Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.

IV. volební období. 2. zasedání.

337

Interpelace:

I. posl. Sandnera a Liebla min. soc. péče a min. vnitra o nepřípustné politické činnosti některých
odborových organisací,

II. posl. Fischera min. vnitra a min. soc. péče o nezákonitém a nesociálním jednání bruntálského
okresního úřadu,

III. posl. dr. Kellnera min. vnitra o postupu četnictva v Königshanu při vydávání pohraničních
průkazů,

IV. posl. dr. Wolfa a dr Luschky min. vnitra o likvidaci vkladů československých státních občanů
v těšínské městské spořitelně z dob před rozdělením Těšínská a o vkladech v sirotčích poklad-
nách z té doby,

V. posl. dr. Wolfa min. vnitra a spravedlnosti o nemístné konfiskaci článku v časopise ,,Dziennik
Polski",

VI. posl. Kosika min. vnútra o seriovom zakazovaní ľudových shromáždění v okrese Král. Chlumec.

337/I (překlad).

Interpelace

poslanců R. Sandnera a O. Liebla

ministrovi sociální péče
a ministrovi vnitra

o nepřípustné politické činnosti některých
odborových organisací.

V poslední době stává se stále častěji, že odbo-
rové organisace z politických důvodů vylučují
členy. Poněvadž podle platných zákonných usta-
novení mají jen odborově organisovaní nezaměst-
naní nárok na státní příspěvek k podpoře neza-
městnaných, přicházejí takto vyloučení proti právu
o své čekatelství získané dlouholetým placením
příspěvků, a se svými rodinami jsou vydáváni nej-
trpčí nouzi. Bezohledně se vylučují členové jak
ještě pracující, tak i nezaměstnaní, jakmile se je-
jich politické smýšlení znelíbí rozhodujícím čini-
telům odborových organisací.

Místní skupina odborové organisace ,,Svaz sklář-
ského dělnictva v ČSR" v Dolním Prysku vylou-
čila usnesením ze dne 11. května 1935 lisovače
skla Jindřicha Keye, úpravce skla Josefa Kleckera
a sklářské dělníky Alfreda Hergesella a Jindřicha
Hartwicha, všechny z Dolního Prysku, z místní
skupiny a tím i ze svazu s odůvodněním, že prý

svým chováním poškodili svaz. Jmenovaní před
svým vyloučením přistoupili k sudetskoněmecké
straně. Potom je odborová organisace vyzvala, aby
ze strany vystoupili, jinak že budou z odborové
organisace vyloučeni. Poněvadž této výzvě nevyho-
věli, byli vyloučeni. Po vyloučení bylo těmto děl-
níkům dokonce písemně slíbeno, že budou zase
přijati, vystoupí-li ze sudetskoněmecké strany.
Právě z toho jasně vysvítá, že se vyloučeni pro-
vedlo jen proto, aby dělníci byli donuceni vzdáti
se svého politického smýšlení.

Odborové organisace jako nepolitické spolky
podléhají spolkovému zákonu ze dne 15. listopadu
1867, č. 134 ř. z. a mají se tedy zdržovati jakého-
koliv politického ovlivňování svých členů. Dále
ustanovuje zákon ze dne 19. července 1921, č. 267
Sb. z. a n., že členství v odborové organisaci
oprávněné k vyplácení státního příspěvku nesmí
býti vázáno jinou podmínkou než zaměstnáním
v příslušném oboru a řádným placením členských
příspěvků. Vyloučení dělníci splnili obě podmínky.
Dále uznal okresní soud v České Kamenici na ža-
lobu vyloučených, že vyloučením byla spáchána
skutková podstata útisku podle § 1 zákona
č. 309/1921 Sb. z. a n. a potrestal odpovědné či-
nitele odborově organisace. Odvolací řízení, které
zahájili odsouzení, není ještě do dneška ukončeno,
poněvadž si spisy o zakročení odsouzených vy-
žádalo jisté ministerstvo.

Vyloučeným dělníkům bylo znemožněno si stě-
žovati tím, že svolání rozhodčího soudu bylo uči-
něno závislé na složení větší zálohy na útraty a že
jim bylo zároveň oznámeno, že sjezd svazu, k ně-

---

2

muž by se mohli odvolati pro vyloučení, bude se
konati pravděpodobně teprve v roce 1937 nebo 1938.

Tento případ jest jen jeden z mnohých. Nezaměst-
naní, kteří již dosti těžce musí nésti následky ne-
zaměstnanosti, nyní vidí, že slepá nenávist politi-
sujících činovniků odborových organisací je při-
pravuje o podporu. Všeho dělnictva zmocňuje se
rostoucí pobouření pro tyto skutečně nesociální,
ale i nemravné pikle některých odborových orga-
nisací a ještě více proto, že úřady většinou ne-
činně přihlížejí, jak se zde lidé bez své viny vy-
dávají nejhorší nouzi, když se připravují o své
správně nabyté nároky na podporu.

Podepsaní táží se tedy ministra sociální péče
a ministra vnitra:

1. Jest ministr sociální péče ochoten naříditi,
aby se zřetelem na bídu vyloučených ihned byly
napraveny všechny nešvary, jako uvedené, a aby
byla ihned odvolána všechna vyloučení, odporující
stranicko-politické neutratíte odborových orga-
nisací?

2. Jest ministr sociální péče ochoten proti všem
organisacím, jejichž jednáni odporuje ustanovením
§ 4, odst. 1, č. 1 zákona č. 267/1921 Sb. z. a n.,
zakročiti podle § 13 téhož zákona, aby pro příště
znemožnil podobné činy útisku?

3. Jest ministr vnitra jako nejvyšší dohlédací
úřad nad spolky ochoten zakročiti proti politisu-
jícím odborovým organisacím všemi prostředky,
které má po ruce a podřízeným úřadům dáti pří-
slušný pokyn?

4. Jsou ministr vnitra a ministr sociální péče
ochotni soudní odvolací spisy, vyžádal-li si je jejich
odbor od soudu, obratem mu je zase dáti zaslati
a oznámiti, proč se zasáhlo db soudního řízení ?

V Praze dne 26. února 1936.

Sandner, Liebl,

Inž. Lischka, Wollner, dr. Roache, Axmann, dr. Pe-

ters, Jäkel, Gruber, Stangl, dr. Hodina, Nemetz,

Jobst, inž, Richter, Oforlík, Illing, Kundt, dr. Zip-

pelius, Birke, Fischer, May, inž. Künzel.

337/II překlad).

Interpelace

poslance B. Fischera
ministrovi vnitra a ministrovi sociální péče

o nezákonitém a nesociálním jednání
bruntálského okresního úřadu.

Bruntálská místní skupina sudetskoněmecké
strany zřídila v Bruntále na třídě Bedřicha Kurz-
weila č. 35 ohřívárnu pro nezaměstnané. Místní
skupina cítila, že jest povinna to učiniti, poněvadž
žádný veřejný úřad neposkytl mrznoucím neza-
městnaným takovou místnost k pobytu.

Aby tělesně a duševně strádajícím nezaměst-
naným poskytla aspoň skrovné duševní vzpružení,
požádala místní skupina zámožnější členy, aby jí
půjčili použité noviny, obrázkové časopisy a bro-
žury. Tyto časopisy byly v ohříváme vyloženy a
mohli je libovolně a ovšem bezplatně čísti všichni
nezaměstnaní, kteří se před panující zimou utekli
do této místnosti. Nemůžeme pochopiti, co mohl
bruntálský okresní úřad vytknouti tomuto příklad-
nému sociálnímu jednání bruntálské místní sku-
piny sudetskoněmecké strany.

Dne 4. prosince 1936 dostavili se tam četníci
z bruntálské četnické stanice a zakázali vykládati
noviny.

Podáním ze dne 16. prosince 1935 si stěžoval
místní vedoucí bruntálské místní skupiny sudetsko-
německé strany architekt Josef Meier bruntál-
skému okresnímu úřadu na tento nesociální a ne-
smyslný postup bruntálského četnictva.

Teprve dne 27. ledna 1936 dostal od bruntál-
ského okresního úřadu vyřízení této stížnosti.
Vyřízení zni: ,,Bruntálský okresní úřad Vám za-
kazuje podle § 23, odst. 2, zákona ze dne 17. pro-
since 1862, č. 6 ř. z. z roku 1863 ve znění zákonů
ze dne 16. října 1868, č. 142 ř. z., ze dne 9. čer-
vence 1894, č. 161 ř. z., ze dne 10. července 1933,
č. 126 Sb. z. a n. a ze dne 10. července 1934, č. 140
Sb. z. a n., veřejně vyvěšovati časopisy v Bruntále,
třída Bedřicha Kurzweila č. 35, a to z těchto dů-
vodů: Podle zmíněných ustanovení zákonných jest
zakázáno vyvěšovati nebo přibíjeti tiskoviny na
ulicích a jiných veřejných místech, nedal-li k tomu
bezpečnostní úřad zvláštního povolení. Místnost,
kterou najala místní skupina sudetskoněmecké
strany v Bruntále na třídě Bedřicha Kurzweila
č. 35, považuje zdejší úřad za veřejnou místnost,
poněvadž jest veřejně přístupná všem členům
sudetskoněmecké strany, zvláště nezaměstnaným
členům místní skupiny. Bruntálská místní sku-
pina do dneška nezažádala ani u zdejšího úřadu
ani u bruntálského městského úřadu o povolení
vyvěšovati časopisy v této místnosti.

Proto bylo nutno vyvěšování časopisů zakázati.

Tímto výměrem jest vyřízeno Vaše podání ze
dne 16. prosince 1935.

Proti tomuto výměru lze podati odvolání brněn-
skému zemskému úřadu do 15 dnů po doručení.
Odvolání dlužno podati u bruntálského okresního
úřadu.

Odvolání snad podané nemělo by však podle
§ 77, odst. 2 vládního nařízení ze dne 31. ledna
1928, č. 8 Sb. z, a n., se zřetelem na naléhavý
veřejný zájem odkládacího účinku a není tedy
podle odst. 4. tohoto ustanovení zákona přípustné
další odvolání. "

Není jistě zapotřebí zdůrazňovati, že se tento
výměr bruntálského okresního úřadu nedá udržeti
ani právně ani fakticky.

Podle § 23 tiskového zákona jest na povolení
bezpečnostních úřadů vázáno pouze vyvěšování
nebo přibíjení tiskovin na ulicích nebo jiných ve-
řejných místech, čísti noviny v ohříváme není
tím právě tak zakázáno jako v nějakém hostinci
nebo soukromém bytě. Bezplatně čísti bezplatně
dodané časopisy se neváže žádným povolením po-
litického dohlédacího úřadu.

V tomto případě nelze vůbec užíti § 23 tisko-
vého zákona, poněvadž se noviny v ohříváme ne-
plakatují, nepřibíjejí, ani nevyvěšují, nýbrž pouze

---

3

leží na stole, aby jich nezaměstnaní čtenáři mohli
používati. Nelze tedy naprosto mluviti o tom, že
dlužno požádati okresní úřad o povolení, když si
chce chudý nezaměstnaný v ohříváme přečísti no-
viny. Bruntálský okresní úřad jedná přímo ne-
smyslně, žádá-li povoleni čísti noviny. Bruntálský
okresní úřad vydává svá rozhodnutí podle zkuše-
nosti teprve po 4 týdnech nebo po době ještě delší.
Tak by mohli nezaměstnaní čísti jednotlivá čísla
některého časopisu vždy teprve po 4 týdnech, tedy
v době, kdy noviny již dávno pozbyly časovosti.

Z úplně nesmyslného výměru bruntálského
okresního úřadu vyplývá však toto:

Bruntálský okresní úřad užívá ve svém výměru
jen zdánlivých právnických důvodů. Nezamýšlí
konstatovati, že byla porušena ustanovení tisko-
vého zákona a pro příště je vyloučiti, nýbrž za-
mýšlí činiti obtíže, pokud jen může, sociálnímu
pomocnému dílu, které zařídila sudetskoněmecká
strana. Z jednání bruntálského okresního úřadu
jest dostatečně známo, že činí vše, aby brzdil poli-
tickou a sociální činnost sudetskoněmecké strany.
Že při tom necouvá ani před křiklavými, nesociál-
ními a zákonu odporujícími opatřeními, toho
plným důkazem jest výše uvedený výměr.

Tento výměr není v podstatě nic jiného než
politování zasluhující důkaz nesociálního chování
správního úřadu a omezování ústavně zaruče-
ných práv na svobodu nejchudších našich stát-
ních občanů, německých nezaměstnaných.

Tážeme se ministra vnitra a ministra sociální
péče:

1. Vědí ministři o nesociálním jednání bruntál-
ského okresního úřadu s německými nezaměstna-
nými?

2. Jsou ministři ochotni se postarati, aby ne-
sociální výměr bruntálského okresního úřadu ze
dne 24. ledna 1936, č. 1058/3-pres/35 byl celý
odvolán?

3. Jsou ministři ochotni se postarati, aby odpo-
vědný správce bruntálského okresního úřadu Bro-
thánek byl kázeňsky potrestán pro své proti-
zákonné a nesociální jednání?

V Praze dne 26. února 1936.

Fischer,

Gruber, Jobst, Nickerl, Birke, O. Böhm, Obrlik,

dr. Jilly, Liebl, Hollube, Illing, Jäkel, dr. Kellner,

Axmann, dr. Rosche, May, dr. Köllner, Kundt,

Inž. Künzel, dr. Peters, inž. Lischka.

337/III (překlad).

Interpelace

poslance dr. A. Kellnera
ministrovi vnitra

o postupu četnictva v Konigshanu při
vydávání pohraničních průkazů.

Dne 16. ledna 1936 dostavil se Emil Kleinwäch-
ter, zemědělec z Königshanu čís. 75, na königs-

hanskou četnickou stanici, aby si tam dal po-
tvrditi pohraniční průkazy, které mu pro něho
a jeho ženu vydal tamější obecni úřad. Četnický
strážmistr Hladík však odmítl tuto žádost 8 odů-
vodněním, že se členům sudetskoněmecké strany
nesměji vydávati pohraniční průkazy.

Žadatelova tchyně, Marie Geisslerová z Königs-
hanu č. 75, které o tom vyprávěl, nechtěla vě-
řiti. Proto šla sama na tuto četnickou stanici a
opakovala žádost, aby byly potvrzeny pohraniční
průkazy Emilu Kleinwächterovi a jeho ženě.

Marii Geisslerové bylo řečeno totéž, co Emilu
Kleinwächterovi.

Tento postup königshanského četnictva na-
prosto odporuje zásadě, obsažené v § 128 ústavy,
že všichni statni občané jsou si před zákonem
rovni, a jest těžké porušení tohoto zákona, když
se pouhá příslušnost státního občana k politické
straně, úředně uznáme, může použiti jako podnět,
aby se mu odpírala práva, jinak mu příslušející.

Tážeme se tedy ministra vnitra:

1. Jest snad předpis, podle kterého příslušnost
k sudetskoněmecké straně vylučuje, aby její člen
dostal pohraniční průkaz?

2. Není-li ho, jest ministr vnitra ochoten tento
případ vyšetřiti a odpovědné osoby pohnati k od-
povědnosti?

V Praze dne 28. února 1936.

Dr. Kellner,

Sandner, May, Fischer, Inž. Karmasin, Rösler,
inž. Künzel, Inž. Peschka, F. Nitech, E. Köhler,
Illing, dr. Klieber, Gruber, Axmann, Sogl, Birke,
Jobst, Jäkel, Hollube, dr. Eicbholz, inž. Richter,
Knorre, Nickerl, dr. Jilly, Wagner, Stangl, Budig.

337/IV (překlad).

Interpelace

poslance dr. L. Wolfa a dr. F. Luschky
ministrovi vnitra

o likvidaci vkladů československých stát-
ních občanů v těšínské městské spořitelně
z dob před rozdělením Těšínská a o vkladech
v sirotčích pokladnách z té doby.

Podepsaní podali dne 25. června 1935 v této
věci interpelaci, v níž žádali, aby vláda učinila
všechny potřebné kroky k urychleni likvidace
vkladů československých státních občanů v tě-
šínské městské spořitelně a aby tyto vklady byly
co nejrychleji vyplaceny, ukazujíce, že přes na-
léhavé úsilí zájemců nebyla do 15 let tato věc
vyřízena a tím občané trpí velké ztráty. V od-
povědi pana ministra vnitra na tuto interpelaci
ze dne 21. října 1935, č. tisku 85/XVI, bylo slí-
beno, že tato věc bude provedena pokud možno
co nejrychleji.

---

4

Poněvadž nebylo dosud v této věci učiněno
žádné opatření oni nebylo vydáno oznámení a
zájemi vůbec nevědí, co se a jejich vklady děje
a jsou v nynější těžké hospodářské situaci stále
v nejistotě, působí tato věc velký neklid.

Další ožehavou věci jsou vklady českosloven-
ských státních občanů z dob před rozdělením
Těšínská v sirotčích pokladnách v Těšíne, Fry-
státě a Jablunkově. Velmi mnoho občanů, mají-
cích na tom zájem, čeká již přes 15 let mamě
na výplatu vkladů, umístěných v těchto poklad-
nách, a ani tato věc se nehýbe a působí v četných
případech kritický hospodářský stav u těch, kteří
marné čekají na vyplaceni peněz, které jim patří.

Podepsaní táži se pana ministra, proč přes
sliby, že tyto věci budou rychle vyřízeny, věci
tyto dále se protahují, a co hodlá učiniti, aby co
nejdříve byly likvidovány vklady českosloven-
ských státních občanů v těšínské městské spoři-
telně a v sirotčích pokladnách na Těšinsku z doby
před rozdělením Těšínská tak, aby českoslovenští
zájemci mohli si vyzvednouti své vklady nebo
s nimi volně nakládati?

V Praze dne 27. února 1936.

Dr. Wolf, dr Luschka,

Hlinka, dr. Pružinský, Kendra, Dembovský, Sivák,
Slušný, Čavojský, Drobný, Suroviak, dr. Mayr-
Harting, Schtütz, Zajíček, Daninel, Šalát, Turček,
Haššík, Sidor, dr. Sokol, Onderčo, Bródy, dr. Tiso,
dr. iuž. Lokscha, Schlusche, Florek, Longa.

337/V (překlad).

Interpelace

poslance dra Leona Wolfa
ministrům vnitra a spravedlnosti

o nemístné konfiskaci článku v časopise
,,Dziennik Polski".

V časopise ,,Dziennik Polski", číslo 1, ze dne 19.
února 1936, vycházejícím v českém Těšíně, obje-
vil se článek, podepsaný poslancem drem Wolfem,
nadepsaný ,,Více rozvahy a klidu". Účel tohoto
článku byl vysvětliti situaci polské menšiny a
uklidniti znepokojené mysli lidu. V tomto článku
byl neočekávaně zabaven skoro celý tento od-
stavec:

,,Máme na mysli zastavování činnosti našich
spolků, četná zatčení členů naší menšiny, pro-
hlídky, překládání polských železničářů, propouš-
tění polských dělníků, protože bylo zahájeno proti
nim trestní vyšetřování, jakož i nejistotu před
zítřkem těch, kteří řídí naše organisace. Všechny
tyto věci dohromady působí mezi naší veřejností
pocit nepokoje a ohromného podráždění.

Naše veřejnost si takového zacházení nezaslou-
žila. Podle své přirozené povahy jest mírná, spíše
příliš snášelivá a mírumilovná. Její vůdcové jakož

i organisace po celou dobu příslušnosti k tomuto
státu nesměřovaly k ničemu jinému, než zajistiti
klidný život a vývoj svého lidu jak po stránce
národnostní, tak též hospodářsko-sociální. Z růz-
ných vyšetřování a prohlídek, vykonaných v po-
slední době úřady, jakož i každý objektivně posu-
zující celistvost našich věd jistě by se musil pře-
svědčiti, že naše činy nikdy nesměřovaly k poru-
šení státu neb jeho ústrojí a všechny směřovaly
jen k obraně naší národnosti a její državy. Tako-
vého a žádného jiného rázu byly i případy, kde
se proti členům našich organisací vedla vyhledá-
vání a soudní líčení podle zákona na ochranu
republiky. Obrana národnosti nemůže však ve
smyslu zákonném, jakož i podle československo-
polské dohody býti považována na neloyalitu.

S tohoto hlediska hodnotíme naši nynější si-
tuaci. Utrpení a zanedbávání nemohou nás od-
vrátiti s cesty, kterou jsme zvolili, to jest s cesty
obrany našich národnostních práv. Poslední udá-
losti, ačkoliv vzbuzují v nás neklid a šíří do jisté
míry nervositu, možná ještě více ucelily naši jed-
notu. Snad odstrašily slabší charaktery, avšak
jestliže jedinci z obavy na oko opouští náš tábor,
činí tak s pocitem donucení a nepřinášejí velké
radosti těm, ke kterým přecházejí. Pozorujeme
stále četnější objevy, že i vůdcové tohoto státu
hodnotí tuto věc s téhož hlediska jako my a žá-
dají od nás zachování klidu, se své strany slibují
vyhověti našim odůvodněným požadavkům a takto
přispěti k uklidnění myslí. "

Poněvadž zabavené věty jsou pouze konstatová-
ním faktů a tendence článku jest přivésti do
rovnováhy nervosní veřejnost, proto je nesrozumi-
telný postup censora v tomto případě, a sám fakt
zabavení ukazuje, že vydavatelství časopisu
,,Dziennik" je vydáno v šanc samovůli censora.

Podepsaní se tedy táží:

Je-li pan ministr téhož mínění jako censor, že
články toho druhu se mají zabavovati a proč?

Co míní pan ministr učiniti, aby se nedala po-
dobná zneužití vůči polskému tisku v Českoslo-
vensku?

V Praze, dne 27. února 1936.

Dr,Wolf,

Hlinka, Dembovský, dr, Pružinský, dr, Tiso,

Kendra, dr Sokol, Sidor, Haššík, Onderčo, Ča-

vojský, Longa, Šalát, Turček, Sivák, Danihel,

Drobný, Florek, Slušný, Suroviak, Brody.

337/VI (překlad).

Interpelácia

poslanca Kosika
ministrovi vnútra

o seriovom zakazovaní ľudových shromáž-
dění v okrese Kráľ. Chlumec.

Za volebnej kampaně parlamentnej bolo z ľudo-
vých shromáždění, ohlášených stranou komuni-

---

5

stickou v okrese Kráľ. Chlumec, 26 zakázané a len
niektoré boly povolené.

Od doby volieb však vôbec sa nepovoľujú v me-
novanom okrese ľudové shromaždenia, ohlašované
komunistickou stranou, a okresný úrad zakázal
dosiaľ vyše 20 ľudových shromaždění.

Pracujúci ľud okresu Kráľ. Chlumec je diktato-
rickým počínáním okresného úřadu a hlavně okres-
ného náčelníka Kabáta do krajnosti rozhorčený a
nehodlá už ďalej snášať dosavádne nemožné
poměry.

Tážem sa pána ministra:

Či ste ochotný tuto vec súrne vyšetriť a za-
kročiť, aby ľudové shromaždenia, ohlašované stra-
nou komunistickou v menovanom okrese, boly
povoľované ?

Či ste ochotný, pán minister, postarať sa, aby
okresný náčelník okresu Kráľ. Chlumec bol s čela
okresu odstranený?

V P r a h e, dňa 20. februára 1936.

Kosik,

B. Köhler, Kopřiva, Sliwka, Beuer, Borkaňuk,
Kliment, Šverma, Machačová, Vodička, Schmidke,
Synek, dr. Jar. Dolanský, Široký, Dvořák, Slan-
ský, Nepomucký, Klíma, Zupka, Vallo, Dölling.

Původní znění ad 337/I.

Interpellation

der Abgeordneten Rudolf Sandner,
Otto Liebl

an den Minister für soziale Fürsorge
und an den Minister des Innern

wegen unzulässiger politischer Betätigung
einiger Gewerkschaften.

Es häufen sich in der letzten Zeit die Fälle,
daß Gewerkschaften ihre Mitglieder aus politi-
schen Gründen ausschließen. Da nach den gelten-
den gesetzlichen Bestimmungen nur gewerkschaft-
lich organisierten Erwerbslosen der Anspruch auf
den Staatszuschuß zur Arbeitslosenunterstützung
zusteht, werden die so Ausgeschlossenen wider-
rechtlich um ihre durch langjährige Beitrags-
zahlung erworbenen Anwartschaften gebracht und
mit ihren Familien der bittersten Not ausgeliefert.
Die Ausschlüsse werden in rücksichtsloser Weise
sowohl bei noch in Arbeit stehenden, als auch bei
arbeitslosen Mitgliedern durchgeführt, sobald
deren politische Meinung den maßgebenden Ge-
werkschaftsfunktionären mißfällt.

Die Ortsgruppe Nieder-Preschkau der Gewerk-
schaftsorganisation ,,Svaz sklářského dělnictva
v ČSR. " schloß mit Beschluß vom 11. Mai 1935
den Glaspresser Heinrich Key, den Glaszurichter
Josef Klecker und die Glasarbeiter Alfred Her-
gesell und Heinrich Hartwich, sämtliche wohnhaft
in Nieder-Preschkau, aus der Ortsgruppe und
damit aus dem Verbände mit der Begründung aus,

sie hätten durch ihr Verhalten den Verband ge-
schädigt. Die Genannten waren vor ihrem Aus-
schlüsse der Sudetendeutschen Partei beigetreten.
Daraufhin wurden sie von der Gewerkschaft auf-
gefordert, aus der Partei auszutreten, widrigen-
falls sie aus der Gewerkschaft ausgeschlossen
würden. Da die Genannten dieser Aufforderung
keine Folge leisteten, erfolgte der Ausschluß.
Nach dem Ausschlüsse wurde den genannten Ar-
beitern Wiederaufnahme sogar schriftlich zuge-
sagt, wenn sie aus der Sudetendeutschen Partei
wieder austreten würden. Gerade aus der letzten
Tatsache ist eindeutig zu ersehen, daß der Aus-
schluß nur deshalb erfolgte, um die Arbeiter zur
Aufgabe ihrer politischen Gesinnung zu nötigen.

Die Gewerkschaften unterliegen als unpolitische
Vereine dem Vereinsgesetze vom 16. November
1867 RGBl 134 und haben sich demgemäß von
jeder politischen Beeinflussung ihrer Mitglieder
fernzuhalten. Ferner bestimmt das Gesetz vom
19. Juli 1921 Slg. 267, daß die Mitgliedschaft zu
einer zur Auszahlung des Staatszuschusses be-
rechtigten Fachorganisation an keine andere Be-
dingung gebunden werden darf, als an eine Be-
schäftigung im betreffenden Fache und an die
ordentliche Zahlung der Mitgliedsbeiträge. Beide
Bedingungen wurden von den ausgeschlossenen
Arbeitern erfüllt. Weiters erkannte das Bezirks-
gericht in Böhmisch Kamnitz über Klage der Aus-
geschlossenen, daß durch den Ausschluß der Tat-
bestand der Nötigung gemäß § 1 des Gesetzes 309
v. J. 1921 verwirklicht worden sei und belegte die
verantwortlichen Gewerkschaftsfunktionäre mit
Strafen. Das von den Verurteilten eingeleitete
Berufungsverfahren ist bis heute noch nicht zum
Abschlüsse gekommen, da die Akten über Ein-
schreiten der Verurteilten von einem Ministerium
abverlangt worden seien.

Ein Beschreiten des Beschwerdeweges wurde
den ausgeschlossenen Arbeitern dadurch unmöglich
gemacht, daß die Einberufung des Schiedsgerich-
tes von einem größeren Kostenvorschuß abhängig
gemacht und ihnen gleichzeitig mitgeteilt wurde,
daß der Verbandstag, an den wegen des Aus-
schlusses appelliert werden könne, wahrscheinlich
erst 1937 oder 1938 abgehalten werde.

Der geschilderte Fall ist nur einer von vielen.
Die Erwerbslosen, die schon an den Folgen der
Arbeitslosigkeit schwer genug zu tragen haben,
sehen sich nun auch durch den blinden Haß poli-
tisierender Gewerkschaftsfunktionäre um ihre
Unterstützung gebracht. Der gesamten Arbeit-
nehmerschaft bemächtigt sich eine wachsende
Empörung ob dieses wahrhaft unsozialen aber
auch unmoralischen Treibens einiger Gewerk-
schaften und noch mehr ob des meist untätigen
Zusehens der Behörden, wie hier Menschen der
ärgsten Not schuldlos ausgesetzt werden, indem
man sie um ihre wohlerworbenen Unterstützungs-
ansprüche bringt.

Die Gefertigten richten daher an den Minister
für soziale Fürsorge und den Minister des Innern
folgende Anfragen:

1. Ist der Minister für soziale Fürsorge bereit,
zu veranlassen, daß alle Mißstände, wie die ange-
führten, mit Hinblick auf das Elend der Ausge-
schlossenen sofort beseitigt und alle unter Durch-
brechung der parteipolitischen Neutralität der
Gewerkschaften durchgeführten Ausschlüsse so-
fort widerrufen werden?

---

6

2. Ist der Minister für soziale Fürsorge bereit,
gegen alle jene Gewerkschaften, deren Handlungs-
weise mit den Bestimmungen des § 4, Abs. 1, Z. 1
des Gesetzes 267/1921 im Widerspruche steht,
gemäß § 13 desselben Gesetzes einzuschreiten, um
derartige Terrorhandlungen in Hinkunft unmöglich
zu machen?

3. Ist der Minister des Innern als oberste Auf-
sichtsbehörde über Vereine bereit, gegen politi-
sierende Gewerkschaften mit allen ihm zur Ver-
fügung stehenden Maßnahmen vorzugehen und
den untergeordneten Behörden diesbezügliche
Weisung zu erteilen?

4. Sind der Minister des Innern und der Minister
für soziale Fürsorge bereit, die gerichtlichen Be-
rufungsakten, falls diese von ihrem Ressort dem
Gerichte abverlangt wurden, umgehend wieder
zustellen zu lassen und die Gründe für dieses
Eingreifen in ein gerichtliches Verfahren mitzu-
teilen?

Prag, am 26. Feber 1936.

Sandner, Liebl,

Ing. Lischka, Wollner, Dr. Rosche, Axmann,
Dr. Peters, Jäkel, Gruber, Stangl, Dr. Hodina,
Nemetz, Jobst, Ing. Richter, Obrlik, Illing, Kundt,
Dr. Zippelius, Birke, Fischer, May, Ing. Künzel.

Původní znení ad 337/II.

Interpellation

des Abgeordneten Benno Fischer

an den Minister des Innern und an den
Minister für soziale Fürsorge

wegen ungesetzlichen und unsozialen
Vorgehens der Bezirksbehörde Freudenthal.

Die Ortsgruppe Freudenthal der Sudetendeut-
schen Partei hat in Freudenthal in der Friedrich
Kurzweilstraße Nr. 36 eine Wärmestube für
Arbeitslose eingerichtet. Die Ortsgruppe hat sich
zu dieser Einrichtung verpflichtet gefühlt, da
keine öffentliche Stelle in Freudenthal den frie-
renden Arbeitslosen einen solchen Aufenthalts-
raum zur Verfügung stellte.

Um den körperlich und seelisch leidenden
Arbeitslosen wenigstens eine bescheidene geistige
Anregung zu schaffen, hat die Ortsgruppe die
bessergestellten Mitglieder ersucht, gebrauchte
Zeitungen, Bilderzeitschriften und Broschüren
leihweise zur Verfügung zu stellen.

Diese Zeitungen lagen in der Wärmestube auf
und konnten von allen Arbeitslosen, die sich vor
der herrschenden Kälte in diese Stube geflüchtet
hatten, nach Belieben und selbstverständlich un-
entgeltlich gelesen werden.

Es ist uns unerfindlich, was die Bezirksbehörde
in Freudenthal an diesem beispielgebenden sozia-
len Vorgehen der Ortsgruppe Freudenthal der
Sudetendeutschen Partei auszusetzen hatte!

Am 4. Dezember 1996 erschien Gendarmerie der
Gendarmeriestation Freudenthal und verbot das
Auflegen von Zeitungen.

Mit Eingabe vom 16. Dezember 1935 hat der
Ortsleiter der Ortsgruppe Freudenthal der Sude-
tendeutschen Partei, Architekt Josef Meier, gegen
dieses unsoziale und sinnlose Verhalten der Gen-
darmerie in Freudenthal bei der Bezirksbehörde
Freudenthal Beschwerde geführt.

Erst am 27. Jänner 1936 erhielt er von der Be-
zirksbehörde Freudenthal auf diese Beschwerde
eine Erledigung. Diese Erledigung lautet:

,,Die Bezirksbehörde in Freudenthal untersagt
Ihnen gemäß § 23, Abs. 2 des Ges. vom 17. XII.
1862, Nr. 6 RGB1. vom Jahre 1863 in der Fassung
des Gesetzes vom 16. X. 1868, Nr. 142 R. G. vom
9. VII. 1894, Nr. 161 RGBI. vom 10. VII. 1933,
Nr. 126 S. d. G. u. V. und vom 10. VII. 1934, Nr.
140 S. d. G. u. V. das öffentliche Aushängen ver-
schiedener Zeitungen in Freudenthal, Friedrich
Kurzweilstraße Nr. 35, und zwar aus folgenden
Gründen: Nach den oben erwähnten gesetzlichen
Bestimmungen ist es untersagt, Drucksachen auf
den Gassen und anderen öffentlichen Orten aus-
zuhängen oder anzuschlagen, falls hiezu nicht
eine besondere Bewilligung von der Sicherheits-
behörde erteilt wurde. Das Lokal, welches die
Ortsgruppe der SdP in der Friedrich Kurzweil-
straße Nr. 35 in Freudenthal gemietet hat, er-
achtet das hiesige Amt als öffentliches Lokal,
weil das Lokal öffentlich für alle Angehörigen
der SdP, insbesondere für die arbeitslosen Mit-
glieder der Ortsgruppe zugänglich ist. Die Orts-
gruppe der SdP in Freudenthal hat bis zum heu-
tigen Tage weder beim hiesigen Amte noch beim
Stadtamte in Freudenthal um das Aushängen von
Zeitschriften in diesem Lokale angesucht.

Aus diesem Grunde war es notwendig, das Aus-
hängen von Zeitschriften zu untersagen.

Mit diesem Bescheide erscheint Ihre Eingabe
vom 16. Dezember 1935 erledigt.

Gegen diesen Bescheid ist der Rekurs binnen
15 Tagen nach Zustellung an die Landesbehörde
in Brunn zulässig. Der Rekurs wäre bei der Be-
zirksbehörde in Freudenthal einzubringen.

Ein etwaiger Rekurs hätte jedoch gemäß § 77,
Abs. 2 der Reg. Verordnung vom 31. I. 1928,
Nr. 8 Slg. d. G. u. V. mit Rücksicht auf das drin-
gende öffentliche Interesse keine aufschiebende
Wirkung und ist daher gemäß Abs. 4 dieser ge-
setzlichen Bestimmungen kein weiterer Rekurs
zulässig. "

Es braucht wohl nicht betont zu werden, daß
dieser Bescheid der Bezirksbehörde in Freuden-
thal rechtlich und tatsächlich unhaltbar ist.

Nach § 23 des Pressegesetzes ist bloß das Aus-
hängen oder Anschlagen von Druckschriften in
den Straßen oder anderen öffentlichen Orten an
die Bewilligung der Sicherheitsbehörden gebun-
den. Das Lesen von Zeitungen in einer Wärme-
stube ist dadurch genau so wenig verboten, wie
in irgendeinem Gasthause oder einer Privatwoh-
nung. Das unentgeltliche Lesen unentgeltlich bei-
gestellter Zeitungen ist an keinerlei Bewilligung
der politischen Aufsichtsbehörde gebunden.

Der § 23 des Pressegesetzes kann in gegen-
ständlichem Falle gar nicht angewendet werden,
da die Zeitungen in der Wärmestube nicht plaka-