Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.

IV. volební období. 1. zasedání.

21.

Návrh

poslanců Kleina, Macouna, Bečko, Polacha a soudruhů

na vydání zákona o otevírání a zavírání pracovních místností v živnostech
obchodních a v živnostech jim příbuzných.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon

ze dne ..........................

o otevírání a zavírání pracovních místností v živnostech obchodních
a v živnostech jim příbuzných.

§ 1.

(1) V obchodních živnostech, v zasílatelské
živnosti, při prodeji zboží v živnostech výrob-
ních, při prodeji zboží ve výdělečných a hos-
podářských společenstvech, konsumních, vý-
robních, stavebních, hospodářských, zeměděl-
ských, nákupních, prodejních a jiných druž-
stvech, jakož i v jejich svazech budiž zaměst-
nancům poskytnut po skončení denní pracovní
doby nepřetržitý klid alespoň 14 hodin. Pro
vozky v zasílatelské živnosti trvá nepřetržitý
klid alespoň 12 hodin.

(2) V pracovní době poskytne se zaměst-
nancům polední přestávka, nejméně 3hodi-
nová a končí-li sedmihodinná aneb kratší pra-
covní doba nejdéle o 3. hodině odpoledni,
aspoň jednohodinná.

(3) Pracovní přestávka jest jednotná a za-
číná i končí zavíráním a otevíráním pracov-
ních místností.

§ 2.

(1) Pracovní místnosti závodů v §u 1 uve-
dených buďtež i s příslušnými pisárnami,

2

sklady a dílnami uzavřeny od 6. hodiny ve-
černí do 8. hodiny rahní.

(2) Závody, jež zásobují maloobchod (vel-
koobchod), obchody sprostředkovatelů a ko-
misionářů, jakož i zasílatelství uzavrou se
v sobotu nejpozději o 12. hodině polední.

§ 3.

Zemský úřad může za souhlasu odborových
organisací zaměstnanců a zaměstnavatelů
v rámci platných zákonů o pracovní době na-
říditi, že závody (§ 1) mohou býti zavírány
i dříve a otevírány i později. Dřívější oteví-
rání a pozdější zavírání závodů, jakož i krá-
cení polední přestávky je přípustno nanejvýše
o jednu hodinu.

§ 4.
(1) Ustanovení tohoto zákona neplatí pro

1. práce inventurní a bilanční,

2. práce spojené s přesídlením závodů,

3. návštěvu trhů,

4. práce jinak bezodkladné, jež mají zame-
ziti zkázu zboží,

5. kromě toho nejvýše ve 20 dnech v roce
za souhlasu odborových organisací zaměst-
nanců a zaměstnavatelů.

(2) Výjimky dle odst. 1., č. 1. a 2. jsou pří-
pustný nanejvýše 30 hodin v roce.

§ 5.

Uzavřením závodních místností (§1) končí
zároveň pracovní doba.

§ 6.

(1) Práce konané na základě §u 4 považují
se jako práce přes čas.

(2) Za každou započatou hodinu práce přes
čas jest platiti částku odpovídající výdělku
zaměstnancovu za jednu hodinu práce v pra-
videlné době pracovní, zvýšenou aspoň

a) o 100%, je-li práce přes čas konána
v sobotu, v neděli či ve svátek,

b) o 50%, je-li práce přes čas konána v jiné
dny.

(3) Výdělkem zaměstnancovým jest veške-
ren příjem za práci. Výdělkem zaměstnanco-
vým za jednu hodinu práce v pravidelné době
pracovní jest při plné mzdě vyměřené podle
času poměrný díl, připadající na jednu pra-
covní hodinu výdělku.

3

(4) Paušální mzdu za práci v pravidelné
době pracovní i za práci přes čas nebo pau-
šální mzdu za práci přes čas nelze platně
ujednati. Byla-li ujednána mzda úhrnná za
práci v pravidelné době pracovní i za práci
přes čas, má se za to, že úhrnná mzda byla
ujednána pouze za pravidelnou dobu pracovní
a za práci přesi čas jest platiti zvláště podle
druhého odstavce.

(5) Zaměstnanec nemůže se platně vzdáti
odměny za práci přes čas, ani výslovně ani
mlčky, ani předem ani napotomně.

§ 7.

Zaměstnavatel jest povinen svým nákla-
dem opatřiti, zaříditi a udržovati pracovní
místnosti a nářadí potřebné pro výkon služby
tak, aby zaměstnancův život a jeho zdraví
byly chráněny, jak to vyžaduje a umožňuje
způsob provozování. Zejména má zaměstna-
vatel o to pečovati, aby pracovní místnosti,
pokud to připouští způsob provozování pod-
niku a zaměstnání, byly po pracovní dobu
světlé, čisté a prosté prachu, aby byly přimě-
řeně vytápěny a bylo dosti sedadel pro zamést-
nance v pracovních přestávkách.

§ 8.

Zákon tento platí také pro prodej zboží
trhovců a pouličních stánků, jakož i pro ty zá-
vody (§ 1), které nezaměstnávají zamést-
nanců.

§ 9.

Přestupky tohoto zákona trestají se poli-
tickým úřadem (administrativní policejní
vrchností) při prvním přestupku pokutou na
penězích do 1000 Kč, při opakování trestního
činu pokutou na penězích do 5000 Kč a při
třetím přestupku pokutou na penězích do
10. 000 Kč. Při dalším opakování se přestupku
vysloví se kromě pokuty do 20. 000 Kč ztráta
živnosti. Uložené pokuty plynou do státní po-
kladny pro sociální péči. Byla-li by nedobytná,
změní se pokuta v přiměřený trest vězení
nejvýše do tří měsíců. Z úřadu I. stolice lze se
odvolati do čtrnácti dnů počínajíc dnem ná-
sledujícím po doručení k úřadu II. stolice,
který rozhodne s konečnou platností, není-li
jiných předpisů.

§ 10.

Účinností tohoto zákona pozbývají plat-
nosti §§ 96 d, 96 e, 96 f, 96 g, 96 h a 96 i

4

ž. ř. ze dne 20. prosince 1859, č. 227 ř. z. (zá-
kon ze dne 14. ledna 1910, č. 19 ř. z. ) a vládní
nařízení č. 154 ze dne 29. července 1933 a
všechny předpisy vydané na základě těchto
ustanovení.

§ 11.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlá-
šení.

§ 12.

Ministru sociální péče se ukládá, aby zákon
tento provedl.

Odůvodnění.

Návrhem tisk 1793 III. volební období
upozornili jsme na neudržitelnost zákona
ze dne 14. ledna 1910, č. 19 ř. z. o pracovní
době a zavírání krámů v živnostech obchod-
ních a v živnostech jim příbuzných, neboť
tento zákon a četná nařízení a výnosy jsou
v rozporu s novějším zákonem o pracovní
době. Neudržitelnost těchto zákonných
předpisů byla ještě zjevnější v oněch pří-
padech, kdy zaměstnavatelé v dohodě se za-
městnanci dožadovali se sankce uzavírání
závodu o 6. hodině večerní, kteréžto po-
tvrzení nemohlo býti provedeno proto, že
hořeji citovaný zákon uznává jako nej-
krajnější hodinu uzavírací hodinu sedmou.

Rozpětí mezi pátou hodinou ranní a de-
vátou hodinou večerní bez náležité kon-
troly polední přestávky poskytuje neob-
mezenou možnost zaměstnavatelům pro-
dlužovati zaměstnancům pracovní dobu,
takže dnes ještě platný zákon o maximál-
ní 8hodinové pracovní době pro velkou
řadu prodavačů a jiných obchodních za-
městnanců prakticky neplatí. Jest to ze-
jména venkov, jenž zákonného stavu ne-
dbá, avšak i velká města ztěžují kontrolu.
Nové typy obchodních domů počítají již
předem s faktem, že pracovní dobu ne-
dodrží. Firma Baťa ve všech svých filiál-
kách, zejména větších, jest stálým před-
mětem stížností odborových organisací.
Jednotný svaz soukromých zaměstnanců
upozornil příslušné úřady na tyto nedo-
statky, leč nápravy nebylo dosaženo. Jest
to ovšem systém firmy Baťa, který odpo-
vědnost přenáší na obchodvedoucího, je-

hož značné risiko nutí zaměstnance k prá-
čem přes čas. Také obchodní domy kon-
fekční, ASO atd. překračují ustanovení
zákona.

Při této příležitosti upozorňujeme na
těžkopádné řízení o udáních překročování
pracovní doby a dále na směšné nízké po-
kuty, jež nejsou v žádném poměru k vý-
hodám, jež podnik získává nehonorováním
prací přes čas. Znovu se upozorňuje na
nutnost nové moderní úpravy inspekce
práce. Pro dnešní i pro budoucí poměry
postačilo by pověření funkcí inspektorů
práce pracovníkům z řad odborových or-
ganisací, kteří ovládají podnikové poměry
a jsou s to svědomitě a odborně poměry
prozkoumati. Jejich udání musilo by se
ovšem považovati jako udání úřední. Není
možné požadovati od zaměstnanců, aby
protokolárně vypovídali proti svým za-
městnavatelům.

Komplikovaná situace na Slovensku a
Podkarpatské Rusi vzniklá rozhodnutími
Nejvyššího správního soudu, který korigo-
val platnost statutů vydaných pro Brati-
slavu na základě zák. čl. XXXVI 1913 zák.
uh. a dokázal naprosto bezprávní stav na
Slovensku a Podkarpatské Rusi, vynutila
si vydání vládního nařízení č. 154 ze dne
29. července 1933 o otevíracích a zavíracích
hodinách pro obchodní místnosti v zemi slo-
venské a podkarpatoruské.

K vydání tohoto vládního nařízení došlo
na základě ankety konané dne 3. května

5

1932 v Bratislavě, jejímž výsledkem byl
návrh ministerstva obchodu, který byl pak
v roce 1933 jako vládní nařízení nahoře
jmenované uveden v život.

Toto vládní nařízení však je nutno po-
kládati za krajní opatření z nedostatku
právního stavu, ve kterém se v kritické
době Slovensko a Podkarpatská Rus nachá-
zely. Je samozřejmé, že toto vládní naří-
zení nese všechny znaky nedostatečného
propracování a již dnes z prakse lze vlád-
nímu nařízení vytknouti řadu nedostatků.
Nejkratší pracovní rozpětí činí devět hodin
a nejdelší pracovní rozpětí ve vládním na-
řízení připuštěné je 13 hodin denně. Samo-
zřejmě, že v tomto pracovním rozpětí lze
velmi těžko kontrolovati pracovní dobu za-
městnanců, kteří zpravidla mají pracovní
dobu tak dlouhou, kolik činí rozpětí pra-
covních hodin v tom kterém odboru. Vládní
nařízení sice upozorňuje v §u 6 na před-
pisy zákona ze dne 19. prosince 1918, čís.
91 Sb. z. a n. o osmihodinové době pra-
covní, ale protože není dostatečné kontroly,
je tato pracovní doba překročována.

Tento stav je ovšem pouze v těch místech
na Slovensku a Podkarpatské Rusi, která
mají více než 5. 000 obyvatel.

V obcích pod 5. 000 obyvatel může
okresní úřad naříditi otevírání obchodů
i před 6. hodinou ranní a zavírání po 8. ho-
dině večerní a hranice není žádná stano-
vena. Z tohoto důvodu objevuje se z men-
ších, ale také důležitých míst řada stížností
na přílišné pracovní rozpětí a na velmi pod-
statné překročování zákona o osmihodinové
pracovní době.

Ministr sociální péče upozornil výnosem
ze dne 24. října 1930, č. j. 4755/III-6 1930
živnostenské inspektoráty na důležitost do-
držování pracovní doby v obchodních živ-
nostech.

V Praze, Brně, Plzni, Hradci Králové
došlo ve smyslu §u 114 b ž. ř. k dohodám
o pracovní době, ovšem jen v rámci záko-
na z r. 1910.

XIV. mezinárodní konference práce při-
jala konvenci o pracovní době soukro-
mých zaměstnanců. Tato konvence byla

již četnými státy ratifikována. Cizina
uznává nutnost nápravy. Tak Polsko při-
pravuje návrh zákona o 40hodinné pra-
covní době pro některé kategorie soukro-
mých zaměstnanců.

Ministerstvo sociální péče připravuje
vládní nařízení, jež má zrušit nařízení mi-
nisterstva obchodu, vydané v dohodě
s ministerstvem vnitra ze dne 28. dubna
1910, č. 90 ř. z., kterým se na základě §u
96 h zákona ze dne 14. ledna 1910, č. 19
ř. z. povolují výjimky v jednotlivých lá-
zenských místech. Jedná se o Frant. Lázně,
Karlovy Vary a Mariánské Lázně. Toto
staré vládní nařízení připouštělo na př. při
prodeji zboží cukrářského otevření míst-
ností až do 11. hod. noční.

Tato situace a nutný další vývoj vyža-
duje rychlého legislativního opatření. Má-
me především také na mysli nebývalou
nezaměstnanost obchodních zaměstnanců,
jichž značná část se nevrátí do práce, ne-
bude-li vedle hospodářského opatření uči-
něno opatření sociálně politické.

Návrhem na zavedení 40hodinového pra-
covního týdne domáháme se stavu, který
má i soukromým zaměstnancům umožniti,
aby kvantum práce bylo stejnoměrně roz-
děleno na všechny práce schopné.

Předložený návrh sleduje tuto tendenci
kratší pracovní doby a pamatuje na nut-
nou další úpravu. Návrhem chceme dále
docíliti, aby pracovní doba kryla se oteví-
ráním a zavíráním závodů, neboť jen tak
dosáhneme dozoru nad dodržováním zá-
konné neb kratší pracovní doby. Jednotná
otevírací a zavírací hodina má zejména
umožniti žádoucí kontrolu. Navrhovatelé
připouštějí v rámci platných zákonů o pra-
covní době odchylky, aby se vyhovělo
i potřebám konsumentským. Navrhovaná
reforma se vžije, jako se vžily předpisy
o nedělním klidu. Konsument se zařídí po-
dle nových poměrů. Jeho převážná část
representovaná dělnictvem, již předem
dává svůj souhlas.

Návrhu na úhradu není třeba, poněvadž
návrh státních financí nezatěžuje.

6

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přikázán výboru sociálně-
politickému a živnostensko-obchodnímu.

V Praze, dne 18. června 1935.

Klein, Macoun, Bečko, Polach,

Schäfer, Hladký, Kučera F., Pik, Němec, Heeger, Langer A., Kirpal, Révay, de
Witte, Kopasz, Dlouhý, Laušman, Nový, Srba, Kate, J. Kučera, Ešner, Jaša.

Státní tiskárna v Praze. - 3078-35