Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.

IV. volební období. 2. zasedání.

262.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne----------..............------------------1936

o mimořádné dani postihující dividendy a úroky z některých cenných papírů

pevně zúročitelných.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Dividendy, superdividendy nebo jak-
koli nazvané podíly akcionářů na zisku spo-
lečností akciových nebo komanditních na
akcie v tuzemsku sídlících, pokud budou vy-
pláceny po účinnosti tohoto zákona a budou-li
dosahovati aspoň 5% jmenovité hodnoty,
jsou podrobeny mimořádné dani ve výši 10%.
Tato daň se vybere srážkou z každé splátky
zmíněných požitků, které společnost buď
sama nebo svými pokladnami vyplácí nebo ve
prospěch věřitelů připisuje a odvede se státní
pokladně.

(2) Této dani nejsou podrobeny požitky
vyplácené za rok následující po 5 letech, za
která žádné požitky vypláceny nebyly.

§ 2.

(1) Pokud další odstavec jinak neustano-
vuje, jsou této dani podrobeny stejným způ-
sobem a v téže výši úroky z bankovních dluž-
ních úpisů, zástavních listů a vůbec dílčích
dlužních úpisů (obligací) pevně zúročitel-
ných, znějících na československé koruny,
které byly vydány před účinností tohoto

2

zákona a jejichž vydatel sídlí v tuzemsku
nebo u kterých jest výplata vázána, vý-
hradně na tuzemsko.

(2) činí-li úrokový výnos zástavních listů
5% nebo více, odvede se z uvedené sražené
daně státu pouze polovina, kdežto zbytku jest
použíti ke snížení úroků ze zápůjček, na je-
jichž podkladě byly tyto zástavní listy vy-
dány; umořovací plány takových zápůjček zů-
stávají v platnosti beze změny.

(3) Pro posouzení, byl-li dlužní úpis vydán
před účinností tohoto zákona, jest až do pro-
vedení protidůkazů rozhodným den výplaty
zápůjčky.

§ 3.

Dohody sjednané, a to i před účinností to-
hoto zákona, mezi majiteli cenných papírů
uvedených v §§ 1 a 2 a tuzemskými vydateli
těchto papírů, aby daň podle tohoto zákona
nesl místo majitele zcela nebo částečně vyda-
tel, nebo takové přesunutí daně jakýmkoli
jiným způsobem jsou právně neúčinné. Byla-li
přes to daň placena za majitele, nelze jí ode-
čísti při stanovení základu pro vyměřování
přímých daní u vydatele.

§ 4.

Této dani nejsou podrobeny úroky, česko-
slovenského státního dluhu ani úroky z dlu-
hopisů vydaných Zvláštním fondem pro zmír-
nění ztrát povstalých z poválečných poměrů
a Všeobecným fondem peněžních ústavů v re-
publice československé.

§ 5.

(1) Částky na této dani v každém kalendář-
ním čtvrtletí sražené odvedou se do 15 dnů
po projití kalendářního čtvrtletí, v němž byly
srážky provedeny, státní pokladně.

(2) O způsobu platby této daně a o způsobu,
jak dlužno sdělovati úřadu vyplacené požitky
a sraženou daň, jakož i o dozoru nad provádě-
ním srážek platí obdobně ustanovení § 181,
odst. 2 a 3 zákona o přímých daních a prová-
děcího nařízení k němu.

(3) Pokud není v předešlých ustanoveních
jinak uvedeno, platí o této dani obdobně usta-
novení zákona o přímých daních, zejména též
jeho hlavy VIII. a IX.

§ 6.

Tato daň není podkladem pro vyměřování
a vybírání jakýchkoli přirážek.

3

§ 7.

úroky z cenných papírů uvedených v § 2
jsou podrobeny této dani jen co do částek při-
padajících na dobu od 1. ledna 1936.

§ 8.

(1) Po účinnosti tohoto zákona smějí býti
vydávány dlužní úpisy a zástavní listy s úro-
kovou mírou nejvýše 4 1/2%.

(2) Ministr financí může až do konce roku
1936 povoliti výjimku z ustanovení od-
stavce 1; budou-li však vydány na základě to-
hoto povolení dlužní úpisy a zástavní listy
s úrokovou mírou vyšší než 41/2%, podléhají
úroky z nich dani podle tohoto zákona stejně
jako úroky z dlužních úpisů a zástavních
listů vydaných před účinností tohoto zákona.

§ 9.

Stanoví - li platné předpisy (stanovy) po-
vinnost doplňovati dividendu z reservních
fondů a z veřejných prostředků na určitou
výši, platí tato povinnost jen do výše 41/2%.

§ 10.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna
1936 a provede jej ministr financí.

Důvodová zpráva.

Všeobecná část.

Normativní snížení úrokové míry u stát-
ních papírů, které se zvláštním opatřením
současně provádí, a to ve výši dalších 10%,
vyžaduje nezbytně, aby k odstranění dis-
parity se podobné opatření stalo i u urči-
tých kategorií jiných cenných papírů. Při
řešení této otázky nutno ovšem přihléd-
nouti k různosti povahy těchto papírů a
účelů, jež se jejich vydáním sledují; proto
se u jednotlivých kategorií děje úprava
způsobem, který je v podrobnostech patrný
z příslušných ustanovení osnovy. Při této
příležitosti nebylo možno se vyhnouti ani
jisté úpravě, týkající se zisků plynoucích
z držby akcií, ježto až dosud přes opatření
učiněné u ostatních cenných papírů zů-
staly papíry dividendové ušetřeny jakých-
koli zásahů.

Zvláštní část

K § 1.

Třebaže se akcie jeví formálně jako
účast na podniku a pobíraná dividenda jako
podíl na zisku podniku, přece jen podle své
skutečné povahy blíží se zmíněná účast da-
leko více účasti kapitálové, takže tu divi-
denda dostává ráz jakéhosi zúročení.
S tímto pojetím jest v plné shodě i zákon
o přímých daních v § 1, č. 2 in fine, podle
něhož se držba akcií nepokládá za účasten-
ství v podniku. A tu nutno především uvá-
žiti, že jinaké úroky byly již postiženy
svého času kupónovou daní ve značné výši
162/3 %, kdežto dividendy zůstaly nedo-
tčeny; přistupuje - li se nyní k dalšímu sni-
žování úrokové míry ať u papírů státních
nebo jinde, nelze ani dividendy nechati bez

4

povšimnutí. Podle platného právního stavu
nelze tyto příjmy postihnouti ani daní ren-
tovou, ježto zmíněné příjmy jsou stížený
výnosovou daní (zvláštní daní výdělkovou)
u společností, tedy u subjektů odlišných od
osoby percipientovy.

Při tom ovšem bylo nutno přihlédnouti
ku povaze akcií odlišné od papírů ukláda-
cích alespoň potud, že se ze zdanění vyjí-
mají dividendy pod 5% a bez ohledu na
výši výnosu dividendy vyplácené společ-
nostmi, které po delší dobu (5 let) žádných
dividend nevyplácely.

K § 2.

Zvláštními normativními opatřeními, jež
sledují ulehčení úrokového břemene dluž-
níkům, snižuje se jednak úroková míra
z kapitálů uložených v neemisních úvěrech
a současně též z kapitálů úsporných, jed-
nak úroková míra ze státních cenných pa-
pírů československých. Nezbývá tedy než
aby v zájmu aekvity byl přizpůsoben také
výnos z ostatních kapitálů, t. j. z těch,
které jsou uloženy v jiných pevně zúroči-
telných cenných papírech, vydaných před
účinností tohoto zákona. Pro snížení vý-
nosu těchto hodnot mluví též okolnost, že
by jinak pro své výhodnější zúročení byly
přirozeně více vyhledávány a tak by ne-
zdravě konkurovaly cenným papírům stát-
ním.

Protože však úroková míra z emisních
úvěrů, jež jsou vesměs kryty buď hypoté-
kami nebo státní anebo jinou nějakou zá-
rukou, jest nyní v celku na úrovni blížící
se napřed zmíněné nové úpravě úrokové
míry ze stejnorodých úvěrů neemisních,
nelze mluviti o přílišném zatížení tako-
výchto dlužníků. Není proto - až na dále
uvedené výjimky - důvodu, aby i na tomto
dalším snížení úrokové míry z jiných
cenných papírů participovali, a proto se
snížení úrokového výnosu provádí zásadně
ve prospěch státu, t. j. tak, že se stejný díl,

o jaký se snižuje úrok ze státních cenných
papírů, odčerpá ve formě 10% daně, která
se odvede státu. Toto opatření se jeví tím
nezbytnějším, že v důsledku povšechného
sníženi úrokové míry o cca 10% snižuje se

i základ pro daň rentovou a tím automa-
ticky i daň sama (asi o 14). Nutno proto

tento úbytek nějakým způsobem vyrovnati,
aby dosavadní příjmy ku krytí stoupají-
cích státních výdajů nepostradatelné ne-
doznaly citelné újmy. Nesídlí-li vydatel
v tuzemsku, jsou úroky podrobeny dani jen
v případě, že se výplata děje výhradně
v tuzemsku, jelikož jinak by se dostalo ta-
kovým papírům, odkázaným výhradné na
zdejší trh, neodůvodněné výhody ve srov-
nání s papíry tuzemskými.

Tuto zásadu nutno však přece prolomiti
tam, kde se úroková míra emisních úvěrů
pohybuje nad normální hladinou úvěrů ne-
emisních. To řeší osnova tak, že se stát
zřekne poloviny sražené daně ve prospěch
dlužníka, na základě jehož zápůjčky byly
vydány cenné papíry.

K§ 3.

Přesouvání daně jest zde vyloučeno;
ustanovení toto jest nezbytné, aby shora
zmíněný účel předmětné osnovy nebyl
mařen.

K § 4.

Další výjimkou ze zásady vyslovené
v § 2, odst. 1 připouští osnova v případech,
kde vzhledem ke zvláštním účelům zápůj-
ček sjednaných vydáním dílčích dluhopisů
nebylo by vhodným v zájmu jejich odbytu
jejich stejně již nízký výnos ještě dále
zkracovati. Aby nevznikly pochybnosti, vy-
jímají se zde výslovně i úroky českoslo-
venského státního dluhu.

K §§ 5-9.

Daň jest konstruována jako výnosová
daň mimořádné povahy, a to pro jednodu-
chost cestou vybrání srážkou u pramene
analogicky jako u daně rentové srážkou
vybírané. Kratší odvodní lhůta se stanoví
jednak vzhledem k veliké různosti výplat-
ních termínů, jednak s ohledem na okol-
nost, aby se státní pokladně dostávalo dříve
(t. j. během čtvrtletí) určitých zdrojů.
Ustanovení § 7 má ráz toliko přechodný
a směřuje k tomu, aby bez ohledu na splat-
nost kuponů byla daní postižena jen ona
část úroků, připadajících teprve na dobu
od 1. ledna 1936, nikoli tedy za dobu dří-
vější. §§ 8-9 jsou nutným důsledkem a do-
plňkem úpravy úrokového problému.

V P r a z e dne 21. prosince 1935.

Předseda vlády:

Dr. M. Hodža v. r.

Ministr financi:
Dr. Trapl v. r.

Státní tiskárna v Praze - 168-36.