Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.

IV. volební období. 2. zasedání.

115.

Návrh

poslanců dr. Neumana, J. Davida a F. Richtra,
na výjimečnou úpravu délky presenční služby.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž usnésti:

Zákon
ze dne ...........

kterým se doplňují předpisy zákona ze dne 19. prosince 1934, č. 267 Sb. z. a n.

o délce presenční služby.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Výjimečná ustanovení o délce presenční
služby.

Po ukončení 18měsíčního výcviku pře-
loží vojenská správa z činné služby na
trvalou dovolenou ty aspiranty, kteří svoji
žádost o toto přeložení mohou opříti o ně-
který důvod pro zařazení do náhradní zá-
lohy anebo alespoň důvod obdobný, a dále
ty, kdo vzhledem na svoje občanské za-
městnání, případně na přípravu a vzdělání
k němu nebo z jiných závažných, zejména
sociálních důvodů, zasluhují zvláštního
zřetele, zvláště pokud jde o závažné so-
ciální důvody vzniklé vydáním zákona č.
267 Sb. z. a n, z r. 1934.

2

§2.
Účinnost zákona a jeho provedení.

(1. ) Ustanovení § 1 tohoto zákona platí
pro aspiranty nástupních termínů 1934,
1935 a 1936.

(2. ) Zákon sám nabývá účinnosti dnem
vyhlášení a provede jej ministr národní
obrany.

Důvodová zpráva.

Cílem vydání tohoto doplňku k zákonu
č. 267/34 není prolomiti všeobecnou plat-
nost zmíněného zákona, nýbrž přizpůsobiti
poměry zákonem č. 267, 34 upravené po-
třebám života pro přechodnou dobu tak,
aby uzákonění dvouleté presenční služby
vojenské nezpůsobovalo v životě osob pre-
senční službou v době vydání zákona č.
267, 34 povinných, zbytečné těžkosti a po-
tíže, které, možno-li se jim bez nebezpečí
pro národ a stát vyhnouti, by jinak půso-
bily jako nanejvýš strohý a zbytečný rigor
juris.

U všech zákonů hlouběji zasahujících do
občanského života bylo a je dbáno toho,
aby náhlým zasažením do právní sféry ob-
čanů nebyl vnášen do normálního chodu
života zbytečný zmatek a přechodnými
ustanoveními je dbáno toho, aby byl po-
skytnut čas těm, kterých se takový zákon
týká, k tomu, aby se příslušný zákon mohl
vžítí.

Neboť kdyby nové zákony postihovaly
všechny právní poměry a všechny skuteč-
nosti, které se sběhly v době, kdy byl zá-
vazný zákon starý, byla by tím ohrožena
právní bezpečnost, a nebyl by zákon spo-
lehlivou normou lidského soužití (dr. J.
Krčmář: Právo občanské I. Praha, 1927,
str, 92 a násl. ).

Této zásady nebylo však dbáno u záko-
na č. 267/34, protože přechodná ustanove-
ní v § 4 zákona obsažená neupravují ma-
terielně přechod starého stavu právního
v nový. Výjimku tvoří pouze ustanovení
§ 3, avšak ta se nedotýkají nijak branců
již odvedených, nýbrž dávají pouze mla-
dým mužům možnost dobrovolného vstupu
do branné moci v době ihned po ukončení

středoškolského vzdělání, tedy v době pro
výcvik jak pro armádu, tak brance samot-
ného nejpříhodnější, protože jeho osobni
poměry nejsou ještě tak složité jako u
branců, kteří odložili svůj vstup do bran-
né moci za předpokladu 18, případně 14-
měsíční presenční služby, až po ukončení
svého vysokoškolského případně jiného
odborného studia.

A právě tito občané - vojáci octli se
vydáním zákona o dvouleté presenční
službě v málo závidění hodné situací. Po
ukončení svého středoškolského studia
v 18-20 letech vstoupili na vysokou ško-
lu, protože neměli možností poskytnuté
nyní brancům §em 3 zákona, to jest mož-
nosti odbýti si svoji vojenskou povinnost
před vstupem na vysokou školu a byli tedy
potom přímo poměry nuceni žádati po
svém odvedení o odklad presenční služby
až do doby po skončení vysokoškolského
studia, protože jakékoliv přerušení tohoto
studia bylo by pro ně znamenalo samo-
zřejmě po všech stránkách velké ztráty.

Tito občané dostudovali průměrně v 24
až 28 létech a podle okolností vstoupili
ihned do praktického života, pokud jim to
bylo umožněno případnými dalšími odkla-
dy, povolenými samotnou vojenskou sprá-
vou zajisté jen z důvodů vážných a zvlášt-
ního zřetele hodných. A právě tyto aspi-
ranty ohrožuje zákon č. 267/34 velmi ne-
bezpečné v jejich existenci tím, že pokud
získali již v praktickém životě zaměstnáni
jako úřednici všech oborů, kandidáti no-
tářství, advokacie, lékárníci, lékaři atd.,
těchto svých míst pozbudou vzhledem
k nepředvídaně dlouhému trvání jejich
presenční služby, v každém případě pak
že velmi mnoho ztratí ze svých odborných

3

znalostí tím, že se nebudou po celé dva
roky moci věnovati jejich pěstěni, případně
doplňování a tím ztratí značně na své mož-
nosti soutěžiti se svými spoluobčany stej-
ného zaměstnání, kteří vojáky nebyli.

Také po stránce fysické nepřináší vo-
jenský výcvik v 24-28 létech věku těmto
aspirantům žádného zvláštního zisku.

Přinášejí tedy zvláště starší aspiranti
konáním dvouleté presenční služby oběti,
které přiznal sám pan president ve svém
letošním novoročním projevu k vojákům.
Těchto obětí u aspirantů, které má na
mysli tento doplněk zákona č. 267/34, ne-
ní však zapotřebí.

Po ukončení 18měsíčního výcviku není
totiž nutný plný počet aspirantů, protože
je jisto, že stačilo-li obyčejnému vojáku
dříve k výcviku 18 měsíců, že tato doba
stačí úplně k výcviku aspirantů, jako lidí
zvláště nadaných a chápavých.

Dále všichni aspiranti měli by v případě
skutečné potřeby po ukončení 18timěsíč-
ního výcviku nárok na zařazení jako veli-
telé vyšších jednotek (čet a pod. ), což by
však nebylo nyní v případě nastalé po-
třeby možno pro malé početní stavy muž-
stva a bylo by nutno vyčkati příchodu
mužstva záložního, se kterým by se mohl
zlomek aspirantů propuštěných podle to-
hoto zákona dříve na trvalou dovolenou,
dostaviti ke svým útvarům.

Také po stránce výcvikové není přítom-
nost všech aspirantů u jejich útvarů nut-
ná, protože zvláště u útvarů pěších -
výcvik v době od ledna, případně února
až do konce srpna trpí tím, že není mož-
no při cvičení používati terénu tak, jak
by to bylo nutno podle taktických zásad
vzhledem ke stavu polních kultur, které
jest nutno šetřiti i na úkor cvičení, proto-
že jinak by vojenská správa byla nucena
platiti velké částky jako odškodnění za
způsobené škody na polích.

Mimo to jsou stále ještě a v nejbližších
létech budou u všech útvarů ve značném
počtu délesloužící, kteří zvláště u pěších
rot jsou velmi často zařazováni jako veli-
telé čet, takže aspirantů, kteří jsou zařa-
zeni potom jako velitelé pěších družstev,

není věnována, pokud taktického výcviku
se týče, ta péče, která by jim patřila. Sta-
čí proto aspirantům, které má na mysli
tento doplněk zákona, po 18 měsíců věno-
vati náležitou péči a odpadne nutnost po-
držovati je v presenční službě ještě v čase
pro výcvik tak nepříznivém, jako je posled-
ní čtvrtina dvouleté presenční služby, t. j.
doba od vánoc do konce presenční služby.

Pro vydání tohoto zákona mluví též dů-
vody finanční. V každé z dvanácti divisí
jest jistě kolem 300 aspirantů, kteří by měli
podle dosud platných předpisů nárok na
jmenování podporučíky po ukončení 18ti-
měsíčního výcviku. Těchto aspirantů by
však pro výcvik mužstva nemohlo býti
plně využito vzhledem k tomu, že u všech
útvarů jest ještě dosti délesloužících, dů-
stojníků v další činné službě a důstojníků
aktivních, kteří dobře mohou obstarati vý-
cvik mužstva bez jakýchkoli obtíží, takže
vynaložené milionové částky na případné
gáže aspirantů povýšených na podporučíky
by se plně nerentovaly.

Je také nutno ještě připomenouti, že
mužstvo nástupního termínu 1933 bylo pro-
puštěno na trvalou dovolenou po 21 mě-
sících služby, ač i na toto mužstvo se vzta-
huje zákon o dvouleté presenční službě.
Stalo se tak jistě vedle eventuelních dů-
vodů ostatních, hlavně z toho důvodu, aby
byla zmírněna náhlá změna předpisů ve
věci délky presenční služby. Na úkor zvět-
šených stavů byla letošního roku (1935)
všem záložníkům zkrácena cvičení o ně-
kolik dnů. Bylo by proto jen aktem spra-
vedlnosti, aby ta část aspirantů, sociálně
nejpostiženějších, jak má na mysli tento
zákon, měla také nějakou úlevu.

Aspirant, hodlající použíti dobrodiní to-
hoto zákona, uchází se o ně příslušnou žá-
dostí, o které rozhodne vojenská správa.

Pokud se týče rozsahu platnosti tohoto
doplňku zákona, má platiti hlavně pro star-
ší odvodní ročníky, t. j. absolventy škol
pro důstojníky v záloze, kteří při koneč-
ných zkouškách vyhověli aspoň s prospě-
chem dostatečným, kteří byli, jak již bylo
shora poukázáno, vlastně nucení ucházeti
se o odklad presenční služby a kteří právě
nyní jsou nejvíce zákonem o dvouleté pre-
senční službě postiženi. Jako důvody plně

4

opravňující žádost o přeložení na trvalou
dovolenou uznávají se především všechny
důvody, opravňující k zařazení do náhrad-
ní zálohy, při čemž zkoumají se tyto dů-
vody při rozhodování o žádosti jen po
stránce materielní upotřebitelnosti, niko-
liv tedy, zdali vyhovují též po stránce for-
mální, zvláště nehledí se k tomu, zdali mož-
nost žádosti zařazených do náhradní zálo-
hy zanikla projitím lhůty, ve které měl
býti příslušný důvod uplatněn. Je totiž
mezi aspiranty dosti těch, kteří z vlaste-
neckých důvodů zřekli se tohoto svého
práva žádati o zařazení do náhradní zá-
lohy proto, aby mohli dosáhnouti ve vo-
jenské službě důstojnické hodnosti. To u-
činili ovšem za předpokladů kratší pre-
senční služby a nemá býti proto na nich
žádáno více, než co sami vlasti nabídli.

Protože však počet takovýchto aspi-
rantů bude dosti malý, připouštějí se jako
důvody žádosti důvody těmto obdobné,
které samy o sobě by třeba nestačily k za-
řazení do náhradní zálohy, avšak ve spo-
jení s dalšími důvody, tak jak je přináší
zavedení dvouleté presenční služby, před-
stavují závažné sociální důvody, na které
je nutno bráti zřetel, má-li se předejíti
strohostem, které by jinak při bezvýhradné
platnosti zákona č. 267/34 byly nevyhnu-
telné.

Opět nutno zdůraznit potřebu přechod-
ných ustanovení, která by zabránila, aby
starší odvodní ročníky aspirantů byly těž-
ce existenčně ohroženy, respektive aspoň
ti sociálně nejslabší, ztrátou svých snad
již získaných míst v civilním životě tím,
že by byli vzdáleni svých civilních za-
městnání celé dva roky a dále tím, že by
jim bylo znemožněno nebo ztíženo připra-
vovati se dále na jejich civilní zaměstnání

ať už se jedná o přípravu k odborným
zkouškám nebo o další odbornou přípravu
a vzdělání k němu nebo pokračování ve
vzdělávání se ve svých odborných znalo-
stech. Neboť je jisto, že nepředvídané pro-
dloužení vojenské presenční služby ze 14
měsíců na plné dva roky vytvořilo zvláště
u starších aspirantů takové okolnosti a
tak komplikované, že je není možno ani
zdaleka v nejhlubších rysech vystihnouti.

Toto existenční postižení existuje a jest
proto povinností státu, aby tvrdost zákona
byla zde navrženým způsobem zmírněna
tím, že by se aspoň těm nejstarším a so-
ciálně nejvíce postiženým aspirantům u-
možnil dřívější odchod do civilu a aby tak
byl vzat zřetel na všechny potíže sociál-
ního rázu, jak vydáním zákona č. 267/34
byly vytvořeny a aby tedy všechny tyto
důvody byly uznány za důvody pro dří-
vější propuštění z presenční služby.

Časově omezuje se platnost tohoto do-
plňku na tři léta, to jest, zákon má platiti
pro aspiranty nástupních termínů 1934,
1935 a 1936, protože v této době aspoň
z největší míry vyrovnají se nesrovnalostí
způsobené růzností předpisů starých a no-
vých, týkajících se presenční služby, pří-
padně osobám vojenskou presenční službou
v této době tří let již povinným bude dá-
na možnost, aby si svoje záležitosti uspo-
řádaly jesle včas tak, aby mohly použíti
výhod, kterých se aspirantům tímto do-
plňkem zákona o dvouleté presenční služ-
bě dostává.

Státní pokladně nevznikne uzákoněním
návrhu žádné nové zatížení a není tedy
třeba připojiti návrh úhrady.

Po stránce formální navrhujeme, aby
tento návrh byl přikázán výboru inicia-
tivnímu a brannému.

V P r a z e, dne 5. listopadu 1935.

Dr. Neuman, David, F. Richter,

Zeminová, Uhlíř, Babek, Polívka, Lanc, Tučný, Tykal, F. Langr, Bergmann,
dr. Moudrý, Fiala, Tichý, Jenšovský, Bátková, dr. Klapka, Hatina, dr. Stránský,

Netolický, Stejskal.