Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 2. zasedání.
286.
Interpelace:
I. posl. dr. Jillyho min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o dopravováni nemocných
sanitními automobily,
II. posl. Jarossa min. vnútra o politickom prejave zemského prezidenta Jozefa Országha,
III. posl. Jarossa min. školstva a národnej osvěty a min. vnútra o trestání rodičov detí školou
povinných,
IV. posl. dr. Jar. Dolanského min. vnitra o odsouzení člena okresního zastupitelstva Hanse
Schüttera,
V. posl. Klímy min. vnitra o libovolném postupu okresního úřadu v Novém Městě na Moravě,
VI. posl. Klímy min. vnitra a min. školství a národní osvěty o praksi policejního ředitelství
v Brně, vyúsťujicí v systému kulturních skandálů,
VII. posl. B. Köhlera min. vnitra, že českolipský okresní hejtman zakázal veřejnou schůzi
s programem: »Zpráva dělnického delegáta o jeho dojmech v Sovětském svazu,
VIII. posl. F. Nitsche, Knorreho a Axmanna min. vnitra o chování vládního zástupce dr. Pro-
cházky ve frývaldovském okrese.
286/I (překlad).
Interpelace
poslance dr T. Jillyho
ministru veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy
o dopravováni nemocných sanitními
automobily.
Po léta mají jednotlivé nemocnice k dopravě
nemocných sanitní automobily, aby mohly vyho-
viti požadavkům moderní dopravy nemocných.
Tato doprava nemocných se provádí na četných
místech jen velice nedostatečně, ba klidně lze říci
neodpovědně.
V poslední době se staly v novobystřickém
okrese případy, které dlužno označiti již jako
nedbalost. Tak byl dne 6. prosince 1935 o 1/2 12.
hod. dopolední vyžádán novobystřický sanitní
automobil, aby dovezl do okresní nemocnice dítě,
které onemocnělo záškrtem. Automobil nebyl po-
slán, poněvadž byl ve správě. Poněvadž podle
nařízení městského okresního lékaře nesmějí býti
osoby onemocnělé nakažlivou nemocí dopravová-
ny soukromými automobily, musilo býti dítě, kte-
ré se již dusilo, dovezeno do novobystřické ne-
mocnice, vzdálené 17 km, za kruté zimy v ote-
vřeném kočáře taženém koňmi. Ještě dnes trpí
toto dítě následky této nenáležité dopravy.
Dne 13. prosince 1935 byl znovu vyžádán sa-
nitní automobil, aby dovezl do nemocnice 12letou
Marii Multererovou z Nové Bystřice, která one-
mocněla záškrtem. Sanitní automobil zase nepřijel.
Byl prý stále ještě ve správce. I toto dítě musilo
býti dovezeno do nemocnice na otevřeném voze.
Dne 18. prosince 1935 byl zase vyžádán sa-
nitní automobil, aby dovezl do nemocnice 8letého
Františka Schustera, který onemocněl záškrtem,
syna nezaměstnané a úplně nemajetné vdovy.
2
V 9 hod. dopoledne se žádalo o vyslání sanitního
automobilu. Nemocniční správa odpověděla, že
automobil sice jest připraven k odjezdu, ale dříve
se musí zjistiti, kdo zaplatí dopravní náklady. Na
odpověď, že by k tomu byla povinna obec Rej-
štejn, žádala nemocniční správa, aby jí to bylo
písemně potvrzeno. Bylo jí řečeno, že se písemné
potvrzeni v té chvíli nedá opatřiti. Nemocniční
správa potom zamítla vyslati sanitní automobil
Majetnik povozu z Nové Bystřice rovněž odmítl
dovézti dítě do nemocnice ukazuje na to, že před-
loží-li se potvrzení rejštejnské obce teprve ve 3
hod. odpoledne, bude to příliš pozdě. Teprve dru-
hého dne mohlo býti dítě konečně dovezeno do
nemocnice.
Tážeme se ministra veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy:
1. Ví ministr veřejného zdravotnictví a těles-
né výchovy, že nemocný záškrtem musí býti
v četných případech ihned převezen, neboť jinak
četní nemocní zahynou proto, že není možné
v bytě provésti operaci (tracheotomii), která mu
často zachrání život?
2. Jest ministr ochoten uložiti novobystřické
nemocniční správě povinnost, aby neprodleně po-
skytla sanitni automobil i tehdy, kdy mají býti
do nemocnice dopraveni nemajetní nemocni? Není
možné, aby nemocnice v dnešní době odpírala li-
dem naléhavou lékařskou pomoc proto, že v té
chvíli není zajištěno zaplaceni nákladů dopravy
sanitnim automobilem.
3. Jest ministr ochoten pohnati k odpověd-
nosti správu nemocnice pro tyto události?
V Praze dne 1. února 1936.
Dr. Jilly,
Fischer, Knöchel, Illing, Birke, Gruber, Wollner,
Sogl, Wagner, dr. Rosche, Sandner, Stangl, Kundt,
inž. Lischka, dr. Peters, inž. Richter, Hollube,
Liebl, Axmann, Nickerl, Obrlik.
286/II (překlad).
Interpelácia
poslanca Jarossa
ministrovi vnútra
o politickom prejave zemského prezidenta
Jozefa Országha.
Člen zemského zastupiteľského sboru Juraj
Kontsek podal dňa 30. novembra 1935 zemskému
prezidentovi na Slovensku Jozefovi Országhovi
písomnú sťažnosť administratívnej povahy, v kto-
rej žiadal o vysvetlenie a vyšetrovanie strán torza
honvédskeho pomníka, ktorý medzi 4. a 5. júlom
1935 zmizol z mestského múzea v Košiciach. Ten-
to honvédsky pomník prevzal municipálny výbor
mesta Košíc do svojej opatery dňa 10. septembra
1906 a pomník bol medzi 16. a 17. marcom 1919
nezodpovednými živlami poškodený. Po tomto
poškodení dostaly sa zbytky pomníka do mestské-
ho múzea v Košiciach, kde medzi 4. a 5. júlom
1935 proste zmizly.
Na horejšiu písomnú sťažnosť odpovedal pre-
zident Jozef Országh v zasedani zemského zastu-
piteľského sboru dňa 18. decembra 1935. Odpo-
veď, ktorá je protokolovaná pod č. 69. 851/1935,
medzi inými obsahuje doslovne tieto výroky: "Hi-
stória honvédskeho pomníka je známa. Politizu-
júca maďarská verejnosť v posledných desať-
ročiach predválečných sa domnievala, že dielo
maďarizácie je skoncované a na znamení svojho
víťazstva stavala pozdĺž hraníc starého štátu so-
chy turanských bojovníkov, fantastických vtákov
Turulov a rôznych honvédov, jakožto symboly
svojej supremacie nad územiami obývanými ne-
maďarským obyvateľstvom.
Tieto symboly maly byť tu na to, aby ako
za starodávna Geslerov klobúk vyhlašovaly naše
ujarmenie a našu pokoru. Je prirodzené, že po
utvrdení nových pomerov staly sa z týchto pa-
miatok zbytočné anachronizmy a nie je divu, že
proti ním, sťa by proti pamiatkam rabstva a po-
níženia vzplanul hnev ľudu. Svojho času boly
tieto sochy postavené ako vyhrožujúce pästi ná-
silia, predpovedajúc takto svoj vlastný konec. A
keď potom davy ľudu svojmocne porazily sym-
boly svojho vlastného jarma, ani vtedy nedemon-
štrovaly proti národu a ľudu maďarskému. Ni-
komu ani vlas nebol zkrivený, nikoho nestihla po-
hana pre jeho pôvod. Vo svojich citoch urazenými
mohli sa považovať len tí, ktorí sú predstaviteľmi
tej brutálnej politiky, ktorá bola v poslednom
storočí proti nám prevádzaná. Nezabúdajme, že
k odstráneniu týchto pamiatok došlo v dobách
revolučných, a to v prípade košickom v dobe, kde
v plukoch Kúnových blížilo sa nové nebezpečen-
stvo od južných hraníc, ohrožujúce našu slobodu.
Tým je vysvetlené i násilné odbúranie honvédskej
sochy v Košiciach. Dnes už bych našiel iné spô-
soby a prostriedky, ktorými by mohly byt takéto
sochy odbornými delníkmi rozmontované a so
svojich piedestálov do taviarne odvezené. Urobil
bych to kľudne tým väčšmi, keďže neide tu o pa-
miatky historické, ktoré by si zasluhovaly piety.
a neide tu ani o zničenie umeleckých diel. A preto
odmietam výraz vandalizmu v interpellácii pána
Juraja Kontseka. § 36 zákona č. 50/1923 vzťahuje
sa tiež na torzo porúchaného nevkusného pomní-
ka, uloženého v sieni Východoslovenského múzea,
a preto keď s toho miesta bolo to torzo odstrá-
nené a stalo sa užitočnou hmotou, došlo k tomu
z úradného opatrenia a neurobili to nezodpovední
alebo neznámi páchatelia. Jestliže interpelant do-
voláva sa toho, že medzi honvédmi bojovali v r.
1848 tiež Slováci a že preto tiež im
patrí sláva
vyjadrená košickou sochou, - úplne sa vzdiaľuje
od naších názorov. Ti nebojovali tu idey - Mi
8
za vlastné ani za cudzie idey, - a neboli to hrdi-
novia, lež poľutovania hodné obeti svojej neve-
domosti a cudzieho teroru. V našich očiach boli
hrdinami tí, ktorí bojovali pod zástavami Hurbana
a v československých légiách za neodvislost
nášho národa.
Zemský prezident Jozef Országh prečítal po-
smešným tónom svoju odpoveď a ku konci dodal,
že si ju môže dať Kontsek do novín.
Administratívna sťažnosť Juraja Kontseka
smerovala k tomu, aby sa vysvetlilo, akým spô-
sobom mohol zmizeť z mestského múzea zbytok
sochy, ktorý bol pod opaterou mesta. Interpelácie
stejného predmetu odznely tiež vo schôdzi zastu-
piteľského sboru mesta Košíc, na ktoré starosta
mesta dal korektnú odpoveď, že vec vyšetrí.
Kontsek podal svoju interpeláciu až vtedy, keď
odpoveď starostu sa opozdievala. Zemský prezi-
dent dal naprosto neodôvodnene takú odpoveď
členovi zemského zastupiteľského sboru, ktorá je
po prvé nedôstojná reprezentanta tak vysokej
hodnosti, po druhé ocíta sa v ťažkom objektívnom
omyle, po tretie prezradzuje neznalosť dejín a po
štvrté uráža pietu.
Odpoveď je nedôstojná, lebo prvý občan Slo-
venska nesmie sa dopustiť subjektívnej chyby,
aby čisté administratívnu otázku, na ktorú mož-
no dať striezlivú odpoveď, preniesol na citovom
podklade na pole politické a na miesto žiaducné-
ho objektívneho tónu použil štvavej tóniny ripor-
terských novín.
V odpovedi je ťažký objektívny omyl. Hon-
védska socha v Košiciach nemala nič spoločného
s milenárnymi pamiatnymi sochami, ale bola za-
svätená iba pamiatke honvédov košických a o-
kolných, lebo vieme, že v bojoch za slobodu, kto-
ré sa odohraly v r. 1848/49. dávaly Košice a ich
kraj najlepšie pluky vtedajšej maďarskej vláde.
Povaha tejto sochy nebola v ideovom príbuzen-
stve so sochami mileniumovými, ale so sochami
hrdinov, ktoré od doby svetovej války sú takmer
v každej obci stavané na pamiatku padlých vo-
jakov.
Odpoveď prezradzuje neznalosť dejín, keď
povedá, že slovenskí honvédi nebojovali za idey.
Revolúcie a boje za slobodu, ktoré vzplanuly po
celej Európe, vybuchly v r. 1848 a priamo pred
tým v záujme praktického uskutočnenia ideí fran-
cúzskej revolúcie a tieto idey boly vo strednej
a východnej Európe udusené po celé desaťročia
vladárstvom Habsburkov a ruských cárov. V r.
1848 vypuklo revolučné hnutie nielen v Budapešti,
ale i vo Viedni a tiež v Prahe. Keďže však v ze-
miach Habsburkov najsilnejším hnutím bol ma-
ďarský boj za slobodu, zamýšľali Habsburgovia
miestami
viesť proti peštskej vláde do boja ná-
rodnosti uhorské. Slovenskí honvédi, ktorí bojo-
vali v plukoch Kossuthových, bojovali za idey,
ktoré sú dnes základom nášho dnešného spolo-
čenského poriadku a tedy i tej demokracie, kto-
rú hlása Československá republika. Honvéd slo-
venského materinského jazyka z r. 1848 nebol
podvedený a nebol obeťou, lebo on bol práve
takým borcom za demokraciu, ako ktorýkoľvek
bojovník za slobodu v r. 1848 v Európe.
Odpoveď uráža pietu, lebo povedá, že títo
honvédi neboli hrdinovia. A predsa hrdinom je,
ktorý ide do boja a padne za ideu a nie za hmot-
né výhody. Slovenskí honvédi od Braniska tedy
podľa mienky zemského prezidenta neboli hrdi-
novia. Podľa neho nemožno nazývať hrdinami ne-
známych vojakov, ktorí napriek svojho slovenské-
ho pôvodu celé roky bojovali na pláňach halič-
ských, v močáloch volhynských, v Karpatoch, na
výšine doberdskej alebo na poliach piavských.
lebo títo neboli legionármi. Podľa týchto zásad
nebolo by slobodno stávať pomníky padlým hrdi-
nom v obciach, lebo títo si nezasluhujú meno hrdi-
nov, lebo veď nebojovali za idey koncipované
Jozefom Országhom, lež proti ním.
Odpoveď prezidenta Országha je nielen ne-
dôstojná, neobjektívna a urážajúca pietu, ale je
i vážnou chybou. V tak vysokom postavení ne-
smie
byť niekto nerozvážny, a tedy treba pred-
pokladať, že svoju odpoveď koncipoval s rozva-
hou. Zemský prezident vo svojej politickej vášni
a z časti z nevedomosti dopustil sa ťažkej chy-
by. Urazil osoby, ktoré sa už nemôžu brániť. Je
povinnosťou jeho nadriadeného úradu, aby dal
zadosťučinenie
tým mnohým neznámym vojakom,
ktorým sa poklonia a dávajú vence najväčší
štátnici.
Na základe uvedeného s úctou tážem sa pá-
na ministra vnútra:
1. Či viete o odpovedi zemského prezidenta
Jozefa Országha, ktorú dal na interpeláciu člena
zemského zastupiteľského sboru Juraja Kontse-
ka?
2. Či ste ochotný podrobiť zemského prezi-
denta Jozefa Országha disciplinárnemu vyšetro-
vaniu pre túto odpoveď?
V Prahe, dňa 13. januára 1936.
Jaross.
Szentiványi, A. Nitsch, Axmann, Jobst, Budig,
Inž. Künzel, dr Szüllö, dr Köllner, dr
Hodina,
Fischer, Jäkel, dr Porubszky, inž. Lischka, Liebl,
Esterházy, Hollube, dr
Korláth, dr Holota, Gruber,
Kundt, Petrášek, Nemetz, Illing, G. Böhm.
286/III. (překlad).
Interpelácia
poslanca Jarossa
ministrovi školstva a národnej osvety
a ministrovi vnútra
o trestaní rodičov detí, školou povinných.
4
Náš zákon o ľudovej osvete ustanovuje, že
každé dieťa do 14. roku svojho veku je školou
povinné, t. j. že musí navštevovať niektorú ľudo-
vú školu. Je všeobecne známe, že Školské úrady
musia zápasiť v dôsledku spoločenských a život-
ných pomerov na Slovensku a v Podkarpatskej
Rusi s veľkými nesnádzami pri prísnom prevád-
zaní ustanovení tohoto zákona v obciach obýva-
ných z prevažnej časti roľníkmi. Chudobní ze-
medeľskí robotníci, proletárski drobní roľníci, aby
získali pre celú rodinu chleba, porušujú tento zá-
kon tak, že 13-14ročné deti neposielajú do ško-
ly v niektorých dňoch, kde sa vyskytnú neod-
kladné práce, alebo veľmi často zvlášte za sychra-
vého zimného počasie pre nedostatok obuvi a šat-
stva, deti neomluvene zameškajú školnú návštevu.
Aby ustanovenia zákona presne boly dodržiava-
né, trestá týchto rodičov školský úrad na zákla-
de zpráv administratívneho úradu. Smutné svetlo
vrhá na naše spoločenské a životné pomery to,
že väznice okresných úradov sú dnes takmer pre-
plnené proletárskymi rodičmi, lebo títo nie sú
vstave zaplatiť uloženú peňažnú pokutu (25-50
Kč). K tomu prichádza, že väznice okresných ú-
radov sú vo väčšine miest najprimitívnejším spô-
sobom zariadené a nevyhovujú ani nezbytným
hľadiskám morálnym ani požiadavkám zdravot-
ným.
Záujmom obyvateľstva republiky je kultúrny
pokrok a tedy pozdviženie intelektuálnej úrovne
obyvateľstva a tak nikto nemôže
byť ani odpor-
com školskej povinnosti detí do 14. roku ich ve-
ku. Avšak duch demokracie a požiadavky huma-
nity diktujú orgánovi vykonávajúcemu zákon,
nech je to už či úrad školský a či úrad admini-
stratívny, aby nespúšťal so zreteľa nenapísaný,
ale preca len jestvujúci zákon života. Miestne
možno všade zistiť, zda školy sa nenavštevujú
z nedbalosti alebo zo ziskuchtivosti rodičov, a
zda tu nehrá svoj úkol tragédia proletárskeho
osudu, ktorý si sám inak pomôcť nemôže, alebo
nedostatok obuvi a šatstva. V takýchto prípadoch
nemohol mať zákonodarca intenciu, aby trestal
väznicou okresného úradu alebo peňažným tres-
tom, ktorý nemôže byť nikdy vydobytý.
Na základe uvedeného tážem sa pána ministra
školstva a národnej osvety a pána ministra
vnútra:
1. Zda viete o tom, že na Slovensku a v
Podkarpatskej Rusi sú denne celé stovky prole-
társkych rodičov odvádzané do väzníc okresných
úradov, lebo nie sú vstave zaplatiť peňažné tresty
uložené im pre to, že ich deti zameškaly školskú
návštevu?
2. Či viete o tom, že tieto väznice sú s hľa-
diska morálneho i zdravotného v najhanobnejšom
stave?
3. Či hodláte zakročiť, aby v budúcnosti pred
uložením týchto trestov boly skúmané životné i
spoločenské pomery rodičov deti, ktoré školu ne-
navštevovaly?
4. A či hodláte v prípade, došlo-li ku za-
meškaniu školskej povinnosti výlučne pre chudo-
bu rodičov, učiniť opatrenie, aby trest bol odlo-
žený alebo zmenený v prosté napomenutie?
V Prahe, dňa 11. januára 1936.
Jaross,
Szentiványi, A. Nitsch, Jobst, Axmann, Liebl,
dr Szüllö, dr Hodina, Inž. Lischka, G. Böhm, Ne-
metz, Jäkel, Fischer, Budig, Petrášek, Hollube,
Inž. Künzel, dr Korláth, dr Holota, dr Porubszky,
dr Köllner, Kundt, Gruber, Illing.
286/IV.
Interpelace
poslance dr. Jaromíra Dolanského
ministra vnitra
o odsouzení člena okresního zastupitel-
stva Hanse Schüttera.
Na poradu schůze okresního zastupitelstva
v Žatci ze dne 7. března 1935 bylo také odeslání
holdovacího telegramu presidentu Masarykovi.
Když tento bod měl býti projednáván, opustil člen
tohoto okresního zastupitelstva Hans Schütter za-
sedací místnost, aniž promluvil slovo. Za to byl
nálezem okresního úradu v Žatci ze dne 28. pro-
since 1935 č. 4737
ai 1935 odsouzen k trestu vě-
zení v trvaní 14 dni a kromě toho bylo na neho
podáno trestní oznámení pro prečin podle § 11 zá-
kona na ochranu republiky. U soudu byl osvobo-
zen, ale trest, uložený mu okresním úřadem, byl
zemským úřadem potvrzen s odůvodněním, že prý
"pohnutky pozastaveného jednání jsou pro posou-
zení trestnosti provinční právně zcela neroz-
hodny. "
Ježto jde o svévolný zásah do základních
práv samosprávy a o nehorázne odůvodnění
trestního nálezu, ptáme se Vás, pane ministře, co
hodláte učiniti, aby citovaný nález byl zbaven
účinnosti a aby se podobné
případy neopakovaly?
V Praze dne 5. února 1936.
Dr Jar. Dolanský,
Machačová, B. Köhler, Kopřiva, Vodička, Košík,
Slivka, Beuer, Kliment, Schmidke, Borkaňuk,
Dvořák, Široký, Nepomucký, Synek, Šverma,
Slanský, Zupka, Vallo, Klíma, Dölling.
5
286/V.
Interpelace
poslance Emanuela Klímy
ministru vnitra
o libovolném postupu okresního úřadu
v Novém Městě na Moravě.
Organisace komunistické strany ve Štěpáno-
vě svolala na neděli dne 2. února 1936 veřejnou
schůzi lidu s programem: "Hospodářská a poli-
tická
situace".
Okresní úřad v Novém Městě na Moravě
schůzi zakázal s odůvodněním, že politické pomě-
ry jsou v obci značně napjaté.
Toto tvrzení okresního úřadu neodpovídá
pravdě. V poslední době neudalo se nic, co by
svědčilo o nějaké zvláštní napjatosti poměrů
v obci nebo v okolí. Dokazují to rovněž násle-
dující skutečnosti:
Zmíněného již 2. února 1936 konala se zcela
nezávadně veřejná schůze lidu v sousední vesnici
v Ujčově, vzdálené sotva 20 minut od obce Ště-
pánova. Okresní úřad považoval poměry za tak
napjaté, že se mu ani nezdálo nutno vyslati na
schůzi svého zástupce.
Podobně byla téhož dne okresním úřadem
v Tišnově povolena veřejná schůze v blízké obci
Nedvědicích a rovněž prošla zcela klidně.
Z uvedeného je zřejmé, že schůze ve Štěpá-
nově byla zakázána bezdůvodně a že se jedná
o persekuční postup vůči komunistické straně.
Podepsaní se táží:
1. Je pan ministr ochoten vyšetřiti postup
okresního úřadu v Novém Městě na Moravě vůči
komunistické straně?
2. Hodlá pan ministr učiniti kroky k tomu. aby
se takový postup příště neopakoval?
V Praze dne 7. února 1936.
Klima,
Kopřiva, Vodička, Sliwka, Beuer, Kosík, Dvořák,
Machačová. Kliment, Schmidke, Borkaňuk, Nepo-
mucký, Dölling, dr. Jar. Dolanský, Synek, Šverma,
B. Köhler, Slanský, Široký, Vallo, Zupka.
286/VI.
Interpelace
poslance E. Klímy
ministru vnitra a ministru školství
a národní osvěty
o praksi policejního ředitelství v Brně,
vyúsťující v systému kulturních
skandálů.
Brněnské policejní ředitelství je z minulosti
smutně slavné celou řadou kulturních ostud. Je
ještě v živé paměti, jak nedávno 24 hodin před
premiérou byla zakázána Zelená pastviska,
když již v Brně byli přítomni zahraniční kriti-
kové a když již censura po některých škrtech,
provedených na přání policejního ředitelství, hru
povolila.
Před časem zastavilo policejní ředitelství v
Brně činnost spolku Levá Fronta s tím odů-
vodněním, že spolek »hodlal« pořádati oslavu vý-
ročí ruské revoluce a manifestaci na památku
V. I. Lenina.
V poslední době nabírá prakse policejního ře-
ditelství v Brně zvlášť skandálních forem.
U příležitosti 70. narozenin Romaina Rollan-
da uspořádala "Jednota nemajetných a pokroko-
vých studentů" v aule filosofické fakulty Masary-
kovy university přednášku, na níž měl promluviti
o Rollandovi děkan filosofické fakulty prof. dr.
VI. Helfert. Prof. dr. Helfert byl policejním ře-
ditelstvím vyzván, aby svou přednášku předložil
censuře. Zmíněný vysokoškolský učitel odmítl
proto přednášet a uvedl k odůvodnění svého roz-
hodnutí ve svém dopise, zaslaném pořadatelstvu.
následující důvody: »Je neslýchaný případ, aby
vysokoškolský učitel byl vyzván k předběžné
censuře přednášky, která je dokonce částí jeho
odboru. V mé dosavadní, jistě nikoliv malé, před-
náškové praksi také je tento případ prvý. Dále
je mi velmi podivné, že se vyžaduje předběžná
censura pro přednášku o R. Rollandovi, o umělci
a mysliteli evropského významu, jenž patří k o-
sobním přátelům pana presidenta T. G. Masa-
ryka.
Na programu slavnostního večera o R. Rollan-
dovi byla dále přednáška dr R. Fleischnera, kte-
rý text své přednášky policejnímu ředitelství
k předběžné censuře předložil. Policejní censuře
propadla následující její partie:
»V dobách intervence připomíná (totiž R.
Rolland) všem evropským lidem, že Rusko je v
nebezpečí. Kdyby bylo rozdrceno Rusko, nebyl
by zotročen jen proletariát celého světa, ale vše-
chna sociální i individuální svoboda. Ruská revo-
luce je největší, nejmohutnější sociální úsilí mo-
derní Evropy.
Sám charakterisuje posledních 10 let svého
života jako boj o obranu SSSR, o obranu mezi-
národního míru. proti kapitalistům a vojenskému
imperialismu a proti fašismu.
Je vždy tam, kde je tupena lidská důstojnost.
Volá po osvobození Dimitrova.
Stojí v čele akce pro osvobození Thälmanna.
Ne všichni intelektuálové jsou v předních řa-
dách boje za pokrok a kulturu... «
6
Milosti v očích policejního ředitelství nena-
lezl rovněž v přednášce dr R. Fleischnera uvá-
děný citát R. Rollanda z knihy »Sbohem minu-
losti. Citát zní: »Přibíjím na pranýř zradu oné
vrstvy intelektuálů, která dříve stála na stráži
ve strážném koši majákové lodi a která tuto loď
řídila v bouřích, která si však dnes poddansky
vykupuje svůj klid a pohodlí mlčením nebo lo-
kajským přisluhováním a která dnes slouží zá-
jmům a choutkám po pomstě majitelů zlatých žo-
ků a čestných úřadů... «
Celý tento citát musel býti škrtnut.
Dále bylo zakázáno přečísti závěrečnou ka-
pitolu z V. dílu »Okouzlené duše« a to z toho dů-
vodu, že se v této kapitole hovoří o fašismu.
Kulturně politickou orientaci brněnského po-
licejního ředitelství ilustruji dále tyto skutečnosti:
Proti funkcionářům »Jednoty nemajetných a po-
krokových studentů* vede policejní ředitelství
vyšetřování, poněvadž dle udáni národně-sjedno-
cených studentů bylo v nástěnném časopise ve
studentské mense uvedeno heslo: »Fašismus -
válka. «
Dne 2. února byl pořádán v dělnickém do-
mě v Brně-Julianově vzpomínkový večer V. I.
Lenina, K. Liebknechta a R. Luxemburgové. Na
programu byla také dramatisovaná scéna z Anta-
la Staška »Švec Matouš«. Okresní policejní ko-
misařství v Brně-Husovicích sice aktovku povo-
lilo, ale škrtlo z ní všeobecně známá místa Ko-
munistického manifestu, totiž: »Nechť se třesou
vládnoucí třídy. Proletáři nemohou ztratit nic než
okovy. « A dále »Evropou obchází strašidlo...
strašidlo komunismu. «
Podepsaní se táží:
1. Souhlasí páni ministři s touto praksí poli-
cejního ředitelství v Brně?
2. Jsou ochotni učinit opatřeni, aby reakcio-
nářské živly z policejního ředitelství v Brně, kte-
ré kupí ostudu na ostudu, byly odstraněny?
V Praze dne 7. února 1936.
Klíma.
Dvořák, Vodička, Sliwka, Kosik, Kopřiva, Macha-
čová, Kliment, Schmidke, Borkaňuk, Beuer, Ne-
pomucký, dr Jar. Dolanský, Široký, Synek, Slan-
ský, Šverma, B. Köhler, Zupka, Vallo, Dölling.
286/VII. (překlad).
Interpelace
poslance B. Köhlera
ministrovi vnitra,
že českolipský okresní hejtman zakázal
veřejnou schůzi s programem: »Zpráva
dělnického delegáta o jeho dojmech v So-
větském svazu. «
Rozhodnutím ze dne 29. ledna 1936, č. R-
12/640/36 zakázal českolipský okresní úřad ve-
řejnou schůzi s programem: »Zpráva dělnického
delegáta o jeho dojmech v Sovětském svazu.
Volná rozprava. « V odůvodnění zákazu mluví se
o ohrožení veřejného klidu a pořádku nebo ve-
řejné bezpečnosti a veřejného blaha, ale toto
tvrzení nebylo konkrétně prokázáno.
Ve skutečnosti jde o svévolný čin proslulého
českolipského okresního hejtmana, který již před
volbami vydal tolik nezákonitých rozhodnuti pro-
ti komunistické straně, že ho i ministerstvo vnitra
musilo desavouovati. Tento okresní hejtman za-
kázal v posledních týdnech 8 schůzi dělnictva.
Proto se tážeme pana ministra, je-li ochoten
učiniti opatřeni proti vylíčené svévoli českolip-
ského okresního hejtmana a zvláště mu zakázati
veřejně projevovati své nepřátelství k Sovětské-
mu svazu?
V Praze dne 5. února 1936.
B. Köhler,
Hodinová-Spurná, Machačová, Vodička, Synek,
Kosík, Sliwka, Kopřiva, Schmidke, Borkaňuk,
Beuer, Nepomucký, Dvořák, Široký, dr Jar. Do-
lanský, Šverma, Slánský, Zupka, Klíma, Vallo,
Dölling, Kliment.
286/VIII (překlad).
Interpelace
poslanců F. Nitsche, R. Knorreho
a R. Axmanna
ministru vnitra
o chováni vládního zástupce dr Procház-
ky ve frývaldovském okrese.
Ve frývaldovském politickém okrese působí
vládni zástupce dr Procházka, který buď na roz-
kaz okresního hejtmana Růžičky nebo z vlastní-
ho popudu v poslední době tak trýznivě zacházel
s našimi složkami, že se poměry po stránce po-
litické ohromně přiostřily a obyvatelstvo jest sku-
tečně vážně zneklidněno. Dne 22. ledna 1936 roz-
pustil dr Procházka ve Frýdberku, v politickém
okrese vidnavském, schůzi, na které bylo asi 200
účastniků. Řečníkem byl okresní jednatel Fröhlich,
z Frýdberku. Fröhlich líčil nouzi v severočeských
hladových územích a konečně varoval, aby se
poměry nedoháněly do krajnosti, poněvadž se ji-
7
nak sotva již dá udržeti pořádek v zoufalých ma-
sách. Pro tento výrok byla schůze rozpuštěna.
V Černé Vodě mluvil dne 25. ledna t. r.
Viktor Klein z Frývaldova. Když řekl, že přes
všechny překážky a trýznění našich protivníků
stále sílíme a nedáme se ničím zbaviti odvahy,
byla schůze rovněž rozpuštěna.
Dne 26. ledna t. r. mluvil ve Skorošicích po-
slanec Nitsch a pan Skomorovskji. Když posl.
Nitsch mluvil o severočeských nouzových oblas-
tech, dr. Procházka ho třikrát napomenul. Když
pak prohlásil, že někteří onemocněli dokonce ty-
fem z hladu, dr. Procházka schůzi asi po čtvrt
hodině rozpustil. Poslanec Nitsch neřekl nic jiné-
ho, než co celé týdny uveřejňují noviny a co
posl. Birke vyslovil ve sněmovně.
Po této schůzi se měly konati schůze v Čer-
vené Vodě, Vidnavě a Javorníku. Dr. Procházka
jel ze Skorošic do všech tří míst a oznámil po-
řadatelům, že schůze jsou zakázány. Obyvatel-
stvo bylo ovšem ohromně rozčileno, tím spíše,
že se dr. Procházka asi s 25 četniky choval velmi
vyzývavě. Gumovými obušky bili účastníky schů-
ze. Poslanec Nitsch navštívil ještě téhož dne o
1/2 5. hodině okresního hejtmana, který řekl, že o
těchto věcech vůbec neví. Ale vyjádřil se, že
dr. Procházkovi rozkázal, aby nedovoloval mluvi-
ti o sudetskoněmecké nouzi, poněvadž prý toho
nestrpí a musí to považovati za demagogii a
štvaní.
Surové chování četníků musí býti rovněž vel-
mi ostře odsouzeno. Přítomni četníci velmi suro-
vě chytiti starou ženu, která sama nemohla vyjíti
ze síně, poněvadž jí bylo Spatně, a podrobili ji
dlouhému výslechu sepisujíce její osobní data atd.
Dr. Procházka jest u veškerého obyvatelstva vel-
mi neoblíbený, poněvadž přichází na každou schů-
zi s mnoha četníky a jsa zřejmě nanejvýš ner-
vosní, již napřed působí náladu, která se s ča-
sem stává hrozivá. Než počali v okrese působiti
dr. Procházka a Růžička, byl klid a pořádek a
nedocházelo k zákazům a ke srážkám s obyvatel-
stvem.
Tato interpelace budiž co nejrychleji projed-
nána, poněvadž se chováním okresního hejtmana
a vládního zástupce znemožňuje ústavné zaruče-
ná činnost sudetskoněmecké strany a obyvatel-
stvo se uvádí do zbytečného a nebezpečného roz-
čilení, bude-li trvalé.
Podepsaní táži se tedy ministra vnitra:
1. Jste ochoten příměti frývaldovského o-
kresního hejtmana Růžičku a jeho ůředníka dr.
Procházku k tomu, aby se k německému obyva-
telstvu a zvláště k podnikům pořádaným sudet-
skoněmeckou stranou chovali nestranně a spra-
vedlivě?
2. Jste ochoten se postarati, aby se dr. Pro-
chazka přestal vyzývavě chovati k německému
obyvatelstvu a zvláště, aby z nicotných důvodů
nerozpouštěl schůze sudetskoněmecké strany,
které se konají v plném klidu a pořádku?
3. Jste ochoten poučiti frývaldovského okres-
ního hejtmana, že to není možné, aby zakazoval
líčiti hospodářskou nouzi velkých částí sudetsko-
německého obyvatelstva?
4. Jste ochoten naříditi, aby dr. Procházka
užíval ochrany četníků jen tam, kde je toho za-
potřebí a aby především nevystupovat vyzývavě
s množstvím četníků a tím zbytečně obyvatelstvo
neprovokoval?
5. Jste ochoten panu dr. Procházkovi se zře-
telem na jeho předrážděné nervy přikázati slu-
žební místo, kde by nebyl nucen přicházeti do
styku s podniky sudetskoněmecké strany, jelikož
ho, jak se zdá, zvlášť rozčilují?
6. Jaké záruky můžete dáti poslancům a vo-
leným činovníkům sudetskoněmecké strany, že i
v úředním obvodu okresního hejtmana Růžičky a
vládního zástupce dr. Procházky budou moci vy-
víjeti svou ústavně zaručenou činnost?
V Praze dne 1. února 1936.
F. Nitsch, Knorre, Axmann,
Birke, G. Böhm, Budig, Fischer, Frank, Gruber,
dr. Eichholz, Hirte, dr. Hodina, Hollube, Illing,
Jäkel, dr. Jilly, Jobst, inž. Karmasin, dr. Kellner,
dr. Klieber, Knöchel, E. Köhler, dr. Köllner, Kundt,
inž. Künzel, Liebl, inž. Lischka, May, Nemetz,
dr. Neuwirth, Nickert, Obrlik, inž. Peschka, dr.
Peters, inž. Richter, dr. Rosche, Rösler, inž.
Schreiber, Sandner, Sogl, Wagner, Wollner,
dr. Zippelius, Stangl, Szentiványi, dr. Porubszky,
dr. Korláth, A. Nitsch, Petrášek, dr. Szütlö, Jaross,
dr. Holota, Esterházy.
Púvodní znění ad 286/1.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Theodor Jilly
an den Gesundheitsminister,
betreffend die Beförderung von Kranken
mittels Sanitätsautos.
Seit Jahren stehen den einzelnen Kranken-
häusern Sanitätsautos zum Krankentransport zur
Verfügung, um den Anforderungen eines moder-
nen Krankentransportes zu genügen. Dieser Kran-
kentransportdienst wird mancherorts nur sehr