Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 3. zasedání.
378.
Odpovědi:
I. předsedy vlády na interp. posl. dr. Fencika o úředním jazyku (tisk 147/I),
II. předsedy vlády na interp. posl. dr Fencika o ruských vystěhovalcích (tisk 141/XI),
III. min. soc. péče na interp. posl. Vallo, Zupky a dr. Clementise o zneužívání stravovacích
lístků v obci Liptovská Osada (tisk 147/X),
IV. min. železnic a min. nár. obrany na interp. posl. Polívky a Hrušovského ve věci výstavby
železnice Muráň-Červená Skala (tisk 185/V),
V. min. vnitra a min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Hladkého, Hatiny, Kejmara, Němce
a Laňce o postupu okresního úřadu v Duchcově (tisk 185/XII),
VI. min. vnitra na interp. posl. Kendry ve věci zakoupení domu pro obecní účely ve Sloven-
ských Raslavicích, okres Bardejov (tisk 210/V),
VII. min. vnitra na interp. posl. dr Clementisa o protizákonném a surovém postupu četnické sta-
nice v Polomce při vyšetřování (tisk 210/XIII),
VIII. min. vnitra na interp. posl. Zupky a Kosika o neudržitelném postupu policejního ředitelství
v Košicích proti dělnickým organisacím (tisk 210/XIV),
IX. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Uhlíře o učitelských praktikantech (tisk
268/XIII),
X. předsedy vlády na interp. posl. dr. Fencika o kolonistech (tisk 141/VIII),
XI. předsedy vlády na interp. posl. dr. Fencika o firmě "Latorica" a o pozemkové reformě (tisk
141/X).
378/I (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dr. Š. A. Fencika
o úředním jazyku (tisk 147/I).
Zprávy, které byly z podnětu této interpelace
podány od jednotlivých resortů státní správy, ne-
potvrzují, že by ruština - kterou přece
Českoslo-
venská správa sama do úřadů Podk. Rusi zavedla
- byla z nich nyní vytlačena.
Úřady a soudy na Podkarpatské Rusi mají na-
řízeno, aby dbaly předpisů o užívání jazyka rus-
kého (maloruského). Jejich úsilí, aby jazyku Pod-
karpatských Rusínů dostalo se uplatnění, jež mu
náleží, setkává se s výsledky stále úspěšnějšími.
Mnohaletým pobytem úředníků působících na Pod-
karpatské Rusi zdokonalila se jejich znalost míst-
ního jazyka a také počet státních zaměstnanců
domácího původu rok od roku roste. Na styk
úřadů s ruským obyvatelstvem ať ústní, nebo pí-
semný, nedošly již po několik let stížnosti.
Ve zmíněných zprávách se však poukazuje na
neblahé jazykové spory ve vlastních řadách rus-
kých, pro které nebylo dosud možno zjistiti jed-
notnost v tom, jakého jazyka dožaduje se podkar-
patoruský národ. O pohrdání prastarými právy
obyvatelstva Podkarpatské Rusi a o zdeptání jeho
práv a pohanění jeho lepších citů interpelace nic
konkrétního neudává.
Že jazyk ruský (maloruský) na Podkarpatské
Rusi nemá postavení pouze jazyka menšinového
nebo dokonce snad horší, nýbrž že jest vybaven
výsadami, které jej stavějí po bok jazyka státního,
bylo na příslušných jazykových normách již mno-
hokráte prokázáno.
Pokud jde konečně o požadavek, aby bylo vy-
dáno nařízení, podle něhož se bude na území Pod-
karpatské Rusi a východního Slovenska považo-
vati ruština za jazyk oficielní, dlužno poukázati
2
na vydaná již ustanovení Generálního Statutu
Podkarpatské Rusi, jazykového zákona a vládních
nařízení jazykových č. 17/1926 a 229/1928 Sb.
z. a n.
V Praze, dne 5. března 1936.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.
378/II (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dr. Fencika
o ruských vystěhovalcích (tisk 141/XI).
Československá vláda přistoupila k úmluvě
o mezinárodním postavení uprchlíků sjednané
v Ženevě dne 28. října 1933, a ratifikovala ji dne
13. dubna 1935. Úmluva nabyla mezinárodní pů-
sobnosti pro republiku Československou dnem 13.
června 1935 (zák. č. 179/35 Sb. z. a n. ).
Třebaže přístup k této úmluvě se stal s výhra-
dami, přece celková tendence úmluvy a blahovolná
prakse československých úřadů při jejím prová-
dění zaručují ruským uprchlíkům práva a výhody,
jaké mají u nás cizinci požívající nejvyšších
výhod.
Úmluvu ratifikovala také Francie a podepsala
kromě jiných států i Jugoslávie, takže právní po-
stavení ruských uprchlíků u nás není horší než
v uvedených dvou státech. Podle zpráv, které do-
cházejí v poslední době o existenčních poměrech
ruské emigrace v obou uvedených státech, není si-
tuace ruských uprchlíků v Československé repu-
blice nijak horší.
Ruští uprchlíci, pakliže se usadili v republice
Československé teprve po 1. květnu 1923, podlé-
hají, pokud jde o jejich zaměstnávání, ustanove-
ním zákona č. 39/1928 Sb. z. a n. o ochraně domá-
cího trhu práce. Toto stanovisko je v souhlase
s uvedenou již úmluvou o mezinárodním postaveni
uprchlíků. Při tom však příslušné úřady vyřizují
v rámci zmíněného zákona s blahovůlí žádosti těch
zaměstnavatelů, kteří žádají o udělení povolení
k zaměstnávání ruských emigrantů, jimž nejpoz-
ději dne 26. března 1928 byly vydány průkazy
totožnosti, a také dávky za takovéto povolení vy-
měřují v nejnižších sazbách. Jako v jiných ze-
mích Československé republiky, tak také na Pod-
karpatské Rusi jest zaměstnáno mnoho ruských
emigrantů, z nichž četní jsou v dobrém sociálním
postavení. Mnoha ruským emigrantům bylo již
také na jich žádost uděleno státní občanství česko-
slovenské. Není tedy správná domněnka, že se
Podkarpatská Rus nějak před ruskými vystěho-
valci chrání.
Pokud jde o školy pro děti ruských emigrantů
na Podkarpatské Rusi, nutno míti na zřeteli, že
generální statut, platný pro Podkarpatskou Rus
od 18. listopadu 1919, stanoví v odst. 1 kap. III,
že ve školách na Podkarpatské Rusi lidový ja-
zyk bude jazykem vyučovacím, jakož i oficiálním
jazykem vůbec, a ukládá dále organisovati nutné
rusínské školy a stanoví, že rusinský jazyk má
býti vyučovacím jazykem.
Se zřetelem k tomuto právnímu stavu nemohla
by státní školská správa zřizovati na území, obý-
vaném Podkarpatoruským obyvatelstvem, školy
s ruským jazykem vyučovacím.
Ministerstvo zahraničních věcí má ve svém roz-
počtu položku na podporu uprchlíků z bývalé
carské říše Ruské ve výši 3 mil Kč. Z těchto pe-
něz poskytuje
Československý červený kříž, který
touto akcí je pověřen, peněžní, naturální a léčebné
podpory ruským uprchlíkům, řídě se vodítky so-
ciální a charitativní péče. Podporovány jsou pře-
vážnou většinou osoby starší 50 let, invalidé,
osoby nemocně nebo jinak práce neschopné. Jde
tudíž o akci sociálně-charitativní.
Umisťování ruských uprchlíků na Podkarpatské
Rusi znamenalo by odnímání příležitosti k práci
domácímu obyvatelstvu a tím zvyšování nezaměst-
nanosti na Podkarpatské Rusi vůbec a mladé
tamější inteligence zvláště. Toto zvýšení neza-
městnanosti by jistě nastalo, jakmile by na místo
akce sociálně-charitativní nastoupilo placení slu-
žeb, zejména snad služeb veřejných.
Převedení uvedené položky ve prospěch Podkar-
patské Rusi nebylo by ulehčení pro státní rozpočet,
a kdyby se tak stalo, byla by zmíněná položka
zbavena svého účelu (sociální podpora uprchlíků)
a sociální péče o ruské invalidy a lidi staré by
byla úplně zanedbána.
V Praze, dne 5. března 1936.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.
378/III.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Vallo, Zupky a
dr. Clementise
o zneužívání stravovacích lístků v obci
Liptovská Osada (tisk 147/X).
Šetřením provedeným prostřednictvím zem-
ského úřadu v Bratislavě bylo zjištěno, že v obci
Liptovská Osada nebyly za poukázky ze státní
stravovací akce konány žádné soukromé práce.
Za přidělené stravovací lístky prováděly se
práce, jež jest povinna vykonávati obec. Někteří
nezaměstnaní se dobrovolně nabídli k provádění
těchto prací za poukázky ze státní stravovací
akce. Šlo zejména o opravy cest, dovážení štěrku,
stavbu mostu, sekání ledu pro obec, odstraňování
sněhu a kácení dřeva pro školu a pro faru.
3
Za nahánění zvěře nebylo nikomu placeno po-
ukázkami ze státní stravovací akce; podle vyše-
tření byl uspořádán v obci hon na škodlivou čer-
nou zvěř, při čemž se nadhánění jen zúčastnily
i některé osoby, které již dostaly příděl ze státní
stravovací akce.
Ministerstvo sociální péče zařídilo, aby příště
obec Liptovská Osada se přesně řídila ustanove-
ním směrnic, pokud připouštějí použití poukázek
ze státní stravovací akce k náhradě části mzdy
za práce konané ve veřejném zájmu.
V Praze, dne 27. února 1936.
Ministr sociální péče:
inž. Nečas v. r.
378/IV.
Odpověď
ministra železnic
a ministra národní obrany
na interpelaci poslance Vlad. Polívky a
Ing. Hrušovského
ve věci výstavby železnice Muráň-Červená
Skala (tisk 185/V).
Nedostatek železničního spojení Spiše s Geme-
rem vzbuzoval pozornost ministerstva železnic již
od převratu. Bohužel přírodní překážky ve sloven-
ském Rudohoří a v Nízkých Tatrách jsou toho
druhu, že výstavba jen poněkud výkonné železnice
v tomto území ve směru severojižním naráží na
mimořádné nesnáze technické a na neúměrně vy-
soké náklady stavební. Tak na př. spojení Muráně
s
Červenou Skalou vyžadovalo by proražení hor-
ského masivu mnohakilometrovým tunelem,
v němž by trať zároveň musela překonati značné
výškové rozdíly. Tato okolnost by na jedné straně
přivodila neobyčejné zdražení stavby uvedené ko-
munikace, na druhé straně snížila by její výkon-
nost a upotřebitelnost.
Přesto, že otázka připojení železničních větví
Plešivec-Muráň, Plešivec-Slavošovce a Pleši-
vec-Dobšiná k severní nebo východní železniční
síti jest předmětem úvah s hlediska celostátního,
jeví se za daného stavu účelnějším zkoumati mož-
nosti doplnění železniční sítě zřízením autobusové
linky Muráň-Červená Skala s připojením na Ti-
sovec, která by žádané železniční spojení nahra-
dila. Šetření v tomto směru jsou právě prováděna.
V Praze, dne 13. března 1936.
Ministr sociální péče za ministra železnic:
inž. Nečas v. r.
Ministr národní obrany:
Machník v. r.
378/V.
Odpověď
ministra vnitra a ministra školství
a národní osvěty
na interpelaci poslance Jar. Hladkého,
Al. Hatiny, Em. Kejmara, Němce a
Laňce
o postupu okresního úřadu v Duchcově
(tisk 185/XII).
Okresní úřad v Duchcově neshledal zákonných
důvodů k zákazu Vrzalíkovy přednášky v Duch-
cově, zejména když zjistil, že táž přednáška byla
před tím konána bez závady v Mostě. Přesto
okresní úřad ještě v povolovacím výměru předná-
šejícímu důrazně připomenul, že při přednášce
nesmí vybočiti z vědeckých kolejí a že nesmí se ni-
kterak dotknouti nepřípustným způsobem hlavy
státu. Přednášce byl přítomen zástupce úřadu,
který shromáždění rozpustil, když poznámka před-
nášejícího o vztahu profesora a potomního presi-
denta republiky Masaryka ku studující mládeži
vzbudila mezi částí posluchačstva odpor, který vy-
vrcholil v porušení veřejného klidu a pořádku.
Výrok, v němž část posluchačů domnívala se
spatřovati zlehčování osoby presidenta Masaryka,
sdělil okresní úřad státnímu zastupitelství
v Mostě, věc stala se však bezpředmětnou v dů-
sledku amnestie, udělené presidentem republiky.
Pokud pak došlo k určitým úředním opatřením,
jež se dotkla osob, které se řečené přednášky
účastnily nebo proti ní vystoupily, nebylo lze
zjistiti neobjektivní postup.
V Praze, dne 10. března 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Franke v. r.
378/VI.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Františka Kendry
ve věci zakoupení domu pro obecni účely
ve Slovenských Raslavicích, okres Bar-
dejov (tisk 210/V).
Obecní zastupitelstvo ve Slovenských Raslavi-
cích usneslo se ve schůzi konané dne 25. ledna
4
1930, aby zakoupen byl pro účely obce dům čp. 76,
a ve schůzi dne 4. března 1930, aby obec k tomu
účelu uzavřela výpůjčku u Rolnické vzájemné po-
kladnice v Bardejově.
Na podkladě těchto usnesení, která byla proti-
zákonná, ježto nepostarala se ve smyslu § 10 zá-
kona č. 329/1921 Sb. z. a n. o úhradu dluhové
služby z výpůjčky, a která nebyla dodatečně
schválena dozorčím úřadem, zakoupil starosta pro
obec tři čtvrtiny tohoto domu, patřící Sereně
Griinwaldové, za 45. 000 Kč a čtvrtou čtvrtinu
domu zakoupil ve veřejné dražbě od Maxmiliána
Grünwalda za 15. 000 Kč.
Na převodních poplatcích bylo zaplaceno
2. 947 Kč a Jakubu Neumannovi na knihovní po-
hledávku na domě váznoucí 5. 000 Kč.
Při revisi obecního hospodářství ve Slovenských
Raslavicích, provedené zemským úřadem v Brati-
slavě ve dnech 18. a 19. prosince 1934, bylo zjiš-
těno, že někteří členové obecního zastupitelstva a
obvodní notář vypůjčili si po částech potřebný
peníz na směnky u Rolnické vzájemné pokladnice
v Bardejově, aniž se o to postarali, aby obec
k úhradě nákladů s koupí domu spojených uza-
vřela výhodnou komunální výpůjčku.
Pohledávka Rolnické vzájemné pokladnice pů-
vodně v částce 67. 947 Kč vzrostla do 31. prosince
1934 na částku 80. 540 Kč, poněvadž obec neplatila
úroků ani úmoru z této výpůjčky. Tento dluh pak
se ještě zvýšil o 500 Kč za členský podíl obce
v této záložně a o zápisné 50 Kč.
K příkazu dozorčích úřadů usneslo se obecní
zastupitelstvo ve Slovenských Raslavicích ve
schůzi dne 8. února 1935 uzavříti k tomuto účelu
komunální výpůjčku u Rolnické vzájemné poklad-
nice v Bardejově ve výši 81. 100 Kč, splatnou ve
dvaceti letech.
Toto usnesení schválil okresní výbor v Barde-
jově ve schůzi dne 5. března 1935 a ve schůzi dne
3. září 1935 schválil koupi řečeného domu, jehož
knihovním vlastníkem je obec, která část domu
pronajala k účelům školním, část pák pronajala
různým nájemníkům.
Knihovní dluhy na domě váznoucí byly vyma-
zány až na dluh 16. 699 Kč, o jehož existenci se
kupitelé předem nepřesvědčili.
K úhradě trhové ceny domu nevybírala obec
Slovenské Raslavice zvýšené obecní přirážky,
nýbrž obec urbariální samovolně se usnesla vybí-
rati od urbarialistů příspěvky na úhradu dluhové
služby z výpůjčky uzavřené na koupi domu. Tyto
neoprávněně vybrané příspěvky budou vráceny.
Stíhání starosty obce a obvodního notáře pro
důchodkový přestupek bylo zastaveno.
Pro nesprávnosti a závady ve vedení obecního
hospodářství byli vinníci pohnáni k zodpovědnosti
a dozorčí úřady postarají se o to, aby škoda obci
způsobená byla plně nahrazena.
V Praze, dne 10. března 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
378/VII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dr. Clementisa
o protizákonném a surovém postupu čet-
nické stanice v Polomce při vyšetřování
(tisk 210/XIII).
Postup příslušníků četnické stanice v Polomce,
který dal podnět k interpelaci, byl předmětem
úředního šetření již v říjnu 1935.
Podle výsledku šetření stali se tito důvodně po-
dezřelými, že při výslechu na četnické stanici
v Polomce proti Josefu Mikloškovi postupovali
nepřípustným způsobem.
Bylo na ně podáno trestní oznámení vojenskému
prokurátoru v Bánské Bystrici, který proti nim
zavedl příslušné řízení.
Podle výsledku tohoto řízení učiním potřebné
opatření.
V Praze, dne 21. března 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
378/VIII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Zupky a Kosika
o neudržitelném postupu policejního ředi-
telství v Košicích proti dělnickým organi-
sacím (tisk 210 XIV).
Tvrzení interpelace, že při schůzi komunistické
strany konané v Košicích dne 5. října 1935 byla
presenční listina policejními orgány odebrána,
neodpovídá skutečnosti.
Osobám, které byly vyslýchány pro účast na
této schůzi, byl při výslechu sdělen důvod výslechu
a uveden též v protokolech s nimi sepsaných a
jimi vlastnoručně podepsaných.
Proti rozhodnutí policejního ředitelství v Koši-
cích, jímž nebylo povoleno pořádání táboru lidu,
stanoveného na 20. října 1935, svolavatelé se vů-
bec neodvolali, čímž znemožnili, aby opatření po-
licejního ředitelství bylo postupem instančním pře-
zkoušeno.
Při schůzi konané dne 11. listopadu 1935 nešlo
ve skutečnosti o jednání "výboru pro přípravu
přednášky k 18. výročí trvání SSSR", nýbrž o ille-
gální schůzi ženské frakce komunistické strany.
5
Oběžníky odborových ústředen byly v dělnickém
domě dne 12. listopadu 1935 zabaveny proto, že
nebyly opatřeny údaji o tiskárně, vydavateli a
nakladateli, které požaduje tiskový zákon.
Schůze konaná dne 22. listopadu 1935 byla roz-
puštěna proto, že nešlo o členskou schůzi skupiny
"Průmyslového svazu textilního dělnictva", nýbrž
o nepovolenou veřejnou schůzi, čemuž nasvědčo-
vala účast osob, které nebyly členy zmíněné odbo-
rové organisace. Tyto osoby nevyřizovaly si
u stolu své organisační záležitosti, jak tvrdí inter-
pelace, nýbrž seděly uprostřed ostatních účastníků
naslouchajíce přednášeným referátům.
Pořádání tanečních kursů bylo spolku "Jednota
proletářské tělovýchovy" zakázáno proto, že spo-
lek nesplnil předpisy oběžníku byv. uherského mi-
nistra vnitra z 25. května 1906 čís. 25. 797, podle
něhož může býti vyučování tanci povoleno jen
spolehlivým státním občanům československým,
kteří prokáží odbornou způsobilost. Když spolek
tyto podmínky splnil, bylo pořádání kursu povo-
leno. Chování policejního orgánu, jenž byl při po-
řádání tanečních kursů v dělnickém domě několi-
kráte přítomen, bylo zcela korektní, stejně jako
jednání pořadatelstva vůči tomuto orgánu.
Není proto-důvodu k nějakému opatření z pod-
nětu této interpelace.
V Praze, dne 19. března 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
378/IX.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Františka Uhlíře
o učitelských praktikantech (tisk 268/
XIII).
Bude-li instituce učitelských praktikantů zacho-
vána i ve školním roce 1936/7, bude při vydávání
nových směrnic pro provádění výnosu o učitel-
ských praktikantech pamatováno na to, aby tito
praktikanti byli podle možnosti ustanovováni
také na školách, jejichž učitelé působí jako jedna-
telé okresních osvětových sborů, a aby jim tam
vypomáhali v školních pracích za účelem jejich
uvolnění pro osvětovou práci.
I když určení škol, na něž jsou učitelští prakti-
kanti přikázání, děje se zásadně vždy na celý rok
napřed, jsem ochoten učiniti opatření, aby v jed-
notlivých ohleduhodných případech k ulehčení školní
práce učitelů výše uvedených bylo umožněno při-
kázati praktikanta na školu, na níž takový učitel
působí, také průběhem školního roku, pokud při
tom bude vyhověno podmínkám pro tuto instituci
daným.
V Praze, dne 19. března 1936.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Franke v. r.
378/X (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dr. Š. A. Fencika
o kolonistech (tisk 141 /VIII).
Obsah interpelace se shoduje s resolucí, která
byla usnesena na výroční poradě zemského svazu
podkarpatoruských kolonistů v Nové Boutradi
dne 25. srpna 1935. Této se podle zjištění zúčast-
nilo z celkového počtu 284 podkarpatoruských ko-
lonistů 142 kolonisté. Resoluce byla doručena také
ministerstvu zemědělství, jež pohlíží na kolonisty
s hlediska státních zájmů a z toho důvodu jim
poskytuje vydatnou pomoc opět ze státních pro-
středků.
Půda, která byla kolonistům v Podkarpatské
Rusi přidělena, je půda průměrné plodnosti, což
je patrno z toho, že kolonisté v příznivých letech
dřívějších dali se do nákupů bohatého mrtvého
inventáře, jejž v pozdějších letech méně výnos-
ných nemohli zaplatiti.
I když se v některých místech vyskytují méně
příznivé poměry půdní, klimatické a odbytové,
byli kolonisté při přídělu půdy na ně výslovně
upozorněni, a nejsou tyto vady takového rázu, aby
se nedaly usilovnou prací a pečlivým hospodaře-
ním zlepšiti, po případě úplně odstraniti.
Ministerstvo zemědělství učinilo v mezích zá-
konů o pozemkové reformě a v mezích finančních
prostředků vše, aby kolonistům pomohlo z hospo-
dářské a finanční tísně. V tak zvané jubilejní akci
snížena byla přídělová cena rolnických nedílů cel-
kem o 25, 000. 000 Kč, to jest průměrně o 800 Kč
na jednom hektaru a další úprava přídělové ceny
budov i půdy se ještě provádí. Úroková míra z ne-
doplatků přídělové ceny snížena byla z 5% na
4 %; držebnostní úvěr na zaplacení přídělové ceny
poskytnut byl až do výše 90 % této ceny. Minister-
stvo zemědělství poskytuje kolonistům bezúročný
stavební úvěr na úhradu nákladů spojených se
stavbou obytných a hospodářských budov a umož-
ňuje kolonistům získati levný provozovací úvěr
k opatření živého i mrtvého inventáře.
Ministerstvo zemědělství poskytuje kolonistům
úvěr k opatření osiva, k provedení meliorací, při-
spívá jim při vysazování ovocných stromů, na zři-
zování knihoven na koloniích atd.
Ministerstvo zemědělství upozorňuje i ostatní
odvětví státní správy na potřeby kolonistů a pe-
čuje o příznivé vyřízení všech odůvodněných žá-
dostí i pokud jde o potřeby kulturní.
6
Těchto výhod a akcí účastni jsou všichni kolo-
nisté na Podkarpatské Rusi bez rozdílu národ-
nosti, vyhovují-li zákonným předpokladům a směr-
nicím.
Pokud není potřebných cest, nutno uvážiti, že
i při vydatné podpoře statni a zemské lze takové
práce provésti jen za součinnosti kolonistů a s je-
jich družnou a svornou spoluprací.
Za tohoto stavu věci nemá vláda důvodu k ně-
jakému opatření.
V Praze, dne 10. března 1936.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.
378/XI (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dr. Š. A. Fencika
o firmě "Latorica" a o pozemkové reformě
(tisk 141/X).
V interpelaci jmenovaná akc. společnost Lato-
rica koupila v roce 1928 velkostatek Mukačevo
(od Karla Bedřicha Schönborn-Buchheima), který
měl před pozemkovou reformou celkovou výměru
cca 19. 700 ha půdy zemědělské a 133. 000 ha půdy
veškeré.
Za dřívějšího majitele provedl na něm Státní
pozemkový úřad pozemkovou reformu na ploše
cca 9. 700 ha půdy zemědělské a 20. 800 ha půdy
veškeré. Za nového vlastníka bylo dosud převzato
a přiděleno 10. 800 ha půdy veškeré a připravuje
se příděl dalších 6. 700 ha půdy veškeré.
Z uvedených celkových výměr je patrno, že je
to majetek převážně lesní, který měl před pozem-
kovou reformou necelých 15% půdy zemědělské.
Všechna přídělu schopná zemědělská půda byla
(kromě cca 600 ha propuštěných ze záboru) pod-
robena pozemkové reformě ještě za dřívějšího ma-
jitele. Byly to tyto dvory a hospodářské jednotky:
Berehovo, Činaďovo a Podhorjany, Dombok-
Verbnik, Drahobratovo, Fogoraš, Goronda, Hať,
Ivanovce, Janošovo, Nižní Koropec, Mukačevo,
Turja Bystra, Rafajna, Remety, Serenčovce,
Strabičovo, Verecky, Volovec, Vyznice, Zahátí,
Svalava, Zdeňovo a Žukovo. V majetku Latorice
zůstaly dočasně pouze dvory Nyarážď-Gorond a
Čikoš-Gorond o výměře cca 5400 ha, ležící v území
tak zv. Černého Močáru, které bude možno podrobiti
pozemkové reformě až po provedení projektované
meliorace celého území. Za dnešních vodních poměrů
není v něm hospodaření na drobných usedlostech
možné. Značná část výměry těchto dvou dvorů jest
i nyní v trvalém pachtu okolních obcí jako past-
viny. Státní pozemkový úřad zajistil tento pacht
obcím až do provedení meliorací. Zbývající země-
dělskou půdu tvoří louky vklíněné v lesích a de-
putátní pozemky lesních zaměstnanců. Příděl
drobný, prováděný za nového vlastníka, týká se
hlavně jednak těchto ploch, jednak pastvin a půdy
lesní, vhodné k přeměně na vyšší kulturu.
Ve věci majetku řádu Maltézských rytířů
možno konstatovati, že měl tento velkostatek
Dolha před pozemkovou reformou celkovou vý-
měru cca 1. 600 ha půdy zemědělské a 23. 000 ha
půdy veškeré. Z toho bylo dosud přiděleno 1. 500 ha
půdy veškeré a přídělové řízení se provádí na
ploše 2. 600 ha půdy veškeré.
Tento velkostatek je tedy výlučně lesní. Země-
dělskou půdu jeho (necelých 7% celkové výměry)
zabírají jediné lesní louky a deputáty lesních za-
městnanců. Předmětem drobného přídělu mohou tu
býti hlavně pastviny a takové plochy lesní, na kte-
rých je možná přeměna kultury.
V obou shora jmenovaných případech (Lato-
rica a řád Maltézských rytířů) dostala se do vlast-
nictví místního obyvatelstva téměř veškerá země-
dělská půda, kterou bylo lze od lesního hospodář-
ství odděliti.
K vlastnickým převodům obou uvedených za-
braných majetkových souborů došlo ze svobodné
vůle původních majitelů a kupců. Státní pozem-
kový úřad nemohl dle stálé judikatury Nejvyššího
správního soudu odepříti svůj souhlas s prodejem
těchto majetkových souborů, protože provedení po-
zemkové reformy nebylo těmito prodeji znemož-
něno ani znesnadněno. Státní pozemkový úřad
dříve a nyní ministerstvo zemědělství působily a
působí v rámci své zákonné pravomoci k tomu,
aby v rozsáhlých lesních komplexech obou velko-
statků se řádně hospodařilo a to v zájmu místního
obyvatelstva, jeho výdělku a obživy.
Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu
k nějakému opatření.
V P r a z e, dne 6. března 1936.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.
РгеЫай аи 378/1.
Отв'Ьтъ
председателя правительства
на интерпеллящю депутата
Д-р. С. А. Фенцика
объ урядовомъ язык^. (Печ. 147/1. )
Донесешя, который изъ повода этой
интерпелляцш сообщили частные рессор-
ты государственнаго управлежя, не по-
тверждаютъ, чтобы русскШ языкъ - ко-
торый всеже чехословацкое управлеше
само въ ведомства ввело - былъ изъ
нихъ въ настоящее время вьггЬсненъ.
В'вдомствамъ и судамъ на Подкарпат-
ской Руси приказалось, чтобы соблюдали