9
měsíc bude zaměstnanci poskytnut klid třicet-.
šest hodin, připadající na neděli.
(4) Ustanovení §§ 7 b) a 7 c) platí ob-
dobně.
§ 10.
§ 16 zák. č. 91/18 Sb. z. a n. se mění, do-
plňuje a zní takto:
Nejde-li o trestný čin přísněji stíhaný,
tresce se
I. jako přestupek soudem stíhaný vězením
od tří dnů do jednoho měsíce
1. zaměstnavatel nebo jeho zástupce, který
prodloužil pracovní dobu přes hranice tímto
zákonem stanovené,
2. kdo užije zaměstnance k noční práci za-
kázané;
II. jako přestupek politickými úřady I. sto-
lice, pokud se týče revírními báňskými úřady,
stíhaný pokutou do 10. 000 Kč, nejsou-li do-
bytny, vězením do 3 měsíců,
jiná přestoupení ustanovení tohoto zákona.
Opětuje-li se přestupek, může se uložiti po-
kuta do 20. 000 Kč, anebo trest vězení do 6
měsíců.
§11.
Za § 13 zák. č. 91/18 Sb. z. a n. vsunuje se
nové ustanovení jako § 13 a), jenž zní:
§13 a).
(1) Když se trest ukládá, může býti též
uznáno, že živnostenské oprávnění se ztrácí
navždy nebo na určitou dobu, nebo jde-li
o reálnou živnost, že se zapovídá její výkon
na určitou dobu.
(2) Nevysloví-li soud ztráty živnostenského
oprávnění, může uznati, že má býti zaveden
dozor na výkon živnosti nejdéle na tři léta.
(3) Jde-li o zemědělce, může se naříditi do-
zor na jeho hospodářství nejdéle na tři léta.
(4) Na opatření označená v předchozích
odstavcích může býti uznáno i tehdy, když
byl odsouzen zaměstnavatelův zástupce,
(5) Náklady spojené s dozorem hradí se
z podniku postaveného pod dozor.
článek II.
Zkrátí-li se podle tohoto zákona pracovní
doba, nesmí býti z tohoto důvodu snížena
mzda.
10
Článek III.
Účinností tohoto zákona pozbývají plat-
nosti všechna ustanovení, která odporují to-
muto zákonu.
Článek IV.
(1) Zákon tento nabývá účinnosti pat-
náctého dne po vyhlášení.
(2) Pro jednotlivé skupiny podniků ne-
přetržitě pracujících nebo jich části, může
vládním nařízením býti povolen odklad k pro-
vedení zákona, je-li to nutno z důvodů tech-
nických, ne však déle než 2 měsíce.
Článek V.
(1) Ministru sociální péče se ukládá, aby
tento zákon provedl.
(2) Ministr sociální péče se zmocňuje, aby
sestavil znění zákona ze dne 19. prosince
1918, č. 91 Sb. z. a n., jaké vyplývá ze změn
předsevzatých tímto zákonem, a znění to pak
vyhlásil ve Sbírce zákonů a nařízení.
Důvodová zpráva.
Návrh, který podáváme, vzešel z pod-
statných změn, jež nastaly na pracovním
trhu. Nejen podlomené obchodní styky me-
zinárodní, ale zejména stupňovaná výkon-
nost pracovní, zvyšovaná racionalisací a
soustředěním podniků, způsobila mimořád-
nou nezaměstnanost, jež vyřadila miliony
lidí z práce. Jich nezaměstnanost a snížená
koupěschopnost dále pak snižuje nezbytnou
spotřebu, jež zůstává daleko za stupňova-
nou výrobou. Práce a pracovní příležitost
jsou
nezbytným prostředkem lidské kul-
tury, nezbytnou podmínkou blahobytu.
Jsou-li však miliony lidí zbavovány práce,
ohrožena jest tím i lidská vzdělanost.
Nejnaléhavějším problémem hospodář-
ským stalo se proto zabezpečení práce a
zvýšení pracovní příležitosti. Toho může
býti dosaženo mimo jiné vhodné prostředky
hospodářské, jako jest také spravedlivější
rozdělení důchodů, také další úpravou pra-
covní doby, zejména jejím zkrácením. Tech-
nické zdokonalování výroby, nahrazování
lidské práce strojem, má své vážné účinky
hospodářské, neboť stupňuje nezaměstna-
nost, ale má také velmi nebezpečné účinky
zdravotní. Oběma možno předcházeti hlav-
ně dalším zkrácením pracovní doby. Tím
nejen že se zvýší počet nezaměstnaných,
ale současně také sníží neblahé účinky, jež
po stránce zdravotní vykazuje strojová vý-
roba a do krajnosti provedená mechanická
dělba práce.
Stačí pohled na pracovní trh v posled-
ních letech, aby vynikla odpovědnost, jaká
vzchází zákonodárství státu ze změn, které
tu nastaly. Jen podle číslic úředně zazna-
menaných uchazečů u zprostředkovatelen
práce seznáváme, jak roste rozdíl mezi na-
bídkou a poptávkou. Neumístěných ucha-
zečů o práci podle měsíčních výkazů bylo
vždy v prosinci: r. 1929: 52. 809; r. 1930:
239. 504; r. 1931: 486. 363; r. 1932: 746. 311;
r. 1933: 779. 987; r. 1934: 752. 328 a
v červnu 1935: 605. 956.
Čísla tato jsou však neúplná. Nevystihují
nezaměstnanost v plném rozsahu, neboť
chybí tu značný počet těch, kteří se vůbec
nepřihlásili. Ale chybí tu také veliký počet
omezeně pracujících. Důležitou pak okol-
11
ností, kterou pohříchu dosud nebylo možno
blíže zjistiti, jest také doba nezaměstna-
nosti. Nezaměstnanost pohříchu stala se
dlouhodobou. Nejde tu již o týdny, ale po-
hříchu o měsíce, po které marně hledá práci
ať dělník, či úředník. Z toho plynou ne-
blahé hospodářské i mravní účinky.
Tento zjev nasvědčuje tomu, že nejde
o krisi hospodářskou, která by byla způso-
bena přechodnými zjevy povahy obchodní,
dočasným poklesem odbytu, nýbrž, že tu
jde o účinky způsobené změnami, jež na-
staly ve složení a zařízení výroby, soustře-
děním podniků, technickým jich vyzbroje-
ním a úsporami na lidské síle pracovní.
Z toho důvodu nelze nynější krisi řešiti
pouze prostředky, jež stačí k dočasné krisi
odbytové, to jest veřejnými pracemi, ob-
chodně-politickými opatřeními, podporou
v nezaměstnanosti a podobné. Ale nutno či-
niti také opatření důkladnější a trvalejší,
nezbytná s hlediska technicko-hospodář-
ského. Novými metodami výrobními, zdo-
konalováním technickým, dalším zavádě-
ním strojů, soustředěním podniků, stále
více zmenšuje se počet zaměstnanců, ale
zvyšuje se současně jejich výkonnost. Při
tom současně klesá mzdový podíl ve výrob-
ních nákladech, i když mzda zůstává jinak
nezměněna.
Za tohoto stavu klesá spotřeba obyvatel-
stva, snižuje se životní úroveň a nedosa-
huje se právě účelu, který vědeckým říze-
ním práce jest zamýšlen. Totiž, aby racio-
nalisace zajistila levnější a dokonalejší vý-
robek, stálejší zaměstnání a spravedlivější
podíl na výsledku práce. I když dosahuje
se levnějšího výrobku, je tato přednost ne-
příznivě vyrovnávána poklesem zaměstnání
a rostoucí počet nezaměstnaných vyřazuje
se ze spotřebního trhu. Jak dnešní řízení
výroby vede pouze k jednostrannému pro-
spěchu, o tom svědčí výsledky hospodaření
různých soustředěných podniků průmyslo-
vých i bankovních. Ačkoli počet jich za-
městnaných sil klesá, stoupá na druhé stra-
ně výkonnost a výrobní hodnota, jakož
i zisk podniků. Výroční bilance různých
podniků, pokud jsou veřejnosti přístupny,
nejlépe to dokazují. O poklesu mzdového
podílu svědčí i zprávy podnikatelů, z nichž
uvádíme na příklad
Českomoravskou stro-
jírnu, která sama uvádí, jak poklesl její
mzdový podíl ve výrobních nákladech auto-
mobilů, činil tento podíl v r. 1914 20%,
v r. 1930 pouze 13%.
Tyto důvody vedly nás tudíž k našemu
návrhu, který má za účel aspoň zmírniti
nebezpečí, které hrozí z jednostranné racio-
nalisace a umožniti zaměstnání pracovní-
kům, kteří soustřeďováním výroby a jejím
technickým zdokonalováním stali se neza-
městnanými. V jaké míře přivodí zkrácení
pracovní doby zmenšení nezaměstnanosti,
není sice lehko určiti. Sotva možno tvrditi,
že zkrácení týdenní pracovní doby o 1/6,
t. j. ze 48 na 40 hodin, umožní zaměstnat
o Ve zaměstnanců více, ale i kdybychom
hodně nízko odhadovali a šli na 1/12 zna-
menalo by to u nás dobře 250. 000 osob.
Německý ústav pro studium konjunktury
dokazoval, že snížení pracovní doby na 40
hodin týdně uvolnilo by v Německu místa
pro 1'5 milionu dělníků.
Přihlížejíce k našim poměrům, můžeme
směle odhadovati, že by značná část neza-
městnaných nalezla práci, kdyby pracovní
doba byla zkrácena na 40 hodin v týdnu a
ovšem kdyby se také řádně dodržovala,
zvláště kdyby odpadla práce přes čas. Ještě
dnes máme závody, ve kterých se nedo-
držuje zákonem stanovená pracovní doba.
Nedostatečný živnostenský dozor umož-
ňuje soustavnou práci přes čas a proto
také ve svém návrhu podáváme návrhy, ji-
miž by tomuto nešvaru účelně se čelilo.
Také noční práci je třeba co nejvíce ome-
ziti. Všude tam, kde neznamená noční
práce zvýšenou příležitost pracovní a když
z technických důvodů není jí nezbytně nut-
no, jest noční práce nepřípustná. Mimo to
pokládáme za vhodné, aby pro práce zvláště
namáhavé, zdraví škodlivé, byla pracovní
doba zkrácena na 36 hodin v týdnu.
Náš návrh je nesen snahou, aby zmír-
něny byly neblahé účinky technické racio-
nalisace, rozdělena lépe pracovní příleži-
tost a tím zmírněno nebezpečné zlo nyněj-
šího hospodářství, nezaměstnanost.
Zákon ze dne 19. prosince 1918 vzešel
z doby poválečné a byl jednou z prvých
splátek, již obnovený stát dal pracující
třídě za oběti, jež položila v době válečné.
Nebyl dítkem náhody a překvapení, ale vý-
sledkem předchozího vývoje pracovního po-
měru, zvláště odborovými organisacemi
v kolektivních jich smlouvách připravova-
ného.
Proto také, ač byl rychle v prvém Ná-
rodním shromáždění projednán, přece byl
na svou dobu poměrně dokonalým a vyho-
věl požadavkům tu kladeným.
12
Přirozeně, že se objevily určité nedostat-
ky, zejména ve výkladu a provádění někte-
rých jeho ustanovení. Ale ty by samy o so-
bě nás nevedly k navrhovaným změnám.
Hlavním důvodem jsou změny, jež nastaly
v hospodářském životě, změny, které opět
předstihly dosavadní zákon v základním je-
ho obsahu, ustanovení o
8 hodinné době pra-
covní.
Proč při té příležitosti navrhujeme i jiné
změny, odůvodňujeme dále ve zprávě uve-
dené k jednotlivým odstavcům osnovy zá-
kona. Jsou to zvláště změny doplňující
ustanovení o práci přes čas, jimiž se má
zabezpečiti dodržování pravidelné doby
pracovní.
K § 1.
Se zřetelem ke zkušenostem, které při
provádění dosavadního zákona byly získá-
ny, měníme předmět zákona. Dosavadní zá-
kon o osmihodinové době pracovní vztaho-
val se na podniky po živnostensku provo-
zované. To vedlo často k výkladům působ-
nost zákona snižujícím. Chceme proto do-
cíliti, aby nejen pracovní doba byla zkrá-
cena, ale aby se také předešlo nesprávným
výkladům zákona. Proto navrhujeme, aby
nový zákon upravil zřetelně pracovní dobu
pro zaměstnance, bez ohledu, jakého jsou
povolání či postavení, neboť jenom tak jest
možno zabezpečiti řádné provádění zákona.
Z toho důvodu v § 1 mění se rozsah zákona
dosavadního tím, že jeho ustanovení mají
se vztahovati na pracovní nebo služební
poměr, založený ať smlouvou soukromo-
právní nebo poměrem veřejnoprávním a
rozšiřuje se tím ustanovení zákona na za-
městnance vůbec. Pracovní doba zkracuje se
na 40 hodin v týdnu, při čemž nejdelší dovo-
lená denní doba pracovní stanoví se na 8
hodin. Tímto ustanovením se má docíliti,
aby denní doba pracovní nepřekračovala 8
hodin. Jinak rozdělení pracovní doby se po-
nechává úmluvě stran. Při pracích zdraví
škodlivých, zvláště namáhavých a nebez-
pečných omezuje se pracovní doba na 36
hodin týdně a nejvýše pak na 6 hodin
denně. Toto další zkrácení pracovní doby
vynucují si zvláště účinky racionalisova-
ného pochodu pracovního na tělesný stav
a nervovou soustavu pracovníka. Mimo to
při pracích zvláště nebezpečných a zdraví
škodlivých, na příklad ve výrobě zápalek,
při pracích s jedovatými látkami, při nichž
vyvinují se nezdravé plyny, zaměstnání
v hlubokých dolech, má býti umožněno
i další zkrácení pracovní doby.
Ustanovení o pracovní pohotovosti jeví
se vhodným se zřetelem k rozhodování nej-
vyššího správního soudu. U učňů započítává
se do pracovní doby čas ztrávený návště-
vou pokračovací školy, což jest jistě odů-
vodněno nejen z důvodů hospodářských,
ale i z důvodů zdravotních. Požadavek, aby
školní vyučování zahrnuto bylo do pracov-
ní doby, jest plně odůvodněn.
Zvláštní poměry v hornictví vyžadují
ustanovení, obsaženého v odst. 3. Stejně
zvláštním potřebám některých podniků, ze*
jména dopravních a zemědělských, vychází
se vstříc ustanoveními, obsaženými v odst.
4, jehož obsah je obdobný s odstavcem 5
§ 1 dosavadního zákona o pracovní době.
K § 2 až 4.
Ustanovení o rozdělení pracovní doby a
pracovních přestávkách se v podstatě ne-
mění. Změna v § 3 zákona i r. 1918,
v němž se stanoví nerušená přestávka 36
hodin, jest jen důsledkem návrhu v § 1 ob-
saženého. V § 2 návrhu stanoví se přestáv-
ka aspoň čtvrthodinová po čtyřech hodi-
nách nepřetržité práce. Rozdělení pracovní
doby ponechává se jako dříve dohodě za-
městnanců se zaměstnavatelem. Tuto do-
hodu, pokud jde o soukromé podniky, sjed-
návají oprávnění zástupci zaměstnanců, po-
kud se tak nestalo kolektivní smlouvou. Ve
veřejných podnicích, ústavech a úřadech
má stanoviti rozdělení pracovní doby a
přestávky v ní příslušný orgán v dohodě
s odborovou organisací zaměstnaneckou.
Nerušená přestávka pro ženy v § 5 dosa-
vadního zákona má počínati o 12. hodině
polední. Toto omezení jest odůvodněno
zvláště snahou o větší ochranu žen jako
matek. Při tom jsou dovoleny jako dosud
výjimky
pro podniky, v nichž součinnost
žen je nezbytná pro nerušený chod závodu.
K § 5.
Vyhláška o pracovní době jest jedním ze
zabezpečovacích a kontrolních opatření.
Obdobný návrh byl již obsažen ve vládním
návrhu vztahujícím se k pracovní době.
(Č. t. 2060/1. vol. obd. posl. sněmovny. )
Ostatně také mezinárodní úmluva o osmi-
hodinové době pracovní (č. 80 Sb. z. a n.
z r. 1922) obsahuje v či. 8, lit. a) obdobný
předpis, jejž nutno provésti i v našem za-
13
konodárství. Zástupcům zaměstnanců zjed-
nává se zde účast na vyhlášení pracovní
doby, aby toto opatření potkalo se se žá-
doucím úspěchem.
K § 6.
Návrhy vztahující se k těmto odstavcům
vzešly ze zkušeností, jež získány z prová-
dění dosavadních předpisů o práci přes čas.
V nových předpisech snažíme se jasně vy-
meziti pojem práce přes čas, dále rozdělují
se práce přes čas, k nimž jest třeba úřed-
ního povolení, nebo jež nevyžadují zvlášt-
ního povolení, upravuje se odměna za práce
přes čas a upravují se předpisy zajíšťo-
vací. Návrhy vycházejí z těchto úvah:
Každá práce, která přesahuje dobu, sta-
novenou v § 1 anebo kratší pracovní dobu,
která byla stanovena bud' nařízením nebo
pracovní smlouvou, jest prací přes čas.
Není proto dovolena a jest k ní potřebí
úředního souhlasu. Každá práce přes čas
musí býti proto zvláště a také lépe placena,
než práce v normální době. Tím se má za-
brániti obcházení zákona a znemožniti, aby
z práce přes čas se stávalo pravidlo. Z toho
důvodu také navrhujeme kromě nové úpra-
vy trestních následků zvláštní opatření,
která by byla způsobilá, aby vynutila
splnění zákonných předpisů. Zkušenosti
ukázaly totiž, že jen v závodech, kde jest
umožněna kontrola zástupců zaměstnanců,
bývá ještě nejlépe pracovní doba dodržo-
vána. Ale jinak, zvláště v podnicích živno-
stenských a obchodních, v kancelářích,
v zemědělských a lesních podnicích, jest
práce přes čas téměř pravidlem. Dokonce
není vzácnou ani pracovní doba 14, ano i 16
hodin denně.
To potvrzují i zprávy živnostenských in-
spektorů z posledních let. Tak zpráva
o úřední činnosti živnostenských inspek-
torů v roce 1929 uvádí, že "četní zaměstna-
vatelé nutí dosud své dělníky k prodlužo-
vání pracovní doby ze zištných důvodů, hle-
díce tak snížiti výrobní náklady". Dále
praví: "Z větších průmyslových závodů,
které se dopouštěly přestupků zákona
o osmihodmné době pracovní nepřípustným
přidržováním zaměstnanců k práci přes
čas, jsou nejčastěji uvedeny cihelny, vápe-
nice, cukrovary, mlýny a sklárny, které za-
zaměstnávaly při nepřetržité výrobě děl-
níky ve dvou dvanáctihodinových směnách,
místo aby zavedly tři směny po osmi hodi-
nách. " Bylo i zjištěno, že některé továrny
zavedly protizákonně pravidelnou práci
přes čas, jež dosahovala u zaměstnance až
34 hodin týdně. Ještě horší jsou výsledky
souhlasně zaznamenané zprávami inspek-
torů o menších živnostech. Kontrola živno-
stenské inspekce zde prostě nedostačuje.
Jest příznačným, že sama státní správa
konstatuje, že není s to, aby vynutila úctu
zákonnému zákazu a volá na pomoc odbo-
rové organisace. Přesto, že živnostenští in-
spektoři užívají hojně své nejsilnější zbra-
ně, udání u živnostenských úřadů, nedoci-
luje se nápravy. Neboť pohříchu u těchto
úřadů není vždy dostatek pochopení a ne-
jen že nevyřizují dlouho oznámení, čímž
ztrácí na účinku, ale také nedostatečně stí-
hají zjištěné přestupky, které jsou k po-
trestání oznámeny. Proto nápravu těchto
poměrů jest možno hledati jen ve zvýšení
kontroly, v rozšíření donucovacích předpisů
a ve zvýšení trestních následků.
Z těchto důvodů také zkracuje se pří-
pustné dočasné prodloužení pracovní doby.
Kdežto dosud činí dovolená práce přes čas
úhrnem 20 týdnů, nebo 240 hodin v roce,
napříště má činiti pouze 12 týdnů, nebo 132
hodin v roce. Tím se umožňuje také lepší
dozor proti zneužívání. Zvláštním potřebám
podniků, veřejné potřebě určeným, zejmé-
na dopravním, vychází se vstříc zvláštní
úpravou práce přes čas, byly - li splněny pod-
mínky v návrhu uvedené.
Kontrolními opatřeními jsou ustanovení,
obsažená v § 7, odstavce 5. a 6. V odst. 5.
zajišťuje se pro odborové organisace za-
městnanecké účast v řízení o žádostech za
povolení práce přes čas. Tato účast odůvod-
něna jest zájmem zaměstnanců na výsled-
ku tohoto řízení a přiznává se proto odbo-
rové organisaci procesní postavení strany.
Bylo-li povolení uděleno, jest je vyhlásiti
způsobem, který jest upraven v § 5 ná-
vrhu, t. j. vyhláškou.
Rozsah prací přes čas, ke kterým není
třeba zvláštního úředního povolení [§ 7
a) ], zůstává v podstatě stejným jako v do-
savadním zákoně. Aby však byla zajištěna
kontrola, a těchto výjimek nebylo zneuží-
váno, ukládá se zaměstnavateli bezpodmí-
nečná povinnost oznamovati, a to jak
oprávněným zástupcům zaměstnanců tak
úřadům dovolené hodiny práce přes čas.
O zásadě, již vyslovujeme v § 7 b), totiž
že za práci konanou mimo obvyklou pra-
14
covní dobu jest platiti mzdu zvláště, není
sporu. Odpovídá také zásadě vyjádřené
v § 1153 obec. zákona občanského. Tuto
zásadu také obsahoval předpis § 6, odst. 3.
a § 7, odst. 4. zák. č. 91 z r. 1918. Také
všechny reformní návrhy vyslovují se o té-
to zásadě kladně. Zejména jest jmenovati
návrh podvýboru pro revisi občanského zá-
koníka (§ 1153, odst. 2. ) a důvodovou zprá-
vu k tomuto návrhu, dále pak jednání Po-
radního sboru pro otázky hospodářské
o uvedeném návrhu. Tento kladný názor
všech zúčastněných činitelů má svůj
zvláštní význam také s ohledem na rozho-
dování nejvyššího soudu o odměnách za
práci přes čas.
V soudních rozhodnutích rozeznává se
totiž práce přes čas zakázaná a dovolená.
Kdežto u dovolené práce přes čas přizná-
vají soudy, že jest ji zvláště honorovati po-
dle dosavadního zákona, u zakázané práce
přes čas vyneseno rozhodnutí, že zaměst-
nanec může žádati pouze náhradu škody.
Poněvadž však tohoto nároku není, byla-li
mzda paušalována, nebo zaměstnanec se jí
vzdal mlčky, nebylo jisto, jakým způsobem
by zde bylo možno zjednati nápravu a roz-
řešení této otázky bylo navrhováno různým
způsobem. Náš návrh postihuje veškeré
práce přes čas bez rozdílu, zda byly povo-
leny či nikoliv, zda byly konány v tom či
kterém výrobním odvětví, na základě slu-
žební či pracovní smlouvy jakéhokoli druhu
nebo právního důvodu. Hlavně jde o to, zne-
možniti práci přes čas bez náležité odměny.
Za práci přes čas jest zvláště platiti zvý-
šenou mzdu, a to aspoň o 25%. Důvodem
toho jest nejen, že práce přes čas jest na-
máhavější a vysilující, nýbrž i snaha ome-
ziti co nejvíce práci přes čas. Z téhož dů-
vodu navrhujeme další zvýšení, a to
100%ní, jde-li o práci přes čas v noci či
v neděli nebo ve svátek a 50%, je-li práce
přes čas konána v sobotu odpoledne.
I mezinárodní úmluva o omezení počtu
pracovních hodin, výše již vzpomenutá,
přiznává zásadně vyšší sazbu za hodiny
přes čas, a to aspoň o 25%
v porovnání se
mzdou obyčejnou. Byla-li tato úmluva
uznána naším státem, musí býti také pro-
vedena v našem zákonodárství.
Výpočet mzdy za práci přes čas upraven
jest zvláštním ustanovením, obsaženým
v odst. 2. §u 7 b), aby byly vyloučeny po-
chybnosti, co jest rozuměti výdělkem za-
městnancovým. Výslovně zakazuje se a vy-
lučuje se úhrnná odměna za práci přes čas.
Nebude tedy napříště možno, aby ať už vý-
slovně nebo mlčky byla sjednána úhrnková
mzda
z práce v pravidelné době pracovní
i za práce přes čas a bude také vyloučeno,
aby o zvláštní odměně práce přes čas byla
sjednána nějaká úhrnná mzda, neboť donu-
cující předpisy § 7 b), odst. 1. a 2. nemo-
hou býti měněny v neprospěch zaměst-
nanců úmluvou stran. Byla-li přesto sjed-
nána úhrnná mzda, upravují se následky
takové neplatné smlouvy v tom smyslu, že
musí býti zvláště honorována smluvenou
mzdou úhrnnou práce v normální době pra-
covní a za práce přes čas bude zaplatiti
zvláštní, samostatnou odměnu podle před-
pisů předcházejících odstavců.
Odst. 4., § 7b) zabraňuje tomu, aby za-
městnavatel nemohl donucovati zaměstnan-
ce svou hospodářskou převahou, aby se
vzdal odměny za práci přes čas, neboť pro-
hlašuje takové ujednání za neplatné.
V § 7 c) zajišťuje se provádění předpisů
osnovy tím, že se vybavuje zaměstnanec ně-
kterými novými právy. Hospodářská pře-
vaha zaměstnavatelova se omezuje ustano-
vením, kterým by byli zaměstnanci chrá-
něni před donucováním k práci přes čas.
Zvláštní záznam předepsaný v § 7 d)
o pracovních hodinách jest jedním z kon-
trolních opatření, která dosavadní zkušeno-
sti naléhavě vyžadují. Tak zprávy živno-
stenských inspektorů pravidelně uvádějí, že
kontrola pracovní doby jest velmi ztěžová-
na, není-li zákonem přikázáno vésti záznamy
o pracovních hodinách, bez nichž lze přestu-
pek zákona velmi těžko stíhati, zejména
v případech, ve kterých základem rozdělení
pracovní doby jest čtyřnedělní období.
Proto také zajišťuje se v odst. 3. § 7 d)
účast zástupců zaměstnanců na kontrole
těchto záznamů. Ostatně také opět meziná-
rodní úmluva o osmihodinové době pracov-
ní, naším státem uznaná, vyžaduje, aby ve
vnitrozemském zákonodárství byl proveden
článek 8 lit. c) této úmluvy, jenž se týká
taktéž kontrolních opatření.
K § 7.
Návrh nemění rozsah noční práce sta-
novený § 8 dosavadního zákona. Rovněž
v podstatě zůstávají nezměněny výjimky ze
všeobecného zákazu práce noční pouze s tím
rozdílem, že pravomoc, stanoviti tyto výjim-
ky, přenáší se na vládu, vzhledem k vyzná-
15
mu takového opatření. Avšak již v zákone
stanoví se zásada, že výjimky tyto nemohou
býti povoleny pekárnám pečiva a chleba.
K tomuto omezení nařizovací moci vedou
poměry v úpravě pracovní doby v těchto
živnostenských a průmyslových podnicích.
I po výnosu ministerstva sociální péče ze
dne 29. května 1927, č. j. 2580/III/D, kte-
rým byla povolena práce u valu již o 4. ho-
dině ranní, takto upravená pracovní doba
dodržuje se jen velkými továrními pekárna-
mi, které jsou blízko trhu,
neboť mají rychlé
dopravní prostředky. Jinak, a to ve většině
pekařských dílen začíná se pracovati již o 2.
a 3. hodině ranní, někdy i ještě dříve, takže
zákaz noční práce v pekárnách zůstává více
méně na papíře. Překročování zákazu na-
bylo pohříchu značného rozsahu, poněvadž
dosavadní donucovací prostředky ukázaly
se naprosto nedostatečnými a výrobci bez
obtíží nesou uložené pokuty a zákaz poru-
šují stále. Jest proto třeba nařizovací mocí,
pokud jde o povolení výjimek z nočního
klidu práce, stanoviti zákonnou mez a vhod-
ným způsobem zvýšiti trestní následky, aby
se zabezpečilo dodržování zákazu.
Avšak i v ostatních podnicích zasluhuje
ochrana nočního klidu práce zvýšenou po-
zornost, neboť i tam zákonný zákaz jest
zhusta porušován; příkladně posunováním
jedné ze dvou závodních pracovních směn
částečně do noční doby, prodlužováním pra-
covní doby přes 22. hodinu, zavedením ne-
pravidelné třetí noční směny v továrnách
a na stavbách.
Aby výjimky v odst. 3. uvedené nebylo
zneužíváno, jak se zhusta děje, navrhují se
kontrolní opatření, která budou obstarávati
závodní výbory, závodní rady, důvěrníci či
jiné orgány zájmového zastoupení zaměst-
nanců, jakož i úřady v § 7 návrhu jmeno-
vané.
Práce v noci konané působí velké škody
na zdraví zaměstnanců. Tam, kde jest noční
práce pravidlem, projeví se časem nemocemi
z povolání. Tyto okolnosti mluví pro pod-
statné omezení noční práce, jak také lékař-
skými kruhy jest zdůrazňováno. Jest proto
nutno žádati nejen, aby směny byly tak
uspořádány, aby noční práce nebyla trvalá,
nýbrž střídavá, ale i, aby práce v noci jako
práce zvýšené námahy nebo přímo práce
škodlivé byla podstatně omezována a zkra-
cována pracovní doba zaměstnanců v roz-
sahu druhé věty 1. paragrafu této osnovy.
Ustanovení odst. 5., aby práce noční byla
odměňována vyšší mzdou než práce denní,
jest odůvodněna jednak důvody sociálně-
zdravotními, právě uvedenými, jakož i sna-
hou po omezení noční práce.
K § 8.
Zde navrhujeme podstatnější změnu v § 9
původního zákona jen potud, aby zákaz
noční práce u zaměstnanců mužského po-
hlaví trval do 18 let. Dosud je do 16. roku
stáří. Odůvodněna jest tato změna důvody
zdravotními a zvýšenou péčí o mládež. Jinak
jde v odst. 2. a 3. pouze o změny, vyjadřu-
jící požadavek jistě oprávněný a také dnes
již v praksi uznávaný, aby odborová sdru-
žení byla slyšena o prováděcích nařízeních.
K § 9.
Pro osoby zaměstnané a bydlící v domác-
nosti zkracuje se úměrně pracovní doba a
rozšiřuje se nepřetržitý klid, při čemž zá-
kladní struktura § 12
zák. č. 91/18 zůstává
zachována. Vypouští se však ustanovení
dosud v odst. 2. § 12 obsažená, která praksi
byla využita k obcházení zákonného zákazu
pracovati přes maximální pracovní
dobu.
Ustanovení § 1/IV a § 7/IV poskytují do-
statek možnosti k vhodné úpravě pracovní
doby osob najatých ke služebním úkonům
nepravidelně konaným a nepatrně namáha-
vým. Ustanovení navržené v odst. 4. smě-
řuje k tomu, aby zajištěno bylo zvláštní a
zvýšené honorování prací, přesahujících
maximální hranici pracovní doby.
K § 10-11.
Návrh mění podstatně trestní následky,
jež jsou1 obsaženy v § 13 dosavadního záko-
na. Vyžaduje to časté přecházení předpisů
dosavadního zákona. Dosavadní stíhání pře-
stupku zákona o pracovní době jako pře-
stupků administrativních ukázalo se zhola
nedostačujícím, zejména vzhledem k nízké
trestní sazbě zákona č. 91 z r. 1918. Z této
zkušenosti také vycházejí přípravné osnovy
československého trestního zákoníka, které
zneužití mladiství pracovní síly kvalifikují
způsobem, který v dosavadním systému
trestně-právním jest označiti jako přečin a
v některých případech jako zločin. Stíhají
se proto jako soudní přestupky nejdůleži-
tější zákazy zákona, při čemž trestní sazba
odpovídá obdobným trestným činům a saz-
16
bám trestního zákona. (Srov. př. § 421 tr.
zák. a j. )
Zakázané prodloužení doby pracovní a
užití zaměstnance k zakázané noční práci
jeví se býti účelným zařaditi do trestních
zákonů soudních, ježto v těchto případech
zaměstnavatel nutí zaměstnance k práci ne-
přiměřené a ochranu proti takovému zne-
užívání cizí pracovní síly může poskytnouti
jen trestní zákon. Nejde tu jen o činy, jež
působí škody hospodářské, ale i o činy, jež
působí újmu na zdraví, ano i životech. Jest
proto nutno tyto statky zvláště chrániti.
Ostatní přestupky zákona jsou přestupky
administrativními, avšak podstatně zvyšuje
se trestní sazba za tím účelem, aby trestní
norma nabyla významu a překročování zá-
kona tak důležitého účinně stíhala.
Nově zavádí se vedlejší majetkový trest,
a to ztráta živnostenského oprávnění, resp.
dozor na zemědělské hospodaření, a to jak
pro hlavní trest přestupku soudního, tak ad-
ministrativního. Odůvodnění jest hledati
v potřebě podstatného zvýšení trestní
ochrany pracovní doby zaměstnanců.
K čl. II.
Má-li zákon přinésti nezkrácený prospěch
hospodářství, nesmí nastati zkrácení doby
pracovní s újmou na mzdě. Proto navrhu-
jeme obdobně jako v původním zákoně, aby
zkrácením doby pracovní v duchu tohoto
zákona nedošlo ke zkrácení mzdy nebo platu.
Odůvodněno jest to také technickými a ra-
cionalisačními opatřeními.
K čl. III.
Účinností zákona o pracovní době pozbý-
vají platnosti všechna ustanovení, která
odporují tomuto zákonu, tedy zejména vět-
šina ustanovení zák. č. 91/18, nikoli však
ustanovení ostatní, zejména §§ 10 a 11
tohoto zákona, která mají doznati nové
úpravy novým zákonem o práci dětí a mla-
distvých.
Tímto zákonem nevzejdou státu žádná
vydání a odpadá v důsledku toho doložka
podle § 41 ústavní listiny.
Návrh tento buď přikázán výboru
sociálně - politickému, aby o něm
podal co nejdříve zprávu.
V Praze, dne 10. září 1935.
Tayerle, Macoun, Klein,
Benda, Brožík, Bečko, Dlouhý, Ešner, R. Chalupa, Jar. Kučera, Katz, dr Macek, Nový,
Taub, Révay, Schulcz, Vaverka, Tymeš, Neumeister, Remeš, Polach, dr Mareš, Kučera
Felix, Langer A., Stívín, Kopasz, Jaša, Jurnečková-Vorlová, Hampl, Srba, Pik, Hladký,
Němec, Laušman, Jaksch.
Státní tiskárna v Praze - 4121-35.