Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.
IV. volební období. 2. zasedání.
145.
Návrh
poslanců Hampla, Tayerle, Kleina, Tauba a Schäfera,
aby byl doplněn zákon o státních starobních podporách.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne.................................................
jímž se doplňuje zákon ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n., o státních
starobních podporách.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
§ 1 zákona č. 43/1929 Sb. z. a n., doplňuje
se tímto novým odstavcem:
(2) Státní starobní podpora může býti po
dosažení 65. roku věku přiznána i osobám,
které v době od 1. července 1926 do 31. pro-
since 1930 dosáhly 60. roku svého věku, když
se v té době neúčastnily pojištění zaměst-
nanců pro případ invalidity a stáří nebo ne-
ukončily čekací dobu.
§ 2.
Podporu dlužno v případech uvedených
v § 1, odst. 2, přiznati od prvního dne měsíce
následujícího po podání žádosti.
§ 3.
Provedením tohoto zákona, který nabývá
účinnosti dnem vyhlášení, pověřuje se mi-
nistr sociální péče.
Odůvodnění.
Zákon o státních starobních podporách
měl v našich sociálních zařízeních vyplniti
mezeru, která povstala tím, že osoby, které
již dosáhly nebo překročily 60. rok svého
věku, když zákon o sociálním pojištění na-
byl účinnosti, nebyly již pojaty do tohoto
pojištění, takže o jejich stáří vůbec nebylo
postaráno. Ve stejném postavení jako tyto
osoby zachycené zákonem o státních sta-
robních podporách jsou však osoby, které
sice ještě nedosáhly 60. roku svého věku,
ale z jiných, jimi nezaviněných příčin ne-
mohly již býti účastný dobrodiní pojištění.
Jde převážně o domácí dělníky, kteří ne-
byli přihlášeni k pojištění, poněvadž směr-
nice pro pojištění těchto osob byly vydány
teprve v roce 1932, a v jednotlivých přípa-
dech i o osoby, které pro své pokročilé stá-
ří nemohly vůbec nebo aspoň trvale najíti
zaměstnání, takže nezískaly nároku na po-
jišťovací úkony. Tyto osoby, u nichž s vý-
jimkou stáří jsou splněny všechny předpo-
klady zákona č. 43/1929 Sb. z. a n., nemo-
hou dostati ani starobní nebo invalidní dů-
chod, ani státní starobní podporu. Jest tedy
příkazem sociální spravedlnosti a souhlasí
i s potřebami sociální péče, aby tyto osoby
byly postaveny na roven osobám naroze-
ným před 1. červencem 1899. Jest to tím
naléhavější sociální požadavek, že chudin-
ská péče obcí pro finanční nouzi samo-
správných svazků nestačí ani k nejnutněj-
šímu zaopatření těchto osob. Proto pode-
psaní navrhují, aby do zákona č. 43/1929
Sb. z. a n., byly pojaty aspoň osoby, které
do konce roku 1930 překročily 60. rok své-
ho věku, překročily tedy již věk nyní roz-
hodující pro přiznání starobních podpor.
Finanční náklad navrhovaného opatření
se nedá pro nedostatek statistického mate-
riálu vypočítati, zvláště že naprosto nejde
o celé starobní třídy, nýbrž jen o kon-
krétní jednotlivé případy. Počet těchto pří-
padů jest však poměrně nepatrný a náklad,
který povstane tím, že se k nim bude při-
hlížeti, bude nahrazen očekávaným úbyt-
kem starších poživatelů podpory, takže
úhradu lze nalézti v mezích kapitoly XVII,
titul 5, § 5, státního rozpočtu.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru so-
ciálně-politickému, aby co nejdříve o něm podal zprávu.
V Praze dne 6. listopadu 1935.
Hampl, Tayerle, Klein, Taub, Schäfer,
Bečko, Dlouhý, Hladký, Srba, Brožík, Jurneřková-Vorlová, de Witte, Jar. Kučera, Nový,
Vaverka, Němec, Tymeš, Stivín, Polach, Laušman, A. Langer, Kirpal, R. Chalupa,
Jaša, Révay.
Státní tiskárna v Praze. - 5462-35.