85/XIII.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Fr. Neumeistra,
Jak. Polacha a Jozefa Kopasze
ve věci neoprávněného držení prodejny ta-
báku, po případě společenství v trafice pí
Englové v Praze I. (tisk 44/IX).
Marie Machačová-Valníčková je dcera po ze-
mřelém zasloužilém odborovém přednostovi mini-
sterstva financí. Po vyšetření majetkových a vý-
dělečných poměrů řečené svolil jsem v roce 1931,
aby jí byla zadána některá prodejna tabáku nebo
uděleno společenství v některé výnosnější pro-
dejně.
Podle tohoto rozhodnutí byla jmenovaná přidě-
lena za společnici k maloprodeji tabáku paní En-
glové v Praze I. u Prašné brány. Společen-
ství se však neuskutečnilo, poněvadž
mezitím výtěžek maloprodeje značně poklesl a při-
dělení bylo proto již v říjnu 1934 odvoláno.
Za toho stavu věci není důvodu k nějakému
opatření.
V P r a z e dne 22. října 1935.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
85/XIV.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Fr. Neumeistra,
Jozefa Kopasze a Jak. Polacha
ve věci trafiky v Praze II. Na Poříčí (Jan
Hiibschmann) (tisk 44/XI).
Uprázdněná prodejna tabáku po Marii Johnové
v Praze II. Na Poříčí je umístěna v krámě vysta-
věném na pozemku dráhy. Svolení k pronájmu
dává příslušné ředitelství státních drah.
Prodejna měla za rok 1934 hrubý výtěžek as
8. 900 Kč; poněvadž jen nájemné činilo 6. 000 Kč
ročně, uvažovaly finanční úřady o zrušení pro-
dejny pro nevýnosnost.
O prodejnu se ucházelo několik jednotlivců,
mezi nimi i Jan Hischmann (nikoliv Jan Hiibsch-
mann), bývalý okresní zvěrolékař. Řečený byl
dříve vojenským zvěrolékařem, za války one-
mocněl a nemoc ho později donutila, že se vzdal
zvěrolékařské prakse. Podle vyšetření měl
Hisch-
mann zbytkový statek v hodnotě 400. 000 Kč, za-
dlužený as 170. 000 Kč.
Hischmann složil dráze část stavebního pří-
spěvku, který tato požadovala, a tak jediný získal
místnost pro provoz prodejny. Prodejna byla mu
zatímně předána, avšak při tom protokolárně
byl upozorněn na nevýnosnost prodejny.
Podle zjištěného výtěžku za posledních 12 mě-
síců byla prodejna pasivní asi 1. 000 Kč. O koneč-
ném zadání nebylo dosud rozhodnuto.
Hledíc k nevýnosnosti prodejny nedá se tudíž
očekávati, že by prodejnu převzal některý válečný
poškozenec a že by tím stát ušetřil na výplatě
renty.
Proto nemám důvodu, abych učinil navrhované
opatření.
V P r a z e dne 22. října 1935.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
85/XV (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Zajíčka
o výslužném asi 30 železničních zaměst-
nanců (tisk 44/I).
Osud postižených býv. zaměstnanců rakouských
spolkových drah, jichž se týká interpelace, jest
předmětem pozornosti příslušných úřadů. Opě-
tovné zákroky ve prospěch těchto zaměstnanců
u rakouských úřadů, které jsou dokladem zájmu
vlády na likvidaci této věci, nevedly dosud k vý-
sledku.
Vyřešení věci bylo by nejpřijatelnější na pod-
kladě alternativy, uvedené v interpelaci na prvém
místě. Toto řešení odpovídalo by jedině danému
právnímu stavu a nezatěžovalo by státní správu
československou závazky, pro jichž přijetí není do-
statečného právního titulu. K vyřízení věci na
tomto podkladě bylo by třeba, aby rakouské úřady
uznaly nebo musely uznati, že ustanovení 81. VI,
odst. 1, třetí rakouské novely k platovému zákonu
z 20. prosince 1929 (BG. Bl. No 436 ai 1929) ne-
může býti použito se zpětným účinkem na pří-
pady, o něž jde, poněvadž zúčastněné osoby na-
byly nárok na pensi proti rakouským spolkovým
drahám již v roce 1923, když byly již ztratily své
rakouské státní občanství.
Věci bude věnována v tomto směru dále pozor-
nost.
V P r a z e dne 22. října 1935.
Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.
8
85/XVI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dr. Wolfa
o likvidaci vkladů československých stát-
ních občanů v těšínské městské spořitelně
z dob před rozdělením (tisk 44/XXIII).
Osnova dohody mezi republikou Českosloven-
skou a republikou Polskou o likvidaci právních
poměrů spořitelny města Těšína, spořitelny v Jab-
lunkově a spořitelny ve Fryštátě bude nyní v nej-
bližší době meziministersky projednána.
Průtah zaviněn byl hlavně tím, že zjišťování
stavu aktiv a pasiv spořitelny města Těšína bylo
značně obtížné, o čemž svědčí již ta okolnost, že
k rozhodnému dni, t. j. k 10. srpnu 1920 nebylo
vůbec lze sestaviti rozvahu a mohlo se tak státi
až k 31. prosinci 1929. Operáty smíšené komise
československo-polské, dosazené k tomu účelu dle
závěrečného protokolu k části V. smlouvy mezi re-
publikou
Československou a republikou Polskou
o otázkách právních a finančních ze dne 23. dub-
na 1925, byly neúplné a bylo je nutno ze žádoucí
opatrnosti opětně a také ještě v poslední době
pracně doplňovati.
Věc bude dále se všemožným urychlením vyři-
zována.
V Praze dne 21. října 1935.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
85/XVII. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance E. Zajíčka
o vranovské údolní přehradě
(tisk 44/XXIV).
K jednotlivým bodům interpelace sděluje se toto:
ad 1. Skutečný náklad na stavbu vranovské pře-
hrady odhaduje se na 132, 500. 000 Kč. Podle do-
hody ze dne 23. dubna 1934 mezi zástupci státního
vodohospodářského fondu při ministerstvu veřej-
ných prací a země Moravskoslezské bude tento
náklad uhrazen takto:
Od celkového nákladu odečte se příspěvek Zá-
padomoravských elektráren (16 mil. Kč) a pří-
spěvek zájemníků (7 mil. Kč). Tím dospívá se
k částce 109, 500. 000 Kč, kterou uhradí země a stát
v poměru 40: 60. Připadá tudíž na zemi Moravsko-
slezskou částka 43, 800. 000 Kč a na stát 65, 700. 000
Kč.
Shora uvedenou dohodu ze dne 23. dubna 1934
schválilo ministerstvo financí, ministerstvo vnitra
a zemské zastupitelstvo země Moravskoslezské
v zasedání dne 16. dubna 1936.
Pokud jde o příspěvek zájemníků 7 mil. Kč, trvá
ministerstvo veřejných prací v zájmu pokladny
státního vodohospodářského fondu na jeho úplném
zaplacení zájemníky a zmocnilo již zemský úřad
v Brně, aby těm obcím, které uznaly svůj pravo-
platně převzatý závazek, byly povoleny roční
splátky, avšak nejpozději do konce r. 1942, kdy
končí se I. etapa stavební činnosti státního vodo-
hospodářského fondu. Jde asi o 1, 800. 000 Kč.
Pokud jde o obce, které odmítají zaplatiti pravo-
platně převzatý závazek (jde asi o 5, 200. 000 Kč),
byl zemský úřad v Brně zmocněn, aby proti nim
zakročil všemi po ruce jsoucími právními pro-
středky a aby zaplacení příspěvků vymáhal.
ad 2. Koupání ve veřejném toku jest obecné uží-
vání veřejné vody podle § 15 mor. vod. zákona.
Při výkonu takového užívání veřejné vody nemůže
býti zaručeno ani množství vody, ani její jakost,
ani teplota. I když obecné užívání veřejného toku
při koupání jest znemožněno nebo omezeno jinými
zařízeními povolenými vodoprávním úřadem, nemá
ani obec, ani jednotlivec nároku na jakékoliv od-
škodné. Obce ani jednotlivci při vodoprávním pro-
jednávání stavby vranovské přehrady v r. 1912
nepožadovali určitou kvalitu vody při koupání ve
veřejném toku. Rovněž vodoprávní výměr o Vra-
novské přehradě z r. 1912 neuložil a nemohl ani
uložiti stavebníkovi žádných povinností pokud jde
o kvalitu vypouštěné vody.
Z důvodu toho, jakož i s poukazem na vodo-
právní konsens býv. okr. hejtmanství ve Znojmě,
č. 19. 626 ze dne 28. srpna 1912, o stavbě vranovské
přehrady dlužno odmítnouti požadavky obcí, aby
při provozu přehrady zajištěna byla teplota vody
v řece
Dyji pod přehradou v takové výši, aby
koupání v Dyji bylo umožněno tak, jako před
stavbou přehrady. Odmítá se také požadavek, aby
předložen byl návrh na takový odběr vody z pře-
hrady, který by tomuto požadavku (t. j. přivádění
oteplené vody do řeky pod přehradou) odpovídal.
Připomíná se, že pro obec Vranov je nyní po zří-
zení přehrady dána možnost daleko lepšího kou-
pání v jezeře ihned nad přehradou.
ad 3. Otázku zřízení přívozu u Chvalatic pro-
jednal vodoprávně okresní úřad ve Znojmě v roce
1934, při čemž v I. instanci byly požadavky obce
zamítnuty. Proti tomuto výsledku vodoprávního
řízení podaly obce Chvalatice a Lančov odvolání
k zemskému úřadu v Brně, a to obec Chvalatice
včas a obec Lančov opožděně. O odvoláních dosud
II. instance nerozhodla.
ad 4. Ministerstvo veřejných prací zmocnilo již
výnosem z 18. července 1935, č. j. 1 - 111/1-20. 688
ai 1935, zemský úřad v Brně, aby vypsal veřejnou
soutěž na zadání stavby celního úřadu v Čížově-
Hardeggu.
ad 5. Z uvedeného jest patrno, že úřady projed-
návají případy uvedené v interpelaci a že o nich
včas rozhodnou podle platných zákonných usta-
novení.
V Praze dne 23. října 1935.
Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.
9
Překlad ad 85/X.
Válasz
a belügyi minisztertől
Kosik képviselő interpellációjára
a košicei építőmunkások szakszervezetének
épületében megtartott rendőrségi házkuta-
tás tárgyában (44/XX. nysz. ).
Az interpelláció tárgyát képező s június 12. -én -
és nem 13. -án - végrehajtott házkutatás csupán a
košicei építőmunkásszakszervezet elnöke asztalá-
nak szemléjére szorítkozott. A szervezet helyiségét,
amelyben az asztal volt, a házintéző helyettese
s magát az asztalt a rendőrségi közegek nyitották
fel, mert a szakszervezet nevezett tisztviselője nem
volt jelen, amire tanuk jelenlétében az asztal
szemléje foganatosíttatot, a szemléről jegyző-
könyv vétetett fel s az asztal ismét lezáratott. A
szakszervezet jelenlévő tagjai közül senki sem
gondoskodott a helyiség felnyitásáról s a szemlénél
tanu tisztjére sem vállalkozott senki.
A bűnügyi rendtartás előirásai a szemlénél meg
nem sértettek s ennnélfogva valamelyes intézke-
désre okom nincsen.
Praha, 1935. október 21.
A belügyi miniszter:
Dr Černý s. k.
Překlad ad 85/XI.
Válasz
a belügyi minisztertől
Kosik képviselő interpellációjára
a Szovjetunióról szóló előadás betiltása
tárgyában (44/XXI nysz. ).
Straka József és elvtársai dr. Gáti Móricnak
Sovjetunióról szóló előadását sem június 14. -re,
sem más megközelítő keltű napra a košicei rendő-
rigazgatóságnak be nem jelentették s így az igaz-
gatóságnak még alkalma sem volt valamiféle
intézkedés megtételére.
A szovjet-sportolók tiszteletére rendezett s nem
engedélyezett menet rendezői, illetőleg résztvevői,
akik 20-20 Kč pénzbirsággal rovatak meg, a ko-
šicei rendőrigazgatóság határozata ellen felebbe-
zéssel egyáltalában nem éltek s így ez a felebbezés
felsőbb hatóság által nem volt megvizsgálható.
Praha, 1935. október 21.
A belügyi miniszter:
Dr Černý s. k.
Překlad ad 85/XV.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten
Zajiček
betreffend die Pension von etwa 30 Eisen-
bahnern (Druck 44/I).
Das Schicksal der betroffenen ehem. Bedienste-
ten der österreichischen Bundesbahnen, auf
welche sich die Interpellation bezieht, ist Gegen-
stand der Aufmerksamkeit der zuständigen Be-
hörden. Wiederholte Schritte zugunsten dieser
Bediensteten bei den österreichischen Behörden
beweisen das Interesse der Regierung an der Li-
quidierung dieser Angelegenheit, haben jedoch
bisher zu keinem Resultate gefuhrt.
Die Lösung der Angelegenheit wäre auf Grund
der in der Interpellation an erster Stelle ange-
führten Alternative am annehmbarsten. Diese Lö-
sung würde einzig und allein dem gegebenen
Rechtsstande entsprechen und die čechoslova-
kische Staatsverwaltung nicht mit Verpflich-
tungen belasten, für deren Übernahme kein zu-
länglicher Rechtstitel vorliegt. Zur Erledigung
der Angelegenheit auf dieser Grundlage wäre es
notwendig, daß die österreichischen Behörden an-
erkennen würden oder anerkennen müßten, daß
die Bestimmung des Art. VI, Abs. 1, der dritten
österreichischen Novelle zum Besoldungsgesetze
vom 20. Dezember 1929 (BG. Bl. Nr. 436 ai 1929)
nicht mit rückwirkender Kraft auf die in Rede
stehenden Fälle angewendet werden könne, weil
die beteiligten Personen ihren Pensionsanspruch
gegen die österreichischen Bundesbahnen schon
im Jahre 1923 erworben haben, als sie ihre öster-
reichische Staatsbürgerschaft bereits verloren
hatten.
Der Angelegenheit wird in dieser Richtung
weiterhin Aufmerksamkeit gewidmet werden.
P r a g, am 22. Oktober 1935.
Der Vorsitzende der Regierung:
J. Malypetr m. p.
Překlad ad 85/XVI.
Odpowiedź
ministra spraw wewnętrznych
na interpelację posła Dra Wolfa
w sprawie likwidacji wkładek obywateli
czeskosłowackich w Miejskiej kasie oszczed-
to
ności w Cieszynie z czasów przedrozbioro-
wych (druk 44/XXIII).
Projekt układu między Republiką Czeskosło-
wacką a Rzecząpospolitą Polską w sprawie likwi-
dacji stosunków Kasy oszczędności miasta Cieszy-
na, kasy oszczędności w Jabłonkowie oraz kasy
oszczędności we Frysztacie będzie obecnie w naj-
bliższym czasie pertrakowany międzymmister-
jalnie.
Zwłoka została spowodowana głównie tem, że
sprawdzanie stanu aktywów i pasywów kasy
oszczędności miasta Cieszyna było bardzo uciążli-
we, dowodem czego jest okoliczność, że na decy-
dujący dzień, t. j. na dzień 10. sierpnia 1920 r.
nie było wogóle możliwem ułożyć bilans, mogło
to zaś nastąpić dopiero na dzień 31. grudnia 1929.
Operaty komisji mieszanej czeskosłowacko-pol-
skiej, ustanowionej w tym celu według protokołu
końcowego do części V. Umowy pomiędzy Repu-
bliką Czeskosłowacką a Rzecząpospolitą Polską
w sprawach prawnych i finansowych z dnia 23.
kwietnia 1925 r. były niezupełne, i było koniecz-
nem je ze względu na pożądaną przezorność po-
nownie i także jeszcze w ostatnich czasach trud-
nię uzupełniać.
Sprawę załatwi się w dalszym ciągu z wszel-
kiem możliwem przyspieszeniem.
W Pradze dnia 21. października 1935 r.
Minister spraw wewnętrznych:
Dr Černý m. p.
Překlad ad 85/XVII.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten
E. Zajiček
betreffend die Frainer Talsperre (Druck
44/XXIV).
Zu den einzelnen Punkten der Interpellation wird
folgendes mitgeteilt:
ad 1. Der tatsächliche Aufwand für den Bau der
Frainer Talsperre wird auf 132, 500. 000 Kč abge-
schätzt. Gemäß dem Übereinkommen vom 23. April
1934 zwischen den Vertretern des staatlichen
wasserwirtschaftlichen Fonds beim Ministerium
für öffentliche Arbeiten und dem Lande Mähren-
Schlesien wird dieser Aufwand wie folgt bedeckt:
Vom Gesamtaufwande wird der Beitrag der
Westmährischen Elektrizitätswerke (16 Mill. Kč)
und der Beitrag der Interessenten (7 Mill. Kč)
abgezogen. Dadurch gelangt man zu einem Be-
trage von 109, 500. 000 Kč, den Land und Staat im
Verhältnisse von 40. 60 decken. Demnach entfällt
auf das Land Mähren-Schlesien ein Betrag von
43, 800. 960 Kč und auf den Staat 65, 700. 000 Kč.
Das oberwähnte Übereinkommen vom 23. April
1934 wurde vom Finanzministerium, vom Ministe-
rium des Innern und von der Landesvertretung
des Landes Mähren-Schlesien in der Sitzung am
16. April 1935 genehmigt.
Was den Beitrag der Interessenten von 7 Mill.
Kč anbelangt besteht das Ministerium für öffent-
liche Arbeiten im Interesse der Kasse des staat-
lichen wasserwirtschaftlichen Fonds auf seiner
vollständigen Bezahlung durch die Interessenten
und hat bereits das Landesamt in Brunn ermäch-
tigt, daß jenen Gemeinden, welche ihre rechts-
kraftig übernommene Verpflichtung anerkannt
haben, Jahresraten bewilligt werden, jedoch läng-
stens bis Ende d. J. 1942, wo die I. Etappe der
Bautätigeit des staatlichen wasserwirtschaftlichen
Fonds abgeschlossen wird. Es handelt sich um un-
gefähr 1, 800. 000 Kč.
Was jene Gemeinden anbelangt, welche die Be-
zahlung der rechtskräftig übernommenen Ver-
pflichtung ablehnen (es handelt sich ungefähr um
5, 200. 000 Kč), wurde die Landesbehörde in Brunn
ermächtigt, gegen sie mit allen zur Verfügung ste-
henden Rechtsmitteln einzuschreiten und die Be-
zahlung der Beiträge einzutreiben.
ad 2. Das Baden in einem öffentlichen Wasser-
laufe bildet eine gewöhnliche Benützung eines
öffentlichen Gewässers nach § 15 mähr. Wasser-
gesetz. Für eine solche Benützung eines öffentli-
chen Gewässers kann weder die Menge des Was-
sers noch dessen Qualität oder Wärme garantiert
werden. Auch wenn die gewöhnliche Benützung
eines öffentlichen Wasserlaufes beim Baden durch
andere von der Wasserrechtsbehörde bewilligte
Einrichtungen unmöglich gemacht oder einge-
schränkt wird, hat weder die Gemeinde noch eine
Einzelperson Anspruch auf irgendeine Entschädi-
gung. Bei den wasserrechtlichen Verhandlungen
des Baues der Frainer Talsperre i. J. 1912 haben
weder die Gemeinden noch Einzelpersonen eine be-
stimmte Qualität des Wassers beim Baden im
öffentlichen Wasserlaufe verlangt. Ebenso hat der
Wasserrechtsbescheid über die Frainer Talsperre
v. J. 1912 dem Bauherrn keine Verpflichtungen
hinsichtlich der Qualität des Ablaufwassers auf-
erlegt und konnte solche gar nicht auferlegen.
Aus diesem Grunde sowie unter Hinweis auf den
wasserrechtlichen Konsens der ehem. Bezirks-
hauptmannschaft in Znaim, Z. 19. 626 vom 28. Au-
gust 1912, betreffend den Bau der Frainer Tal-
sperre, müssen die Forderungen der Gemeinden
abgewiesen werden, welche dahin gehen, daß beim
Betriebe der Talsperre die Wassertemperatur im
Fluße Thaya unterhalb der Talsperre in einer sol-
chen Höhe gewährleistet werde, daß das Baden
in der Thaya in der gleichen Weise wie vor dem
Talsperrenbau ermöglicht werde. Ebenso wird die
Forderung abgelehnt, daß ein Entwurf auf eine
solche Wasserentnahme aus der Talsperre vorge-
legt werde, welche diesem Verlangen (d. i. der
Zuleitung von erwärmtem Wasser in den Fluß
unterhalb der Talsperre) entsprechen würde. Es
wird darauf aufmerksam gemacht, daß für die Ge-
meinde Frain nunmehr nach Schaffung der Tal-
sperre die Möglichkeit eines weit besseren Badens
im See unmittelbar oberhalb der Talsperre gege-
ben ist.
11
ad 3. Die Bezirksbehörde in Znaim hat die Frage
der Errichtung einer Überfuhr bei Chwallatitz
wasserrechtlich i. J. 1934 behandelt, wobei die For-
derungen der Gemeinde in I. Instanz abgewiesen
wurden. Gegen dieses Ergebnis des wasserrecht-
lichen Verfahrens haben die Gemeinden Chwalla-
titz und Landschau die Berufung an die Landes-
behörde in Brunn eingebracht, und zwar die Ge-
meinde Chwallatitz rechtzeitig die Gemeinde Land-
schau verspätet. Über die Berufungen ist in II.
Instanz bisher nicht entschieden worden.
ad 4. Das Ministerium für öffentliche Arbeiten
hat bereits mit Erlaß vom 18. Juli 1935, G. -Z.
1 - 111/1-20. 688 ai 1935, die Landesbehörde in
Brunn ermächtigt, einen öffentlichen Wettbewerb
für die Vergebung des Baues eines Zollamtes in
Zeisa-Hardegg auszuschreiben.
ad 5. Aus dem Angeführten ist ersichtlich, daß
die Behörden die in der Interpellation angeführten
Fälle bearbeiten und daß sie über dieselben gemäß
den geltenden gesetzlichen Bestimmungen recht-
zeitig entscheiden.
Prag, am 23. Oktober 1935.
Der Vorsitzende der Regierung:
J. Malypetr m. p.
Státní tiskárna v Praze. - 4901-35.