TISKY

k těsnopisecký zprávám
o schůzích

poslanecké sněmovny

Národního shromáždění republiky
Československé.

IV. volební období. 5. zasedání.

Svazek III.
Tisk 338 - 520.

Rok 1936.

PRAHA.
1936.

---

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.

IV. volební období. 3. zasedání.

338.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.... ............................... 1936,

kterým se mění nebo doplňují některá ustanoveni zákona ze dne 20. února 1920,
č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne

25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Ustanovení § 29 zák. č. 142/1920 Sb. z. a n.
se doplňuje takto:

Po uplynutí této lhůty může ministerstvo
sociální péče v dohodě s ministerstvem financí
povoliti, aby invalidovi byl zemským úřadem
pro péči o válečné poškozence přiměřeně zvý-
šen invalidní důchod, zhoršil-li se jeho zdra-
votní stav pro poranění nesporně utrpěné za
poměrů, uvedených v § 1, písm. a), č. 1 až 3
zákona ze dme 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.,
nebo pro nemoc za těchto poměrů nesporně
získanou. Zvýšení důchodu možno povoliti jen
tehdy, zjistí-li se, že zhoršení zdravotního
stavu zvyšuje ztrátu výdělečné schopnosti in-
validovy aspoň na 75%, a u invalidů, u nichž
ztráta na výdělečné schopnosti již dosáhla
aspoň 75%, na stupeň vyšší.

O zvýšení důchodu podle předchozího od-
stavce jest podati žádost u příslušného zem-
ského úřadu pro péči o válečné poškozence.
Stupeň ztráty na výdělečné schopnosti zjiš-
ťuje se obdobně jako v řízení o nároku na dů-
chod. O výsledku prohlídky vydá zemský úřad
pro péči o válečné poškozence invalidovi vý-
měr, obsahující stanovení procenta nezpůsobí-

---

2

losti výdělečné. Zjistí-li zemský úřad pro péči
o válečné poškozence, že podmínky uvedené
v předchozím odstavci nejsou splněny, odmítne
výměrem žádost invalidovu o zvýšení důchodu.

O odvolání proti stanovení procenta nezpůso-
bilosti výdělečné nebo o stížnosti proti odmít-
nutí žádosti o zvýšení důchodu platí ustano-
vení § 35.

Bylo-li zvýšení důchodu přiznáno, zvýší se
požitky od prvního dne měsíce, který násle-
duje po podání žádosti.

Čl. II.

Ustanovení § 26, odst. 1 a § 35, odst. 2 zák.
č. 142/1920 Sb. z. a n. ve znění zákona
č. 39/1922 Sb. z. a n. se mění a budou zníti
takto:

§ 26, odst. 1.

Nárok na důchod je ohlásiti u zemského
úřadu pro péči o válečné poškozence přísluš-
ného podle místa bydliště.

§ 35, odst. 2.

Odvolání i stížnost jest podati u zemského
úřadu pro péči o válečné poškozence, který
vydal výměr. Bližší ustanovení o odvolání

i stížnosti bude obsahovati vládní nařízení.

Čl. III.

Ustanovení § 36 zák. č. 142/1920 Sb. z. a n.
se doplňuje a bude zníti takto:

§ 36.

Důchody přiznané podle tohoto zákona mo-
hou býti zabaveny pouze:

a) pro zálohy a zápůjčky, poskytnuté na ně
důchodci státem, zemí, okresem, obcí, veřej-
ným fondem nebo institucí, kterou ministr
sociální péče pověří poskytováním záloh nebo
zápůjček, a pro pojistné prémie na životní po-
jištění ujednané se souhlasem příslušného
zemského úřadu pro péči o válečné poškozence;

b) až do polovice pro nároky na zákonnou
výživu.

Čl. IV.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlá-
šení; provede jej ministr sociální péče v do-
hodě s ministry financí, vnitra, zahraničních
věcí a veřejného zdravotnictví a tělesné vý-
chovy.

---

3

Důvodová zpráva.

Navržený zákon, jímž se mění a doplňuje
zákon ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z.
a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922,
č. 39 Sb. z. a n., obsahuje jednak opatření,
jímž má býti zlepšeno postavení válečných
a poválečných invalidů (§ 29, odst. 4 až 6),
jednak ustanovení povahy administrativní
(§ 26, odst. 1, § 35, odst. 2, § 36).

V článku I doplňuje se ustanovení § 29,
odst. 3 tak, že aspoň invalidům s vyšším
procentem ztráty na výdělečné schopnosti
poskytuje se možnost, aby i po uplynutí
10leté lhůty v tomto paragrafu stanovené
mohli se domáhati zvýšení důchodu pro
zhoršení svého zdravotního stavu v dů-
sledku válečného poškození.

Výše důchodu invalidního závisí podle
§ 8 uvedeného zákona na stupni ztráty vý-
dělečné schopnosti, způsobené poškozením
na zdraví utrpěným ve službě vojenské, při
válečných úkonech nebo ve válečném zajetí.

Stupeň výdělečné nezpůsobilosti určuje
se způsobem stanoveným vládním naříze-
ním ze dne 8. června 1922, č. 181 Sb. z. a n.,
totiž prohlídkou, kterou provádí lékař-
důvěrník, jmenovaný ministerstvem so-
ciální péče v dohodě s ministerstvem veřej-
ného zdravotnictví a tělesné výchovy; zem-
ský úřad pro péči o válečné poškozence pro-
hlídku přezkouší.

Ustanovením § 29, odst. 3 shora uvede-
ného zákona a § 10 cit. řečeného nařízení
dává se válečným invalidům možnost, aby
se domáhali zvýšení zaopatřovacích po-
žitků, zhoršil-li se podstatně jejich zdra-
votní stav v důsledku poranění utrpěného
ve službě vojenské nebo v důsledku choroby
ve službě té získané nebo zhoršené.

Dosavadní zákon omezuje u válečných
invalidů právo domáhati se vyššího dů-
chodu při zhoršení zdravotního stavu lhů-
tou 10 let od přiznání prvotního důchodu.
Takového omezení pro ostatní válečné po-
škozence v zákoně není.

Toto omezení odporuje stanovisku lékař-
ské vědy, jak dokazují posudky lékařských
fakult obou universit v Praze, které byly
opatřeny ministerstvem veřejného zdravot-
nictví a tělesné výchovy.

Fakulta lékařská university Karlovy
v Praze podala toto vyjádření:

,,Důchody válečných poškozenou se vy-
měřují jako náhrada za poranění ve válce
nebo chorobu vzniklou ve službě vojenské,
když poranění nebo choroba způsobují ome-
zenou schopnost pracovní a dosáhne-li tato
ztráta výdělečné schopnosti 20%.

Zákon vycházel z předpokladu, že se vá-
lečná zranění nebo choroby z války během
času buď zhojí nebo ustálí tak, že za ně-
kolik let zůstane stav trvalý, neměnící se,
a nebude třeba žádných dalších lékařských
prohlídek.

Jest jisto, že se následky zranění jako
střelné rány údu a jiná zevní zranění po
zhojení časem ustálí a následky zůstanou
stationárními. Mnohá zranění se časem
i zlepší, zvláště ve smyslu funkcionálním,
a nastane též přizpůsobení se mnohým de-
fektům. To platí o zraněních zevních. Jinak
je tomu u chorob vnitřních orgánů a u zra-
nění kombinovaných, kde zranění postihlo
též útroby jako mozek, plíce a pod. U těchto
nemůžeme tvrditi, že by i po deseti letech
nemohlo nastati podstatné zhoršení cho-
roby samé nebo nějaké komplikace souvise-
jící přímo nebo nepřímo s chorobou uzna-
nou za válečnou.

Tak na př. nemoci srdce, ledvin se mohou
ještě po mnoha letech zhoršiti a ohroziti
zdravotní stav válečného poškozence. Avšak
ani při zevních (chirurgických) zraněních
nelze s bezpečností vyloučiti pozdní násled-
ky jako na př. při osteomyelitis nebo ne-
krose kosti.

Váleční poškozenci jsou vždy nakloněni
všechny nemoci a chorobné stavy, které se
během dalšího života dostaví, přičítati ván
léčnému poškození a proto je nutno, aby vy-
šetřující lékaři správně posoudili, co jest
následkem válečného zranění nebo choroby
z války a co je novou chorobou. Tím se za-
bývají důvěrní lékaři a zemské komise od
doby působení zákona.

Jest jisto, že dnes, tak značnou dobu po
válce, bude jen málo těch případů, kde na-
stane podstatné zhoršení následků válečné-
ho poškození, nicméně nelze jich vyloučiti
a bylo by nespravedlností, kdyby v tomto
směru nebyl zákon opraven. Nelze s lékař-
ského stanoviska vymeziti žádnou určitou
hranici znamenající nemožnost dalších
změn ve stavu válečného poškození".

---

4

Fakulta lékařská německé university
v Praze zaujímá ještě rozhodnější stano-
visko než fakulta česká a otázku tuto zod-
povídá podrobněji:

,,Se stanoviska lékařského je zcela neodů-.
vodněno, aby lhůta k přihlášce zhoršeného
poškození na zdraví vzniklého za služby vo-
jenské, válečné nebo v zajetí, byla nějak ča-
sově omezována. Nikdy nedá se předem míti
za to, že každé zhoršení poškození na zdraví
způsobené ve válce, projevivši se po uply-
nutí 10 let, dlužno přičítati pouze přiroze-
nému postupu tohoto poškození. Na př. bu-
diž uvedena jako častý zjev pozdní nákaza
po zraněních. Střela uvízlá v mozku může
ještě po mnohem delší době než po 10 letech
vésti k hlíze mozkové, tedy k zhoršení sta-
vu, který neodpovídá přirozenému postupu
původního poškození.

Profesorský sbor lékařské fakulty ně-
mecké university v Praze doporučuje tedy
s největším důrazem, aby v úvodu citované
zákonné ustanovení bylo změněno v tom
směru, že se úplně upouští od stanovení ča-
sové lhůty pro přihlášky jednající o zhorše-
ní válečného poškození a že se stanoví, že
v každém jednotlivém případě dlužno pod-
robným vyšetřením lékařem odborníkem
stanoviti příčinu zhoršení zdravotního sta-
vu válečného poškozence. "

Spravedlivé vyměření důchodů válečným
i poválečným poškozencům-invalidům před-
pokládá správné ocenění ztráty výdělečné
způsobilosti v důsledku poškození na zdraví
utrpěného ve službě vojenské.

Tato ztráta výdělečné způsobilosti, jsouc
vázána zdravotním stavem invalidovým, je
jmenovitě u defektů zevních, hladce zhoje-
ných, za normálního průběhu trvalou, ne-
boť nelze u nich zpravidla očekávati změnu
stavu. Jinak je tomu u následků defektů
vnitřních, kde pak ztráta výdělečné způso-
bilosti, aby odpovídala skutečnému zdravot-
nímu stavu invalidovu, může býti stanove-
na pouze pro určité období časové.

Zákon dal možnost nejen válečným inva-
lidům, aby se domáhali zvýšení důchodu pro
zhoršení zdravotního stavu v důsledku vá-
lečného poškození, nýbrž i státu, aby občas-
nými prohlídkami kontroloval, zda procen-
to výdělečné nezpůsobilosti, přiznané váleč-
nému invalidovi, odpovídá skutečnému zdra-
votnímu stavu, takže oběma stranám, jak
státu, tak válečným poškozencům, je dána
možnost přezkoušení přiznaného procenta

nezpůsobilosti a tím i přiznaného invalidní-
ho důchodu. Kdežto možnost kontroly státu
není časově omezena, stanoví dosavadní zá-
kon 10letou lhůtu, ve které může invalida
sám hlásiti zhoršení zdravotního stavu. To-
to omezení časové nemá však podle svrchu
citovaných lékařských dobrých zdání vnitř-
ního odůvodnění a je požadavkem spravedl-
nosti, aby bylo, když ne zrušeno, tedy aspoň
patřičně upraveno.

V uvážení této situace na straně jedné
a finanční situace státu na straně druhé
navrhuje se řešení, jež se týká pouze men-
šího zlomku počtu všech invalidů, u nichž
se zhorší zdravotní stav pro válečné poško-
zení. Navrhovaným řešením má býti vyho-
věno oprávněným požadavkům aspoň
v těch případech, jež jsou z důvodů sociál-
ních a z důvodů prosté spravedlnosti nej-
naléhavější. Proto týká se nová úprava
pouze těch případů, v nichž poškození
zdraví bylo v plném rozsahu vojenskou
službou způsobeno, nikoliv jen zhoršeno.
Další omezení spočívá v tom, že musí jíti
o podstatné zhoršení zdravotního stavu, a
to v míře zákonem pevně stanovené. Nedo-
sáhne-li ztráta na výdělečné schopnosti
způsobená válečným poškozením aspoň
75%, nedojde ke zvýšení důchodu, resp.
požitků.

Na příklad se uvádí:

Invalidovi, jehož ztráta na výdělečné
schopnosti se zvýšila zhoršením zdravot-
ního stavu za uvedených podmínek z 10%
nebo 20% na 75%, může býti povoleno zvý-
šení důchodu. Právě tak může býti povo-
leno zvýšení důchodu invalidovi, jehož
ztráta na výdělečné schopnosti činící dosud
75% se zvýšila na 85% nebo více.

Poněvadž navrhovaný zákon je svou po-
vahou opatřením mimořádným, které má
umožniti zvýšení požitků invalidům,
u nichž nesporně následkem vojenské
služby - nikoli tedy jen v době vojenské
služby, avšak z příčiny jiné, - došlo k po-
škození zdraví a později ke zhoršení této
újmy na zdraví, dává se do volného uvá-
žení úřadu, aby zvýšení důchodu přiznal.
účelem tohoto opatření je tedy pouze to,
aby byly vyloučeny případy, v nichž není
nesporně prokázáno, že poškození zdraví
bylo zaviněno službou vojenskou.

Mimo to nutno zdůrazniti, že rozhodo-
vání o zvýšení požitků ponechává se mi-
nisterstvu sociální péče v dohodě s minis-

---

5

terstvem financí a nikoli zemským úřadům
pro péči o válečné poškozence z toho dů-
vodu, aby docíleno bylo jednotnosti prakse
a jelikož jde o rozhodování podle volného
uvážení, aby bylo zabráněno různostem
v rozhodování, které by věci nikterak ne-
prospěly.

Stupeň ztráty na výdělečné schopnosti
bude zjišťován způsobem obvyklým, t. j.
lékařskou prohlídkou, takže bude zde zá-
ruka objektivního posouzení zdravotního
stavu důchodcova, jak má na mysli dobré
zdání lékařské fakulty Karlovy university.

Pokud jde o finanční náklad uvedený
v připojené tabulce pouze přibližně, lze dů-
vodně očekávati podle výpočtů, že náklad
na provedení § 29, odst. 4 až 6 bude vždy
menší, než činí normální úbytek nákladů
na požitky válečných poškozenců vůbec.
Lze tedy počítati s tím, že nebude třeba
v příštích letech za daných předpokladů
zvyšovati úhradu ve státním rozpočtu
proti dosavadnímu stavu.

V čl. II a III obsažen je návrh ustano-
vení povahy administrativní. Změny dosa-
vadních ustanovení týkají se § 26, odst. 1
a § 35, odst. 2; své odůvodnění mají ve
zrušení většiny okresních úřadoven pro
péči o válečné poškozence.

Podle ustanovení zákona ze dne 8. dubna
1919, č. 199 Sb. z. a n., byl ministr sociální
péče zmocněn § 4, aby zřídil pro účely péče
o válečné poškozence vedle zemských úřadů
pro péči o válečné poškozence i potřebný
počet úřadů okresních a upravil jejich or-
ganisaci a působnost nařízením. To stalo se
nařízením vlády ze dne 17. října 1919,
č. 561 Sb. z. a n., které má v § 2 toto usta-
novení:

,,Pro obvod jednotlivých politických
okresů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
případně pro obvody jednotlivých služnov-
ských úřadů na Slovensku zřizují se
,,Okresní úřadovny pro péči o válečné po-
škozence" v sídle okresní politické správy,
případně služnovského úřadu.

Působnost okresních úřadoven pro péči
o válečné poškozence, sídlících v městech
statutárních, vztahuje se i na obvod těchto
měst.

Dobu, kdy jednotlivé okresní úřadovny
zahájí svoji činnost, určí ministr sociální
péče".

V § 3 pak se praví: "Okresní úřadovny
jsou výkonnými orgány zemských úřadů,

jimž podléhají ve všech osobních a věcných
záležitostech.

úkolem okresních úřadoven jest, aby pe-
čovaly buď přímo o válečné poškozence, po-
kud bydlí v okrsku jich působnosti, nebo
prováděly příkazy zemských úřadů".

Ve skutečnosti nebyly zřízeny okresní
úřadovny ve všech politických okresech
nebo obvodech služnovských úřadů; v zemi
České bylo zřízeno 38 okresních úřadoven,
v zemi Moravskoslezské 14, v zemi Sloven-
ské 26 a v zemi Podkarpatoruské 3 (zde ve
formě oddělení pro péči o válečné poško-
zence).

V rámci úsporných opatření administra-
tivních provedlo ministerstvo sociální péče
se souhlasem úsporné parlamentní komise
v roce 1934 restrikci počtu okresních úřa-
doven pro péči o válečné poškozence. Z cel-
kového počtu bylo jich zachováno 6, a to:

v Liberci, v Hradci Králové (dříve Par-
dubicích), Plzni, Teplicích-Šanově, Opavě a
Košicích, tedy v místech, kde jsou ortho-
pedické dílny pro výrobu prothés, a mimo
sídlo zemského úřadu pro péči o válečné
poškozence; činnost jejich omezena pouze
na agendu spojenou s přídělem prothés a
dohledem na výrobu prothés. Důvodem zru-
šení úřadoven bylo, že další jejich sou-
činnost v ostatní péči o válečné poškozence
byla na úkor zrychlenému úřadování, poně-
vadž jejich obvody byly příliš veliké, ne-
hledíc k tomu, že úřadovny, nemajíce vlast-
ního práva rozhodovati a disponovati peně-
žitými prostředky, byly jen průchodní sta-
nicí pro veškerá podání, která se postupo-
vala zemskému úřadu pro péči o válečné
poškozence. Styk válečných poškozenců
s těmito úřadovnami byl většinou písemný,
nikoliv osobní; pro válečné poškozence zna-
mená tedy navrhované opatření změnu
pouze v tom, že zasílati budou svá podání
přímo zemskému úřadu pro péči o válečné
poškozence, který je také přímo vyřídí,
čímž docílí se urychlení v administrativě.

Navrhovaná opatření mají za úkol dáti
pevný základ zjednodušené administrativě
jak v zájmu státu, tak i v zájmu válečných
poškozenců.

Další změna administrativní povahy je
obsažena v navrženém novém znění § 36.
Dosavadní znění tohoto paragrafu se do-
plňuje ustanovením, podle něhož možno
tak jako pro zálohy a zápůjčky poskytnuté
státem, také pro pojistné prémie

---

6

za životní pojištění zabaviti dů-
chod. Toto opatření má odůvodnění ve dvo-
jím směru. Je to v prvé řadě okolnost, že
válečným poškozencům jsou poskytovány
ze státních prostředků bezúročné zápůjčky
k získání nebo udržení trvalého pramene
výdělkového. Tyto zápůjčky jsou podle své
výše zajišťovány životními pojistkami, jež
ovšem mohou poskytovati záruku jen
tehdy, jestliže je zabezpečeno správné pla-
cení pojistných prémií pojištěncem. Za do-
savadního stavu neměl úřad, který zá-
půjčku poskytl, zákonné možnosti zabez-
pečiti si řádné placení prémií. Navrhované
opatření má odstraniti tento nedostatek.
Opatření toto prospívá i válečným poško-
zencům, poněvadž jím může býti zabrá-
něno tomu, aby nedošlo k bezdůvodnému
přerušení pojišťovací smlouvy a nenastala
tak ztráta na zaplacených pojistných pré-
miích. Pokud jde o výši pojistek, bývají
tyto pojistky do výše 2000 až 5000 Kč,
takže pojistné prémie jsou poměrně malou
měsíční částkou, kterou jest srážeti s dů-
chodu. Aby však opatření toto nezvyšo-
valo pro válečné poškozence nebezpečí uza-
vírání životního pojištění zbytečného nebo
zbytečně vysokého, je omezeno pouze na
ty případy, v nichž pojištění bylo ujednáno

se souhlasem příslušného zemského úřadu
pro péči o válečné poškozence.

Druhým důvodem navrhovaného opa-
tření je provádění resoluce usnesené Ná-
rodním shromážděním dne 20. února 1920,
kterou bylo ministerstvo sociální péče
zmocněno, aby učinilo potřebné opatření
k pojištění válečných poškozenou pro pří-
pad úmrtí. Na základě této resoluce ujed-
nalo ministerstvo sociální péče po delším
jednání s různými pojišťovnami dne 13.
září 1920 smlouvu s pojišťovnou ,,Čecho-
slavie" v Praze o pojištění válečných po-
škozenců pro případ úmrtí. Podle této
smlouvy je uvedená pojišťovna povinna
přijmouti do pojištění na částku 1000 Kč
bez lékařské prohlídky každého válečného
poškozence, který se přihlásí prostřed-
nictvím příslušného zemského úřadu pro
péči o válečné poškozence. Podle zmíněné
resoluce a podle smlouvy mají býti placeny
pojistné prémie z důchodu. Pojištění toto,
které má zvláštní důležitost pro válečné
poškozence, poněvadž požitkový zákon ne-
dává pozůstalým nároku na pohřebné, se
vžilo a navrhované opatření má podložiti
faktický stav, který se během doby vyvi-
nul i normou zákonnou.

V Praze, dne 28. února 1936.

Předseda vlády:
Dr. Hodža v. r.

Ministr sociální péče:
Inž. Nečas v. r.

Tabulka.

Pravděpodobné vyšší zatížení státu v důsledku novelovaného znění § 29 zák. č. 142/
	1920 Sb. z. a n.
Rok:
1936.	....... 1, 161. 000 Kč
1937.	....... 2, 059. 000 Kč
1938.	....... 2, 334. 000 Kč
1939.	....... 2, 553. 000 Kč
1940.	....... 2, 724. 000 Kč
1941.	....... 2, 852. 000 Kč
1942.	....... 2, 943. 000 Kč
1943.	....... 3, 003. 000 Kč
1944.	....... 3, 035. 000 Kč
1945.	....... 3, 044. 000 Kč
1946.	....... 2, 831. 000 Kč.

Státní tiskárna v Praze. - 1254-36.