Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936,
IV. volební období. 3. zasedání.
395.
Interpelace:
I. posl. Jarossa min. vnútra a spravedlnosti o zaistení jazykového práva menšinám v kra-
jinskom zastupitelském sbore,
II. posl. dr Szüllö min. školstva a nár. osvěty o odnárodňovaní, ktoré sa deje v obci Hrubá
Borša.
III. posl. Hatiny a dr Neumana min. sociální péče a min. vnitra o nevydání vládního nařízení
o přestupech pojištěnců,
IV. posl. Tichého, Uhlíře, Fr. Langra, F. Richtra a Bátkové min. Železnic ve věci lepšího
vlakového
spojení severovýchodní Moravy a Slezska s Brnem, jakožto hlavním městem
země Moravskoslezské,
V. posl. dr. Neumana, Zeminové, F. Richtra a Matiny min. vnitra o zneužívání tělovýchov-
ných spolků k politické propagandě Henleinovy strany,
VI. posl. Haššíka min. vnútra vo veci zneužitia úradnej moci notárom Šteflíčkom v obciach
notariátu pozdišovského,
VII. posl. Slušného min. zemědělstva a min. vnútra vo veci odpredaju lesného porastu v Spiš-
ských Vlachoch,
VIII. posl. dr Sokola min. školstva a nár. osvety vo veci úpravy platových a služebných po-
merov odborných učiteľov s vyšším resp. s vysokoškolským vzdelaním, účinkujúcich na
meštianskych školách na Slovensku,
IX. posl. Slušného min. školstva a nár. osvety vo veci prípisu šk. inšpektora obvodu spišsko-
novoveského, týkajúceho sa prázdnin na deň 25. marca.
395/I (překlad).
Interpelácia
poslanca Jarossa
ministrom vnútra a spravedlnosti
o zaistení jazykového práva menšinám
v krajinskom zastupiteľskom sbore.
Počet maďarskej národnej menšiny na Slo-
vensku činí podľa dát sčítania ľudu z 1. decembra
1930 17. 58% všetkého obyvateľstva. V dôsledku
toho členovia krajinského zastupiteľského sboru
na Slovensku, patriaci k maďarskej jazykovej
menšine, nemôžu vo smysle vládneho nariadenia
z 29. decembra 1928, č. 229 Sb. z. a n. uplat-
ňovať v § 3 vlád. nariadenia zaistené práva ja-
zykové v krajinskom zastupiteľskom sbore, v
krajinskom výbore a v krajinských komisiách,
lebo toto právo je podmienené 20%-ným počet-
ným pomerom, pri ktorom členovia krajinského
zastupiteľského sboru, krajinského výboru a kra-
jinských komisii mohli neobmedzene používať
svojho národného jazyka. Teraz môžu uplatňovať
iba obmedzené jazykové právo zaistené v § 2
vlád. nariadenia, ktorý právo na užívanie jazy-
ka menšinového obmedzuje iba na pôsobenie,
2
jednanie a vecný obor, ktoré sa vzťahujú na
územie súdneho okresu, kde Maďari dosahujú
početný pomer 20%. Vo všetkých iných prípa-
doch sú povinní používať jazyka štátneho, úrad-
ného. -
Toto opatrenie v praxi znamená, že k ma-
ďarskej menšine patriaci členovia krajinského za-
stupiteľského sboru môžu používať jazyka men-
šinového len v pojednávaniach vo vecnom obore
obmedzenom na územie okresov rázu maďarské-
ho, a vlád. nariadenie pripúšťa úzky i širší vý-
klad tohoto ustanovenia v tom smysle, že prax
jazykového práva členov krajinského zastupitel-
ského sboru môže sa štát neistou i vo veciach
krajinskej významnosti, ktoré sa ináče vzťahujú
špeciálne na okres rázu maďarského.
K voľbe člena krajinského zastupitelského
sboru vyžaduje sa asi 40. 000 hlasov. Cien kra-
jinského zastupiteľského sboru je tedy jednotli-
vec, vyjadrujúci v podstate silu vôle ľudu.
V Európe je veľa národných menšín, ktoré ne-
dosahujú ani počtu duší 40. 000, a napriek tomu
majú podstatne väčššie práva jazykové, než Ma-
ďari v Československu, počítajúci % miliónu.
Jazykový zákon a jeho prevádzajúce naria-
denie hovorí vždy a všade o jazykovej menši-
ne, naproti tomu sčítanie ľudu z 1. decembra 1930
roztriedilo obyvateľstvo podľa pojmu patričnosti
k národnosti tak, že medzi duchom jazykového
zákona a definíciou sčítania ľudu o národnostnej
príslušnosti je podstatný skutkový a právny roz-
diel, ktorý odôvodňuje prianie, aby výsledky
sčítania ľudu neboly činiteľmi, vplývajúcimi na
jazykové práva národných menšín.
Niet horšieho a na duše rozkladnejšie pôso-
biaceho opatrenia než to, ktorým sa pospolitos-
tiam odnímajú práva nadobudnuté. Skutkom je,
že počet obyvateľstva skutočne maďarského a
maďarský jazyk užívajúceho sa nesnížil, lebo
štatistika neznamená život, ona je len kostrou,
utvorenou činiteľmi, ktoré nesnesú vo všetkom
kritiku.
Mravné položenie členov krajinského zastu-
piteľského sboru, veľký absolútny počet obyva-
teľstva maďarského a demokratické zariadenie
nášho štátu vyžadujú si napospol, aby vlád. na-
riadenie č. 229/1928 Sb. z. a n. zmenené bolo v
tom duchu, ktorý zabezpečí neobmedzené právo
jazykové každému takému členovi krajinského
zastupiteľského sboru, ktorý patrí k národnej
menšine dosahujúcej 20% aspoň v jednom súd-
nom okrese územia tej ktorej krajiny.
Na základe vyššie uvedeného tážem sa pá-
nov ministrov vnútra a spravedlnosti:
Či hodláte učiniť predmetom uváženia takú
mnenu vlád. nariadenia č. 229/1928 'Sb. z. a n.,
ktorá podľa právnej praxe, vykladanej demokra-
ticky, je v stave zabezpečiť zástupcom Maďa-
rov, plné uplatňovanie práva jazyka maďarskej
menšiny v krajinskom zastupiteľskom sbore na
Slovensku?
V Prahe, dňa 6. apríla 1936.
Jaross,
Szentiványl, dr. Korláth, dr. Sziillö, dr. Porubszky,
inž. Karmasin, Obrlik, Iling, Hollube, Gruber,
dr. Peters, inž. Kiinzel, Birke, dr. Hodina, Kundt,
Sandner, Jobst, dr. Jilly, dr. Kellner, Esterházy,
Knorre, Petrášek, A. Nitsch, dr. Holota.
395/II (preklad).
Interpelácia
poslanca dr Szüllö
ministrovi školstva a národnej osvety
o odnárodňovaní, ktoré sa deje v obci
Hrubá Borša.
V obci Hrubá Borša, okres Galanta, bolo
podľa dát sčítania ľudu z r. 1910 zo 410 obyva-
teľov 318 Maďarov, 88 Slovákov a 4 Nemci.
Prvé
Československé sčítanie ľudu z r. 1919 vy-
kázalo v tejto obci 369 obyvateľov, z ktorých
322 priznali sa za Maďarov a 47 za
Čechoslová-
kov. Sčítanie ľudu zo dňa 15. februára 1921 vy-
kázalo z 395 obyvateľov už len 276 Maďarov,
kdežto počet
Čechov a Slovákov činil v tej istej
dobe 106, Židov 3, a cudzích štátnych občanov
10. Posledné
Československé sčítanie ľudu z r.
1930 uvádza z počtu 332 obyvateľov už len 137
Maďarov, kdežto počet
Čechoslovákov zvýšil sa
na 185 a našli sa tu ešte 3 Nemci a 7 cudzin-
cov.
Podľa výkazu týchto štatistických dát tedy
počet Maďarov v tejto obci po dobu 17 rokov
Československej vlády poklesol o 185 duší, k
naproti tomu počet obyvateľstva československé-
ho vzrástol o 138. Tieto dve číslice sú i pre naj-
zaujatejšieho pozorovateľa nevyvratiteľným dô-
kazom, že tento vzrastový resp. úbytkový proces
nie je prirodzený, ale že je on bezpochyby vý-
sledkom umelých zásahov.
Ústavná listina zaisťuje na základe záväz-
kov prevzatých v mezinárodných mierových
smluvách národným menšinám možnosť voľného
vývoja. Ako vyzerá v praxi táto možnosť voľ-
ného vývoja, na to najlepšie posviecuje niekoľ-
ko predchádzajúcich štatistických číslic. V obci
Hrubá Borša sa nepopierateľné prejavujú tenden-
cie odnárodňovacie za pošľapávania medzinárod-
ných smlúv, ústavnej. listiny a demokratických
zásad hlásaných až do omrzenia.
Jedným z najvýznačnejších faktorov týchto
tendencií je štátna škola v tejto obci, v ktorej
3
je od r. 1921 vyučovacím jazykom jazyk sloven-
ský. Napriek tomu, že najmenej 60% počtu žia-
kov školy je materinského jazyka maďarského
- a tieto deti ani inému jazyku nerozumejú, -
maďarsky sa vôbec nevyučuje, žiaci sa nena-
učia maďarsky písať, ale nenaučia sa ani po slo-
vensky, veď nerozumejú prednáškam, a tak deti
v Boršave sú odsúdené k nevzdelanosti k naj-
väčšej sláve kultúry. Ba čo viac v najnovšej dobe
riadiaci učiteľ Ján Piaček, nedávno menovaný
riaditeľ tejto školy, ktorý od počiatku tohoto
školského roku vyučuje v Borši,. prísne zakázal
deťom hovoriť maďarsky. Istého žiaka i zpoličko-
val, keď sa tento odvážil hovoriť maďarsky so
svojimi spolužiaky. Zakázal i to, aby deti na
ulici maďarsky zdravily. Druhým učiteľom školy
je jednotlivec moravského pôvodu, ktorý nezná
ani slova maďarsky. Vyučovanie náboženstvu
obstaráva Albert Štefanovič, farár v Hasváre a
dosiaľ prednášal maďarským deťom maďarsky.
Riadiaci učiteľ Piaček teraz požaduje, aby sa
i vyučovanie náboženstva diaľo výlučne v jazy-
ku slovenskom. Katechéta sa proti tomu ohradil
lebo dobre vie, aké vedomosti majú a s akým
prospechom pochybnej ceny absolvujú deti
pred-
mety prednášané slovensky, lebo i keď nabyflujú
uložené úkoly, nerozumejú im. Oproti násilnos-
tiam riadiacieho učiteľa chcel farár svolať rodi-
čovskú konferenciu, aby táto rozhodla, v akom
jazyku majú byť deti vyučované náboženstvu.
Riadiaci učiteľ zabránil i svolaniu tejto konfe-
rencie. Učinil opatrenie, dľa ktorého školské deti
ani o bohoslužbách nesmú sa ináč modliť než slo-
vensky.
Riadiaci učiteľ však nielen svojimi prísnymi
príkazy podporuje odnárodňovacie tendencie, ale
využijúc ťažkú sociálnu situáciu obyvateľstva,
bere pri rozdelovaní rôznych výhod zreteľ na
šovinistickú zásadu zaslúžilosti a nie hľadisko
nestrannej spravedlnosti, a pri každej príležitosti
poskytuje rôzne výhody žiakom materinského
jazyka slovenského. Tak pri vianočnej nádielke,
kde boly rozdávané šaty, boty a bielizeň, po-
delil len deti slovenského materinského jazyka,
ač medzi Maďarmi je veľa takých, ktorí sú snáď
viac odkázaní na podporu..
Je prirodzené, že pri takejto odnárodňovacej
metóde riadiaceho učiteľa, ktorý k tomu všet-
kých prostriedkov využíva, rodičia sa stále po-
nosujú, že prospech detí vo škole je hrozne bied-
ny, lebo nerozumejú výkladu a nanajvýš ako pa-
pagáj naučia sa úkolom bez pochopenia.
Naprosto nie je v záujme štátu, aby škola
vychovávala Čechoslovákov nevzdelaných, ale
naopak, aby zo škôl vychádzali vzdelaní Čecho-
slováci, ktorí vyzbrojení zbraňami kultúry by
obhájili svoje miesto oproti konkurencii štátov
väčších, ktoré sú v lepšej hmotnej situácii. Prí-
klad obce Borša však nasvedčuje tomu, že pred
tuhou jednotlivcov po »zásluhách« a pred zá-
ujmom národnostnej štatistiky musia ustúpií i
záujmy štátne. Obec Borša je totiž bez pochy-
by preto tak hýčkaným dieťaťom čechoslovaki-
zurúceho smeru, lebo leží priamo na jazykovej
hranici maďarčiny medzi Čiernou vodou a Žit-
ným ostrovom. Čo sa tam deje, je výsmechom
práv menšinových a hanobením tých milostivých
rečí, ktorými odpovední vládni činitelia zásobujú
cudzinu.
Na základe všetkého toho tážem sa pána
ministra:
1. Či viete o násilných odnárodňovacích po-
činoch riadiceho učiteľa v obci Hrubá Borša?
2. Či pokladáte za srovnateľné so záväzky
prevzatými v medzinárodných smluvách a s vý-
slovnými predpisy ústavnej listiny to, že maďar-
ské obyvateľstvo obce Borša tone v nevzdela-
nosti, keďže nemá maďarskej školy?
3. Či ste ochotný urobiť náležité opatrenia,
aby jestvovanie maďarskej národnosti v obci
Borša nebolo za garancií zaistených v medziná-
rodných smluvách násilným a umelým spôsobom
ničené?
V Prahe, dňa 18. apríla 1936.
Dr. Szültö,
dr. Porubszky, Szentiványl, Jaross, dr. Korláth,
Liebl Fischer, dr. Kellner,
inž. Lischka. Stanní,
Wollner, Obrík, Kundt, inž. Kilnzel, Jobst, dr
Holota, Gruber, A. Nitsch, Petrášek, dr. Kailner,
Esterbázy.
395/III.
Interpelace
poslanů A. Hatiny a dr. Neumana
ministru sociální péče a vnitra
o nevydání vládniho nařízení o přestupech
pojištěnců.
Zákon o pensijnim pojištění soukromých za-
městnanců čís. 26 z r. 1929, ve znění novely čís.
117/1934 Sb. z. a n.; stanoví ve svém oddílu VI,
týkajícím se přestupu pojištěnců v § 114, odst. 4,
§ 115, odst. 8, že způsob, jak bude použito převe-
děné částky (úhradového podílu, prémiové reser-
vy), resp. jak budou upraveny přestupy zaměst-
nanců od veškerých nositelů pojištění a vyňatých
zaměstnavatelů do služby podle § 3 cit. zákona
budou upraveny vládním nařízením.
Podobné ustanovení má i § 240 zákona o po-
jištění zaměstnanců ve znění vyhlášky č. 189/1934
Sb. z.. a n.,
Jde zde o úpravu nároků z pojištění těch za-
městnanců - pojištěnců, kteří během svého života
4
změnili v důsledku přestupu v zaměstnání nositele
pojištění.
Ačkoli oba jmenované zákony jsou již v účin-
nosti 7, resp. 10 let, nebyla ona vládní nařízení
dosud vydána. Jakou hmotnou škodu pojištěnci,
resp. jejich rodinní příslušníci utrpí, jelikož vládní
nařízení o přestupu pojištěnců dosud vydáno ne-
bylo, vysvitne nejlépe z tohoto případu, který je
vybrán ze sta podobných:
Zesnulý Karel Hrubý z Kročehlav byl poji-
štěncem Ústřední sociální pojišťovny, kde získal
celkem 821 dnů. Poté byl pojištěn u Všeobecného
pensijního ústavu (čís. poj. 585. 410/B) a získal 51
měsíců v pojištění pensijním.
Jelikož Hrubý neodbyl v pojištění pensijním
čekací dobu (60 měsíců), nemohl Všeobecný pen-
sijní ústav v Praze přiznati vdově po něm důchod
vdovsky, ačkoli byl jmenovaný též pojištěn u
Ústřední sociální pojišťovny 27 měsíců. Jelikož
vládní nařízení, o němž je řeč nahoře, nebylo do-
sud vydáno, nemůže Všeobecný pensijní ústav
v Praze započísti Hrubému 27 měsíců pojištění
u Ústřední sociální pojišťovny, ačkoli pojistné za
tuto dobu bylo předepsáno a zaplaceno.
- Všeobecný pensijní ústav mohl přiznati vdově
toliko odbytné ve výši 7. 400 Kč, které je jí
a je-
jímu děcku vyplaceno v měsíčních částkách po
375 Kč: jakmile bude částka 7. 600 Kč vyčerpána,
bude tu vdova s děckem bez jakýchkoliv pro-
středků, ačkoli propočtení u druhého nositele po-
jištění podle vládního nařízení, které mělo býti
vydáno, by jistě založilo bezpodmínečný vdovský
a sirotčí důchod doživotně.
Potřeba vládního nařízení o přestupech po-
jištěnců jeví se zejména dnes v době hospodářské
krise, kdy zaměstnanci pro nedostatek stálého za-
městnání mění své zaměstnáni a tím i
často no-
sitele pojištění a jelikož každý sociálně pojišťo-
vací zákon stanoví dávky v jiné výměře, jsou
zaměstnanci - pojištěnci ve svých nárocích znač-
ně poškozováni.
Táží se proto podepsaní pana ministra sociální
péče a pana ministra vnitra:
1. Je jim známo, že po vplynutí 6 resp. 10 let
ode dne účinnosti sociálně pojišťovacích zákonů
nebyla dosud vydána vládní nařízení o přestu-
pech pojištěnců?
2. Jaká opatření hodlá učiniti pan ministr so-
ciální péče a pan ministr vnitra, aby vládní na-
řízení o přestupech pojištěnců byla v dohledné
době vydána ?
V Praze dne 21. dubna 1936.
Katina, dr. Neuman,
Uhlíř, David, Hrušovský, Babek, Mikuláš, Lanc,
dr. Kozák, Fiala, Jenšovský, dr. Patejdl, Zeminová,
Bergmann, Bátková, dr. Moudrý, Polívka, Tichý,
Stejskal, dr. Klapka, F. Richter.
395/IV.
Interpelace
posl. E. Tichého, Fr. Uhlíře, Fr. Langra,
F. Richtra a Bátkové
ministra železnic
ve věci lepšího vlakového spojení severo-
východní Moravy a Slezska s Brnem,
jakožto hlavním městem země Moravsko-
slezské.
V r. 1927 zákonem č. 125 ze dne 14. července
došlo k změně samosprávných celků a tím také
k zrušení země Slezské, jakožto samostatného
územního útvaru a přičlenění k Moravě a vytvo-
ření tak s hlediska samosprávného země Moravsko -
slezské s hlavním městem Brnem. Tím země
Slezská pozbyla dřívějšího významu, ježto úřady
mající charakter II. instance anebo úřady zemské
jsou rušeny a stěhovány do Brna, jakožto hlavní-
ho města nové vytvořené země Moravskoslezské.
V této době rušení těchto centrálních (Slez-
ských) úřadů došlo k celé řadě protestů a inter-
venci, kde mimo jiné bylo si stěžováno také na
nevhodné a nedostatečné vlakově spojení, zejmé-
na z těšínské a opavské oblasti s Brnem. Při zdů-
vodňování těchto oprávněných stesků bylo ne-
jednou opakováno ujišťování, že dojde k úpravě
tohoto vlakového
spojení, aby se strany občan-
stva nedocházelo ke stížnostem. Přesto, že od té
doby uplynulo již takřka 9 roků, k zlepšení vla-
kového spojení mezi Brnem a severovýchodní
Moravou a Slezskem nedošlo.
Stížnosti, které po této stránce dostáváme,
jsou plně odůvodněné. Nejde v tomto případě je-
nom o nedostatečné vlakové spojení, vzhledem
k tomu, že za plných 24 hodin projíždí z Bohu-
mína 6 osobních vlaků (případně kombinovaných
s rychlíky) a 2 rychlíky tam a zpět stejný počet,
nýbrž jde tu také o nevhodné
spojení, poněvadž
jeden pár rychlíka tam a jeden zpět za 24 hodiny
absolutně nestačí potřebě občanstva k vyřizování
jeho záležitosti u centrálních úřadů v Brně. Mezi
Bohumínem a Prahou projíždí za 24 hod. 7 párů
rychlíků a mezi Bohumínem a Brnem pouze 2 pá-
ry. Jízda rychlíkem z Bohumína do Prahy při
délce 366 km trvá okrouhle 51/2 hod., kdežto jízda
z Bohumína do Brna při délce 183 km, tudíž po-
loviční, trvá okrouhle 3 hod. 20 min. Osobním
vlakem z Brna do Bohumína trvá jízda plných
5 hod. 20 min, indii tak dlouho, jako z Bohumína
rychlíkem do Prahy.
Není třeba zvlášť zdůrazňovati při prozkou-
mání této skutečnosti, že stížnosti občanstva ne-
jen ze Slezska, nýbrž i ze severovýchodní Mora-
vy
jsou naprosto odůvodněny a že následkem
těchto fakt zájemci svých záležitosti
jezdí raději
je projednati k centrálním úřadem do Prahy, ač-
6
koliv v Brně projednání bylo by snazší a urči-
tější. Dochází proto jednak k zbytečnému obtě-
žování centrálních úřadů v Praze a jednak k zby-
tečnému rozjitřování klidného vývoje severo-
východní části země Moravskoslezské.
Proto se táží podepsaní pana ministra že-
leznic:
1. Zda jsou mu tyto dopravní poměry mezi
severovýchodní části země Moravskoslezské a
Brnem, jakožto hlavním městem této země, zná-
my?
2. Zda jest ochoten způsobiti, aby mezi Brnem
a jmenovanou čisti země bylo zavedeno vhod-
nější a dostatečné vlakové spojení, zejména
rychlíkové?
V Praze dne 21. dubna 1936.
Tichý, Uhlíř, Fr. Langr, F. Richter, Bátková,
Stejskal, Babek, Netolický, dr. Patejdl, Šmejcová.
David, dr. Klapka, Polívka, Lanc, Tykal, Mikuláš,
Zeminová, Fiala, Hrušovský, Hatina, Jenšovský.
395/V.
Interpelace
poslanců dr. Neumana, Zeminové,
F. Richtra a Hatiny
ministru vnitra
o zneužívání tělovýchovných spolků
k politické propagandě Henleinovy
strany.
Troufalost příslušníků Henleinova hnutí se den
ze dne zvyšuje. Zprávy, které nás o tom dochá-
zejí ze všech krajů, jsou velmi neutěšené a budí
dojem, že státní orgány nepostupují dosti roz-
hodně proti rušitelům vnitřního klidu republiky.
Tak v poslední době přinesl denní tisk povážlivé
zprávy o výrocích řezníků Henleinovy strany na
veřejných shromážděních a výkřicích, kterými
zfanatisovaní posluchači tyto řeči provázejí.
Poněvadž politická činnost Henleinovy strany
nenalézá již dostatečné odezvy u německých spo-
luobčanů, začíná se užívat i úředně povolených
turnerských spolků k záměrné agitaci svého
druhu.
Typickým dokladem tohoto nového směru
agitace je činnost turnerů na Českokrumlovsku.
kterou zaznamenal v těchto dnech denní tisk (Ji-
hočeské slovo 3. dubna 1936) tímto způsobem:
» Čeští lidé v pohraničí s údivem pozorují, jak
se trpí henleinovcům jejich pochodováni s hlo-
mozivými zpěvy a bubnováním, jehož úkolem je
burcovat pod velkoněmecký prapor vesnici za
vesnicí. To vše se děje v místech, kde se soustře-
ďuje turistický ruch, v srdci Šumavy a v těsném
sousedství bavorských a rakouských hranic. Po-
slední případ, který na sebe upozornil v nedělí,
je zvlášť křiklavý a měly by se o něm vyslovit
úřady. Českým krajem mezi obcí Slávci, vrchem
»Kluk« a obcí Přisednou a Domoradicemi pocho-
dovalo na Český Krumlov asi 100 mladých hochů,
uniformovaných v šedých košilích a pětistupovém
útvaru. Za velkého křiku a zpěvu byla nesena
v čele oddílu velká bílá vlajka s černým hákovým
křižem, ovšem turnerským, který je symbolem
německého hakenkrajce. Vlajka byla na vrchu
vztýčena a pak se konalo cvičení v signalisování,
mávání praporky s hákovým křížem. Při tom se
zpívaly německé nacionální písně. K tomuto řá-
dění mladých hakenkrajclerů, kteří používají po-
volených spolků k této neomezené činnosti, při-
hlíželo s úžasem české obyvatelstvo, jež se do-
mnívá, že tohle vše je úřady povoleno a táže se,
proč se to trpí.
Večer se pak ozývá Č. Krumlov nacionálními
písněmi, z nichž proniká nikoliv neznámé heslo:
»Der Tag kommt«.
Upozorňujíce na tuto skutečnost, tážeme se
pana ministra vnitra:
1. Je panu ministru známo, že se zneužívá
tělovýchovných spolků německých k jednostranně
politické agitaci?
2. Je pan ministr ochoten zabrániti tomuto
zneužívání tělovýchovných spolků?
3. Je pan ministr ochoten nařídit změnu od-
znaku turnerů tak, aby odznak nemohl býti zamě-
ňován za hakenkrajclerský kříž?
4. Je pan ministr ochoten naříditi, aby po-
dobné provokace nebyly povolovány?
V Praze dne 21. dubna 1936.
Dr. Neuman, Zeminová, F. Richter, Hatina,
Hrušovský, David, F. Langr, Jenšovský, Polívka,
dr. Klapka, Bábek, Mikuláš, Uhlíř, Bátková, Fiala,
Stejskal, Bergmann, dr. Patejdl, dr. Kozák, Lanc,
Tichý.
395/VI.
Interpelácia
poslanca Štefana Haššíka
ministrovi vnútra
vo veci zneužitia úradnej moci notárom
Šteflíčkom v obciach notariátu
pozdišovského.
Proti notárovi Šteflíčkovi v Pozdišovciach
dochádzajú takmer denne rôzne ponosy, jadrom
6
ktorých je arogantné chovanie v úrade, zanedbá-
vanie povinnosti a nedovolené machinácie vo fi-
nančnom hospodárení obcí, jemu sverených. Keď-
že týmto počínaním notára Šteflíčka znepokojuje
sa a hmotne poškodzuje obyvateľstvo notariátu,
je v záujme
štátnom, aby bol tento nespratný a
svoju úradnú moc zneužívajúci úradník zo svojho
pôsobišťa odstránený. Z výčinov notára Šteflíčka
uvedieme len niekoľko hodnoverných prípadov,
ktoré sú len čiastkou prechmatov, ktorých sa do-
pustil na svojom terajšom pôsobišti.
Dňa 17. septembra 1934 poskladali občania
obce Žbince (okres Michalovce) peniaze za osivo,
ktoré im bolo Zemedelskou radou pre Slovensko
pridelené. Suma nebola notárom Šteflíčkom odo-
slaná hneď na miesto určenia, ale až o rok ne-
skôr, t. j. až 14. novembra 1935. Nik nevie, kde
boly tieto peniaze dotých čias uložené. Tento
prechmat sa len zväčšil tým, že pri tej príležitosti
notár Šteflíček vyberal od každého, kto dostal
osivo, aj po 2 Kč za
vrece, hoci Zemedelská rada
vrecia tieto dala každému prídelcovi zdarma. Kde
sa podely vybrané peniaze za vrecia, to by vedel
povedať len notár Šteflíček, ktorý robil nesprávne
aj vtedy, keď nechcel dať osivo tomu, kto nemal
peniaze na výplatu hneď, hoci on ich poslal až
po roku, keď už Zemedelská rada vyzvala prí-
delcov osiva, aby do 15. novembra 1935 dlžné su-
my zaplatili. Je zaujímavé, že kým po druhých
obciach platili za meter pšenice 98-100 Kč.
v Žbinciach každý musel zaplatiť po 105 Kč. Kde
dal notár Šteflíček rozdiel?
Obci Žbince bolo poukázané v roku 1935
25 tisíc Kč ako podpora na cesty. Žiadna cesta
sa doposiaľ z týchto peňazí nerobila a keď sa
občania pýtali notára Šteflíčka, čo je s peniazmi,
odpovedal, že sa použijú na zaokrytie Štátnej
po-
zemkovej dane. V rokoch 1928-29 vyberalo sa
od kupcov parcelovanej zeme za jedno kat. jutro
po 15 Kč a v rokoch 1930-34 po 10 Kč na daň
pozemkovú. Bolo zistené, že ani tieto peniaze ne-
boly odovzdané na bernom úrade v Michalov-
ciach. Suma, vybraná na daň pozemkovú, činí
dodnes 51. 920 Kč. Nik nevie, kde je táto suma
uložená a starosta vyhlásil, že on nevie, kde sa
tie peniaze nachádzajú. Obci Žbince zostala kon-
com roku 1931 v pokladni suma 75. 000 Kč, ktorú
mal v manipulácii býv. notár Štalter, ktorý pri
svojom preložení túto pokladničnú hotovosť odo-
vzdal Šteflíčkovi. Keďže sa v obci nekonaly ve-
rejné práce, ani žiadne investície, suma táto musí
byť ako hotovosť v obecnej pokladnici.
Notár Šteflíček bez súhlasu obecného zastu-
pitelstva dal opraviť obecný cintorín nákladom
12. 000 Kč a prácu vydal bez vypísania súťaže
obecnému starostovi, ktorý je nie vyučený v žiad-
nom remesle. Toto je vyložené korumpovanie
obecných orgánov, lebo spôsob, ako sa pri veci
postupovalo, je toho najlepším dokladom.
Pýtame sa preto pána ministra vnútra:
1. Či má vedomosť o tomto šafárení notára
Šteflíčka a starostu obce v Žbinciach?
2. Či je ochotný úradovanie notára Šteflíčka
dať čo najprísnejšie vyšetriť a pre zneužívanie
úradnej moci vziať ho na zodpovednosť?
3. Či je ochotný pán minister notára Šteflíčka
z jeho pôsobišťa bezodkladne odstrániť?
4. Čo hodlá pán minister zariadiť, aby sa ta-
kéto neslýchané a meno notárskeho stavu po-
škodzujúce prechmaty viac neopakovaly?
V Prahe, dňa 23. apríla 1936.
Haššik,
Hlinka, Čavojský, dr. Sokol, Rázus, dr. Wolf, Su-
roviak, dr. Pružinský, Kendra, Danihel Drobný,
Longa, Sidor, Šalát, dr. Tiso, Slušný, Sivák,
Onderčo, Dembovský. Florek, Turček.
395/VII.
Interpelácia
poslanca Slušného
ministrovi zemedelstva a ministrovi
vnútra
vo veci odpredaju lesného porostu
v Spišských Vlachoch.
V obci Spišské Vlachy je samospráva obce
už dva roky vyzdvihnutá a ustanovený je vl.
komisár s pôsobnosťou obecného zastupiteľstva.
Tento vl. komisár predal z voľnej ruky, bez
súťaže trojročný etát dreva, vyše 9. 000 m3, z o-
becných hôr menovanej obce. Predané drevo je
väčšinou jedľa, menšiu časť tvorí sosna a čer-
vený smrek.
Cena touto svojvoľnou smluvou dosiahnutá
je nižšia ako minuloročná. V r. 1935 dostalo sa
za drevo z týchto lesov: za jedľu Kč 28. 85, za
sosnu Kč 43. 30 a za červ. smrek Kč 61. - za
m3. Naproti tomu v tomto roku pri trojnásob-
nom množstve za jedľu Kč 25. 90, za sosnu Kč
39. - a za červ. smrek Kč 58. -, hoci cena ta-
kéhoto dreva je dnes na tomto okolí o 6-8%
vyššia než vlani.
Proti rozhodnutiu vl. komisára občania po-
dali odvolanie na Krajinský úrad. Tento vo veci
ešte nerozhodol, ale kupec drevo už využit-
kúva.
Tento postup vl. komisára ako aj iné jeho
nesprávnosti - na pr. odcudzenie pozemkov,
kmeňového majetku obce,
na riadne dochádzanie
do úradu a iné neprístojnosti - vyrušili trpezli-
vosť temer všetkého obyvateľstva obce. V mene
tejto väčšiny som nútený opýtať sa p. ministra
zemedelstva: