Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 2. zasedání.
268.
Interpelace:
I. posl. Haššíka min. vnútra a zemědělstva vo věci šlendriánskeho úradovania zemědělské-
ho inspektora Charváta v Michalovciach,
II. posl. Šaláta min. vnútra ohradom vyšetrenia sťažnosti viacerých občanov z Víglašskej Hu-
ty (okr. Zvolen) na byv. tamojšieho vedúceho notára Stefana Battu, přeloženého do Čičman
(okr. Žilina),
III. posl. Nemetze min. vnitra, že chomutovský okresní úřad proti zákonu zakázal schůze su-
detskoněmecké strany v Michanicích, Drouškovicich, Hohentannu, Sušanech, Křimově a
Černovicích,
IV. posl. dr Neuwirtha min. pošt a telegrafů o trýznivém a nezákonitém jednání pražského
hlavního poštovního úřadu,
V. posl. dr Neumana, Dlouhého, Hintermúllera a Jiráčka min. vnitra ve věci zdlouhavého vy-
řizováni investičních aktů okresním úřadem v Českých Budějovicích,
VI. posl. dr Neumana, Hrubého, Dlouhého, Hintermúllera, Jiráčka, Jaksche a Zierhuta min. že-
leznic ve věci úpravy železničních tarifů v jižních Čechách,
VII. posl. dr Dominika min. vnitra o zákazu veřejné schůze ve Vránové, pol. okr. Zábřeh na
Moravě,
VIII. posl. Uhlíře min. školství a národní osvěty o sídlech zkušebních komisí pro učitelství na
obecných a měšťanských školách,
IX. posl. Uhlíře a dr Kozáka min. školství a národní osvěty, financí a železnic ve věci úpra-
vy cestovních a dietních paušálů a zlevněné jízdenky okresním školním inspektorům,
X. posl. Šamalíka min. spravedlnosti o bezdůvodné konfiskaci Venkovských Novin čís. 3,
ročník VIII, ze dne 14. ledna 1936,
XI. posl. Jana Sedláčka min. předsedovi v záležitosti zastavení některých disciplinárních ří-
zení u všech odvětví veřejné správy a prominutí disciplinárních trestů na podkladě jich
uložených,
XII. posl. Jana Sedláčka min. předsedovi v záležitosti telefonisace a zvýšení bezpečnosti po-
hraničního území republiky Československé a v záležitosti zřízení hraničářských sekcí při
všech ministerstvech i zemských úřadech a zemských ředitelstvích,
XIII. posl. Uhlíře min. školství a národní osvěty o učitelských praktikantech,
XIV. posl. Zeminové, Bátkové a Šmejcové min. veřejného zdravotnictví a tělesně výchovy a
sociální péče ve věcí vydání zákona, upravujícího právní a existenční poměry porodních
asistentek,
XV. posl. Uhlíře, Bátkové a Tichého vládě republiky Československé o konečné likvidaci ná-
roků plebiscitních poškozenců na Těšínsku,
XVI. posl. Uhlíře, Bátkové a Tichého min. financí ve věci nutného doplnění systemisovaného
stavu na důchodkových kontrolních úřadech v zemi Moravskoslezské,
XVII. posl. Haššíka min. vnútra a školstva a národnej osvěty vo věci zneužitia úradnej moci a
hmotného poškodenia obce Vinná při stavbě školy notárem Pántim,
XVIII. posl. Kleina min. národní obrany o úmrtí vojína Václava Srbka, telegrafní prapor č. 5, II.
rota v Týně nad Vltavou.
2
268/1.
Interpelácia
poslanca Štefana Haššíka
ministrovi vnútra a zemedeľstva
vo veci šlendriánskeho úradovania zeme-
deľského inšpektora Charváta v Micha-
lovciach.
Ešte dňa 24. októbra 1935 uverejnený bol
v »Slováku« denníku list posl. Haššíka, adreso-
vaný prez. Országhovi, nasledujúceho obsahu:
»Bude už raz urobený poriadok s úradovaním
zemedeľského inšpektora v Michalovciach?
Deň čo deň prichádzajú ku mne ľudia s po-
nosou, že odkedy odišiel konzulent Zemedeľskej
rady do Vranova, nemôžu si na hospodársko-
technickom oddelení okresného úradu nič vybaviť,
lebo tam veľmi často nie p. zemedeľského inšpek-
tora, ale zavreté dvere. Informoval som sa aj
o príčine: prečo sú tak často tie dvere zavreté?
Odpoveď: p. zem. inšpektor Charvát má zbytko-
vý majetok pri Trebišove, je podpredsedom Ze-
medeľskej rady a ešte niekoľko agrárnych funkcií,
nuž nemá času zaiste, aby konal svoju povinnost
tam, kde je ustanovený a za čo je platený! Preto
by som i na tomto mieste prosil p. prezidenta
Országha, aby už raz urobil poriadok s úradova-
ním p. zem. inšpektora Charváta, lebo je to holou
nemožnosťou, aby jeden úradník býval na zbytko-
vom majetku v susednom okrese vtedy, keď jeho
úradným pôsobišťom sú Michalovce. Ak by toto
upozornenie nestačilo, nútený by som bol sa s ve-
cou zaoberať v interpelácii, čo si zaiste nepraje
ani p. Charvát, ale ešte menej jeho predstavený
úrad. «
Nakoľko od uverejnenia tejto výzvy uplynulo
pomaly štvrť roka a nebolo postarané ani do dnes
o nápravu, máme dojem, že sa tu nad nesprávnym
počínaním zem. inšp. Charváta drží ochranná ru-
ka, v dôsledku čoho tento renitentný úradník pá-
cha ďalej svoje šlendriánske kúsky pri svojom
úradovaní.
Pýtame sa preto pánov ministrov vnútra a ze-
medeľstva:
Či sú ochotní sa postarať o to, aby v smys-
le platných predpisov zem. inšp. Charvát ako
úradník okresného úradu v Michalovciach sa bez-
odkladne presťahoval na miesto svojho pôsobišta?
Či sú ochotní postarať sa o to, aby tento ú-
radník pravideľne každý deň úradoval a plnil
svoje povinnosti, ako každý iný úradník štátom
platený?
Či sú ochotní pre šlendriánstva v úrade proti
nemu disciplinárne zakročiť?
Čo hodlajú zariadiť, aby tejto svojvôli politi-
zujúceho úradníka bol už raz urobený koniec?
V Prahe, dňa 21. januára 1936.
Haššík,
Sivák, Čavojský, dr Sokol, Rázus, Suroviak,
Drobný, Slušný, Onderčo, Turček, dr Pružinský,
Hlinka, Longa, Dembovský, Šalát, dr Wolf, Sidor,
Danihel, Kendra, Florek, dr Tiso.
268/II.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta
ministrovi vnútra
ohľadom vyšetrenia sťažnosti viacerých
občanov z Vígľašskej Huty (okr. Zvolen)
na býv. tamojšieho vedúceho notára Šte-
fana Battu, preloženého do Čičman (okr.
Žilina).
Na Vigl. Hute viacerí občania sa stále pono-
sujú na býv. svojho ved. notára Štefana Battu,
ktorý od nich požaduje značnú sumu za vykonanie
- vraj - prídelu. Sťažnosť svoju spísali do zá-
pisnice, ktorú tu doslovne uvádzame:
Zápisnica
napísaná dňa 16. decembra 1935 vo Víglašskej
Hute-Kalinke pred obvodným notárom.
Prítomní podpísaní:
Ustanovili sa Martin Povaľač č. d. 77, Jozef Fojtík
č. d. 82, Juraj Luciak č. d. 76, Martin Povaľač
Skalinár č. d. 78, Martin Povaľač z Doliny č. d. 84,
Jozef Povaľač č. d. 80, Martin Ťavoda č. d. 42 a
udávajú nasledovnú sťažnosť:
V roku 1929 spoločenstvo »Rebrický jarok«
predalo horu získanú prídelom za 150. 000 Kč
Schmidl zo Šiah. Z tohto obnosu 104. 000 Kč sme
vyplatili za prídel »Malý Lisec« ŠPÚ. Zbývajúci
obnos sme dali na vkladnú knižku do Úverného
družstva vo Vígľašskej Hute-Kalinke, ktorú sme
dali vinkulovať. Pán notár Štefan Batta, t. č.
v Čičmanoch, zo zvyšku 46. 000 Kč žiadal 15. 000
Kč za trovy, ktoré mal vraj spojené s vykonaním
prídelu. My sme odopreli vyplatiť peniaze, pán
notár udal, že on si ich bude žiadať od ŠPÚ, ale
že mu musíme podpísať, že nám požičal na trovy
15. 000 Kč. My sme mu aj listinu na 15. 000 Kč pod-
písali s tým, že on si bude trovy vymáhať od
5
Š. P. O. zo zbytku 46. 000 Kč a ak ich nedostane
od ŠPÚ, že od nás ničoho nebude žiadať. Aj sa
zaprisahal, že nás žalovať nebude, že od nás ni-
čoho nechce. Ako svedkov na to udávame Ondreja
Paulendu Páučika z Vígľašskej Huty-Kalinky a
Tomáša Tuhárskeho č. d. 67 z V. H. -Kalinky.
Teraz nás pán notár Štefan Batta žaluje, že
nm dlhujeme 15. 000 Kč. Toto nezodpovedá prav-
de, lebo my sme mu podpísali len z toho dôvodu,
aby si peniaze mohol vymáhať od ŠPÚ.
Pritom poznamenávame, že prídel bol vyko-
naný pre obec a nie pre nás jednotlivcov.
Zápisnica prečítaná, prijatá a podpísaná.
D. a. h.
Martin Povaľač v. r.
Jozef Fojtík v. r.
Juraj Lucjak v. r.
Martin Povaľač v. r.
Martin Povaľač z Doliny v. r.
Jozef Povaľač v. r.
Martin Ťavoda v. r.
Na základe tu uvedenej zápisničnej sťažnosti
pýtame sa p. ministra vnútra:
1. Či je ochotný dať prísne vyšetriť túto sťaž-
nosť?
2. Či mieni dať pokyn ved. notárovi Štefanovi
Battovi, úradujúcemu t. č. v Čičmanoch, aby už
raz dal pokoj občanom na Vígľ. Hute, ktorých
niekdy toľko roztrpčoval a poškodzoval?
V Prahe, dňa 22. januára 1936.
Šalát,
Longa, Onderčo, Sivák, Slušný, dr Tiso, dr Wolf,
dr Sokol, Haššík, Suroviak, Rázus, Hlinka, Sidor,
Kendra, Turček, dr Pružinský, Florek, Drobný,
Dembovský, Danihel, Čavojský.
268/ III. (překlad).
Interpelace
poslance F. Nemetze
ministru vnitra,
že chomutovský okresní úřad proti záko-
nu zakázal schůze sudetskoněmecké stra-
ny v Michanicích, Drouškovicích, Hohen-
tannu, Sušanech, Křimově a Černovicích.
Vedoucí chomutovského okresního svazu su-
detskoněmecké strany ohlásil na den 8. prosince
1935, 20 hodin večer, schůzi sudetskoněmecké
strany v Michanicich. Ohlášení znělo: Ohlašuji
na neděli dne 8. prosince 1935, na 8 hodin večer
v Michanicích veřejnou schůzi v hostinci pana
Hampla. Účel schůze: Nynější politická situace.
Zároveň oznamuji, že jako svolavatel užiji svého
práva, aby schůze byla podle § 5 zákona o útisku
omezena na členy sudetskoněmecké strany a na
zvlášť pozvané hosty.
Svolavatel.
Podpis.
Asi zároveň s tímto ohlášením ohlásil chomu-
tovskému okresnímu úřadu stejně znějícími podá-
ními i podobné schůze v Drouškovicích, Hohen-
tannu, Sušanech, Křimově a Černovicích. Ohlašo-
vatel těchto schůzí dostal potom od chomutovské-
ho okresního úřadu tento výměr týkající se schů-
ze v Michanicích a doslovně stejně znějící vý-
měry týkající se ostatních 5 ohlášených schůzí v
Drouškovicích, Hohentannu, Sušanech, Křimově a
Černovicích:
»Okresní úřad v Chomutově.
Vaše ohlášení podané dne 4. prosince 1935, že
hodláte dne 8. prosince 1935 ve 20 hodin uspo-
řádati v Michanicích (v Hamplově hostinci) ve-
řejnou schůzi podle § 5 zákona o útisku omeze-
nou na členy sudetskoněmecké strany a zvlášť
pozvané hosty s denním pořadem: Nynější poli-
tická situace, nebere se na vědomí a schůze se
zakazuje podle § 6 zákona ze dne 15. listopadu
1867, č. 135 ř. z., v zájmu veřejného klidu, pořád-
ku a pro nezřetelné ohlášení, jelikož z podáni ne-
ní zřejmo, jde-li o veřejnou schůzi podle zákona
ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z. nebo o schů-
zi podle § 5 zákona č. 309/1921 Sb. z. a n., která
jest omezena na určité skupiny osob.
Proti tomuto opatřeni máte právo se odvo-
lati k pražskému zemskému úřadu do 15 dnů pro-
střednictvím chomutovského okresního úřadu.
Toto opatřeni nemá odkládacího účinku.
Okresní hejtman.
Tyto zákazy schůzí veskrze odporuji zákonu.
Pouhé odůvodnění, že byl zákaz vydán »v zájmu
veřejného klidu a pořádku, samo sebou neposky-
tuje chomutovskému okresnímu úřadu zákonitý
podklad, aby v tomto konkrétním případě zrušil
ústavně zaručenou shromaždovací svobodu. Cho-
mutovský okresní úřad měl spíše tvrditi, že za-
mýšlené schůze poruší nebo aspoň mohly poru-
šiti veřejný klid a pořádek. V tomto případě byl
by musil chomutovský okresní úřad uvésti ovšem
i vážné a konkrétní důvody pro toto své míně-
ní. Poněvadž chomutovský okresní úřad neuvádí
konkrétních důvodů, podle kterých by se dalo
očekávati, že zamýšlené schůze poruší nebo mohly
porušiti veřejný klid a pořádek, nemá jeho zákaz
oporu v zákoně.
Chomutovský okresní úřad tedy bez důvodu
a proti zákonu zbavil účinnosti jedno z nejdůle-
žitějších ustanovení naší ústavy.
Z výměru dlužno s udivením konstatovati, že
chomutovský okresní úřad dovede zásadně rozli-
4
šovati veřejnou schůzi a schůzi omezenou podle
uvedeného zákona o útisku.
- Z toho, že byly zakázány schůze sudetskoně-
mecké strany, je zřejmo, že chomutovský okresní
uřad si ve svých výměrech naprosto nečiní ná-
roku, aby odůvodnění jeho zákazů bylo vážně po-
jímáno. Se zřetelem na hromadné zákazy vnucu-
je se myšlenka, že chomutovský okresní úřad
vydal tyto zákazy jen proto, aby proti zákonu
překážel činnosti sudetskoněmecké strany a na
újmu ústavně zaručené shromažďovací svobody
omezoval její politickou činnost.
Chomutovský okresní úřad předstírá ve svých
zákazech zájem veřejného klidu a pořádku a ne-
dovede vůbec uvésti, pokud jest veřejný klid a
pořádek ohrožen a rušen schůzemi sudetskoněme-
cké strany, které měly vždy bezvadný průběh.
Okresní úřad odůvodňuje svůj zákaz předstíraný-
mi právnickými důvody, které při vážném rozbo-
ru neobstojí a o kterých je od počátku zřejmo.
že jsou uměle konstruovány.
Okresní úřad odůvodňuje své nezákonité zá-
kazy schůzi i tím, že prý oznámení nebyla zře-
telná. Podle mínění okresního úřadu není z těch-
to oznámení jasno, jde-li o veřejné schůze nebo
o schůze podle § 5 zákona č. 309/1921 Sb. z. a n.,
které jsou omezeny na určitou skupinu osob.
K tomu lze konstatovati jen jedno. Oznámení
zni: Ohlašuji.....veřejnou schůzi. Jak lze
při takovém ohlášení ještě pochybovati, jde-li o
veřejnou schůzi či nikoliv? Když tedy svolavatel
schůze zároveň ještě oznamuje chomutovskému
okresnímu úřadu, že podle § 5 zákona č. 309/1921
Sb. z. a n. omezuje schůzi na členy sudetskoně-
mecké strany a na zvlášť pozvané hosty, učinil
to jen proto, aby okresní úřad hned zbavil sta-
rosti, že by na této schůzi mohlo pro přítomnost
členů jiných stran dojiti k porušení veřejného kli-
du a pořádku.
Dnes nelze naprosto pochybovati, že svola-
vatelé veřejné schůze jsou oprávněni omeziti
schůzi na určitou skupinu osob nebo na zvané
hostv. Tímto omezením na členy strany nebo na
zvlášť pozvané hosty však schůze neztrácí ráz
veřejné schůze.
Není tedy správné, že chomutovský okresní
úřad vytýká, že oznámení schůze není zřetelné.
Oznámení nemohla vůbec býti zřetelnější.
Tážeme se tedy pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr vnitra ochoten se posta-
rati, aby schůze sudetskoněmecké strany neby-
ly zakazovány svévolně a s předstíráním neopráv-
něných právnických zdánlivých důvodů?
2. Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi
všem okresním úřadům, aby podle rozhodnutí vy-
daných nejvyšším soudem o zákazu schůzí z dů-
vodu veřejného klidu a pořádku vždy odůvodňo-
valy, pokud schůze mohou porušiti veřejný klid
a pořádek?
3. Jest pan ministr vnitra ochoten pečovati o
to, aby okresní úřady a policejní komisařství
k odůvodnění svých zákazů schůzí uváděly kon-
krétní fakta a neomezovaly se na pouhé formul-
ky, jako »v zájmu veřejného klidu a pořádku?
4. Jest pan ministr vnitra ochoten přísně za-
kročiti proti odpovědnému správci chomutovské-
ho okresního úřadu, protože hromadně a bez práv-
ního důvodu zakázal schůze sudetskoněmecké
strany?
5. Jest pan ministr vnitra ochoten nám ozná-
miti, jaké záruky poskytne, že se schůze sudet-
skoněmecké strany nebudou příště již zakazovati
trýznivým a protizákonným způsobem?
V Praze dne 15. ledna 1936.
Nemetz,
Fischer, Knorre, Sogl, E. Köhler, Nickerl, Illing.
dr Peters, Sandner, Kundt, inž. Lischka, Jobst,
Gruber, dr Köllner, Budlg, dr Rosche, Inž. Künzel,
Liebl, Axmann, Jäkel, Hollube, Inž. Richter.
268/IV. (předklad).
Interpelace
poslance dr H. Neuwirtha
ministru pošt a telegrafů
o trýznivém a nezákonitém jednáni
pražského hlavního poštovního
úřadu.
Hlavní redaktor sudetskoněmeckého deníku
»Díe Zeit« chtěl prostřednictvím zaměstnance
těchto novin Emila Pietsche dne 19. prosince
1935, v 10 hod. 15 min. dopoledne u přepážky č. 5
pražské hlavní pošty (Jindřišská úl. ) zaslati po-
štovní poukázkou 25 Kč dělníku Karlu Gerlitze-
rovi v Pouzdřanech č. 85 u Mikulova.
Úřednice nejdříve podepsala poukázku, ale
pak se tázala úředníka. Úředník oznámil poda-
teli Emilu Pietschovi, že pošta nemůže poukázku
přijmouti. Odůvodnil to tím: To se píše latinsky
a ne švábsky. V téže chvíli poznamenal vedle
stojící pán, jehož totožnost nemohla býti zjištěna
a jenž chtěl rovněž podati poukázku: »My nejsme
v třetí říši. «
Poznamenáváme, že poštovní poukázka byla
tištěna čistě česky a byla vyplněna skoro veskrze
latinkou. Jen povolání adresáta Karla Gerlitzera,
totiž slovo »dělník«, bylo psáno kurentním písmem.
Dále bylo i jméno odesilatele dr Valtra Branda
psáno kurentním písmem.
Úřednice vrátila potom poštovní poukázku
Emilu Pietschovi, a on musil vyplniti novou po-
ukázku.
Správa časopisu »Zeit« oznámila tento případ
řediteli oddělení pro poštovní poukázky pražské
6
hlavní pošty, pokoj č. 107. I ředitel tohoto oddě-
lení se postavil na stanovisko, že poštovní po-
ukázky musejí býti psány veskrze latinkou, že
tedy úřednice byla v právu.
Jednání pražské hlavní pošty jest vyloženým
trýzněním. Dokud jest přípustno podávati v Praze
dopisy a poštovní poukázky s německými nad-
pisy, dotud jest také přípustno psáti tyto nad-
pisy kurentním písmem.
Kurentní písmo jest druh písma, zavedený ja-
ko povinný školní předmět v českých a německých
školách v republice. Není zákonitého ustanovení,
které by rozlišovalo hodnotu kurentního písma a
latinky. Všichni poštovní úředníci mohou beze
všeho čísti kurentní písmo a musí je čisti, jelikož
toto písmo jest obvyklé v celém německém jazy-
kovém území. Jsou statisíce německých státních
občanů, kteří neumějí psáti jinak než kurentním
písmem.
Úkolem pražského hlavního poštovního úřadu
jest bezvadně sloužiti potřebám provozu, není
však jeho úkolem provozovati jazykovou a menši-
novou politiku. Trýzněním a politikou popichování
se nepomáhá ani státu ani požadavkům provozu.
Tážeme se tedy ministra pošt a telegrafů:
1. Jest pan ministr pošt a telegrafů ochoten
vyšetřiti tento případ, příkladně potrestati provi-
nilé úředníky pražského hlavního poštovního úřa-
du pro jejich trýznivé jednání a oznámiti nám
způsob a rozsah tohoto kázeňského potrestáni?
2. Jest pan ministr pošt a telegrafů ochoten
zaslati pražskému hlavnímu poštovnímu úřade
právní poučení, že je dovoleno užívati kurentního
písma a že jeho užívání nesmí býti podnětem ke
trýznění německého obyvatelstva?
V Praze dne 15. ledna 1936.
Dr Neuwirth.
Fischer, Budlg. Sandner. Axntann, Nickerl, Hollu-
be, Inž. Künzel. Sogl, Llcbl, dr Hodina, Kundt,
Jakel, Gruber, Knorre, Inž. Richter, Stangl, Illing,
dr Peters, Jobst, Inž. Lischka.
268/V.
Interpelace
poslanců dra Neumana, F. Dlouhého,
K. Hlntermiillera a Ant. Jiráčka
ministru vnitra
ve věci zdlouhavého vyřizováni inve-
stičních aktů okresním úřadem v
Čes.
Budějovicích.
Vládní komisař města Češ. Budějovic podal
prostřednictvím okresního úřadu v Češ. Budějo-
vicích dne 16. července 1935 žádost zemskému
úřadu v Praze o přiznání příspěvku na průtah
statni silnice, vedoucí přes Masarykovo náměstí
v Češ. Budějovicích. Okresní úřad v Češ. Budě-
jovicích tento naléhavý investiční akt nechal ležet
nevyřízený až do poloviny října,
neboť s průvodní
zprávou jej doručil zemskému úřadu v Próze te-
prve dne 17. října 1935, takže žádost města Češ.
Budějovic byla ministerstvu veřejných prací do-
dána až v listopadu 1935, tedy pozdě, ježto inve-
stiční program v tomto oboru pro rok 1935 byl
ministerstvem veřejných prací sdělán začátkem
září 1935 a jen s největšími obtížemi bude možno
docílit žádaného příspěvku a tím provedeni dlažby
hlavního náměstí v Čes. Budějovicích, následkem
čehož několik desítek dělníků by jinak bylo po
řadu měsíců bez práce.
Podobným způsobeni postupoval okresní úřad
v Češ. Budějovicích při žádosti vládního komisaře
rněsta Čes. Budějovic o státní příspěvek na vý-
dlažbu Švehlova náměstí v Čes. Budějovicích.
Předmětná žádost byla doručena okresnímu úřa-
du v Češ. Budějovicích dne 16. července 1935 a
odeslána teprve 12. října 1935 zemskému úřadu
v Praze.
Vláda i parlament se ze všech sil snaží, aby
o žádostech týkajících se investičních prací bylo
se vším urychlením jednáno a rozhodováno.
Na těchto dvou případech se prokazuje, jak
vůle vlády a naléhavé přání parlamentu je pro-
váděno v praksi.
Upozorňujíce na tyto případy, táží se pode-
psaní:
1. Je pan ministr vnitra ochoten nařídit, aby
tyto případy byly vyšetřeny a aby osoby, které
je zavinily, byly přísně potrestány?
2. Je pan ministr vnitra ochoten všeobecným
oběžníkem upozornit zemské i okresní úřady, že
je jejich povinností investiční spisy bez průtahu
vyřizovat a případné závady zaviněné nedbalosti,
že budou přísně stihány?
V Praze dne 21. ledna 1936.
Dr Neuman, Dlouhý, Hintermüller, Jiráček,
dr Klapka, Bergmann, Bátková, Netolický, Ešner,
Laušman. Polívka, Babek, F. Richter, Mlčoch, Hru-
šovský, Šmelcová, K. Chalupa, Fiala, Jenšovský,
Hatina, Uhlíř, Lanc.
268/VI.
Interpelace
poslanců dra Neumana, A. Hrubého, Fr.
Dlouhého, K. Hintermüllera, A. Jiráčka,
W. Jaksche a W. Zierhuta
ministru železnic
ve věci úpravy železničních tarifů
v jižních Čechách.
Situace jihočeského průmyslu je kritická. Ne-
ní to však jen hospodářská deprese, která po-
6
stihla celé národní hospodářství, v níž by bylo
možno hledati příčinu dnešního katastrofálního
stavu jihočeské průmyslové výroby, nýbrž jsou
to především nové - státním převratem vytvo-
řené poměry výrobní a odbytové, které struk-
turálně zasáhly do jihočeského průmyslu a v po-
sledních letech krisových nejen donutily finančně
slabší závody k likvidaci, ale i závody s dobrou
finanční a hospodářskou základnou postavily před
alternativu: výrobu zrušit nebo do jiné části stá-
tu přestěhovat.
Jihočeský průmysl při svém vzniku se opíral
o tři hospodářsky důležité skutečnosti: dostateč-
ně množství levného dřeva, nadbytek pracovních
sil v kraji a blízkost exportních území. Tyto ho-
spodářské přednosti kraje vyvažovaly před vál-
kou základní jeho nedostatek pro trvalý rozvoj
průmyslu: nutný a nákladný dovoz surovin a
uhlí.
Rovnováha krajových předností a nedostat-
ků pro průmyslovou výrobu v jižních Cechách
byla ze základu porušena novou státní hranicí,
která jižní Cechy v novém státním hospodářství
umístila na okraj hospodářského života, násled-
kem čehož jihočeský průmysl v konkurenčním zá-
pasu začal podléhat již v dobách konjunktury, ne-
boť byly to zejména vysoké dovozní tarify na su-
roviny a hlavně hnědé uhlí, kromě jiných skuteč-
ností (na pr. vysoké daně z vodní síly a pod. ),
které mimořádným způsobem zatěžovaly výrob-
ní režii.
Jestliže tyto skutečnosti v letech konjunktu-
ry způsobily jen sníženou výnosnost jihočeských
průmyslových podniků (při porovnání s průmys-
lem severo- a středočeským), v letech krise zna-
menaly, že množství jinak solidních podniků (sir-
kárny, sklárny, pivovary, tuhové doly, cihelny,
pily, kovoprůmyslové a chemické továrny) bylo
zastaveno, event. trvale zrušeno.
Jiné podniky pro nesnesitelně vysoké želez-
niční tarify přenáší svoji výrobu do jiných částí
státu. Jako typický budiž uveden tento případ:
Smaltovna fy »Sfinx«, zaměstnávající 350 dělní-
ků a dělnic, přenesla svoji výrobu z jižních do
severních Čech a tímto opatřením uspořila na do-
vozu uhlí a plechů téměř
1 Kč na 1 kg nádobí.
Lze se za těchto okolností divit úvahám i ostat-
ních podniků po následování tohoto příkladu?
Jihočeské průmyslové podniky pokud jsou
ještě v provozu, snížily podstatně počet zaměst-
naného dělnictva a zkrátily pracovní dobu, takže
je plně odůvodněn odhad, že zbývající výroba
v jižních Cechách by při plné zákonné době pra-
covní nezaměstnala ani celou jednu třetinu bý-
valého počtu svých zaměstnanců. Význam této
skutečnosti pro další hospodářský úpadek kraje
jeho vylidňování a zbídačení jeho obyvatelstva
zejména dělnictva, je více než jasný.
Jedním z významných prostředků, jimiž mů-
že býti podepřena další existence jihočeského prů-
myslového podnikání a tím zabráněno hospodář-
ským ztrátám, pro celý stát důležitým, je sníženi
železničních tarifů pro jižní Čechy vůbec a uhel-
ných zvláště, neboť jedině touto cestou může být
dána jihočeským závodům částečná kompensace
za ztracená odbytiště, zejména v nynějším Ra-
kousku, a zajištěn jejich další provoz.
Národohospodářskou oprávněnost tohoto po-
žadavku uznala železniční správa při všech jed-
náních, která dosud o této věci byla vedena a
také průmyslová výroba z jiných krajů svými
zástupci v ústřední železniční radě souhlasila s ta-
rifními úlevami přesahujícími eventuelní generální
snížení uhelných tarifů.
Bezpočetnými podáními interesovaných kor-
poraci i jednotlivých závodů jihočeských bylo že-
lezniční správě prokazováno a prokázáno, že ani
25%ní sleva uhelných tarifů neznamenala by pro
dráhy finančního úbytku, poněvadž tímto hospo-
dářským opatřením umožnila by se zvýšená pro-
dukce, která by si vynutila i náležité zvýšení
uhelného konsumu, nehledíc k tomu, že přiměře-
ným snížením uhelných tarifů došlo by také u
mnoha jihočeských podniků k vyřešení problému
parního pohonu, poněvadž náklady parního poho-
nu byly by úměrnější a v lepším tedy poměru
k hodnotám platným v severních Čechách.
Správa státních drah uhelnou tarifní úlevu,
kterou odpírá československému průmyslu umístě-
nému v oblasti mimořádně nevýhodné, jakou
nesporně jižní Čechy jsou, přiznává ve značné
výši průmyslu cizozemskému a tím přímo usnad-
ňuje konkurenční průbojnost tohoto průmy-
slu v boji s naši výrobou. I když uznáváme nut-
nost podpory vývozu československého uhlí, pře-
ce na druhé straně nelze přehlédnout skutečnost,
že správa našich státních drah poskytuje na př.
při dopravě hnědého uhlí z mosteckého revíru do
Brodu nad Lesy až 38% tarifní slevu, čímž umož-
ňuje skvělý provoz tamních skláren, zatím co ji-
hočeské sklárny se zavírají, ježto nedosáhly ani
10% tarifní slevy.
Po mnohaletých jednáních odhodlalo se mi-
nisterstvo železnic, jak vysvítá z výnosu z 22.
ledna 1935, č. 61580-III/4/1934, navrhnouti správ-
nímu sboru ke schválení pro zásilky uhlí pol.
U-1-a i uhlí pol.
U-1-a velikosti zrna nejvýše 10
mm z odesílacích stanic výjimečného tarifu
1 na
tarifní kilometr vzdálenosti přes 200 km od sta-
nice určeni do stanic tratí: České Budějovice.
Horní Dvořiště, Certlov-Lipno, České Budějovice-
Černá Hůrka. České Budějovice-Protivín, Dívči-
ce-Netolice, Vodňany, Čičenice, Týn nad Vltavou,
České Budějovice - Mezimostí - Veselí - Jindřichův
Hradec, České Budějovice-České Velenice a So-
běslav-České Velenice 10% slevu ze sazeb výji-
mečného tarifu
1, po případě ze sazeb výpočetní
tabulky k položce 6165 či 6158 (ad. a) i ad. b)
přípojku k nákladnímu tarifu československých
státních drah, platného od 1. ledna 1935 a to za
poměrně velmi obtížných podmínek. Ačkoliv Sdru-
žení pro odběr průmyslového uhlí při Jihočeské
skupině ústředního svazu československých prů-
myslníků v Českých Budějovicích, jemuž výnos
svědčil, dostálo všem podmínkám, ministerským
výnosem stanoveným, nemá nyní dojíti k realisaci
této minimální pomoci, kterou ministerstvo želez-
nic jihočeskému průmyslu chtělo poskytnout, aby