za tyto orgány a sbory odpovídají. Před-
sedům provinilých orgánů a sborů budiž
uložen trest přísnější.
§ 3.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem
vyhlášení. Provedou jej ministři vnitra a
spravedlnosti.
Odůvodnění.
Ústava Československé republiky zři-
zuje v našem státě demokracii parlament-
ní, zastupitelskou. Jediné ustanovení z ob-
lasti t. zv. přímé vlády lidu, možnost li-
dového hlasování o vládních návrzích
Národním shromážděním zamítnutých,
jest omezeno věcně (nesmí jíti o změny
ústavy) a podnět k němu nemůže dáti lid
(voličstvo), nýbrž jediné vláda sama,
takže ve skutečnosti nedává občanstvu
skutečnou příležitost vyjádřiti svoji vůlí
přímo. Jak malý praktický význam toto
ustanovení ústavy má, je zřejmé nejlépe
z toho, Že po celý čas, co platí, ani jednou
se ho neužilo.
Demokratičnost vlády a zákonodárství
v naší republice závisí tedy zcela na tom,
4. do jaké míry jest výrazem vůle lidu par-
lament zdali tento parlament opravdu
vykonává a zdali vůbec můře vykonávati
prává) která mu ústava zaručuje. Pod-
statnou podmínkou demokracie jest beze
vší pochyby odpovědnost těch, kdo mají
a vykonávají veřejnou moc: vláda odpo-
vídá parlamentu, parlament - jeho čle-
nové - voličstvu. Parlament může
Svrhnouti vládu, s kterou není spo-
kojen, lid - voličstvo - může svrh-
nouti, nezvoliti zástupce lidu (poslance,
senátory), není-li spokojen s nimi, zejmé-
na také proto, že trpěli a podporovali
vládu, jejíž činnost občanstvo neschva-
luje.
Aby se tyto základní předpoklady de-
mokracie v soustavě zastupitelské mohly
uplatniti, musí zvolení členů Národního
shromáždění záviseti opravdu na vůli vo-
ličstva, volení musí býti tedy svobodné,
a stejně hlasování a rozhodování parla-
mentu. Bohužel již volební řád se závaz-
nými kandidátkami tyto podmínky oprav-
dového parlamentarismu zmařil: voliči
nerozhodují o tom, které osoby dostanou
mandát, to určuje nezměnitelné pořadí na
3
kandidátkách, v druhém a v třetím skru-
tiniu může ne lid, ale vedení strany při-
děliti mandát dokonce libovolně i kandi-
dátu poslednímu. Tím jest povážlivě ohro-
žena možnost lidu, volati účinně členy
parlamentu k odpovídání za jejich čin-
nost. Zároveň jest však silně omezeno též
svobodné vykonávání mandátu, neboť po-
slanci vědí, že by se neuposlechnutím
rozkazů »strany« (rozuměj několika osob
z jejího vedení) vydali nebezpečí, že
v příštích volbách mandát nedostanou.
Závislost členů Národního shromáždění
na vedení stran však vyvrcholila právě
t. zv. reversy. Ty znemožňuji svobodně
vykonávati mandát i těm poslancům a
senátorům, kteří by byli ochotni vzíti na
sebe risiko ohrožení opětného svého zvo-
lení ve volbách následujících. Zvláště
když volební soud přiznává těmto rever-
sům takovou závaznost, že jejich nedo-
držení trestá zbavením mandátu.
Výsledkem této spoutanosti veliké vět-
šiny poslanců a senátorů je žalostný po-
kles významu a vážnosti parlamentu a
jeho členů, jakož i trapná neúčast těchto
členů při rokování o otázkách v parla-
mentě projednávaných. Tomu nemohou
zabrániti žádná sebe přísnější ustanovení
jednacího řádu. Poslanci nemohou přisu-
zovati skutečnou závažnost rozpravám,
o kterých vědí, že nemají a nesmějí míti
vlivu na jejich rozhodování, které je pře-
dem závazně určeno. Někdy dochází až
k věcem přímo trapným. Tak na př. sám
generální zpravodaj rozpočtový zdůrazní,
že rozpočet vládou předkládaný je ne-
pravdivý, jeho rovnováha jest jen na
papíře, ve skutečnosti obsahuje miliardo-
vý schodek. Při projednávání účetní uzá-
věrky ostře odsoudí, že vláda soustavně
neústavně překročuje rozpočet, aniž si
předem vyžádá souhlasu parlamentu, a
jiný mluvčí vládní většiny rozhořčeně
připomene, že, kdyby se byla něčeho ta-
kového dopustila vláda rakouská, čeští
poslanci na říšské radě byli by zcela jistě
navrhli její obžalobu. Ale po tom po všem
doporučí i ten zpravodaj i ten řečník -
aby se rozpočet i uzávěrka schválily be-
ze změny.
Všichni členové Národního shromáždě-
ní dobře vědí, jak je pravdivé charakteri-
sování našeho parlamentu zemřelým no-
vinařem Mazotem, že je to »jediný par-
lament v Evropě, kde se hlasy nepočítají,
protože se předem ví, jak každý poslanec
hlasovat musí«. Výjimky z tohoto pra-
vidla se připouštějí spíše pro útěchu a ve
věcech, na kterých vedením stran nezá-
leží.
Tento stav není však jen toliko nedů-
stojný Národního shromáždění, on záro-
veň mění demokraticko - parlamentní ráz
Československé republiky v pouhou vněj-
ší formu, v pouhé zdání, zbavené skuteč-
ného obsahu. Vedení stran uchvátila tím
pravomoc, náležící ústavním činitelům,
které obrátila v prosté formální prova-
děče své vůle. To však z kořene vyvrá-
tilo právě ty pilíře, které soustavu zastu-
pitelskou činí demokracií, to jest odpo-
vědnost osob vládnoucích a jejich kontro-
lu těmi, kterým vládnou. Volič nemůže
volati k odpovídání poslance, poslanec
nemůže volati k odpovídám vládu. Vždyť
vládu sestavují - zase místo ústavních
Činitelů - táž vedení stran, která určují,
jak mají a musí poslanci hlasovati. Ústav-
ní záruky vládnutí ve shodě s vůlí lidu,
který je »zdrojem veškeré moci«, úplně
mizejí. Vždyť se také za všechen čas, co
Československá republika trvá, ani jed-
nou nestalo, že by sněmovna užila svého
práva a vyslovením nedůvěry porazila
vládu. Na konec se dokonce i členové
vlády zříkají i čistě mravní odpovědnosti
za vládní činy, svalujíce věci nepopulární
na zástupce těch druhých vládních stran!
Nemá - li proto obrana »demokraticko-
republikánské formy státu«, o níž se stále
mluví, býti jen neupřímným licoměrnic-
tvím, je především třeba, vrátiti parla-
mentu práva ústavou poskytnutá, šetřiti
ústavy v Národním shromáždění samém.
Ústava republiky jest si dobře vědoma,
co jest podmínkou skutečného parlamen-
tarismu: v § 22 proto jasně praví:
»Členové Národního shromáždění vy-
konávají svůj mandát osobně; nesmějí od
nikoho přijímati příkazů. «
Reversy poslanců a senátorů tedy zcela
zřejmě ústavu porušují, jsou protiústavní!
Týž paragraf ústavy ukládá členům
sněmovny, aby vykonali hned v první
4
schůzi slib, kterým se zase zavazují za-
chovávati zákony (tedy především ústa-
vu) a mandát zastávati "podle svého nej-
lepšího vědomí a svědomí". Odepření sli-
bu nebo slib s výhradou má dokonce v zá-
pětí ztrátu mandátu!
Ve skutečnosti však všichni poslanci a
senátoři, kteří jsou vázáni reversem své
straně, slibují s výhradou, třebaže ji při
skládání slibu nepřipomínají. Revers není
v podstatě nic jiného než slib, že člen Ná-
rodního shromáždění nebude plniti slib
nařízený ústavou.
Znemožniti tuto protiústavní praksi je
naléhavou povinností všech, kdo jsou pro
vládu ústavní, demokratickou, pro vrá-
cení Národnímu shromáždění toho posta-
vení, které mu vymezila ústava. K tomu
je právě třeba navrženého zákona.
Trestní sankce na budoucí vymáhání a
vydávání reversů jsou nezbytné, aby čle-
nové Národního shromáždění nebyli zba-
vováni práva a povinnosti, zastávati
mandát podle vlastního nejlepšího vědo-
mí a svědomí, ani závazky »mravními«,
třebaže bez právních účinků.
Navrhovaný zákon nezpůsobí státu
žádných nákladů.
V Praze dne 21. dubna 1936.
Inž. Schwarz,
Zvoníček, dr Dominik, Ivák, Špaček, Ježek, dr Rašin, dr inž. Toušek, dr Štůla,
Chmelik, Holeček, inž. Protuš, Kut, Smetánka, J. Sedláček, dr. Novotný, Knebort,
dr Fencik, dr Wolf, dr Domin, dr Kramář.