Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 2. zasedání.
304.
Odpovědi:
I. min. vnitra na interp. posl. inž. Peschky o přehmatech četnictva v Domašově v okrese
frývaldovském (tisk 147/VIII),
II. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Jobsta, že poštovní úředník hrubě porušil službu (tisk
147/IX),
III. min. vnitra na interp. posl. dr. Wolfa o nespravedlivém nakládání s polskými katolickými
organisacemi v Třinci (tisk 88/III),
IV. předsedy vlády na interp. posl. dr. Fencika o učebnicích (tisk 141/VII),
V. min. financí na interp. posl. Bergmanna o nedodržování osmihodinové doby pracovní škol-
níků (tisk 119/III),
VI. vlády na interp. posl. Bergmanna o nedostatcích vlád. nařízení ze dne 15. června 1934, č. 133
Sb. z. a n., o služebním oděvu státních zřízenců (tisk 88/XIII),
VII. vlády na interp. posl. Mikuláše o poměrech zemědělských pachtýřů a naléhavosti úpravy
těchto poměrů (tisk 88/XI),
VIII. vlády na interp. posl. Bergmanna ve věci provádění zákona č. 279/1934 (tisk 119/VI),
IX. vlády na interp. posl. Lance o nedodržování bezpečnostních předpisů na dole Prokop v So-
bědruhách u Teplic (tisk 88/XV),
X. min. školství a národní osvěty na interp. posl. inž. Karmasina, že cvičebnice německého ja-
zyka, rozšířená na českých školách, má protistátní tendenci (tisk 263/XIII).
304/I. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. E. Peschky
o přehmatech četnictva v Domašově v okre-
se frývaldovském (tisk 147/VIII).
Za domovní prohlídky v obydlí Antonína a Kle-
menta Dreschera v Domašově hlídkou četnických
stanic v Domašově a ve Frývaldově dne 14. října
1935 v přítomnosti otce Jana při pá-
trání po odcizené smaltovací stříkačce bylo zjiš-
těno, že Antonín Drescher přechovává ve svém
bytě množství různých součástek jízdních kol.
Ježto bylo v kritické době četnictvem zjištěno
více případů, že neoprávněné osoby provozují po
živnostensku tajně opravy a předělávaní jízdních
kol, pocházejících většinou z krádeží, byli stráž-
mistři Václav Hlaváček a Julius Nowak pověřeni
velitelem četnické stanice v Domašově neprodle-
ným vyšetřením původu tak nápadného množství
zmíněných součástek.
Tato četnická hlídka zabavila v přítomnosti
Jana Dreschera a obecního strážníka Roberta
Seiferta nalezené součástky a dala je převézti do
skladiště obecního úřadu. Cestou potkala bratry
Drescherovy, z nichž Antonín se k hlídce dobro-
volně připojil. Při třídění součástek ukázal stráž-
mistr Hlaváček Drescherovi zánovní vidlici před-
ního kola s poznámkou, že je nová. Drescher, do-
kazuje její neupotřebitelnost malým, ale vážným
defektem, ironicky pronesl, že strážmistr Hlaváček
tomu nerozumí.
Další průběh incidentu nebylo lze administra-
tivním šetřením zjistiti pro různost svědeckých
výpovědí. Pro odůvodněné podezření, že se stráž-
mistr Hlaváček při tom dopustil přehmatu na
osobě Antonína Dreschera, bylo na něho učiněno
trestní oznámení vojenským justičním úřadům.
Podle výsledku soudního řízení bude potřebné za-
řízeno.
V Praze dne 12. února 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
2
304/II (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů na interpelaci
posl A. Jobsta,
že poštovní úředník hrubě porušil službu-
(tisk 147/IX).
Dne 12. září 1935 o 15. 50 hod. odevzdal p. Rudolf
Erhart přespolnímu doručovateli, který právě ko-
nal doručovací pochůzku v osadě Osí, obec Stře-
mily, telegram s peněžitou částkou, aby jej ode-
vzdal pošt. a telegr. úřadu ve Chvalšinách. Tele-
gram byl napsán na lístku papíru a jeho adresa
zněla
, Franz Krammler Eisengrub (nikoli
,,Eisgrub", což jest německé ozna-
čení pro Lednici na Moravě). Při po-
dání telegramu byl doručovatel upozorněn panem
Erhartem, že toto místo jest na Moravě.
Doručovatel odevzdal po návratu z pochůzky
zmíněný telegram na úřadě; poštovní úředník hle-
daje název
,,Eisengrub" v místopisných seznamech,
nalezl sice místo takového jména; to však se nalézá
v zemi české (Eisengrub-Záhliní, telegr. úřad Ho-
řice na Šumavě).
Poštovní a telegrafní úřad ve Chvalšinách vy-
zval proto následujícího dne, t. j. 13. září 1935 (a
nikoli 14. září 1935) odesilatele prostřednictvím
přespolního doručovatele, aby se dostavil co nej-
dříve na poštovní úřad a vysvětlil, kam má býti
telegram zaslán. Dříve nemohl býti odesilatel uvě-
domen, neboť jeho bydliště (obec Osí) jest 3 km
od Chvalšin vzdáleno. Přespolní doručovatel neza-
stihl odesilatele doma a požádal proto starostu obce
Osí, aby p. Erharta po jeho příchodu o věci vyroz-
uměl a řekl mu, aby se odesilatel ve vlastním zá-
jmu dostavil co nejdříve k poštovnímu a telegraf-
nímu úřadu ve Chvalšinách.
Pan Erhart dostavil se na úřad ještě téhož dne,
t. j. 13. září 1935 asi o 19. hodině, kde předložil
různou svoji korespondenci, z níž poštovní úřad
zjistil, že jde o místo určení
,,Eisgrub" a nikoli
,,Eisengrub". Poštovní úřad chtěl telegram ihned
odeslati, avšak odesilatel prohlásil, že
telegram zatím nepodá a že vy-
čká zítřejšího dne, nedostane-li eventuálně od
p. Krammlera z Lednice na Moravě dopis.
Dne 14. září 1936 asi v 7. 30 hod. dostavil se p.
Erhart opět na poštovní úřad a sdělil, že ještě
vyčká; protože očekávaný dopis nedošel, přišel na
pošt úřad téhož dne v 9. 30 hod. a teprve v tuto
dobu telegram podal.
Poštovní a telegrafní úřad ve Chvalšinách po-
stupoval úplně korektně a dbal plně zájmů strany;
nelze mu proto přičítati, že telegram byl odeslán
až 14. září 1935. Závadu nutno přičísti odesilateli
samému, který v adrese telegramu nesprávně uvedl
jako místo určení
,,Eisengrub" místo ,,Eisgrub".
Poštovní a telegrafní správa dbá pak důsledně,
aby mohlo bez překážky býti používáno i názvu ně-
meckého u míst, jež v rámci zákonných předpisů
se označují dvoujazyčně.
V Praze, dne 5. února 1936.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný v. r.
304/III (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra L. Wolfa
o nespravedlivém nakládání s polskými ka-
tolickými organisacemi v Třinci (tisk
88/III).
Okolnost, která zavdala okresnímu úřadu v Čes.
Těšíně příčinu k opatřením, jež interpelace ze-
vrubně vytýká, totiž demonstrativní uvítání Jo-
sefa Knoblocha při jeho propuštění z vyšetřovací
vazby, jest předmětem šetření příslušných úřadů,
které vzhledem k povaze případu nemohlo dosud
býti skončeno. Z tohoto důvodu nemohlo býti již
nyní rozhodnuto o odvoláních, jež byla podána ve
všech třech, v interpelaci uvedených případech.
Učinil jsem opatření, aby zavedené šetření bylo
co nejvíce urychleno, aby pak na jeho podkladě
mohlo býti ve věci s konečnou platností rozhod-
nuto. Po pravoplatném rozhodnutí bude pak lze
uvážiti, jaká další opatření jsou na místě.
V Praze dne 6. února 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
304/IV (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dr. Š. A. Fencika
o učebnicích (tisk 141/VII).
Podle zák. čl. XXVIII/1876 (§§ 5 a 7) zák. čl.
XXVII/1907 (§§ 20 a 22), podle nařízení býv. uh.
ministerstva kultu a vyučování čís. 44. 246/1902-
V. K. M., § 109, lit. A) a podle výnosu minister-
stva školství a národní osvěty ze dne 24. listopadu
1923, čís. 132. 459 (Věstník 1923, str. 652 Úřední
věstník školského referátu v Užhorodě z r. 1923-
195) není dovoleno užívati na školách neschvá-
ných učebnic.
3
O učebnicích vydaných Učitelským spolkem
v Podkarpatské Rusi a spolkem Duchnovič, které
byly ministerstva školství a národní osvěty před-
loženy k schvalovacímu řízení, byly v rámci to-
hoto řízení vyžádány posudky po všech stránkách
pro
rozhodnutí o jejich schválení potřebných. Při
tom se zjistilo, že nevyhovují ustanovení čl. III,
odst. 2 Generálního statutu pro organisaci a ad-
ministraci v Podkarpatské Rusi, schváleného usne-
sením ministerské rady. Kromě této okolnosti a
kromě závad jazykových v jednotlivostech byly
zjištěny u některých těchto knih též jiné nedo-
statky, a proto nebyly schváleny. Posudky znalců,
v nichž byly tyto závady uvedeny, byly dány auto-
rům k nahlédnutí.
Poněvadž některých z těchto neschválených
učebnic se pro nedostatek učebnic schválených
užívalo ve školách proti platným předpisům, vy-
dalo ministerstvo školství a národní osvěty výnos
ze dne 1. srpna 1932, čís. 31. 170/1932-I/1, jímž
byl určen způsob, jak a v které lhůtě má býti ve
školách země Podkarpatoruské vyhověno platným
předpisům o užívání učebnic se zřetelem k hospo-
dářským poměrům obyvatelstva. Přesným prová-
děním tohoto výnosu nebyly však zaváděny a ne-
zavádějí se do škol učebnice ukrajinské, nýbrž jen
učebnice ministerstvem školství a národní osvěty
schválené, vyhovující po stránce jazykové Gene-
rálnímu statutu a ostatním podmínkám předepsa-
ným pro učebnice.
Pro postup ministerstva školství a národní
osvěty pokud jde o vyučovací jazyk ve školách
s podkarpatoruským vyučovacím jazykem v Pod-
karpatské Rusi, může podle nynějšího právního
stavu býti jedině rozhodujícím ustanovení čl. III,
odst. 2. Generálního statutu pro Podkarpatskou
Rus.
Konečně se podotýká, že v interpelaci uvedená
data o domnělém počtu Rusů a Ukrajinců na Pod-
karpatské Rusi podle posledního sčítání lidu ne-
odpovídají jeho úředně vyhlášeným výsledkům.
V Praze dne 7. února 1936.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.
304/V.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance H. Bergmanna
o nedodržováni osmihodinové doby pracovní
Školníků (tisk 119/III).
Ve výnose ze dne 24. března 1922, č. 2709 pres.,
ministerstvo financí vyslovilo stanovisko ke kon-
krétnímu případu výplaty odměny za práce přes
čas pragmatikálnímu zřízenci zaměstna-
nému u státního správního úřadu. Otázku,
zda zákon o osmihodinové pracovní době z 19. pro-
since 1918, č. 91 Sb. z. a n., vztahuje se také na
školníky a zda v té souvislosti přísluší jim nárok
na odměňování práce přes čas či nikoliv, mini-
sterstvo financí v tomto výnose výslovně a přímo
neřešilo.
Služební poměr školníků různých vyučovacích
ústavů státních jest upraven, i pokud jde o pra-
covní povinnosti a pracovní dobu, služební prag-
matikou (zákon č. 15/1914 ř. z., § 160), kterou
nutno považovati za úpravu speciální, beroucí
zřetel na všechny podrobnosti a zvláštnosti tohoto
služebního poměru. Proto nemůže býti derogována
normou všeobecnou, jakou je zákon o osmihodinové
pracovní době, leč by to výslovně v této všeobecné
normě bylo stanoveno. Zákon z 19. prosince 1918,
č. 91 Sb. z. a n., takového vylučovacího ustano-
vení nemá a nutno tudíž míti za to, že se na
školníky ve služebním poměru pragmatikálním,
pokud jde o pracovní dobu, dosud výhradně vzta-
huje zmíněná služební pragmatika. Tento názor
jest podporován i nálezem nejvyššího správního
soudu ze dne 13. listopadu 1929, č. 17. 623,
Boh. 8233.
V Praze dne 18. února 1936.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
304/VI.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance H. Bergmanna
o nedostatcích vlád. nařízení ze dne 15.
června 1934, č. 133 Sb. z. a n., o služebním
oděvu státních zřízenců (tisk 88/XIII).
I. Základnou vládního nařízení ze dne 15. června
1934, č. 139 Sb. z. a n., které upravilo podle zmoc-
nění daného vládě §em 146 platového zákona na
nových základech příděl služebních oděvů státním
zaměstnancům zřízeneckých a obdobných kate-
gorií, bylo hledisko, že jde o služební oděv, který
je výhradně určen pro používání veslužbě
a má tudíž býti přidělován jen v těch případech,
kdy zřízenec skutečně trvale, a to výlučně nebo
převážně, koná takovou službu, při níž je nezbytně
třeba, aby byl opatřen služebním oděvem.
S hlediska potřeby služby není však možno odů-
vodniti příděl všem příslušníkům zřízeneckých a
podobných kategorií; proto některým druhům zří-
zenců nebyl přiznán služební oděv, po případě slu-
žební oblek, byl-li pak přiznán, byl rozsah přídělu
vymezen součástkami, jichž je v zájmu služby ne-
zbytné třeba.
Z hlavní základny nařízeni, že zřízenec může
užívati služebního oděvu jen ve službě a při úko-
nech, při nichž to služba nezbytně vyžaduje, vy-
plynula nová úprava užívacího období, zejména
jeho prodloužení v případech, kdy bylo uznáno
možným; aby však nemohl býti namítán nedo-
statek trvanlivosti oděvů, byla kvalita materiálu
4
pro služební oděvy ještě zlepšena; příslušné před-
pisy o úpravě materiálu jsou pečlivě zpracovány
odborným znalcem za tím cílem, aby zřízenec při
pečlivém ošetření služebního oděvu a jeho použí-
vání pouze ve službě, k čemuž je povinen (§9 na-
řízení), s oděvními součástkami po celé užívací
období mohl vydržeti; prakse prokázala, že za
platnosti dřívějších kratších užívacích období, tedy
při ještě nezlepšené kvalitě, si celá řada zřízenců
ušetřila oděvy na delší než přídělovou dobu, takže
dospěli časem k určité zásobě služebních oděvů
pro soukromou potřebu.
Pomocní zřízenci při poměrně nestálé povaze
svého služebního poměru neměli (s jedinou v na-
řízení respektovanou výjimkou) nároku na příděl
služebního oděvu ani dříve a nebyl jim také z téhož
dosud platného důvodu přiznán; konají-li však slu-
žební úkony, při nichž mají zaměstnanci defini-
tivní nárok na přidělení oděvních součástek, jsou
jim v mezích příslušných směrnic vládou vyda-
ných, avšak jen v zájmu služby a pro její výkon,
přidělovány oděvní součástky jen jako inventární
podle § 4, odst. 3. cit. vl. nařízení.
Je-li interpelací vytýkáno, že zřízencům, kteří
jsou ve stálém styku s veřejností, nebyl přiznán
nárok na služební oděv, nutno zdůrazniti, že pokud
zaměstnanec koná trvale výhradně nebo
převážně, nejen příležitostně a občasně slu-
žební úkony, jimiž je oficielně ve stálém styku se
stranami, kde je zájmem státu, aby byl přiměřeně
těmto služebním výkonům vůči veřejnosti zastu-
pován, je definitivním zřízencům v příloze k vlád.
nařízení přiznán nárok na služební oděv, pomoc-
ným zřízencům pak se za stejných předpokladů
přidělují nezbytné potřebné oděvní součástky jako
inventární.
II. Výtka, že ve vládním nařízení není pama-
továno na zřízence zemského úřadu, nepřiléhá,
neboť tito zřízenci, pokud konají trvale výhradně
nebo převážně služby výše zmíněné, ač nejsou vý-
slovně ve vládním nařízení jmenováni, podléhají
předpisům vládního nařízení rovněž a je příděl
jejich služebního oděvu upraven ve všeobecné
části A téže přílohy.
Ošetřovatelům koní v oboru ministerstva vnitra
byl před úpravou poskytován každého roku pří-
platek na oděv, který si sami opatřovali, ve výši
250 Kč. Poskytuje-li jim nyní vládní nařízení
nárok na jednotlivé oděvní součástky v rozsahu
stanoveném pro ostatní zřízence a kromě toho
ještě pracovní oblek, nelze tuto úpravu kvalifi-
kovati jako zkrácení této kategorie.
Na zvláštnosti služby zřízenců, kteří vykoná-
vají exekuční službu, je pamatováno v položce 1,
oddíl č. 3 resp. v položce 1, oddíl č. 5, zvláštní
části B přílohy k vládnímu nařízení. Pokud konají
tito zřízenci manuelní práce vedle svých úkonů
exekučních, je tu možnost přidělovati jim na př.
pracovní plášť jako inventární oděvní součástku
podle § 4, odst. 2 vlád. nařízení.
Bylo již povoleno, aby zřízencům, kteří při vý-
konu školnické služby konají též manuelní práce
čističské a topičské, byly přiděleny pracovní
obleky jako inventární součástky a nižším orgá-
nům silničním a vodním krátké kožené kabáty a
vysoké resp. polovysoké boty, rovněž jako inven-
tární oděvní součástky podle § 4, odst. 2 resp. 3
vládního nařízení. Stejně by bylo možno, aby za-
městnancům na prosekturách a desinfektorům,
kteří by pro službu nezbytně potřebovali služeb-
ních plášťů (pracovních šatů), byly tyto sou-
částky přiděleny jako inventární.
Co platí o řidičích nákladních automobilů mimo
veřejnou dopravu (položka 13 všeobecné části A
přílohy k vládnímu nařízení), platí stejně i pro
šoféry benzinových válců, parních nákladních aut
a parních válců.
III. Vytýká-li konečně interpelace, že oděvní
součástky bývají vydávány velmi opožděně, je
toto zpoždění vysvětleno tím, že vládní nařízení
pro technické překážky nemohlo býti vydáno tak
včas, aby příděl za rok 1934 mohl býti uskutečněn
v příslušné přídělové termíny; tím se zpozdily
i příděly v roce 1935; časové zpoždění tím způso-
bené správa však již odčiňuje, takže v nejbližší
době v této věci nastane pravidelné provádění cit.
vládního nařízení.
IV. Poněvadž tedy dle hořejších vývodů inter-
pelací vytýkané nedostatky buď již jsou odstra-
něny, po případě možno je odstraniti vhodným
výkladem nebo použitím zmíněného vlád. nařízení,
nemá vláda příčiny, aby měnila vládní nařízení
č. 133/1934.
V Praze dne 19. února 1936.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.
304/VII.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Mikuláše
o poměrech zemědělských pachtýřů a na-
léhavosti úpravy těchto poměrů
(tisk 88/XI).
Úprava pachtovního práva náleží v zásadě do
občanského zákoníka a bude také obsažena v no-
vém zákoníku, jehož osnova se právě dokončuje.
Vláda se však neuzavírá jednání o zvláštním samo-
statném zákoně, upravujícím pro zemědělské
pachty podrobné otázky, které v zákoníku občan-
ském nejsou a nemohou býti řešeny výslovně nebo
alespoň nikoli vyčerpávajícím způsobem a při kte-
rých zásah do smluvní volnosti stran bude uznán
za vhodný.
Pokud jde o dočasnou ochranu pachtýřů podle
vládního nařízení ze dne 29. července 1933, č. 164
Sb. z. a n., o úpravě pachtovného při zemědělských
pachtech, předložilo ministerstvo zemědělství právě
do meziministerského řízení osnovu vládního naří-
zení, kterým se v podstatě prodlužuje účinnost cit.
vl. nař. na hospodářské roky 1935/1936 a 1936/1937
s tou změnou, že základem pro výpočet pachtov-
ného jest základní výkupní cena pšenice a ječmene,
pokud se týče žita a ovsa, nejbližší nakládací sta-
nice, zvýšená o případné měsíční příplatky.
Bylo také bedlivě uvažováno o tom, zda by v dů-
sledku sucha 1935 neměla býti vydána pro skliz-
5
ňový rok 1935 obdobná úprava, jaká se stala vlád-
ním nařízením ze dne 22. prosince 1934, č. 272 Sb.
z. a n., o slevě pachtovného pro sklizňový rok 1934
v okresích zvlášť těžce postižených neůrodou. Ježto
sucho v roce 1935 v celku zasáhlo druhou periodu
vegetačního období a poškodilo ponejvíce okopa-
niny a pícniny, jichž celková hodnota oproti obilní
produkci jest daleko nižší, bylo upuštěno od ob-
dobné úpravy.
V Praze, dne 20. února 1936.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.
304/VIII.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Bergmanna
ve věci prováděni zákona č. 279/1934
(tisk 119/VI).
I. Vojenskou službu presenční započítatelnou do
doby rozhodné pro určení služebního pořadí podle
§ 3 a 7 zákona č. 279/1934 Sb. z. a n., o zapo-
čítávání vojenské služby v některých služebních
poměrech jest - vedle vojenského výcviku v ná-
hradní záloze, který § 7 zákona klade na roven
vojenské službě presenční - rozuměti jen pravi-
delnou službu vojenskou konanou osobami odve-
denými (bez rozdílu, jde-li o odvod povinný či do-
brovolný) podle branných zákonů a po dobu zá-
kony těmi pro presenční službu stanovenou.
Vojenskou službu presenční konanou v česko-
slovenské branné moci rozuměti jest tedy
1. presenční službu konanou podle branného zá-
kona republiky Československé,
2. presenční službu konanou podle branných zá-
konů bývalé monarchie rakousko-uherské (zákon
ze dne B. července 1912, č. 128 ř. z. a zákonný
článek XXX z roku 1912) pokud se týče podle
zákonů o zeměbranách rakouské a uherské (zákon
ze dne 5. července 1912, č. 129 ř. z. a zákonný
článek XXXI z roku 1912) - kteréžto zákony,
byvše recipovány zákonem č. 11/1918 Sb. z. a n.,
byly zrušeny teprve § 67 branného zákona
č. 193/1920 Sb. z. a n. - pokud ovšem tato pre-
senční služba konaná podle právě uvedených ra-
kouských (uherských) zákonů spadá do doby po
28. říjnu 1918; případ právě uvedený se může
vyskytovati tehdy, dal-li se někdo po 28. říjnu 1918
v RčS dobrovolné odvésti podle právě uvedených
rakouských (uherských zákonů a konal pak po
dobrovolném odvodu v čs. branné moci presenční
službu, anebo dal-li se dobrovolně odvésti sice před
28. říjnem 1918, avšak presenční službu před
tímto dnem celou neabsolvoval, nýbrž ji dokončil
teprve po tomto dni v čs. branné moci.
Vojenskou službu presenční podle branného zá-
kona republiky Československé třeba rozuměti
vedle pravidelné presenční služby podle § 17,
odst. 1 branného zákona a podle § 1, odst 1 a § 4,
odst. 2 zákona ze dne 19. prosince 1934, č. 267
Sb. z. a n., o délce presenční služby, též další
činnou službu podle posledního odstavce § 61
branného zákona, podle § 1 zákona ze dne 6. dubna
1927, č. 51 Sb. z. a n., o délce presenční služby,
a podle § 4, odst. 1 zákona č. 267/1934 Sb. z. a n.
Pokud zvláště interpelace poukazuje na branný
zákon č. 128/1912, nutno zdůrazniti, že trvání vo-
jenské služby presenční je pro pravidelné (§ 8
cit. zák. ) i zvláštní, vyčerpávajícím způsobem vy-
počtené případy (srov. na př. § 9, § 19, č. 6, § 20,
§ 21, § 45 a § 47 cit. zák. ) časově přesně stano-
veno a že tuto dobu není možno překročiti, není-li
zvláštním předpisem stanoveno její prodloužení
nebo jiná úprava; proto nelze sdíleti názor, že
dobu činné služby vojenské, která není konána
v záloze, nutno považovati za dobu presenční
služby vojenské.
Skutečnost, že podle § 46 branného zákona z roku
1912 za války nebyli branci překládáni do zálohy
ihned po ukončení pravidelné presenční služby, ne-
lze pokládati za rozhodnou. I podle českosloven-
ských branných předpisů jsou vojenské osoby, kte-
ré konají po normální presenční službě další činnou
službu ať povinnou ať dobrovolnou, nebo činnou
službu z důvodu mobilisace, překládány do zálohy
až po propuštění z těchto služeb (§§ 137, odst. 6,
138, odst. 5, § 140, odst. 7 a § 198, odst. 4 branných
předpisů). Přes to nelze tuto službu pokládati za
službu presenční podle zák. č. 279/1934 Sb. z. a n.
Pojem vojenské služby presenční je tak vyhra-
něn, že nelze za ni pokládati ani službu, kterou
branné zákony a branné předpisy samy kvalifikují
jinak (jako další činnou službu, jako službu z dů-
vodu mobilisace a války a pod. ). Z týchž důvodů
nelze za vojenskou službu presenční považovati ani
službu bývalých domobranou.
Poněvadž zlepšením služebního pořadí jednoho
zaměstnance zhoršuje se pořadí druhého, nemůže
státní správa bez porušení subjektivního práva to-
hoto zaměstnance dávati zákonu obsah širší než
skutečně má. Jinak vydávala by se v nebezpečí, že
její rozhodnutí stanou se předmětem stížnosti
k Nejvyššímu správnímu soudu a v případě zru-
šení těchto rozhodnutí vznikly by nežádoucí kom-
plikace personálních poměrů zaměstnanců.
Aby však někteří zaměstnanci, kteří konali za
války a v prvních letech popřevratových vojenskou
službu, nemohli skutečnost, že tuto vojenskou služ-
bu nelze kvalifikovati jako službu presenční, dů-
vodně pociťovati jako újmu, přihlíží vláda v tako-
vých případech k této službě při různých perso-
nálních opatřeních, administrativní cestě vyhraze-
ných, kde právní nárok ostatních zúčastněných
není překážkou, na př. při povyšování dotčených
státních zaměstnanců.
II. Ustanovení § 14 zák. č. 279/1934 Sb. z. a n.,
jímž byla vláda zmocněna, aby ve vhodnou dobu
rozšířila předpis § 1 zákona o zápočtu poloviny vo-
jenské služby presenční pro zvýšení platu na státní
zaměstnance, kteří konali tuto vojenskou službu
již před účinností zmíněného zákona a jimž dosud
nebyla zhodnocena, bylo vloženo do zákona proto,
že finanční situace státu v době projednávání zá-
kona nepřipouštěla takové rozšíření zákona. Je
známo, že se finanční situace státu od té doby ne-
zlepšila; za této situace nemůže vláda provedení
tohoto ustanovení vzíti toho času v úvahu, má
6
však jeho provedení v patrnosti, hodlajíc k jeho
uskutečnění přistoupiti, jakmile to finanční situace
státu dovolí.
V Praze, dne 20. února 1936.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.
304/IX.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Josefa Laňce
o nedodržování bezpečnostních předpisů na
dole ,,Prokop" v Sobědruhách u Teplic
(tisk 88/XV).
Důl ,,Prokop" jest založen v Sobědruhách v dvo-
jité dolové míře, náležející Teplicko-kladenskému
uhelnému těžařstvu v Praze, a jest propachtován
Josefu Muzikářovi, obchodníku v Teplicích-Šanově
a Josefu Uherovi, obchodníku v Trnovanech.
8 hloubením těžné jámy bylo započato dne 23.
května 1934 a s těžbou dne 1. listopadu 1934.
Těžní jáma, 73 m hluboká, jest opatřena odděle-
ním pro těžení pomocí klece a oddělením pro fá-
rání mužstva. Pro větrání dolu byla zřízena asi
ve vzdálenosti 100 m od těžné jámy vrtná díra
a opatřena potrubím o 35 cm v průměru. U ústí
větrní díry na povrchu jest postaven elektrický
větrník, který vytahuje větry větrní dírou. Uhelná
sloj byla původně 8-10 m mocná. V dolové míře, ve
které jest založen důl
,,Prokop", bylo však již
dříve dolováno, a byla při tom uhelná slůj na 50 %
vyrubána. Nyní rubají se jen zbylé pilíře, které
zůstaly po dřívějším rubáni. Důl trpí častými zá-
pary a ohni způsobenými samovznícením uhlí a za-
viněnými tím, že uhlí je v důsledku dřívějšího do-
lování rozdrceno a prostoupeno četnými trhlinami
a kromě toho také vlhké, kteréžto okolnosti sky-
tají příznivé podmínky pro samovznícení uhlí.
Neštěstí přihodilo se v noční směně ze soboty
dne 5. října na neděli. V této směně bylo v dole
zaměstnáno 13 dělníků a 1 dozorce, 11 dělníků
pracovalo na zdolání dvou ohnišť v hlavní chod-
bě ražené od těžné jámy ve směru severním; 2
osoby byly zaměstnány při jiných pracích. První
ohniště bylo prý asi 60 m vzdáleno od šachty a
druhé asi o 30 m dále, tedy asi 90 m od šachty.
V této chodbě vznikly již před rokem zápary a
ohně, které však byly zdolány utěsněním boků
a stropů popeláky, t. j. paženími z prken, za něž
se dává popílek. Také na těch dvou uvedených
místech byly již dříve zřízeny popeláky a zdolání
ohňů na těchto místech spočívalo vlastně jen
v opravě popeláků z dřívější doby, které se staly
asi během času vadnými. Po opravě pažení bylo
přikročeno k zakalování, a to nejdříve u ohniště
bližšího k šachtě. Náhle prolomilo prý se u stropu
pažení, ze stropu zřítilo se žhavé uhlí, při čemž
nastal malý výbuch. O příčině výbuchu nelze nic
určitého udati. Možná, že to byl výbuch vyvolaný
tlakem vodní páry, která se vyvinula při zakalo-
vání. Není vyloučeno, že se vytvořily požární
plyny, t. j. t. zv. sekundární uhlovodíky a kyslič-
ník uhelnatý, které smíšeny se vzduchem tvoří
výbušnou směs. V tom okamžiku byly u tohoto
ohniště prý zaměstnáni 3 dělníci a u zadního
ohniště 4 dělníci. Ze 3 dělníků zaměstnaných
u předního ohniště podařilo se jen 1 dělníkovi se
zachrániti, dva dělníci zůstali za spadnuvším žha-
vým uhlím. Také 4 dělníci zaměstnaní u zadního
ohniště zůstali v dole, poněvadž jim byla žhavým
uhlím zatarasena cesta k jámě, a druhého vý-
chodu na povrch anebo alespoň druhé chodby
k těžné jámě nebylo.
Zástupce revírního báňského úřadu v Teplicích-
Šanově dostavil se brzy po neštěstí na důl
,,Prokop" a zahájil ihned šetření, přibrav k tomu
2 znalce. Jelikož na dole
,,Prokop" nebylo zá-
chranných přístrojů a vycvičeného záchranného
mužstva, bylo ihned po explosi posláno pro zá-
chranné přístroje a záchrance na sousedních do-
lech, které jsou od dolu
,,Prokop" vzdáleny asi
5-10 minut. Záchranné mužstvo těchto dolů do-
stavilo se ihned se záchrannými přístroji.
Poněvadž se mělo za to, že havíři, zůstavší
v dole, se snad uchýlí k větrné díře, bylo přemě-
něno elektrické větráni dolu ze
sacího na tlačné,
aby jím byl přiveden čerstvý vzduch. Současně
byl také učiněn pokus dorozuměti se
s nimi volá-
ním větrní derou do dolu; na voláni se však nikdo
neozýval. Zároveň byl učiněn pokus, dostati se
k nim jamou. Poněvadž však v hlavní těžní chodbě
uhlí hořelo již plamenem a také pobočná para-
lelní chodba, která byla částečně zabořena a mu-
sila by býti teprve zmáhána, aby se mohlo do-
stati k uzavřeným, byla naplněna kouřem a ze-
jména zachvácena, požárem a zdolávání požáru
bylo spojeno s ohrožením života záchranného
mužstva, nezbývalo než od další záchranné akce
upustiti a obě chodby v blízkosti těžní jámy uza-
vříti. Stalo se však tak teprve tehdy, když byl
přítomný lékař, prozkoumav výtažné větry na
obsah kysličníku uhličitého, prohlásil, že je vylou-
čeno, aby uzavření horníci mohli býti ještě na
živu. Konečně bylo také uzavřeno ústí větrné
díry na povrchu. Druhého dne pak nařídil revírní
báňský úřad v Teplicích-Šanově, aby i těžná jáma
byla uzavřena na povrchu, poněvadž se vyskytl
oheň také v samé blízkosti těžné jámy.
Jak již bylo uvedeno, nebylo na dole dýchacích
přístrojů. Avšak i kdyby byly přístroje na zá-
vodě, nebylo by bylo možné ihned po katastrofě
se dostati k uzavřeným a je chrániti, poněvadž
tito zůstali za žhavým uhlím, zřítivším se se
stropu, které po spadnutí začalo hořeti plamenem.
Přes tento oheň se dostati k postiženým nebylo
však možno ani s plynovými maskami. Pobočnou
paralelní chodbou nebylo také ihned možno pro-
niknouti k uzavřeným, poněvadž tato byla, jak
řečeno, částečně zabořena.
Katastrofa byla v první řadě zaviněna tím, že
při zdoláni ohnišť se nepostupovalo ve smyslu
platných předpisů pro provoz hnědouhelných dolů
v severočeském revíru nebezpečných požáry a
pak uhelným prachem. Ohniště byla asi již v ta-
kovém stadiu, že ve smyslu těchto předpisů ne-
měla býti zdolávána zakalováním, nýbrž po vyfá-
rání mužstva uzavřením chodby tím způsobem, že