Poslanecká sněmovna N S. R. Č. 1936.
IV, volební období. 3. zasedání
396.
Odpovědi:
I. min. financí na interp. posl. Jarosse o přehmatech dvou zaměstnanců expositury pro kon-
trolu tabáku ve Velkých Šuranech (tisk 185/11),
U. vlády na interp. posl. Szentiványiho o křivdě spáchané ve spojitosti s pořádáním prešov-
ského kulturního večírku Maďarského kulturního spolku na Slovensku (tisk 263/1),
III. vlády na interp. posl. Uhlíře, Bátkové a Tichého o konečné likvidaci nároků plebiscitnich
poškozenou na Těšínsku (tisk 268/XV),
IV. min. vnitra na interp. posl. Klímy o postupu brněnské policie v době voleb presidenta
republiky (tisk 258/VII),
V. min. financi na interp. posl. dr. Rašína ve věci oceňování nájemní hodnoty u objektů uží-
vaných poplatníkem vyměřovacími úřady při ukládání činžovní daně (tisk 305/XXI),
VI. min. železnic na interp. posl. dr. Neumana ve věci úpravy železničních tarifů v jižních
Če-
chách (tisk 268/VI),
VII. min. spravedlnosti na interp. posl. Šamalika o bezdůvodné konfiskaci Venkovských No-
vin č. 3, roč. VIII. ze dne 14. ledna 1936 (tisk 268/X),
VIII. vlády na interp. posl. inž. Karmasina, že státní úřady v Kremnici a v Prievidzi nedo-
držují
ustanovení jazykového nařízení (tisk 258/IV),
IX. min. železnic na interp. posl. G. Böhma o nešvarech na trati Falknov nad Ohří-Klingen-
thal (tisk 263/X).
X. min. vnitra na interp. posl. Hirteho o nesprávném postupu vládního komisaře na politické
schůzi (tisk 263/11),
XI. min. spravedlnosti na interp. posl. Kopřivy o konfiskaci v časopise Včela č. 2. ze dne
14. února 1936 (tisk
341/XVI).
2
396/1 (původní znění).
Odpověď
ministra financi
na interpelaci poslance Jarosse
o přehmatech dvou zaměstnanců expozi-
tury pro kontrolu tabáku ve Velkých
Šuranech (tisk 185/II).
Dne 16. listopadu 1935 konali společně inspek-
tor II. třídy finanční stráže František Dusil a
vrchní respicient fin. stráže František Frdla do-
hled u pěstitelů tabáku a na základě permanentní-
ho povolení k provádění domovních prohlídek pá-
trání po důchodkových přestupcích v obci Dvory
n. Žitavou. Během této služby dozvěděli se, že
Ludevít Makai ze Dvorů n. Žitavou má míti uscho-
váno nezdaněné víno, které v drobném rozpro-
dává. Na základě tohoto zjištění odebrali se jme-
novaní s obecním sluhou Matyášem Nagyem do
dómu Ludevita Makaiho. Při domovní prohlídce
nebylo však žádné jiné víno nalezeno, než které
bylo řádně ohlášeno a to v množství 143 litrů.
Po domovní prohlídce odebrali se orgánové fi-
nanční stráže do světnice a na dotaz, zda Makai již
nějaké víno neprodal, odpověděl tento, že Kampf-
mullerovi prodal 1 litr a Takacsovi 2 litry vína.
Prvému prodal
víno za peníze a druhému dal víno
bez peněz jako mzdu za práci. Po vysvětlení, že
prodejem vína dopustil se Makai zkrácení vše-
obecné daně nápojové, byl proti němu sepsán po-
pis činu a po poučení o výhodě upouštěcího řízení
rozhodl se Makai, že zkrácenou všeobecnou daň
nápojovou zaplatí ihned a pokutu během měsíce.
Mezitím dostavila se do světnice dcera Makaiho.
která odmítla na výzvu otce donésti peníze a
proto Makai je donesl sám. V této době dostavila
se také druhá dcera Makaiho, která v rozčilení
vyprávěla, jak jsou nešťastní, že přišli o krávu,
takže sám Makai ji napomínal k tichosti, že jí do
celé věci ničeho není. Poněvadž obě dcery ne-
přestaly si stěžovati, byly orgánem finanční strá-
že upozorněny, aby na chvíli odešly, dokud se
celá záležitost neprojedná. Dcery sice odešly, ale
hned se zase vrátily se dvěma mladíky s prohlá-
šením, že jsou doma a že neodejdou. Orgánové
finanční stráže byli tak dalece s vyřízením pří-
padu hotovi, že mohli ze světnice odejíti a proto
rozloučili se s Makaiem v úplné shodě podáním
ruky. Během celého úředního jednání nejevil Ma-
kai žádné známky strachu ani rozčilení, ba naopak
při prohlídce domu v žertu říkal, že se nic ne-
najde. Rovněž orgánové finanční stráže chovali
se naprosto slušně a celá záležitost byla projed-
nána úplně klidně. Toho důkazem je ta okolnost,
že Makai zcela svobodně a bez jakéhokoliv ná-
tlaku uvolil se dobrovolně trestní případ skonco-
vati v upouštěcím řízení, svoji vinu plně doznal
a popis činu také podepsal.
Takto vklíčený postup orgánů finanční stráže
potvrdil v plném rozsahu přítomný svědek obecni
sluha Matyáš Nagy, při čemž zejména prohlásil,
že není pravdou, že by inspektor Dusil dcerám
Makaiho řekl, že když nepůjdou ven, že je vy-
hodí, nýbrž je pravdou, že pouze řekl, když dcery
křičely, že odejde na
obecní úřad, kde bude pří-
pad dokončen. Dále jmenovaný svědek potvrdil,
že orgánové finanční stráže nečinili na obviného
žádného nátlaku, ani nedopustili se vůči němu ně-
jakých hrubosti a při celém jednání nebylo viděti
na Makaiovi žádného rozčilení.
Podle šetření četnické stanice ve Dvorech n.
Žitavou vážil Karel Mézeš ze Dvorů n. Žitavou
dne 17. listopadu 1935 o 7. hod. ranní u Makaiho
kukuřici. Po odvážení kukuřice odešel Makai do
domu, a jakmile vstoupil do světnice, padl na zem
a přivolaný lékař zjistil, že Makai zemřel násled-
kem srdeční mrtvice. Dalším vyšetřováním zji-
stila četnická stanice, že na smrti Makaiho nemá
nikdo viny. Jen shodou okolností se stalo, že Ma-
kai zemřel hned druhého dne po provedené po-
zastávce, která s úmrtím Makaiho nebyla v žádné
souvislosti. Neodpovídá proto skutečnosti tvrzení,
že po odchodu orgánů finanční stráže pozbyl Ma-
kai svoji duševní rovnováhu a že již duševně ani
k sobě nepřišel, naopak přítomnost orgánů fi-
nanční stráže neměla žádného vlivu na zdravotní
stav zemřelého Makaiho, o čemž svědčí ta okol-
nost, že Makai ještě druhého dne ráno při plném
vědomi vážil kukuřici.
Z uvedeného je vidno, že bylo vykonáno
přísne vyšetřování žádané v 2. bodu interpelace;
k 3. a 4. bodu interpelace připomínám toto:
Podle zákona o všeobecné dani nápojové a
příslušného prováděcího nařízení není povinen
všeobecnou daň nápojovou platiti ten, kdo
víno
vyrábí pro vlastní spotřebu, nepřesahuje-li roční
výroba 200 litrů. V protokole, sepsaném dne 16.
listopadu 1935, doznal Makal, že z vína pro
vlastní
spotřebu vyrobeného určité množství vína prodal,
případně vínem zaplatil dlužnou mzdu. Tímto jed-
náním dopustil se Makai těžkého důchodkového
přestupku a byl povinen zaplatiti
jak zkrácenou
všeobecnou daň nápojovou z celého množství vy-
robeného vína, tak i příslušnou pokutu. Nepře-
kročili proto orgánové finanční stráže obor svoji
působnosti a nemám proto důvodu, abych nařídil
jejich exemplární potrestáni. Rovněž neshledávám
podkladu, aby dědicům Ludevita Makaiho bylo
poskytováno morální a hmotné odškodnění.
Zodpovědění interpelace převzal jsem sám.
ježto resort ministra vnitra není na případě zú-
časten.
V Praze dne 8. dubna 1936.
Ministr financí:
Dr. Kalfus, v. r.
3
396/II (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Szentiványiho
o křivdě spáchané ve spojitosti s pořádá-
ním prešovského kulturního večírku Ma-
ďarského kulturního spolku na Slovensku
(tisk 263/1).
Místní skupina Maďarského kulturního spolku
(Sz. M. K. E. ) v Prešově, obdrževší od okresního
úřadu v Prešově
povolení k pořádání kulturního
večírku ve dnech 25. a 26. listopadu 1935 nedo-
držela slib, že pořádání večírku nebude plakáto-
vati. Této okolnosti nutno přičísti, že českoslo-
venské kulturní a národní organisace se ohradily
letákem proti pořádání akademie, spatřujíce ve
veřejném plakátováni večírku úmysl demon-
strační.
Pro obsah letáku byla Maďarským kulturním
spolkem v Prešově podána soukromá žaloba u
okresního soudu v Prešově pro přečin podle § 1
zákona 108/33. Důvodu k zakročení proti autorům
plakátu pro veřejno-žalobní trestný čin minister-
stvo spravedlnosti neshledalo.
Také spolkové úřady neshledaly důvodu, aby
z tohoto podnětu bylo zakročeno proti spolkům
jež letáky podepsaly.
Tvrzení interpelace, že četnictvo chovalo se
vůči demonstrantům netečně, neodpovídá skuteč-
nosti. Postup četnictva byl rozhodný a odpovídal
plně předpisům. Četnictvo s demonstranty vůbec
nevyjednávalo.
Provedeným šetřením nemohlo býti zjištěno,
že by se bylo žactvo středních a odborných škol
v Prešově účastnilo průvodu, o němž je v inter-
pelaci řeč.
V Praze dne 14. dubna 1936.
Předseda vlády:
V z.:
Rud. Bechyně, v. r.
396/III.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Fr. Uhlíře,
Bátkové a Tichého
o konečné likvidaci nároků plebiscitnich
poškozenců na Těšinsku (tisk 268/XV).
Usnesením vlády ze dne 10. května 1929 byla
pověřena meziministerská komise při ministerstvu
vnitra, složená ze zástupců ministerstev vnitra,
financí a sociální péče, aby v rámci finančních
prostředků, které jsou k disposici, poskytovala
státní příspěvek těm poškozeným za
Českosloven-
sko-polského sporu o Těšínsko, Spiš a Oravu,
kteří v době vzniku škody byli a dosud jsou če-
skoslovenskými státními občany, bydli na území
Československé republiky, byli škodou vážně
ohroženi na své existenci a dosud podpory ne-
zbytně potřebuji. Za podklad této likvidační akce
byly vzaty původní přihlášky, sepsané k účelům
mezistátního jednání o náhradu.
Akce, jejímž účelem bylo zlikvidovati v me-
zích finančních možnosti státu následky škod, způ-
sobených za
Československo-polského sporu o Tě-
šínsko, Spiš a Oravu, je pouze jedním článkem
z rozsáhlého souboru akci, směřujících k odčinění
aspoň nejtíživějších následků světové války a udá-
lostí popřevratových, a musila býti již z tohoto
důvodu řešena podle stejných zásad a stejnými
prostředky.
Tato likvidační akce, v niž bylo projednáno
1422 přihlášek, si vyžádala nákladu 4, 191. 088 Kč.
K tomu nutno přičísti ještě podpory vyplacené
svého času ze státních prostředků rovněž ke
zmírnění následků plebiscitnich škod v částce té-
měř 1, 000. 000 Kč. Kromě toho byla některým po-
škozeným přiznána též náhrada podle zákona
o válečných úkonech a příspěvek v akci pro Če-
choslováky z Ruska.
Vzhledem k zásadě rovnosti výše zmíněného
nutno považovati částku, která byla plebiscitním
poškozencům ze státních prostředků poskytnuta,
za přiměřenou a konečnou. Z těchže důvodů by
nebyla vhodná ani účelná nějaká separátní akce
pro určitou skupinu plebiscitnich poškozenců.
V Praze dne 21. dubna 1936.
Předseda vlády:
Dr. Hodža, v. r.
4
396/IV.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Emanuela Klímy
o postupu brněnské policie v době voleb
presidenta republiky
(tisk 258/VII).
Snaha policejního ředitelství v Brne směřo-
vala jedině k tomu, aby v době, předcházející
volbě presidenta republiky, byl zachován veřejný
klid a pořádek a aby zejména byl zajištěn klidný
a důstojný průběh dne samé volby. V tomto rámci
se také jen pohybovala opatření policejního ředi-
telství. Pokud šlo o zastavení práce v brněnských
závodech po skončené volbě presidenta republiky,
nemělo policejní ředitelství na věc žádného vlivu
a do věci nijak přímo ani nepřímo nezasáhlo a
nebylo též v tomto směru v žádném styku s úřed-
níkem svazu vlnoprůmyslníků, jmenovaným v in-
terpelaci.
Tvrzení, vyslovené v interpelaci o spolupráci
uvedeného již úředníka svazu vlnoprůmyslnfků
v Brně s policejním ředitelstvím, resp. domněnka,
že tento úředník se postavil proti zastavení práce
v textilních továrnách v dohodě s policejním ředi-
telstvím v Brně, postrádá jakéhokoliv podkladu.
K nějakému opatření nemám důvodu.
V Praze dne 6. dubna 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý, v. r.
396/V.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dr. Rašina
ve věci oceňování nájemní hodnoty u ob-
jektů užívaných poplatníkem vyměřova-
cími úřady při ukládání činžovní daně
(tisk 305/XXI).
Zákon o přímých daních v § 152 všeobecně
stanoví, že nájemní hodnota budovy nebo její části
oceňuje se penízem, kterého by bylo lze docíliti
jejím pronájmem v roce berním podle poměrů
místního bytového trhu hledíc k poloze, k účelu
budovy, její velikosti, k stavebnímu zařízení,
k době, po kterou se jí v roce užívá a k jiným
poměrům, majícím účinek na užitkovou hodnotu.
Při tom nečiní se zde rozdílu, zda budova (její
část), v níž má býti zjištěna nájemní hodnota, zá-
konům o ochraně nájemníků podléhá, či nikoliv a
zda ji užívá vlastník sám, či osoby jiné. Toliko
do prováděcího nařízení k § 152 zák. o př. d. bylo
v odst. 7. palato výjimečné ustanovení jen pro
byty vlastníků domů podléhajících zákonům o
ochraně nájemníků, podle kteréhožto ustanovení
dlužno po dobu vázaného bytového hospodářství
při oceňováni nájemní hodnoty byte majitele do-
mu hleděti i k mimořádným poměrům tímto sta-
vem vyvolaným; to znamená, že v budově, která
podléhá zákonům o odírané nájemníků, nemá ná-
jemní hodnota objektu užívaného vlastníkem býti
stanovena výše, než je činže docílená v této bu-
dově vzhledem k dočasným předpisům zmíněných
zákonů. Tomuto ustanovení prováděcího nařízení
k
zák. o př. d. je pak plně vyhověno, když výše
nájemní hodnoty bytu vlastníka domu byla od-
hadnuta podle výše nájemného ze stejného bytu,
který spadá pod ustanovení zákonů o ochraně
nájemníků. Uvedené ustanovení prováděcího na-
řízení týká se ovsem jen ocenění nájemní hod-
noty bytů vlastníka domů a nelze stejným způ-
sobem postupovati při
stanovení nájemní hodnoty
i v případech bezplatného přenechání bytu do-
movníku nebo jiné osobě.
Ustanovení odst 7. prov. nař. k § 152 zák. o
př. d., mluvíc o vázaném bytovém hospodářství,
má, resp. podle tehdejšího stavu zákonného, může
míti na mysli domy cele zákonům o ochraně ná-
nájemníků podléhající. Podléhají-li však takové
domy postupem času těmto zákonům jen částečně,
ba dokonce len menší nebo malou částí, pak by
se nesrovnávalo s tendencí zákona, aby srovnání
nájemní hodnoty bytu vlastníka domů se dalo
pouze s nájemným bytů chráněných. Není tedy
v rozporu ani se zákonem, ani s citovaným pro-
váděcím nařízením, jestliže berní správy v do-
mech jen částečně zákonům o ochraně nájemníků
podléhajících při srovnání přihlížejí nejen k ná-
jemnému bytů chráněných, nýbrž též k nájemné-
mu bytů nechráněných; tím se prováděcím naříze-
ním zamýšlená liberalita oproti vlastníkům domů
s vlastním bytem neporušuje.
Jest ovšem samozřejmé, že u domů, které zá-
konům o ochraně nájemníků nepodléhají, nutno při
oceňování nájemní hodnoty bytů vlastníků domů
postupovati podle všeobecného ustanovení § 152
zák. o př. d. Proto v případě, kdy vlastník užívá
celého domu sám, nemůže býti při stanovení ná-
jemní hodnoty použito výjimečného ustanovení
odst. 7 prov. nař. k § 152 zák. o př. d., neboť na
objekty užívané vlastníky domů se zákony o
ochraně nájemníků nevtahují, kterýžto názor vy-
slovil nejvyšší správní soud již v mnoha nálezech.
Podle došlých zpráv postupují berní správy
při zjišťování nájemní hodnoty v intencích zákona
o přímých daních i prováděcího nařízení k němu.
Tvrzení interpelace, že berní správy při ukládání
5
činžovní daně nedbají vůbec ustanoveni odst 7.
prav., nař. k § 152 zák. o př. d., neuvádí konkrét-
ních údajů, které by mohly býti přezkoumány.
Pokud se snad stala nedopatřením někde stranám
křivda, mohou se postižení poplatnici domáhati
nápravy odvoláním.
Vzhledem k uvedenému neshledává minister-
stvo financí důvodů k nějakému opatření.
V Praze dne 9. dubna 1936.
Ministr financí:
Dr. Kalfus, v. r.
396/VI.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance dr. Aloise Neumana
ve věci úpravy železničních tarifů v již-
ních Čechách (tisk 268/VI).
Ministerstvo železnic uznává důležitost úpra-
vy železničních tarifů pro zásilky uhlí určené prů-
myslovým podnikům jihočeským. Pokoušelo se
proto opětovně dospět i k řešení, které by usnad-
nilo výrobní podmínky v jižních Čechách. Návrh,
o kterém se zmiňuje interpelace, podobně jako
ostatní pokusy o separátní úpravu, vyvolaly do-
posud vždy požadavky výrobců v jiných částech
státu na poskytnutí obdobných slev. Uspokojiti
požadavky tohoto druhu všeobecně přesahuje toho
času možnosti železničního podniku, pro nějž již
i povolení slev v obmezeném rozsahu pro oblast
jihočeskou znamenalo by přes opačná tvrzení ne-
malé újmy na přepravních příjmech.
Ježto zatím byly započaty práce na reformě
nákladního tarifu, při níž mají nalézti řešení zá-
važné problémy tarifně-politické, bylo uznáno za
vhodnější provésti úpravu uhelných tarifů pro
jižní Čechy schůdnější cestou v rámci příštího
nákladního tarifu.
V Praze dne 14. dubna 1936.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně, v. r.
396/VII.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Šamalika
o bezdůvodné konfiskaci Venkovských
Novin, č. 3, roč. VIII., ze dne 14. ledna
1936 (tisk 268/X).
Zabavení v interpelaci uvedených míst z čísla
třetího časopisu
"Venkovské Noviny" ze 14. ledna
1936, zařízené státním zastupitelstvím v Brně,
bylo soudem přezkoumáno a v celém rozsahu po-
tvrzeno. Opravné prostředky nebyly podány.
V Praze dne 16. dubna 1936.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dérer, v. r.
396/VIII (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance inž. Fr. Karmasina,
že státni úřady v Kremnici a v Prievidzi
nedodržují ustanovení jazykového
nařízení (tisk 258/IV}.
Státní správa dbá, aby platné jazykové před-
pisy byly všude zachovávány a aby na odůvod-
něnou stížnost byla zjednána náprava.
Provedeným šetřením nebyly zjištěny stíž-
nosti stran na státní úřady v Kremnici a Prievidzi
pro porušování jejich jazykového práva. Nicméně
při této příležitosti nadřízené dozorčí instance
upozornily na dodržování jazykových předpisů oba
okresní úřady, oba okresní soudy a oba berní
úřady ve zmíněných obcích.
V Praze dne 15. dubna 1936.
Předseda vlády:
Dr. Hodža, v. r.
6
396/IX (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance G. Bonina
o nešvarech na trati Falknov nad Ohří-
Klingenthal (tisk 263/X).
Žádané nařízení o jazykové výpravě vlakových
souprav a motorových vozů bylo by v rozporu
s dosavadní všeobecnou úpravou, diktovanou zře-
teli ryze provozními a připouštějící vícejazyčné
nápisy v železničních vozech, jen pokud jsou tyto
vozy určeny i k oběhu po zahraničních tratích.
Osobní a motorové vozy, zařazené toho času na
trati Falknov nad Ohří-Klingenthal, jsou určeny
pro vnitrostátní dopravu a mají proto nápisy
uvnitř vozů jen v jazyku státním.
Motorový vůz pro trať Falknov n. Ohří-Kra-
slice nebude k disposici před 15. květnem t. r.
Nelze proto před počátkem letního jízdního řádu,
t. j. před 15. květnem 1936, provésti chystanou
úpravu jízdního řádu na této trati, kterou bude
rozmnožen také počet spojů.
Otázka staniční orientace nápisy ve stanici
Oloví se projednává. Dosud bylo z technických
důvodů možno vybaviti transparentním osvětlením
pouze nápis ve státním jazyku, umístěný na pří-
stavku ke staniční budově. Hlavní označení sta-
nice, umístěné na staniční budově jak v jazyku
státním, tak v jazyku menšinovém nemá transpa-
rentního zařízení a osvětlováno není.
V Praze dne 16. dubna 1936.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně, v. r.
396/X (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance E. Hirteho
o nesprávném postupu vládního komisaře
na politické schůzi (tisk 263/11).
Schůze, konaná sudetskoněmeckou stranou
dne 23. listopadu 1935 ve Cvikově, byla podle
způsobu svého uspořádání schůzí veřejnou a zá-
stupce úřadu ji rozpustil, ježto řečník nedbaje
předchozích napomenutí pronesl opětně výroky
zakládající skutkovou podstatu trestných činů.
Proti řečníku bylo proto též učiněno trestní ozná-
meni. Projevy (potlesk a dupot), jimiž účastníci
provázeli některé a to i závadné výroky řečníka,
dostoupily té míry, že rušily pořádek a že nebylo
lze sledovat průběh jednání. Proto zástupce úřadu
byl nucen vyzvati předsedu schůze, aby zjednal
klid. Nelze tudíž tvrditi, že zástupce úřadu zakázal
účastníkům jakkoliv projevovati souhlas a že řeč-
nici musili mluviti za hrobového ticha.
Postup zástupce úřadu odpovídal zákonu a
nemám proto důvodu k žádaným opatřením.
V Praze dne 7. dubna 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý, v. r.
396/XI.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Kopřivy
o konfiskaci v časopise "Včela" č. 2 ze
dne 14. února 1936 (tisk 341/XVI).
Zabavení v interpelaci uvedených míst z Č. 2.
časopisu "Včela" ze 14. února 1936, zařízené stát-
ním zastupitelstvím v Praze, bylo krajským sou-
dem trestním v Praze přezkoumáno a v celém
rozsahu potvrzeno. Podané námitky a stížnost
byly zamítnuty.
V Praze dne 16. dubna 1936.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dérer, v. r.
Překlad ad 396/I.
Válasz
a pénzügyi minisztertől
Jaross képviselő interpellációjára a nagy-
surányi dohányellenőrző kirendeltség két
alkalmazottjának túlkapásai tárgyában
(185/II nysz. ).
Dusil Ferenc II. osztályú pénzügyőri felügyelő
és Frdla Ferenc pénzügyőri föszemlész 1935. no-
vember 16. -án a dohánytermelőknél szemlét tar-