Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.

IV. volební období. 3. zasedání.

400.

Zpráva

výboru ústavně-právního a branného

o vládním návrhu (tisk 370) zákona

o obraně státu.

1.

Ústavně právní výbor při projednávání
tohoto vládního návrhu vycházel z úvahy, že
první povinností všech občanů jest udržeti
a zabezpečiti samostatnost svého státu.
Naléhavost této povinnosti se v poslední
době stále více zvyšuje, neboť skutečné
mezinárodní poměry přesvědčují nás o tom,
že nemůžeme spoléhati pouze na zabezpe-
čení míru mezinárodní organisací a mezi-
státními smlouvami, ale že musíme přede-
vším sami řádně vybudovati vlastní obranu.

Světová válka i válečné konflikty posled-
ních dob nám ukázaly, že válka se dnes ne-
omezuje již pouze na boj ozbrojených vo-
jenských sil, jak se dříve věřilo, ale že za-
sahuje všechno obyvatelstvo státu a všech-
ny jeho síly a prostředky. Proto také k uhá-
jení bezpečnosti státu nestačí dnes jen
dobře vyzbrojená armáda, ale řádnou obra-
nu může zabezpečiti jen spoluúčast všeho
občanstva a všech oborů národní činnosti.
Jen touto spoluúčastí občanstva lze rozvi-
nouti všechny síly a prostředky ve státě
existující v zájmu jeho obrany.

Aby se docílilo opravdového a řádného
zabezpečení obrany státu, jest třeba všech-
ny síly a prostředky státu jednotně usměr-
niti. Tato příprava musí býti provedena již
v době míru. Podkladem usměrnění mohou
býti jen všeobecné neb speciální právní nor-

my, t. j. zákony, nebo vládní nařízení na
základě těchto zákonů vydaná.

Ve státě s demokratickým vládním reži-
mem přísluší také zodpovědnost za bez-
pečnost státu všemu občanstvu. Výkonem
volebního práva přeneslo občanstvo tuto
zodpovědnost na zákonodárné sbory a na
vládu.

Vláda u vědomí velké zodpovědnosti spl-
nila svůj úkol tím, že předložila zákonodár-
ným sborům k ústavnímu projednáni ná-
vrh zákona o obraně státu. Na
zákonodárných sborech spočívá nyní povin-
nost, dáti státu, pokud možno nejdříve, ve
formě zákonné normy pevný základ k jed-
notnému usměrnění všech sil, které by se
při obraně státu měly neb mohly uplatniti.

Ústavně-právní výbor podrobně pro-
jednal vládní návrh zákona a hleděl při tom
jednak k účelu zákona, jednak k jeho
úpravě po stránce právní formulace.

Navržený zákon má umožniti zejména
tato opatření:

a) Má býti zřízena Nejvyšší rada obrany
státu, která by již v míru uvažovala o všech
otázkách a úkolech obrany státu, je zpraco-
vávala a obranu organisovala. Předsedou
NROS. má býti předseda vlády, ostatní
členy ze členů vlády jmenuje president
republiky, který má sám právo NROS

2

kdykoli svolati a jí předsedati. Poradní hlas
má míti generální inspektor a náčelník
hlavního štábu, za branné pohotovosti
i hlavní velitel.

Pomocným orgánem NROS má býti
meziministerský sbor obrany státu a po-
mocnou službu má konati generální sekre-
tariát obrany státu.

b) Již v míru má býti opatřen právní
podklad k přípravě účinné obrany státu.
Mezi jiným věnuje se zvýšená pozornost
podnikům důležitým pro obranu státu.
U osob oprávněných k provozování těchto
podniků zkoumá se státní spolehlivost.
Totéž platí i o členech správních, revisních
a dozorčích orgánů podniků patřících práv-
nickým osobám i o zaměstnancích. Cizinci
mohou býti zaměstnanci takových podnikli
nebo členy jich správních orgánů pouze se
souhlasem vojenské správy. Zvlášť důležité
podniky budou registrovány a činnost
jejich sledována vojenskou správou již
v době míru.

Téhož účelu má se docíliti i soupisy osob
a věcných prostředků, zvláštními předpisy
o provádění staveb a jiných změn v pásmu
pohraničním a v obvodu opevněných, nebo
pro obranu státu jinak důležitých míst.

Velmi důležité jsou předpisy v oboru
patentů a vynálezů, jež umožňují vojenské
správě zabezpečiti si vynálezy pro obranu
státu důležité.

Větší bezpečnost hranic má býti za-
jištěna omezením práv cizinců k nabývání
nemovitostí v pásmu pohraničním a v ob-
vodu opevněných a pro obranu státu důle-
žitých míst.

c) Aby byl zabezpečen dostatečný počet
osob k osobním úkonům při obraně státu,
zavádí osnova pracovní povinnost zaměst-
nanců v oborech práce, důležitých pro
obranu státu, povinnosti veřejných zaměst-
nanců i funkcionářů a zdokonaluje systém
všeobecných úkonů osobních, jichž povin-
nost ukládá zásadně všem občanům od 17
do 60 let; při tom jest pamatováno na za-
chování práv těchto osob (rozhodčí komise,
stanovení náhrad, zachování dosavadního
pracovního poměru a veřejnoprávního po-
jištění).

d) Materiální potřeby nutné pro obranu
státu zajišťuje osnova tím, že všem obča-
nům ukládá jednak povinnost odevzdati
věcné prostředky (movité i nemovité)

státu, obcím neb jiným osobám oprávně-
ným, jednak naložiti s těmito prostředky
podle úředního určení neb snášeti takové
nakládání.

I zde je však pamatováno na to., aby
držitelé těchto prostředků nebyli nijak
zvlášť poškozeni (komisionální přejímání
náhrady).

e) V zájmu zajištění pravidelného a ne-
rušeného zásobování armády i civilního
obyvatelstva navrhuje se řada ustanovení
o hospodářské organisaci státu v mimořád-
ných dobách.

Pro ústřední správu státního hospoda-
ření s věcnými prostředky za branné poho-
tovosti státu má býti zřízen nejvyšší úřad
hospodářský jako zvláštní ministerstvo.
Tento úřad má pečovati o zásobování ar-
mády i všeho průmyslu a obyvatelstva a to
jak surovinami tak předměty denní po-
třeby, soustřeďovati zásoby těchto před-
mětů, rozdělovati je a pečovati o udržení
přiměřených cen.

Konečně obsahuje osnova některá usta-
novení, jež doplňují právní řád za účelem
zajištění klidu a pořádku a tím i zájmu
armády a obrany obyvatelstva.

Navržený zákon ukládá velké povinnosti
a to všem vrstvám obyvatelstva. Povinnosti
tyto nejsou však nepřiměřený úkolu, jehož
má býti jich splněním dosaženo; jsou také
spravedlivě rozděleny mezi všechny vrstvy
obyvatelstva a z návrhu jest zřejmá snaha,
aby nikoho nezatěžovaly přes míru ne-
zbytně nutnou (přezkoumání rozhodnutí
odvolacími senáty, zřízení rozhodčích ko-
misí).

Při podrobném projednávání návrhu
uznal ústavně-právní výbor za potřebné
provésti v návrhu některé úpravy a změny
zejména po stránce právní
formulace. K těmto úpravám a změ-
nám poznamenává se toto:

K hlavě 1.

V této hlavě byly provedeny některé sty-
listické změny v §§ 1, 4, 5 a 7.

Při textové úpravě § 1 byl výpočet chrá-
něných statků upraven stejným způsobem,
jak se to stalo v zákoně č. 147/1933 Sb. z.
a n.. kterýžto výpočet se zdá býti nej-
úplnější.

3

§ 4 byl upraven tak, aby z odstavce 1
bylo zjevno, že tu jde o ústavní odpověd-
nost vlády a jednotlivých jejích členů, po-
litickou i trestní, podle §§ 75 a 79 ústavní
listiny. Odpovědnost hlavního velitele a ji-
ných vojenských velitelů se tím neřeší; o ní
platí příslušná zákonná ustanovení, ze-
jména pak ustanovení vojenského trest-
ního zákona (§§ 271 až 292).

Při nové stylisaci odstavce 2 téhož para-
grafu bylo vyjádřeno, že vláda tu má šetřit
ústavních práv presidenta republiky a Ná-
rodního shromáždění, čímž se zároveň vy-
slovuje, že příslušná ustanovení ústavní
listiny o tom zůstávají nedotčena; v dů-
sledku toho odpadá odstavec 3 vládního ná-
vrhu.

V § 5 pokládalo se za vhodné v odstavci 2
zdůraznit, že odchylky od platných před-
pisů řízení se týkajících se mají činiti jen
v mezích nezbytnosti.

K odstavci 3 téhož paragrafu bylo při-
pojeno ustanovení, jež přiznává stranám
dozorčí stížnost v případech tam uvede-
ných, pakliže rozhodnutí nebylo vydáno
přímo ministerstvem národní obrany,
nýbrž některým podřízeným velitelstvím
(úřadem, orgánem).

Důvod doplňku § 7 je zřejmý z dalších
poznámek k § 194.

K hlavě II.

Základní koncepci, na níž je podle vlád-
ního návrhu vybudována instituce Nejvyšší
rady obrany státu, ponechal ústavně-
právní výbor nedotčenu. Bylo sice uvažo-
váno o návrzích týkajících se jiného slo-
žení této rady, avšak vzhledem k povaze
Nejvyšší rady obrany státu - která má
být určitým výborem vlády - i k její na-
vrhované kompetenci uznal ústavně-právní
výbor řešení, jaké má vládní návrh v § 10,
za nejvhodnější.

Při tom považoval ústavně-právní výbor
za samozřejmé, že za člena Nejvyšší rady
obrany státu bude president republiky jme-
novat vždy též ministra národní obrany,
a to vzhledem k oboru působnosti resortu,
který tento ministr spravuje, jakož i vzhle-
dem k odpovědnosti, kterou tento ministr
ve věcech vojenské obrany státu a její pří-
pravy má.

V §13 bylo uznáno za doporučitelné
upravit toto ustanovení tak, aby vyjádřilo
přesněji, že kompetence Národního shro-
máždění a vlády zůstává zřízením Nejvyšší

rady obrany státu nedotčena; to znamená,
že Nejvyšší rada obrany státu není opráv-
něna vydávat zákony ani vládní nařízení,
nýbrž že se v těchto věcech může usnášet
jen na podání příslušného návrhu, který se
pak předloží vládě, jež o něm se zřetelem
k ustanovení § 81 ústavní listiny rozhodne
a půjde-li o návrh zákona, předloží jej Ná-
rodnímu shromáždění k ústavnímu pro-
jednání.

Ustanovení odstavce 2 § 13 se tedy týká
pouze těch případů, kdy Nejvyšší rada
obrany státu učiní usnesení, k jehož usku-
tečnění není třeba ani zákona ani vládního
nařízení nebo vládního usnesení.

Pokud pak jde o § 17, bylo uznáno za
vhodné otázku přičlenění generálního se-
kretariátu vyřešiti již nyní, a to výslovným
ustanovením, do zákona pojatým. Vzhledem
k nutné nejužší součinnosti s vojenskou
správou bylo uznáno za doporučitelné se-
trvati při nynějším faktickém stavu, kdy
generální sekretariát obrany státu je při-
členěn k ministerstvu národní obrany a bylo
o tom pojato do navrhovaného zákona vý-
slovné ustanovení.

K hlavě III.

Obzvláštní pozornost byla věnována usta-
novením jednajícím o podnicích důležitých
pro obranu státu, zvláště pak §§ 19 až 21,
které obsahují ustanovení o tom, jaká opa-
tření lze učiniti k tomu konci, aby tyto pod-
niky byly očištěny od živlů státně nespo-
lehlivých.

Ústavně právní výbor podrobil zevrubné
úvaze pojem státní nespolehli-
vosti a došel k závěru, že není sice
možno podat přesnou definici tohoto pojmu,
že je však přesto doporučitelné do zákona
pojmout určitá kriteria (a to jak po stránce
negativní, tak i po stránce positivní), která
by byla určitou směrnicí pro provádění
těchto ustanovení. Proto byl do § 19 pojat
nový odstavec 9, zdůrazňující přede-
vším - po stránce negativní - že důvodem
označení osoby za státně nespolehlivou ne-
může být nikdy příslušnost k určitému ja-
zyku, náboženství nebo rase (§ 128 ústavní
listiny); na to pak uvádí tento odstavec -
po stránce positivní - některé příklady,
kdy jest tu nebo onu osobu pokládat za
osobu státně nespolehlivou. Zdůraznit sluší,
že tento výpočet je jen demonstrativní,
nikoli taxativní a že vedle případů, zde
v příkladech uvedených, se vyskytnou ještě

4

okolnosti jiné, kdy bude třeba tu neb onu
osobu pokládat za osobu státně nespolehli-
vou. Sem by spadal na př. též případ, kdy
by držitel podniku přes ustanovení § 21,
odst. 1 zaměstnával osoby státně nespoleh-
livé, ačkoli mu to bylo známo a ačkoli mu
bylo možno se postarati o nápravu; rovněž
by bylo lze sem subsumovat naopak zase
ty případy, kdy držitel podniku zcela bez-
důvodně a úmyslně se zbavil loyálních za-
městnanců státně spolehlivých a proti zá-
jmům obrany státu je nahradil osobami
s hlediska těchto zájmů nevítanými. Dále
mohou úřady rozhodující o státní nespoleh-
livosti vzíti v úvahu též příslušnost ke
straně, která byla rozpuštěna nebo jejíž
činnost byla úředně zastavena před účinno-
stí zákona o obraně státu, zvláště jde-li
o funkcionáře strany nebo osoby, které ji-
nak vyvíjely zvláštní činnost v této straně,
leč by nastaly skutečnosti, nasvědčující
tomu, že se jejich poměr ke státu změnil.

Pokud se v odstavci 9 mluví o stycích
s cizinou, rozumějí se tím "styky podezře-
lé", poněvadž slova "podezřelé styky" se
v poslední větě vztahují jak na jiné osoby
státně nespolehlivé, tak i na cizinu.

Ustanovení odstavce 9, jež platí se zře-
telem k ustanovení § 20, odst. 8 a § 21,
odst. 5 i pro provádění §§ 20 a 21, je proti
vládnímu návrhu podstatným zlepšením,
poněvadž pojmu "státní nespolehlivosti" se
tu dostává bližšího vymezení.

Vedle toho uvážil ústavně právní výbor
podrobně ustanovení odstavce 6 a
uznal za vhodné jeho - jinak věcně odů-
vodněnou - přísnost ve prospěch postižené
osoby zmírniti doplňkem, že okresní (státní
policejní) úřad je povinen před vydáním
rozhodnutí osobu, jež je podezřelá ze státní
nespolehlivosti, vyslechnouti a dáti jí pří-
ležitost, aby se mohla vyjádřiti o podezření,
že je státně nespolehlivá. Strana si může
přibrat se zřetelem k ustanovení § 17,
odst. 8 vládního nařízení o správním řízení
č. 8/1928 Sb. z. a n. k hájení svých zájmů
právního zástupce.

Na základě uvedeného doplňku k od-
stavci 6 bude si moci strana učiniti úsudek
o tom, co vedlo úřad k tomu, že ji označil
za státně nespolehlivou, byť i nebylo do
příslušného rozhodnutí pojato výslovné
odůvodnění tohoto výroku. I v tom spatřuje
ústavně-právní výbor podstatné zlepšení
osnovy ve prospěch postižených osob.

Dále uvažoval ústavně-právní výbor
o tom, neměla-li by býti uvedena v zákoně
výslovně lhůta, v níž je odvolací in-
stance povinna rozhodnouti; došel však
k závěru, že toho třeba není, poněvadž
státní a zejména vojenská správa bude
míti sama největší zájem na tom, aby
k takovému rozhodnutí došlo v době co
nejkratší, tak aby mohlo dojíti k co nej-
rychlejšímu odstranění osoby, jež byla
uznána za státně nespolehlivou.

Konečně měl ústavně-právní výbor za po-
třebné nově upravit ustanovení původního
odstavce 7 (nový 8); uznal sice, že
je odůvodněno za branné pohotovosti státu
anebo za mimořádných poměrů osobu,
která byla označena za státně nespolehli-
vou, odstraniti z podniku okamžitě, jakmile
byl výrok I. stolice učiněn, aniž se vy-
čkávalo pravoplatnosti tohoto rozhodnutí,
avšak nevyloučil možnost, aby i v tom pří-
padě mohla strana podat odvolání, po-
něvadž není pro ni - zvláště po stránce
morální - bez významu, má-li možnost do-
sáhnouti v odvolací stolici po případě přízni-
vého rozhodnutí a tím se zbaviti svého
označení za osobu státně nespolehlivou.

V § 20 měl pak ústavně-právní výbor za
vhodné, aby v odstavci 5 bylo vyjádřeno, že
osoba, která byla pravoplatně označena za
státně nespolehlivou, přestává býti ex lege
členem správního, dozorčího nebo revisního
orgánu podniku důležitého pro obranu
státu, a to již dnem, kdy bylo držiteli pod-
niku oznámeno, že rozhodnutí, jímž byla
dotčená osoba označena za státně nespo-
lehlivou, nabylo právní moci; nejevit se
vhodným, aby v takovém případě dotčená
osoba působila dále jako člen uvedeného
orgánu až do zvolení anebo ustanovení vy-
hovujícího člena jiného. V prováděcích
předpisech bude třeba pamatovati na to,
aby taková změna v osobním složení správ-
ních, dozorčích nebo revisních orgánů byla
v zájmu publicity vyznačena i v přísluš-
ných knihách (obchodních rejstřících a
pod. ). Rovněž bude třeba v prováděcích
předpisech pamatovat na to, co se má státi
v tom případě, když by po zániku členství
osoby, jež byla označena za státně nespo-
lehlivou, přestal být dotčený orgán schop-
ným usnášení.

Vzhledem k projeveným pochybnostem
zdůrazňuje ústavně-právní výbor, že na
orgány společenstev (družstev)

5

se ustanovení § 20 vztahuje jen v tom pří-
padě, když tyto útvary mají nějaký podnik,
který je ve smyslu § 18 podnikem důle-
žitým pro obranu státu; nevztahuje se tedy
§ 20 na všechna společenstva (družstva)
bez rozdílu.

V § 21 změnil ústavně-právní výbor usta-
novení odstavce 3 v ten rozum, že v odvo-
lacím senátě má být vždy zástupce
ustanovený ministerstvem sociální péče,
takže v tom případě, kdy by šlo o zaměst-
nance, na něhož se vztahuje obecný zákon
horní anebo o zaměstnance železničního
podniku, rozšiřuje se odvolací senát
o jednoho dalšího člena ustanoveného
buď ministerstvem veřejných prací anebo
ministerstvem železnic, takže v těchto pří-
padech bude odvolací senát čtyřčlenný.

V odstavci 4 měl ústavně-právní
výbor za vhodné vynechati jako samo-
zřejmou a tudíž zbytečnou druhou větu, vy-
jadřující, že součinnost, která při ukončení
pracovního poměru přísluší podle zvlášt-
ních předpisů určitým orgánům (na př.
hornickým rozhodčím soudům, závodním
výborům, rozhodčím komisím a pod. ), po-
míjí při rozvázání pracovního poměru podle
§ 21, odst. 4.

Nový odstavec 9. tohoto paragrafu
pak upravil poněkud jinak postup podle
§ 21 za branné pohotovosti státu, anebo
nastanou - li události uvedené v § 139, než to
učinil vládní návrh. Podle tohoto návrhu
mělo být v těchto případech již rozhodnutí
okresního (státního policejního) úřadu ko-
nečné a tudíž pravoplatné, takže již na zá-
kladě tohoto rozhodnutí měl býti držitel
povinen zaměstnance označeného za státně
nespolehlivého z podniku propustit. Ústavně
právní výbor uznal sice nutnost takového
postupu v uvedených mimořádných dobách,
přesto však došel - podobně jako v §§ 19
a 20 - k závěru, že by postižené osobě ne-
měla býti vzata možnost opravného pro-
středku a tím event. rehabilitace, která
zvláště po morální stránce může mít pro
postiženou osobu značný význam. Proto od-
stavec 9 připouští opravný prostředek, při
tom však stanoví, že držitel podniku je po-
vinen odstranit zaměstnance ihned, jakmile
mu bylo doručeno rozhodnutí I. stolice, že
byl tento zaměstnanec označen za státně
nespolehlivého.

Ústavně-právní výbor uvažoval též o tom,
jaký význam má rozvázání pracovního

poměru podle § 21 na zaměstnan-
cova práva, nabytá jeho pracovním
poměrem, a došel k závěru, že pokud jim
nestojí ustanovení § 21 v cestě (na př.
o výpovědní době a pod. ) a pokud tomu ne-
překáží ani jiná platná zákonná ustanovení,
zůstávají tato práva nedotčena, a to stejnou
měrou, jako jsou nedotčena taková práva
při propuštění z práce z jiných důležitých
důvodů, které opravňují zaměstnavatele
podle platných právních ustanovení zrušit
pracovní poměr bez výpovědi.

Pokud jde o event. nárok na pod-
poru v nezaměstnanosti, nemá
podle čl. VIII, písm. e) podpůrných pravi-
del vydaných vládní vyhláškou ze dne 26.
ledna 1934, č. 39 Sb. z. a n. nároku na pod-
poru v nezaměstnanosti vyplácenou odbo-
rovou organisací ten, kdo byl vlastní vinou
ze zaměstnání propuštěn; to stanoví i § 5,
čl. 4 zákona č. 267/1921 Sb. z. a n. o stát-
ním příspěvku k podpoře v nezaměstna-
nosti. Vzhledem k tomu by ani osoba pro-
puštěná pro státní nespolehlivost z práce
neměla nároků právě uvedených.

V § 25, odst. 5 provedl pak ústavně-
právní výbor některé stylistické změny, při-
hlížeje při tom jednak k úpravě, jaká byla
provedena v § 5, odst. 3, jednak i k úpravě,
jakou provedl senát ve vládním návrhu zá-
kona, kterým se mění a doplňují některá
ustanovení zákona o soudní příslušnosti,
o občanském řízení soudním, o řízení exe-
kučním a o soudní organisaci (č. t. 47/1935
sen. ).

K hlavě IV.

V této hlavě upravil ústavně-právní vý-
bor nově §§ 31 a 32, přihlížeje při tom k zá-
sadám vysloveným v zákoně č. 293/1920
Sb. z. a n. o ochraně svobody osobní, do-
movní a tajemství listovního. Porovnal na-
vržené ustanovení zmíněných paragrafů,
zejména pokud obsahují zmocnění k pro-
hlídkám bytů a jiných místností, s ustano-
veními právě uvedeného ústavního zákona
a došel k závěru, že nejsou s tímto ústav-
ním zákonem v rozporu.

V § 34 provedl ústavně-právní výbor sty-
listickou úpravu, mající za účel podat ve
zvláštním odstavci (1) definici "pohranič-
ního pásma", ježto osnova zákona na ně-
kolika místech o "pohraničním pásmu" se
zmiňuje, pročež je třeba, aby tento pojem
byl v zákoně potřebně definován.

6

Podobná úprava byla provedena i v § 35,
pokud jde o t. zv. opevněné pásmo a obvody
jiných, pro obranu státu důležitých míst.

K odstavci 3 § 34 se připomíná, že sou-
hlasu vojenské správy není třeba k pravi-
delným lesním těžbám.

Projednávaje ustanovení § 36, uvážil
ústavně-právní výbor, že povinnosti uvedené
v odstavci 3 nelze ukládat bez zřetele k hos-
podářské únosnosti dotčených podniků, pro-
čež pojal do tohoto odstavce výslovné usta-
novení stanovící, že při ukládání povinností
tam uvedených třeba přihlížet k hospodář-
ské únosnosti dotčených podniků. Dále bylo
v tomto odstavci stanoveno, že povinnosti
tam uvedené lze uložit teprve po předcho-
zím slyšení držitelů dotčených podniků.

V odstavci 4 téhož paragrafu ne-
měl ústavně-právní výbor za vhodné, aby
opatření, o němž tento odstavec jedná, bylo
činěno trvale, nýbrž jen na dobu potřeby;
vedle toho byl konec tohoto odstavce změ-
něn v ten smysl, že odevzdati elektrická ve-
dení (zařízení) lze jen do udržování a pro-
vozování státu anebo všeužitečného elek-
trického podniku, který bude k tomu určen
ministerstvem národní obrany v dohodě
s ministerstvem veřejných prací.

V odstavci 7 téhož paragrafu bylo
uznáno za vhodné pojmouti ustanovení
o tom, co se má státi se zaměstnanci slučo-
vaného podniku. Vzhledem k zásadám vy-
sloveným ve vládním nařízení č. 48/1935
Sb. z. a n. o některých opatřeních v elek-
trárenském hospodářství bylo vysloveno
v tomto odstavci, že má býti dbáno, aby
elektrický podnik, s nímž se jiný elektrický
podnik slučuje, převzal zaměstnance zrušo-
vaného podniku, pokud to není na újmu
účelu prováděného opatření. Dojde-li k nu-
cenému sloučení elektrických podniků podle
§ 36, odst. 7, budou pro stanovení náhrady
platiti speciální předpisy platné pro nucené
sloučení elektrických podniků podle elektri-
sačního zákona č. 438/1919 Sb. z. a n. a
jeho novely č. 258/1921 Sb. z. a n.

Vedle toho upravil ústavně-právní výbor
nově ustanovení odstavce 8, veden
jsa snahou, aby bylo nesporně vyjádřeno, že
ke škodám vzniklým z provádění investic
uložených podle odstavců 1 a 3 patří též ná-
klady vynaložené na tyto investice; dále
bylo v tomto odstavci stanoveno též, že se
mají hraditi i škody vzniklé z odevzdání

elektrického vedení nebo jiných zařízení
podle ustanovení odstavce 4.

V § 37 byl vynechán původní odstavec 2
a místo něho bylo k původnímu odstavci 1
připojeno ustanovení, že v zájmu bezpeč-
nosti a obrany státu může ministerstvo
vnitra a politické úřady odvraceti nebezpe-
čenství a odstraňovati nastalé poruchy i
způsobem uvedeným v čl. 3, odst. 1 organi-
sačního zákona č. 125/1927 Sb. z. a n.

Při projednávání § 39 konstatoval výbor,
re k trestnosti uveřejňování zpráv, jež se
neděje tiskem, je třeba, aby byly splněny
podmínky § 2: 3, č. 1 zákona na ochranu re-
publiky.

K § 44 byl připojen nový odstavec (12)
stanovící, kdo rozhoduje v pochybnostech
o tom, zda určitý vynález náleží do někte-
rého z oborů vynálezů stanovených vládním
nařízením, o němž se zmiňuje odstavec I
a 7; rozhodnutí, které v této věci učiní úřad
nebo místo takovým rozhodováním pově-
řené, bude závazné i pro soudy, majíc vý-
znam zejména pro provádění § 177, odst. 2.

K pochybnostem, které byly projeveny
za výborového jednání o tom, zda ustano-
vením § 44 jsou vázáni i patentní zástupci,
poznamenává ústavně-právní výbor, že § 44
je stylisován neosobně, takže povinnosti
jím uložené se týkají i jiných osob než vy-
nálezců samých, tedy i jejich zmocněnců
nebo právních nástupců. Jestliže by tedy
patentní zástupce proti ustanovení § 44
ohlásil vynález k patentování do ciziny anebo
nedržel v tajnosti patent před osobami ne-
povolanými, bude trestným podle ustano-
vení § 177, odst. 2. jak bylo v tomto od-
stavci též vhodným doplňkem zdůrazněno.

Při projednávání § 56 měl ústavně-právní
výbor za potřebné zdůraznit, že - přejí-
má-li vojenská správa na stavbách, o nichž
jev tomto paragrafu řeč, dozor, který jinak
vykonávají živnostenští inspektoři - jest
její povinností postarat se též o to, aby bylo
dbáno všeho, čeho je třeba k ochraně života
a zdraví osob na dotčených stavbách za-
městnaných.

K hlavě V.

Pokud jde o § 63, neměl ústavně-právní
výbor za vhodné, aby zákonem bylo stano-
veno, že se mají zřídit jen 4 rozhodčí ko-
mise (pro oblasti jednotlivých zemí). Není
vyloučeno, že se v praxi ukáže, že by takový