Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.
IV. volební období. 2. zasedání.
122.
Návrh
poslanců Rud. Berana, dra Neumana, F. Dlouhého, K. Hintermüllera, Ant. Jiráčka,
W. Jaksche a W. Zierhuta
na novelisaci zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 338 Sb. z. a n. o dani z vodní síly.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne ......
jímž se pozměňují a doplňují některá ustanovení zákona z 12. srpna 1921, č. 338
Sb. z. a n., o dani z vodní síly.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
článek I.
§ 1 zákona o dani z vodní síly zní takto:
Z vodní síly, použité k pohonu a měřené na
hřídeli poháněcího zařízení podle § 2 platí
se základní daň 1 hal. a přirážka 1 hal. za
jednu koňskou sílu (ks. eff. ) a hodinu.
Přirážka 1 hal. za jednu koňskou sílu se
vládním nařízením zruší, jakmile zatížení
jedné koňské síly a hodiny daní z vodní síly
přestoupí zatížení kalorické energie daní
uhelnou.
Platnost zákona o dani z vodní síly přestává
dnem, kdy bude zrušena daň uhelná.
článek II.
§ 9 zákona o dani z vodní síly zní takto:
Od daně jsou osvobozeny:
1. Vodní síly, jejichž průměrný efektivní
výkon je menší než 5 ks. eff.
2. Vodní síla, odvozená z vodní síly již zda-
něné nebo z jiné energie, vyrobené pohonem,
vyžadujícím spotřebu uhlí, minerálních olejů
neb jiných surovin, podléhajících státní dam
spotřební.
3. Vodní síla, které používají obce z vod-
ního díla k čerpání vody pro obyvatelstvo
(buď přímo nebo přeměnou v jinou, na př.
elektrickou energii) neb družstva pro účely
meliorační s vyloučením výdělečnosti.
4. Vodní síla, využitkovaná pomocí vodního
díla, jež bylo zřízeno po 1. lednu 1919 a to po
prvních 50 let úplně, v dalších 5 letech z po-
lovice a v posledních 5 letech z jedné čtvrtiny
daně; totéž ustanovení platí pro úplné nové
zařízení zřízených vodních děl.
5. Vodní díla rekonstruovaná neb doplněná
po 1. lednu 1919 v poměru k provedené rekon-
strukci neb doplnění, najmě však co do počtu
ks., o který výkonnost vodního díla byla zvý-
šena pro stejnou dobu a co do stejných částí
daně jako díla nová. Takovým doplněním jest
rozuměti též výměnu turbiny za novou, s vyš-
ším stupněm účinnosti.
6. Vodní síla, používaná k výrobě, obrábění
nebo zpracování zboží pro vývoz, co do připa-
dající daně podle ustanovení prováděcího na-
řízení.
7. Vodní síla používaná k účelům elektro-
technickým.
8. Energie dodávaná elektrárnami jiným
elektrárnám za podmínek prováděcího naří-
zení.
U vodních děl osvobozených na základě to-
hoto zákona se zapravená daň nevrací, jestliže
tato vodní díla neměla nároku na osvobození
podle ustanovení zákona z 12. srpna 1921, čís.
338 Sb. z. a n.
Článek III.
§ 13 zákona o dani z vodní síly zní takto:
Kdo používá vodní síly k pohonu, je povi-
nen poskytnouti finančnímu úřadu na požá-
dání potřebné údaje o vodní síle.
Článek IV.
Paragrafy 14 až 19 zákona o dani z vodní
síly se zrušují a nahrazují tímto ustanove-
ním:
2
3
§14.
Co do vymáhání a zajištění nezapravených
daňových částek, co do zatajení daně a oprav-
ných prostředků, jest analogicky použíti usta-
novení platných pro přímé daně osobní.
§15.
Tento zákon nabývá platnosti dnem vyhlá-
šení, jeho provedením pověřuje se ministr fi-
nancí v dohodě s ministrem veřejných prací
a ministrem zemědělství.
Důvodová zpráva.
A. část všeobecná.
Podle důvodové zprávy k vládnímu ná-
vrhu zákona o dani z vodní síly z 13. ledna
1921 měla daň z vodní síly býti protiváhou
daně uhelné, která zatěžovala v tehdejší
době podniky, pracující parním pohonem
velmi citelně. Důvodová zpráva uvádí, že
daň z uhlí činila tehdy až 43% z výrobní
ceny uhlí a obnášela as 15 hal. za 1 h. k. s.
při uhlí kamenném a dokonce 30-45 hal.
při uhlí méněcenném a při parním zařízení
méně ekonomickém. Zákonem č. 338/1921
byla stanovena sazba daně z vodní síly
8 hal. za 1 h. k. s., tedy podstatně nižší,
nežli tehdy činila dávka uhelná.
Důvodová zpráva k tomu výslovně
uvádí:
"Vzhledem k dávce uhelné jest tedy na-
vržená daň z vodní síly velice nízkou; vláda
tak činí úmyslně z toho důvodu, že jde
o daň zcela nového rázu, dále, že výměra
daně i při nejliberálnějším postupu nebude
se ve všech případech moci říditi jen dle
skutečného zužitkování vodní síly, ale bude
závislou též od vnějších znaků, a že část
podniků pracujících s vodní silou musí vy-
koupiti výhody vodní síly její nestálostí,
odlehlostí od dráhy a jinými nevýhodami. "
Z této zprávy jest jasně patrný úmysl
zákonodárce stanoviti daň z vodní síly ve
výměře značně nižší, než dávka uhelná a
tento poměr činil se zřetelem k cifrám
výše uvedeným asi 1: 5.
Průběhem doby byly obě daně snižovány
a to daň z vodní síly postupně až na 5 hal.
za 1 h. k. s., kdežto daň uhelná z původních
43% na pouhých 10, resp. 7% (zákon z 21.
prosince 1923, č. 1 Sb. z. a n. z r. 1924), při
čemž k dalšímu snížení dané uhelné přispěl
ještě pokles uhelných cen (viz též zprávu
u rozpočtového výboru poslanecké sně-
movny ze dne 6. prosince 1923).
Zatížení 1 h. k. s. daní uhelnou jest sa-
mozřejmě různé podle toho, jakého druhu
uhlí se k pohonu používá, podle systému
kalorického motoru (parní stroj, parní tur-
bina, lokomobila a p. ), podle typu kotle,
podle vzdálenosti spotřebitele uhlí od dolu,
t. j. podle dovozného atd. Propočítáním růz-
ných případů a kombinací na základě přes-
ných technických dat o výhřevnosti růz-
ných druhů uhlí, účinnosti kotle a spo-
třebě páry, dospěl vodohospodářský svaz
k výsledku, že průměrné zatížení 1 h. k. s.
daní uhelnou nečiní ani 1 hal. (přesně 0'85
hal. ). Jest tedy dnešní daň z vodní síly více
než pětinásobek daně uhelné, připadající
na touž výrobní jednotku, t. j. 1 h. k. s.
a) Při uzákonění obou daní byl poměr
voda: uhlí = 1: 5,
b) dnešní poměr obou daní jest voda:
uhlí = 5: 1.
Z uvedeného jest patrno, že dnešní zatí-
žení vodní energie jest 25krát nepříznivější
s ohledem na zatížení energie tepelné
(uhlí), než tomu bylo při uzákonění daně
v roku 1921, a že dnešní stav naprosto od-
poruje úmyslu zákonodárce, vyjádřenému
v důvodové zprávě.
Tato daň nezatěžuje hotový výrobek,
nýbrž pracovní zdroj, vodní energii, a tím
4
postihuje prvovýrobu, jest tedy již sama
ve svém základě národohospodářsky škod-
livá. Jest pozoruhodné, že ve zdanění vodní
energie cizina nenásledovala našeho pří-
kladu, (Švýcarsko má zdanění asi 10krát
menší, Rakousko zdaňuje vodu i uhlí stej-
nou měrou, Itálie zavedla nepatrný, takřka
jen uznávací poplatek, alespoň dvacetkráte
nižší než u nás a poskytuje naopak sub-
vence za vybudovanou vodní sílu, Francie
zavedla rovněž zcela nepatrné dávky. )
Přihlédněme zejména k výrobkům smě-
rodatným pro jižní Čechy:
Dřevovina: Spotřeba energie na vý-
robu 1 kg dřevoviny činí 1'75 h. k. s., takže
při sazbě 5 hal. činí zatížení daní z vodní
síly 875 hal.
1 kg dřevoviny stál v roce 1930 (loco to-
várna v jižních Čechách) 1'20 Kč, takže za-
tížení prodejní ceny daní obnášelo v tomto
roce 7. 3%, kdežto dnes, kdy vlivem zahra-
niční konkurence cena dřevoviny klesla až
na 0'55 Kč, obnáší toto zatížení plných
16%. Důsledek toho jest, že několik pod-
niků toho druhu zastavilo výrobu, poně-
vadž nemohou se zúčastniti konkurence se
zahraničními závody, které nejsou posti-
ženy daní z vodní síly.
Elektrická energie: Podle
přesné kalkulace velké elektrárenské spo-
lečnosti činí ztráty při výrobě a rozvodu
elektrické energie od elektrárny až po se-
kundérního konsumenta 41%, takže jest
nutno vyrobiti v elektrárně 1'7 kWh, aby
konsument obdržel 1 kWh. Při zákonné
sazbě 7'5 h na 1 kWh připadá daň z vodní
síly 7'5 krát l'7 = 12'7 h na 1 kWh do-
danou konsumentovi. Toto daňové zatížení
jest samo sebou již větší než výrobní cena
1 kWh v moderních tepelných elektrárnách
na severu Čech, která činí as 11 h, v Ervě-
nicích dokonce cena uhlí na dodanou kWh
obnáší pouze 2'1 h.
Počítáme-li cenu pohonné energie denní
asi 0'60 Kč za 1 kWh, činí shora uvedené
zatížení (12'7 h) již 21%, při energii noční,
kterou lze prodati asi za 0'30 Kč, činí toto
zatížení plných 42%. Z toho je patrno ne-
přiměřeně vysoké zatížení elektrické ener-
gie daní z vodní síly.
Mlynářství: Dotazníkovou akcí bylo
jíž v roce 1930 zjištěno, že daň z vodní síly
zatěžuje mlýnskou výrobu 7'3% z hrubé
mzdy, a poněvadž melné od té doby ještě
dále pokleslo, zvýšilo se také toto zatížení.
V tom dlužno spatřovati v neposlední řadě
též příčinu zániku četných vodních mlýnů;
podle údajů z 25 mlynářských společenstev
byly zrušeny 104 mlýny v posledních 4 le-
tech, tudíž průměrně 4 mlýny v okresu
(v některých i 10 mlýnů).
Vysoká sazba daně a z ní plynoucí zatí-
žení výroby nutí každého podnikatele, aby
co nejúsporněji využíval své vodní síly; je
tudíž dnešní systém vlastně prémií za ne-
využívání vodní síly.
úřední postup při osvobozování rekon-
struovaných vodních děl brzdí vzhledem
k fiskálním zájmům rozvoj vodních děl,
ježto osvobození neuděluje se předem,
nýbrž teprve po vybudování a rozšíření
vodního díla a podle výsledků vodohospo-
dářských. Tím vnáší se nejistota do podni-
kání v tomto oboru, která rovněž brzdí vý-
voj vodních děl.
Další nevýhoda systému daně z vodní
síly, která se uplatňuje v jižních Čechách,
jest okolnost, že přirážku podle § 1 bylo
lze snížiti podle ustanovení § 9, odst. 1
pouze u vodních děl s větším výkonem než
5 k. s., takže menší vodní díla do 5 k. s.,
kterých jest právě v jižních Čechách po-
měrně více, platí stále od zavedení daně
v roce 1921 stejnou sazbu 4 h za 1 h. k. s.
Jak tíživá jest daň z vodní síly, ukazuje
také její přirovnání k jiným daním. Daň
z vodní síly postihuje asi 14. 000 poplatníků
a vynáší okrouhle 20 mil. Kč ročně; naproti
tomu na př. daň výdělková, která obnáší
ročně jen asi 100 mil. Kč, postihuje cca
600. 000 poplatníků a vyměřuje se jen podle
skutečného výdělku, kdežto daň z vodní
síly se předpisuje bez ohledu na výnos vod-
ního díla. Pokud bylo možno sledovati po-
měr těchto daní v živnosti mlynářské, není
výjimkou, že daň z vodní síly závodu pře-
depsaná činí 30-40 násobek daně výděl-
kové.
B. Význam osnovy s hlediska jižních Čech.
Charakter jihočeský výroby vyznačuje
se malou industrialisací a poměrné slabou
výrobou živnostenskou. Rovněž výroba ze-
mědělská jest méně rentabilní než v jiných
částech republiky československé. Tyto
okolnosti jsou potvrzeny statistickým še-
třením, podle něhož z 1000 lidí věnuje se
v celých Čechách oboru průmyslovému 410
obyvatelů, kdežto v jižních Čechách pouze
271 obyvatel.
5
Dalším dokladem nepříznivé hospodář-
ské situace v jižních Čechách jest statis-
tika odběru elektrického proudu. Počítá-li
se s průměrnou spotřebou elektrické ener-
gie na 1 obyvatele 96 kWh ročně, t. j.
s hodnotou, která byla zjištěna oficielním
statistickým šetřením v roce 1928, činila
by jihočeská spotřeba proudu (s ohledem
na počet obyvatelstva as 1'25 mil. obyva-
telů) ročně okrouhle 120 mil. kWh; naproti
tomu skutečná spotřeba obnáší necelou
čtvrtinu.
Podle směrodatného úsudku povolaných
znalců českého jihu dlužno hlavní příčinu
dnešní svízelné situace tohoto území hle-
dati především v nedostatku levných pří-
rodních zdrojů energie, které by vábily
velký kapitál k uložení hodnot do velkých
výroben, jakékoliv podstaty. Jižním Če-
chám chybí zejména hodnotný tepelný
zdroj, jakým jsou ve způsobu hnědého a
kamenného uhlí nadány jiné oblasti našeho
státu.
Kromě uhlí schází českému jihu na-
prosto druhá základní surovina, totiž že-
lezo.
Dále dlužno uvážiti, že odbyt průmyslo-
vých výrobků z jižních Čech byl znesnad-
něn po převratu změnou exportního směru,
který před válkou směřoval do centra býv.
říše a od severu k jihu vůbec, kdežto po
převratu se směr tento obrátil od západu
k východu, čímž vznikly pro jižní Čechy ne-
výhody tarifní.
Tím také zmizel kalkulační náskok vý-
robní, který mívaly Čechy kdysi ve své la-
cinější síle pracovní. Podle něho možno po-
zorovati, jak dobrý kdysi průmysl jiho-
český se nám stěhuje do severočeské pánve
uhelno a blíže k přístavu Hamburskému,
t. j. k severní hranici našeho státu.
To jsou asi v hlavních rysech podstatné
příčiny dnešního nepříznivého stavu již-
ních Čech.
Příznivá tarifní politika se zřetelem k již-
ním Čechám mohla-by vykonati mnoho uži-
tečného v tom směru, aby se vyrovnaly
rozdíly ve výrobních nákladech v různých
částech republiky, avšak tomuto opatření
by měla předcházeti všemožná podpora vý-
robních podmínek českého jihu, k čemuž
patří především levná energie.
V tomto ohledu shodují se úsudky všech
znalců jihočeských poměrů. Tak na př.
s. šéf inž. Vaňouček uvedl ve výroční zprá-
vě k II. valné hromadě N. J. S. toto: "Opa-
třiti levný motorový proud pro jižní Čechy
jest jedním z nejdůležitějších národohos-
podářských úkolů jihočeských, neboť lze
tím zmírniti tamní vystěhovalectví a tím
zvýšiti populaci a celkový blahobyt. "
Poněvadž v jižních Čechách není ložisek
uhlí, jest nutno míti především na zřeteli
všemožné zlevnění vodní energie, čemuž
brání v neposlední řadě nepřiměřeně vy-
soká daň z vodní síly.
Tato daň zatěžuje zejména střední a
drobné podniky, založené na využití vodní
síly a ztěžuje jejich konkurenční schop-
nosti ve srovnání s obdobnými podniky
v jiných územích. Jakou měrou jsou jed-
notlivá odvětví zatěžována, bylo uvedeno
již shora.
Zlevnění t. zv. bílého uhlí, t. j. využití
vodní energie v jižních Čechách, jest proto
základním požadavkem pro zlepšení prů-
myslových a živnostenských, jakož i země-
dělských a výrobních poměrů. Dokladem
toho, že provozní výhody vodních děl oproti
tepelným závodům jsou domnělé a že byly
neprávem zdaněny daní z vodní síly, jest
ta okolnost, že v posledním desetiletí ne-
vznikla žádná nová vodní síla ze soukro-
mého kapitálu, ačkoliv vládní nařízení čís.
7/1926 přiznává úplné osvobození od daně
z vodní síly novým vodním dílům, zřízeným
a uvedeným do provozu po 1. lednu 1926.
Snahy o zlepšení hospodářských poměrů
v jižních Čechách musí směřovati nejenom
k tomu, aby elektrická energie ve veřej-
ných výrobnách byla co nejdříve zlevněna,
nýbrž také k tomu cíli, aby co největší po-
čet soukromých podniků s vodní energií
byl včleněn do výrobního procesu jižních
Čech. Lze počítati přibližně, že v jižních
Čechách jest vybudováno 2. 800 vodních
děl o úhrnném výkonu 62 tisíc k. s.
Podle odhadu možno počítati s tím, že
tato síla jest využita 2. 000 až 2. 500 ročně
a toto využití by mohlo býti zlepšením hos-
podářských podmínek, zejména zrušením
daně z vodní síly, nebo alespoň jejím pod-
statným snížením snadno zvýšeno o 1. 000
hodin ročně, což representuje 62 miliony
h. k. s.
Tato zlevněná energie uplatnila by se
s úspěchem zejména ve střední a drobné
výrobě, event. i v domácké práci, jejíž úpa-
dek postihnul zejména jižní Čechy.
6
Význam této výroby nelze podceňovati,
neboť počet domáckých závodů v oblasti ji-
hočeské činí podle statistiky z r. 1930
v oboru průmyslu:
|
sklářského.. |
... 14 |
|
|
kovoprůmyslu. |
... 139 |
|
|
textilního.. |
... 3090 |
|
|
papírenského. |
... 121 |
|
|
kožařského.. |
... 8 |
|
|
dřevařského |
... 300 |
|
|
kartáčnického. |
... 21 |
|
|
hračkářského. |
... 12 |
|
|
oděvního.. |
... 2044 |
|
|
obuvnického |
... 742 |
|
|
soustružnického |
... 209 |
|
|
ostatního.. |
... 10 |
|
|
tudíž celkem. |
... 6710 |
závodů, |
takže počítáme-li, že u každého závodu vě-
nují se této práci tři osoby, poskytuje vý-
dělku 20. 000 osobám a obživy nejméně
40. 000 osobám. Domácí práce má velký vý-
znam pro výchovu drobných lidí k velko-
rysejšímu podnikání.
Zlevněním a využitím shora uvedeného
množství okrouhle 62, 000. 000 h. k. s. do-
stalo by se značné vzpruhy střední a
drobné výrobě, jako jest dřevařství,
zvláště pilařství, zpracování kamene, ra-
šeliny, kaolinu, kostí, textilním podnikům,
brusírnám slila, pletařskému a perleťář-
skému atd.
Zrušením nebo aspoň důkladným odbou-
ráním daně z vodní síly umožnil by se
teprve úkol včeliti soukromá vodní díla do
soustavné elektrisace. Nelze sice přehlížeti
technické překážky, které se staví v cestu
takové spolupráci, avšak nutno poukázati
k tomu, že tato otázka byla již s úspěchem
řešena na př. v severovýchodních Čechách.
Překážkou, která se staví v cestu, jest
daň z vodní síly. Uvážíme-li, že velké elek-
trárny mohou od drobných podniků kupo-
vati proud za cenu, rovnající se asi spo-
třebě uhlí na 1 kWh, t. j. asi 10 h za 1 kWh
a obnáší-li daň z vodní síly na 1 dodanou
kWh 7. 5 X 1. 7 = 12. 7 haléře, jak nahoře
bylo již uvedeno, jest patrno, že by doda-
vatel proudu pracoval se ztrátou a že tedy
předpoklad takové spolupráce, dokud trvá
daň z vodní síly, jest vyloučen.
Avšak i velký průmysl papírenský a le-
penkářský, vybudovaný v jižních Čechách,
pracuje s ohledem na převahu vodního po-
honu s velkými nevýhodami proti témuž
průmyslu v jiných územích republiky, kde
jest levnější kalorický pohon. Tato nevý-
hoda se ještě více zvětšuje, srovnáme-li si-
tuaci našeho průmyslu papírenského s ci-
zozemským, zejména švédským a němec-
kým, kde daň z vodní síly zavedena není.
Podchycení našeho exportu, v němž prů-
mysl papírenský a lepenkářský má velkou
důležitost, jest právem pokládáno za nej-
naléhavější úkol vlády. K tomu cíli může
jako jeden z účinných prostředků vésti
úprava daně z vodní síly, která sníží pod-
statně výrobní náklady.
Z důvodů shora uvedených a ve snaze
podchytiti výrobu jižních Čech a jejich vy-
lidňování, podávají podepsaní tento návrh
na úpravu daně z vodní síly.
Finanční zatížení tímto návrhem nově
nevznikne; pokud pak jde o to, že daň po-
dle tohoto návrhu státu méně vynese, bude
ztráta tato nahrazena příjmy, jež stát
bude míti z nového rozvoje podniků, jež
oživí v důsledku nových norem zákonných.
Po stránce formální budiž návrh tento přikázán výboru iniciativnímu a pak roz-
počtovému a technicko-dopravnímu.
V Praze dne 5. listopadu 1935.
Beran, dr. Neuman, Dlouhý, Hintermüller, Jiráček, Jaksch, Zierhut,
Uhlíř, Tykal, Mikuláš, Babek, David, dr. Kozák, Netolický, F. Langr, Tichý, Rechcígl,
Vaverka, Laušman, Bátková, Stejskal, dr. inž. Fulík.
Státní tiskárna v Praze. - 5135-36