Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.

IV. volební období. 3. zasedání.

373.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.....................................1936,

jímž se mění a doplňuje zákon na ochranu republiky.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vojenská zrada (§ 6 zákona na ochranu re-
publiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z.
a n. ) se trestá:

a) v případě § 6, č. 2 zákona na ochranu
republiky těžkým žalářem od pěti do dvaceti
let nebo na doživotí, byl-li však vinník podle
svého veřejného postavení povinen uchová-
vati skutečnost, opatření nebo předmět, jež
mají zůstati utajeny pro obranu republiky,
v tajnosti, nebo byla-li mu taková povinnost
výslovně uložena, hledíc na jeho služební
nebo smluvní poměr, nebo týká-li se čin ta-
jemství zvláště důležitého, byl-li páchán po
delší dobu nebo ve značném rozsahu nebo způ-
sobem zvláště nebezpečným nebo za jiných
okolností zvláště přitěžujících, trestem smrti;

b) v případě § 6, č. 3 zákona na ochranu
republiky těžkým žalářem od jednoho do pěti
let, za okolností zvláště přitěžujících těžkým
žalářem od pěti do deseti let;

c) v případě § 6, č. 4 zákona na ochranu
republiky tuhým vězením od tří měsíců do
tří let.

§ 2.

Nedovolené zpravodajství (§ 23 zákona na
ochranu republiky) trestá se vězením od jed-
noho měsíce do jednoho roku.

---

2

§3.

K § 23 zákona na ochranu republiky při-
pojuje se jako č. 2 toto ustanovení:

2. Stejně se trestá,

kdo poskytne nepovolané osobě informace
o vojenské zradě neb o úředním pátrání nebo
trestním řízení, která se týkají vojenské
zrady,

kdo uveřejní zprávu o vojenské zradě neb
o úředním pátrání nebo trestním řízení, která
se týkají vojenské zrady, nebyla-li zpráva vy-
dána nebo schválena ministerstvem národní
obrany nebo velitelstvím (úřadem), kterému
to ministerstvo národní obrany svěří.

§4.

Ohrožování obrany republiky (§24 zákona
na ochranu republiky) trestá se v případě
č. 2 jako přečin vězením od jednoho měsíce
do jednoho roku.

§5.

Za § 36 zákona na ochranu republiky
vkládá se § 36 a) tohoto znění:

(1) Vládním nařízením bude ustanoveno,
kterým krajským soudům náleží rozhodovati
o vojenské zradě (§ 6) a o nepřekažení nebo
neoznámení vojenské zrady (§ 12) i pro ob-
vody jiných krajských soudů podřízených
témuž vrchnímu soudu. Působí-li u takového
krajského soudu několik senátů, budiž rozho-
dování o těchto trestných činech soustředěno
u jednoho z nich. Namísto jednoho člena to-
hoto senátu nastupuje při hlavním přelíčení
vojenská osoba práva znalá. Tuto osobu a po-
třebný počet jejích náhradníků ustanoví mi-
nisterstvo národní obrany na rok předem.
Vojenský člen senátu hlasuje před ostatními.

(2) Příslušnost vrchních soudů jako soudů
státních rozhodovati též o trestných činech
uvedených v předchozím odstavci, sbíhají-li
se s trestnými činy patřícími k jejich přísluš-
nosti, není ustanovením odstavce 1 dotčena.

(3) Jinak náleží krajskému soudu přísluš-
nému podle odstavce 1 rozhodovati toliko
o takových sbíhajících se trestných činech,
které jsou ve skutkové souvislosti s trestnými
činy uvedenými v odstavci 1 a nepatří ku pří-
slušnosti soudu porotního. Rozhodování o či-
nech patřících ku příslušnosti soudu porot-
ního budiž ze společného řízení vždy vy-
loučeno.

---

3

(4) Na návrh náleží soudu příslušnému po-
dle odstavce 1 konati též přípravné řízení
o trestných činech tam uvedených a o trest-
ných činech s nimi se sbíhajících. Působí-li
u takového soudu několik vyšetřujících
soudců, budiž konání přípravného řízení

o těchto trestných činech soustředěno u jed-
noho z nich.

§6.

Za § 36 a) zákona na ochranu republiky
vkládá se § 36 b) tohoto znění:

(1) V řízení pro trestné činy uvedené
v § 36 a), odst. 1 může býti obhájcem jen
osoba zapsaná do seznamu obhájců oprávně-
ných obhajovati v těchto věcech. Tento se-
znam vede se u ministerstva spravedlnosti a
mohou do něho býti zapsány toliko osoby
oprávněné obhajovati před soudy občanskými,
které písemně slíbí, že nesdělí obsah spisů
nebo řízení v těchto trestních věcech nepovo-
lané osobě a že zachovají potřebnou opatrnost,
aby se o něm nedověděla nepovolaná osoba.
V případě potřeby může ministerstvo spra-
vedlnosti zapsati tyto osoby do seznamu

i bez jejich žádosti; odepře-li osoba, kterou
ministerstvo spravedlnosti hodlá do seznamu
zapsati, uvedený písemný slib, může ji mi-
nisterstvo spravedlnosti zbaviti práva vystu-
povati před soudy jako obhájce a zástupce
v trestních věcech.

(2) Zápis do seznamu může býti bez udání
důvodů odepřen. Rovněž tak může býti osoba
do seznamu zapsaná bez udání důvodů ze
seznamu vymazána.

(3) Seznam a změny v něm buďtéž vyhlá-
šeny způsobem, který ministerstvo spravedl-
nosti určí.

(4) Ustanovení tohoto paragrafu platí i pro
řízení před soudy vojenskými. Právo aktiv-
ních důstojníků justiční služby obhajovati
před vojenskými soudy i v těchto věcech není
jím však dotčeno.

§7.

Za § 36 b) zákona na ochranu republiky
vkládá se § 86c) tohoto znění:

(1) Trestní řízení pro činy uvedené
v § 36a), odst. 1 budiž ve všech stolicích co
nejvíce urychleno.

(2) V písemnostech, které se dodávají ně-
komu jinému než soudu nebo úřadu, buďtéž
skutečnosti, opatření a předměty, které mají

---

4

zůstati utajeny pro obranu republiky a jsou
předmětem řízení, popisovány a uváděny, jen
pokud je toho nezbytně potřebí. Vůbec budiž
dbáno toho, aby okruh osob, které mají
přístup ke spisům nebo k řízení, byl co nej-
menší.

(3) V řízení pro trestné činy uvedené
v § 36 a), odst. 1 je žalobce oprávněn kdykoli
bez udání důvodů žádati, aby důvěrníku obža-
lovaného byl odepřen přístup k hlavnímu pře-
líčení, při němž byla veřejnost vyloučena. Ob-
žalovaný může však žádati, aby byl povolen
přístup jinému důvěrníku.

§ 8.

(1) Soudy stanovené podle § 36 a) zákona
na ochranu republiky jsou příslušný také pro
trestné činy tam uvedené, které byly spá-
chány před účinností vládního nařízení, jímž
budou ustanoveny, pokud obžaloba nenabyla
v této době ještě právní moci.

(2) Dokud nebude vyhlášen seznam osob
oprávněných obhajovati v trestních věcech
uvedených v § 36 a), odst. 1 zákona na ochra-
nu republiky, mohou v těchto věcech obhajo-
vati jen obhájci, kteří vykonají písemný slib
podle § 36 b) a (které president vrchního
soudu, v jehož obvodě se řízení koná, jako ob-
hájce připustí.

§ 9.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlá-
šení; provedou jej ministři spravedlnosti, ná-
rodní obrany a vnitra.

Odůvodnění.

Odedávna bylo úkolem zákonodárství
všech států zabezpečiti obranu státu také
prostředky práva trestního. Úspěšná orga-
nisace obrany státu pak vyžaduje, aby
různé skutečnosti, opatření a předměty,
které se týkají obrany státu, zůstaly uta-
jeny. Jinak hrozí nebezpečí, že opatření vy-
konaná pro obranu státu budou paralyso-
vána a z valné části znehodnocena. Proto
je vyzrazení a vyzvídání vojenského ta-
jemství jedním z nejtěžších trestných činů
proti státu a každý stát je nucen, a to již
v době míru, se proti němu co nejúčinněji
brániti.

Skutečně lze též pozorovati, že v posled-
ních létech souběžně se stoupající snahou
vyzvěděti vojenská tajemství cizího státu
je sesilována ochrana vlastních tajemství.
V oboru práva trestního projevuje se to
doplňováním a zostřováním ustanovení
směřujících k potírání vojenské zrady a
činností jí příbuzných. Tak bylo v roce
1934 prohloubeno a zostřeno trestní záko-
nodárství v tomto směru ve Francii (zá-
kon z 26. února 1934), v Německu (zákon
z 24. dubna 1934), v Polsku (zákon z 24.
října 1934) a v Maďarsku (zák. čl.
XVIII/1934). Také Jugoslávie věnovala

---

5

v trestních zákonech z r. 1929 a 1930
trestní ochraně proti vojenské zradě
zvláštní pozornost. Přímo životním zá-
jmem, který mají jednotlivé státy na účin-
ném potírání vojenské zrady, lze také vy-
světliti a plně odůvodniti, že se nerozpakují
- a to nejen v době války, ale i v době
míru - užíti k trestání vojenské zrady,
aspoň v případech zvláště těžkých, pro-
středků nejvíce odstrašujících, t. j. trestu
smrti (tak Polsko, Maďarsko, Jugoslávie,
Německo).

Nemá-li naše republika zůstati v nevý-
hodě proti státům, které značně zostřují
boj proti vojenské zradě a různým podni-
kům ji podporujícím nebo příbuzným, musí
užíti v tomto boji také prostředků ostřej-
ších. Jinak hrozí nebezpečí, že republika
stane se rejdištěm mezinárodní špionáže,
která se přirozeně obrací vždy tam, kde jí
hrozí nejmenší risiko. Tresty, jimiž hrozí
zákon na ochranu republiky, zvláště však
mírné tresty, které až do nedávné doby
soudy většinou ukládaly, nejsou dostateč-
ným risikem. Nejsou s to odstrašiti ani pro-
fesionální vyzvědače, ani různá individua,
která ve většině případů z lačnosti po snad-
ném výdělku nebo ze zavilé zášti proti státu
se dávají strhnouti k zločinnému podnikání
proti obraně státu. O tom svědčí stále
rostoucí počet osob, proti nimž bylo u ob-
čanských trestních soudů zavedeno v po-
slední době trestní řízení pro činy trestné
podle § 6 zák. na ochranu republiky. V roce
1934 bylo těchto osob 458, v první polovici
roku 1935 již 281.

V poslední době počínají si arci soudy,
zejména na východě republiky, kde se tyto
činy vyskytují poměrně nejčastěji, uvědo-
movati rostoucí nebezpečí a ukládají již
tresty přísnější. Než vláda pokládá za
nutné, aby tomuto nebezpečí bylo čeleno
ještě důrazněji, a to týmiž prostředky, kte-
rými mu čelí některé státy sousední. Proto
navrhuje, aby trestní hrozby na vojenskou
zradu a delikty příbuzné byly zostřeny, a
v nejtěžších případech aby vinníku hrozil
přímo trest smrti.

Nedostatky dnešního právního stavu
projevily se však také v jiném směru.
Pátrání a vyšetřování vojenské zrady je
často ztěžováno, ba i mařeno předčasnými
(někdy i úmyslnými) zprávami, jimiž se
vyzrazují pátrací a vyšetřovací úkony. Ta-
kovým předčasným uveřejňováním bývají

spoluvinníci včas varováni, takže mohou se
útěkem vyhnouti stíhání a zahladiti veškeré
stopy a usvědčující důkazy. Úsilí směřující
k odkrytí zločinného podniku bývá pak vů-
bec zmařeno, anebo se nepodaří postihnouti
jej v celém rozsahu. Vojenská tajemství,
která jsou předmětem úředního pátrání
nebo trestního řízení, nejsou dále dosti
účinně chráněna, neboť k nim má přístup
příliš velký počet osob a není vyloučeno,
aby se o nich dověděly osoby nepovolané.
Kromě toho trpí trestní řízení vleklostí,
čehož příčinou bývá nedostatek praktic-
kých zkušeností a školenosti při jejich vy-
šetřování. Také těmto nedostatkům hledí
předložená osnova čeliti a to jednak omeze-
ním zpravodajství v těchto věcech, jednak
různými opatřeními organisačními a pro-
cesními.

Aby nebylo nutné opakovati četná usta-
novení, která platí společně jak pro vojen-
skou zradu, tak i pro jiné činy trestné
podle zákona na ochranu republiky, byla
volena k těmto zákonným opatřením forma
novelisace zákona na ochranu republiky.
K jednotlivým ustanovením osnovy budiž
uvedeno toto:

K § 1.

V tomto paragrafu zvyšují se beze
změny skutkových podstat trestných činů
trestní sazby.

Dosavadní trestní sazba na případy vo-
jenské zrady trestné podle § 6, č. 2 zák.
na ochranu republiky je těžký žalář od tří
do pěti let, za okolností zvláště přitěžují-
cích těžký žalář od pěti do dvaceti let nebo
na doživotí. Tato sazba zvyšuje se tak, že
dosavadní sazba přísnější stává se sazbou
základní a na případy kvalifikované, demon-
strativně uvedené, stanoví se trest smrti.
O tomto trestu smrti platí arci ustanovení
zákona č. 91/1934 Sb. z. a n.; jinak platí
o vyměřování trestu ustanovení § 28 zák.
na ochr. řep.

Úměrně zvýšené trestní sazbě v přípa-
dech § 6 č. 2 zák. na ochranu republiky
zvyšují se i sazby v případech § 6 č. 3 a
4 téhož zákona, neboť jde tu namnoze
o činy velmi nebezpečné a zmíněná ustano-
vení jsou k § 6 č. 2 často v poměru sub-
sidiarity.

K §§ 2 až 4.

Také ustanovení § 23 a § 24, č. 2 zák. na
ochr. řep., jednající o nedovoleném zprávo-

---

6

dajství a ohrožování obrany republiky,
poskytují ochranu zájmům státu na tom,
aby zařízení a opatření na obranu repu-
bliky nebyla zveřejňována a činěna pří-
stupnými nad míru nutné potřeby a aby
bylo možné postihnouti trestem i takové
činy, kde nelze prokázati vojenskou zradu
v jejím plném rozsahu.

Proto byly přiměřeně zvýšeny i trestní
sazby na tyto činy stanovené.

Kromě toho byl § 23 zák. na ochr. rep.
doplněn novou skutkovou podstatou. Jejím
účelem je především zameziti předčasné
zpravodajství, znesnadňující nebo přímo
mařící pátrání a řízení týkající se vojenské
zrady. Kromě toho má jím býti zamezeno
uveřejňování zpráv (třeba i rozsudku nebo
obsahu veřejného hlavního přelíčení),
pokud zprávy takové obsahují více, než co
lze v zájmu obranné výzvědné služby uve-
řejniti. Tím nemá býti zamezeno zpravo-
dajství o těchto věcech vůbec, ani nemá
býti omezeno jen na zprávy úřední. I jiné
zprávy smějí býti uveřejněny, ale jen
s povolením ministerstva národní obrany
nebo velitelství (úřadu), kterému to minis-
terstvo národní obrany svěří. Kromě vlast-
ního uveřejňování zpráv má býti novým
ustanovením § 23 zák. na ochranu repu-
bliky postiženo i poskytování informací
osobám nepovolaným. Zákaz ten týká se
hlavně osob, které v jakékoliv funkci se
zúčastní pátrání nebo řízení na př. jako
znalci, svědci, obhájci, důvěrníci a pod.
Postihuje nejen vyzrazování toho. o čem
se tyto osoby během řízení dovědí, osobám
nepovolaným, nýbrž i zasílání opisů spisů,
ke kterým mají přístup nebo které jsou jim
dodávány jako na př. rozsudek, obžalovací
spis a pod. Zákaz není však omezen jen na
tyto osoby, nýbrž týká se kohokoliv, kdo
jakýmkoliv způsobem se doví o vojenské
zradě nebo o úředním pátrání nebo trest-
ním řízení, která se týkají vojenské zrady.
Rovněž tak není zákaz tu vyslovený ome-
zen na dobu trvání pátrání nebo řízení.
Zmínky zasluhuje konečně i to, že zákazy
§ 23, č. 2 zák. na ochr. rep. mají se týkati
i poskytování informací a uveřejnění zpráv
o vojenské zradě, která ještě není předmě-
tem úředního pátrání nebo trestního řízení.
Osoba, která se o zločinu vojenské zrady
hodnověrným způsobem doví, je povinna
oznámiti to podle § 12 zák. na ochr. rep. ne-
odkladně úřadu. Této povinnosti nemůže se
zhostiti uveřejněním zprávy v tisku nebo

jiným způsobem, naopak takovým uveřej-
něním zprávy o vojenské zradě dotud ne-
známé může vinníka i spoluvinníky zavčas
upozorniti a další pátrání znemožniti.

Pokud ovšem čin trestný podle nového
ustanovení § 23 č. 2 zák. na ochr. rep. by
byl přísněji trestný podle jiných ustano-
vení, zůstane při této přísnější trestnosti.

K § 5.

Účelné a rychlé vyšetřování vojenské
zrady a správné a cílevědomé zjišťování
skutečností sloužících za podklad soudního
rozhodování o vojenské zradě vyžaduje,
aby soudcové k tomu povolaní měli v tomto
oboru dostatečné zkušenosti. Takových
zkušeností lze však nabýti toliko speciali-
sací a delší činností v tomto oboru. Proto
se doporučuje, aby trestní řízení v těchto
věcech a to nejen vlastní rozhodování,
nýbrž i řízení přípravné, bylo co možná
soustředěno u několika málo krajských
soudů, a u nich zase co možná u jednoho
senátu a jednoho vyšetřujícího soudce.
Takovým soustředěním dosáhne se, bude-li
co možná dbáno toho, aby soudcové určení
k této činnosti nebyli bez potřeby měněni,
žádoucí specialisace. Kromě toho bude tím
více zabezpečeno zachování vojenského
tajemství, které je předmětem řízení,
neboť osob, které ve své služební činnosti
budou nuceny s vojenskými tajemstvími
se zabývati, bude méně. Poněvadž je ko-
nečně žádoucí, aby v soudě samém zasedala
osoba, která je dokonale obeznámena
s potřebami obrany státu, navrhuje se, aby
jedním členem senátu, rozhodujícího o vo-
jenské zradě, byla osoba vojenská, práva
znalá. Zpravidla bude to soudce vojenský.

Navržené soustředění provádí osnova
nejen pokud jde o vojenskou zradu samu,
nýbrž i o její nepřekažení a neoznámení,
trestné podle § 12 zák. na ochr. rep., poně-
vadž tyto činy bývají často v úzké skut-
kové souvislosti s vojenskou zradou samou,
a důvody, které byly shora uvedeny pro
soustředění těchto trestních věcí, platí
i o těchto trestných činech.

Krajské soudy, u nichž má býti řízení
soustředěno, mají býti stanoveny vládním
nařízením, poněvadž při stanoveni jich
bude nutno přihlížeti k různým skuteč-
nostem, které se mohou časem měniti.

Zásadu soustředění nelze však provésti
neomezeně. Nutno přihlížeti i k jiným

---

7

trestným činům, které se s vojenskou zra-
dou často sbíhají a o nichž nutno proto
společně rozhodovati. Takové sbíhající se
trestné činy mohou však někdy náležeti ku
příslušnosti soudů vyšší kategorie, t. j.
vrchních soudů jako soudů státních a
soudů porotních. Tyto případy upravuje
pak osnova takto:

Sbíhá-li se vojenská zrada nebo nepře-
kažení nebo neoznámení vojenské zrady
s trestným činem náležejícím k přísluš-
nosti vrchního soudu jako soudu státního,
zůstává při ustanovení § 1, odst. 2 zák.
č. 68/1935 Sb. z. a n. a je vrchní soud jako
soud státní příslušný i pro sbíhající se vo-
jenskou zradu. Vrchní soud může ovšem
takovou věc na návrh vyloučiti a odkázati
ji soudu, jenž by jinak byl příslušný, tedy
soudu příslušnému podle § 5 osnovy.

Sbíhá-li se vojenská zrada nebo nepře-
kažení nebo neoznámení vojenské zrady
s trestným činem náležejícím ku přísluš-
nosti soudu porotního, má býti rozhodo-
vání o tomto trestném činu ze společného
řízení vždy vyloučeno, takže o něm bude
rozhodovati příslušný soud porotní, o vo-
jenské zradě však vždy krajský soud pří-
slušný podle § 5 osnovy.

Jinak má krajský soud příslušný podle
§ 5 osnovy rozhodovati toliko o takových
trestných činech, které jsou s trestným
činem zakládajícím jeho zvláštní přísluš-
nost ve skutkové souvislosti. Tím se má
řízení urychliti. Pokud ovšem soud pří-
slušný podle § 5 osnovy by byl podle obec-
ných ustanovení bez zřetele k územnímu
rozšíření jeho působnosti příslušným roz-
hodovati o všech sbíhajících se trestných
činech, zůstane při obecném ustanovení
trestního řádu. Rovněž tak platí obecná
ustanovení trestního řádu o vyloučení
některé trestní věci ze společného roz-
hodování.

S většími obtížemi jest spojeno soustře-
dění řízení přípravného, když s vojenskou
zradou se sbíhají jiné trestné činy. Pří-
pravné řízení nemůže býti rozděleno na
několik soudů, jednak hledíc k nutné účasti
obviněného samého na řízení a jednotli-
vých jeho úkonech (na př. konfrontacích
a pod. ), jednak hledíc k účelnosti vykonati
některé úkony řízení nebo aspoň část
celého přípravného řízení soudem místně
nejbližším. Proto se činí konání příprav-
ného řízení u soudu příslušného podle § 5

závislým na návrhu. Není vyloučeno, aby
takový návrh byl učiněn teprve později,
až se to jeví účelným.

K § 6.

Snahou zachovati v tajnosti obsah spisů
a obsah řízení, které se koná o vojenské
zradě nebo o nepřekažení nebo neoznámení
vojenské zrady, a tudíž snahou zachovati
v tajnosti vojenská tajemství, o kterých
se v takových spisech jedná nebo která
jsou předmětem řízení, je také odůvodněno
ustanovení § 6. Je to především obhájce,
jemuž platné trestní řády poskytují da-
lekosáhlá práva, pokud jde o rozmluvy
s obviněným, nahlížení do spisů a účast
při hlavním přelíčení, i tajném. Je proto
příkazem opatrnosti, aby i v tomto směru
byla učiněna co možná největší preventivní
opatření a nedocházelo, třeba snad k ne-
úmyslnému, sdělování obsahu spisů nebo
řízení osobám nepovolaným.

Nejúčelnějším a s nejmenšími praktic-
kými obtížemi spojeným opatřením je při-
pustiti k obhajování v těchto věcech jen
osoby zapsané do zvláštního seznamu.
Zápis do seznamu činí se závislým na žá-
dosti. Aby však bylo postaráno o dosta-
tečný počet obhájců způsobilých obhajo-
vati v těchto trestních věcech, zejména ob-
hájců zřízených soudem, poskytuje osnova
možnost, aby do seznamu byly podle po-
třeby zapsány osoby oprávněné obhajovati
před soudy občanskými i bez své žádosti.

Vedení seznamu soustřeďuje se u minis-
terstva spravedlnosti, které s pomocí mi-
nisterstva vnitra a národní obrany bude
míti nejsnáze možnost uvážiti vše, k čemu
třeba při zápisu do seznamu přihlížeti.

K § 7.

V odstavci 1 stanoví se zásada, že ve vě-
cech vojenské zrady má býti řízení ve všech
stolicích co nejvíce urychleno. Je toho po-
třebí proto, aby byla zkrácena vazba obvi-
něného, která bývá v těchto případech
pravidlem, a také proto, aby trest násle-
doval co nejrychleji po činu. Stanoviti tu
nějaké lhůty neuznala osnova vzhledem
k velké různosti vyskytujících se případů
za vhodné a možné.

Ustanovení odstavce 2 a 3 mají za účel
chrániti vojenské tajemství, které je před-

---

8

metem řízení, co nejúčinněji i během
řízení. Tak zejména nemají býti v obžalo-
vacím spise, v rozsudku a vůbec v písem-
nostech, které se dodávají někomu jinému
než soudu nebo úřadu, vojenská tajemství
popisována a uváděna nad míru nezbytně
nutnou. Také bylo nutné umožniti vylou-
čení takových důvěrníků obviněného, kteří

nejsou dosti spolehliví s hlediska státní
bezpečnosti.

K §§ 8 a 9.

Tyto paragrafy obsahují potřebná usta-
novení přechodná a závěrečná.

Tím je osnova odůvodněna. Její prove-
dení nevyžádá si nových nákladů.

V Praze, dne 20. března 1936.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Dérer v. r.

Státní tiskárna v Praze. - 1629-36.